25.2.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 58/6

1)

Má být kritérium selektivnosti uvedené v čl. 107 odst. 1 SFEU týkající se řízení o udělení výjimky, jakým je řízení podle § 122 odst. 3 finského zákona o dani z příjmů, vykládáno v tom smyslu, že je překážkou pro udělení povolení odpočíst ztráty v případě změny vlastníků podílů, pokud se přitom nedodrží postup podle čl. 108 odst. 3 věty třetí SFEU?

2)

Má se v rámci výkladu kritéria selektivnosti, a to zejména při určení referenční skupiny, vycházet ze základního pravidla vyjádřeného v § 117 a § 119 finského zákona o dani z příjmů, podle kterého může společnost provést odpočet zjištěné ztráty, anebo je při výkladu kritéria selektivnosti třeba vycházet z ustanovení, která se týkají změn vlastníků podílů?

3)

Pokud je kritérium selektivnosti podle článku 107 SFEU pokládáno v zásadě za naplněné, lze pokládat za odůvodněnou takovou právní úpravu, jako je úprava obsažená v § 122 odst. 3 finského zákona o dani z příjmů, jelikož se jedná o mechanismus spjatý s daňovým systémem, který je nezbytný například za účelem zamezení daňovým únikům?

4)

Jaký význam je třeba při posuzování, zda je dáno možné odůvodnění a zda se jedná o mechanismus spjatý s daňovým systémem, přisuzovat velikosti prostoru příslušných orgánů pro volné uvážení? Vyžaduje se v případě mechanismu spjatého s daňovým systémem, aby subjektu, který používá zákon, nezůstal žádný prostor pro volné uvážení a aby byly v zákoně přesně stanoveny podmínky použití výjimky?