21.9.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 274/25

—

zrušil několik nařízení Komise, která znevýhodňují rafinerie třtinového cukru v hospodářské soutěži, a to i) nařízení 505/2013 (1) and 629/2013 (2), kterými se stanoví další výjimečná opatření, pokud jde o uvolnění cukru a izoglukózy nepodléhajících kvótám na trh Unie při snížené dávce z přebytku v hospodářském roce 2012/13; ii) nařízení 574/2013 (3) a 677/2013 (4) o stanovení přídělového koeficientu pro dostupná množství cukru nepodléhající kvótám, jež mají být prodána na trhu Unie při snížené dávce z přebytku v hospodářském roce 2012/13; a iii) nařízení 460/2013 (5) o stanovení minimální celní sazby pro cukr pro třetí dílčí nabídkové řízení v rámci nabídkového řízení zahájeného prováděcím nařízením (EU) č. 36/2013 a nařízení 542/2013 (6) o stanovení minimální celní sazby pro cukr pro čtvrté dílčí nabídkové řízení v rámci nabídkového řízení zahájeného prováděcím nařízením (EU) č. 36/2013; prohlásil námitku protiprávnosti nařízení (EU) č. 36/2013 (7), kterým se zahajuje stálé nabídkové řízení na dovoz cukru kódů KN 1701 14 10 a 1701 99 10 se sníženou celní sazbou na hospodářský rok 2012/13, podle článku 277 SFEU za přípustnou a opodstatněnou;

—

alternativně, prohlásil námitku protiprávnosti nařízení č. 505/2013 a nařízení č. 629/2013 podle článku 277 SFEU za přípustnou a opodstatněnou;

—

prohlásil článek 186(a) nařízení č. 1234/2007 (8) („přepracované nařízení“) podle článku 277 SFEU za protiprávní v části, v níž nesprávně provádějí příslušná ustanovení nařízení (ES) č. 318/2006 (9);

—

uložil Evropské unii zastoupené Komisí náhradu veškeré škody způsobené žalobkyním v důsledku toho, že Komise porušila své povinnosti, a stanovil částku škody utrpěné žalobkyněmi od 1. dubna 2013 do 30. června 2013 ve výši 42 261 036 eur, zvýšené o další ztráty vzniklé po tomto datu nebo v jakékoli jiné výši, která bude odrážet škodu, kterou žalobkyně utrpěly nebo která jim bude způsobena, v souladu s tím, co prokáží během tohoto řízení, a se zvláštním zřetelem na budoucí škodu, přičemž všechny tyto částky musí být navýšeny o úrok od data vydání rozsudku Tribunálu do skutečného zaplacení částek; a

—

uložil Evropské komisi a Evropské unii náhradu nákladů řízení.

1)

První žalobní důvod vycházející z porušení zásady zákazu diskriminace, neboť jednak nařízení (EU) č. 505/2013 a č. 629/2013 stanovuje pevnou obecně použitelnou dávku z přebytku ve výši 177 eur a 148 eur za tunu — tj. méně než činí polovina z obvyklých 500 eur za tunu — použitelnou na specifická množství celkem 300 000 tun) cukru, rovnoměrně rozdělenou pouze mezi žalobkyně, které zpracovávají cukrovou řepu. Dále pak nařízení 36/2013 stanoví neznámé a nepředvídatelné clo, které se použije pouze na úspěšné uchazeče (jimiž mohou být zpracovatelé třtinového cukru, cukrové řepy nebo třetí strana), přičemž ale neupřesňuje jeho celkovou výši.

2)

Druhý žalobní důvod vycházející z porušení přepracovaného nařízení a nedostatku náležitého právního základu, jelikož vzhledem k nařízení č. 505/2013 a 629/2013 Komise nemá žádnou pravomoc ke zvýšení kvót a je naopak povinna uložit vysoké a odrazující poplatky za uvolnění cukru nepodléhajícího kvótě na trh EU. Pokud jde o daňové aukce, Komise zjevně není zmocněna ani oprávněna přijmout tento druh opatření, které nebylo základním právním předpisem nikdy zamýšleno.

3)

Třetí žalobní důvod vycházející z z porušení zásady právní jistoty, jelikož Komise vytvořila systém, v němž není výše cla předvídatelná, ani není stanovena s použitím soudržných objektivních kritérií, nýbrž je určena na základě subjektivní ochoty clo odvést (navíc ze strany subjektů, které v tomto ohledu podléhají různým tlakům a podnětům), aniž by existovala skutečná souvislost se skutečně dováženými produkty,

4)

Čtvrtý žalobní důvod vycházející z porušení zásady proporcionality, jelikož Komise mohla za účelem překonání nedostatku zásob právě tak přijmout méně omezující opatření, která by nebyla přijata výlučně v neprospěch dovážejících zpracovatelů cukru.

5)

Pátý žalobní důvod vychází z porušení legitimního očekávání, jelikož žalobkyně oprávněně očekávaly, že Komise za účelem obnovy dostatečných zásob surového třtinového cukru určeného ke zpracování použije opatření stanovená nařízením (ES) č. 1234/2007. Žalobkyně rovněž oprávněně očekávaly, že Komise zachová rovnováhu mezi dovážejícími zpracovateli a domácími výrobci cukru.

6)

Šestý žalobní důvod vycházející z z porušení povinnosti náležité péče a řádné správy, jelikož se Komise při správě trhu s cukrem opakovaně dopustila zásadních pochybení a sama si protiřečila, což dokazuje absenci jejího chápání základních tržních mechanismů. Například její rozvaha — která představuje jeden z nejdůležitějších prostředků pro obsah a načasování intervencí na trhu — byla hrubě nesprávná a spočívala na chybné metodologii. Kromě toho byla opatření Komise s ohledem na nedostatečné zásoby zjevně nevhodná.

7)

Sedmý žalobní důvod vycházející z porušení článku 39 SFEU, jelikož Komisi se nepodařilo dosáhnout dva z cílů, které jsou zakotveny v tomto ustanovení Smlouvy.

8)

Osmý žalobní důvod vycházející z porušení nařízení Rady č. 1006/2011 (10). Clo použité na bílý cukr je pouze zanedbatelně vyšší, než clo na surový cukr, přičemž rozdíl představuje pouze 20 eur za tunu. To jasně kontrastuje s rozdílem 80 eur mezi standardním dovozním clem pro rafinovaný cukr (419 eur) a pro surový cukr určený k rafinaci (339 eur), které stanovuje nařízení Rady č. 1006/2011.

Na podporu své žaloby na náhradu škody žalobkyně dále uvádějí, že Komise svou nečinností a nevhodností svých opatření závažně a zjevně překročila svůj prostor pro uvážení, který jí přiznává nařízení č. 1234/2007. Navíc skutečnost, že Komise nepřijala přiměřená opatření, představuje zjevné porušení právní normy, „jejímž cílem je přiznat práva jednotlivcům“. Komise porušila konkrétně všeobecné zásady práva Evropské unie týkající se právní jistoty, zákazu diskriminace, proporcionality, legitimního očekávání a povinnosti náležité péče a řádné správy.