—

za Nemzeti Adó- és Vámhivatal Dél-alföldi Regionális Vám- és Pénzügyőri Főigazgatósága B. Gyengem, jako zmocněncem,

—

za maďarskou vládu Z. Fehérem a G. Koósem, jakož i M. M. Tátrai, jako zmocněnci,

—

za belgickou vládu J.‑C. Halleuxem, jakož i M. Jacobs a C. Pochet, jako zmocněnci,

—

za španělskou vládu A. Gavela Llopis, jako zmocněnkyní,

—

za italskou vládu G. Palmieri, jako zmocněnkyní, ve spolupráci s P. Gentilim, avvocato dello Stato,

—

za Evropskou komisi L. Grønfeldt a A. Siposem, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu článku 65 SFEU a článku 9 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1889/2005 ze dne 26. října 2005 o kontrolách peněžní hotovosti vstupující do Společenství nebo je opouštějící (Úř. věst. L 309, s. 9).

2

Tato žádost byla podána v rámci sporu mezi R. M. Chmielewskim a Nemzeti Adó és Vámhivatal Dél alföldi Regionális Vám- és Pénzügyőri Főigazgatósága (hlavní daňová správa regionu Dél-alföld spadající pod vnitrostátní daňovou a celní správu) ve věci pokuty, jež mu byla tímto orgánem uložena za neohlášení peněžní hotovosti, kterou převážel při svém návratu na území Evropské unie.

3

Body 1 až 3, 5, 6 a 13 odůvodnění nařízení č. 1889/2005 znějí následovně:

[...]

[...]

4

Článek 1 odst. 1 tohoto nařízení stanoví:

„Toto nařízení doplňuje ustanovení směrnice [91/308] o transakcích prováděných prostřednictvím úvěrových a finančních institucí, jakož i prostřednictvím některých profesí, stanovením harmonizovaných pravidel pro kontrolu peněžní hotovosti vstupující do Společenství nebo ji opouštějící, prováděnou příslušnými orgány.“

5

Ustanovení článku 3 uvedeného nařízení stanoví:

„1.   Každá fyzická osoba, která vstupuje do Společenství nebo je opouští a má u sebe peněžní hotovost v hodnotě 10000 EUR nebo více, ohlásí tuto částku v souladu s tímto nařízením příslušným orgánům členského státu, přes který do Společenství vstupuje nebo je opouští. Ohlašovací povinnost není splněna, pokud jsou poskytnuté informace nesprávné nebo neúplné.

2.   Ohlášení uvedené v odstavci 1 obsahuje informace o:

[...]

[...]“

6

Článek 4 odst. 2 tohoto nařízení stanoví:

„V případě nesplnění ohlašovací povinnosti stanovené v článku 3 lze peněžní hotovost zadržet na základě správního rozhodnutí za podmínek stanovených ve vnitrostátních právních předpisech.“

7

Článek 9 odst. 1 nařízení č. 1889/2005 stanoví:

„Členské státy stanoví sankce za nesplnění ohlašovací povinnosti stanovené v článku 3. Tyto sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.“

8

Podle článku 1 zákona č. XLVIII z roku 2007, přijatého za účelem provedení [nařízení č. 1889/2005], ve znění použitelném na spor v původním řízení (dále jen „zákon č. XLVIII“), je k provádění nařízení č. 1889/2005 příslušná celní správa.

9

Článek 3 zákona č. XLVIII stanoví, že pro účely kontroly pohybu peněžní hotovostí je celní správa oprávněna v rámci svých celních pravomocí kontrolovat fyzické osoby, jejich zavazadla a dopravní prostředky, aby ověřila, zda je splněna ohlašovací povinnost podle článku 3 uvedeného nařízení.

10

Článek 5/A odst. 1 zákona č. XLVIII stanoví:

„Každá fyzická osoba vstupující do Společenství nebo je opouštějící, která nesplní řádně nebo dostatečně ohlašovací povinnost podle čl. 3 odst. 1 nařízení [č. 1889/2005] ohledně takové peněžní hotovosti, kterou převáží, jako je hotovost definovaná v čl. 2 odst. 2 [tohoto] nařízení, nebo která ji nesplní vůbec, musí na základě článku 9 [uvedeného] nařízení uhradit na místě pokutu stanovenou v [maďarských forintech (HUF)] ve výši odpovídající:

11

Dne 9. srpna 2012 přicestoval R. M. Chmielewski ze Srbska na maďarské území, aniž ohlásil jím převáženou peněžní hotovost v celkové výši 147492 eur, sestávající z 249150 bulharských leva (BGN), 30000 tureckých lir (TRY) a 29394 rumunských lei (RON).

12

Rozhodnutím ze dne 4. října 2013 uložila Nemzeti Adó- és Vámhivatal Dél-alföldi Regionális Vám- és Pénzügyőri Főigazgatósága R. M. Chmielewskimu správní pokutu ve výši 24532000 HUF z důvodu, že porušil povinnost, kterou má podle nařízení č. 1889/2005 a zákona č. XLVIII, jelikož uvedenou částku neohlásil při svém vstupu na území Unie.

13

R. M. Chmielewski podal proti tomuto rozhodnutí žalobu u předkládajícího soudu, ve které mimo jiné tvrdil, že ustanovení zákona č. XLVIII jsou v rozporu s unijním právem.

14

Za těchto podmínek se Kecskeméti közigazgatási és munkaügyi bíróság (soud pro správní a pracovní věci v Kecskemét) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

15

Podstatou otázek předkládajícího soudu, které je třeba zkoumat společně, je zda čl. 65 odst. 3 SFEU a čl. 9 odst. 1 nařízení č. 1889/2005 musejí být vykládány v tom smyslu, že brání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je právní úprava dotčená ve věci v původním řízení, která jako sankci za porušení ohlašovací povinnosti podle článku 3 tohoto nařízení ukládá správní pokutu, jejíž výše odpovídá 60 % neohlášené částky peněžní hotovosti, pokud tato částka převyšuje 50000 eur.

16

Vzhledem k tomu, že nařízení č. 1889/2005 zavádí harmonizovaná pravidla pro kontrolu pohybů peněžní hotovosti vstupující do Unie nebo ji opouštějící, je třeba právní úpravu dotčenou v původním řízení zkoumat nejprve z hlediska ustanovení tohoto nařízení.

17

Jak vyplývá z čl. 1 odst. 1 ve spojení s body 1 až 3 odůvodnění uvedeného nařízení, je jeho cílem v kontextu podpory harmonického, vyváženého a udržitelného rozvoje v celé Unii doplňovat ustanovení směrnice 91/308 stanovením harmonizovaných pravidel pro kontrolu peněžní hotovosti vstupující do Unie nebo ji opouštějící.

18

V souladu s jeho body 2, 5 a 6 odůvodnění je cílem nařízení č. 1889/2005 předcházet, odrazovat a zabraňovat zavádění výnosů z nedovolených činností do finančního systému, jakož i jejich investování v návaznosti na praní peněz, a to zejména zakotvením zásady povinného ohlašování takových pohybů, která umožní shromažďování informací o těchto pohybech.

19

Za tímto účelem stanoví čl. 3 odst. 1 tohoto nařízení pro každou fyzickou osobu, která vstupuje do Unie nebo ji opouští a přepravuje peněžní hotovost v hodnotě nejméně 10000 eur, povinnost tuto částku ohlásit.

20

Podle čl. 9 odst. 1 uvedeného nařízení musí každý členský stát stanovit za nesplnění této ohlašovací povinnosti sankce. Podle tohoto ustanovení musí být takové sankce účinné, přiměřené a odrazující.

21

V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury Soudního dvora mají členské státy při neexistenci harmonizace unijních právních předpisů v oblasti sankcí za nedodržení podmínek stanovených režimem zavedeným těmito právními předpisy pravomoc zvolit si sankce, které považují za vhodné. Při výkonu své pravomoci však musí dodržovat unijní právo a jeho základní zásady, a tedy i zásadu proporcionality (viz rozsudky Ntionik a Pikoulas, C‑430/05, EU:C:2007:410, bod 53, a Urbán, C‑210/10, EU:C:2012:64, bod 23).

22

Administrativní nebo represivní opatření dovolená vnitrostátní právní úpravou nesmějí především překračovat meze toho, co je nezbytné k dosažení legitimních cílů sledovaných touto právní úpravou (viz rozsudky Ntionik a Pikoulas, C‑430/05, EU:C:2007:410, bod 54, jakož i Urbán, C‑210/10, EU:C:2012:64, body 24 a 53).

23

V této souvislosti Soudní dvůr upřesnil, že sankce musejí být přiměřené závažnosti porušení, která postihují, zejména zajištěním skutečně odrazujícího účinku, přičemž musí respektovat obecnou zásadu proporcionality (viz rozsudky Asociația Accept, C‑81/12, EU:C:2013:275, bod 63 a LCL Le Crédit Lyonnais, C‑565/12, EU:C:2014:190, bod 45).

24

Ve sporu v původním řízení nebyl účinný a odrazující charakter sankcí upravených v článku 5/A zákona č. XLVIII zpochybněn ani v řízení u předkládajícího soudu, ani u Soudního dvora.

25

V této souvislosti postačí konstatovat, že se takové sankce, jako jsou sankce dotčené ve věci v původním řízení, jeví jako sankce umožňující dosažení cílů sledovaných nařízením č. 1889/2005 a zajištění účinného uplatňování ohlašovací povinnosti upravené v článku 3 tohoto nařízení, jelikož mohou dotyčné osoby odrazovat od jejího porušování.

26

Navíc se nezdá, že systém, podle kterého se výše sankcí uvedených v článku 9 uvedeného nařízení liší v závislosti na výši neohlášené peněžní hotovosti, je v zásadě sám o sobě nepřiměřený.

27

Stran přiměřenosti sankcí upravených právními předpisy dotčenými ve věci v původním řízení je třeba uvést, že výše pokut jimi upravených se progresivně zvyšuje v závislosti na výši neohlášené peněžní hotovosti.

28

Ačkoli Evropská komise zastává opačný názor, požadavek proporcionality, který musí splňovat sankce zavedené členskými státy podle článku 9 nařízení č. 1889/2005, neznamená, že příslušné orgány musí zohlednit konkrétní a zvláštní okolnosti každého případu.

29

Jak uvedl generální advokát v bodech 79 až 81 svého stanoviska, členské státy mají v souladu s čl. 9 odst. 1 uvedeného nařízení při volbě sankcí, které přijmou za účelem zajištění dodržování ohlašovací povinnosti upravené v článku 3 tohoto nařízení, prostor pro uvážení, přičemž musejí vycházet z toho, že porušení této povinnosti musí být sankcionováno jednoduše, efektivně a účinně, aniž příslušné orgány musí nezbytně zohledňovat další okolnosti, jako je úmysl či opakované porušení.

30

Nicméně pokuta, jejíž výše odpovídá 60 % částky neohlášené peněžní hotovosti, je-li tato částka vyšší než 50000 eur, se s ohledem na povahu dotčeného protiprávního jednání, tedy porušení ohlašovací povinnosti upravené v článku 3 nařízení č. 1889/2005, nejeví jako přiměřená. Taková pokuta totiž překračuje meze toho, co je nezbytné k zaručení dodržování této povinnosti a k zajištění naplňování cílů sledovaných tímto nařízením.

31

V této souvislosti je nutné připomenout, že cílem sankce upravené v článku 9 nařízení č. 1889/2005 není postihovat případné podvodné či protiprávní činnosti, ale pouze porušení uvedené povinnosti.

32

V tomto ohledu je třeba uvést, že cílem uvedeného nařízení, jak vyplývá z jeho bodů 3 a 15 odůvodnění, je zajistit účinnější kontrolu pohybů peněžní hotovosti, která vstupuje do Unie nebo ji opouští, aby bylo zabráněno zavádění výnosů nedovolené činnosti do finančního systému a byly přitom respektovány zásady uznávané Listinou základních práv Evropské unie.

33

Rovněž je nezbytné poukázat na skutečnost, že čl. 4 odst. 2 nařízení č. 1889/2005 stanoví možnost zadržet na základě správního rozhodnutí a za podmínek stanovených ve vnitrostátních právních předpisech peněžní hotovost, která nebyla ohlášena v souladu s článkem 3 tohoto nařízení, a to zejména za tím účelem, aby příslušné orgány mohly provádět nezbytné kontroly a ověření ohledně původu této peněžní hotovosti, jejího zamýšleného použití, jakož i jejího určení. Cílů sledovaných uvedeným nařízením by tedy bylo možné dosáhnout sankcí, jež by spočívala v pokutě o nižší částce a současně v zadržení peněžní hotovosti, která nebyla ohlášena v souladu s tímto článkem 3, aniž by byly překročeny meze toho, co je za tímto účelem nezbytné. V daném případě vyplývá ze spisu předloženého Soudnímu dvoru, že právní úprava dotčená ve věci v původním řízení takovou možnost nestanoví.

34

S ohledem na výše uvedené úvahy není třeba zkoumat, zda došlo k omezení ve smyslu čl. 65 odst. 3 SFEU.

35

Za těchto podmínek je třeba na položené otázky odpovědět tak, že ustanovení čl. 9 odst. 1 nařízení č. 1889/2005 musí být vykládáno v tom smyslu, že brání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je právní úprava dotčená ve věci v původním řízení, která jakožto sankci za porušení ohlašovací povinnosti podle článku 3 tohoto nařízení stanoví správní pokutu, jejíž výše odpovídá 60 % neohlášené částky peněžní hotovosti, pokud tato částka převyšuje 50000 eur.

36

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (druhý senát) rozhodl takto:

Článek 9 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1889/2005 ze dne 26. října 2005 o kontrolách peněžní hotovosti vstupující do Společenství nebo je opouštějící musí být vykládán v tom smyslu, že brání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je právní úprava dotčená ve věci v původním řízení, která jakožto sankci za porušení ohlašovací povinnosti podle článku 3 tohoto nařízení stanoví správní pokutu, jejíž výše odpovídá 60 % neohlášené částky peněžní hotovosti, pokud tato částka převyšuje 50000 eur.