1

Španělské království se svou žalobou domáhá zrušení nařízení Rady (EU) č. 1260/2012 ze dne 17. prosince 2012, kterým se provádí posílená spolupráce v oblasti vytvoření jednotné patentové ochrany, pokud jde o příslušná ustanovení o překladu (Úř. věst. L 361, s. 89, dále jen „napadené nařízení“).

2

Toto nařízení bylo přijato Radou Evropské unie v návaznosti na rozhodnutí Rady 2011/167/EU ze dne 10. března 2011, kterým se povoluje posílená spolupráce v oblasti vytvoření jednotné patentové ochrany (Úř. věst. L 76, s. 53, dále jen „rozhodnutí o posílené spolupráci“).

3

Článek 14 Úmluvy o udělování evropských patentů, která byla podepsána v Mnichově dne 5. října 1973 a vstoupila v platnost dne 7. října 1977, ve znění použitelném na projednávaný spor (dále jen „EPÚ“), nadepsaný „Jazyky Evropského patentového úřadu, evropských patentových přihlášek a jiných dokumentů“, stanoví:

„(1)   Úředními jazyky Evropského patentového úřadu [(dále jen „EPO“)] jsou angličtina, francouzština a němčina.

(2)   Evropská patentová přihláška se podává v jednom z úředních jazyků nebo, je-li podána v některém jiném jazyce, přeložena do jednoho z úředních jazyků, v souladu s prováděcím předpisem. V průběhu řízení před [EPO] lze tento překlad uvést do souladu se zněním přihlášky, jak byla podána. Není-li požadovaný překlad podán včas, považuje se přihláška za vzatou zpět.

(3)   Úřední jazyk [EPO], v němž je evropská patentová přihláška podána nebo do kterého byla přeložena, se bude používat jako jazyk řízení ve všech řízeních před [EPO], nestanoví-li jinak prováděcí předpis.

(4)   Fyzické nebo právnické osoby, které mají bydliště nebo hlavní sídlo ve smluvním státě, jehož úřední jazyk je jiný než angličtina, francouzština nebo němčina, a příslušníci tohoto státu, kteří mají bydliště v zahraničí, mohou podávat písemnosti, které je třeba předložit ve stanovené lhůtě, v úředním jazyce tohoto státu. Předloží však překlad do některého z úředních jazyků [EPO] v souladu s prováděcím předpisem. Není-li písemnost, která nepatří k podlohám evropské patentové přihlášky, podána v předepsaném jazyce nebo není-li včas podán požadovaný překlad, má se za to, že písemnost nebyla podána.

(5)   Evropské patentové přihlášky se zveřejňují v jazyce řízení.

(6)   Evropské patentové spisy se zveřejňují v jazyce řízení a obsahují i překlad nároků do obou ostatních úředních jazyků [EPO].

[...]

(8)   Zápisy do evropského patentového rejstříku se provádějí ve třech úředních jazycích [EPO]. V případech pochybnosti je závazným zápis v jazyce řízení.“

4

Článek 142 EPÚ, nadepsaný „Jednotné patenty“, stanoví:

„(1)   Skupina smluvních států, která ve zvláštní dohodě stanovila, že evropský patent udělený pro tyto státy má na celém jejich území jednotnou povahu, může stanovit, že evropský patent lze udělit pouze společně pro všechny tyto státy.

(2)   Využije-li skupina smluvních států možnosti uvedené v odstavci 1, použijí se ustanovení této části.“

5

Článek 143 EPÚ, nadepsaný „Zvláštní útvary [EPO]“, stanoví:

„(1)   Skupina smluvních států může pověřit [EPO] dodatečnými úkoly.

(2)   K provádění dodatečných úkolů uvedených v odstavci 1 mohou být v rámci [EPO] vytvořeny zvláštní útvary společné pro státy náležející k této skupině. Tyto zvláštní útvary řídí prezident [EPO]; článek 10 odst. 2 a 3 se použije přiměřeně.“

6

Článek 145 EPÚ, nadepsaný „Užší výbor správní rady“, stanoví:

Skupina smluvních států může zřídit užší výbor správní rady pro kontrolu činnosti zvláštních útvarů vytvořených podle článku 143 odst. 2; [EPO] poskytne tomuto výboru zaměstnance, prostory a vybavení, nezbytné k plnění jeho úkolů. Prezident [EPO] odpovídá užšímu výboru správní rady za činnost zvláštních útvarů.

(2)   Složení, pravomoci a činnost užšího výboru určí skupina smluvních států.“

7

Článek 32 odst. 1 písm. i) Dohody o Jednotném patentovém soudu, podepsané v Bruselu dne 19. února 2013 (Úř. věst. C 175, s. 1, dále jen „Dohoda o JPS“) stanoví:

„Soud má výlučnou pravomoc, pokud jde o:

[...]

8

Článek 89 odst. 1 Dohody o JPS stanoví:

„Tato dohoda vstupuje v platnost dne 1. ledna 2014, nebo prvním dnem čtvrtého měsíce následujícího po uložení třinácté ratifikační listiny nebo listiny o přistoupení v souladu s článkem 84, pokud mezi nimi budou listiny tří států, v nichž bylo v platnosti nejvíce evropských patentů v roce předcházejícím roku podpisu dohody, nebo prvním dnem čtvrtého měsíce po vstupu v platnost změn nařízení [Evropského parlamentu a Rady] (EU) č. 1215/2012 [ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Úř. věst. L 351, s. 1)], pokud jde o jeho vztah k této dohodě, podle toho, co nastane nejpozději.“

9

Body 9, 24 a 25 odůvodnění nařízení č. 1257/2012 zní následovně:

[...]

10

Článek 1 nařízení č. 1257/2012 stanoví:

„1.   Tímto nařízením se provádí posílená spolupráce v oblasti vytvoření jednotné patentové ochrany povolená rozhodnutím [o posílené spolupráci].

2.   Toto nařízení představuje zvláštní dohodu ve smyslu článku 142 [EPÚ].“

11

Článek 2 písm. e) uvedeného nařízení stanoví:

„Pro účely tohoto nařízení se rozumí:

[...]

12

Článek 3 odst. 1 první pododstavec téhož nařízení stanoví:

„Evropský patent udělený se stejným souborem patentových nároků ve vztahu ke všem zúčastněným členským státům má jednotný účinek v zúčastněných členských státech, pokud je jeho jednotný účinek zapsán v rejstříku jednotné patentové ochrany.“

13

Článek 9 nařízení č. 1257/2012, nadepsaný „Administrativní úkoly v rámci Evropské patentové organizace“, stanoví:

„1.   Zúčastněné členské státy pověří [EPO] ve smyslu článku 143 [EPÚ] těmito úkoly, které mají být prováděny v souladu s vnitřními předpisy [EPO].

2.   Zúčastněné členské státy zajistí, aby při plnění jejich mezinárodní[ch] závazků přijatých v rámci [EPÚ] bylo dodržováno toto nařízení, a budou za tímto účelem spolupracovat. Zúčastněné členské státy jakožto smluvní státy [EPÚ] zajistí řízení činností souvisejících s úkoly uvedenými v odstavci 1 tohoto článku a dohled nad nimi a zajistí, aby byla výše udržovacích poplatků stanovena v souladu s článkem 12 tohoto nařízení a aby byly podíly pro rozdělení udržovacích poplatků stanoveny v souladu s článkem 13 tohoto nařízení.

Za tím účelem zřídí v rámci správní rady Evropské patentové organizace užší výbor (dále jen ‚užší výbor‘) ve smyslu článku 145 [EPÚ].

Užší výbor tvoří zástupci zúčastněných členských států a jeden zástupce Komise coby pozorovatel a jejich náhradníci, kteří tyto zástupce zastupují po dobu jejich nepřítomnosti. Členům užšího výboru mohou být nápomocni poradci či odborníci.

Užší výbor přijímá rozhodnutí s náležitým ohledem na postoj Komise a v souladu s pravidly stanovenými v čl. 35 odst. 2 [EPÚ].

3.   Zúčastněné členské státy zajistí účinnou právní ochranu u příslušného soudu jednoho či několika zúčastněných členských států proti rozhodnutím přijatým [EPO] při provádění úkolů uvedených v odstavci 1.“

14

Body 5, 6, 9 a 15 odůvodnění napadeného nařízení zní následovně:

[...]

[...]

15

Článek 2 písm. b) napadeného nařízení definuje „jazyk řízení“ pro účely tohoto nařízení jako „jazyk používaný v řízení u [EPO] ve smyslu čl. 14 odst. 3 [EPÚ]“.

16

Články 3 až 7 napadeného nařízení stanoví:

„Článek 3

Ustanovení o překladu pro [EPJÚ]

1.   Aniž jsou dotčeny články 4 a 6 tohoto nařízení, pokud byl spis evropského patentu s jednotným účinkem zveřejněn v souladu s čl. 14 odst. 6 [EPÚ], nejsou zapotřebí žádné další překlady.

2.   Žádost o jednotný účinek podle článku 9 nařízení (EU) č. 1257/2012 se předkládá v jazyce řízení.

Článek 4

Překlad v případě sporu

1.   V případě sporu, který se týká údajného porušení [EPJÚ], poskytne majitel patentu na žádost a podle volby údajného porušovatele úplný překlad [EPJÚ] do úředního jazyka zúčastněného členského státu, ve kterém došlo k údajnému porušení, nebo členského státu, ve kterém má údajný porušovatel bydliště.

2.   V případě sporu, který se týká [EPJÚ], majitel patentu v průběhu soudního řízení na žádost příslušného soudu v zúčastněných členských státech pro spory týkající se [EPJÚ] poskytne úplný překlad patentu do jazyka použitého v řízení u dotyčného soudu.

3.   Náklady na překlady uvedené v odstavcích 1 a 2 nese majitel patentu.

4.   V případě sporu, který se týká náhrady škody, soud projednávající dotyčný spor zohlední a posoudí, zejména je-li údajným porušovatelem malý či střední podnik, fyzická osoba či nezisková organizace nebo univerzita či veřejná výzkumná instituce, zda tento porušovatel předtím, než mu byl poskytnut překlad podle odstavce 1, jednal, aniž by věděl nebo aniž by měl dostatečné důvody k tomu domnívat se, že porušuje [EPJÚ].

Článek 5

Správa systému náhrad

1.   Vzhledem k tomu, že evropské patentové přihlášky lze podat v jakémkoli jazyce podle čl. 14 odst. 2 [EPÚ], zúčastněné členské státy v souladu s článkem 9 nařízení (EU) č. 1257/2012 pověří ve smyslu článku 143 [EPÚ] [EPO] správou systému náhrad všech nákladů na překlad do určité maximální výše pro přihlašovatele podávající patentové přihlášky u [EPO] v některém z úředních jazyků Unie, který není úředním jazykem [EPO].

2.   Systém náhrad uvedený v odstavci 1 bude financován poplatky uvedenými v článku 11 nařízení (EU) č. 1257/2012 a je určen pouze pro malé a střední podniky, fyzické osoby, neziskové organizace, univerzity a veřejné výzkumné instituce s bydlištěm, sídlem nebo hlavním místem podnikání v členských státech Unie.

Článek 6

Přechodná opatření

1.   Během přechodného období počínaje dnem použitelnosti tohoto nařízení se žádost o jednotný účinek uvedená v článku 9 nařízení (EU) č. 1257/2012 předkládá společně s těmito dokumenty:

2.   V souladu s článkem 9 nařízení (EU) č. 1257/2012 zúčastněné členské státy pověří, ve smyslu článku 143 [EPÚ], [EPO] zveřejněním překladů uvedených v odstavci 1 tohoto článku co nejdříve po dni, kdy byla podána žádost o jednotný účinek uvedená v článku 9 nařízení (EU) č. 1257/2012. Tyto překlady nejsou právně závazné a jsou poskytovány pouze pro informační účely.

3.   Šest let ode dne použitelnosti tohoto nařízení a poté každé dva roky provede nezávislá odborná komise objektivní hodnocení dostupnosti vysoce kvalitních strojových překladů patentových přihlášek a spisů do všech úředních jazyků Unie, vypracovávaných [EPO]. Tuto odbornou komisi zřídí zúčastněné členské státy v rámci Evropské patentové organizace a bude tvořena zástupci [EPO] a nevládních organizací zastupujících uživatele evropského patentového systému, jež pozvala správní rada Evropské patentové organizace jakožto pozorovatele v souladu s čl. 30 odst. 3 [EPÚ].

4.   Na základě prvního hodnocení uvedeného v odstavci 3 tohoto článku a poté každé dva roky na základě následujících hodnocení předloží Komise zprávu Radě a případně navrhne přechodné období ukončit.

5.   Pokud nebude přechodné období ukončeno na základě návrhu Komise, skončí 12 let ode dne použitelnosti tohoto nařízení.

Článek 7

Vstup v platnost

1.   Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

2.   Použije se od 1. ledna 2014 nebo ode dne vstupu Dohody o [JPS] v platnost, podle toho, co nastane později.“

17

Návrhem došlým kanceláři Soudního dvora dne 22. března 2013 podalo Španělské království projednávanou žalobu.

18

Rozhodnutími předsedy Soudního dvora ze dne 12. září 2013 bylo v souladu s čl. 131 odst. 2 jednacího řádu Soudního dvora povoleno vedlejší účastenství Belgického království, České republiky, Dánského království, Spolkové republiky Německo, Francouzské republiky, Lucemburského velkovévodství, Maďarska, Nizozemského království, Švédského království, Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, Evropského parlamentu a Komise na podporu návrhových žádání Rady.

19

Španělské království navrhuje, aby Soudní dvůr:

20

Rada, k níž se připojují všichni vedlejší účastníci řízení, navrhuje, aby Soudní dvůr:

21

Španělské království uplatňuje na podporu své žaloby pět žalobních důvodů, které vycházejí z porušení zásady zákazu diskriminace na základě jazyka, z porušení zásad vyjádřených v rozsudku Meroni v. Vysoký úřad (9/56, EU:C:1958:7) z důvodu, že na EPO byly delegovány administrativní úkoly týkající se EPJÚ, z nedostatku právního základu, porušení zásady právní jistoty a z porušení zásady autonomie unijního práva.

22

Španělské království tvrdí, že Rada přijetím napadeného nařízení porušila zásadu zákazu diskriminace zakotvenou v článku 2 SEU, neboť toto nařízení zavádí pro EPJÚ jazykový režim, který poškozuje osoby, jejichž jazykem není jeden z úředních jazyků EPO. Uvedený režim vytváří nerovnost mezi občany a podniky Unie, kteří jsou s určitou mírou odbornosti schopni porozumět dokumentům vyhotoveným v těchto jazycích, a těmi, kteří toho schopni nejsou a musí si překlady opatřit na své náklady. Každé omezení použití všech úředních jazyků Unie musí být řádně odůvodněno v souladu se zásadou proporcionality.

23

Předně uvádí, že přístup k překladům dokumentů přiznávajících práva veřejnosti není zaručen. To vyplývá ze skutečnosti, že spis EPJÚ bude zveřejněn v jazyce řízení a bude zahrnovat překlad nároků do ostatních dvou úředních jazyků EPO, bez možnosti dalších překladů, což je diskriminační a v rozporu se zásadou právní jistoty. Napadené nařízení dokonce nestanoví, v jakém jazyce bude EPJÚ udělen, ani zda tato skutečnost bude zveřejněna. Skutečnost, že se Rada při zavádění jazykového režimu EPJÚ opřela o režim EPO, nezaručuje jeho slučitelnost s unijním právem.

24

Dále tvrdí, že napadené nařízení je nepřiměřené a není odůvodněno na základě obecného zájmu. Zaprvé neobsahuje žádné ustanovení, podle něhož by byl zpřístupněn překlad alespoň patentových nároků, což způsobuje významnou právní nejistotu a může mít nepříznivé účinky na hospodářskou soutěž. Zadruhé je EPJÚ právem duševního vlastnictví, které je pro vnitřní trh zásadní. Zatřetí napadené nařízení nestanoví přechodný režim, který by zaručil dostatečnou známost patentu. Ani vývoj strojového překládání, ani povinnost předložit úplný překlad v případě sporu nejsou opatřeními, která by v tomto ohledu byla dostačující.

25

Z toho podle Španělského království vyplývá, že zavedení výjimky ze zásady rovnosti úředních jazyků Unie mělo být odůvodněno jinými kritérii, než jsou ryze hospodářská kritéria uvedená v bodech 5 a 6 odůvodnění napadeného nařízení.

26

Rada nejprve odpovídá, že ze Smluv nelze dovodit žádnou zásadu, podle které musí být se všemi úředními jazyky Unie za všech okolností zacházeno stejně, což je ostatně potvrzeno čl. 118 druhým pododstavcem SFEU, který by postrádal smysl, pokud by existoval pouze jediný možný jazykový režim zahrnující všechny úřední jazyky Unie.

27

Dále uvádí, že ve stávajícím systému může každá fyzická nebo právnická osoba podat přihlášku evropského patentu v jakémkoliv jazyce, avšak za podmínky, že ve lhůtě dvou měsíců předloží překlad do jednoho ze tří úředních jazyků EPO, který se stane jazykem řízení, přičemž nároky budou následně zveřejněny v ostatních dvou úředních jazycích EPO. Přihláška bude přeložena a zveřejněna ve španělštině pouze tehdy, bude-li validace patentu požadována pro Španělské království.

28

Kromě toho nezveřejnění ve španělštině bude mít pouze omezený účinek. Zaprvé napadené nařízení stanoví systém náhrad nákladů. Zadruhé jsou patenty obecně spravovány poradci v oblasti průmyslového vlastnictví, kteří znají jiné unijní jazyky. Zatřetí dopad na přístup k vědeckým informacím ve španělštině bude omezený. Začtvrté je pouze malá část evropských patentových přihlášek v současnosti překládána do španělštiny. Zapáté napadené nařízení předpokládá zavedení systému vysoce kvalitních strojových překladů do všech úředních jazyků Unie. Konečně zašesté, článek 4 uvedeného nařízení stanoví mez případné odpovědnosti malých a středních podniků, fyzických osob, neziskových organizací, univerzit a veřejných výzkumných institucí.

29

Konečně, omezení počtu jazyků používaných v rámci EPJÚ sleduje legitimní cíl související s přiměřenými náklady tohoto patentu.

30

Vedlejší účastníci řízení se ztotožňují s argumenty Rady. Zdůrazňují, že hledání rovnováhy mezi různými hospodářskými subjekty bylo obzvláště složité, jelikož rozdíly v názorech mezi členskými státy na jazykový režim vedly k neúspěchu všech předchozích návrhů jednotného patentu.

31

Z judikatury Soudního dvora vyplývá, že zmínky o používání jazyků v Unii ve Smlouvách nemohou být považovány za projev obecné zásady unijního práva, podle níž všechno, co by mohlo ovlivnit zájmy občana Unie, musí být za všech okolností vypracováno v jeho jazyce (rozsudky Kik v. OHIM, C‑361/01 P, EU:C:2003:434, bod 82, a Polska Telefonia Cyfrowa, C‑410/09, EU:C:2011:294, bod 38).

32

V projednávané věci je nesporné, že napadené nařízení nerovně zachází s úředními jazyky Unie. Článek 3 odst. 1 uvedeného nařízení, který vymezuje ustanovení o překladu pro EPJÚ, se totiž týká zveřejňování spisu EPJÚ v souladu s čl. 14 odst. 6 EPÚ. Podle tohoto ustanovení a čl. 14 odst. 1 EPÚ se evropské patentové spisy zveřejňují v jazyce řízení, kterým musí být některý z úředních jazyků EPO, tj. angličtina, francouzština nebo němčina, a obsahují i překlad nároků do obou ostatních úředních jazyků EPO. Jakmile byly splněny požadavky stanovené v uvedených ustanoveních EPÚ, nejsou k přiznání jednotného účinku dotyčného evropského patentu zapotřebí žádné další překlady.

33

Je-li možné se dovolávat legitimního cíle obecného zájmu a prokázat jeho skutečnou existenci, je třeba připomenout, že rozdílné zacházení na základě jazyka musí také respektovat zásadu proporcionality, to znamená, že musí být vhodné k dosažení sledovaného cíle a nesmí jít nad rámec toho, co je k jeho dosažení nezbytné (viz rozsudek Itálie v. Komise, C‑566/10 P, EU:C:2012:752, bod 93).

34

Pokud jde zaprvé o cíl sledovaný Radou, z bodu 16 odůvodnění napadeného nařízení vyplývá, že cílem tohoto nařízení je vytvoření jednotného a zjednodušeného režimu překladů pro EPJÚ, zavedený nařízením č. 1257/2012. Body 4 a 5 odůvodnění napadeného nařízení upřesňují, že v souladu s rozhodnutím o posílené spolupráci by ustanovení o překladu pro EPJÚ neměla být složitá a nepřiměřeně nákladná. Ustanovení o překladu by navíc měla zajišťovat právní jistotu a podněcovat inovace a přinášet prospěch zejména malým a středním podnikům a díky těmto ustanovením by přístup k EPJÚ a k patentovému systému jako celku měl být snazší, méně nákladný a právně zajištěný. Z výše uvedeného vyplývá, že napadené nařízení má usnadnit přístup k patentové ochraně, zejména pro malé a střední podniky.

35

Legitimitu takovéhoto cíle nelze zpochybňovat. K volbám, které má vynálezce v okamžiku, kdy usiluje o získání ochrany svého vynálezu prostřednictvím udělení patentu, patří volba územního rozsahu žádané ochrany, která se provádí na základě celkového posouzení výhod a nevýhod každé možnosti, jež zahrnuje zejména složitá ekonomická posouzení týkající se obchodního zájmu na ochraně v různých státech ve vztahu k celkové výši nákladů spojených s udělením patentu v těchto státech, včetně nákladů na překlad (v tomto smyslu viz rozsudek BASF, C‑44/98, EU:C:1999:440, bod 18).

36

Systém evropské patentové ochrany vyplývající z EPÚ se přitom vyznačuje složitostí a velmi vysokými náklady pro přihlašovatele, který usiluje o získání ochrany svého vynálezu prostřednictvím udělení patentu vztahujícího se na území všech členských států. Tato složitost a tyto náklady, které vyplývají zejména z toho, že majitel evropského patentu uděleného EPO musí pro účely validace tohoto patentu na území některého členského státu předložit překlad tohoto patentu do úředního jazyka tohoto členského státu, představují překážku patentové ochrany v Unii.

37

Kromě toho není pochyb o tom, že podmínky současného systému patentové ochrany vyplývajícího z EPÚ mají nepříznivé účinky na schopnost inovace a konkurenceschopnosti unijních podniků, zejména malých a středních podniků, které bez využití složitých a nákladných postupů nemohou vyvíjet nové technologie chráněné patenty, jež by se vztahovaly na celé území Unie, zatímco jazykový režim stanovený napadeným nařízením je způsobilý učinit přístup k EPJÚ a k patentovému systému jako celku snazším, méně nákladným a právně zajištěným.

38

Zadruhé je třeba ověřit, zda je režim stanovený napadeným nařízením vhodný k dosažení legitimního cíle spočívajícího v usnadnění přístupu k patentové ochraně.

39

V této souvislosti je třeba připomenout, že cílem napadeného nařízení je určit ustanovení o překladu pro evropské patenty, které mají jednotný účinek na základě nařízení č. 1257/2012. Jelikož za udělování evropských patentů je zodpovědný EPO, napadené nařízení vychází z ustanovení o překladu uplatňovaných EPO, jež stanoví používání angličtiny, francouzštiny a němčiny, aniž toto nařízení vyžaduje překlad evropského patentového spisu, nebo alespoň jeho nároků, do úředního jazyka každého státu, v němž bude mít EPJÚ účinky, jako je tomu v případě evropského patentu. Režim stanovený napadeným nařízením tudíž skutečně umožňuje usnadnit přístup k patentové ochraně prostřednictvím snížení nákladů spojených s požadavky na překlad.

40

Zatřetí je třeba ověřit, zde režim stanovený napadeným nařízením nejde nad rámec toho, co je k dosažení sledovaného legitimního cíle nezbytné.

41

V tomto ohledu Soudní dvůr v bodě 92 rozsudku Kik v. OHIM (C‑361/01 P, EU:C:2003:434) zdůraznil potřebnou rovnováhu, již je třeba zachovat, mezi zájmy hospodářských subjektů a zájmy veřejnosti, pokud jde o náklady řízení, ale i mezi zájmy přihlašovatelů práv duševního vlastnictví a zájmy ostatních hospodářských subjektů, pokud jde o přístup k překladům dokumentů, které přiznávají práva, nebo o řízení předpokládající účast vícero hospodářských subjektů.

42

Pokud jde zaprvé o zachování rovnováhy mezi zájmy hospodářských subjektů a zájmy veřejnosti, pokud jde o náklady řízení o přiznání jednotného účinku evropského patentu, je třeba podotknout, že ačkoli Unie usiluje o zachování mnohojazyčnosti, jejíž význam je připomenut v čl. 3 odst. 3 čtvrtém pododstavci SEU a v článku 22 Listiny základních práv Evropské unie, v bodě 36 tohoto rozsudku bylo uvedeno, že vysoké náklady spojené s udělením evropského patentu vztahujícího se na území všech členských států představují překážku patentové ochrany v Unii, takže bylo nezbytné, aby ustanovení o překladu pro EPJÚ nebyla nepřiměřené nákladná.

43

Zadruhé je třeba zdůraznit, že Rada stanovila vytvoření několika mechanismů k zajištění potřebné rovnováhy mezi zájmy žadatelů o EPJÚ a zájmy ostatních hospodářských subjektů, pokud jde o přístup k překladům dokumentů, které přiznávají práva, nebo o řízení předpokládající účast vícero hospodářských subjektů.

44

Předně je třeba uvést, že k usnadnění přístupu k EPJÚ, a zejména k umožnění přihlašovatelům podávat přihlášky u EPO v jakémkoli jazyce Unie, článek 5 napadeného nařízení upravuje systém náhrad nákladů na překlad do určité maximální výše pro některé přihlašovatele, zejména malé a střední podniky, kteří podávají patentové přihlášky u EPO v některém z úředních jazyků Unie, který není úředním jazykem EPO.

45

Dále k omezení nevýhod pro hospodářské subjekty, které nejsou s určitou mírou odbornosti schopny porozumět dokumentům vyhotoveným v angličtině, francouzštině nebo němčině, stanovila Rada v článku 6 napadeného nařízení přechodné období v maximální délce 12 let, až do doby, kdy bude dostupný systém vysoce kvalitních strojových překladů do všech úředních jazyků Unie. Během tohoto přechodného období se žádost o jednotný účinek předkládá společně s úplným překladem spisu do angličtiny, pokud je jazykem řízení francouzština nebo němčina, nebo s úplným překladem spisu do kteréhokoli úředního jazyka Unie, pokud je jazykem řízení angličtina.

46

Konečně, k zajištění ochrany hospodářských subjektů, které nejsou s určitou mírou odbornosti schopny porozumět některému z úředních jazyků EPO, zakotvila Rada v článku 4 napadeného nařízení několik ustanovení použitelných v případě sporu, jejichž cílem je jednak umožnit, aby byl v případě údajného porušení práv takovým subjektům poskytnut, za podmínek stanovených v tomto článku, úplný překlad EPJÚ, a jednak aby v případě sporu, který se týká náhrady škody, soud projednávající dotyčný spor posoudil a zohlednil dobrou víru údajného porušovatele.

47

Vzhledem k těmto skutečnostem je třeba shledat, že napadené nařízení zachovává potřebnou rovnováhu mezi jednotlivými střetávajícími se zájmy, a tudíž nejde nad rámec toho, co je k dosažení sledovaného legitimního cíle nezbytné. Jak v zásadě uvedl generální advokát v bodech 61 až 74 stanoviska, je tedy volba učiněná Radou zavést v rámci zakotvení ustanovení o překladu pro EPJÚ rozdílné zacházení s úředními jazyky Unie, jež se omezuje na angličtinu, francouzštinu a němčinu, vhodná a přiměřená k dosažení legitimního cíle sledovaného tímto nařízením.

48

První žalobní důvod je proto třeba zamítnout.

49

Španělské království tvrdí, že Rada tím, že v článku 5 a čl. 6 odst. 2 napadeného nařízení pověřila EPO správou systému náhrad nákladů na překlady a zveřejňováním překladů v rámci přechodného režimu, porušila zásady vyjádřené v rozsudku Meroni v. Vysoký úřad (9/56, EU:C:1958:7), potvrzeném rozsudky Romano (98/80, EU:C:1981:104) a Tralli v. ECB (C‑301/02 P, EU:C:2005:306).

50

Zaprvé body odůvodnění nařízení č. 1257/2012 ani body odůvodnění napadeného nařízení neobsahují podle Španělského království objektivní odůvodnění tohoto přenesení pravomocí.

51

Zadruhé z rozsudku Meroni v. Vysoký úřad (9/56, EU:C:1958:7) vyplývá, že se přenesení pravomocí může týkat pouze jasně definovaných prováděcích pravomocí, u nichž neexistuje žádný prostor pro uvážení, a jejichž využití tedy může podléhat přísné kontrole na základě objektivních kritérií stanovených delegujícím orgánem. Tak tomu však v projednávané věci není.

52

Zaprvé článek 5 napadeného nařízení pověřuje správou systému náhrad EPO, který může na základě volného uvážení rozhodnout o výkonu práva na náhradu nákladů na překlad, které tento systém stanoví. Španělské království je dále názoru, že ačkoli čl. 9 odst. 3 nařízení č. 1257/2012 ukládá členským státům povinnost zajistit účinnou právní ochranu proti rozhodnutím přijatým EPO při provádění úkolů uvedených v odstavci 1 tohoto ustanovení a tato pravomoc byla v čl. 32 odst. 1 písm. i) Dohody o JPS výlučně svěřena jednotnému patentovému soudu, požívá Evropská patentová organizace výsady jurisdikční a exekuční imunity, a akty EPO tudíž nepodléhají žádnému soudnímu přezkumu.

53

Zadruhé, úkol spočívající ve zveřejňování překladů, uvedený v čl. 6 odst. 2 napadeného nařízení, je činností, ve vztahu k níž neexistuje žádná posuzovací pravomoc. Nepodléhá však žádnému soudnímu přezkumu.

54

Rada předesílá, že Španělské království nezpochybňuje, že správa systému náhrad a zveřejňování překladů přísluší prostřednictvím EPO zúčastněným členským státům. Provádění unijního práva přísluší především členským státům a pro úkoly týkající se režimu náhrad a zveřejňování překladů není nutné mít jednotné prováděcí podmínky ve smyslu čl. 291 odst. 2 SFEU. Zásady vyjádřené v rozsudcích Meroni v. Vysoký úřad (9/56, EU:C:1958:7), Romano (98/80, EU:C:1981:104) a Tralli v. ECB (C‑301/02 P, EU:C:2005:306) nejsou relevantní. Uvedené zásady každopádně nebyly porušeny.

55

Vedlejší účastníci řízení se ztotožňují s argumenty Rady.

56

Nejprve je třeba uvést, že z písemností Španělského království vyplývá, že tento členský stát tvrdí, že podmínky umožňující údajné přenesení pravomocí, které Rada provedla v článku 5 a čl. 6 odst. 2 napadeného nařízení, nejsou splněny, což představuje porušení zásad vyjádřených v rozsudku Meroni v. Vysoký úřad (9/56, EU:C:1958:7).

57

V tomto ohledu je třeba uvést, že článek 5 a čl. 6 odst. 2 napadeného nařízení vyzývají zúčastněné členské státy, aby v souladu s článkem 9 nařízení č. 1257/2012 pověřily úkoly, které určí, EPO, ve smyslu článku 143 EPÚ.

58

Jak vyplývá z čl. 1 odst. 2 nařízení č. 1257/2012, toto nařízení představuje zvláštní dohodu ve smyslu článku 142 EPÚ, takže se na takovouto dohodu vztahují ustanovení části IX této úmluvy, týkající se zvláštních dohod, která zahrnuje články 142 až 149 této úmluvy.

59

Podle článků 143 a 145 EPÚ může skupina smluvních států za využití ustanovení části IX EPÚ pověřit EPO úkoly.

60

Právě za účelem provedení uvedených ustanovení stanoví čl. 9 odst. 1 písm. d) a f) nařízení č. 1257/2012, že zúčastněné členské státy pověří EPO úkoly, které spočívají jednak ve zveřejňování překladů podle článku 6 napadeného nařízení během přechodného období podle uvedeného článku a jednak ve správě systému náhrad nákladů na překlady uvedeného v článku 5 tohoto nařízení.

61

Tyto úkoly jsou přitom vnitřně spjaty s prováděním jednotné patentové ochrany, která byla vytvořena nařízením č. 1257/2012 a s níž související ustanovení o překladu jsou stanovena napadeným nařízením.

62

Je tedy třeba shledat, že pověření EPO dodatečnými úkoly vyplývá z uzavření zvláštní dohody ve smyslu článku 142 EPÚ zúčastněnými členskými státy jakožto smluvními státy této úmluvy.

63

Vzhledem k tomu, že Rada nepřenesla na zúčastněné členské státy nebo na EPO vlastní prováděcí pravomoci, které jí podle unijního práva přísluší, ačkoli Španělské království tvrdí opak, zásady vytýčené Soudním dvorem v rozsudku Meroni v. Vysoký úřad (9/56, EU:C:1958:7) se nemohou uplatnit.

64

Z toho plyne, že druhý žalobní důvod je třeba zamítnout.

65

Španělské království tvrdí, že právní základ použitý pro vložení článku 4 do napadeného nařízení je nesprávný, jelikož se toto ustanovení netýká „pravidel pro používání jazyků“ ve vztahu k evropskému právu duševního vlastnictví podle čl. 118 druhého pododstavce SFEU, ale začleňuje do kontextu soudního řízení některé procesní záruky, které nemohou být založeny na tomto ustanovení Smlouvy o FEU.

66

Rada tvrdí, že napadené nařízení skutečně zavádí jazykový režim, neboť určuje překlady, jež jsou požadovány po udělení EPJÚ a zápisu jeho jednotného účinku. Článek 3 odst. 1 uvedeného nařízení stanoví jazykový režim pro EPJÚ, když k situaci po zápisu jednotného účinku uvádí, že pokud byl evropský patentový spis zveřejněn v souladu s EPÚ, nejsou zapotřebí žádné další překlady. Článek 4 uvedeného nařízení vyplňuje podle Rady právní vakuum, neboť jazykový režim stanovený v EPÚ neupravuje jazykové požadavky v případě sporu. Kromě toho je Rada názoru, že jelikož procesní pravidla členských států nebyla unijním právem harmonizována, je třeba dbát na to, aby údajný porušovatel měl vždy právo na úplný překlad dotyčného EPJÚ.

67

Vedlejší účastníci řízení se ztotožňují s argumenty Rady.

68

Podle ustálené judikatury se volba právního základu unijního aktu musí zakládat na objektivních skutečnostech, které mohou být předmětem soudního přezkumu, mezi něž patří zejména cíl a obsah tohoto aktu (rozsudky Komise v. Rada, C‑377/12, EU:C:2014:1903, bod 34 a citovaná judikatura, jakož i Spojené království v. Rada, C‑81/13, EU:C:2014:2449, bod 35).

69

Pokud jde o cíl napadeného nařízení, je v projednávané věci třeba uvést, že podle nadpisu a článku 1 tohoto nařízení se tímto nařízením provádí posílená spolupráce v oblasti vytvoření jednotné patentové ochrany, pokud jde o příslušná ustanovení o překladu. Jak vyplývá z bodu 16 odůvodnění napadeného nařízení, je cílem tohoto nařízení vytvoření jednotného a zjednodušeného režimu překladů pro EPJÚ.

70

Pokud jde o obsah napadeného nařízení, je třeba uvést, že čl. 3 odst. 1 tohoto nařízení stanoví, že aniž jsou dotčena ustanovení tohoto nařízení týkající se překladů v případě sporu a přechodná ustanovení, pokud byl spis evropského patentu s jednotným účinkem zveřejněn v souladu s čl. 14 odst. 6 EPÚ, nejsou zapotřebí žádné další překlady. Podle posledně zmíněného ustanovení se evropské patentové spisy zveřejňují v jazyce řízení a obsahují i překlad nároků do obou ostatních úředních jazyků EPO.

71

Z výše uvedených úvah vyplývá, že napadené nařízení stanoví v souladu s čl. 118 druhým pododstavcem SFEU jazykový režim pro EPJÚ, který je definován odkazem na čl. 14 odst. 6 EPÚ.

72

V této souvislosti je třeba podotknout, že čl. 118 druhý pododstavec SFEU nevylučuje, aby se při stanovení pravidel pro používání jazyků ve vztahu k evropskému právu duševního vlastnictví odkazovalo na jazykový režim organizace, pod kterou spadá orgán pověřený udělováním práv duševního vlastnictví, jimž bude přiznán jednotný účinek. Navíc je irelevantní, že napadené nařízení neobsahuje vyčerpávající právní úpravu jazykového režimu použitelného na EPJÚ. Článek 118 druhý pododstavec SFEU totiž nevyžaduje, aby Rada harmonizovala všechny aspekty pravidel pro používání jazyků ve vztahu k právům duševního vlastnictví vytvořeným na základě prvního pododstavce tohoto článku.

73

Pokud jde o článek 4 napadeného nařízení, je třeba konstatovat, že toto ustanovení přímo náleží k jazykovému režimu EPJÚ, neboť vymezuje zvláštní pravidla upravující překlad EPJÚ ve specifickém kontextu sporu. Vzhledem k tomu, že jazykový režim EPJÚ je vymezen všemi ustanoveními napadeného nařízení, a konkrétně články 3, 4 a 6, které upravují různé situace, článek 4 tohoto nařízení nemůže být oddělen, pokud jde o právní základ, od zbývajících ustanovení tohoto nařízení.

74

Vzhledem k výše uvedeným úvahám musí být proto argument Španělského království, podle něhož čl. 118 druhý pododstavec SFEU nemůže sloužit jako právní základ článku 4 napadeného nařízení, odmítnut.

75

Třetí žalobní důvod je tedy třeba zamítnout.

76

Španělské království tvrdí, že Rada porušila zásadu právní jistoty. Předně je názoru, že napadené nařízení omezuje přístup hospodářských subjektů k informacím, neboť spis EPJÚ je zveřejňován pouze v jazyce řízení, s vyloučením ostatních úředních jazyků EPO. Dále toto nařízení nestanoví podmínky, zejména jazykové, pro udělení EPJÚ. Kromě toho v rámci správy systému náhrad nestanoví maximální výši nákladů ani způsob jejího stanovení. Mimoto ustanovení článku 4 uvedeného nařízení nestačí k tomu, aby zhojilo nedostatek údajů ohledně EPJÚ. Překlad EPJÚ poskytnutý v případě sporu totiž nemá právní sílu a toto ustanovení nestanoví konkrétní důsledky v případech, kdy porušovatel jednal v dobré víře. Konečně systém strojových překladů v době přijetí napadeného nařízení neexistoval a není zaručeno, že by takový systém mohl fungovat v oblasti, v níž je prvořadá přesnost překladu.

77

Rada zastává názor, že tvrzení Španělského království opomíjí zásady nepřímé správy a subsidiarity, na kterých je unijní právo založeno. Napadené nařízení ponechává na členských státech, aby konkrétně upravily takové aspekty, jako je systém náhrad nebo strojové překlady. Zásada právní jistoty nevyžaduje, aby všechna pravidla byla v základním nařízení upravena až do nejmenších detailů, jelikož některá pravidla mohou být stanovena členskými státy nebo definována v delegovaných aktech nebo prováděcích aktech. Článek 4 odst. 4 tohoto nařízení mimoto stanoví základní prvky a kritéria k jejich uplatnění vnitrostátním soudem.

78

Vedlejší účastníci řízení se ztotožňují s argumenty Rady.

79

Podle ustálené judikatury zásada právní jistoty vyžaduje, aby právní normy byly jasné, přesné a s předvídatelnými účinky, tak aby se dotčené osoby mohly orientovat v právních stavech a vztazích, na které se vztahuje unijní právní řád (viz rozsudky France Télécom v. Komise, C‑81/10 P, EU:C:2011:811, bod 100 a citovaná judikatura, jakož i LVK – 56, C‑643/11, EU:C:2013:55, bod 51).

80

Zaprvé argument Španělského království, že napadené nařízení omezuje přístup hospodářských subjektů k informacím, zpochybňuje jazykový režim zavedený uvedeným nařízením, jelikož tento režim nestanoví povinnost překladu EPJÚ do všech úředních jazyků Unie. Tato argumentace však byla již odmítnuta v rámci prvního žalobního důvodu.

81

Zadruhé, pokud jde o argument, že napadené nařízení nestanoví podmínky, zejména jazykové, pro přiznání jednotného účinku, výklad příslušných ustanovení tohoto nařízení ve vzájemném spojení s ustanoveními nařízení č. 1257/2012 umožňuje vyloučit jakékoli porušení zásady právní jistoty.

82

Článek 3 odst. 2 napadeného nařízení totiž stanoví, že se žádost o jednotný účinek podle článku 9 nařízení č. 1257/2012 předkládá v jazyce řízení. V tomto ohledu je jazyk řízení definován v čl. 2 písm. b) napadeného nařízení jako jazyk používaný v řízení u EPO ve smyslu čl. 14 odst. 3 EPÚ.

83

Podle čl. 3 odst. 1 nařízení č. 1257/2012 musí být jednotný účinek zapsán v rejstříku jednotné patentové ochrany, přičemž tento rejstřík je podle čl. 2 písm. e) tohoto nařízení součástí evropského patentového rejstříku, který vede EPO. Zápisy do evropského patentového rejstříku se přitom podle čl. 14 odst. 8 EPÚ provádějí ve třech úředních jazycích EPO.

84

Zatřetí, pokud jde o údajnou neexistenci maximální výše nákladů nebo způsobu stanovení uvedené maximální výše, stačí konstatovat, jak to generální advokát v podstatě uvedl v bodech 110 a 111 stanoviska, že podle čl. 9 odst. 2 nařízení č. 1257/2012 zúčastněné členské státy jakožto smluvní státy EPÚ zajistí řízení činností souvisejících s úkoly uvedenými v čl. 9 odst. 1 tohoto nařízení a dohled nad nimi a za tím účelem zřídí v rámci správní rady Evropské patentové organizace užší výbor, ve smyslu článku 145 EPÚ, takže rozhodnutí ohledně maximální výše nákladů a způsobu stanovení uvedené maximální výše bude spadat do pravomoci zúčastněných členských států v rámci uvedeného užšího výboru. V tomto směru nelze tudíž shledat, že by došlo k porušení zásady právní jistoty.

85

Začtvrté skutečnost, že právní účinky má pouze patent v jazyce, v němž byl udělen, a nikoli překlad, který musí být podle článku 4 napadeného nařízení poskytnut v případě sporu, nevede k žádné právní nejistotě, neboť dotyčné subjekty jsou schopny s jistotou znát jazyk, který je závazný, pro posouzení rozsahu ochrany plynoucí z EPJÚ.

86

Zapáté nestanovení konkrétních důsledků v případech, kdy údajný porušovatel jednal v dobré víře, rovněž neporušuje zásadu právní jistoty. Naopak, jak vyplývá z bodu 9 odůvodnění napadeného nařízení, tato skutečnost umožňuje, aby příslušný soud posoudil okolnosti konkrétního případu a mimo jiné vzal v úvahu, zda je údajným porušovatelem malý nebo střední podnik, který působí pouze na místní úrovni, a dále zohlednil jazyk řízení u EPO a během přechodného období rovněž překlad předložený spolu s žádostí o jednotný účinek.

87

Zašesté, pokud jde o tvrzení Španělského království ohledně neexistence záruky řádného fungování systému strojových překladů, který v době přijetí napadeného nařízení ještě nebyl funkční, je třeba podotknout, že zpochybňována je ve skutečnosti volba unijního normotvůrce spočívající ve stanovení přechodného období 12 let k zavedení součásti jazykového režimu týkající se strojového překladu patentových přihlášek a spisů do všech úředních jazyků Unie. Ačkoli je pravda, že chybí záruka řádného fungování uvedeného systému, který bude funkční na konci přechodného období, nestačí to k odůvodnění zrušení napadeného nařízení pro porušení zásady právní jistoty, neboť takovou záruku poskytnout nelze. Argument Španělského království musí být proto jako irelevantní odmítnut.

88

Za těchto podmínek nelze dojít k závěru, že byla porušena zásada právní jistoty.

89

Čtvrtý žalobní důvod je tedy třeba zamítnout.

90

Španělské království tvrdí, že článek 7 napadeného nařízení je v rozporu se zásadou autonomie unijního práva, jelikož rozlišuje mezi vstupem uvedeného nařízení v platnost a jeho použitelností od 1. ledna 2014 a zároveň stanoví, že se uvedené datum odloží, pokud do té doby nevstoupí v platnost Dohoda o JPS v souladu s čl. 89 odst. 1 této dohody. V projednávané věci byla smluvním stranám Dohody o JPS svěřena pravomoc určit datum použitelnosti právní normy Unie, a v důsledku toho výkon její pravomoci. Španělské království dodává, že příklady uvedené Radou, vycházející z legislativní praxe, nejsou relevantní.

91

Rada tvrdí, že ze znění bodů 9, 24 a 25 odůvodnění nařízení č. 1257/2012 ve vzájemném spojení vyplývá, že politickým rozhodnutím unijního normotvůrce majícím zajistit řádné fungování EPJÚ, ustálenost judikatury a tím právní jistotu a přiměřenost nákladů pro majitele patentů, bylo spojení EPJÚ s fungováním samostatného soudního orgánu, který měl být zřízen ještě předtím, než bude udělen první EPJÚ. V tomto ohledu neexistuje žádná právní překážka, která by bránila vytvoření vazby mezi EPJÚ a jednotným patentovým soudem, jež je dostatečně odůvodněna v bodech 24 a 25 odůvodnění nařízení č. 1257/2012. V legislativní praxi ostatně existuje více příkladů vazby mezi použitelností unijního aktu a událostí spadající mimo oblast působnosti tohoto aktu.

92

Vedlejší účastníci řízení se ztotožňují s tvrzeními Rady.

93

Je třeba podotknout, že čl. 7 odst. 2 napadeného nařízení stanoví, že se „použije […] od 1. ledna 2014 nebo ode dne vstupu Dohody o [JPS] v platnost, podle toho, co nastane později“.

94

Podle ustálené judikatury Soudního dvora přímá použitelnost nařízení, stanovená v čl. 288 druhém pododstavci SFEU, vyžaduje, aby jeho vstup v platnost a jeho použití ve prospěch nebo neprospěch právních subjektů byly nezávislé na jakémkoli opatření k provedení do vnitrostátního práva, ledaže dotčené nařízení ponechává na členských státech, aby samy přijaly právní, správní a finanční předpisy nezbytné k tomu, aby mohla být ustanovení uvedeného nařízení použita (viz rozsudky Bussone, 31/78, EU:C:1978:217, bod 32, a ANAFE, C‑606/10, EU:C:2012:348, bod 72 a citovaná judikatura).

95

Tak je tomu v projednávané věci, neboť unijní normotvůrce sám ponechal na členských státech, aby k tomu, aby mohla být ustanovení napadeného nařízení použita, přijaly vícero opatření v právním rámci stanoveném v EPÚ a dále aby zřídily jednotný patentový soud, který je, jak je připomenuto v bodech 24 a 25 odůvodnění nařízení č. 1257/2012, nezbytný k zajištění řádného fungování EPJÚ, ustálenosti judikatury a tím i právní jistoty a přiměřenosti nákladů pro majitele patentů.

96

Z předchozích úvah vyplývá, že pátý žalobní důvod je třeba zamítnout.

97

Vzhledem ke všem výše uvedeným úvahám je třeba zamítnout žalobu v plném rozsahu, jakož i podpůrný návrh Španělského království na částečné zrušení napadeného nařízení.

98

Podle čl. 138 odst. 1 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Rada požadovala náhradu nákladů řízení a Španělské království nemělo ve věci úspěch, je třeba rozhodnout, že tento členský stát ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Radou.

99

Podle čl. 140 odst. 1 téhož jednacího řádu členské státy a orgány, které vstoupily do řízení jako vedlejší účastníci, nesou vlastní náklady řízení.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (velký senát) rozhodl takto: