—

prohlásil projednávanou žalobu v celém rozsahu za přípustnou a opodstatněnou a vyhověl všem žalobním důvodům;

—

umožnil projednání žaloby ve zrychleném řízení;

—

konstatoval, že napadené akty mohou být zčásti prohlášeny za neplatné, neboť část aktu, kterou je možné prohlásit za neplatnou, lze oddělit od aktu jako celku;

—

zrušil rozhodnutí Rady 2011/782/SZBP ze dne 1. prosince 2011 o omezujících opatřeních vůči Sýrii a prováděcí rozhodnutí Rady 2012/256/SZBP ze dne 14. května 2012 v rozsahu, v němž se v seznamu v příloze rozhodnutí 2011/782/SZBP uvádí Salim Al Toun a Al Toun Group;

—

zrušil nařízení Rady (EU) č. 36/2012 ze dne 18. ledna 2012 o omezujících opatřeních vzhledem k situaci v Sýrii a prováděcí nařízení Rady (EU) č. 410/2012 v rozsahu, v němž se v seznamu v příloze II nařízení (EU) č. 36/2012 uvádí Salim Al Toun a Al Toun Group;

—

uložil Radě náhradu veškerých nákladů řízení žalobců jakož i výdajů, odměn a ostatních nákladů souvisejících s jejich ochranou v tomto řízení.

1)

První žalobní důvod vychází z podstatného porušení práv obhajoby a práva na spravedlivý proces, neboť žalobcům nebyly napadené akty, o kterých se dozvěděli z médií, doručeny a nebyly jim předloženy žádné relevantní důkazy či záchytné body, které by odůvodňovaly jejich uvedení na seznam osob, na které byly uvaleny sankce. V této souvislosti nese důkazní břemeno Rada, která musí odůvodnit uložení restriktivních opatření.

2)

Druhý žalobní důvod vychází z porušení povinnosti uvést odůvodnění; tím, že se Rada v napadených aktech omezila na neodůvodněné tvrzení, porušila tuto povinnost, uloženou orgánům Evropské unie na základě článku 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen EÚLPS), článku 296 Smlouvy o fungování Evropské unie a článku 41 Listiny základních práv Evropské unie. V této souvislosti se poukazuje na uplatnění neurčitého pojmu účasti na systému, pro který neobsahují akty Rady týkající se situace v Sýrii žádnou zákonnou definici. Pokud neexistuje jasné a přesné odůvodnění Rady, nemůže Soudní dvůr přezkoumat legalitu napadených aktů.

3)

Třetí žalobní důvod vychází z porušení práva na účinnou soudní ochranu, neboť přístup k takové ochraně uvedené v článcích 6 a 13 EÚLPS, článku 215 Smlouvy o fungování Evropské unie a v článcích 41 a 47 Listiny základních práv Evropské unie je znemožněn porušením povinnosti uvést odůvodnění.

4)

Čtvrtý žalobní důvod vychází z nesprávného posouzení Rady, neboť žalobce Salim Al Toun byl nesprávně identifikován jako venezuelský státní příslušník, což neodpovídalo okolnostem, a Al Toun Group se od svého založení nikdy nepodílela na obchodování s ropou či s ropnými produkty, jak je tvrzeno v napadených aktech.

5)

Pátý žalobní důvod vychází z porušení vlastnického práva zakotveného v článku 1 Dodatkového protokolu Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a v článku 17 Listiny základních práv Evropské unie, zásady proporcionality a svobody podnikání, neboť Rada svým rozhodnutím 2012/256/SZBP a nařízením (EU) č. 410/2012 protiprávně odňala žalobcům možnost pokojně užívat svůj majetek, což ohrožuje jejich existenci a jejich fyzické přežití.

6)

Šestý žalobní důvod vychází ze závažného porušení práva zakotveného v článku 8 a v čl. 10 odst. 2 EÚLPS na ochranu dobré pověsti, neboť uvedení jmen žalobců v napadených aktech protiprávně zničilo jejich prestiž v syrské společnosti, v jejich okruhu přátel, v náboženské komunitě a vůči jejich obchodním partnerům.“