1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu článků 20 a 21 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“).

2

Tato žádost byla podána v rámci sporu mezi Sindicato Nacional dos Profissionais de Seguros e Afins a Via Directa – Companhia de Seguros SA (dále jen „Via Directa“), týkajícího se pozastavení příspěvků na dovolenou a na Vánoce nebo jakékoliv jiné platby odpovídající třináctému či čtrnáctému platu za rok 2012.

3

Portugalský zákon č. 64-B/2011 ze dne 30. prosince 2011 o rozpočtu na rok 2012 (Diário da República, řada 1, č. 250, ze dne 30. prosince 2011, dále jen „zákon o rozpočtu na rok 2012“) v článku 20 stanoví, že snížení platů pro pracovníky ve veřejném sektoru přijaté zákonem č. 55-A/2010 ze dne 31. prosince 2010 (Diário da República, řada 1, č. 253, ze dne 31. prosince 2010, dále jen „zákon o rozpočtu na rok 2011“) zůstane v průběhu roku 2012 v platnosti.

4

Článek 21 odst. 1 zákona o rozpočtu na rok 2012, nadepsaný „Pozastavení vyplácení příspěvků na dovolenou a na Vánoce nebo jim obdobných příspěvků“, stanoví:

„Po dobu trvání programu hospodářské a finanční pomoci (PHFP) se osobám uvedeným v čl. 19 odst. 9 [zákona o rozpočtu na rok 2011], ve znění zákonů č. 48/2011 ze dne 26. srpna 2011 a č. 60-A/2011 ze dne 30. listopadu 2011, jejichž základní měsíční plat je vyšší než 1100 eur, pozastavuje z titulu výjimečného opatření rozpočtové stability vyplácení příspěvků na dovolenou a na Vánoce i jakýchkoli částek odpovídajících třináctému nebo čtrnáctému platu.“

5

Portugalská pojišťovna Via Directa je akciovou společností s výhradně veřejnou kapitálovou účastí. Tato pojišťovna podepsala kolektivní smlouvu, jež se použije na účastníky původního řízení.

6

V lednu 2012 se Via Directa rozhodla uplatnit vůči svým zaměstnancům čl. 21 odst. 1 zákona o rozpočtu na rok 2012 a pozastavila vyplácení příspěvků stanovených touto kolektivní smlouvou.

7

Zákon o rozpočtu na rok 2012 doplnil ustanovení zákona o rozpočtu na rok 2011, jehož cílem bylo rovněž snížení veřejných výdajů.

8

Tribunal do Trabalho do Porto, jemuž byly předloženy dva další spory, z nichž jeden se týkal článku 19 zákona o rozpočtu na rok 2011 a druhý se týkal článku 21 zákona o rozpočtu na rok 2012, choval vážné pochybnosti o slučitelnosti těchto článků s unijním právem a podal dvě žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, došlé Soudnímu dvoru dne 8. března a 29. května 2012, na jejichž základě byla vydána usnesení Sindicato dos Bancários do Norte a další (C‑128/12, EU:C:2013:149) a Sindicato Nacional dos Profissionais de Seguros e Afins (C‑264/12, EU:C:2014:2036).

9

Předkládající soud, aniž vyčkal rozhodnutí Soudního dvora ve věci C‑264/12, předložil Soudnímu dvoru tuto žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, v níž jsou mu kladeny otázky podobné těm, jež byly položeny ve věcech C‑128/12 a C‑264/12.

10

Tribunal do Trabalho de Lisboa, který měl za to, že k rozhodnutí ve sporu, jenž mu byl předložen, je zapotřebí rozhodnutí Soudního dvora k výkladu článků 20 a 21 Listiny, se rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující otázky:

11

Podle čl. 53 odst. 2 jednacího řádu Soudního dvora může Soudní dvůr v případě zjevného nedostatku pravomoci nebo zjevné nepříslušnosti k projednání určité věci po vyslechnutí generálního advokáta kdykoli rozhodnout usnesením s odůvodněním.

12

V rámci řízení o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU může Soudní dvůr vykládat unijní právo výlučně v mezích pravomocí svěřených Evropské unii (usnesení Corpul Naţional al Poliţiştilor, C‑434/11, EU:C:2011:830, bod 13; Sindicato dos Bancários do Norte a další, EU:C:2013:149, bod 9, jakož i Sindicato Nacional dos Profissionais de Seguros e Afins EU:C:2014:2036, bod 18).

13

V tomto ohledu je třeba připomenout, že Soudní dvůr ve svém usnesení Sindicato dos Bancários do Norte a další (EU:C:2013:149) konstatoval, že zjevně nemá pravomoc k projednání otázek položených Tribunal do Trabalho do Porto, které byly podobné těm, jež byly Soudnímu dvoru položeny v projednávané věci. Stejně jako v případě nyní předložené žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce neobsahovalo totiž předkládací rozhodnutí ve věci, v níž bylo vydáno uvedené usnesení, žádnou konkrétní skutečnost, která by umožnila dospět k závěru, že zákon o rozpočtu na rok 2012 měl za cíl provést unijní právo.

14

V této souvislosti je třeba rovněž připomenout, že ve věci, ve které bylo vydáno usnesení Sindicato dos Bancários do Norte a další (EU:C:2013:149), položil Tribunal do Trabalho do Porto otázky týkající se zákona o rozpočtu na rok 2011, podobné otázkám položeným ve věci, v níž bylo vydáno usnesení Sindicato Nacional dos Profissionais de Seguros e Afins (EU:C:2014:2036) týkající se zákona o rozpočtu na rok 2012. V prvním z uvedených usnesení již Soudní dvůr konstatoval, že zjevně nemá pravomoc k projednání takto položených otázek vzhledem k okolnosti, že předkládací rozhodnutí neobsahovalo žádnou konkrétní skutečnost, která by umožnila dospět k závěru, že měl tento zákon za cíl provést unijní právo.

15

Z výše uvedeného vyplývá, že stejně jako v obou věcech, v nichž byla vydána uvedená usnesení, nemůže být založena pravomoc Soudního dvora k zodpovězení této žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, jejíž projednávání bylo mimoto přerušeno do doby, než Soudní dvůr rozhodne ve věci, v níž bylo vydáno usnesení Sindicato Nacional dos Profissionais de Seguros e Afins (EU:C:2014:2036).

16

Za těchto podmínek je na základě čl. 53 odst. 2 jednacího řádu Soudního dvora třeba konstatovat, že Soudní dvůr zjevně nemá pravomoc rozhodnout o této žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podané Tribunal do Trabalho de Lisboa.

17

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (šestý senát) rozhodl takto:

Soudní dvůr zjevně nemá pravomoc rozhodnout o žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podané rozhodnutím Tribunal do Trabalho de Lisboa (Portugalsko) ze dne 28. října 2013 (věc C‑665/13).