—

za U. Reindl M. Waldmüllerem a M. Baldaufem, Rechtsanwälte,

—

za českou vládu M. Smolkem a J. Vitákovou, jako zmocněnci,

—

za francouzskou vládu D. Colasem a C. Candat, jako zmocněnci,

—

za polskou vládu B. Majczynou, jako zmocněncem,

—

za Evropskou komisi D. Bianchim a G. von Rintelenem, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu nařízení Komise (ES) č. 2073/2005 ze dne 15. listopadu 2005 o mikrobiologických kritériích pro potraviny (Úř. věst. L 338, s. 1), ve znění nařízení Komise (EU) č. 1086/2011 ze dne 27. října 2011 (Úř. věst. L 281, s. 7, dále jen „nařízení č. 2073/2005“), vykládaného ve spojení s řádkem 1.28 kapitoly I přílohy I uvedeného nařízení.

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi U. Reindl a Bezirkshauptmannschaft Innsbruck (správní orgán prvního stupně v Innsbrucku) (Rakousko) ve věci peněžitého trestu uloženého U. Reindl z důvodu nedodržení mezní hodnoty Salmonella Thyphimurium uvedené v řádku 1.28 kapitoly I přílohy I nařízení č. 2073/2005.

3

Článek 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 ze dne 28. ledna 2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin (Úř. věst. L 31, s. 1; Zvl. vyd. 15/06, s. 463), nadepsaný „Účel a oblast působnosti“, v odst. 1 stanoví:

„Toto nařízení obsahuje základní ustanovení umožňující zajistit vysokou úroveň ochrany lidského zdraví a zájmů spotřebitelů, pokud jde o potraviny, zejména s přihlédnutím k rozmanitosti nabídky potravin včetně tradičních výrobků, a současně zajišťovat účinné fungování vnitřního trhu. Stanoví jednotné zásady a povinnosti, prostředky pro vytvoření silné vědecké základny, účinná organizační opatření a postupy, z nichž se má vycházet při rozhodování v otázkách bezpečnosti potravin a krmiv.

[...]“

4

Článek 3 uvedeného nařízení, nadepsaný „Další definice“, stanoví:

„Pro účely tohoto nařízení se rozumí:

[...]

[...]

[...]“

5

Článek 14 nařízení č. 178/2002, nadepsaný „Požadavky na bezpečnost potravin“, stanoví:

„1.   Potravina nesmí být uvedena na trh, není-li bezpečná.

2.   Potravina se nepovažuje za bezpečnou, je-li považována za:

[...]

5.   Při rozhodování o tom, zda potravina není vhodná k lidské spotřebě, se bere v úvahu skutečnost, zda není potravina s ohledem na své zamýšlené použití nepřijatelná pro lidskou spotřebu z důvodu kontaminace cizorodými nebo jinými látkami nebo z důvodu hniloby, kažení nebo rozkladu.

[...]“

6

Článek 17 tohoto nařízení, nadepsaný „Povinnosti“, stanoví:

„1.   Provozovatelé potravinářských a krmivářských podniků ve všech fázích výroby, zpracování a distribuce zajistí v podnicích, které řídí, aby potraviny a krmiva splňovaly požadavky potravinového práva, které se týkají jejich činnosti, a kontrolují plnění těchto požadavků.

2.   [...]

Členské státy rovněž stanoví pravidla pro opatření a sankce použitelné při porušení potravinového práva a právních předpisů týkajících se krmiv. Tato opatření a tyto sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.“

7

Článek 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2160/2003 ze dne 17. listopadu 2003 o tlumení salmonel a některých jiných původců zoonóz vyskytujících se v potravním řetězci (Úř. věst. L 325, s. 1, Zvl. vyd. 03/41, s. 328), ve znění nařízení č. 1086/2011 (dále jen „nařízení č. 2160/2003“), nadepsaný „Účel a oblast působnosti“, stanoví:

„1.   Cílem tohoto nařízení je zajistit, aby byla přijata vhodná a účinná opatření na zjišťování a tlumení salmonel a jiných původců zoonóz na všech úrovních produkce, zpracování a distribuce, zejména pak na úrovni primární produkce, včetně krmiv, aby se snížil jejich výskyt a riziko, jež představují pro veřejné zdraví.

2.   Toto nařízení se týká:

[...]“

8

V souladu s článkem 5 nařízení č. 2160/2003 národní programy pro tlumení musí stanovit požadavky a minimální pravidla pro odběr vzorků stanovené v příloze II tohoto nařízení. Uvedená příloha, nadepsaná „Tlumení zoonóz a původců zoonóz vyjmenovaných v příloze I“, obsahuje část E o zvláštních požadavcích týkajících se čerstvého masa, která v bodě 1 stanoví:

„Čerstvé drůbeží maso pocházející z populací zvířat vyjmenovaných v příloze I musí ode dne 1. prosince 2011 splňovat příslušné mikrobiologické kritérium stanovené v řádku 1.28 kapitoly 1 přílohy I nařízení Komise (ES) č. 2073/2005.“

9

V příloze I nařízení č. 2160/2003 je uvedeno několik druhů drůbeže, mezi nimiž jsou zmíněny i krůty.

10

Body 1 až 3 odůvodnění nařízení zní následovně:

11

Článek 1 tohoto nařízení, nadepsaný „Předmět a oblast působnosti“, stanoví:

„Toto nařízení stanoví mikrobiologická kritéria pro některé mikroorganismy a prováděcí pravidla, která musí provozovatelé potravinářských podniků dodržovat při provádění obecných a zvláštních hygienických opatření podle článku 4 nařízení (ES) č. 852/2004. [...]“

12

Článek 2 uvedeného nařízení, nadepsaný „Definice“, stanoví:

[...]

[...]“

13

Článek 3 nařízení č. 2073/2005, nadepsaný „Obecné požadavky“, stanoví:

„1.   Provozovatelé potravinářských podniků musí zajistit, aby potraviny splňovaly příslušná mikrobiologická kritéria podle přílohy I. Za tímto účelem musí provozovatelé potravinářských podniků ve všech fázích výroby, zpracování a distribuce potravin, včetně maloobchodu, v rámci svých postupů založených na zásadách HACCP [‚hazard analysis and critical control point‘] spolu s uplatňováním správné hygienické praxe přijímat opatření k zajištění toho,

2.   Provozovatelé potravinářských podniků odpovědní za výrobu produktu musí v případě potřeby provádět studie podle přílohy II s cílem prověřit, zda jsou po celou dobu údržnosti dodržována příslušná kritéria. [...]

[...]“

14

Příloha I nařízení č. 2073/2005 obsahuje kapitolu I, nadepsanou „Kritéria bezpečnosti potravin“, která v řádku 1.28 stanoví:

15

Ustanovení § 5 odst. 1 a 5 spolkového zákona o bezpečnostních požadavcích a dalších požadavcích na potraviny, předměty denní spotřeby a kosmetické prostředky za účelem ochrany spotřebitelů (Bundesgesetz über Sicherheitsanforderungen und weitere Anforderungen an Lebensmittel, Gebrauchsgegenstände und kosmetische Mittel zum Schutz der Verbraucherinnen und Verbraucher) (BGBI. I, 13/2006, ve znění BGBI. I, 80/2013, dále jen „LMSVG“) stanoví:

„1.   Je zakázáno uvádět do prodeje potraviny,

[...]

5.   Potraviny jsou

[...]“

16

Ustanovení § 90 odst. 1 LMSVG stanoví:

„Ten, kdo uveden na trh

1.   potraviny, které nejsou vhodné k lidské spotřebě [...]

[...]

se dopustí [...] správního přestupku, za který mu správní orgán příslušný pro danou oblast [Bezirksverwaltungsbehörde] uloží peněžitý trest do výše 20000 eur a v případě opakovaného protiprávního jednání do výše 40000 eur, přičemž v případě nedobytnosti stanoveného peněžitého trestu mu uloží náhradní trest odnětí svobody v délce trvání až 6 týdnů.

[...]“

17

U. Reindl je vedoucí pobočky MPREIS Warenvertriebs GmbH (dále jen „MPREIS“), společnosti působící v oblasti maloobchodního prodeje potravin. Z tohoto důvodu odpovídá za to, že uvedená pobočka dodržuje veškerá pravidla, která se na ni vztahují v potravinářské oblasti.

18

Dne 29. března 2012 orgán potravinářského dozoru odebral během kontroly provozu provedené u uvedené pobočky vzorek vakuově balených čerstvých krůtích prs, která vyrábí a balí třetí podnik. Společnost MPREIS v případě tohoto vzorku působí pouze ve fázi distribuce.

19

Uvedený vzorek byl mikrobiologicky prozkoumán rakouskou agenturou pro bezpečnost potravin v Innsbrucku. Ve svém odborném posudku tato agentura dospěla k závěru, že v tomto vzorku je možné zjistit kontaminaci Salmonella Typhimurium a že je uvedený vzorek tudíž „nevhodný k lidské spotřebě“ ve smyslu ustanovení § 5 odst. 5 bodu 2 LMSVG a zároveň není bezpečný podle čl. 14 odst. 2 písm. b) nařízení č. 178/2002. Kritériem bezpečnosti potravin použitým touto agenturou v jejím odborném posudku je kritérium bezpečnosti potravin stanovené v řádku 1.28 kapitoly I přílohy I nařízení č. 2073/2005.

20

Na základě tohoto posudku Bezirkshauptmannschaft Innsbruck zahájil proti U. Reindl stíhání z důvodu nedodržení ustanovení § 5 odst. 5 bodu 2 LMSVG. Bezirkshauptmannschaft Innsbruck určil, že se U. Reindl dopustila protiprávního jednání z důvodu nedodržení mezní hodnoty týkající se Salmonella Typhimurium vyplývající z řádku 1.28 kapitoly I přílohy I nařízení č. 2073/2005 a uložil jí peněžitý trest v souladu s ustanovením § 90 odst. 1 bodu 1 LMSVG.

21

Unabhängiger Verwaltungssenat in Tirol, u něhož U. Reindl podala proti rozhodnutí Bezirkshauptmannschaft Innsbruck odvolání, si klade otázku týkající se rozsahu odpovědnosti provozovatelů potravinářských podniků, kteří činnosti vykonávají pouze ve fázi distribuce, s ohledem na režim nařízení č. 2073/2005.

22

Za těchto podmínek se Unabhängiger Verwaltungssenat in Tirol rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

23

Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda příloha II část E bod 1 nařízení č. 2160/2003 musí být vykládána v tom smyslu, že čerstvé drůbeží maso pocházející z populací zvířat vyjmenovaných v příloze I tohoto nařízení musí splňovat mikrobiologické kritérium uvedené v řádku 1.28 kapitoly I přílohy I nařízení č. 2073/2005 ve všech fázích distribuce, včetně fáze maloobchodu.

24

Je třeba připomenout, že na základě přílohy II části E bodu 1 nařízení č. 2160/2003 čerstvé drůbeží maso pocházející z populací zvířat vyjmenovaných v příloze I tohoto nařízení musí ode dne 1. prosince 2011 splňovat příslušné mikrobiologické kritérium stanovené v řádku 1.28 kapitoly I přílohy I nařízení č. 2073/2005.

25

V tomto ohledu je třeba uvést, že řádek 1.28 kapitoly I přílohy I nařízení č. 2073/2005 výslovně stanoví, že se toto kritérium vztahuje na „produkty uvedené na trh během doby údržnosti“.

26

Pojem „uvádění na trh“ je definován v nařízení č. 178/2002 a pojem „doba údržnosti“ je definován v nařízení č. 2073/2005. Článek 3 bod 8 nařízení č. 178/2002 tak pojem „uvádění na trh“ definuje jako držení potravin nebo krmiv za účelem prodeje, včetně nabízení k prodeji nebo jakékoli jiné formy převodu, zdarma nebo za úplatu, jakož i prodej, distribuce či další formy převodu jako takové. Článek 2 písm. f) nařízení č. 2073/2005 pojem „doba údržnosti“ definuje jako období předcházející buď datu „spotřebujte do“, nebo datu minimální trvanlivosti podle článků 9 a 10 směrnice 2000/13.

27

Z těchto definic vyplývá, že se pojem „produkty uvedené na trh během doby údržnosti“ týká takových potravin, jako je výrobek z čerstvého drůbežího masa dotčený ve věci v původním řízení, které jsou drženy za účelem prodeje, distribuce či další formy převodu během období předcházejícího buď datu „spotřebujte do“, nebo datu minimální trvanlivosti.

28

Ostatně pokud by se nevyžadovalo, aby takové čerstvé drůbeží maso, jako je maso dotčené ve věci v původním řízení, dodržovalo mikrobiologické kritérium stanovené v řádku 1.28 kapitoly I přílohy I nařízení č. 2073/2005 ve všech fázích distribuce, včetně fáze maloobchodu, byl by v případě uvedení na trh potravin obsahujících mikroorganismy v množstvích, která představují nepřijatelné riziko pro lidské zdraví, ohrožen jeden ze základních cílů potravinového práva, a sice vysoký stupeň ochrany lidského zdraví, na který odkazuje bod 1 odůvodnění nařízení č. 2073/2005.

29

Z toho vyplývá, že jak ze znění řádku 1.28 kapitoly I přílohy I nařízení č. 2073/2005, tak z cíle sledovaného potravinovým právem vyplývá, že se mikrobiologické kritérium použije na takový výrobek z čerstvého drůbežího masa, jako je výrobek dotčený ve věci v původním řízení, ve fázi distribuce.

30

Na první otázku je tudíž třeba odpovědět tak, že příloha II část E bod 1 nařízení č. 2160/2003 musí být vykládána v tom smyslu, že čerstvé drůbeží maso pocházející z populací zvířat vyjmenovaných v příloze I tohoto nařízení musí splňovat mikrobiologické kritérium uvedené v řádku 1.28 kapitoly I přílohy I nařízení č. 2073/2005 ve všech fázích distribuce, včetně fáze maloobchodu.

31

Podstatou druhé a třetí otázky předkládajícího soudu, které je třeba přezkoumat společně, je, zda unijní právo, konkrétně nařízení č. 178/2002 a č. 2073/2005, musí být vykládáno v tom smyslu, že brání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je právní úprava dotčená ve věci v původním řízení, která sankcionuje provozovatele potravinářského podniku, který působí pouze ve fázi distribuce za účelem uvedení potraviny na trh, z důvodu nedodržení mikrobiologického kritéria uvedeného v řádku 1.28 kapitoly I přílohy I nařízení č. 2073/2005.

32

Je třeba uvést, že čl. 3 odst. 1 nařízení č. 2073/2005 stanoví, že provozovatelé potravinářských podniků musí zajistit, aby potraviny splňovaly příslušná mikrobiologická kritéria podle přílohy I tohoto nařízení ve všech fázích distribuce, včetně fáze maloobchodu.

33

Nařízení č. 2073/2005 sice stanoví mikrobiologická kritéria, která musí potraviny splňovat ve všech fázích potravního řetězce, toto nařízení však neobsahuje ustanovení týkající se režimu odpovědnosti provozovatelů potravinářských podniků.

34

V tomto ohledu je třeba odkázat na nařízení č. 178/2002. Článek 17 odst. 1 tohoto nařízení stanoví, že provozovatelé potravinářských podniků ve všech fázích výroby, zpracování a distribuce zajistí v podnicích, které řídí, aby potraviny splňovaly požadavky potravinového práva, které se týkají jejich činnosti.

35

Pokud jde o čl. 17 odst. 2 nařízení č. 178/2002, ten stanoví, že členské státy stanoví pravidla pro sankce použitelné při porušení potravinového práva a že tyto sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.

36

Z toho vyplývá, že unijní právo, a konkrétně nařízení č. 178/2002 a č. 2073/2005, musí být vykládáno v tom smyslu, že v zásadě nebrání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je právní úprava dotčená ve věci v původním řízení, která sankcionuje provozovatele potravinářského podniku, který působí pouze ve fázi distribuce za účelem uvedení potraviny na trh, z důvodu nedodržení mikrobiologického kritéria uvedeného v řádku 1.28 kapitoly I přílohy I nařízení č. 2073/2005.

37

Členské státy jsou však při stanovení pravidel pro sankce použitelné při nedodržení uvedeného mikrobiologického kritéria povinny dodržovat podmínky a meze stanovené unijním právem, k nimž patří podmínka stanovená v projednávané věci v čl. 17 odst. 2 nařízení č. 178/2002, která vyžaduje, aby sankce byly účinné, přiměřené a odrazující.

38

Podle ustálené judikatury musí členské státy, byť si zachovávají výběr sankcí, dbát na to, aby porušení unijního práva byla sankcionována za hmotněprávních a procesních podmínek, které jsou obdobné podmínkám použitelným na porušení vnitrostátního práva podobné povahy a závažnosti a dávají sankci účinný, přiměřený a odrazující charakter (v tomto smyslu viz rozsudky Lidl Italia, C‑315/05, EU:C:2006:736, bod 58, jakož i Berlusconi a další, C‑387/02, C‑391/02 a C‑403/02, EU:C:2005:270, bod 65 a citovaná judikatura).

39

V projednávaném případě represivní opatření, dovolená vnitrostátními právními předpisy dotčenými ve věci v původním řízení, nesmí překračovat meze toho, co je vhodné a nezbytné k dosažení legitimních cílů sledovaných těmito právními předpisy, přičemž se rozumí, že pokud se nabízí volba mezi několika vhodnými opatřeními, je třeba zvolit opatření nejméně omezující a že způsobené nepříznivé následky nesmějí být nepřiměřené vzhledem ke sledovaným cílům (viz rozsudek Urbán, C‑210/10, EU:C:2012:64, bod 24 a citovaná judikatura).

40

Za účelem posouzení toho, zda je dotčená sankce v souladu se zásadou proporcionality, musí předkládající soud zohlednit zejména povahu a závažnost porušení povinnosti, za které má být tato sankce uložena, jakož i způsoby určení výše této sankce (viz rozsudek Equoland, C‑272/13, EU:C:2014:2091, bod 35).

41

Taková právní úprava, jako je právní úprava dotčená ve věci v původním řízení, která stanoví peněžitý trest v případě uvedení potravin nevhodných k lidské spotřebě na trh, přitom může přispět k dosažení základního cíle potravinového práva, a sice vysokého stupně ochrany lidského zdraví, jak bylo připomenuto v bodě 28 tohoto rozsudku.

42

I za předpokladu, že by systém sankcí ve věci v původním řízení byl systémem objektivní odpovědnosti, je třeba připomenout, že podle judikatury Soudního dvora takový systém sám o sobě není nepřiměřený ve vztahu ke sledovaným cílům, pokud tento systém může vést dotyčné osoby k dodržování ustanovení nařízení a pokud cíle, o něž je usilováno, sledují obecný zájem, který může odůvodnit zavedení takového systému (viz rozsudek Urbán, EU:C:2012:64, bod 48 a citovaná judikatura).

43

Bude příslušet vnitrostátnímu soudu, aby s ohledem na tyto skutečnosti posoudil, zda sankce dotčená ve věci v původním řízení odpovídá zásadě proporcionality stanovené v čl. 17 odst. 2 nařízení č. 178/2002.

44

S ohledem na vše předcházející je třeba na druhou a třetí otázku odpovědět tak, že unijní právo, konkrétně nařízení č. 178/2002 a č. 2073/2005, musí být vykládáno v tom smyslu, že v zásadě nebrání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je právní úprava dotčená ve věci v původním řízení, která sankcionuje provozovatele potravinářského podniku, který působí pouze ve fázi distribuce za účelem uvedení potraviny na trh, z důvodu nedodržení mikrobiologického kritéria uvedeného v řádku 1.28 kapitoly I přílohy I nařízení č. 2073/2005. Přísluší vnitrostátnímu soudu, aby posoudil, zda sankce dotčená ve věci v původním řízení odpovídá zásadě proporcionality stanovené v čl. 17 odst. 2 nařízení č. 178/2002.

45

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (čtvrtý senát) rozhodl takto: