1. 

ž se požaduje ochrana daného rozlišovacího označení. Za tímto účelem používají jak hospodářské subjekty, tak i úřady pro ochranné známky členských států a Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (dále jen „Úřad“ nebo „EUIPO“ ( 2 )) Niceské třídění ( 3 ).

2. 

Niceská dohoda obsahuje seznam 34 tříd výrobků a 11 tříd služeb. Ke každé z těchto tříd jsou připojeny obecné údaje o odvětvích, do nichž příslušné výrobky nebo služby patří. Součástí tohoto třídění je také abecední seznam výrobků a služeb, podle něhož lze zjistit, do jaké třídy jednotlivé výrobky a služby spadají.

3. 

V rozsudku The Chartered Institute of Patent Attorneys ( 4 ) (dále jen rozsudek „IP Translator“) se Soudní dvůr vyjádřil k výkladu užívání záhlaví tříd Niceské dohody jako faktoru ovlivňujícího rozsah ochrany vyplývající ze zápisu ochranných známek. Vytyčil přitom určitá pravidla a zejména pak uvedl, že je nutné, aby byly v přihláškách jasně a přesně určeny výrobky nebo služby, pro které je zápis ochranné známky požadován ( 5 ). Časové účinky svého rozsudku však Soudní dvůr nevymezil.

4. 

V projednávané věci se podnik Brandconcern BV domáhá toho, aby byl zrušen rozsudek Tribunálu ze dne 30. září 2014, Scooters India v. OHIM – Brandconcern (LAMBRETTA) (dále jen „napadený rozsudek“) ( 6 ), neboť má za to, že nesprávně opomenul použít se zpětnou účinností závěry plynoucí z rozsudku IP Translator na přihlášku k zápisu podanou k EUIPO pro třídu 12. Kasační opravný prostředek, který tento podnik podal, umožní vymezit obecné rysy judikatury vycházející z rozsudku IP Translator a dále analyzovat případnou použitelnost této judikatury na již zapsané ochranné známky.

5. 

Význam rozsudku, jímž bude rozhodnuto o projednávaném kasačním opravném prostředku, bude však v každém případě omezený s ohledem na nové znění článku 28 nařízení č. 207/2009 ( 7 ) vložené nařízením (EU) č. 2015/2424 ( 8 ), které vstoupilo v platnost dne 23. března 2016. Odstavec 8 výše uvedeného článku představuje pokus o zmírnění problémů spojených s výkladem třídění výrobků a služeb u ochranných známek, které byly ke dni vydání rozsudku IP Translator již zapsány.

6.

Pro účely projednávaného sporu jsou ochranné známky EU upraveny nařízením č. 207/2009. Reformy následně provedené nařízením č. 2015/2424, jímž byly provedeny podstatné změny předchozí právní úpravy v oblasti ochranných známek Společenství (nyní označovaných jako „ochranné známky Evropské unie“) ( 9 ), nelze ratione temporis použít na tento kasační opravný prostředek. Přesto je však namístě poukázat na nové znění článku 28 („Určení výrobků a služeb a jejich třídění“), v jehož odstavci 8 se stanoví toto:

„8.   Majitelé ochranných známek EU přihlášených před 22. červnem 2012, které jsou zapsány ohledně celého názvu třídy Niceského třídění, mohou prohlásit, že jejich záměrem v den podání přihlášky bylo požádat o ochranu výrobků nebo služeb nad rámec těch, které jsou zahrnuty v doslovném významu názvu této třídy, za předpokladu že výrobky nebo služby takto označené jsou uvedeny v abecedním seznamu pro uvedenou třídu obsaženém ve vydání Niceského třídění, platném v den podání přihlášky.

Žádost se podá úřadu do 24. září 2016 a jasně, přesně a konkrétně se v něm označí jiné výrobky a služby než ty, které jsou jednoznačně zahrnuty v doslovném významu označení názvu třídy, na něž se vztahoval původní záměr majitele. […]

Ochranné známky EU, pro které není podáno prohlášení ve lhůtě uvedené v druhém pododstavci, lze od uplynutí této lhůty použít pouze na výrobky nebo služby, které jsou jednoznačně zahrnuty v doslovném významu označení uvedených v názvu příslušné třídy.“

7.

Článek 51, který je součástí hlavy VI nadepsané „Vzdání se, zrušení a neplatnost“, stanoví v souvislosti s důvody zrušení toto:

„1.   Ke zrušení práv majitele ochranné známky Společenství dojde na základě návrhu podaného u úřadu nebo na základě protinávrhu v řízení o porušení:

2.   Existuje-li důvod zrušení pouze ve vztahu k některým z výrobků nebo služeb, pro které je ochranná známka Společenství zapsána, práva majitele se zruší pouze ve vztahu k těmto výrobkům nebo službám.“

8.

Pravidlo 2, které je nadepsáno „Seznam výrobků a služeb“, stanoví toto:

9.

Prezident EUIPO vykonává pravomoci, které mu přiznává článek 124 nařízení č. 207/2009. Za relevantní pro účely projednávané věci považuji pravomoc vydávat interní správní pokyny a zvláště pak sdělení [bod 2 písm. a)], která musí být podle čl. 89 písm. b) téhož nařízení zveřejňována v Úředním věstníku EUIPO.

10.

Prezident, veden snahou vysvětlit praxi Úřadu týkající se užívání záhlaví tříd a důsledků tohoto užívání v případech, kdy jsou přihlášky nebo zápisy ochranné známky Společenství předmětem omezení nebo částečného zpětvzetí nebo kdy jsou uplatňovány v námitkovém řízení nebo v řízení o prohlášení neplatnosti, přijal a zveřejnil sdělení č. 4/03 ( 11 ). Bod IV první a druhý pododstavec tohoto sdělení zní takto:

„Třicet čtyři tříd výrobků a jedenáct tříd služeb zahrnují veškeré výrobky a služby, v důsledku čehož použití všech obecných označení uvedených v záhlaví konkrétní třídy znamená uplatnění nároku ve vztahu ke všem výrobkům nebo službám spadajícím do této konkrétní třídy.

Stejně tak se použití určitého obecného označení nacházejícího se v názvu třídy bude týkat veškerých výrobků nebo služeb, které spadají pod toto obecné označení a jsou správně zařazeny do téže třídy. […]“

11.

Na základě rozsudku IP Translator, navzdory tomu, že v něm Soudní dvůr nepodal výklad nařízení č. 207/2009, nýbrž výklad směrnice 2008/95/ES ( 12 ), zveřejnil prezident EUIPO sdělení č. 2/12 ( 13 ), jehož bod V zní takto:

„Co se týče ochranných známek Společenství, jež byly zapsány před vstupem tohoto sdělení v platnost a které používají všechna obecná označení uvedená v záhlaví konkrétní třídy, má Úřad za to, že ve světle obsahu předchozího sdělení č. 04/03 bylo záměrem přihlašovatele zahrnout veškeré výrobky a služby uvedené v abecedním seznamu pro danou třídu obsažené ve vydání Niceského třídění platném v den podání přihlášky.

Výše uvedené platí s výhradou použití ustanovení obsažených v článku 50 nařízení [o ochranné známce Společenství].“

12.

Z bodů 1 až 6 napadeného rozsudku vyplývá, že společnost Scooters India Ltd. je majitelkou slovní ochranné známky Společenství „Lambretta“ ( 14 ), která byla přihlášena dne 7. února 2000 a zapsána Úřadem dne 6. srpna 2002 pod číslem 1495100.

13.

V přihlášce k zápisu bylo uvedeno, že výrobky, které mají být chráněny ochrannou známkou, spadají do tříd 3, 12, 14, 18 a 25 Niceské dohody. Vzhledem k tomu, že Scooters India vzala své návrhy předložené k Tribunálu částečně zpět ( 15 ), pro účely projednávaného kasačního opravného prostředku postačí, odkážu-li pouze na výrobky spadající do třídy 12, která je v Niceské dohodě popsána následovně:

14.

Dne 19. listopadu 2007 podal podnik Brandconcern návrh na částečné zrušení ochranné známky Lambretta podle čl. 50 odst. 1 písm. a) a čl. 50 odst. 2 nařízení (ES) č. 40/94 ( 16 ). Tento návrh na zrušení se mimo jiné týkal výrobků zařazených do třídy 12 a byl odůvodněn tím, že tato ochranná známka nebyla po nepřerušené období pěti let řádně užívána.

15.

Zrušovací oddělení EUIPO vyhovělo návrhu Brandconcern rozhodnutím ze dne 24. září 2010 a prohlásilo, že dotčená ochranná známka je od 19. listopadu 2007 neplatná mimo jiné pro výrobky zařazené do třídy 12.

16.

Proti rozhodnutí ze dne 24. září 2010 se Scooters India odvolala k EUIPO na základě článků 58 až 64 nařízení č. 207/2009.

17.

První odvolací senát EUIPO rozhodnutím ze dne 1. prosince 2011 (dále jen „napadené rozhodnutí“) zamítl odvolání podané Scooters India s výjimkou části, která se týkala „mýdel“ spadajících do třídy 3 (v souvislosti s níž zrušila rozhodnutí ze dne 24. září 2010) ( 17 ).

18.

Odvolací senát uvedl, že důvodem k zamítnutí odvolání podaného Scooters India bylo to, že nebylo dostatečně prokázáno řádné užívání ochranné známky Lambretta pro výrobky spadající do třídy 12 (mimo jiné), což vedlo ke zrušení zápisu.

19.

Podáním ze dne 8. února 2012 podala Scooters India k Tribunálu žalobu na neplatnost namířenou proti rozhodnutí odvolacího senátu. Vycházela přitom z jediného důvodu, a to porušení čl. 51 odst. 2 nařízení č. 207/2009, který rozdělila na dvě části.

20.

Prostřednictvím první z nich vytýkala odvolacímu senátu, že nevyloučil z prohlášení neplatnosti náhradní díly, přičemž požadovala, aby EUIPO uplatnil přístup, který byl platný v okamžiku, kdy podala svou přihlášku, tj. v roce 2000. Z tohoto přístupu vyplývá, že pokud jsou v přihlášce k zápisu uvedeny bez rozdílu výrobky spadající pod název určité třídy, rozumí se tím všechny výrobky vyjmenované v abecedním seznamu výrobků a služeb upravených v této třídě (dále jen „zahrnující přístup“).

21.

Tribunál tuto výtku zmírnil. Nejprve analyzoval ( 18 ), zda jsou náhradní díly do skútrů zahrnuty mezi výrobky upravené v třídě 12, a následně přezkoumal, zda má být přihláška k zápisu, kterou podala Scooters India, vyřešena podle zahrnujícího přístupu nebo podle „sémantického“ přístupu ( 19 ), tj. výlučně s přihlédnutím k významu kategorií výrobků, které jsou výslovně uvedeny v názvu sporné třídy (v projednávané věci vozidla a dopravní prostředky pozemní, vzdušné nebo vodní).

22.

Tribunál připomněl rozsudek IP Translator ( 20 ), z něhož vyplývá, že přihlašovatel ochranné známky, který použije všechna obecná označení uvedená v záhlaví konkrétní třídy Niceského třídění, musí upřesnit, zda se jeho přihláška k zápisu vztahuje na všechny výrobky nebo služby vyjmenované v abecedním seznamu dotčené konkrétní třídy, nebo pouze na některé z těchto výrobků nebo služeb, přičemž v posledně jmenovaném případě je přihlašovatel povinen upřesnit, o které výrobky nebo služby náležející do této třídy se jedná ( 21 ).

23.

Vzhledem k tomu, že rozsudek IP Translator byl vydán až poté, co došlo ke skutečnostem, které jsou předmětem zmíněné žaloby, Tribunál přezkoumal jeho dopad a dospěl k závěru, že na projednávaný případ je použitelné sdělení č. 2/12, přičemž vycházel v podstatě z těchto argumentů: a) jediným účelem sdělení č. 4/03 bylo vysvětlit praxi, kterou uplatňoval Úřad do okamžiku zveřejnění tohoto sdělení; b) sdělení č. 2/12 nerozlišovalo mezi ochrannými známkami zapsanými před přijetím sdělení č. 4/03 a po něm, a c) ze zásady právní jistoty vyplývá, že sdělení č. 2/12 má být použito na ochranné známky zapsané, jako Lambretta, před přijetím sdělení č. 4/03 ( 22 ).

24.

S ohledem na výše uvedené tedy Tribunál prohlásil, že jsou-li v přihlášce k zápisu ochranné známky Lambretta uvedeny všechny kategorie výrobků uvedených v názvu třídy 12, je třeba mít za to, že se tato přihláška vztahuje na všechny výrobky vyjmenované v abecedním seznamu, které jsou v této třídě upraveny, což bylo ostatně i záměrem společnosti Scooters India. Uvedl rovněž, že i když náhradní díly do skútrů nejsou jako takové uvedeny v abecedním seznamu výrobků spadajících do třídy 12, tato třída zahrnuje příslušenství a součásti pro motorová vozidla, například pneumatiky, kola nebo kryty, a že odvolací senát tedy měl přezkoumat, zda byla ochranná známka pro náhradní díly řádně užívána. Vzhledem k tomu, že v napadeném rozhodnutí nebyl tento přezkum proveden, Tribunál přijal první část důvodu neplatnosti, který vznesla Scooters India ( 23 ).

25.

Prostřednictvím druhé části vytýkala Scooters India odvolacímu senátu, že se dopustil nesprávného právního posouzení, neboť nepoužil judikaturu Soudního dvora, podle níž z řádného užívání ochranné známky pro náhradní díly vyplývá, že práva držitele této ochranné známky jsou zachována i pro výrobky, které obsahují tyto díly ( 24 ).

26.

Tuto druhou část Tribunál zamítl vzhledem k tomu, že odvolací senát neprovedl přezkum důkazů, které byly předloženy v souvislosti s náhradními díly do skútrů. Poskytl však zmíněnému senátu pokyny, jakým způsobem by měl přezkoumat užívání ochranné známky Lambretta pro náhradní díly, přičemž se – mimo jiné – dovolával kritérií vyplývajících z rozsudku Ansul ( 25 ).

27.

Kasační opravný prostředek, který podala Brandconcern, byl doručen kanceláři Soudního dvora dne 11. prosince 2014, odpověď EUIPO dne 10. března 2015 a odpověď společnosti Scooters India dne 18. března 2015.

28.

V souladu s čl. 175 odst. 1 jednacího řádu Soudního dvora byla dne 4. června 2015 předložena replika, přičemž Scooters India předložila dupliku dne 8. července a EUIPO dne 13. července.

29.

Brandconcern navrhuje, aby Soudní dvůr: a) zrušil napadený rozsudek; b) zamítl žalobu, kterou podala Scooters India k Tribunálu, a c) uložil odpůrcům náhradu nákladů řízení. Podpůrně navrhuje, aby byl napadený rozsudek zrušen v rozsahu, v němž zrušil rozhodnutí odvolacího senátu ze dne 1. prosince 2011, a EUIPO a společnosti Scooters India byla uložena náhrada nákladů řízení.

30.

EUIPO navrhuje, aby Soudní dvůr: a) prohlásil druhý důvod kasačního opravného prostředku za nepřípustný; b) zamítl kasační opravný prostředek, a c) uložil Brandconcern náhradu nákladů řízení.

31.

Scooters India navrhuje, aby Soudní dvůr kasační opravný prostředek zamítl a uložil Brandconcern náhradu nákladů řízení.

32.

V souladu s čl. 76 odst. 1 jednacího řádu se na návrh Brandconcern a Scooters India konalo dne 11. května 2016 jednání, na němž byli přítomni všichni účastníci jednání.

33.

Brandconcern upozorňuje na dva případy, v nichž se Tribunál podle jejího mínění dopustil nesprávného právního posouzení: a) porušení čl. 51 odst. 1 písm. a) ve spojení s čl. 51 odst. 2 nařízení č. 207/2009, a b) procesní vada spočívající v nesoudržnosti mezi návrhovými žádáními žalobkyně a výrokem, kterým bylo rozhodnuto ultra petita.

34.

Brandconcern má za to ( 26 ), že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení tím, že dospěl k závěru, že EUIPO byl s ohledem na zásadu právní jistoty povinen přezkoumat, zda Scooters India řádně užívala ochrannou známku pro náhradní díly, poté, co připustil, že zápis tohoto označení, který vychází z názvu třídy 12, zahrnuje i výše uvedené výrobky.

35.

Na podporu svého tvrzení se dovolává rozsudku IP Translator, v němž Soudní dvůr prosazoval doslovný význam výrazů použitých majiteli ochranných známek v přihláškách k zápisu. Zmíněný rozsudek by měl být bez jakýchkoli výhrad použit na projednávanou věc, aniž by byla dána přednost úvahám vycházejícím z právní jistoty, které uvedl Tribunál v napadeném rozsudku.

36.

Brandconcern je toho názoru, že Tribunál není oprávněn k tomu, aby omezil časové účinky rozsudku Soudního dvora, pokud takovéto preventivní opatření nevyplývá přímo z rozhodnutí Soudního dvora. Scooters India nadto neuplatnila před Tribunálem žádný precedens, který by hovořil ve prospěch natolik širokého výkladu zásady právní jistoty, a žádný takový precedens nelze vyvodit ani z napadeného rozsudku. Tribunál se nemůže v tomto ohledu dovolávat svých vlastních výroků, aby omezil účinky rozsudku vydaného Soudním dvorem.

37.

A konečně Brandconcern nesouhlasí s tím, aby byl v rámci výkladu přihlášek k zápisu zohledňován záměr majitelů ochranných známek, což je v rozporu s praxí, kterou uplatňoval EUIPO před přijetím sdělení č. 2/12 ( 27 ). V každém případě by měl být tento záměr soustředěn na seznam výrobků a služeb, aby bylo možné co nejpřesněji určit rozsah ochrany, kterou majitel ochranné známky požaduje, jak vyplynulo následně i z rozsudku IP Translator. Nedostatky původně podaného prohlášení nelze napravit pozdějším uplatňováním seniority ani v řízení o kasačním opravném prostředku.

38.

Souhrnně vzato se tedy Brandconcern domnívá, že v rozsudku IP Translator se Soudní dvůr mohl při výkladu přihlášek k zápisu řídit pravidlem vycházejícím z přístupu „založeného na budoucím vývoji“, avšak neučinil tak. Namísto toho zavedl obecné pravidlo, podle něhož musí být údaje uvedené v přihláškách ochranných známek jasné a přesné a v souladu s nímž musí být tyto přihlášky také vykládány.

39.

EUIPO nesouhlasí s argumenty, které vznesl Brandconcern. Zvláště přitom tvrdí, že v rozsudku IP Translator nepřevážil žádný ze dvou výše uvedených přístupů, tj. zahrnující přístup vycházející ze sdělení č. 4/03 nebo sémantický přístup. Tvrdí, že zmíněný rozsudek se netýkal již zapsaných ochranných známek, nýbrž přihlášek k zápisu, takže požadavky týkající se jasnosti a přesnosti se vztahují především ke zmíněným přihláškám, a nikoli v témže smyslu k zapsaným ochranným známkám.

40.

Úřad je toho názoru, že podle bodu 60 rozsudku IP Translator by měl být záměr přihlašovatele považován za hlavní kritérium, podle něhož má být určen rozsah ochrany poskytnuté ochranné známce. Náleží-li tedy přihlašovatelům, aby dali najevo svůj záměr a splnili přitom požadavky jasnosti a přesnosti, příslušný orgán (úřady pro ochranné známky) je povinen zkoumat tento záměr ve vztahu k již zapsaným ochranným známkám. Rozsudku IP Translator se nelze dovolávat s cílem zabránit vyjasnění záměru přihlašovatele prostřednictvím domněnky. V tomto smyslu neignoroval Tribunál postoj, který zaujal rozsudek IP Translator k přihláškám ochranných známek, nýbrž tento postoj pouze poupravil pro účely již zapsaných ochranných známek.

41.

Úřad dodává, že vůle společnosti Scooters India byla zjevná již v okamžiku, kdy tato společnost podala přihlášku k zápisu starší britské ochranné známky Lambretta, v níž uplatnila senioritu pro všechny výrobky, což zahrnovalo „automobily, dodávkové automobily a jízdní kola, jakož i díly a součásti“ těchto výrobků.

42.

Scooters India má za to, že pokud by byl rozsudek IP Translator vykládán ve smyslu, který navrhuje Brandconcern, vedlo by to k porušení právní jistoty a ochrany legitimního očekávání hospodářských subjektů, které předpokládaly, že úřady pro ochranné známky (nejen EUIPO) se budou řídit tím, že označení vyplývající z názvů tříd představuje zkrácený odkaz na všechny výrobky, které podle abecedního seznamu do dané třídy spadají. Na základě týchž argumentů, jaké předložil EUIPO, se dále domnívá, že Brandconcern vykládá rozsudek IP Translator chybně.

43.

Prostřednictvím prvního důvodu svého kasačního opravného prostředku Brandconcern napadenému rozsudku vytýká, že je v rozporu s čl. 51 odst. 1 písm. a) ve spojení s odstavcem 2 téhož článku nařízení č. 207/2009. Z výše uvedeného ustanovení vyplývá, že ve vztahu k výrobkům a službám, na něž se vztahuje ochrana vyplývající z ochranné známky, musí být ochranná známka řádně užívána po dobu pěti let ( 28 ).

44.

Zatímco výraz „řádné užívání“ byl v rozsudku Ansul vyložen široce a podrobně ( 29 ) a v projednávaném řízení o kasačním opravném prostředku není předmětem diskuse, výklad odkazu na „výrobky a služby, pro které byla ochranná známka zapsána“ je třeba teprve podat.

45.

Vzhledem k tomu, že podle čl. 26 odst. 1 písm. c) nařízení č. 207/2009 může být označení zapsáno do rejstříku pouze pod podmínkou, že jsou v přihlášce ochranné známky Unie uvedeny výrobky nebo služby, pro něž se požaduje zápis, Brandconcern tvrdí, že při posuzování této přihlášky je nutné se řídit závěry vyplývajícími z rozsudku IP Translator.

46.

Spor, který se týká použití rozsudku IP Translator na projednávaný případ, se v zásadě týká dvou aspektů: časové působnosti tohoto rozsudku a jeho použitelnosti z věcného hlediska. Zatímco Brandconcern tvrdí, že ze samotného rozsudku nevyplývá, že by byly jeho časové účinky omezeny, a že tudíž není možné, aby Tribunál změnil jeho použití s odvoláním na právní jistotu, EUIPO zdůrazňuje, že každý z těchto sporů má jiný předmět, tj. přihlášku k zápisu (ve věci, v níž byl vydán rozsudek IP Translator) a již zapsanou ochrannou známku (v tomto řízení).

47.

Z ustálené judikatury vyplývá, že výklad pravidla unijního práva, který provede Soudní dvůr při výkonu své pravomoci, kterou mu přiznává článek 267 SFEU, objasňuje a upřesňuje význam a dosah tohoto pravidla tak, jak musí být nebo mělo být chápáno a používáno od okamžiku jeho vstupu v platnost. Z toho vyplývá, že takto vyložené ustanovení může a musí být soudy použito i na právní vztahy vzniklé a založené před vydáním rozsudku, kterým bylo rozhodnuto o žádosti o výklad, pokud jsou jinak splněny podmínky umožňující předložit příslušným soudním orgánům spor ohledně použití uvedeného ustanovení ( 30 ).

48.

Z téže judikatury lze vyvodit závěr, že jen zcela výjimečně mohou okolnosti přimět Soudní dvůr k tomu, aby na základě obecné zásady právní jistoty, která je vlastní unijnímu právnímu řádu, omezil možnost dovolávat se určitého ustanovení, přičemž je nezbytné, aby byla splněna kritéria dobré víry zúčastněných kruhů a rizika závažných obtíží ( 31 ).

49.

A konečně z téže judikatury vyplývá, že je věcí Soudního dvora, aby určil okamžik, od kdy začne jím podaný výklad unijního práva zakládat účinky, přičemž omezení časových účinků tohoto výkladu může vyplývat pouze z příslušného rozsudku. Tímto způsobem bude zaručeno rovné zacházení s členskými státy a ostatními právními subjekty ve vztahu k tomuto právu a splněny požadavky, jež vyplývají ze zásady právní jistoty ( 32 ).

50.

Právní nauku týkající se omezení účinků rozsudku vydaného Soudním dvorem lze tedy shrnout následovně: a) v zásadě platí, že rozsudky Soudního dvora mají účinky ex tunc; b) účinky výkladu určitého ustanovení mohou být omezeny jen výjimečně; c) výlučnou pravomoc k rozhodnutí o takovémto omezení má Soudní dvůr a d) takovéto omezení musí být výslovně uvedeno v rozsudku, který podává výklad daného ustanovení.

51.

Brandconcern má pravdu v tom, že rozsudek IP Translator neuvádí žádné časové omezení svých účinků, což by mohlo na první pohled vést k závěru, že ustanovení, jehož výklad byl podán, by mělo být použito i na právní situace vzniklé před vydáním soudního rozsudku. Povšimněme si ovšem toho, že žádný z účastníků zmíněného řízení o předběžné otázce (jedenáct členských států, Komise, EUIPO a oba účastníci původního řízení) o toto omezení nepožádal, neboť pokud by k tomu došlo, Soudní dvůr by musel takovýto návrh buď přijmout, anebo jej zamítnout; rozsudek však nic takového neobsahuje. Přestože toto mlčení může svádět k domněnkám o jeho příčinách, domnívám se, že budeme-li se zabývat čistě spekulativními úvahami, nijak tím nepřispějeme k vyřešení tohoto řízení.

52.

Za pozornost naopak stojí argument vznesený Úřadem, který na podporu výroku Tribunálu upřesňuje dopad rozsudku IP Translator na projednávaný spor: zatímco ve zmíněné věci se jednalo o přihlášky ochranných známek, nyní se jedná o již zapsané ochranné známky. Je tedy namístě, abychom zjistili, jaký je skutečný smysl tohoto rozsudku.

53.

Výše uvedená věc se týkala ( 33 ) přihlášky označení „IP Translator“ jako národní ochranné známky. Pro označení služeb, které měly být předmětem ochrany, byly v přihlášce použity obecné pojmy uvedené v záhlaví třídy 41 Niceské dohody, a sice „výchova; vzdělávání; zábava; sportovní a kulturní aktivity“.

54.

Národní úřad pro ochranné známky Spojeného království zmíněnou přihlášku zamítl na základě vnitrostátních ustanovení odpovídajících čl. 3 odst. 1 písm. b) a c) a čl. 3 odst. 3 směrnice 2008/95. Tuto přihlášku vyložil v souladu se sdělením č. 4/03 ( 34 ), takže dospěl k závěru, že se vztahuje nejen na druh služeb upřesněný přihlašovatelem, ale též na všechny ostatní služby náležející do třídy 41, včetně překladatelských služeb. Měl za to, že pro tyto posledně jmenované služby postrádá označení „IP Translator“ rozlišovací způsobilost a má popisný charakter.

55.

Přihlašovatel ochranné známky ( 35 ) podal proti tomuto rozhodnutí odvolání, přičemž tvrdil, že jeho přihláška k zápisu neuváděla překladatelské služby náležející do zmíněné třídy 41, a tudíž se na ně nevztahovala. Námitky proti zápisu vznesené vnitrostátním úřadem pro ochranné známky byly podle něj tudíž chybné a jeho přihláška k zápisu byla zamítnuta neprávem.

56.

Po podání tří předběžných otázek (jejichž znění bylo upraveno) Soudní dvůr:

57.

Z výkladu rozsudku IP Translator zaprvé vyvozuji, že jeho výrok musí být chápán v kontextu sporu, který byl tímto rozsudkem řešen: jednalo se o odmítnutí přihlášky k zápisu související s výkladem třídy služeb, pro něž byla požadována ochrana. Konkrétně je v rozsudku popsáno, jakým způsobem má přihlašovatel ochranné známky postupovat, aby splnil povinnost uvést jasně a přesně seznam výrobků nebo služeb, pro něž požaduje zápis dotčeného označení ( 39 ).

58.

Zadruhé, přestože znění třetí předběžné otázky odráželo rozepře mezi zastánci sémantického a zastánci zahrnujícího přístupu ( 40 ) a snahu zapojit do této diskuse i Soudní dvůr, ten se této výzvě elegantně vyhnul a ve své odpovědi, v níž se zaměřil na přihlášku k zápisu, naznačil, že daný problém by měl být řešen na úrovni národních úřadů pro ochranné známky ( 41 ).

59.

Z rozsudku je přitom patrné, že Soudní dvůr se ve skutečnosti nepřiklonil k žádnému ze sporných způsobů řešení. Připustil dokonce, že je možné používat obecné odkazy na třídy, a požadoval pouze, aby byly dostatečně jasné a přesné, a to bez ohledu na to, jaká výkladová metoda bude použita. Samozřejmě se takovéto řešení ve větší míře dotýká systémů, které se řídí zahrnujícím přístupem, podle něhož je požadováno, aby přihlašovatel upřesnil, zda se jeho přihláška k zápisu vztahuje na všechny třídy uvedené v abecedním seznamu odpovídajícím jednotlivým třídám, jež přihlašovatel uvádí, nebo pouze na některé z těchto výrobků nebo služeb uvedených v tomto seznamu ( 42 ). Znovu však opakuji, že z výroku rozsudku zcela jednoznačně vyplývá, že není nijak bráněno používání obecných označení.

60.

A zatřetí, i když to zřejmě není tak podstatné, rozsudek IP Translator nepodal výklad žádného konkrétního ustanovení směrnice 2008/95 a povinnost jasnosti a přesnosti, kterou mají přihlašovatelé ochranných známek, vyvodil z veškerých ustanovení a bodů odůvodnění tohoto normativního textu ( 43 ).

61.

Je přípustné, aby byl rozsudek IP Translator přímo vztažen na situaci, která vedla ke vzniku projednávaného sporu? Z důvodů, které uvedu níže, sdílím výhrady, které v tomto ohledu uvedl EUIPO.

62.

Jak jsem již uvedl, předmětem věci IP Translator je přihláška k zápisu rozlišovacího označení, kterým měly být chráněny určité služby. Pro tento konkrétní kontext zápisů ochranných známek ukládá Soudní dvůr přihlašovateli povinnost dodržet jasnost a přesnost s cílem usnadnit použití dalších článků příslušné právní úpravy, například článků týkajících se absolutních a relativních důvodů pro zamítnutí, které mohou být později rovněž uplatněny jakožto důvody neplatnosti ochranné známky ( 44 ).

63.

Výše uvedená povinnost ( 45 ) se týká především přihlašovatele. Úřadům pro ochranné známky ukládá rozsudek IP Translator jen povinnosti omezeného rozsahu, přičemž na tyto vnitrostátní orgány („příslušné orgány“) bývá odkazováno buď s cílem zdůraznit vztah mezi požadavkem jasnosti a přesnosti přihlášek a splněním povinností týkajících se předběžného přezkumu těchto přihlášek, které zmíněným orgánům náleží ( 46 ), nebo s cílem připomenout těmto orgánům v témže duchu jejich povinnost zkoumat každý případ jednotlivě s cílem zjistit, zda obecná označení uvedená v záhlavích tříd splňují předepsané požadavky jasnosti a přesnosti ( 47 ). Tyto požadavky však nejsou uvedeny ve výroku rozsudku.

64.

Dokonce i bod 60 rozsudku ( 48 ), který podle všeho odmítá praxi EUIPO zakotvenou ve sdělení č. 4/03 (vycházející ze zahrnujícího přístupu), nabývá za těchto okolností významu, který se jeví jako soudržnější se zbývajícím obsahem tohoto rozsudku. Vykládáme-li tuto kritiku ve spojení s bodem 61, dobereme se jeho pravého smyslu, tzn. upozornit na to, že takovýmto způsobem je ohroženo splnění povinnosti jasnosti a přesnosti, která náleží přihlašovatelům ochranných známek. V opačném případě by totiž v případě použití všech označení uvedených v záhlavích tříd ani přihlašovatelé, ani ostatní hospodářské subjekty neznali s jistotou rozsah ochrany, která z použití těchto obecných označení vyplývá.

65.

Riziko spočívající v použití zahrnujícího přístupu či kritéria spočívá v tom, že by přihlašovatelé řádně neplnili svou povinnost jasně uvádět zboží a služby, pro které požadují ochranu. Bude-li tedy správní praxe příliš uvolněná, nebude možné zajistit, aby přihlašovatelé plnili svou povinnost. V kontextu zmíněného rozsudku by však měl být tento záměr chápán ve smyslu upozornění, aby ve stadiu předběžného přezkumu nebyly přijímány přihlášky, které svou neurčitostí nesplňují povinnost jasně a přesně identifikovat výrobky a služby. Právě takový je podle mého mínění smysl bodu 62 rozsudku IP Translator.

66.

Okolnost, že skutkový základ věci IP Translator je jiný než v projednávané věci (v prvně jmenované věci se jednalo o přihlášku ochranné známky, zatímco v projednávané věci o již zapsanou ochrannou známku), brání podle mého názoru tomu, aby byly závěry a povinnosti vyplývající ze zmíněného rozsudku použitelné i nyní, což znamená, že první důvod kasačního opravného prostředku vznesený Brandconcern by měl být zamítnut.

67.

Tento výsledek není překvapivý, neboť přihláška ochranné známky je spojena s okamžikem, v němž probíhá zápis ochranné známky a kdy je ještě možné tuto přihlášku opravit nebo změnit, jak vyplývá z článku 43 nařízení č. 207/2009. Rozsudkem IP Translator byla posílena povinnost vnitrostátních úřadů dbát ve stadiu, kdy provádějí analýzu, na to, aby byl průzkum každé přihlášky k zápisu striktní a úplný, aby se předešlo tomu, že ochranné známky budou zapsány neoprávněně ( 49 ). Vzhledem k tomu, že úkolem těchto úřadů je udržovat patřičný a přesný rejstřík ( 50 ), je logické, že výrok rozsudku IP Translator jim nepřímo ukládá povinnost prověřovat, zda hospodářské subjekty předkládají své přihlášky v souladu s požadavkem týkajícím se jasnosti a přesnosti.

68.

Naproti tomu poté, co již byla ochranná známka zapsána, spadá výklad seznamu výrobků a služeb chráněných touto ochrannou známkou do působnosti ustanovení jiného druhu, mezi něž patří především zákaz tuto známku měnit, vyplývající z článku 48 nařízení č. 207/2009. Závěry vyplývající z rozsudku IP Translator lze tedy jen stěží skloubit s úlohou, která v tomto dalším stadiu přísluší úřadům pro ochranné známky. Důvodem, z něhož nejsou účinky rozsudku IP Translator omezeny, je tedy právě onen rozdíl mezi výše uvedenými okamžiky: výklad seznamu výrobků a služeb obsaženého v přihlášce, kterou lze ještě změnit, nemůže být stejný jako výklad již zapsané ochranné známky, která je již ze své podstaty konsolidována a v podstatě nezměnitelná.

69.

Jestliže je považován za správný argument vznesený Úřadem v souvislosti s dopadem rozsudku IT Translator na výklad seznamu výrobků a služeb v případě již zapsaných ochranných známek, v němž je poukazováno na to, že se zmíněný rozsudek zabývá povinnostmi hospodářského subjektu podávajícího přihlášku ochranné známky, znamená to, že hlavní argument, který vznesla Brandconcern na podporu prvního důvodu svého kasačního opravného prostředku, nemůže obstát.

70.

Výtka vznesená navrhovatelkou vychází ve skutečnosti z nesprávného výkladu napadeného rozsudku, neboť tento rozsudek neomezuje časové účinky rozsudku IP Translator, i když v bodě 24 odkazuje na konsolidovanou judikaturu existující v dané oblasti a na to, že rozsudek IP Translator neobsahuje žádnou zmínku o časových účincích. Tribunál se pouze snaží zjistit, zda mohl Úřad použít své sdělení č. 4/03 na ochrannou známku zapsanou k 21. červnu 2012, a tudíž uplatnit zahrnující přístup s cílem ověřit, zda náhradní díly spadají do třídy 12, přestože v ní nejsou výslovně vyjmenovány. Toto zjištění bylo nezbytným předpokladem k tomu, aby mohl Tribunál následně určit, zda měl odvolací senát přezkoumat důvody, jež předložila Scooters India v souvislosti s řádným užíváním ochranné známky pro tyto náhradní díly.

71.

V této souvislosti napadený rozsudek analyzuje ( 51 ) sdělení č. 2/12, které podle něj představuje „uplatnění zásady právní jistoty“ v situaci, kdy měl EUIPO vysvětlit, jakým způsobem bude určovat rozsah ochrany vyplývající z ochranných známek EU zapsaných před 21. červnem 2012, v nichž byla použita obecná označení uvedená v záhlavích tříd Niceské dohody.

72.

V bodech 28 až 34 napadeného rozsudku je dále zpochybněna úvaha, podle níž se Scooters India nemohla dovolávat legitimního očekávání, neboť sdělení č. 4/03 bylo přijato až poté, co podala přihlášku k zápisu. Tribunál byl toho názoru, že účelem tohoto sdělení bylo vysvětlit praxi, kterou EUIPO až dosud uplatňoval, a konsolidovat ji. Z tohoto důvodu mělo být uplatněno i na výklad seznamu výrobků a služeb, pro které nechala Scooters India v roce 2002 zapsat ochrannou známku Lambretta.

73.

Z výše uvedeného vyplývá, že napadený rozsudek se řídí přístupem, podle něhož mají být od sebe odlišeny přihlášky ochranných známek a ochranné známky již požívající ochrany, což však neznamená, že by přitom omezoval časové účinky rozsudku IP Translator. S ohledem na výklad rozsudku IP Translator, který navrhuji v písmenu b) přezkumu tohoto prvního důvodu kasačního opravného prostředku, nemůže být Tribunálu přičítáno porušení závěrů, které z tohoto rozsudku vyplývají.

74.

Znamená to tedy, že s ohledem na požadavky vyplývající ze zásady právní jistoty, která je vlastní unijnímu právnímu řádu, mohl EUIPO uplatnit zahrnující přístup a zkoumat záměr společnosti Scooters India při podání přihlášky. Tribunál se nedopustil nesprávného právního posouzení ani tím, že dospěl k závěru, že na ochranné známky zapsané před 21. červnem 2012 mohl Úřad uplatnit zahrnující přístup, ani tím, že požadoval, aby odvolací senát přezkoumal, zda Scooters India řádně užívala ochrannou známku Lambretta pro náhradní díly.

75.

Závěrem ještě jedna úvaha: systémové nedostatky se unijní normotvůrce pokusil napravit prostřednictvím nového odstavce 8 článku 28 nařízení č. 207/2009 ( 52 ), v němž poskytl majitelům ochranných známek EU přihlášených před 22. červnem 2012 možnost upřesnit do 24. září 2016, jakým záměrem byli vedeni v den podání přihlášky pro výrobky nebo služby vyjmenované v záhlaví třídy, do níž spadají. Nabídl jim tím možnost využít zahrnující přístup a rozptýlit tak pochybnosti ohledně rozsahu věcné působnosti (výrobky a služby) jejich práv k průmyslovému vlastnictví. Odhlédneme-li od normativní úrovně obou těchto nástrojů, téhož výsledku chtěl dosáhnout i Úřad přijetím sdělení č. 2/12.

76.

Bylo by tedy nelogické, kdyby – jak navrhuje Brandconcern – byl zrušen rozsudek Tribunálu, který se řídí týmž přístupem jako normotvůrce, tím spíše, že Scooters India měla dosud možnost „upřesnit svůj záměr“ u EUIPO a potvrdit tak, že se shoduje se záměrem, který posoudil Tribunál. Kromě toho je třeba poznamenat, že normotvůrce zohledňuje rozsudek IP Translator tím, že vymezuje jeho dopad na ochranné známky, které byly zapsány již před jeho vydáním.

77.

Vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno porušení čl. 51 odst. 1 písm. a) ve spojení s čl. 51 odst. 2 nařízení č. 207/2009, je namístě zamítnout první důvod kasačního opravného prostředku, který vznesla Brandconcern.

78.

Vzhledem k zamítnutí prvního důvodu je nutné zkoumat druhý důvod, který vznesla Brandconcern podpůrně.

79.

Brandconcern vytýká napadenému rozsudku „procesní vadu“ ( 53 ) spočívající v rozhodnutí ultra petita ( 54 ), neboť Tribunál zrušil napadené rozhodnutí, přestože konstatoval, že Scooters India neužívala ochrannou známku pro výrobky spadající do třídy 12. Má za to, že napadený rozsudek by měl zmíněné rozhodnutí potvrdit, pokud jde o „vozidla; dopravní prostředky pozemní, vzdušné nebo vodní“, a zrušit jej pouze v rozsahu, v němž neprovedlo analýzu užívání ochranné známky ve vztahu k dalším výrobkům spadajícím do třídy 12, tj. náhradním dílům.

80.

EUIPO se zaprvé domnívá, že tento důvod je nepřípustný, neboť Brandconcern neuvedla, ve kterých bodech napadeného rozsudku se prohlašuje, že ochranná známka Lambretta nebyla řádně užívána pro vozidla ani pro již zmiňované dopravní prostředky. Vzhledem k tomu, že tato společnost neuvedla ani právní základ, z něhož tento důvod vychází, má EUIPO za to, že nebyly splněny požadavky stanovené v článku 21 a čl. 53 odst. 1 statutu Soudního dvora pro účely připuštění opravného prostředku.

81.

V souvislosti s meritem věci Úřad uvádí, že Tribunál správně zrušil napadené rozhodnutí a řádně jej vrátil zpět odvolacímu senátu, aby ověřil, zda byla ochranná známka řádně užívána v souvislosti s určitou dílčí kategorií výrobků.

82.

Scooters India se stejně jako EUIPO domnívá, že toto druhé nesprávné právní posouzení neexistuje a že se ve skutečnosti neliší od prvního případu.

83.

Přestože Úřad tvrdí opak, mám za to, že nechybí podstatné prvky, na něž odkazuje článek 21 ve spojení s čl. 53 odst. 1 statutu Soudního dvora a v návaznosti na ně také článek 168 jednacího řádu Soudního dvora. Tyto prvky nebyly sice zcela jasně upřesněny a nebylo konkrétně uvedeno, jakou procesní vadou je rozsudek stižen, avšak přesto se domnívám, že výtka, kterou vznesla Brandconcern, je přípustná přinejmenším v rozsahu, v němž uvádí, že Tribunál vynesl svůj výrok nad rámec návrhových žádání předložených žalobkyní.

84.

Tento druhý důvod kasačního opravného prostředku vychází z hypotézy, že pokud se spor probíhající před Tribunálem týkal pouze náhradních dílů (a užívání ochranné známky ve vztahu k nim), podle mínění Brandconcern mohl být učiněn důvodný závěr, že na posouzení, k nimž dospěl EUIPO v souvislosti s řádným užíváním ochranné známky pro vozidla a dopravní prostředky, se zrušení nevztahuje, což by mělo zabránit tomu, aby napadený rozsudek zrušil napadené rozhodnutí v plném rozsahu.

85.

Součástí této výtky je v konečném důsledku kritika nesoudržnosti soudce, který vydal výrok ultra petita ( 55 ), a proto je druhý důvod kasačního opravného prostředku přípustný.

86.

Zastávám názor, že ani druhý důvod kasačního opravného prostředku nemůže obstát, neboť rozsudek Tribunálu není stižen procesní vadou, která je mu vytýkána.

87.

Scooters India navrhla, aby Tribunál zrušil „napadené rozhodnutí v rozsahu, v němž odvolací senát zamítl [její] výtku týkající se výrobků spadajících do třídy 12“ ( 56 ), aniž v tomto ohledu jakkoliv rozlišuje. Nelze říci, že Tribunál rozhodl ultra petita, pokud v rozsudku vyhověl návrhovému žádání v takové podobě, v jaké bylo předloženo.

88.

Bod 44 rozsudku, jehož se tento druhý důvod kasačního opravného prostředku týká, není ostatně součástí ratio decidendi tohoto rozsudku, a tudíž nemá pro výrok zásadní význam. Právní základy, které vedly ke zrušení napadeného rozhodnutí, jsou uvedeny v předchozích částech tohoto rozsudku ( 57 ). V bodě 44 rozsudku Tribunál pouze vysvětluje téměř učitelským tónem odvolacímu senátu, jakým způsobem má postupovat při přezkumu, který „by měl“ provést. Tentýž didaktický přístup je uplatněn i v bodě 43, který ukládá odvolacímu senátu rovněž povinnost řídit se právní naukou vyplývající z rozsudku Ansul ( 58 ).

89.

Z článku 266 SFEU vyplývá, že orgán, jehož akt byl prohlášen za neplatný, je povinen „přijmout opatření vyplývající z rozsudku“. Pro tyto účely je povinen dodržet nejen výrok rozsudku, ale i odůvodnění, z něhož rozsudek vychází a které tvoří jeho nezbytnou oporu v tom smyslu, že je nutné za účelem určení přesného smyslu toho, co bylo ve výroku rozhodnuto. Toto odůvodnění, které určuje přesné ustanovení považované za protiprávní a ukazuje přesné důvody protiprávnosti konstatované ve výroku, totiž musí dotyčné orgány brát v úvahu při nahrazení zrušeného aktu ( 59 ).

90.

Tribunálu tedy nepřísluší, aby určoval, jaká opatření má příslušný orgán přijmout ( 60 ), což mu však nebrání v tom, aby tomuto orgánu poskytl určité pokyny ohledně způsobu, jakým by měl postupovat. V posledně jmenovaném případě mají však tyto pokyny pouze didaktickou hodnotu, což platí i o bodě 44 napadeného rozsudku.

91.

Kromě toho je třeba připomenout ustálenou judikaturu Soudního dvora, z níž vyplývá, že řízení směřující k nahrazení zrušeného aktu může být zahájeno přesně od okamžiku, kdy nastala protiprávnost, a že zrušení aktu Společenství nemusí mít vliv na přípravné akty ( 61 ), což znamená, že odvolací senát by mohl beze zbytku přijmout důkazy provedené v souvislosti s výrobky spadajícími do třídy 12, pokud by to považoval za vhodné.

92.

S ohledem na výše uvedená vysvětlení by měl být druhý důvod kasačního opravného prostředku zamítnut.

93.

Podle čl. 138 odst. 1 a čl. 184 odst. 1 jednacího řádu Soudního dvora se účastníku řízení, který neměl úspěch v řízení o kasačním opravném prostředku, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to jeho odpůrce požadoval. Vzhledem k tomu, že navrhuji Soudnímu dvoru, aby projednávaný kasační opravný prostředek zamítl, a vzhledem k tomu, že odpůrci EUIPO a Scooters India učinili návrh v tomto smyslu, musí Brandconcern nést náklady řízení, které v tomto řízení o kasačním opravném prostředku vynaložili oba odpůrci.

94.

S ohledem na výše uvedené úvahy navrhuji Soudnímu dvoru, aby: