1

Společnost Isdin SA (dále jen „Isdin“) se svým kasačním opravným prostředkem domáhá zrušení rozsudku Tribunálu Evropské unie ze dne 9. října 2012, Bial-Portela v. OHIM – Isdin (ZEBEXIR) (T‑366/11, dále jen „napadený rozsudek“), kterým Tribunál zrušil rozhodnutí prvního odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) ze dne 6. dubna 2011 (věc R 1212/2009-1), týkající se námitkového řízení mezi společnostmi Bial-Portela & Ca SA (dále jen „Bial-Portela“) a Isdin (dále jen „sporné rozhodnutí“).

2

Skutečnosti předcházející sporu jsou shrnuty v bodech 1 až 9 napadeného rozsudku následovně:

3

Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 6. července 2011 podala společnost Bial-Portela žalobu směřující ke zrušení sporného rozhodnutí a dále k uložení příkazu OHIM k zamítnutí zápisu dotčené ochranné známky.

4

Na podporu své žaloby vznesla společnost Bial-Portela jediný žalobní důvod, vycházející z porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009.

5

Tribunál napadeným rozsudkem rozhodl, že návrh na uložení příkazu předložený společností Bial-Portela je nepřípustný a dále jedinému žalobnímu důvodu posledně uvedené společnosti vyhověl a sporné rozhodnutí zrušil. V této souvislosti zejména uvedl:

6

Pokud jde konkrétně o globální posouzení nebezpečí záměny, Tribunál v bodě 40 napadeného rozsudku uvedl:

„Na rozdíl od toho, co konstatoval odvolací senát, kolidující označení přitom vykazují průměrný stupeň podobnosti, zejména po vzhledové stránce. V tomto kontextu je také třeba přihlédnout ke skutečnosti, že výrobky spadající do třídy 3 a velká část výrobků spadajících do třídy 5 (a sice kojenecká výživa, obvazový materiál, dezinfekční prostředky, přípravky na hubení škůdců, fungicidy, herbicidy), na které se vztahují kolidující ochranné známky, jsou běžně prodávány v regálech v supermarketech, a zákazníci si je tudíž vybírají na základě zkoumání vzhledu jejich obalu, z čehož vyplývá, že vzhledová podobnost označení má zvláštní význam. Proto je třeba učinit závěr, že mezi přihlášenou ochrannou známkou a starší ochrannou známkou existuje nebezpečí záměny.“

7

Společnost Isdin a OHIM Soudnímu dvoru navrhují, aby napadený rozsudek zrušil a uložil společnosti Bial-Portela náhradu nákladů řízení o kasačním opravném prostředku. Mimoto společnost Isdin navrhuje, aby Soudní dvůr sporné rozhodnutí potvrdil v rozsahu, v němž byly námitky společnosti Bial-Portela zamítnuty v plném rozsahu.

8

Společnost Isdin vznáší proti napadenému rozsudku v podstatě pět důvodů kasačního opravného prostředku, které vycházejí ze zkreslení sporného rozhodnutí, zkreslení skutkového stavu, porušení práva na obhajobu a dvou porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009. OHIM ve své kasační odpovědi uvedl, že podporuje druhý a pátý důvod kasačního opravného prostředku a že pátý důvod kasačního opravného prostředku kvalifikuje jako porušení povinnosti Tribunálu uvést odůvodnění.

9

Na prvním místě je třeba přezkoumat pátý důvod, který vznesla na podporu svého kasačního opravného prostředku společnost Isdin.

10

Společnost Isdin prostřednictvím svého pátého důvodu kasačního opravného prostředku tvrdí, že Tribunál porušil čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009 tím, že v bodě 40 napadeného rozsudku neuplatnil správně judikaturu týkající se globálního posouzení nebezpečí záměny.

11

Společnost Isdin v této souvislosti uvádí, že Tribunál měl za to, že podobnost označení z hlediska vzhledu je relevantní pro některé výrobky třídy 5 Niceské dohody, na které se vztahuje ochranná známka, jejíž zápis byl požadován, ale není relevantní pro jiné výrobky, a že dospěl k závěru o existenci nebezpečí záměny spočívajícím na této vzhledové podobnosti pro všechny výrobky této třídy, na které se vztahuje uvedená ochranná známka.

12

Podle společnosti Isdin Tribunál ovšem neuvedl, zda má vzhledová podobnost nebo její neexistence význam pro ostatní výrobky uvedené třídy 5, na které se vztahuje ochranná známka, jejíž zápis byl požadován, takže nelze mít za to, že se závěr týkající se nebezpečí záměny vztahuje také na tyto výrobky. Tribunál tak podle ní provedl přezkum nebezpečí záměny mezi dotčenými ochrannými známkami, aniž zohlednil všechny relevantní faktory projednávané věci.

13

OHIM se ztotožňuje s argumenty společnosti Isdin. Upřesňuje, že i kdyby bylo odůvodnění Tribunálu shledáno správným a relevantním, pokud jde o výrobky výslovně uvedené Tribunálem, není správné ani relevantní pro ostatní výrobky třídy 5 Niceské dohody, a sice „farmaceutické, zvěrolékařské a hygienické přípravky; dietetické látky upravené pro lékařské účely, náplasti pro lékařské účely, materiály pro plombování zubů a na zubní otisky“, které nejsou prodávány v supermarketech, ale v lékárnách, kde vzhledová podobnost nemá význam.

14

Proto má OHIM za to, že pokud jde o podstatnou část výrobků zahrnutých do uvedené třídy 5, jediným odůvodněním napadeného rozsudku ve vztahu ke globálnímu posouzení nebezpečí záměny je, že „kolidující označení vykazují průměrný stupeň podobnosti, zejména po vzhledové stránce“. Takové odůvodnění je podle něj ale příliš obecné a abstraktní, a tedy nedostatečné pro vysvětlení důvodu, proč může tato míra podobnosti uvést spotřebitele v omyl, pokud jde o původ sporných výrobků. OHIM tedy dospěl k závěru o nedostatku odůvodnění napadeného rozsudku v souvislosti s nebezpečím záměny.

15

Na úvod je nutné konstatovat, že jak správně uvedl OHIM, společnost Isdin prostřednictvím svého pátého důvodu kasačního opravného prostředku ve skutečnosti Soudnímu dvoru navrhuje, aby se zaměřil na to, že Tribunál při uplatňování čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009 neuvedl dostatečné odůvodnění.

16

Podle tohoto ustanovení se na základě námitek majitele starší ochranné známky přihlášená ochranná známka nezapíše, pokud z důvodu totožnosti nebo podobnosti se starší ochrannou známkou a totožnosti nebo podobnosti výrobků nebo služeb, na které se ochranná známka vztahuje, existuje nebezpečí záměny u veřejnosti na území, na kterém je starší ochranná známka chráněna.

17

V této souvislosti z ustálené judikatury Soudního dvora vyplývá, že může-li se veřejnost domnívat, že dotčené výrobky nebo služby pocházejí od stejného podniku, případně od podniků hospodářsky propojených, představuje to nebezpečí záměny ve smyslu č. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009 (viz rozsudky ze dne 12. června 2007, OHIM v. Shaker, C-334/05 P, Sb. rozh. s. I-4529, bod 33; ze dne 20. září 2007, Nestlé v. OHIM, C‑193/06 P, bod 32, a ze dne 16. června 2011, Union Investment Privatfonds v. UniCredito Italiano, C-317/10 P, Sb. rozh. s. I-5471, bod 53).

18

Existence nebezpečí záměny musí být u veřejnosti posuzována globálně, a musí být zohledněny všechny relevantní faktory projednávaného případu (v tomto smyslu viz zejména rozsudek ze dne 11. listopadu 1997, SABEL, C-251/95, Recueil, s. I-6191, bod 22; výše uvedené rozsudky OHIM v. Shaker, bod 34, a Nestlé v. OHIM, bod 33).

19

Podle stejně ustálené judikatury Soudního dvora musí být globální posouzení nebezpečí záměny, co se týče vzhledové, sluchové nebo pojmové podobnosti dotčených ochranných známek založeno na celkovém dojmu, kterým tyto ochranné známky působí, s přihlédnutím zejména k jejich rozlišovacím a dominantním prvkům. Vnímání ochranných známek průměrným spotřebitelem dotčených výrobků nebo služeb hraje rozhodující úlohu v globálním posouzení uvedeného nebezpečí. Průměrný spotřebitel v této souvislosti vnímá obvykle ochrannou známku jako celek a nezkoumá její jednotlivé detaily (v tomto smyslu viz výše uvedené rozsudky SABEL, bod 23; OHIM v. Shaker, bod 35, a Nestlé v. OHIM, bod 34).

20

Za účelem posouzení stupně podobnosti existující mezi dotyčnými ochrannými známkami je konkrétně třeba určit jejich stupeň vzhledové, sluchové, jakož i pojmové podobnosti a případně zhodnotit význam, který je třeba přisoudit těmto jednotlivým prvkům s přihlédnutím ke kategorii dotčených výrobků nebo služeb a podmínkám, za kterých jsou tyto výrobky nebo služby uváděny na trh (výše uvedený rozsudek OHIM v. Shaker, bod 36, a rozsudek ze dne 24. března 2011, Ferrero v. OHIM, C-522/09 P, Sb. rozh. s. I-2063, bod 85).

21

Mimoto podle ustálené judikatury Soudního dvora povinnost uvést odůvodnění rozsudků, která přísluší Tribunálu na základě článku 36 a čl. 53 prvního pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie, neukládá Tribunálu povinnost poskytovat vysvětlení, ve kterém by se vyčerpávajícím způsobem postupně zabýval každou ze všech úvah uvedených účastníky sporu. Odůvodnění tedy může být implicitní za podmínky, že zúčastněným osobám umožní seznámit se s důvody, o které se Tribunál opírá, a Soudnímu dvoru disponovat poznatky dostatečnými k tomu, aby mohl vykonat soudní přezkum v rámci kasačního opravného prostředku (viz zejména rozsudek ze dne 21. prosince 2011, A2A v. Komise, C‑320/09 P, bod 97).

22

V projednávané věci z napadeného rozsudku a zejména bodu 40 vyplývá, že Tribunál pro účely posouzení stupně podobnosti existující mezi dotčenými ochrannými známkami přihlédl k podmínkám uvádění na trh, které podle něj převažují, pokud jde o kojeneckou výživu, obvazový materiál, dezinfekční prostředky, jakož i přípravky na hubení škůdců, fungicidy a herbicidy, spadající do třídy 5 Niceské dohody.

23

Nicméně i za předpokladu, že tyto podmínky uvádění na trh skutečně pro tyto výrobky převažují, což jak společnost Isdin, tak OHIM na základě konkrétních jimi uváděných skutečností popírají, je nutné konstatovat, že takové posouzení chybí, pokud jde o ostatní výrobky spadající do uvedené třídy 5 a uvedené v přihlášce dotčené ochranné známky, jak správně uvádí společnost Isdin a OHIM.

24

Ze znění bodu 40 napadeného rozsudku totiž vyplývá, neboť tento bod odkazuje výlučně na „velkou část výrobků spadajících do třídy 5 (a sice kojenecká výživa, obvazový materiál, dezinfekční přípravky, přípravky na hubení škůdců, fungicidy, herbicidy)“, že Tribunál odůvodnění ve vztahu k takto vyjmenovaným výrobkům nerozšířil i na ostatní výrobky uvedené třídy. Nicméně Tribunál zrušil sporné rozhodnutí pro všechny výrobky spadající do této třídy 5 Niceské dohody.

25

Z judikatury Soudního dvora vyplývá, že přezkum důvodů pro zamítnutí se musí týkat každého z výrobků nebo služeb, pro které je zápis ochranné známky požadován (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 15. února 2007, BVBA Management Training en Consultancy, C-239/05, Sb. rozh. s. I-1455, bod 34).

26

Soudní dvůr sice připustil, že pokud je pro určitou kategorii nebo skupinu výrobků nebo služeb namítán týž důvod pro zamítnutí, může být odůvodnění souhrnné pro všechny dotčené výrobky nebo služby (v tomto smyslu viz výše uvedený rozsudek BVBA Management Training en Consultancy, bod 37, a usnesení ze dne 21. března 2012, Fidelio v. OHIM, C‑87/11 P, bod 43).

27

Nicméně taková možnost se vztahuje pouze na výrobky a služby, které mezi sebou mají dostatečně přímou a konkrétní spojitost tak, aby tvořily dostatečně stejnorodou kategorii nebo skupinu výrobků či služeb. Pouhá skutečnost, že dotčené výrobky nebo služby spadají do stejné třídy ve smyslu Niceské dohody, není pro závěr o takové stejnorodosti dostatečná, neboť tyto třídy často obsahují velkou škálu výrobků nebo služeb, které mezi sebou nutně nemají takovou dostatečně přímou a konkrétní spojitost (v tomto smyslu viz usnesení ze dne 18. března 2010, CFCMCEE v. OHIM, C-282/09 P, Sb. rozh. s. I-2395, bod 40).

28

V projednávané věci sám Tribunál rozlišoval mezi výrobky spadajícími do téže třídy Niceské dohody v závislosti na podmínkách jejich uvádění na trh. Tribunál měl tedy své rozhodnutí odůvodnit ve vztahu ke každé ze skupin výrobků, které uvnitř této třídy zavedl.

29

Vzhledem k neexistenci takového odůvodnění, pokud jde o jiné výrobky uvedené třídy 5, než jsou výrobky uvedené v bodě 40 napadeného rozsudku, a sice kojenecká výživa, obvazový materiál, dezinfekční přípravky, jakož i přípravky na hubení škůdců, fungicidy a herbicidy, neumožňuje tento rozsudek zúčastněným seznámit se s důvody, o které Tribunál v této souvislosti opíral zrušení sporného rozhodnutí, ani neumožňuje Soudnímu dvoru disponovat poznatky dostatečnými k tomu, aby mohl vykonat soudní přezkum v rámci kasačního opravného prostředku.

30

Za těchto podmínek, ač není třeba zkoumat jiné důvody uváděné společností Isdin na podporu jejího kasačního opravného prostředku, je třeba tomuto důvodu kasačního opravného prostředku vyhovět a napadený rozsudek zrušit.

31

Podle čl. 61 prvního pododstavce statutu Soudního dvora může Soudní dvůr v případě, že zruší rozhodnutí Tribunálu, sám vydat konečné rozhodnutí ve věci, pokud to soudní řízení dovoluje, nebo vrátit věc Tribunálu k rozhodnutí. V projednávané věci je třeba konstatovat, že spor není ve stavu, v němž by o něm soudní řízení dovolovalo rozhodnout.

32

V důsledku toho je třeba věc vrátit zpět Tribunálu a stanovit, že o nákladech řízení bude rozhodnuto později.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (sedmý senát) rozhodl takto: