—

za V. a A. Balazsovi S. Dimou a A. Munteanem, avocats,

—

za rumunskou vládu R. Raduem, jakož i R. Haţieganu E. Gane a A-L Crişan, jako zmocněnci,

—

za řeckou vládu E.‑M. Mamouna, jako zmocněnkyní,

—

za Evropskou komisi D. Martinem a C. Gheorghiu, jako zmocněnci,

1

Žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce se týkají výkladu čl. 7 odst. 2 písm. c) nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 ze dne 14. června 1971 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby, osoby samostatně výdělečně činné a jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci Společenství, pozměněného a aktualizovaného nařízením Rady (ES) č. 118/97 ze dne 2. prosince 1996 (Úř. věst. 1997, L 28, s. 1; Zvl. vyd. 05/01, s. 35), ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1992/2006 ze dne 18. prosince 2006 (Úř. věst L 392, s. 1, dále jen „nařízení č. 1408/71“).

2

Tyto žádosti byly předloženy v rámci sporů mezi Vasiliki Balazs a Casa Judeţeană de Pensii Cluj [okresní správa důchodového pojištění v Kluži (Rumunsko), dále jen „Casa Judeţeană de Pensii“] a dále mezi Casa Judeţeană de Pensii a Attilou Balazsem ve věci přiznání starobního důchodu A. a V. Balazsovým (dále jen společně „manželé Balazsovi“).

3

Článek 6 nařízení č. 1408/71 stanoví:

„S výhradou ustanovení článků 7, 8 a 46 odst. 4 toto nařízení nahrazuje v rámci osobní a věcné oblasti působnosti ustanovení jakékoli úmluvy o sociálním zabezpečení zavazující buď:

[…]“

4

Článek 7 odst. 2 písm. c) tohoto nařízení stanoví:

„Bez ohledu na ustanovení článku 6 zůstávají použitelné:

[…]

5

Článek 94 odst. 1 a 2 uvedeného nařízení stanoví:

„1.   Toto nařízení nezakládá žádné nároky za období před 1. říjnem 1972 nebo přede dnem, od kterého je použitelné na území dotyčného členského státu nebo na jeho části.

2.   Všechny doby pojištění a případně všechny doby zaměstnání nebo bydlení získané podle právních předpisů členského státu před 1. říjnem 1972 nebo přede dnem, od kterého je toto nařízení použitelné na území uvedeného členského státu nebo na jeho části, se berou v úvahu při stanovení nároků získaných podle tohoto nařízení.“

6

Nařízení Rady (EHS) č. 574/72 ze dne 21. března 1972 (Úř. věst. L 74, s. 1), ve znění vyplývající zejména z nařízení Rady (ES) č. 1791/2006 ze dne 20. listopadu 2006 (Úř. věst. L 363, s. 1, dále jen „nařízení č. 574/72“) stanoví prováděcí pravidla nařízení č. 1408/71.

7

Dvoustranná úmluva uzavřená mezi řeckou a rumunskou vládou dne 23. února 1996 o konečné právní úpravě o náhradě plateb sociálního zabezpečení řeckých politických uprchlíků navrácených z Rumunska (dále jen „dvoustranná úmluva“) není uvedena v příloze III nařízení č. 1408/71.

8

Článek. 1 písm. a) a e) dvoustranné úmluvy vymezuje pojmy „navrácená osoba“ a „doba pojištění“ následovně:

[…]

9

Článek 2 dvoustranné úmluvy stanoví:

„1.   Smluvní strany upraví náhradu příspěvků na sociální zabezpečení navráceným osobám v souladu s odst. 2 a 3 tohoto článku a s článkem 3 této úmluvy.

2.   Rumunská strana se zavazuje zaplatit řecké straně paušální částku jako náhradu za platby důchodů a pokrytí pojistné doby navrácených osob řeckou stranou.

3.   Řecká strana se zavazuje hradit důchody navráceným osobám a uznat pojistnou dobu, kterou v Rumunsku získaly navrácené pojištěné osoby, v souladu s řeckou právní úpravou v oblasti sociálního zabezpečení.“

10

Náhrada podle čl. 2 odst. 2 dvoustranné úmluvy se rovná, podle článku 3 této úmluvy, částce 15 milionů amerických dolarů (USD).

11

Podle článku 5 dvoustranné úmluvy „[z]aplacením částky 15 milionů USD zaniká rumunské straně jakákoli povinnost týkající se práv v oblasti sociálního zabezpečení navrácených řeckých politických uprchlíků“.

12

Manželé Balazsovi jsou řeckými státními příslušníky, kteří mají postavení navrácených řeckých politických uprchlíků. Trvalý pobyt mají v Soluni (Řecko).

13

V roce 1948 se A. a V. Balazsovi ve věku 7 a 9 let usadili v Rumunsku, kde jim byl přiznán statut politických uprchlíků. Do veřejného systému sociálního zabezpečení tohoto členského státu přispívali po dobu 34 let 7 měsíců a 6 dní, resp. po dobu 28 let. Do Řecka byli navráceni dne 18. srpna 1990.

14

V roce 1998 podali manželé Balazsovi k řeckým orgánům žádosti o uznání dob zaměstnání získaných v Rumunsku. V rozhodnutích ze dne 21. září 1998 měly tyto orgány za to, že A. a V. Balazsovi v Rumunsku získali doby zaměstnání odpovídající 9382 a 8 351 dnům přispívání do systému sociálního zabezpečení. Řecké orgány rozhodly, že z těchto dob bude uznáno pouze 4500 dní za účelem výpočtu důchodových dávek.

15

Na tomto základě byly manželům Balazsovým přiznány řeckými orgány starobní důchody.

16

V případě V. Balazs byl důchod, který jí byl přiznán, vypočten na základě celkové doby pojištění v délce 6993 pracovních dní, z nichž 4500 dní bylo uznáno z titulu období její práce v Rumunsku a 2 493 dní z titulu zaměstnání v Řecku. Takto vypočtený měsíční důchod činil 136910 řeckých drachem (GRD) (přibližně 390 eur).

17

V případě A. Balazse byl důchod, který mu byl přiznán, vypočten na základě celkové doby pojištění v délce 7733 dní, z nichž 4500 dní bylo uznáno z titulu období jeho práce v Rumunsku a 3 233 dní z titulu zaměstnání v Řecku. Takto vypočtený měsíční důchod činil 596,99 eur.

18

Ve dnech 11. října a 27. listopadu 2007 se V. a A. Balazsovi obrátili na Casa Judeţeană de Pensii s žádostmi, aby jim byl přiznán starobní důchod na základě ustanovení nařízení č. 1408/71 a č. 574/72.

19

Tyto žádosti byly zamítnuty rozhodnutími ze dne 5. října 2011. Casa Judeţeană de Pensii ve svých rozhodnutích uvedla, že vzhledem k tomu, že manželé Balazsovi byli považováni za řecké politické uprchlíky navrácené řeckými orgány, neměly rumunské orgány podle článku 5 dvoustranné úmluvy povinnost jim přiznat starobní důchody.

20

A. a V. Balazsovi podali proti uvedeným rozhodnutím samostatné žaloby k Tribunalul Cluj.

21

Tribunalul Cluj zrušil rozsudky ze dne 26. září 2012 uvedená rozhodnutí a uložil Casa Judeţeană de Pensii přijmout nová rozhodnutí, kterými budou manželům Balazsovým přiznány starobní důchody podle nařízení č. 1408/71 a č. 574/72 a ve kterých se zohlední celkové doby pojištění získané těmito manželi v Rumunsku. Tribunalul Cluj upřesnil, že tato nařízení mohla být na žádosti manželů Balazsových použita vzhledem k tomu, že se na dvoustrannou úmluvu nevztahovala výjimka stanovená v čl. 7 odst. 2 písm. c) nařízení č. 1408/71, jelikož její použití nebylo časově omezeno, že nebyla uvedena v příloze III tohoto nařízení a že její ustanovení zjevně nemohla být považována za výhodnější pro příjemce, kteří podali žádost o přiznání starobních důchodů na základě uvedeného nařízení.

22

Casa Judeţeană de Pensii podle těchto rozsudků přijala ve dnech 20. a 27. února 2013 dvě nová rozhodnutí, kterými na základě ustanovení nařízení č. 1408/71 přiznalaA. a V. Balazsovým měsíční starobní důchody ve výši 405 a 500 rumunských lei (RON) (přibližně 110 a 90 eur).

23

V obou těchto případech byly rozsudky Tribunalul Cluj napadeny odvoláními podanými k Curtea de Apel Cluj, a to jak manželi Balazsovými, tak i Casa Judeţeană de Pensii.

24

Casa Judeţeană de Pensii v zásadě tvrdila, že se ustanovení nařízení č. 1408/71 a 574/72 v projednávané věci nepoužijí z důvodu existence dvoustranné úmluvy. Podle této úmluvy se Rumunsko v plném rozsahu zprošťuje povinnosti vůči navráceným řeckým politickým uprchlíkům, jelikož Rumunsko splnilo povinnost zaplatit Řecké republice 15 milionů USD.

25

Manželé Balazsovi napadají odůvodnění rozsudků Tribunalul Cluj a na základě ustanovení týchž nařízení se dovolávají přiznání nároku na starobní důchod za doby pojištění, které získali v Rumunsku. V podstatě tvrdí, že z důvodu přistoupení Rumunska k Evropské Unii, je tento členský stát povinen použít nařízení č. 1408/71 a č. 574/72. Na dvoustrannou úmluvu, která je méně výhodná a není uvedena v příloze III nařízení č. 1408/71, se totiž nevztahuje čl. 7 odst. 2 písm. c) této úmluvy.

26

Za těchto okolností se Curtea de Apel Cluj rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku formulovanou shodně v obou předkládacích usneseních vydaných ve věcech C‑401/13 a C‑432/13:

„Je třeba ustanovení čl. 7 odst. 2 písm. c) nařízení č. 1408/71 vykládat v tom smyslu, že do jejich působnosti spadá dvoustranná úmluva uzavřená mezi dvěma členskými státy před dnem vstupu uvedeného nařízení v platnost, na základě které se tyto státy dohodly na zániku povinnosti týkající se dávek sociálního zabezpečení, ke kterým byl povinen jeden stát vůči občanům druhého státu, jež měli na území prvního státu postavení politických uprchlíků a byli navráceni na území druhého státu, výměnou za paušální platbu prvního státu za účelem úhrady plateb starobních důchodů a pokrytí doby, po kterou prvnímu členskému státu byly placeny příspěvky na sociální zabezpečení?“

27

Usnesením předsedy Soudního dvora ze dne 4. září 2013 byly věci C‑401/13 a C‑432/13 spojeny pro účely písemné i ústní části řízení, jakož i pro účely rozsudku.

28

Podstatou otázky předkládajícího soudu je, zda má být čl. 7 odst. 2 písm. c) nařízení č. 1408/71 vykládán v tom smyslu, že dvoustranná úmluva týkající se dávek sociálního zabezpečení státních příslušníků jednoho ze smluvních států, jež měli postavení politických uprchlíků na území jiného smluvního státu, která byla uzavřena v okamžiku, kdy některý z těchto smluvních států ještě nepřistoupil k Unii, a která není uvedena v příloze III tohoto nařízení, zůstává použitelnou na situaci politických uprchlíků navrácených do jejich státu původu před uzavřením dvoustranné úmluvy a vstupem uvedeného nařízení v platnost.

29

Je třeba předeslat, že Casa Judeţeană de Pensii má za to, že nařízení č. 1408/71 se nepoužije ve věci v původním řízení z důvodu, že dvoustranná úmluva a konkrétně její článek 5, podle něhož rumunské straně zaniká jakákoli povinnost týkající se řeckých politických uprchlíků vzhledem k tomu, že Rumunsko splnilo povinnost zaplatit Řecké republice 15 milionů USD. Je tedy třeba přezkoumat, zda se na okolnosti dotčené v původním řízení vztahuje nařízení č. 1408/71.

30

V tomto ohledu je třeba uvést, že podle ustálené judikatury nová právní úprava sice v zásadě platí jen do budoucna, přesto je podle všeobecně uznávané zásady použitelná, není-li stanoveno jinak, i na budoucí účinky situací, které vznikly podle starší právní úpravy (viz rozsudek Duchon, C‑290/00, EU:C:2002:234, bod 21 a citovaná judikatura).

31

Aby bylo možné použít nařízení č. 1408/71 na budoucí účinky situací, které vznikly podle starší právní úpravy, článek 94 tohoto nařízení zejména v druhém odstavci ukládá povinnost vzít v úvahu pro účely stanovení nároku na dávku všechny doby pojištění, zaměstnání nebo bydlení získané podle právních předpisů každého členského státu před 1. říjnem 1972 nebo datem použitelnosti daného nařízení na území takového členského státu (viz rozsudek Duchon, EU:C:2002:234, bod 23).

32

Vzhledem k tomu, že nařízení č. 1408/71 vstoupilo ve vztahu k Rumunsku v platnost v den jeho přistoupení k Unii, tedy dne 1. ledna 2007, toto nařízení č. 1408/71 je z časového hlediska použitelné na takovou situaci, jako je situace manželů Balazsových, kteří se tedy mohli dovolávat tohoto nařízení od uvedeného dne.

33

Na rozdíl od názoru Casa Judeţeană de Pensii je okolnost, že dvoustranná úmluva stanoví, že závazky Rumunska týkající se nároků navrácených řeckých politických uprchlíků v oblasti sociálního zabezpečení zaniknou, jakmile bude zaplacena částka 15 milionů USD, v tomto ohledu irelevantní.

34

Z článku 6 nařízení č. 1408/71 totiž vyplývá, že toto nařízení s určitými výhradami nahrazuje v rámci osobní i věcné působnosti ustanovení jakékoli úmluvy o sociálním zabezpečení zavazující dva nebo více členských států. Toto nahrazení je kogentní a neumožňuje žádnou výjimku kromě případů uvedených v nařízení (viz analogicky rozsudky Walder, 82/72, EU:C:1973:62, body 6 a 7; Thévenon, C‑475/93, EU:C:1995:371, bod 15, jakož i Rönfeldt, C‑227/89, EU:C:1991:52, bod 22).

35

Mezi výjimky stanovené nařízením č. 1408/71 patří výjimka uvedená v čl. 7 odst. 2 písm. c), podle něhož zůstávají ustanovení úmluv o sociálním zabezpečení uvedená v příloze III tohoto nařízení v platnosti odchylně od článku 6 téhož nařízení (rozsudky Habelt a další, C‑396/05, EU:C:2007:810, bod 87, jakož i Wencel, C‑589/10, EU:C:2013:303, bod 35), pokud jsou uvedené úmluvy pro příjemce výhodnější, nebo pokud vznikly na základě zvláštních historických okolností a jejich účinek je časově omezen.

36

V projednávané věci je nesporné, že dvoustranná úmluva není uvedena v příloze III nařízení č. 1408/71. V takové situaci, jako je situace dotčená ve věci v původním řízení, tudíž nařízení 1408/71 v souladu se svým čl. 6 písm. a) v zásadě nahradilo tuto úmluvu.

37

Předkládací soud a rumunská vláda však poukazují na rozsudek Rönfeldt (EU:C:1991:52) za účelem tvrzení, že dvoustranná úmluva zůstává odchylně od ustanovení článku 6 a čl. 7 odst. 2 písm. c) nařízení č. 1408/71 použitelná.

38

V tomto rozsudku Soudní dvůr na základě článků 45 SFEU a 48 SFEU rozhodl, že v případě migrujících pracovníků je třeba nadále používat dvoustranné úmluvy o sociálním zabezpečení poté, co vstoupilo v platnost nařízení č. 1408/71, a to nezávisle na tom, zda jsou tyto úmluvy uvedeny v příloze III tohoto nařízení či nikoli, pokud je toto použití výhodnější pro pracovníky.

39

Je tedy třeba určit, zda jsou zásady formulované v rozsudku Rönfeldt (EU:C:1991:52) použitelné za takových okolností, jako jsou okolnosti dotčené ve věci v původním řízení.

40

V tomto ohledu je zaprvé třeba připomenout, že jak bylo uvedeno v bodě 34 tohoto rozsudku, zásada nahrazení koncipovaná v článku 6 nařízení č. 1408/71 je kogentní a v zásadě neumožňuje žádnou výjimku.

41

Zadruhé je třeba poznamenat, že zásady formulované v rozsudku Rönfeldt (EU:C:1991:52) se opírají o myšlenku, že dotčená osoba mohla mít legitimní očekávání toho, že by mohla využít výhod vyplývajících z ustanovení dvoustranné úmluvy, která se na ni výlučně vztahovala v den, kdy se rozhodla přemístit se do jiného členského státu (v tomto smyslu viz rozsudek Kaske, C‑277/99, EU:C:2002:74, bod 27).

42

Za takových okolností, jako jsou okolnosti dotčené ve věci v původním řízení, které se vyznačují skutečností, že vzhledem k tomu, že dotčené osoby se přestěhovaly z Rumunska do Řecka v roce 1990, tedy šest let před uzavřením dvoustranné úmluvy, tudíž nemohly mít legitimní očekávání toho, že by mohly využít výhod vyplývajících z ustanovení dvoustranné úmluvy, jelikož tato dohoda ještě nebyla v den jejich navrácení do Řecka uzavřena.

43

V každém případě je třeba uvést, že ve věci v původním řízení se manželé Balazsovi nedomáhají toho, aby se na ně vztahovaly výhody vyplývající z dvoustranné úmluvy. Naopak si přejí, aby se na ně vztahovalo nařízení č. 1408/71. Za těchto okolností se rumunská vláda nemůže odvolávat na rozsudek Rönfeldt (EU:C:1991:52) s cílem prokázat, že tato úmluva zůstává použitelná na jejich situaci.

44

S ohledem na všechny předcházející úvahy je třeba konstatovat, že zásady formulované v rozsudku Rönfeldt (EU:C:1991:52), které by umožňovaly vyloučit použití ustanovení nařízení č. 1408/71 s cílem zachovat použitelnost dvoustranné úmluvy, která by jinak byla nahrazena tímto nařízením, nejsou za takových okolností, jako jsou okolnosti dotčené ve věci v původním řízení, použitelné.

45

Na položenou otázku je tudíž třeba odpovědět tak, že čl. 7 odst. 2 písm. c) nařízení č. 1408/71 musí být vykládán v tom smyslu, že dvoustranná úmluva týkající se dávek sociálního zabezpečení státních příslušníků jednoho ze smluvních států, jež měli postavení politických uprchlíků na území jiného smluvního státu, která byla uzavřena v okamžiku, kdy některý z těchto smluvních států ještě nepřistoupil k Unii, a která není uvedena v příloze III tohoto nařízení, nezůstává použitelnou na situaci politických uprchlíků navrácených do státu původu před uzavřením dvoustranné úmluvy a vstupem uvedeného nařízení v platnost.

46

Rumunská vláda Soudnímu dvoru pro případ, že rozhodne, že výjimka stanovená v čl. 7 odst. 2) písm. c) nařízení č. 1408/71 se nevztahuje na dvoustrannou úmluvu, navrhuje omezit časové účinky jeho rozsudku.

47

Uvedená vláda na podporu svého návrhu uvádí, že rumunské orgány jednaly v dobré víře. Stanovisko těchto orgánů se totiž v prvé řadě opíralo o ustálenou judikaturu Soudního dvora, zejména o rozsudek Rönfeldt (EU:C:1991:52). Za další, ačkoli Komise zahájila řízení o nesplnění povinnosti proti Rumunsku s cílem konstatovat, že tento členský stát nesplnil povinnosti, které pro něj vyplývají z použití nařízení č. 1408/71, stanovisko tohoto členského státu v rámci tohoto řízení bylo nesporné a Komise nereagovala na žádost uvedeného členského státu, aby byly zorganizovány technické konzultace a podniknuty kroky před řeckými orgány. Dobrá víra rumunských orgánů kromě toho nemůže být zpochybněna na základě skutečnosti, že jiné členské státy, které čelily obdobným problémům, souhlasily s použitím nařízení č. 1408/71, pokud se úmluvy uzavřené Řeckou republikou s ostatními státy lišily od úmluvy uzavřené mezi ní a Rumunskem. Konečně, rumunské orgány podle ní podnikly kroky před řeckými orgány s cílem vyjasnit situaci.

48

Rumunská vláda Soudní dvůr dále upozorňuje na závažné finanční dopady, které by byly vyvolány retroaktivním použitím rozsudku Soudního dvora. Casa Națională de Pensii Publice (národní fond veřejných důchodů) se domnívá, že další částka, která by měla být zaplacena, by činila 38560683 RON (přibližně 8680537 eur). Rumunská vláda rovněž zdůrazňuje, že v současnosti je projednáváno přibližně 800 žalob obdobných žalobám manželů Balazsových.

49

V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury Soudního dvora platí, že výklad ustanovení unijního práva, který učiní Soudní dvůr při výkonu pravomoci, kterou mu přiznává článek 267 SFEU, objasňuje a upřesňuje význam a dosah tohoto ustanovení tak, jak musí být nebo mělo být chápáno a používáno od okamžiku jeho vstupu v platnost. Z toho vyplývá, že takto vyložená norma může a musí být soudem použita i na právní vztahy vzniklé a založené před vydáním rozsudku, jímž je rozhodnuto o žádosti o výklad, pokud jsou splněny ostatní podmínky pro předložení sporu týkajícího se použití uvedené normy příslušným soudům (viz rozsudek Santander Asset Management SGIIC a další, C‑338/11 až C‑347/11, EU:C:2012:286, bod 58 a citovaná judikatura).

50

Soudní dvůr mohou jen zcela výjimečně přimět okolnosti k tomu, aby na základě obecné zásady právní jistoty, která je vlastní unijnímu právnímu řádu, omezil možnost všech zúčastněných osob dovolávat se ustanovení, jehož výklad podal, za účelem zpochybnění právních vztahů založených v dobré víře. Aby bylo možné o takovém omezení rozhodnout, je nezbytné, aby byla splněna dvě podstatná kritéria, a to dobrá víra zúčastněných kruhů a riziko závažných obtíží (viz rozsudek Santander Asset Management SGIIC a další, EU:C:2012:286, bod 59 a citovaná judikatura).

51

Soudní dvůr toto řešení použil konkrétně pouze za přesně vymezených okolností, zejména když existovalo riziko závažných hospodářských dopadů způsobených obzvláště vysokým počtem právních vztahů založených v dobré víře na základě právní úpravy považované za platnou a účinnou a když vyšlo najevo, že jednotlivci a vnitrostátní orgány byly vedeny k chování, které nebylo v souladu s unijním právem, z důvodu objektivní a závažné nejistoty týkající se smyslu ustanovení unijního práva, ke které případně přispělo i chování jiných členských států nebo Komise (viz rozsudek Santander Asset Management SGIIC a další, EU:C:2012:286, bod 60 a citovaná judikatura).

52

Jak uvedl generální advokát v bodech 98 a 99 svého stanoviska, rumunská vláda neprokázala existenci rizika závažných obtíží. Ačkoli tato vláda poukazuje na 800 žalob, obdobných žalobám manželů Balazsových, nikde neuvádí celkové množství osob nacházejících se ve srovnatelné situaci, jako je situace uvedených manželů. Tato vláda kromě toho neupřesnila, zda částka 38560683 RON pokryla rovněž oněch 800 obdobných žalob, které jsou v současnosti projednávány. Tyto žaloby by v každém případě nebyly dotčeny časovým omezením účinků rozsudku (v tomto smyslu viz rozsudek Bosman, C‑415/93, EU:C:1995:463, bod 144).

53

Vzhledem k tomu, že druhé kritérium uvedené v bodě 50 tohoto rozsudku není splněno, není nezbytné ověřovat, zda je splněno kritérium týkající se dobré víry zúčastněných kruhů.

54

Z předcházejících úvah vyplývá, že omezit časové účinky tohoto rozsudku není namístě.

55

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (čtvrtý senát) rozhodl takto:

Článek 7 odst. 2 písm. c) nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 ze dne 14. června 1971 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby, osoby samostatně výdělečně činné a jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci Společenství, pozměněného a aktualizovaného nařízením Rady (ES) č. 118/97 ze dne 2. prosince 1996 ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1992/2006 ze dne 18. prosince 2006, musí být vykládán v tom smyslu, že dvoustranná úmluva týkající se dávek sociálního zabezpečení státních příslušníků jednoho ze smluvních států, jež měli postavení politických uprchlíků na území jiného smluvního státu, která byla uzavřena v okamžiku, kdy některý z těchto smluvních států ještě nepřistoupil k Unii, a která není uvedena v příloze III tohoto nařízení, nezůstává použitelnou na situaci politických uprchlíků navrácených do státu původu před uzavřením dvoustranné úmluvy a vstupem uvedeného nařízení v platnost.