Žaloba podaná dne 4. června 2012 — Eni v. Komise

(Věc T-240/12)

2012/C 217/57

Jednací jazyk: italština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Eni SpA (Řím, Itálie) (zástupci: G. Roberti a I. Perego, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Projednávaná žaloba směřuje proti dopisu (zn. *D/2012/042026) ze dne 23. dubna 2012, který se týká věci COMP/F/38.638 — Butadienový kaučuk a styren-butadienový kaučuk vyrobený emulzní polymerizací — Znovupřijetí, kterým Evropská komise oznámila společnosti ENI své rozhodnutí znovu zahájit řízení BR-ESBR v důsledku rozsudku Tribunálu ze dne 13. července 2011 (věc T-39/07, Eni v. Komise), kterým bylo částečně zrušeno rozhodnutí C(2006) 5700 ze dne 29. listopadu 2006 přijaté ve věci COMP/F/38.638 — Butadienový kaučuk a styren-butadienový kaučuk vyrobený emulzní polymerizací a snížena uložená pokuta.

Na podporu žaloby předkládá ENI jediný žalobní důvod, který vychází z nedostatku pravomoci, jelikož Komise nemůže znovu zahájit šetření v případě BR-ESBR za účelem přijetí nového rozhodnutí ukládajícího pokutu.

Společnost ENI tvrdí, že Tribunál v rozsudku ze dne 13. července 2011 kromě toho, že částečně zrušil rozhodnutí BR-ESBR z roku 2006 na základě zjištění, že Komise nesprávně posoudila přitěžující okolnost spočívající v opakovaném protiprávním jednání, totiž vykonal svou pravomoc vykonávat soudní přezkum v plné jurisdikci — ve smyslu článku 261 SFEU a nařízení 1/2003 — tím, že znovu určil výši pokuty a nahradil posouzení Komise svým posouzením. Z tohoto hlediska kromě toho, že rozhodnutí znovu zahájit řízení BR-ESBR porušuje zásadu svěření pravomocí a zásadu institucionální rovnováhy uvedenou v článku 13 SFEU, je v rozporu i se základní zásadou spravedlivého procesu, jak je stanovena v článku 6 EÚLP a v článku 47 Listiny základních práv, a se zásadou ne bis in idem zakotvenou v článku 7 EÚLP.

Mimoto společnost ENI tvrdí, že na rozdíl od toho, co je uvedeno v napadeném opatření, Tribunál neshledal pouhou formální vadu pokud jde o uplatnění Komisí opakovaného protiprávního jednání v rozhodnutí BR-ESBR z roku 2006; Komise se tudíž nemůže dovolávat judikatury PVC II  (1), aby odůvodnila své konání, které je i z tohoto hlediska v rozporu s článkem 7 EÚLP.

Konečně společnost ENI ve světle relevantní judikatury uvádí, že v projednávaném případě je každopádně jakákoliv možnost znovu přijmout rozhodnutí ukládající pokutu, jež znovu uplatňuje opakované protiprávní jednání, zcela vyloučena.

(1)  Rozsudek ze dne 15. října 2002, Limburgse Vinyl Maatschappij a další v. Komise, C-238/99 P, C-244/99 P, C-245/99 P, C-247/99 P, C-250/99 P až C-252/99 P a C-254/99 P, Recueil s. I-8375.