1. 

Cílem směrnice o stanovištích ( 2 ) je přispět k zajištění biologické rozmanitosti prostřednictvím ochrany přírodních stanovišť a volně žijících zvířat a planě rostoucích rostlin na evropském území členských států. Za tímto účelem stanoví směrnice několik požadavků ohledně výběru a ochrany přírodních stanovišť.

2. 

Evropská komise má zejména na základě návrhů členských států vést seznam „lokalit významných pro Společenství“. Po zařazení určité lokality do uvedeného seznamu je třeba takovou lokalitu považovat za „zvláštní oblast ochrany“. V takových oblastech musí členské státy přijmout vhodná opatření k vyloučení poškozování přírodních stanovišť. Jsou rovněž povinny provést odpovídající posouzení jakéhokoli plánu nebo projektu, který přímo nesouvisí s péčí o určitou lokalitu, avšak bude mít pravděpodobně na tuto lokalitu významný vliv. Vnitrostátní orgány mohou zpravidla plán nebo projekt schválit, jen pokud nebude mít nepříznivý účinek na celistvost příslušné lokality. Pokud však navzdory negativnímu výsledku posouzení musí být určitý plán nebo projekt uskutečněn z naléhavých důvodů převažujícího veřejného zájmu a není-li k dispozici žádné alternativní řešení, musí členský stát přijmout veškerá kompenzační opatření.

3. 

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, kterou v projednávané věci předkládá Bundesverwaltungsgericht (německý Spolkový správní soud), se týká projektu výstavby mostu přes řeku Labe, který byl naplánován a schválen v době, kdy oblasti na obou stranách řeky nebyly dosud považovány za lokality významné pro Společenství, ale byl zahájen a dokončen až poté, co byla příslušná lokalita zařazena do seznamu Komise.

4. 

Vnitrostátní orgány provedly předběžné posouzení projektu v první fázi řízení o územním rozhodnutí, přičemž následné přezkoumání proběhlo až po zařazení lokality do seznamu Komise. Platnost územního rozhodnutí je však i nadále zpochybňována sdružením na ochranu životního prostředí, a to mimo jiné z důvodu, že v rámci uvedených posouzení nebyly zcela splněny požadavky směrnice o stanovištích, které bylo po zařazení dané lokality do seznamu Komise nutno dodržet.

5. 

Bundesverwaltungsgericht žádá o vodítka k uplatnění uvedených požadavků za výše popsaných okolností.

6.

Článek 3 odst. 1 směrnice o stanovištích stanoví zejména:

„Pod názvem NATURA 2000 bude vytvořena spojitá evropská ekologická síť zvláštních oblastí ochrany. Tato síť složená z lokalit s přírodními stanovišti uvedenými v příloze I a stanovišti druhů uvedenými v příloze II umožní zachovat příslušné typy přírodních stanovišť a stanoviště druhů v jejich přirozeném areálu rozšíření ve stavu příznivém z hlediska jejich ochrany nebo popřípadě umožní tento stav obnovit.“

7.

Článek 4 odst. 1 ukládá každému členskému státu navrhnout seznam lokalit, v němž bude uvedeno, jaké typy přírodních stanovišť a jaké druhy se v lokalitě vyskytují. Odstavce 2 a 3 uvedeného článku stanoví postup, jakým Komise do šesti let od oznámení směrnice vypracuje na základě seznamů členských států seznam lokalit významných pro Společenství, v němž budou uvedeny lokality s výskytem jednoho nebo více typů prioritních přírodních stanovišť a prioritních druhů. Článek 4 odst. 4 a 5 stanoví:

„4.   Jakmile je lokalita významná pro Společenství přijata postupem podle odstavce 2, vyhlásí příslušný členský stát co nejdříve a nejpozději do šesti let tuto lokalitu jako zvláštní oblast ochrany a podle významu lokality stanoví priority pro uchování nebo obnovu příznivého stavu z hlediska ochrany u typu přírodního stanoviště uvedeného v příloze I nebo druhu uvedeného v příloze II a pro ekologickou soudržnost sítě NATURA 2000 a také podle toho, jak jsou tyto lokality ohroženy postupným znehodnocováním nebo zničením.

5.   Jakmile je některá lokalita zařazena do seznamu uvedeného v třetím pododstavci odstavce 2, vztahuje se na ni ustanovení čl. 6 odst. 2, 3 a 4.“

8.

Článek 6 stanoví:

„1.   Pro zvláštní oblasti ochrany stanoví členské státy nezbytná ochranná opatření zahrnující v případě potřeby odpovídající plány péče vypracované speciálně pro dané lokality nebo integrované do jiných plánů rozvoje a vhodná opatření právního, správního nebo smluvního charakteru, která odpovídají ekologickým požadavkům typů přírodních stanovišť uvedených v příloze I a druhů uvedených v příloze II, jež se na těchto lokalitách vyskytují.

2.   Členské státy přijmou vhodná opatření, aby v oblastech zvláštní ochrany [ve zvláštních oblastech ochrany] vyloučily poškozování přírodních stanovišť a stanovišť druhů ani k vyrušování [a vyrušování] druhů, pro něž jsou tato území určena, pokud by takové vyrušování mohlo být významné ve vztahu k cílům této směrnice.

3.   Jakýkoli plán nebo projekt, který s určitou lokalitou [s péčí o určitou lokalitu] přímo nesouvisí nebo není pro péči o ni nezbytný, avšak bude mít pravděpodobně na tuto lokalitu významný vliv, a to buď samostatně, nebo v kombinaci s jinými plány nebo projekty, podléhá odpovídajícímu posouzení jeho důsledků pro lokalitu z hlediska cílů její ochrany. S přihlédnutím k výsledkům uvedeného hodnocení důsledků pro lokalitu a s výhradou odstavce 4 schválí příslušné orgány příslušného státu tento plán nebo projekt teprve poté, co se ujistí, že nebude mít nepříznivý účinek na celistvost příslušné lokality, a co si v případě potřeby opatří stanovisko široké veřejnosti.

4.   Pokud navzdory negativnímu výsledku posouzení důsledků pro lokalitu musí být určitý plán nebo projekt z naléhavých důvodů převažujícího veřejného zájmu, včetně důvodů sociálního a ekonomického charakteru, přesto uskutečněn a není-li k dispozici žádné alternativní řešení, zajistí členský stát veškerá kompenzační opatření nezbytná pro zajištění ochrany celkové soudržnosti sítě NATURA 2000. O přijatých kompenzačních opatřeních uvědomí Komisi.

Jestliže se na dotyčné lokalitě vyskytují prioritní typy přírodních stanovišť a/nebo prioritní druhy, pak mohou být uplatněny pouze důvody související s ochranou lidského zdraví a veřejné bezpečnosti [veřejnou bezpečností] s nesporně příznivými důsledky mimořádného významu pro životní prostředí nebo jiné naléhavé důvody převažujícího veřejného zájmu podle stanoviska Komise.“

9.

Přílohy I a II směrnice o stanovištích se nazývají „Typy přírodních stanovišť v zájmu Společenství, jejichž ochrana vyžaduje vyhlášení zvláštních oblastí ochrany“ a „Druhy živočichů a rostlin v zájmu Společenství, jejichž ochrana vyžaduje vyznačení zvláštních území [oblastí] ochrany“. V každé z uvedených příloh jsou uvedeny určité prioritní typy přírodních stanovišť a určité prioritní druhy.

10.

Ustanovení § 22b Sächsisches Naturschutzgesetz (zákon o ochraně přírody Freistaat Sachsen; dále jen „SächsNatschG“) z roku 1994 provádí v zásadě čl. 6 odst. 3 a 4 směrnice o stanovištích.

11.

V § 22b odst. 1 je stanovena povinnost provést před provedením jakéhokoli projektu v lokalitě významné pro Společenství posouzení jeho vlivů a odstavec 2 zakazuje provedení projektu v případě, že bude při posouzení vlivů zjištěno nebezpečí vážné újmy. Podle odstavce 3 je možné uplatnit výjimku z uvedeného zákazu jen tehdy, pokud je projekt nezbytný z naléhavých důvodů převažujícího veřejného zájmu a zamýšleného výsledku nelze dosáhnout prostředky, které by způsobily menší újmu. V případě, že se v lokalitě nacházejí prioritní přírodní stanoviště nebo prioritní druhy, lze se v zásadě dovolávat jen důvodů souvisejících s ochranou lidského zdraví, s veřejnou bezpečností (včetně národní a civilní obrany) či s významnými příznivými vlivy na životní prostředí (odstavec 4). Uplatní-li se výjimka z uvedeného zákazu, musí být přijata veškerá opatření k zajištění soudržnosti sítě NATURA 2000 (odstavec 5).

12.

Orgány Freistaat Sachsen jsou navíc (podle vyhlášek ministerstva vydaných v roce 2003) povinny řídit se příručkou Arbeitshilfe zur Anwendung der Vorschriften zum Aufbau und Schutz des Europäischen ökologischen Netzes Natura 2000 (Příručka k použití právních předpisů v oblasti vytváření a ochrany evropské ekologické sítě Natura 2000). Podle kapitoly 3.3 uvedené příručky se standardy použitelné pro lokality zapsané do seznamu lokalit významných pro Společenství (včetně standardů vyplývajících z § 22b odst. 3 až 5 SächsNatschG) vztahují i na lokality, kterých by se směrnice o stanovištích „mohla“ týkat (včetně lokalit oznámených Komisi, které dosud nebyly Komisí zařazeny do seznamu).

13.

Bundesverwaltungsgericht uvádí, že Grüne Liga Sachsen je sdružení na ochranu přírody, které napadlo žalobou platnost územního rozhodnutí ze dne 25. února 2004 pro výstavbu mostu „Waldschlößchenbrücke“ překlenujícího řeku Labe a louky podél jejích břehů v saském městě Drážďany.

14.

Uvedené územní rozhodnutí vycházelo z posouzení možných vlivů dotčeného stavebního projektu na cíle týkající se ochrany oblasti „Elbtal zwischen Schöna und Mühlberg“ (údolí Labe mezi obcemi Schöna a Mühlberg), včetně zmiňovaných luk, která byla v dané době chráněna na vnitrostátní úrovni, ale nebyla dosud zařazena do seznamu Komise; toto posouzení vlivů bylo dokončeno v lednu 2003. Pro případ zjištění nebezpečí významné újmy mělo následovat posouzení podle článku 6 směrnice o stanovištích. V rámci daného znaleckého posudku nebylo zjištěno, že by předmětný projekt významně či trvale narušoval cíle v oblasti ochrany této lokality.

15.

Sdružení Grüne Liga Sachsen napadlo v dubnu 2004 platnost územního rozhodnutí žalobou. Podle vnitrostátních procesních předpisů neměla tato žaloba odkládací účinky. Sdružení Grüne Liga Sachsen proto navrhlo vydání předběžného opatření, kterým by bylo odloženo zahájení stavebních prací.

16.

V prosinci 2004 zařadila Komise danou oblast do seznamu lokalit významných pro Společenství, a to na základě oznámení podaného Německem (podle předkládacího rozhodnutí) v březnu 2003.

17.

Sächsisches Oberverwaltungsgericht (Vrchní správní soud státu Sasko) návrh sdružení Grüne Liga Sachsen na vydání předběžného opatření, kterým by bylo odloženo zahájení stavebních prací, zamítl ve druhém a posledním stupni dne 12. listopadu 2007. Později téhož roku byly zahájeny práce na výstavbě mostu.

18.

Na základě dalších znaleckých posudků rozhodl příslušný orgán dne 14. října 2008 o provedení nového omezeného hodnocení újmy související se stavebním projektem, a to ke dni vydání územního rozhodnutí. Územní rozhodnutí pro daný projekt bylo následně potvrzeno v rámci režimu výjimky s uložením určitých opatření.

19.

Po změně podkladů pro územní rozhodnutí provedené v září 2010 podalo sdružení Grüne Liga Sachsen znovu návrh na nařízení předběžného opatření, které Sächsisches Oberverwaltungsgericht v říjnu 2010 znovu ve druhém a zároveň posledním stupni zamítl.

20.

Žaloba ani odvolání sdružení Grüne Liga Sachsen nebyly úspěšné. Bundesverwaltungsgericht se nyní zabývá kasačním opravným prostředkem, přičemž má za to, že posouzení z roku 2003 i přezkoumání z roku 2008 neodpovídala standardům vyžadovaným směrnicí o stanovištích. Posouzení z roku 2003, v jehož rámci nebyly zjištěny žádné budoucí významné či dlouhodobé nepříznivé vlivy, nebylo následováno žádnou podrobnější analýzou. V rámci přezkoumání z roku 2008 sice byly zjištěny významné nepříznivé vlivy (které by bylo možno řešit kompenzačními opatřeními ve smyslu čl. 6 odst. 4 směrnice o stanovištích), ale zaměřovalo se pouze na dva typy přírodních stanovišť a jeden druh.

21.

Za účelem přesnějšího určení požadavků směrnice o stanovištích nyní proto Bundesverwaltungsgericht žádá o rozhodnutí o následujících předběžných otázkách:

22.

Písemná vyjádření předložily Grüne Liga Sachsen, Freistaat Sachsen (žalovaný v původním řízení), Česká republika a Komise a všichni tito zúčastnění přednesli ústní vyjádření na jednání dne 17. června 2015.

23.

Grüne Liga Sachsen a Freistaat Sachsen se ve svých písemných vyjádřeních zabývaly skutkovými okolnostmi žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce. Soudní dvůr sice nemá pravomoc vyjadřovat se ke skutkovým okolnostem, mohlo by však být užitečné získat širší náhled na kontext projednávané věci.

24.

Zaprvé sdružení Grüne Liga Sachsen tvrdí, že dotčená lokalita byla Komisi oznámena v červnu 2002, a nikoli v březnu 2003, jak uvádí Bundesverwaltungsgericht.

25.

Z vyjádření učiněného Komisí na jednání vyplývá, že sdružení Grüne Liga Sachsen má patrně v tomto ohledu pravdu. Komise totiž informovala Soudní dvůr, že obdržela od Německa „první kompilaci“ v březnu 2002 (což by mohlo vysvětlovat možnou záměnu za březen 2003) a formální návrh v červnu 2002. V každém případě je nesporné, že lokalita byla zařazena Komisí do seznamu lokalit významných pro Společenství v prosinci 2004. Tento aspekt je navíc patrně bez významu pro otázky položené v projednávané věci, neboť projekt výstavby mostu byl v každém případě schválen (v únoru 2004) poté, co byla lokalita oznámena Komisi, a předtím, než jej Komise zařadila do příslušného seznamu.

26.

Pokud jde o povahu lokality a vlivy výstavby mostu, sdružení Grüne Liga Sachsen uvádí, že dotčené louky jsou typem přírodního stanoviště „nížinné sečené louky“ a vyskytuje se na nich několik druhů ptáků a hmyzu a že cíle ochrany lokality ohrožuje úbytek plochy a to, že ji most dělí na dvě části a že práce na mostě zasáhly do přírodních stanovišť některých druhů ryb.

27.

Freistaat Sachsen vyjmenovává opatření, která byla přijata k vyloučení poškozování stanoviště, a kompenzační opatření směřující ke zmírnění vlivů mostu: omezení rychlosti jízdy po určitou denní dobu, výsadba keřů pro navigaci letu netopýrů, asanace a rozvoj jiných oblastí, než jsou nížinné sečené louky, a rozvoj přírodních stanovišť „bahnité říční břehy“. Uvádí, že most byl nezbytný pro zmírnění hustoty dopravy a zlepšení spojení mezi oblastmi na obou stranách řeky a že se cíle ochrany pro dotčenou lokalitu (která celkově pokrývá 180 km říčních břehů, včetně částí měst, jako je tomu v Drážďanech, kde řeku překlenuje 8 dalších mostů) týkají 14 typů přírodních stanovišť a 19 druhů uvedených v přílohách I a II směrnice o stanovištích ( 3 ).

28.

Mezi sdružením Grüne Liga Sachsen a Freistaat Sachsen je nesporné, že příslušný orgán při svém posouzení předcházejícím vydání územního rozhodnutí vycházel z vnitrostátních právních předpisů provádějících čl. 6 odst. 3 a 4 směrnice o stanovištích, ačkoli daná lokalita nebyla dosud zařazena do seznamu lokalit významných pro Společenství. Závěrem posouzení v dané fázi bylo, že projekt nebude mít žádné významné vlivy ve smyslu čl. 6 odst. 3. Rozhodnutí o provedení přezkoumání z roku 2008 vycházelo z dalších zpráv, které obsahovaly odlišné závěry, a jeho účelem bylo splnit požadavky čl. 6 odst. 4. Jak ovšem bylo vyjasněno na jednání, má sdružení Grüne Liga Sachsen za to, že počáteční posouzení ani přezkoumání v roce 2008 nesplňovaly v plném rozsahu podmínky uvedených ustanovení (a předkládající soud z tohoto názoru vychází), zatímco Freistaat Sachsen má za to, že všechny podmínky byly splněny.

29.

Článek 4 odst. 1 směrnice o stanovištích ukládá členským státům předložit Komisi do tří let po zveřejnění směrnice seznam lokalit. Německo uvedenou lhůtu nedodrželo ( 4 ), ale tato skutečnost nemá podle mého názoru žádný význam pro otázky vnesené v projednávané věci, s výjimkou skutečnosti, že německé orgány nemohou z toho, že včas nesplnily své povinnosti, vyvozovat žádnou výhodu. Podle čl. 4 odst. 2 a 3 je Komise povinna vypracovat seznam lokalit významných pro Společenství v každém státě do šesti let od zveřejnění směrnice. Článek 4 odst. 4 dále členským státům ukládá vyhlásit nejpozději do šesti let od uplynutí uvedené lhůty takové lokality jako zvláštní oblasti ochrany. Článek 6 odst. 1, podle něhož jsou členské státy povinny stanovit pro dané oblasti ochranná opatření, se tedy použije od data jejich vyhlášení. Podle čl. 4 odst. 5 se však čl. 6 odst. 2, 3 a 4 použije, jakmile – ne však dříve ( 5 ) – je lokalita zařazena do seznamu lokalit významných pro Společenství.

30.

V projednávané věci se tedy čl. 6 odst. 2, 3 a 4 směrnice o stanovištích vztahují na dotčenou lokalitu od prosince 2004, kdy byla zařazena do seznamu Komise, a čl. 6 odst. 1 se použije ode dne, kdy byla daná lokalita později vyhlášena jako zvláštní oblast ochrany.

31.

Soudní dvůr došel v této souvislosti k závěru, že je-li projekt schválen před zařazením lokality do seznamu Komise, nestanoví čl. 6 odst. 3 a 4 směrnice o stanovištích po zařazení do seznamu přímo žádnou následnou povinnost ( 6 ). V projednávané věci tedy na základě čl. 6 odst. 3 nevznikla v prosinci 2004, kdy Komise zařadila dotčenou lokalitu do seznamu, žádná povinnost, neboť projekt již byl v únoru uvedeného roku schválen.

32.

Tímto zařazením do seznamu nevznikla ani žádná povinnost přezkoumat, zda dotčené lokality ovlivňují stávající územní rozhodnutí ( 7 ).

33.

Pokud však byla určitá lokalita oznámena podle směrnice o stanovištích, avšak Komise dosud nerozhodla o jejím zařazení do seznamu, není dotčený členský oprávněn schválit zásahy, které by mohly vážným způsobem ohrozit ekologické charakteristiky dané lokality ( 8 ). V projednávané věci bylo územní rozhodnutí pro projekt výstavby mostu vydáno až po oznámení lokality, a podléhalo tedy uvedenému omezení.

34.

Jakmile je navíc určitá lokalita zařazena Komisí do seznamu lokalit významných pro Společenství, vztahuje se na provedení projektu schváleného před jejím zařazením do seznamu ustanovení čl. 6 odst. 2 směrnice o stanovištích, které stanoví povinnost obecné ochrany, spočívající ve vyloučení poškozování, jakož i vyrušování, pokud by mohlo být významné ve vztahu k cílům směrnice ( 9 ). Soudní dvůr rovněž uvedl, že „povinnost následné kontroly může být založena na čl. 6 odst. 2 směrnice o stanovištích“ ( 10 ) – ačkoli, jak upozorňuje Komise, zatím neurčil, za jakých okolností by taková povinnost vznikla.

35.

Ustanovení článku 6 směrnice o stanovištích je třeba konečně vykládat jako jeden celek s ohledem na cíle ochrany sledované touto směrnicí. Účelem odstavců 2 a 3 tohoto článku je totiž zajišťovat stejnou úroveň ochrany přírodních stanovišť a stanovišť druhů, zatímco odstavec 4 uvedeného článku představuje pouze výjimku z druhé věty uvedeného odstavce 3 ( 11 ).

36.

Situace dotčená v původním řízení je tedy patrně následující.

37.

Zaprvé příslušné orgány neměly v únoru 2004 oprávnění schválit projekt výstavby mostu, existovalo-li jakékoli nebezpečí vážného ohrožení ekologických charakteristik dané lokality.

38.

Zadruhé od prosince 2004 byl použitelný čl. 6 odst. 2 směrnice o stanovištích, a dotčené orgány měly tedy povinnost přijmout „vhodná opatření, aby [...] vyloučily poškozování přírodních stanovišť a stanovišť druhů [a] vyrušování druhů, pro něž jsou tato území určena, pokud by takové vyrušování mohlo být významné ve vztahu k cílům této směrnice“. Uvedený požadavek by za určitých okolností (které bude muset vyjasnit Soudní dvůr ve svém rozhodnutí v projednávané věci) mohl zahrnovat povinnost přezkoumat již vydané schválení.

39.

Zatřetí čl. 6 odst. 3 směrnice o stanovištích sám o sobě nestanoví přímo žádnou povinnost, pokud jde o přezkoumání postupu vedoucího ke schválení projektu výstavby mostu v únoru 2004, a přímo relevantní nemůže být ani čl. 6 odst. 4, který pouze stanoví výjimku z čl. 6 odst. 3 druhé věty. Ustanovení čl. 6 odst. 3 – a tedy případně i čl. 6 odst. 4 – však mohou mít význam, pokud jde o určení požadavků čl. 6 odst. 2, neboť čl. 6 odst. 2 a čl. 6 odst. 3 zajišťují stejnou úroveň ochrany.

40.

Předkládající soud se v zásadě táže, zda bylo podle čl. 6 odst. 2 směrnice o stanovištích za okolností dotčených v původním řízení nutné přezkoumat počáteční posouzení projektu poté, co byla daná lokalita zařazena Komisí do seznamu lokalit významných pro Společenství, avšak před zahájením prací.

41.

Pokud jde o uvedené okolnosti, předkládající soud uvádí zejména, že bylo původně provedeno pouze „posouzení rizik / předběžné posouzení“ – a tedy patrně nikoli posouzení, které by splňovalo všechny požadavky čl. 6 odst. 3, pokud by uvedené ustanovení bylo v rozhodné době použitelné. Freistaat Sachsen má za to, že původní posouzení všechny tyto požadavky splňovalo. Jakékoli rozhodnutí v tomto ohledu přísluší pouze příslušnému vnitrostátnímu soudu, oběma hypotézami se budu nicméně zabývat, neboť tak budu moci poskytnout úplnější odpověď.

42.

Zaprvé, pokud původní posouzení splňovalo všechny požadavky čl. 6 odst. 3 (a případně čl. 6 odst. 4) směrnice o stanovištích, a jelikož cílem čl. 6 odst. 2 i čl. 6 odst. 3 je zajistit stejnou úroveň ochrany, ustanovení čl. 6 odst. 2 (které vyžaduje pouze přijetí vhodných opatření k vyloučení poškozování stanovišť a vyrušování druhů) patrně obecně nevyžaduje přezkoumání takového posouzení z čistě formálního důvodu, že daná lokalita byla následně zařazena do seznamu lokalit významných pro Společenství.

43.

Je však zcela představitelné, že mezi dnem počátečního posouzení a dnem zahájení prací může dojít ke změně stavu určité lokality z hlediska ochrany ( 12 ). V projednávané věci uplynuly mezi oběma těmito dny více než čtyři roky. Článek 6 odst. 2 směrnice o stanovištích stanoví trvající povinnost zajišťovat stejnou úroveň ochrany jako čl. 6 odst. 3 a bylo by v rozporu s cíli směrnice, pokud by bylo možné ponechat územní rozhodnutí beze změny a daný projekt jednoduše realizovat i po podstatné změně stavu dané lokality z hlediska ochrany. V případě změny okolností v dané lokalitě či konkrétní podoby projektu může tedy být nezbytné přezkoumat původní posouzení ve světle změněných podmínek, a to jako „vhodné opatření“ vyžadované článkem 6 odst. 2 za účelem vyloučení poškozování přírodních stanovišť a vyrušování druhů. Vnitrostátnímu soudu, který jediný může zkoumat skutkové okolnosti, přísluší, aby určil, zda v konkrétním případě k takovým změnám došlo.

44.

V tomto ohledu nemám za to, že by bylo možné přikládat jakýkoli význam otázce, zda k dané změně případně došlo před nebo po zařazení lokality do seznamu lokalit významných pro Společenství: důležité je, zda k tomu došlo po datu počátečního posouzení a před datem zahájení prací.

45.

To by zjevně mělo platit a fortiori v případě, že k takové změně skutečně došlo a počáteční posouzení zároveň nebylo v plném souladu s čl. 6 odst. 3 (a 4) směrnice o stanovištích.

46.

Je však rovněž důležité posoudit situaci, kdy počáteční posouzení nebylo v plném souladu s danými požadavky, ale po datu takového posouzení nedošlo k žádné změně okolností v dané lokalitě nebo v podobě projektu s tím, že jedinou (případně) relevantní událostí je zařazení dané lokality do seznamu lokalit významných pro Společenství.

47.

Soudní dvůr sice rozhodl, že čl. 6 odst. 3 směrnice o stanovištích v takové situaci nevyžaduje přezkoumání počátečního posouzení, připustil však zároveň i možnost, že by taková povinnost mohla vyplývat z čl. 6 odst. 2, který má zajišťovat stejnou úroveň ochrany ( 13 ).

48.

Mám za to, že taková povinnost nemůže být absolutní. Pokud by bylo přezkoumání vyžadováno za všech okolností, byl by čl. 6 odst. 3 směrnice o stanovištích ve skutečnosti použitelný i na situace, které nespadají do oblasti jeho časové působnosti, což by bylo v rozporu s judikaturou Soudního dvora uvedenou v bodech 31 a 32 tohoto stanoviska.

49.

Příslušný vnitrostátní soud však musí vždy mít možnost takové přezkoumání nařídit, pokud původní posouzení natolik neodpovídalo standardu stanovenému článkem 6 odst. 3 a 4, že hrozí významné poškození přírodních stanovišť nebo vyrušení druhů, protože v případě existence takové hrozby ukládá čl. 6 odst. 2 členským státům přijmout vhodná opatření, aby dotčené poškozování a vyrušování vyloučily. Totéž by platilo v případě, kdyby v rámci původního posouzení nebyl jasně vymezen pravděpodobný vliv projektu na přírodní stanoviště a druhy v dané lokalitě, a možná existence takové hrozby by tedy zůstala nezjištěna. Za jakýchkoli takových okolností je patrně vhodným opatřením přezkoumání původního posouzení; je však třeba zvážit i možné alternativy. Například velmi specifickou hrozbu by bylo možné odpovídajícím způsobem řešit pomocí vhodného, ale jasně ohraničeného preventivního opatření, přičemž v opačném případě by mohlo dojít k tomu, že by jediným vhodným opatřením bylo úplné zrušení původního schválení a nařízení zcela nového posouzení.

50.

Druhá otázka předkládajícího soudu vychází z předpokladu, že za daných okolností vyžaduje čl. 6 odst. 2 směrnice o stanovištích přezkoumání důsledků projektu. Tvrdí se v ní rovněž, že se příslušný orgán při provádění počátečního posouzení řídil ustanoveními čl. 6 odst. 3 a 4. Táže se, zda je daný orgán za takových okolností vázán uvedenými ustanoveními při provádění přezkumu.

51.

V tomto ohledu souhlasím s Freistaat Sachsen a Komisí, že není důvod přikládat jakýkoli význam cílům či úmyslům sledovaným daným orgánem při provádění počátečního posouzení.

52.

Z mnou navrhované odpovědi na první otázku vyplývá, že při rozhodování o nutnosti přezkoumání lze použít pouze objektivní kritérium: byly při původním posouzení plně dodrženy požadavky čl. 6 odst. 3 (a případně čl. 6 odst. 4) směrnice o stanovištích, či nikoli, a pokud ne, byly nesrovnalosti takového rázu, že vznikla hrozba významného poškození přírodních stanovišť nebo vyrušování druhů nebo že mohla pravděpodobnost existence takové hrozby zůstat nezjištěna?

53.

Z judikatury rovněž vyplývá, že jakékoli případné požadavky na takové posouzení vyplývající ze směrnice o stanovištích jsou požadavky stanovené článkem 6 odst. 2, a nikoli (alespoň ne přímo) požadavky stanovené článkem 6 odst. 3 a 4. Vyžadovat striktní dodržení posledně jmenovaných ustanovení pouze z důvodu úmyslu sledovaného v počátečním posouzení by bylo patrně v rozporu se zásadou právní jistoty zdůrazněnou Soudním dvorem v daném ohledu ( 14 ).

54.

Pokud by byl takový požadavek nicméně uložen nikoli na základě směrnice o stanovištích, ale na základě vnitrostátního práva či správní praxe ( 15 ), taková skutečnost by nemohla být nijak v rozporu s ustanoveními článku 6 směrnice, neboť čl. 6 odst. 2 a čl. 6 odst. 3 mají zajišťovat stejnou úroveň ochrany. Argumentaci sdružení Grüne Liga Sachsen v tom smyslu, že pokud se dotčené orgány řídily požadavky stanovenými v čl. 6 odst. 3 a 4 při počátečním posouzení, jsou povinny se jimi řídit i při následném přezkoumání, tedy nelze jednoduše odmítnout, má-li základ ve vnitrostátním právu. Lze pouze uvést, že se nemůže opírat o samotnou směrnici o stanovištích.

55.

Pokud jde o uvedenou směrnici, jsou zde podle výkladu Soudního dvora relevantní požadavky stanovené v čl. 6 odst. 2 směrnice a jedná se o předmět třetí otázky. Upozorňuji však na tomto místě, že pokud by z výše uvedeného mělo vyplývat, že vhodným opatřením podle čl. 6 odst. 2 bylo zrušení původního schválení a vrácení věci k novému řízení, takové nové řízení, jež by bylo z podstaty věci zahájeno až po zařazení lokality do seznamu lokalit významných pro Společenství, by nutně muselo přímo splňovat požadavky čl. 6 odst. 3 a 4.

56.

Nejprve připomínám, že pokud jde o plány nebo projekty, na které se při jejich schvalování nevztahují ustanovení čl. 6 odst. 3 a 4 směrnice o stanovištích, Soudní dvůr jasně rozhodl, že „nelze vyloučit, že se členský stát, analogicky k postupu umožňujícímu výjimku, stanovenému v čl. 6 odst. 4 této směrnice, bude v řízení podle vnitrostátního práva o posouzení dopadu na životní prostředí v případě plánu nebo projektu, který může významným způsobem ovlivnit ochranu určité lokality, dovolávat důvodu veřejného zájmu a bude moci – jsou-li splněny hmotněprávní podmínky stanovené posledně uvedeným ustanovením – povolit činnost, která již následně nebude druhým odstavcem tohoto článku zakázána. Nicméně, za účelem ověření, zda jsou podmínky stanovené v čl. 6 odst. 4 [směrnice o stanovištích] splněny, dopady tohoto plánu nebo projektu musí být předem analyzovány v souladu s čl. 6 odst. 3 této směrnice“ ( 16 ).

57.

Situace, kterou Soudní dvůr zmiňuje v uvedené judikatuře, podle mého názoru odpovídá novému posouzení, které bylo dle informací předkládajícího soudu provedeno v projednávané věci v říjnu 2008, pokud se uvedené nové posouzení řídilo ustanoveními čl. 6 odst. 4 směrnice o stanovištích a bylo jím potvrzeno původní územní rozhodnutí v režimu výjimky s uložením kompenzačních opatření.

58.

Za takových okolností mám za to, že ačkoli podle judikatury Soudního dvora mohla nutnost přezkoumání nebo nového posouzení v říjnu 2008 vyplývat přímo z čl. 6 odst. 2 směrnice o stanovištích, dané řízení muselo splňovat všechny požadavky stanovené v čl. 6 odst. 3 a 4.

59.

To však nemůže platit za všech okolností, a to z důvodů srovnatelných s těmi, které jsem uvedl výše, zejména v bodě 48. Mohou existovat například situace, kdy je podle čl. 6 odst. 2 směrnice o stanovištích přezkoumání nezbytné jednoduše k ověření, že opatření, která je třeba přijmout podle uvedeného odstavce, skutečně vylučují jakékoli poškozování přírodních stanovišť či vyrušování druhů ve smyslu daného ustanovení, ale není nezbytné nové posouzení důsledků projektu pro účely čl. 6 odst. 3 a nelze uvažovat o uplatnění výjimky na základě čl. 6 odst. 4.

60.

Druhým aspektem, kterým je třeba se zabývat v rámci této otázky, je okamžik, k němuž má být nové posouzení provedeno. Mělo se nové posouzení v projednávané věci týkat stavu lokality z hlediska ochrany a důsledků projektu výstavby mostu, které existovaly a byly určitelné v roce 2003, kdy bylo provedeno původní posouzení vlivů, a v roce 2004, kdy bylo vydáno územní rozhodnutí, nebo v roce 2008, kdy bylo provedeno nové posouzení a kdy již byly zahájeny práce na výstavbě mostu? Je zjevné, že zvolený okamžik může ovlivnit výsledky nového posouzení.

61.

Mám za to, že odpověď vyplývá z povahy povinností stanovených článkem 6 odst. 2 směrnice o stanovištích, tedy ustanovením, na jehož základě může být za takových okolností, jaké jsou dotčeny v původním řízení, nutné provést přezkoumání či nové posouzení. Uvedené povinnosti se týkají průběžného sledování dotyčné lokality, přičemž opatření, která je třeba přijmout k vyloučení poškozování přírodních stanovišť či vyrušování druhů, mohou být jen taková, která jsou vhodná v okamžiku přijetí s ohledem na uvedené průběžné sledování.

62.

Shrneme-li výše uvedené trochu jinými slovy: pokud bylo za situace dotčené v původním řízení nutné provést přezkoumání počátečního posouzení, vyplývala nutnost takového přezkoumání z čl. 6 odst. 2 směrnice o stanovištích, a bylo tedy nutné vycházet ze situace v dané době (2008); pokud však vedlo přezkoumání k uplatnění výjimky na základě čl. 6 odst. 4, bylo nutné dodržet všechny požadavky čl. 6 odst. 3.

63.

Ve čtvrté otázce vychází předkládající soud nejen z předpokladu, že po zařazení dotčené lokality do seznamu lokalit významných pro Společenství bylo nutné přezkoumat počáteční posouzení, ale rovněž, že přezkoumání, jež bylo skutečně provedeno v roce 2008, nesplňovalo v plném rozsahu požadavky směrnice o stanovištích. Táže se, zda má být v současnosti, kdy již byl most dokončen a uveden do provozu, přihlíženo k tomu, že před zahájením prací a před provedením přezkoumání byly vyčerpány všechny opravné prostředky podle vnitrostátního práva, a územní rozhodnutí tedy nabylo právní moci. Dotazuje se zejména, zda může být uvedenou skutečností dotčena platnost výjimky podle čl. 6 odst. 4 směrnice.

64.

Především se mi nezdá reálné, že by právní mocí územního rozhodnutí podle vnitrostátních procesněprávních ustanovení mohla být jakkoli dotčena nutnost dodržet ustanovení čl. 6 odst. 2 směrnice o stanovištích. Pokud by tomu tak bylo, byla by ohrožena účinnost směrnice a v různých členských státech by se mohly uplatnit rozdílné standardy, což by bylo zcela v rozporu s cílem vytvořit a zachovávat „spojitou evropskou ekologickou síť zvláštních oblastí ochrany“. Požadavky směrnice se musí uplatnit vždy stejným způsobem ve všech členských státech.

65.

Článek 6 odst. 2 směrnice o stanovištích navíc stanoví trvající povinnosti. I pokud bylo územní rozhodnutí vydáno v řízení, které splňovalo všechny podmínky čl. 6 odst. 3 a 4, musí členské státy i nadále činit vhodná opatření k vyloučení poškozování přírodních stanovišť a vyrušování druhů. To musí platit a fortiori v případě, že dané řízení všechny uvedené podmínky nesplňovalo a tyto vady je třeba zhojit. Je sice třeba mít na paměti právní jistotu spojenou s existencí pravomocného územního rozhodnutí, ta však nemůže převážit nad nutností stálého sledování a průběžného přijímání opatření k vyloučení poškozování stanoviště. V závislosti na okolnostech může vyžadovat poskytnutí náhrady těm, kteří měli určitá legitimní očekávání spojená s takovým rozhodnutím a kteří na jeho základě realizovali dotčený projekt.

66.

Problémy nastolené v rámci této otázky však jdou dále. Nejde jen o to, že územní rozhodnutí nabylo v původním řízení právní moci, ale také o to, že dotčený most již byl postaven (a došlo tedy i k poškození stanovišť a vyrušení druhů s tím spojeným, i když bylo shledáno, že jsou odůvodněny naléhavými důvody převažujícího veřejného zájmu) a uveden do provozu (s případnými trvajícími vlivy na přírodní stanoviště a druhy). V tomto ohledu předkládající soud předkládá hypotézu, že by zjištění o vadách původního posouzení a přezkoumání mohla vést ke zrušení územního rozhodnutí, což by v případě rozhodnutí o demolici daného mostu mělo dalekosáhlé důsledky, jak hospodářské, tak i ekologické.

67.

Pokud by se tato hypotéza potvrdila, bylo by třeba uvážit, jaká opatření mají být přijata podle směrnice o stanovištích.

68.

Taková opatření by musela být „vhodná“ ve smyslu čl. 6 odst. 2 směrnice o stanovištích. Musela by být určena na základě současné situace. Jinými slovy, bylo by nezbytné přihlížet k tomu, že most již byl postaven, a vážit důsledky jeho zachování (a provozu) pro životní prostředí oproti důsledkům jeho uzavření (nebo omezení používání) nebo dokonce odstranění. Přijatá opatření by musela být takové povahy, aby bylo v co možná největší míře vyloučeno poškozování přírodních stanovišť či vyrušování druhů. Pokud však k takovému poškození či vyrušení již došlo, je třeba rovněž přihlížet k požadavku stanovenému v čl. 4 odst. 4 směrnice o stanovištích, kterým je stanovit priority pro uchování nebo obnovu příznivého stavu přírodních stanovišť nebo druhů z hlediska ochrany, a k požadavkům péče stanoveným v čl. 6 odst. 1.

69.

Je zcela možné, že na základě takového zvážení zájmů a priorit by byl most ponechán beze změny a zároveň by byla uložena vhodná opatření k vyloučení poškozování a opatření v oblasti péče. V opačném případě by však jakýkoli návrh na demolici mostu bylo podle mého názoru nutné považovat – stejně jako původní návrh na výstavbu mostu – za „plán nebo projekt, který s péčí o určitou lokalitu přímo nesouvisí nebo není pro péči o ni nezbytný, avšak bude mít pravděpodobně na tuto lokalitu významný vliv“ ve smyslu čl. 6 odst. 3 směrnice o stanovištích, a takový návrh by před schválením musel být podroben zkoumání podle uvedeného ustanovení.

70.

Souhlasím však s Komisí, že hospodářské náklady, například na demolici mostu a poskytnutí náhrady stavebníkovi, nemají v zásadě při vážení různých variant význam. Použije-li se čl. 6 odst. 4 směrnice o stanovištích, pak lze poukazovat na stejné „naléhavé důvody převažujícího veřejného zájmu“, které byly uplatněny při počátečním posouzení, tyto důvody však nemohou získat větší význam s ohledem na nesporný veřejný zájem na úsporách výdajů (a takový zájem by v každém případě nebylo zřejmě možno považovat za převažující, pokud by byl použitelný čl. 6 odst. 4, v případě prioritního přírodního stanoviště nebo prioritního druhu). Takový postup by upřednostňoval zachování projektů škodlivých pro životní prostředí jen z důvodu přílišné nákladnosti nápravy předchozího řádného nesplnění požadavků směrnice.

71.

S ohledem na výše uvedené úvahy navrhuji, aby Soudní dvůr na předběžné otázky Bundesverwaltungsgericht odpověděl takto:

„V případě, kdy plán nebo projekt, který přímo nesouvisí s péčí o lokalitu NATURA 2000, ale bude mít pravděpodobně na tuto lokalitu významný vliv, byl schválen po oznámení lokality Komisi, avšak před jejím zařazením do seznamu lokalit významných pro Společenství, a to na základě posouzení vlivů, které bylo rovněž provedeno v období mezi oběma uvedenými daty, a práce na projektu byla zahájena až po zařazení lokality do uvedeného seznamu, je třeba ustanovení směrnice Rady 92/43/EHS ze dne 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin vykládat takto: