—

za T‑Mobile Austria GmbH E. Lichtenbergerem, Rechtsanwalt,

—

za Telekom-Control-Kommission W. Feielem, Rechtsanwalt,

—

za Hutchison Drei Austria Holdings GmbH a Hutchison Drei Austria GmbH B. Burtscherem, Rechtsanwalt,

—

za A1 Telekom Austria AG H. Kristoferitschem a S. Huberem, Rechtsanwälte,

—

za rakouskou vládu A. Poschem, jako zmocněncem,

—

za Evropskou komisi G. Braunem a L. Nicolae, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu článků 4 a 9b směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/21/ES ze dne 7. března 2002 o společném předpisovém rámci pro sítě a služby elektronických komunikací (rámcová směrnice) (Úř. věst. L 108, s. 33; Zvl. vyd. 13/29, s. 349), ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/140/ES ze dne 25. listopadu 2009 (Úř. věst. L 337, s. 37, dále jen „rámcová směrnice“), a čl. 5 odst. 6 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/20/ES ze dne 7. března 2002 o oprávnění pro sítě a služby elektronických komunikací (autorizační směrnice) (Úř. věst. L 108, s. 21; Zvl. vyd. 13/29, s. 337), ve znění směrnice 2009/140 (dále jen „autorizační směrnice“).

2

Tato žádost byla podána v rámci sporu mezi společností T‑Mobile Austria GmbH (dále jen „T‑Mobile Austria“) a Telekom-Control-Kommission (komise pro kontrolu telekomunikací, dále jen „TCK“) ve věci odepření TCK přiznat společnosti T‑Mobile Austria postavení účastníka řízení v rámci řízení o souhlasu se změnou vlastnické struktury vyplývající z převzetí společnosti Orange Austria Telecommunication GmbH (dále jen „Orange“) společností Hutchison 3G Austria GmbH, nyní Hutchison Drei Austria GmbH (dále jen „Hutchison Drei Austria“), jakož i ve věci odepření možnosti podat opravný prostředek proti rozhodnutí TCK přijatému v tomto řízení.

3

Článek 4 rámcové směrnice, nadepsaný „Právo na opravný prostředek“, v odstavci 1 stanoví:

„Členské státy zajistí, aby na vnitrostátní úrovni existovaly účinné mechanismy, v jejichž rámci má každý uživatel nebo podnik zajišťující sítě nebo poskytující služby elektronických komunikací, který je dotčen rozhodnutím vnitrostátního regulačního orgánu [dále jen ‚VRO‘], právo podat opravný prostředek proti rozhodnutí k subjektu rozhodujícímu o opravném prostředku, který je nezávislý na zúčastněných stranách. Tento subjekt, kterým může být soud, musí mít příslušné odborné znalosti potřebné pro řádný výkon svých funkcí. Členské státy zajistí, aby skutková podstata případu byla řádně posouzena a aby existoval účinný mechanismus pro opravné prostředky.

[...]“

4

Článek 8 rámcové směrnice, nadepsaný „Cíle politiky a regulační zásady“, v odstavci 2 uvádí:

„[VRO] podporují hospodářskou soutěž při zajišťování sítí a poskytování služeb elektronických komunikací a přiřazených zařízení a doplňkových služeb mimo jiné tím, že:

[...]

[...]

5

Podle článku 9b rámcové směrnice, nadepsaného „Převod či pronájem individuálních práv na užívání rádiových frekvencí“:

„1.   Členské státy zajistí, aby podniky mohly v souladu s podmínkami spojenými s právy užívání radiových frekvencí a v souladu s vnitrostátními postupy převádět na jiné podniky nebo jim pronajímat individuální práva na užívání rádiových frekvencí v kmitočtových pásmech stanovených prováděcími opatřeními přijatými podle odstavce 3.

Také v jiných kmitočtových pásmech mohou členské státy stanovit, aby podniky převáděly svá individuální práva na užívání rádiových frekvencí na jiné podniky nebo jim je pronajímaly v souladu s vnitrostátními postupy.

[...]

2.   Členské státy zajistí, aby záměr podniku převést práva na užívání rádiových frekvencí a jejich skutečný převod byly v souladu s vnitrostátními postupy oznámeny příslušnému vnitrostátnímu orgánu odpovědnému za udělování individuálních práv na užívání a aby toto oznámení bylo zveřejněno. [...]

[...]“

6

Článek 5 autorizační směrnice, nadepsaný „Práva na užívání rádiových frekvencí a čísel“, v odstavcích 2 a 6 stanoví:

„2.   [...]

Aniž jsou dotčena zvláštní kritéria předem stanovená členskými státy pro udělování práv na užívání rádiových frekvencí poskytovatelům služeb obsahu rozhlasového a televizního vysílání s ohledem na plnění cílů obecného zájmu v souladu s právními předpisy Společenství, práva na užívání rádiových frekvencí a čísel se udělují prostřednictvím otevřených, objektivních, transparentních, nediskriminačních a přiměřených postupů a v případě rádiových frekvencí v souladu s ustanoveními článku 9 [rámcové směrnice]. Výjimku z požadavku na otevřené postupy je možné použít v případech, kdy je udělení individuálních práv na užívání rádiových frekvencí poskytovatelům služeb obsahu rádiového nebo televizního vysílání nezbytné k plnění cíle obecného zájmu stanoveného členskými státy v souladu s právem Společenství.

Při udělování práv na užívání stanoví členské státy, zda a za jakých podmínek může tato práva jejich držitel převádět. V případě rádiových frekvencí jsou tato ustanovení v souladu s články 9 a 9b [rámcové směrnice].

[...]

6.   Příslušné vnitrostátní orgány zajistí, aby rádiové frekvence byly v souladu s čl. 8 odst. 2 a čl. 9 odst. 2 [rámcové směrnice] využívány efektivně a účelně. Zajistí, aby následkem převodu nebo hromadění práv na užívání rádiových frekvencí nedošlo k narušení hospodářské soutěže. K těmto účelům mohou členské státy přijmout vhodná opatření, například nařízení povinného prodeje nebo pronájmu práv na užívání rádiových frekvencí.“

7

Ustanovení § 8 obecného zákona o správním řízení (Allgemeines Verwaltungsverfahrensgesetz) uvádí:

„Osoby, které využívají činnosti orgánu nebo na které se tato činnost vztahuje, jsou zúčastněnými; v rozsahu, v němž se účastní věci na základě právního nároku nebo právního zájmu, jsou účastníky řízení.“

8

Ustanovení § 54 zákona o telekomunikacích z roku 2003 (Telekommunikationsgesetz 2003, BGBl. I, 70/2003, dále jen „TKG 2003“), nadepsaný „Přidělování frekvencí“, v odstavci 1 stanoví:

„Přidělování frekvencí se provádí v souladu s plánem využívání a přidělování frekvencí podle objektivních, transparentních, nediskriminačních a přiměřených kritérií, na základě transparentních a objektivních postupů a v souladu s technologickou neutralitou a neutralitou ve vztahu k službám.“

9

Ustanovení § 55 TKG 2003, nadepsané „Přidělování frekvencí regulačním orgánem“, zní následovně:

„1)   [VRO] přidělí frekvence, které mu byly převedeny, žadateli, který splňuje obecné podmínky odst. 2 bodu 2 a zaručuje nejúčinnější používání frekvencí. [...]

2)   [VRO] přiděluje frekvence v souladu se zásadami otevřeného, spravedlivého a nediskriminačního řízení a hospodářské efektivity. Zamýšlené přidělení musí být založeno na veřejném výběrovém řízení,

[...]

[...]“

10

Ustanovení § 56 TKG 2003, nadepsané „Převod frekvencí, změna vlastnické struktury“, stanoví:

„1)   Převod užívacích práv na frekvence přidělené [VRO] vyžaduje jeho předběžný souhlas. [VRO] zveřejní žádost o souhlas s převodem užívacích práv na frekvence, jakož i své rozhodnutí. [VRO] musí při svém rozhodování posoudit v každém jednotlivém případě vliv, zejména technický, na hospodářskou soutěž. V souhlasu lze uvést vedlejší ustanovení, pokud je to nutné k tomu, aby bylo zamezeno narušení hospodářské soutěže. Souhlas je třeba každopádně odepřít, pokud je převod navzdory uložení vedlejších ustanovení s to ohrozit hospodářskou soutěž.

1a)   Ukáže-li se v rámci převodu práv na užívání frekvencí, že k tomu, aby bylo zamezeno negativním technickým vlivům nebo negativním vlivům na hospodářskou soutěž, je nezbytná změna druhu a rozsahu použití frekvencí, musí k této změně dojít v souladu s ustanoveními § 57.

2)   K podstatným změnám vlastnické struktury podniků, jimž byla přidělena užívací práva k frekvencím postupem podle § 55, je zapotřebí předchozího souhlasu [VRO]. Odstavec 1 třetí až poslední věta se použijí přiměřeně.

[...]“

11

Ustanovení § 57 TKG 2003, nadepsané „Změna přidělování frekvencí“, v odstavci 4 stanoví:

„Na žádost držitele práva může [VRO] (§ 54 odst. 3) změnit předepsané využití frekvencí [...]“

12

Ze spisu, který má k dispozici Soudní dvůr, vyplývá, že spor v původním řízení souvisí s převzetím společnosti Orange, vlastněné společnostmi Stubai SCA a Orange Belgium SA, společností Hutchison Drei Austria. Společnost A1 Telekom Austria AG (dále jen „A1 Telekom Austria“) se této transakce zúčastnila jako převodce některých práv na užívání rádiových frekvencí, která má v držení nový subjekt vzešlý z tohoto převzetí.

13

Dne 7. května 2012 byla uvedená transakce mezi společnostmi Hutchison Drei Austria a Orange, která představovala spojení ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. b) nařízení Rady (ES) č. 139/2004 ze dne 20. ledna 2004 o kontrole spojování podniků („nařízení ES o spojování“) (Úř. věst. L 24, s. 1; Zvl. vyd. 08/03, s. 40), oznámena Evropské komisi.

14

Dne 23. května 2012 podaly společnosti Hutchison Drei Austria a Orange na základě § 56 odst. 2 TKG 2003 k TCK žádost o souhlas se změnou vlastnické struktury vyplývající z tohoto spojení.

15

Dne 9. července 2012 požádaly společnosti A1 Telekom Austria, Hutchison Drei Austria a Orange podle § 56 odst. 1 TKG 2003 TCK o souhlas s převodem některých frekvencí.

16

Dne 10. července 2012, v rámci řízení zahájeného dne 23. května 2012 společnostmi Hutchison Drei Austria a Orange, předložila společnost T‑Mobile Austria TCK své stanovisko, v němž vyjádřila své pochybnosti ohledně převzetí společnosti Orange společností Hutchison Drei Austria a změny jejich vlastnické struktury. Požádala, aby byly těmto společnostem uloženy povinnosti k zamezení jakéhokoli narušení hospodářské soutěže.

17

Dne 10. prosince 2012 požádala společnost T‑Mobile Austria TCK o přiznání postavení účastníka tohoto řízení ve smyslu § 8 obecného zákona o správním řízení. V tomto ohledu žádala jednak o právo být v rámci uvedeného řízení formálně vyslechnuta, o doručování vyjádření žadatelů, odborných posudků, zápisů z jednání a konečného rozhodnutí, a jednak o možnost podat opravný prostředek proti tomuto rozhodnutí.

18

Rozhodnutím ze dne 12. prosince 2012 Komise povolila zamýšlené spojení uvedených podniků, přičemž na tento souhlas vázala určité závazky. V rámci tohoto řízení se společnost T‑Mobile Austria mohla zúčastnit jednání jakožto vedlejší účastník a zúčastnila se tržního testu ve věci závazků společnosti Hutchison Drei Austria.

19

Dne 13. prosince 2012 rovněž TCK povolila změnu vlastnické struktury požadovanou společnostmi Hutchison Drei Austria a Orange, a to mimo jiné pod podmínkou, že budou splněny podmínky stanovené v rozhodnutí Komise a že tyto podniky převedou některá práva na užívání rádiových frekvencí na společnost A1 Telekom Austria. TCK tak povolila převod práv na užívání rádiových frekvencí společností Hutchison Drei Austria a Orange na společnost A1 Telekom Austria. Navíc zamítla žádost společnosti T‑Mobile Austria o přiznání postavení účastníka řízení o souhlasu se změnou vlastnické struktury společností Hutchison Drei Austria a Orange.

20

Ve svém rozhodnutí zamítajícím tuto žádost společnosti T‑Mobile Austria měla TCK za to, že vnitrostátní ani unijní právo neukládají, aby bylo podniku poskytujícímu sítě nebo služby elektronických komunikací, který se obává, že změna vlastnické struktury podniku soutěžitele může nepříznivě ovlivnit jeho hospodářskou situaci, přiznáno postavení účastníka řízení, které se týká souhlasu s touto změnou.

21

Společnost T‑Mobile Austria podala opravný prostředek proti tomuto rozhodnutí TCK k Verwaltungsgerichtshof (Správní soudní dvůr). Na podporu tohoto opravného prostředku uplatňuje argument, že v rámci řízení o souhlasu se změnou vlastnické struktury podniků nebo řízení o převodu práv na užívání rádiových frekvencí VRO musí být na soutěžitele, který je sám držitelem práv na užívání rádiových frekvencí, nahlíženo jako na dotčenou osobu ve smyslu čl. 4 odst. 1 rámcové směrnice. V tomto ohledu se dovolává rozsudku Tele2 Telecommunication (C‑426/05, EU:C:2008:103).

22

Předkládající soud si klade otázku, zda společnost T‑Mobile Austria, která je držitelem práv na užívání rádiových frekvencí, musí být ve smyslu čl. 4 odst. 1 rámcové směrnice považována za dotčenou rozhodnutím přijatým v rámci řízení o souhlasu se změnou vlastnické struktury vyplývající z fúze s nabytím jiných podniků poskytujících sítě nebo služby elektronických komunikací. Uvádí, že v souladu s jeho rozsudkem vyhlášeným dne 26. března 2008 by společnosti T‑Mobile Austria muselo být přiznáno postavení účastníka tohoto řízení ve smyslu § 8 obecného zákona o správním řízení, pokud by tato společnost měla být považována za dotčenou ve smyslu tohoto ustanovení.

23

Předkládající soud podotýká, že toto řízení na první pohled přímo nepřiznává práva třetímu podniku, jehož právní situace zůstává nezměněna potud, že může nadále využívat stejným způsobem rádiové frekvence, které mu již byly přiděleny. Podle předkládajícího soudu nicméně nelze vyloučit, že žalobkyně musí být jakožto držitelka práv na užívání rádiových frekvencí považována za dotčenou ve smyslu čl. 4 odst. 1 rámcové směrnice.

24

Předkládající soud totiž poznamenává, že v rámci řízení o změně vlastnické struktury podniků, které jsou držiteli práv na užívání rádiových frekvencí, mohou být k tomu, aby se zabránilo narušení hospodářské soutěže v důsledku přidělení těchto práv, nutná vhodná doprovodná opatření, přičemž čl. 5 odst. 6 poslední věta autorizační směrnice uvádí výslovně „nařízení povinného prodeje [...] práv na užívání rádiových frekvencí“. Předkládající soud poznamenává, že se jedná právě o situaci, ke které došlo v projednávaném případě, neboť vzhledem k tomu, že převzetí společnosti Orange společností Hutchison Drei Austria vyvolalo obavy ohledně takového narušení hospodářské soutěže, považovala TCK za nezbytné, aby tato posledně uvedená převedla část svých práv na užívání rádiových frekvencí jinému podniku. Podle předkládajícího soudu se však taková povinnost dotýká nejen právního postavení podniku, který je držitelem práv na užívání, která mají být převedena, a právního postavení nabyvatele těchto práv, ale i postavení jiných podniků, které již disponují právy na užívání rádiových frekvencí, jakým je společnost T‑Mobile Austria, které jsou potenciálními nabyvateli nebo jejichž jednotlivé podíly rádiových frekvencí se mění z důvodu fúze, jakož i převodu části práv na užívání rádiových frekvencí ve prospěch jiného podniku požadovaného za účelem zmírnění negativního dopadu této fúze na hospodářskou soutěž.

25

Předkládající soud dodává, že v rámci prvního přidělení rádiových frekvencí VRO představují žadatelé společenství účastníků řízení a že k tomuto přidělení rádiových frekvencí musí dojít v souladu se zásadami otevřeného, spravedlivého a nediskriminačního řízení, uvedenými v čl. 5 odst. 2 autorizační směrnice. Jakýkoli následný převod práv na užívání rádiových frekvencí, ať již smluvní či nařízený VRO podle čl. 5 odst. 6 této směrnice, který vede k přerozdělení přidělených frekvencí, by tudíž měl rovněž respektovat tyto zásady.

26

Za těchto podmínek se Verwaltungsgerichtshof rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:

„Musejí být články 4 a 9b rámcové směrnice a čl. 5 odst. 6 autorizační směrnice vykládány v tom smyslu, že soutěžiteli ve vnitrostátním řízení podle čl. 5 odst. 6 autorizační směrnice přiznávají postavení ‚dotčené‘ osoby ve smyslu čl. 4 odst. 1 rámcové směrnice?“

27

Usnesením předsedy Soudního dvora ze dne 30. září 2013 byla zamítnuta žádost předkládajícího soudu o projednání této žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce v rámci zrychleného řízení stanoveného v článku 23a statutu Soudního dvora Evropské unie a článku 105 jednacího řádu Soudního dvora.

28

Podstatou otázky předkládajícího soudu je, zda musejí být čl. 4 odst. 1 a článek 9b rámcové směrnice, jakož i čl. 5 odst. 6 autorizační směrnice vykládány v tom smyslu, že podnik, který je držitelem práv na užívání rádiových frekvencí a konkurentem účastníků řízení o souhlasu s převodem práv na užívání rádiových frekvencí, stanoveného v tomto čl. 5 odst. 6, může být kvalifikován ve smyslu čl. 4 odst. 1 rámcové směrnice jako osoba dotčená rozhodnutím přijatým VRO v rámci tohoto řízení, a v důsledku toho mu musí být přiznáno právo na účast na uvedeném řízení.

29

Společnost T‑Mobile Austria a Komise tvrdí, že na tuto otázku je třeba odpovědět kladně. Společnosti Hutchison Drei Austria, Hutchison Drei Austria Holdings GmbH, A1 Telekom Austria a rakouská vláda naopak tvrdí, že je na ni třeba odpovědět záporně, a zejména upřesňují, že čl. 5 odst. 6 autorizační směrnice nezakládá ve prospěch podniku, který není účastníkem řízení o převodu práv na užívání rádiových frekvencí, upraveného tímto ustanovením, právo být účastníkem tohoto řízení.

30

Článek 4 odst. 1 rámcové směrnice stanoví, že „členské státy zajistí, aby na vnitrostátní úrovni existovaly účinné mechanismy, v jejichž rámci má každý uživatel nebo podnik zajišťující sítě nebo poskytující služby elektronických komunikací, který je dotčen rozhodnutím [VRO], právo podat opravný prostředek proti rozhodnutí k subjektu rozhodujícímu o opravném prostředku, který je nezávislý na zúčastněných stranách“.

31

Pojem „uživatel nebo podnik dotčený rozhodnutím přijatým VRO“ není nicméně v rámcové směrnici definován.

32

Podle ustálené judikatury Soudního dvora je pro výklad ustanovení unijního práva třeba vzít v úvahu nejen jeho znění, ale i jeho kontext a cíle sledované právní úpravou, jejíž je součástí [v tomto smyslu viz rozsudky Tele2 Telecommunication, EU:C:2008:103, bod 27, jakož i The Number (UK) a Conduit Enterprises, C‑16/10, EU:C:2011:92, bod 28 a citovaná judikatura].

33

V tomto ohledu je nutno připomenout, že Soudní dvůr již rozhodl, že článek 4 rámcové směrnice představuje výraz zásady účinné soudní ochrany, podle níž přísluší soudům členských států zajistit soudní ochranu práv, která procesním subjektům vyplývají z unijního práva (v tomto smyslu viz rozsudek Tele2 Telecommunication, EU:C:2008:103, bod 30 a citovaná judikatura).

34

V případě uvedeném v článku 4 rámcové směrnice jsou členské státy povinny stanovit opravný prostředek k soudnímu orgánu za účelem ochrany práv, která pro uživatele a podniky vyplývají z právního řádu Unie. Z toho vyplývá, že požadavek přiznat účinnou soudní ochranu, který upravuje článek 4 rámcové směrnice, se musí rovněž použít na uživatele a podniky, kterým mohou vyplývat práva z právního řádu Unie, zejména ze směrnic o elektronických komunikacích, a jejichž práva jsou dotčena rozhodnutím VRO (rozsudek Tele2 Telecommunication, EU:C:2008:103, body 31 a 32).

35

S ohledem na tyto skutečnosti Soudní dvůr rozhodl v rámci věci týkající se postupu pro analýzu trhu stanoveného v článku 16 rámcové směrnice, že podniky konkurující podniku s významnou silou na relevantním trhu jakožto potenciální osoby, kterým svědčí práva odpovídající zvláštním regulačním povinnostem uloženým VRO tomuto podniku s významnou tržní silou, mohou být považovány za dotčené rozhodnutími tohoto orgánu, která mění nebo ruší uvedené povinnosti, ve smyslu čl. 4 odst. 1 rámcové směrnice (v tomto smyslu viz rozsudek Tele2 Telecommunication, EU:C:2008:103, bod 36).

36

Kromě toho Soudní dvůr uvedl, že v souladu s čl. 8 odst. 2 rámcové směrnice mají VRO povinnost podporovat hospodářskou soutěž při zajišťování sítí a poskytování služeb elektronických komunikací a přiřazených zařízení a doplňkových služeb zejména tím, že zajišťují, aby nedocházelo k narušování nebo omezování hospodářské soutěže v odvětví elektronických komunikací, takže striktní výklad čl. 4 odst. 1 rámcové směrnice v tom smyslu, že nepřiznává právo na opravný prostředek jiným osobám než adresátům rozhodnutí VRO, by byl stěží slučitelný s obecnými cíli a právními zásadami vyplývajícími pro VRO z článku 8 uvedené směrnice, a zejména s cílem podpory hospodářské soutěže (v tomto smyslu viz rozsudek Tele2 Telecommunication, EU:C:2008:103, body 37 a 38).

37

Jak uvedl generální advokát v bodě 74 svého stanoviska, čl. 4 odst. 1 rámcové směrnice se týká zejména všech podniků zajišťujících sítě nebo služby elektronických komunikací. Je tudíž třeba mít za to, že toto ustanovení se týká jak adresátů dotčeného rozhodnutí, tak jiných podniků poskytujících sítě nebo služby elektronických komunikací, které mohou být konkurenty tohoto adresáta, pokud může mít dotčené rozhodnutí vliv na jejich postavení na trhu.

38

Je třeba rovněž uvést, že čl. 8 odst. 2 rámcové směrnice ukládá členským státům povinnost zajistit, aby VRO přijímaly veškerá přiměřená opatření, která směřují k podpoře hospodářské soutěže při poskytování služeb elektronických komunikací tím, že zajišťují, aby nedocházelo k narušování nebo omezování hospodářské soutěže v odvětví elektronických komunikací, a odstraňují zbývající překážky pro poskytování uvedených služeb (v tomto smyslu viz rozsudky Centro Europa 7, C‑380/05, EU:C:2008:59, bod 81, jakož i Komise v. Polsko, C‑227/07, EU:C:2008:620, body 62 a 63).

39

Je tudíž nutno dospět k závěru, že takový podnik, jako je T-Mobile Austria, může být ve smyslu čl. 4 odst. 1 rámcové směrnice považován za dotčený rozhodnutím VRO přijatým v rámci řízení stanoveného směrnicemi o elektronických komunikacích, jestliže takový podnik zajišťující sítě nebo služby elektronických komunikací konkuruje podniku nebo podnikům, které jsou adresáty rozhodnutí VRO, jestliže VRO rozhoduje v rámci řízení, jehož cílem je zaručení hospodářské soutěže, a jestliže dotčené rozhodnutí může mít vliv na postavení tohoto prvního podniku na trhu.

40

V projednávaném případě se otázka položená předkládajícím soudem týká práv soutěžitele v rámci řízení o souhlasu se změnou vlastnické struktury konkurenčních podniků, jež vede k převodu rádiových frekvencí podniků, které jsou jeho účastníky, a v důsledku toho k přerozdělení rádiových frekvencí mezi podniky působícími na trhu. Je nesporné, že se jedná o řízení vedené TCK podle § 56 odst. 2 TKG 2003, který do rakouského práva provádí čl. 5 odst. 6 autorizační směrnice týkající se převodu práv na užívání rádiových frekvencí.

41

Je tudíž nutno určit, zda je cílem rozhodnutí, která VRO přijímá na základě čl. 5 odst. 6 autorizační směrnice, zaručení hospodářské soutěže a zda taková rozhodnutí mohou mít vliv na postavení na trhu podniku zajišťujícího sítě nebo služby elektronických komunikací, který je konkurentem adresáta nebo adresátů těchto rozhodnutí.

42

Pokud jde o řízení týkající se převodu práv na užívání rádiových frekvencí, ukládá čl. 9b odst. 1 rámcové směrnice členským státům zajistit, aby podniky mohly v souladu s podmínkami spojenými s právy užívání radiových frekvencí a v souladu s vnitrostátními postupy převádět na jiné podniky individuální práva na užívání rádiových frekvencí.

43

Podle čl. 5 odst. 2 druhého pododstavce autorizační směrnice musejí členské státy při prvním udělení práv na užívání rádiových frekvencí zajistit, aby tato práva byla udělena prostřednictvím otevřených, objektivních, transparentních, nediskriminačních a přiměřených postupů, jakož i v souladu s ustanoveními článku 9 rámcové směrnice.

44

Kromě toho čl. 5 odst. 6 autorizační směrnice VRO zejména ukládá, aby následkem převodu nebo hromadění práv na užívání rádiových frekvencí nedošlo k narušení hospodářské soutěže.

45

Jak bylo mimo jiné připomenuto v bodě 38 tohoto rozsudku, čl. 8 odst. 2 rámcové směrnice členským státům ukládá povinnost zajistit, aby VRO přijímaly veškerá přiměřená opatření, která směřují k podpoře hospodářské soutěže při poskytování služeb elektronických komunikací tím, že zajišťují, aby nedocházelo k narušování nebo omezování hospodářské soutěže v odvětví elektronických komunikací, a odstraňují zbývající překážky pro poskytování uvedených služeb.

46

Z toho vyplývá, že cílem postupu převodu práv na užívání rádiových frekvencí spadajícího zejména pod čl. 5 odst. 6 autorizační směrnice, a tedy řízení před TCK, které je předmětem sporu v původním řízení, je zajištění hospodářské soutěže.

47

Jak kromě toho vyplývá z předkládacího rozhodnutí, žalobkyně v původním řízení, tedy společnost T-Mobile Austria, je na trhu služeb elektronických komunikací přímou konkurentkou účastníků transakce převodu frekvencí, tedy společností Orange, Hutchison Drei Austria a A1 Telekom Austria. Je tedy nutno ji považovat za dotčenou takovým rozhodnutím VRO, jako je rozhodnutí dotčené ve věci v původním řízení, neboť převodem práv na užívání rádiových frekvencí společností Orange a Hutchison Drei Austria na společnost A1 Telekom Austria se mění příslušné podíly rádiových frekvencí přidělené těmto podnikům, což má v důsledku toho vliv na postavení společnosti T‑Mobile Austria na uvedeném trhu.

48

Vzhledem ke všem předcházejícím úvahám je na položenou otázku třeba odpovědět tak, že čl. 4 odst. 1 a článek 9b rámcové směrnice, jakož i čl. 5 odst. 6 autorizační směrnice musejí být vykládány v tom smyslu, že podnik může být za takových okolností, jako jsou okolnosti dotčené v původním řízení, kvalifikován jako osoba dotčená ve smyslu čl. 4 odst. 1 rámcové směrnice, pokud je tento podnik zajišťující sítě nebo služby elektronických komunikací konkurentem podniku nebo podniků, které jsou účastníky řízení o souhlasu s převodem práv na užívání rádiových frekvencí stanoveného v tomto čl. 5 odst. 6 a adresáty rozhodnutí VRO, a pokud toto rozhodnutí může mít vliv na postavení tohoto prvně uvedeného podniku na trhu.

49

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (třetí senát) rozhodl takto:

Článek 4 odst. 1 a článek 9b směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/21/ES ze dne 7. března 2002 o společném předpisovém rámci pro sítě a služby elektronických komunikací (rámcová směrnice), ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/140/ES ze dne 25. listopadu 2009, jakož i čl. 5 odst. 6 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/20/ES ze dne 7. března 2002 o oprávnění pro sítě a služby elektronických komunikací (autorizační směrnice), ve znění směrnice 2009/140, musejí být vykládány v tom smyslu, že podnik může být za takových okolností, jako jsou okolnosti dotčené v původním řízení, kvalifikován jako osoba dotčená ve smyslu čl. 4 odst. 1 směrnice 2002/21, ve znění směrnice 2009/140, pokud je tento podnik zajišťující sítě nebo služby elektronických komunikací konkurentem podniku nebo podniků, které jsou účastníky řízení o souhlasu s převodem práv na užívání rádiových frekvencí stanoveného v tomto čl. 5 odst. 6 a adresáty rozhodnutí vnitrostátního regulačního orgánu, a pokud toto rozhodnutí může mít vliv na postavení tohoto prvně uvedeného podniku na trhu.