—

za Conseil national de l’ordre des médecins J. Barthelemym, avocat,

—

za Conseil national de l’ordre des chirurgiens-dentistes F. Thiriezem, avocat,

—

za francouzskou vládu D. Colasem, jakož i N. Rouam a F. Gloaguen, jako zmocněnci,

—

za českou vládu M. Smolkem, jako zmocněncem,

—

za Irsko E. Creedon, jako zmocněnkyní,

—

za Evropskou komisi H. Støvlbækem a H. Tserepa-Lacombe, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/36/ES ze dne 7. září 2005 o uznávání odborných kvalifikací (Úř. věst. L 255, s. 22), ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1137/2008 ze dne 22. října 2008 (Úř. věst. L 311, s. 1, dále jen „směrnice 2005/36“).

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi Conseil national de l’ordre des médecins (Národní lékařská komora, dále jen „CNOM“) a ministre de l’Enseignement supérieur et de la Recherche (ministr vysokoškolského vzdělávání a vědeckého výzkumu) na straně jedné, a ministre des Affaires sociales et de la Santé (ministr sociálních věcí a zdravotnictví) na straně druhé, za přítomnosti Conseil national de l’ordre des chirurgiens-dentistes (Národní stomatologická komora), vedlejšího účastníka řízení, ve věci legality vyhlášky ze dne 31. března 2011 stanovící seznam kvalifikačního vzdělávání a úpravu diplomů odborné přípravy v oboru zubního lékařství (JORF ze dne 19. dubna 2011, s. 6854, dále jen „sporná vyhláška“).

3

Směrnicí 2005/36 byla zrušena směrnice Rady 78/686/EHS ze dne 25. července 1978 o vzájemném uznávání diplomů, osvědčení a jiných dokladů o dosažené kvalifikaci zubních lékařů obsahující opatření k usnadnění účinného výkonu práva usazování a volného pohybu služeb (Úř. věst. L 233, s. 1), směrnice Rady 78/687/EHS ze dne 25. července 1978 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se činností zubních lékařů (Úř. věst. L 233, s. 10), jakož i směrnice Rady 93/16/EHS ze dne 5. dubna 1993 o usnadnění volného pohybu lékařů a vzájemného uznávání jejich diplomů, osvědčení a jiných dokladů o dosažené kvalifikaci (Úř. věst. L 165, s. 1).

4

Bod odůvodnění 22 směrnice 2005/36 zní takto:

„Všechny členské státy by měly uznat povolání zubního lékaře jakožto zvláštní povolání, které se liší od povolání lékaře bez ohledu na to, zda má specializaci v oboru odontostomatologie. Členské státy by měly zajistit, aby odborná příprava zubních lékařů zaručila, že získali dovednosti potřebné pro prevenci, diagnostiku a léčbu anomálií a nemocí zubů, úst, čelistí a souvisejících tkání. Odbornou činnost zubního lékaře by měli vykonávat držitelé dokladu o dosažené kvalifikaci zubního lékaře stanoveného v této směrnici.“

5

Článek 21 této směrnice týkající se zásady automatického uznávání stanoví:

„1.   Každý členský stát uznává doklady o dosažené kvalifikaci zajišťující přístup k odborným činnostem lékaře se základní odbornou přípravou a odborného lékaře, zdravotní sestry a ošetřovatele odpovědných za všeobecnou péči, zubního lékaře, odborného zubního lékaře, veterinárního lékaře, farmaceuta a architekta uvedené v příloze V bodech 5.1.1, 5.1.2, 5.2.2, 5.3.2, 5.3.3, 5.4.2, 5.6.2 a 5.7.1, které splňují minimální požadavky na odbornou přípravu uvedené v článcích 24, 25, 31, 34, 35, 38, 44 a 46, a za účelem přístupu k odborným činnostem a jejich výkonu přiznává těmto dokladům na svém území stejné účinky, jaké mají doklady o dosažené kvalifikaci, které sám vydává.

[...]

7.   Členské státy sdělí Komisi znění právních a správních předpisů, které přijmou s ohledem na vydávání dokladů o dosažené kvalifikaci v oblasti, na niž se vztahuje tato kapitola. [...]

Komise zveřejní tuto informaci v Úředním věstníku Evropské unie s uvedením označení přijatých členskými státy pro doklady o dosažené kvalifikaci a případně subjektu, který tyto doklady vydává, průvodních osvědčení a příslušných profesních označení uvedených v příloze V bodech 5.1.1, 5.1.2, 5.1.4, 5.2.2, 5.3.2, 5.3.3, 5.4.2, 5.5.2, 5.6.2 a 5.7.1.“

6

Článek 24 odst. 2 zmíněné směrnice týkající se základní lékařské odborné přípravy stanoví:

„Celková doba základní lékařské odborné přípravy zahrnuje nejméně šest let studia nebo 5500 hodin teoretické a praktické výuky na vysoké škole nebo pod dohledem vysoké školy.

[...]“

7

Článek 25 směrnice 2005/36 týkající se specializované lékařské odborné přípravy má následující znění:

„1.   Přijetí na specializovanou lékařskou odbornou přípravu je podmíněno dokončením a potvrzením šestiletého studia v rámci programu odborné přípravy uvedeného v článku 24, v jehož průběhu získal uchazeč o odborné vzdělání náležité základní lékařské znalosti.

2.   Specializovaná lékařská odborná příprava zahrnuje teoretickou a praktickou výuku na vysoké škole nebo ve fakultní nemocnici nebo případně v zařízení zdravotní péče schváleném k tomuto účelu příslušnými orgány nebo subjekty.

Členské státy zajistí, aby minimální délka oborů specializované odborné přípravy uvedených v příloze V bodě 5.1.3 nebyla kratší než délka stanovená v uvedeném bodu. Odborná příprava se uskutečňuje pod kontrolou příslušných orgánů nebo subjektů. Zahrnuje osobní účast lékaře – uchazeče o odborné vzdělání na činnosti a povinnostech dotyčných zařízení.

[...]

4.   Členské státy podmíní vydání dokladu o dosažené kvalifikaci v odborném lékařství získáním dokladu o dosažené kvalifikaci v oblasti základní lékařské odborné přípravy uvedeného v příloze V bodě 5.1.1.

[...]“

8

Článek 34 směrnice 2005/36, který se týká základní lékařské odborné přípravy v oboru zubního lékařství, stanoví:

„1.   Přijetí na základní lékařskou odbornou přípravu v oboru zubního lékařství předpokládá získání diplomu nebo osvědčení, které opravňuje k dotyčnému studiu na vysokých školách a vyšších vzdělávacích zařízeních s uznanou vysokoškolskou úrovní v členském státě.

2.   Celková doba základní lékařské odborné přípravy v oboru zubního lékařství zahrnuje nejméně pět let řádné teoretické a praktické výuky předmětů vyjmenovaných v příloze V bodě 5.3.1 na vysoké škole, ve vyšším vzdělávacím zařízení s uznanou vysokoškolskou úrovní nebo pod dohledem vysoké školy.

[...]

3.   Základní lékařská odborná příprava v oboru zubního lékařství zaručí, že dotyčná osoba získala tyto znalosti a dovednosti:

Toto vzdělání musí poskytnout dovednosti nezbytné pro veškeré činnosti prevence, diagnostiky a léčby anomálií a nemocí zubů, úst, čelistí a souvisejících tkání.“

9

Článek 35 této směrnice týkající se specializované lékařské odborné přípravy v oboru zubního lékařství stanoví:

„1.   Přijetí na specializovanou lékařskou odbornou přípravu v oboru zubního lékařství zahrnuje řádné ukončení a potvrzení pětiletého teoretického a praktického studia v rámci vzdělávání podle článku 34 nebo získání dokladů podle článků 23 a 37 [týkajících se nabytých práv].

[...]

3.   Členské státy podmíní vydání dokladu o dosažené kvalifikaci odborného zubního lékaře získáním dokladu o základní lékařské odborné přípravě uvedeného v příloze V bodě 5.3.2.“

10

Článek 36 zmíněné směrnice upravuje výkon odborných činností zubního lékaře takto:

„1.   Pro účely této směrnice se odbornými činnostmi zubních lékařů rozumějí činnosti uvedené v odstavci 3 a vykonávané pod profesními označeními uvedenými v příloze V bodě 5.3.2.

2.   Povolání zubního lékaře je založeno na odborné přípravě v oboru zubního lékařství podle článku 34 a představuje zvláštní povolání, které se liší od povolání lékaře a odborného lékaře. Výkon činností zubního lékaře vyžaduje získání dokladu o dosažené kvalifikaci uvedeného v příloze V bodě 5.3.2. Držitelé těchto dokladů o dosažené kvalifikaci se považují za rovné osobám, na něž se uplatňuje článek 23 nebo 37.

[...]“

11

Příloha V směrnice 2005/36, týkající se uznávání na základě koordinace minimálních požadavků na odbornou přípravu, stanoví doklady o dosažené kvalifikaci v oblasti základní lékařské a zubolékařské odborné přípravy.

12

Mezi názvy specializovaných lékařských studijních programů uvedenými v bodě 5.1.3 zmíněné přílohy se uvádí zejména „[d]entální, ústní a maxilofaciální chirurgie (základní lékařská a zubolékařská odborná příprava)“, která předpokládá ukončení a potvrzení základního cyklu studia lékařství (článek 24) a kromě toho ukončení a potvrzení základního cyklu studia zubního lékařství (článek 34)“. Na doklady o dosažené kvalifikaci v oblasti specializované lékařské odborné přípravy se vztahuje režim uznávání týkající se devíti členských států, jmenovitě Belgického království, Spolkové republiky Německo, Irska, Kyperské republiky, Lucemburského velkovévodství, Maďarska, Maltské republiky, Finské republiky a Spojeného království Velké Británie a Severního Irska.

13

Kromě vzdělávání v oboru „[d]entální, ústní a maxilofaciální chirurgie (základní lékařská a zubolékařská odborná příprava) zmiňuje bod 5.1.3 přílohy V směrnice 2005/36 rovněž vzdělávání v oboru „maxilofaciální chirurgie (základní lékařská odborná příprava)“. Co se týče Francouzské republiky, tato příloha stanoví název „[c]hirurgie maxillo-faciale et stomatologie“ (maxilofaciální chirurgie a stomatologie).

14

Co se týče dokladů o základní lékařské odborné přípravě v oboru zubního lékařství, je v bodě 5.3.2 zmíněné přílohy uváděn titul „chirurgien-dentiste“ (zubní lékař-chirurg) jakožto profesní označení používané ve Francii.

15

Co se týče dokladů o kvalifikaci v oblasti odborné přípravy zubních lékařů, bod 5.3.3 přílohy V směrnice 2005/36 obsahuje rubriku nadepsanou „[ú]stní chirurgie“. V tomto ohledu jsou uznávána takováto označení v šestnácti členských státech, mezi nimiž se neuvádí Francouzská republika.

16

Tato příloha v bodě 5.3.1 upřesňuje rovněž studijní program pro zubní lékaře, zejména týkající se lékařsko-biologických předmětů a předmětů z všeobecného lékařství. K těmto předmětům patří zejména anatomie, embryologie, histologie včetně cytologie, fyziologie, biochemie (nebo fyziologická chemie), patologická anatomie, obecná patologie, farmakologie, mikrobiologie, preventivní lékařství a epidemiologie, radiologie, všeobecná chirurgie, vnitřní lékařství včetně dětského lékařství, otorinolaryngologie, dermatovenerologie a anesteziologie. Anesteziologie a sedativa v zubním lékařství, speciální chirurgie, speciální patologie a odontologická radiologie patří k předmětům přímo souvisejícím se zubním lékařstvím zařazeným do zmíněného studijního programu.

17

Článek R. 4127-70 code de la santé publique (zákoník veřejného zdravotnictví) má následující znění:

„Každý lékař je v zásadě oprávněn provádět veškeré diagnostické, prevenční a léčebné úkony. Nesmí však, s výjimkou mimořádných okolností, zahajovat léčbu nebo v ní pokračovat, ani vystavovat předpisy v oblastech, jež se vymykají jeho znalostem, zkušenostem a prostředkům, jež má k dispozici.“

18

Článek R. 4127-204 zmíněného zákoníku stanoví:

„Zubní lékař nesmí v žádném případě vykonávat své povolání za podmínek, jež by mohly ohrozit kvalitu péče a provedených zákroků, jakož i bezpečnost pacientů. Zejména musí přijmout veškerá opatření, nebo uložit jejich provedení svým pomocným personálem nebo svými asistenty, k zabránění přenosu jakýchkoli onemocnění.

S výjimkou mimořádných okolností nesmí provádět úkony, ošetření nebo vystavovat předpisy v oblastech, které se vymykají jeho odborným schopnostem nebo materiálním možnostem, jež má k dispozici.“

19

Článek L 634-1 code de l’éducation (zákoník o vzdělávání), ve znění článku 43 zákona č. 2009-879 ze dne 21. července 2009 (JORF ze dne 22. července 2009, s. 12184), stanoví:

„Třetí dlouhý cyklus studia zubního lékařství nazývaný internat en odontologie (odborná praxe praktikanta v oboru zubního lékařství) je prostřednictvím celostátního výběrového řízení přístupný studentům, kterým bylo potvrzeno absolvování druhého cyklu studia zubního lékařství.

Studenti, kteří jsou po absolvovaném výběrovém řízení jmenováni „internes en odontologie“ (praktikanti v oboru zubního lékařství) se mohou zúčastnit kvalifikačních kursů třetího cyklu, jejichž seznam stanoví ministr vysokoškolského vzdělávání a ministr zdravotnictví. Volba vzdělávacího programu a univerzitní kliniky, kde budou tyto kvalifikační kursy probíhat, závisí na pořadí, v němž se student umístil ve výběrovém řízení na odbornou praxi praktikanta.

Po potvrzení platnosti tohoto třetího cyklu a obhájení diplomové práce obdrží praktikanti kromě státního diplomu doktora zubního lékařství též diplom, v němž je uvedena dosažená kvalifikace.

[...]“

20

Článek 9 dekretu č. 2011-22 ze dne 5. ledna 2011 o organizaci třetího dlouhého cyklu studia zubního lékařství (JORF ze dne 7. ledna 2011, s. 447) stanoví:

„Seznam kursů kvalifikačního vzdělávání třetího dlouhého cyklu studia zubního lékařství je stanoven vyhláškou ministra vysokoškolského vzdělávání a ministra zdravotnictví. Určité kursy kvalifikačního vzdělávání mohou být společné pro lékařství a zubní lékařství.“

21

Článek 1 sporné vyhlášky stanoví:

„Seznam kursů kvalifikačního vzdělávání, jež vedou k vydání diplomů o odborném vzdělání, do nichž se mohou zapsat studenti v rámci třetího dlouhého cyklu studia zubního lékařství, je stanoven takto:

22

Článek 3 této vyhlášky stanoví:

„Praktikanti, kteří získali odpovídající pořadí ve výběrovém řízení, jež opravňuje k účasti v třetím dlouhém cyklu studia zubního lékařství, jsou připuštěni k zápisu pro získání diplomů o odborném vzdělání v oboru zubního lékařství zmíněných v článku 1 této vyhlášky.

V případě, že se jedná o kursy kvalifikačního vzdělávání společné pro zubní lékařství a lékařství, jsou k zápisu připuštěni též praktikanti v oboru lékařství, kteří získali odpovídající pořadí v celostátním výběrovém řízení, jež opravňuje k účasti v třetím dlouhém cyklu studia lékařství.“

23

Součástí teoretického přípravy v oboru ústní chirurgie popsané v příloze sporné vyhlášky je zejména vzdělávání v oboru periapikální chirurgie a odontogenních i neodontogenních čelistních cyst, preprotetická a implantátová chirurgie, studium benigních nádorových onemocnění, onemocnění slinných žláz, jakož i ortodontické a orgtognatické terapie.

24

V téže příloze se stanoví, že tento univerzitní kurs zahrnuje zejména praktickou přípravu v trvání nejméně tří semestrů na specializovaném zubolékařském pracovišti a tří semestrů na specializovaném pracovišti maxilofaciální chirurgie. Podle ustanovení článku R. 4127-70 a článku R. 4127-204 code de la santé publique mohou jak lékaři se specializací ústní chirurgie, tak i zubní lékaři se specializací ústní chirurgie legálně provádět obvyklým způsobem veškeré úkony přináležející k této specializaci, aniž porušují stavovské předpisy.

25

CNOM podala ke Conseil d’État žalobu na neplatnost sporné vyhlášky z důvodu překročení pravomocí, zejména proto, že tato vyhláška je neslučitelná se směrnicí 2005/36, konkrétně s jejími články 24, 25 a 36. Conseil national de l’ordre des chirurgiens-dentistes vstoupil do původního řízení jakožto vedlejší účastník na podporu ministrů, kteří přijali tuto vyhlášku.

26

Sporná vyhláška zavádí společnou kvalifikační odbornou přípravu určenou pro studenty třetího cyklu internes en odontologie a studenty třetího cyklu internes en médecine, jež vede k získání diplomu o odborném vzdělání v oboru ústní chirurgie.

27

Ve své žalobě podané k předkládajícímu soudu se CNOM dovolává žalobního důvodu vycházejícího z toho, že článek 9 dekretu č. 2011-22 a sporná vyhláška přijatá na základě uvedeného článku jsou neslučitelné s ustanoveními směrnice 2005/36, jelikož učební předměty, jež se vyučují v rámci nového vzdělávání třetího cyklu přístupného jak studentům lékařství, tak i studentům zubního lékařství, patří k lékařským oborům ve smyslu zmíněné směrnice a že zavedení třetího cyklu společného vzdělávání vytváří společné povolání pro lékaře a zubní lékaře.

28

Podle názoru předkládajícího soudu schopnosti doložené diplomem z ústní chirurgie zavedeným spornou vyhláškou spadají jak do lékařských oborů, tzn. stomatologie a maxilofaciální chirurgie, tak i do oborů zubolékařských.

29

Podle téhož soudu, vzhledem k počátečnímu vzdělávání studentů zubního lékařství a ke skutečnosti, že tito studenti vybraní k přípravě na získání uvedeného diplomu získávají doplňující vzdělání v lékařských oborech, CNOM nemůže tvrdit, že se zákonodárce dopustil zjevně nesprávného posouzení, když měl za to, že studenti zubního lékařství mohou během internat nabýt lékařských vědomostí potřebných k provádění úkonů, pro něž jsou školeni.

30

Předkládající soud však uvádí, že vzhledem k článku 36 směrnice 2005/36 vychází povolání zubního lékaře ze zubolékařského vzdělání podle článku 34 téže směrnice a představuje samostatné povolání odlišné od povolání lékaře, nezávisle na tom, zda získal specializaci. Odpověď na žalobní důvod předložený CNOM tak závisí jednak na otázce, zda směrnice 2005/36 dovoluje členskému státu zavést společné kvalifikační vzdělávání, jež vede k tomu, že lékaři a zubní lékaři vykonávají činnost v témže oboru, jednak na otázce, zda je ustanovení této směrnice týkající se oborů přináležejících k lékařství třeba chápat tak, že zcela nebo zčásti zahrnují vzdělávání v ústní chirurgii podrobně popsané v příloze sporné vyhlášky.

31

Za těchto podmínek se rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

32

Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda musí být směrnice 2005/36 vykládána v tom smyslu, že brání tomu, aby členský stát vytvořil specializované vzdělávání v oboru ústní chirurgie, jako je to, o něž se jedná v původním řízení, společné osobám, které získaly diplom zubního lékaře, a osobám, které dokončily pouze základní lékařské vzdělání.

33

V tomto ohledu je třeba uvést, že směrnice 2005/36 jasně rozlišuje mezi povoláním zubního lékaře a povoláním lékaře (ohledně směrnic 78/686 a 78/687 viz rozsudek ze dne 29. listopadu 2001, Komise v. Itálie, C-202/99, Recueil, s. I-9319, bod 51, jakož i usnesení ze dne 17. října 2003, Vogel, C-35/02, Recueil, s. I-12229, bod 33).

34

Podle čl. 36 odst. 2 směrnice 2005/36 je povolání zubního lékaře založeno na odborné přípravě v tomto oboru a představuje zvláštní povolání, které se liší od povolání lékaře a odborného lékaře. Výkon činností zubního lékaře vyžaduje získání dokladu o dosažené kvalifikaci uvedeného v příloze V bodě 5.3.2. směrnice 2005/36, kterým je v případě Francie státní diplom doktora dentální chirurgie.

35

Věc v původním řízení se však netýká podmínek přístupu k povolání, k jehož výkonu požaduje směrnice 2005/36 ukončenou základní odbornou přípravu zubního lékaře, ale podmínek přístupu ke specializované praxi v oboru ústní chirurgie.

36

Co se týče specializovaných kursů kvalifikačního vzdělávání, je třeba konstatovat, že vzhledem k čl. 25 odst. 1 a čl. 35 odst. 1 směrnice 2005/36 přijetí na specializovanou lékařskou odbornou přípravu a specializovanou lékařskou odbornou přípravu v oboru zubního lékařství zahrnuje řádné ukončení a potvrzení studia v rámci cyklu základní lékařské odborné přípravy, popř. základní odborné přípravy zubního lékaře.

37

Pokud cyklus specializovaných kursů kvalifikačního vzdělávání vytvořený členským státem odpovídá svým názvem některé ze specializací vyjmenovaných pro tento stát v bodě 5.1.3 nebo 5.3.3 přílohy V směrnice 2005/36 v oblasti lékařství nebo zubního lékařství, nelze do takovýchto kursů přijmout osoby, které nevlastní doklad o základní lékařské odborné přípravě nebo doklad o základní odborné přípravě zubního lékaře, nebo pokud tak stanoví tato příloha, oba tyto doklady.

38

Pokud však členský stát vytvoří specializované kursy kvalifikačního vzdělávání, které svým názvem neodpovídají některé ze specializací, jež jsou vyjmenovány v příloze V směrnice 2005/36 a nezjednávají právo na vydání dokladu zmiňovaného v této příloze, tato specializace nepředstavuje odbornou přípravu ve smyslu článků 25 a 35 této směrnice, takže tato směrnice neupravuje podmínky připuštění ani obsah takto vytvořené odborné přípravy.

39

Za uvedených podmínek směrnice 2005/36 nebrání tomu, aby specializované kursy kvalifikačního vzdělávání, jejichž název neodpovídá názvu specializací, které jsou vyjmenovány v příloze V, byly přístupné jak osobám, které ukončily pouze základní lékařskou odbornou přípravu, tak i osobám s dokončenou a potvrzenou pouze základní odbornou přípravou zubního lékaře.

40

S ohledem na směrnici 2005/36 však takovéto specializované kursy kvalifikačního vzdělávání, jež nejsou uvedeny ve zmíněné příloze V, nemohou – jelikož nesplňují podmínky stanovené v článku 24 nebo článku 34 této směrnice ohledně základní lékařské odborné přípravy nebo základní odborné přípravy zubních lékařů – vést k vydání dokladu o odborné přípravě lékaře se základní odbornou přípravou nebo dokladu o odborné přípravě zubního lékaře se základní odbornou přípravou.

41

Směrnice 2005/36 totiž brání tomu, aby osoba, která nevlastní doklad o základní lékařské odborné přípravě, vykonávala povolání lékaře, popřípadě tomu, aby osoba, která nevlastní doklad o základní odborné přípravě zubního lékaře, vykonávala povolání zubního lékaře.

42

Co se týče názvů specializovaných kursů kvalifikačního vzdělávání v oblasti lékařství a zubního lékařství, je třeba uvést, že v případě Francouzské republiky není v příloze V směrnice 2005/36 uveden žádný název, pokud jde o specializované kursy kvalifikačního vzdělávání v dentální, ústní a maxilofaciální chirurgii (základní lékařská odborná příprava a odborná příprava zubních lékařů), anebo o odbornou přípravu v oboru ústní chirurgie. Názvy „maxilofaciální chirurgie a stomatologie“ i „stomatologie“ jsou však jakožto specializované lékařské kursy kvalifikačního vzdělávání uvedeny ve zmíněné příloze ve vztahu k tomuto členskému státu.

43

Z toho vyplývá, že specializace v „ústní chirurgii“, jako je ta, o kterou se jedná ve věci v původním řízení, svým názvem neodpovídá specializacím vyjmenovaným v příloze V směrnice 2005/36 pro Francouzskou republiku.

44

Vzhledem k těmto úvahám je na první otázku třeba odpovědět, že směrnice 2005/36 musí být vykládána v tom smyslu, že nebrání tomu, aby členský stát vytvořil cyklus specializovaných kursů kvalifikačního vzdělávání jak v oblasti lékařství, tak i zubního lékařství, jejichž označení neodpovídá označením vyjmenovaným pro tento členský stát v příloze V této směrnice. Takovéto specializované kursy kvalifikačního vzdělávání mohou být přístupné jak osobám, které ukončily toliko základní lékařskou odbornou přípravu, tak i osobám s dokončenou a potvrzenou pouze základní odbornou přípravou zubního lékaře.

45

Vnitrostátní soud musí ověřit:

46

Podstatou druhé otázky předkládajícího soudu je, zda musí být směrnice 2005/36 vykládána v tom smyslu, že brání tomu, aby studijní předměty spadající do oblasti lékařství tvořily součást takových specializovaných kursů kvalifikačního vzdělávání, jako jsou ty, o které se jedná ve věci v původním řízení.

47

Z přezkumu první předběžné otázky vyplývá, že směrnice 2005/36 nepředepisuje určitý obsah specializovaných kursů kvalifikačního vzdělávání, jako jsou ty, o které se jedná ve věci v původním řízení.

48

V každém případě – třebaže s ohledem na tuto směrnici povolání zubního lékaře představuje, jak bylo uvedeno v bodě 34 tohoto rozsudku, zvláštní povolání, které se liší od povolání lékaře – to nic nemění na tom, že studijní program vedoucí k získání dokladů o základní odborné přípravě zubního lékaře, specifikovaný v bodě 5.3.1 přílohy V směrnice 2005/36, zahrnuje nejen specificky zubolékařské předměty, ale též předměty z lékařské biologie, jakož i předměty z všeobecného lékařství.

49

Z toho vyplývá, že se unijní zákonodárce nesnažil vyloučit lékařské předměty z odborné přípravy zubních lékařů, nezávisle na tom, zda tato příprava je či není specializovaná.

50

Za těchto podmínek je na druhou otázku třeba odpovědět, že směrnice 2005/36 musí být vykládána v tom smyslu, že nebrání tomu, aby studijní předměty spadající do oblasti lékařství tvořily součást specializovaných kursů kvalifikačního vzdělávání v oblasti zubního lékařství.

51

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení vzhledem ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (čtvrtý senát) rozhodl takto: