1

Dne 30. října 2006 podala vedlejší účastnice, společnost Yves Saint Laurent SAS, přihlášku (průmyslového) vzoru Společenství [dále jen „napadený (průmyslový) vzor“] u Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM), na základě nařízení Rady (ES) č. 6/2002 ze dne 12. prosince 2001 o (průmyslových) vzorech Společenství (Úř. věst. 2002, L 3, s. 1; Zvl. vyd. 13/27, s. 142).

2

Napadený (průmyslový) vzor, určený k použití na „kabelky“, spadající do třídy 03-01 ve smyslu Lokarnské dohody ustanovující mezinárodní třídění pro průmyslové vzory ze dne 8. října 1968, v platném znění, je z šesti pohledů vyobrazen následovně:

3

Napadený (průmyslový) vzor byl zapsán pod číslem 613294-0001 a zveřejněn ve Věstníku (průmyslových) vzorů Společenství č. 135/2006 ze dne 28. listopadu 2006.

4

Dne 3. dubna 2009 podala žalobkyně, společnost H&M Hennes & Mauritz BV & Co. KG, u OHIM návrh na prohlášení neplatnosti napadeného (průmyslového) vzoru, založený na článcích 4 až 9 nařízení č. 6/2002, jakož i na čl. 25 odst. 1 písm. c) až f) nebo g) téhož nařízení. Žalobkyně se ve svém návrhu na prohlášení neplatnosti omezila na tvrzení, že napadený (průmyslový) vzor nemá individuální povahu ve smyslu článku 6 tohoto nařízení.

5

Na podporu svého návrhu na prohlášení neplatnosti uplatnila žalobkyně k podložení údajného nedostatku individuální povahy napadeného (průmyslového) vzoru níže vyobrazený starší (průmyslový vzor):

6

Rozhodnutím ze dne 4. listopadu 2011 zrušovací oddělení tento návrh na prohlášení neplatnosti zamítlo.

7

Dne 25. ledna 2012 podala žalobkyně proti rozhodnutí zrušovacího oddělení k OHIM odvolání na základě článků 55 až 60 nařízení č. 6/2002.

8

Rozhodnutím ze dne 8. července 2013 (dále jen „napadené rozhodnutí“) třetí odvolací senát OHIM odvolání zamítl. Poté, co shledal, že dokumenty předložené žalobkyní prokázaly zpřístupnění kabelky, jež je předmětem staršího (průmyslového) vzoru, veřejnosti, odvolací senát přezkoumal individuální povahu napadeného (průmyslového) vzoru. Definoval informovaného uživatele uvedeného (průmyslového) vzoru jako informovanou ženu, která se jakožto potenciální uživatelka zajímá o kabelky. Oba dotčené (průmyslové) vzory vykazovaly podle odvolacího senátu společné znaky, zejména jejich horní obrysy a jejich rukojeti ve formě řemínku uchyceného k tělu kabelky prostřednictvím systému kroužků posíleného nýty, ale rozdíly ve tvaru, struktuře a povrchové úpravě měly rozhodující úlohu v celkovém dojmu vyvolávaném těmito výrobky. Odvolací senát měl v tomto ohledu za to, že míra volnosti původce je velká, ale že v projednávané věci nestírá z pohledu informované uživatelky výrazné rozdíly ve tvaru, struktuře a povrchové úpravě, které obě kabelky vzájemně odlišují.

9

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

10

OHIM navrhuje, aby Tribunál:

11

Vedlejší účastnice navrhuje, aby Tribunál:

12

Žalobkyně vznáší na podporu své žaloby v podstatě jediný důvod, vycházející z porušení článku 6 nařízení č. 6/2002, který lze rozdělit na dvě části. V první části tvrdí, že v napadeném rozhodnutí byl neprávem a bez dostatečného odůvodnění učiněn závěr, že vysoká míra volnosti původce nemá žádný vliv na závěr, že dotčené (průmyslové) vzory vyvolávají u informovaného uživatele odlišný celkový dojem. Ve druhé části žalobkyně tvrdí, že v napadeném rozhodnutí byl navzdory uznání této vysoké míry volnosti původce učiněn nesprávný závěr, že rozdíly mezi dotčenými (průmyslovými) vzory jsou dostatečně výrazné na to, aby vyvolaly odlišný celkový dojem.

13

V rámci první části jediného žalobního důvodu žalobkyně uplatňuje výtku vycházející z nedostatečného odůvodnění napadeného rozhodnutí. Tribunál považuje za vhodné přezkoumat tuto výtku odděleně před tím, než přistoupí k meritornímu přezkumu argumentů.

14

OHIM a vedlejší účastnice argumenty žalobkyně zpochybňují.

15

Je třeba připomenout, že podle článku 62 nařízení č. 6/2002 musí být rozhodnutí OHIM odůvodněna. Tato povinnost uvést odůvodnění má tentýž rozsah jako povinnost vyplývající z článku 296 SFEU, podle něhož z odůvodnění musí jasně a jednoznačně vyplývat úvahy orgánu, jenž akt vydal. Tato povinnost má dvojí cíl, a to umožnit jednak zúčastněným osobám seznámit se s důvody, pro které bylo opatření přijato, za účelem obrany jejich práv, a jednak unijnímu soudu vykonat přezkum legality rozhodnutí. Od odvolacích senátů však nelze vyžadovat, aby poskytovaly vysvětlení, ve kterém by se vyčerpávajícím způsobem postupně zabývaly každým z argumentů uvedených účastníky před nimi probíhajícího sporu. Odůvodnění tedy může být implicitní za podmínky, že umožní zúčastněným osobám seznámit se s důvody, proč bylo rozhodnutí odvolacího senátu přijato, a příslušnému soudu disponovat poznatky dostatečnými k tomu, aby mohl vykonat svůj přezkum [viz rozsudek ze dne 25. dubna 2013, Bell & Ross v. OHIM – KIN (Pouzdro náramkových hodinek), T‑80/10, EU:T:2013:214, bod 37 a citovaná judikatura].

16

Je rovněž třeba připomenout, že povinnost odůvodnit rozhodnutí je podstatnou formální náležitostí, kterou je třeba odlišovat od otázky opodstatněnosti odůvodnění, která zapadá do rámce legality sporného aktu po meritorní stránce. Odůvodnění rozhodnutí je totiž formálním vyjádřením důvodů, na kterých toto rozhodnutí spočívá. Jestliže jsou tyto důvody stiženy vadami, je jimi stižena legalita rozhodnutí po meritorní stránce, avšak nikoli jeho odůvodnění, které může být dostačující, i když obsahuje vadné důvody (viz rozsudek Pouzdro náramkových hodinek, bod 15 výše, EU:T:2013:214, bod 38 a citovaná judikatura).

17

V projednávané věci z napadeného rozhodnutí vyplývá, že odvolací senát shledal, že rozdíly mezi dotčenými (průmyslovými) vzory jsou natolik výrazné, že míra volnosti původce nemůže ovlivnit závěr o odlišných celkových dojmech vyvolávaných těmito vzory. Odvolací senát nejprve v bodě 42 napadeného rozhodnutí konstatoval, že „oba [dotčené] modely kabelek sice vykazují společné znaky, ale [že] z důvodů uvedených výše [v bodech 30 až 34] rozdíly ve tvaru, struktuře a povrchové úpravě kabelek jsou z pohledu informované uživatelky v celkovém dojmu rozhodující“. Dále v bodě 44 napadeného rozhodnutí připomněl, že míra volnosti původce je faktorem, který se má brát v úvahu při posuzování individuální povahy (průmyslového) vzoru v souladu s čl. 6 odst. 2 nařízení č. 6/2002, a že slouží k posílení nebo relativizování vnímání uživatele v tomto ohledu. Konečně v bodě 45 téhož rozhodnutí odvolací senát uznal, že míra volnosti původce je v případě módního zboží, jako jsou kabelky, vysoká, a následně uvedl, že „toto uznání nemůže automaticky vést k tomu, ačkoli [žalobkyně] zřejmě tvrdí opak, že [napadený] [(průmyslový) vzor] kabelky vyvolává tentýž celkový dojem jako kabelka, která je předmětem staršího [(průmyslového) vzoru]“. Odvolací senát upřesnil, že „[v]ýchozím bodem posouzení tohoto celkového dojmu podle odst. 1 článku 6 [nařízení č. 6/2002 je] totiž informovaný uživatel“, že „v projednávané věci tato velká míra volnosti nijak z pohledu informované uživatelky nestírá výrazné rozdíly ve tvaru, struktuře a povrchové úpravě, které obě kabelky odlišují“, a že „[v] projednávané věci tudíž velká míra volnosti původce není nijak neslučitelná […] se závěrem, že obě kabelky vyvolávají odlišný celkový dojem“.

18

Z toho vyplývá, že na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, odvolací senát dostatečně jasně a jednoznačně vyjádřil argumenty, na jejichž základě dospěl k závěru, že vysoká míra volnosti původce nemá v projednávané věci žádný vliv na závěr, že dotčené (průmyslové) vzory vyvolávají u informované uživatelky odlišný celkový dojem. Výtka vycházející z nedostatečného odůvodnění musí být tudíž jako nepodložená zamítnuta.

19

Vzhledem k tomu, že se obě části jediného žalobního důvodu vztahují k údajnému pochybení, kterého se dopustil odvolací senát při uplatňování článku 6 nařízení č. 6/2002 v projednávané věci, Tribunál má za to, že je třeba přezkoumat obě tyto části společně.

20

Podle čl. 6 odst. 1 písm. b) nařízení č. 6/2002 má zapsaný (průmyslový) vzor Společenství individuální povahu, pokud se celkový dojem, který vyvolá u informovaného uživatele, liší od celkového dojmu vyvolaného u tohoto uživatele (průmyslovým) vzorem, který byl zpřístupněn veřejnosti přede dnem podání přihlášky k zápisu, nebo bylo-li uplatněno právo přednosti, přede dnem vzniku práva přednosti. Článek 6 odst. 2 téhož nařízení upřesňuje, že se při posuzování individuální povahy bere v úvahu míra volnosti původce vzoru při vývoji (průmyslového) vzoru.

21

Z bodu 14 odůvodnění nařízení č. 6/2002 vyplývá, že při posuzování individuální povahy (průmyslového) vzoru je třeba přihlédnout k povaze výrobku, pro který je (průmyslový) vzor použit nebo do něhož byl zapracován, a zvláště k průmyslovému odvětví, do něhož spadá, a stupni volnosti původce vzoru při vývoji (průmyslového) vzoru. V projednávané věci znázorňuje napadený (průmyslový) vzor stejně jako starší (průmyslový) vzor kabelku.

22

Kromě toho z čl. 6 odst. 1 písm. b) nařízení č. 6/2002, jakož i z ustálené judikatury vyplývá, že posouzení individuální povahy (průmyslového) vzoru závisí na celkovém dojmu vyvolaném tímto vzorem u informovaného uživatele [viz rozsudek ze dne 25. října 2013, Merlin a další v. OHIM – Dusyma (Hry), T‑231/10, EU:T:2013:560, bod 28 a citovaná judikatura].

23

Pokud jde o pojem „informovaný uživatel“, ve vztahu k němuž musí být individuální povaha napadeného (průmyslového) vzoru Společenství posuzována, odvolací senát jej v projednávané věci definoval jako informovanou ženu, která se jakožto potenciální uživatelka zajímá o kabelky.

24

Pokud jde o stupeň pozornosti informovaného uživatele, je třeba připomenout, jak to učinil i odvolací senát, že podle judikatury lze pojem „informovaný uživatel“ chápat jako pojem označující uživatele, který vykazuje nikoli průměrnou pozornost, ale zvláštní ostražitost, ať už z důvodu své osobní zkušenosti či rozsáhlé znalosti daného odvětví (rozsudek ze dne 20. října 2011, PepsiCo v. Grupo Promer Mon Graphic, C‑281/10 P, Sb. rozh., EU:C:2011:679, bod 53).

25

Z judikatury též vyplývá, že ač informovaný uživatel není průměrným spotřebitelem běžně informovaným a přiměřeně pozorným a obezřetným, který obvykle vnímá (průmyslový) vzor jako celek a nezkoumá jeho jednotlivé detaily, není ani odborníkem nebo osobou specializovanou v dané oblasti, která je schopná podrobně pozorovat minimální rozdíly, které mohou existovat mezi kolidujícími (průmyslovými) vzory. Přívlastek „informovaný“ tak naznačuje, že uživatel, ač není návrhářem či technickým odborníkem, zná různé (průmyslové) vzory existující v dotyčném odvětví, má určitý stupeň znalostí prvků, které tyto (průmyslové) vzory obvykle obsahují, a díky svému zájmu o dotyčné výrobky vykazuje při jejich užívání relativně vysoký stupeň pozornosti (rozsudek PepsiCo v. Grupo Promer Mon Graphic, bod 24 výše, EU:C:2011:679, bod 59).

26

Odvolací senát měl za to, že informovanou uživatelkou není v projednávané věci ani osoba kupující kabelky, ani obzvláště pozorný znalec, ale osoba s přiměřenými vědomostmi o daném výrobku podle stupně pozornosti v souladu s judikaturou citovanou v bodech 24 a 25 výše.

27

Žalobkyně nezpochybňuje závěry odvolacího senátu ohledně definice a stupně pozornosti informované uživatelky, které je třeba potvrdit.

28

Pokud jde o míru volnosti původce (průmyslového) vzoru, z judikatury vyplývá, že tato míra je vymezena zejména na základě omezení souvisejících s vlastnostmi danými technickou funkcí výrobku nebo jeho prvku, nebo také právními předpisy použitelnými na tento výrobek. Tato omezení vedou k ustálení některých vlastností, které se tak staly společnými pro několik (průmyslových) vzorů používaných pro daný výrobek [rozsudky ze dne 9. září 2011, Kwang Yang Motor v. OHIM – Honda Giken Kogyo (Motor s vnitřním spalováním), T‑11/08, EU:T:2011:447, bod 32, a Pouzdro náramkových hodinek, bod 15 výše, EU:T:2013:214, bod 112].

29

Čím je tudíž volnost původce při vývoji (průmyslového) vzoru větší, tím méně drobné rozdíly mezi kolidujícími (průmyslovými) vzory postačují k tomu, aby u informovaného uživatele vyvolaly odlišný celkový dojem. Naopak, čím je volnost původce při vývoji (průmyslového) vzoru omezenější, tím více drobné rozdíly mezi kolidujícími (průmyslovými) vzory postačují k tomu, aby u informovaného uživatele vyvolaly odlišný celkový dojem. Vysoká míra volnosti původce při vývoji (průmyslového) vzoru tak posiluje závěr, že (průmyslové) vzory, které nevykazují podstatné rozdíly, vyvolávají u informovaného uživatele tentýž celkový dojem (rozsudky Motor s vnitřním spalováním, bod 28 výše, EU:T:2011:447, bod 33, a Pouzdro náramkových hodinek, bod 15 výše, EU:T:2013:214, bod 113).

30

V projednávané věci měl odvolací senát správně za to, že v případě módního zboží, jako jsou kabelky, je míra volnosti původce velmi široká. Žalobkyně ostatně tento závěr nezpochybňuje. Nicméně v podstatě tvrdí, že odvolací senát pochybil tím, že kritérium „volnosti původce“ mělo být nedílnou součástí posouzení individuální povahy napadeného (průmyslového) vzoru, a tím, že fáze tohoto postupu zaměnil. Přístup odvolacího senátu, který spočíval v první fázi ve srovnání obou dotčených (průmyslových) vzorů k učinění závěru, že u informované uživatelky nevyvolávají tentýž celkový dojem, a v druhé fázi v přezkumu výtky vycházející z volnosti původce, je podle žalobkyně nesprávný. Odlišnosti mezi dotčenými (průmyslovými) vzory nejsou navíc dostatečně podstatné na to, aby u informované uživatelky vyvolaly odlišný celkový dojem.

31

Zaprvé je nutno konstatovat, že „dvoufázová argumentace“, jakou prosazuje žalobkyně, není vyžadována ani použitelnými právními předpisy ani judikaturou.

32

Článek 6 nařízení č. 6/2002, týkající se posouzení individuální povahy, totiž v odstavci 1 stanoví kritérium celkového dojmu vyvolaného kolidujícími (průmyslovými) vzory a v odstavci 2 uvádí, že se za tímto účelem bere v úvahu míra volnosti původce vzoru (viz bod 20 výše). Z těchto ustanovení, a zejména z čl. 6 odst. 1 písm. b) nařízení č. 6/2002 vyplývá, že posouzení individuální povahy (průmyslového) vzoru Společenství je v zásadě výsledkem čtyřfázového přezkumu. Tento přezkum spočívá v určení zaprvé odvětví výrobků, ve kterých má být (průmyslový) vzor ztělesněn nebo pro které má být použit, zadruhé informovaného uživatele uvedených výrobků v závislosti na jejich určení a s odkazem na tohoto informovaného uživatele v určení úrovně dřívějších poznatků, jakož i stupně pozornosti při srovnání, pokud možno přímém, (průmyslových) vzorů, zatřetí míry volnosti původce vzoru při vývoji (průmyslového) vzoru a začtvrté výsledku srovnání dotčených (průmyslových) vzorů, s přihlédnutím k danému odvětví, míře volnosti původce a celkovému dojmu vyvolanému u informovaného uživatele napadeným (průmyslovým) vzorem a jakýmkoli starším (průmyslovým) vzorem, který byl zpřístupněn veřejnosti [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 7. listopadu 2013, Budziewska v. OHIM – Puma (Kočkovitá šelma ve skoku), T‑666/11, EU:T:2013:584, bod 21 a citovaná judikatura].

33

Jak vyplývá z judikatury, konkrétně z judikatury citované v bodě 29 výše, na kterou poukazuje sama žalobkyně, může faktor týkající se míry volnosti původce „posílit“ (nebo naopak relativizovat) závěr ohledně celkového dojmu vyvolaného každým z dotčených (průmyslových) vzorů. Z údajného schématu, které v judikatuře identifikovala žalobkyně, ani z výňatku z rozsudku Bundesgerichtshof (Spolkový soudní dvůr, Německo), který je obsažen v bodě 29 žaloby, nevyplývá, že posouzení míry volnosti původce představuje předchozí a abstraktní fázi srovnání celkového dojmu vyvolaného každým z dotčených (průmyslových) vzorů.

34

Je rovněž třeba odmítnout všechna tvrzení týkající se bodu 44 napadeného rozhodnutí, jež jsou uvedena v bodě 33 žaloby. Tato tvrzení spočívají zčásti na chybném výkladu tohoto bodu a jsou každopádně nepodložená. Odvolací senát v uvedeném bodě uvedl následující:

„Pokud jde o míru volnosti původce, odvolací senát připomíná, že tento faktor musí být skutečně zohledněn při posuzování individuální povahy podle čl. 6 odst. 2 [nařízení č. 6/2002]. […] Neexistuje však ‚vzájemnost‘ v pravém slova smyslu, ani automatismus. V rozsudku [Motor s vnitřním spalováním, bod 28 výše, EU:T:2011:447], který uvádí [žalobkyně] na podporu své teze, Tribunál uvedl, že vysoká míra volnosti původce při vývoji (průmyslového) vzoru ‚posiluje‘ závěr, že (průmyslové) vzory, které nevykazují podstatné rozdíly, vyvolávají u informovaného uživatele tentýž celkový dojem […] Míra volnosti tudíž sama o sobě nemůže vést k výsledku ohledně posouzení individuální povahy. Toto posouzení musí totiž spočívat na celkovém dojmu, jak uvádí odstavec 1 článku 6 [nařízení č. 6/2002]. Ačkoli je bezpochyby pravda, že je třeba vzít v úvahu míru volnosti původce, výchozím bodem posouzení individuální povahy (průmyslového) vzoru musí každopádně být vnímání informovaného uživatele. Jinými slovy musí míra volnosti původce sloužit ke korigování úsudku – a to ve smyslu, jak uvádí Tribunál, ‚posílit‘, nebo naopak relativizovat tento úsudek – dosaženého na základě vnímání informovaného uživatele. Ačkoli [žalobkyně] zřejmě tvrdí opak, míra volnosti původce není tudíž výchozím bodem posouzení individuální povahy, nýbrž jak uvádí odstavec 2 článku 6 [nařízení č. 6/2002], aspektem, jenž se ‚bere v úvahu‘ při posuzování vnímání informovaného uživatele.“

35

Odvolací senát nepochybil, když uvedl, že faktor týkající se volnosti původce nemůže sám o sobě podmiňovat posouzení individuální povahy (průmyslového) vzoru, ale že je naopak prvkem, který má být při tomto posouzení vzat v úvahu. Odvolací senát tak správně shledal, že uvedený faktor je faktorem, jenž umožňuje relativizovat posouzení individuální povahy napadeného (průmyslového) vzoru, spíše než samostatným faktorem, jenž určuje, nakolik se dva (průmyslové) vzory musí lišit, aby jeden z nich měl individuální povahu.

36

Zadruhé, pokud jde o srovnání celkových dojmů vyvolaných napadeným (průmyslovým) vzorem a starším (průmyslovým) vzorem, odvolací senát v bodě 30 napadeného rozhodnutí uvedl, že se tyto vzory odlišují třemi znaky, jež rozhodujícím způsobem ovlivňují jejich celkový vzhled, a sice obecným tvarem, strukturou a povrchovou úpravou kabelky.

37

Odvolací senát nejprve uvedl, že tělo napadeného (průmyslového) vzoru má zřetelně obdélníkový tvar z důvodu výskytu tří rovných čar, které vyznačují boky a dno kabelky, jež vyvolává dojem relativně hranatého předmětu. Naproti tomu tělo staršího (průmyslového) vzoru má podle odvolacího senátu zaoblené boky a dno a v jeho obrysu dominuje dojem oblosti. Dále měl odvolací senát za to, že tělo napadeného (průmyslového) vzoru vypadá jako vyrobené z jednoho kusu kůže, bez rozdělení nebo viditelného švu, s výjimkou krátkého úseku ve spodních rozích. Naproti tomu strany těla staršího (průmyslového) vzoru byly podle odvolacího senátu rozděleny švy na tři části, a sice horní zaoblenou část, zakončenou hrdlem kabelky, a dvě stejně velké spodní části, které jsou odděleny svislým švem. Konečně odvolací senát uvedl, že povrchová úprava napadeného (průmyslového) vzoru je zcela hladká, s výjimkou dvou obrubových švů ve spodních rozích. Naproti tomu povrch staršího (průmyslového) vzoru byl podle odvolacího senátu potažen výraznými plastickými ozdobnými motivy, a sice nařaseným hrdlem v horní části kabelky, svislým švem rozdělujícím kabelku na dvě části a řasením ve spodní části kabelky. U každého z těchto tří faktorů dospěl odvolací senát k závěru, že rozdíly mezi dotčenými (průmyslovými) vzory jsou výrazné, a tudíž mohou podstatně ovlivnit celkový dojem vyvolaný u informované uživatelky. V případě napadeného (průmyslového) vzoru je jím vyvolaný dojem takový, že působí jako model kabelky vyznačující se klasickými liniemi a jednoduchostí tvaru, zatímco v případě staršího (průmyslového) vzoru je dojem takový, že působí jako „propracovanější“ kabelka, vyznačující se zaobleními a povrchem zdobeným ozdobnými motivy.

38

Pokud jde o společné znaky obou dotčených (průmyslových) vzorů, a sice jejich vrchní obrysy a výskyt rukojeti ve tvaru řemínků uchycených ke korpusu prostřednictvím systému kroužků posíleného nýty, odvolací senát měl za to, že tyto společné znaky nestačí k vyvolání téhož celkového dojmu u informované uživatelky. Odvolací senát zejména uvedl, že způsob, jakým jsou tyto kroužky v obou kabelkách použity, je velmi odlišný v tom, že v napadeném (průmyslovém) vzoru jsou tyto kroužky značně viditelné a propouští světlo, zatímco u staršího (průmyslového) vzoru tomu tak není, což je detail, který je pro informovanou uživatelku zjevný.

39

V této souvislosti je třeba připomenout, že posouzení celkového dojmu, který (průmyslový) vzor vyvolává u informovaného uživatele, zahrnuje také způsob, jakým je výrobek představovaný uvedeným (průmyslovým) vzorem používán [viz rozsudek ze dne 21. listopadu 2013, El Hogar Perfecto del Siglo XXI v. OHIM – Wenf International Advisers (Vývrtka), T‑337/12, Sb. rozh., EU:T:2013:601, bod 46 a citovaná judikatura]. V projednávané věci je třeba podotknout, že řemínky a rukojeť kolidujících (průmyslových) vzorů slouží zjevně k odlišnému použití, neboť napadený (průmyslový) vzor znázorňuje kabelku, která se nosí pouze v ruce, zatímco starší (průmyslový) vzor znázorňuje kabelku, která se nosí na rameni.

40

V této souvislosti a vzhledem k výše uvedeným důvodům je třeba shledat, že rozdíly mezi dotčenými (průmyslovými) vzory jsou výrazné a podobnosti mezi nimi jsou v celkovém dojmu vyvolávaném těmito (průmyslovými) vzory bezvýznamné. Je tudíž třeba potvrdit posouzení odvolací senátu v rozsahu, v němž shledal, že napadený (průmyslový) vzor vyvolává u informované uživatelky odlišný celkový dojem od dojmu, jaký vyvolává starší (průmyslový) vzor.

41

Předcházející posouzení nelze zpochybnit tvrzeními žalobkyně.

42

V rámci první výtky, vycházející z nedostatku kontextuální analýzy vlastností dotčených kabelek, žalobkyně tvrdí, že odvolací senát nepřezkoumal podobnosti mezi dotčenými (průmyslovými) vzory ani neupřesnil rozdíly mezi nimi ani neposoudil, zda tyto rozdíly nebo podobnosti jsou malé, běžné nebo velké, aby z toho vyvodil závěry ohledně vyvolávaného celkovému dojmu s přihlédnutím k velké míře volnosti původce. Tuto výtku je třeba zamítnout jako skutkově nepodloženou na základě důvodů uvedených v bodech 36 až 38 výše, které popisují postupné fáze této analýzy provedené odvolacím senátem v bodech 30 až 42 napadeného rozhodnutí.

43

V rámci druhé výtky žalobkyně tvrdí, že rozdíly mezi dotčenými (průmyslovými) vzory sice nejsou bezvýznamné, avšak nejsou dostatečně zřetelné na to, aby u informované uživatelky vyvolaly odlišný celkový dojem. Napadené rozhodnutí podle žalobkyně tento aspekt nezmiňuje a nezohledňuje kritéria stanovená judikaturou.

44

Je nutno konstatovat, že i za předpokladu, že by tato výtka byla považována za přípustnou, není ničím podložena. Z bodů 37 až 42 napadeného rozhodnutí jasně vyplývá, že odvolací senát bedlivě zkoumal společné prvky obou dotčených (průmyslových) vzorů, než dospěl k závěru, který Tribunál potvrdil (viz bod 40 výše), že rozdíly mezi nimi převažují ve vyvolaném celkovém dojmu. Kromě toho odvolací senát správně v projednávané věci uplatnil kritéria stanovená judikaturou, jak vyplývá z bodu 42 výše.

45

Je tudíž třeba žalobu zamítnout v plném rozsahu, aniž je nezbytné vyslovit se k přípustnosti třetího bodu návrhových žádání žalobkyně a k přípustnosti třetího a čtvrtého bodu návrhových žádání vedlejší účastnice, jakož i k přípustnosti přílohy žaloby, kterou vedlejší účastnice zpochybnila.

46

Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval.

47

Vzhledem k tomu, že OHIM a vedlejší účastnice požadovaly náhradu nákladů řízení a žalobkyně neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit náhradu nákladů řízení.

48

Mimoto vedlejší účastnice požadovala, aby byla žalobkyni uložena náhrada nákladů, které jí vznikly v řízení před OHIM. V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle čl. 190 odst. 2 jednacího řádu se nutné výdaje vynaložené účastníky řízení v souvislosti s řízením před odvolacím senátem považují za náklady, jejichž náhradu lze přiznat. To však neplatí pro náklady vzniklé v souvislosti s řízením před zrušovacím oddělením. Návrhu vedlejší účastnice směřujícímu k tomu, aby žalobkyni, která neměla v projednávané věci úspěch, byla uložena náhrada nákladů správního řízení před OHIM, tudíž může být vyhověno pouze v rozsahu, v němž jde o nutné náklady vzniklé vedlejší účastnici v souvislosti s řízením před odvolacím senátem (viz rozsudek Pouzdro náramkových hodinek, bod 15 výše, EU:T:2013:214, bod 164 a citovaná judikatura).

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (šestý senát)

rozhodl takto: