—

za GIMLE SA R. Tournicourtem a F. Lettanyem, avocats,

—

za belgickou vládu M. Jacobs a J.‑C. Halleuxem, jako zmocněnci,

—

za německou vládu T. Henzem a J. Kemper, jako zmocněnci,

—

za Evropskou komisi G. Braunem a J. Hottiaux, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu zásady pravdivého a věrného obrazu o stavu aktiv, pasiv, finanční pozici a zisku nebo ztrátě společnosti uvedené v čl. 2 odst. 3 až 5 čtvrté směrnice Rady 78/660/EHS ze dne 25. července 1978 založené na [44 odst. 2 písm. g) ES] o ročních účetních závěrkách některých forem společností (Úř. věst. L 222, s. 11; Zvl. vyd. 17/01, s. 21, dále jen „čtvrtá směrnice“).

2

Tato žádost byla podána v rámci sporu mezi Belgickým státem a společností GIMLE SA (dále jen „GIMLE“) ve věci zaúčtování nabytí obchodních podílů, které byly měsíc po nabytí opět prodány za cenu 3400 krát vyšší, než byla jejich pořizovací cena.

3

Článek 2 odst. 3 až 5 čtvrté směrnice stanoví:

„3.   Roční účetní závěrka musí podávat pravdivý a věrný obraz o stavu aktiv, pasiv, finanční pozici a zisku nebo ztrátě společnosti.

4.   Pokud by použití této směrnice nebylo dostačující k podání pravdivého a věrného obrazu podle odstavce 3, musí být poskytnuty další informace.

5.   Pokud dojde ve výjimečných případech k tomu, že uplatňování některého ustanovení této směrnice je v rozporu s povinností uloženou v odstavci 3, je třeba povolit výjimku z daného ustanovení, aby byl podán pravdivý a věrný obraz ve smyslu odstavce 3. Každá taková výjimka musí být uvedena v komentáři k účetní závěrce s řádným odůvodněním a s uvedením jejího vlivu na aktiva, pasiva, finanční pozici a na zisk nebo ztrátu. Členské státy mohou výjimky vymezit a stanovit odpovídající zvláštní pravidla.“

4

Článek 31 odst. 1 písm. c) uvedené směrnice stanoví:

„Členské státy zajistí, aby položky uvedené ve výročních zprávách byly oceněny v souladu s těmito obecnými zásadami:

[…]

[…]“

5

Článek 32 uvedené směrnice stanoví:

„Položky vykazované v roční účetní závěrce se oceňují v souladu s články 34 až 42, které vycházejí z principu nákladů na pořízení nebo nákladů na výrobu.“

6

Podle předkládajícího soudu provádí čl. 2 odst. 3 až 5 čtvrté směrnice do vnitrostátního práva čl. 3 první pododstavec, článek 4 a čl. 16 první pododstavec královské vyhlášky ze dne 8. října 1976 o ročních účetních závěrkách podniků ve znění použitelném na spor v původním řízení (dále jen „královská vyhláška“).

7

Podle čl. 3 prvního pododstavce královské vyhlášky musí roční účetní závěrka podávat pravdivý a věrný obraz o stavu aktiv, pasiv, finanční pozici a zisku nebo ztrátě společnosti.

8

Článek 4 královské vyhlášky stanoví, že roční účetní závěrka je sestavována v souladu s ustanoveními této vyhlášky, a pokud použití ustanovení této vyhlášky není dostačující pro splnění požadavků článku 3 vyhlášky, musí být v příloze k roční účetní závěrce uvedeny doplňující informace.

9

Podle čl. 16 prvního pododstavce uvedené vyhlášky je třeba ve výjimečném případě, kdy by použití pravidel oceňování upravených v kapitole, jejíž součástí je tento článek, bylo v rozporu s článkem 3 vyhlášky, učinit výjimku z těchto pravidel za použití uvedeného článku 3.

10

Článek 20 královské vyhlášky stanoví, aniž jsou dotčeny články 16, 27, 27a a 34 uvedené vyhlášky, že se jednotlivá aktiva oceňují pořizovací hodnotou a v této hodnotě se po odečtení příslušných odpisů a opravných položek snižujících jejich hodnotu vykazují v rozvaze, přičemž pořizovací hodnotou se rozumí buď pořizovací cena definovaná v článku 21, nebo náklady na výrobu definované v článku 22, nebo hodnota vkladu definovaná v článku 23 uvedené vyhlášky.

11

Skutkový základ, jak vyplývá z předkládacího rozhodnutí, může být shrnut následovně.

12

Společnost GIMLE je akciová společnost založená podle belgického práva dne 26. listopadu 1998 A. Sjöwallem a B. Larsson, kteří jsou švédskými státními příslušníky a rezidenty ve Spojeném království. Předmětem činnosti společnosti GIMLE je zejména nabývání účastí ve společnostech a jejich řízení.

13

Dne 27. listopadu 1998 nabyla společnost GIMLE 50 akcií společnosti TV‑Shop Europe AB, založené podle švédského práva, jejímž zakladatelem byl rovněž A. Sjöwall, a to za částku 5000 švédských korun, (SEK), tedy 100 SEK za akcii. Dne 4. ledna 1999, tedy 38 dnů po jejich nabytí, prodala společnost GIMLE uvedené akcie společnosti Electronic Retailing AB, založené podle švédského práva, za cenu 17000000 SEK, tedy 340000 SEK za akcii. V návaznosti na tento prodej zaúčtovala společnost GIMLE kapitálový zisk ve výši 74776696 belgických franků (BEF) (1853668 eur), který odpovídá rozdílu mezi prodejní cenou a pořizovací cenou uvedených akcií.

14

Avšak pro daňové účely je tento druh kapitálového zisku dosažený v návaznosti na prodej akcií v Belgii předmětem výjimky, takže společnost GIMLE neuvedla tento kapitálový zisk jako zdanitelný příjem v přiznání ke korporační dani za zdaňovací období 2000 (příjmy za rok 1999).

15

V opravném daňovém výměru ze dne 19. listopadu 2002 došla nicméně daňová správa k závěru, že společnost GIMLE dosáhla zdanitelného příjmu, jelikož dosáhla kapitálového zisku při koupi akcií dotčených ve věci v původním řízení, tedy „v návaznosti na výstup peněžního aktiva nahrazeného akciemi, jejichž skutečná hodnota je vyšší než zaplacená cena“. Daňová správa přitom vycházela z toho, že skutečná hodnota akcií v okamžiku jejich nabytí dne 27. listopadu 1998 neodpovídala jejich pořizovací ceně (100 SEK za akcii), ale jejich prodejní ceně ze dne 4. ledna 1999 (340000 SEK za akcii). V důsledku toho daňová správa uplatnila na odpovídající kapitálový zisk ve výši 74776696 BEF (1853668 eur) daň z příjmu.

16

Společnost GIMLE podala žalobu proti rozhodnutí ze dne 18. července 2003, kterým daňová správa zamítla její stížnost, a soud prvního stupně v Bruselu prohlásil uvedenou žalobu za přípustnou a opodstatněnou. V důsledku toho uvedený soud nařídil snížení sporné daně a uložil Belgickému státu vrátit veškeré neoprávněně vybrané částky spolu s úroky z prodlení.

17

Opravný prostředek podaný Belgickým státem k odvolacímu soudu v Bruselu proti rozsudku vydanému v prvním stupni byl zamítnut. Uvedený soud nezpochybnil platnost posouzení skutkových okolností provedeného Belgickým státem, podle kterého byla pořizovací cena akcií dotčených ve věci v původním řízení zjevně nižší než jejich skutečná hodnota, které odpovídala jejich prodejní ceně získané o 38 dnů později. Uvedený soud měl však za to, že toto posouzení postrádá relevanci, jelikož podle čl. 3 prvního pododstavce, článku 4 a čl. 16 prvního pododstavce královské vyhlášky měla společnost GIMLE povinnost zaúčtovat uvedené akcie nikoli v jejich skutečné hodnotě, ale v jejich historické pořizovací ceně. Uvedený soud zejména konstatoval, že článek 16 uvedené vyhlášky ukládá upřednostnit skutečnou hodnotu před historickou pořizovací cenou pouze ve „výjimečných“ případech a že čl. 4 druhý pododstavec uvedené vyhlášky umožňuje, aby podnik poskytl věrný a pravdivý obraz o stavu aktiv a pasiv tím, že v příloze k roční účetní závěrce uvede „doplňující informace“, aniž by se odchýlil od jednotného pravidla oceňování v závislosti na historické ceně. V důsledku toho odvolací soud v Bruselu potvrdil rozsudek vydaný v prvním stupni a rozhodl, že Belgický stát při výpočtu daně z příjmu, kterou měla zaplatit společnost GIMLE, nesprávně zohlednil kapitálový zisk ve výši 74776696 BEF.

18

État belge podal proti rozsudku odvolacího soudu v Bruselu kasační opravný prostředek, přičemž zastával názor, že čl. 3 první pododstavec, článek 4 a čl. 16 první pododstavec královské vyhlášky nestanoví jen uvedení doplňujících informací v příloze k roční účetní závěrce, ale ukládají povinnost odchýlit se od zásady zaúčtování aktiv v pořizovací ceně, jestliže – jako je tomu ve věci v původním řízení – zaplacená cena zjevně neodpovídá skutečné hodnotě předmětného majetku, a tím podává zkreslený obraz o stavu aktiv a pasiv, finanční pozici a zisku nebo ztrátě společnosti.

19

Vzhledem k tomu, že kasační opravný prostředek État belge vyžaduje výklad čl. 2 odst. 3 až 5 čtvrté směrnice, rozhodl se Cour de cassation přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:

„Je třeba vykládat čl. 2 odst. [3 až 5] čtvrté směrnice […] v tom smyslu, že v případě, kdy pořizovací cena zjevně neodpovídá reálné hodnotě daného majetku, čímž podává zkreslený obraz o stavu aktiv a pasiv, finanční situaci a výsledku hospodaření podniku, nestanoví pouze povinnost uvést doplňující informace v příloze k roční účetní závěrce, nýbrž ukládá povinnost odchýlit se od zásady zaúčtování aktiv v pořizovací ceně a zaúčtovat je ihned v prodejní ceně, pokud se tato cena jeví jako jeho reálná hodnota?“

20

Soudnímu dvoru předložily svá písemná vyjádření společnost GIMLE, belgická a německá vláda, jakož i Evropská komise. Společnost GIMLE, německá vláda a Komise mají za to, že na tuto otázku je třeba dát zápornou odpověď. Pouze belgická vláda zastává opačné stanovisko.

21

Společnost GIMLE a německá vláda zdůrazňují, že způsob oceňování stanovený v článku 32 čtvrté směrnice je založen na historické ceně aktiv, kterou představují náklady na pořízení nebo náklady na výrobu. Dodávají, že od tohoto způsobu se lze odchýlit jen v případech konkrétně uvedených v článku 33 uvedené směrnice.

22

Komise odkázala na rozsudky ze dne 27. června 1996, Tomberger (C-234/94, Recueil, s. I-3133, bod 17), a ze dne 14. září 1999, DE + ES Bauunternehmung (C-275/97, Recueil, s. I-5331, bod 26) a připomněla, že zásada věrného a pravdivého obrazu uvedená v čl. 2 odst. 3 čtvrté směrnice představuje prvořadý cíl uvedené směrnice. Zúčastnění, kteří předložili vyjádření Soudnímu dvoru, se však neshodují ohledně významu čl. 2 odst. 5 uvedené směrnice, který stanoví povinnost odchýlit se od ustanovení směrnice, pokud ve výjimečných případech dojde k tomu, že jeho uplatňování je v rozporu se zásadou věrného a pravdivého obrazu.

23

Společnost GIMLE, německá vláda a Komise tvrdí, že nabytí aktiva za cenu nižší, než je jeho skutečná hodnota, není „výjimečným případem“ ve smyslu čl. 2 odst. 5 čtvrté směrnice, který by odůvodňoval odchylku od zásady oceňování na základě historické ceny podle článku 32 uvedené směrnice. V tomto ohledu společnost GIMLE zdůrazňuje, že volba unijního zákonodárce učiněná ve prospěch způsobu založeného na historické ceně znamená, že účetnictví podniků uvádí hodnotová vyjádření, jež pouze zřídka odpovídají skutečné hodnotě aktiv. Německá vláda dodává, že pokud je pořizovací cena nižší než skutečná hodnota aktiv, vede uvedená metoda nevyhnutelně ke vzniku často značných latentních rezerv, ale že takové latentní rezervy jsou v souladu se zásadou obezřetnosti uvedenou v čl. 31 odst. 1 písm. c) uvedené směrnice.

24

Belgická vláda má naopak za to, že pojem „výjimečný případ“ uvedený v čl. 2 odst. 5 čtvrté směrnice zahrnuje případy, kdy pořizovací cena aktiva je – jako ve věci v původním řízení – zjevně nižší než jeho skutečná hodnota, jelikož použití pořizovací ceny by vedlo ke zkreslení obrazu o finanční situaci podniku. V tomto ohledu belgická vláda odkazuje obdobně na bod 32 výše uvedeného rozsudku DE + ES Bauunternehmung, v němž Soudní dvůr rozhodl, že „výjimečné případy“ uvedené v čl. 31 odst. 2 čtvrté směrnice jsou případy, kdy samotné ocenění by nepodalo nejpravdivější možný obraz o skutečné finanční situaci dotčené společnosti.

25

Podstatou předběžné otázky předkládajícího soudu je, zda zásada věrného a pravdivého obrazu uvedená v čl. 2 odst. 3 až 5 čtvrté směrnice ukládá povinnost odchýlit se od zásady ocenění aktiv na základě nákladů na pořízení nebo nákladů na výrobu, uvedené v článku 32 směrnice, ve prospěch ocenění na základě jejich skutečné hodnoty, jestliže jsou pořizovací cena nebo náklady na výrobu uvedených aktiv zjevně nižší než jejich skutečná hodnota.

26

Z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že se spor v původním řízení týká zaúčtování nabytí obchodních podílů, které byly měsíc po nabytí opět prodány za cenu 3 400krát vyšší, než byla pořizovací cena.

27

Z uvedeného rozhodnutí rovněž vyplývá, že spor v původním řízení je daňové povahy, neboť zaúčtování akcií v jejich skutečné hodnotě v okamžiku jejich nabytí by belgickým orgánům umožnilo uložit dotčené společnosti daň z kapitálového zisku vytvořeného rozdílem mezi skutečnou hodnotou uvedených akcií a jejich pořizovací cenou.

28

V tomto ohledu již měl Soudní dvůr možnost uvést, že cílem čtvrté směrnice není stanovit podmínky, za kterých roční účetní závěrky společností mohou nebo mají sloužit jako základ pro určení – ze strany daňových orgánů členských států – základu a výše takové daně, jako je korporační daň dotčená ve věci v původním řízení. Naproti tomu není nijak vyloučena možnost, aby členské státy využily roční účetní závěrky jako referenční základ pro daňové účely (rozsudek ze dne 7. ledna 2003, BIAO, C-306/99, Recueil, s. I-1, bod 70), a žádné ustanovení čtvrté směrnice nezakazuje členským státům korigovat pro daňové účely účinky účetních pravidel dotčených v uvedené směrnici, s cílem určit zdanitelný zisk co nejblíže hospodářské skutečnosti.

29

Je třeba připomenout, že čtvrtá směrnice má zajistit koordinaci vnitrostátních předpisů týkajících se struktury a obsahu ročních účetních závěrek, jakož i výročních zpráv a způsobů oceňování, s cílem chránit společníky a třetí osoby. Podle třetího bodu odůvodnění proto směřuje pouze ke stanovení minimálních podmínek týkajících se rozsahu finančních informací, jež by měly být zveřejňovány (výše uvedený rozsudek BIAO, bod 69).

30

Čtvrtá směrnice tuto koordinaci obsahu ročních účetních závěrek zakládá na zásadě „věrného a pravdivého obrazu“, jejíž dodržování je jejím prvořadým cílem (výše uvedené rozsudky Tomberger, bod 17; DE + ES Bauunternehmung, bod 26, a BIAO, bod 72). Podle této zásady uvedené v čl. 2 odst. 3 až 5 směrnice musí roční účetní závěrky podávat věrný a pravdivý obraz o stavu aktiv, pasiv, finanční pozici a zisku nebo ztrátě společnosti.

31

Článek 2 odst. 3 až 5 čtvrté směrnice, jež stanoví zásadu věrného a pravdivého obrazu, se nachází v oddílu 1 směrnice, nazvaném „Obecná ustanovení“. Oddíl 7 směrnice, nazvaný „Pravidla oceňování“, vymezuje pravidla oceňování položek uvedených v ročních účetních závěrkách, mezi kterými se nachází obecné zásady uvedené v článku 31 směrnice.

32

Soudní dvůr již měl možnost uvést, že uplatňování zásady věrného a pravdivého obrazu se musí v rámci možností řídit obecnými zásadami uvedenými v článku 31 čtvrté směrnice, mezi kterými má zvláštní význam zásada obezřetnosti uvedená v čl. 31 odst. 1 písm. c) směrnice (výše uvedený rozsudek Tomberger, bod 18).

33

Podle ustanovení čl. 31 odst. 1 písm. c) čtvrté směrnice, které stanoví zásadu obezřetnosti, vzetí v úvahu všech skutečností – vytvořených zisků, nákladů a výnosů, závazků a ztrát – které se skutečně vztahují k dotčenému účetnímu období, umožňuje dodržování zásady věrného a pravdivého obrazu (výše uvedené rozsudky Tomberger, bod 22, a BIAO, bod 123). Uvedený odstavec 1 písm. c) bod aa) zejména stanoví, že zahrnout se smějí jen zisky, které byly vytvořeny k rozvahovému dni.

34

Zásadu věrného a pravdivého obrazu je rovněž třeba chápat ve světle zásady uvedené v článku 32 čtvrté směrnice, podle které se položky vykazované v roční účetní závěrce oceňují na základě nákladů na pořízení nebo výrobu aktiv.

35

Podle uvedeného ustanovení se věrný a pravdivý obraz, který mají poskytnout roční účetní závěrky společnosti, zakládá na ocenění aktiv nikoli na základě jejich skutečné hodnoty, ale na základě jejich historické ceny.

36

Je pravda, že čl. 2 odst. 5 čtvrté směrnice stanoví, že pokud dojde ve výjimečných případech k tomu, že uplatňování některého ustanovení této směrnice je v rozporu s povinností uloženou v odstavci 3 tohoto článku 2, je třeba povolit výjimku z daného ustanovení, aby byl podán věrný a pravdivý obraz ve smyslu uvedeného odstavce 3.

37

Podle čl. 2 odst. 5 uvedené směrnice je tedy představitelné, že bude třeba se ve výjimečných případech odchýlit od článku 32 téže směrnice, který ukládá ocenění aktiv na základě nákladů nebo nákladů na výrobu, jestliže by uplatnění tohoto způsobu oceňování podalo zkreslený obraz o stavu aktiv, pasiv, finanční pozici, jakož i o zisku nebo ztrátě společnosti.

38

Je však třeba konstatovat, jak zdůrazňují společnost GIMLE, německá vláda a Komise, že podhodnocení aktiv v účetnictví společností nepředstavuje samo o sobě „výjimečný případ“ ve smyslu čl. 2 odst. 5 čtvrté směrnice.

39

Možné podhodnocení určitých aktiv v účetnictví společností je totiž v případě, kdy je jejich pořizovací cena nižší než jejich skutečná hodnota, jen nezbytným důsledkem volby, kterou unijní zákonodárce v článku 32 čtvrté směrnice učinil ve prospěch způsobu oceňování založeného nikoli na skutečné hodnotě aktiv, ale na jejich historické ceně.

40

Jak mimoto zdůrazňuje německá vláda, podhodnocení určitých aktiv, jako například obchodních podílů, v účetnictví společnosti z důvodu jejich ocenění na základě pořizovací ceny nebo nákladů na výrobu, je v souladu se zásadou obezřetnosti uvedenou v čl. 31 odst. 1 písm. c) čtvrté směrnice. Konkrétně by ocenění takových aktiv na základě jejich skutečné hodnoty vedlo k vykázání kapitálového zisku v účetnictví společnosti, který odpovídá rozdílu mezi skutečnou hodnotou a pořizovací cenou daných aktiv, a to v rozporu s čl. 31 odst. 1 písm. c) bodem aa), podle kterého se smějí zahrnout jen zisky, které byly vytvořeny k rozvahovému dni.

41

Kromě toho Komise správně uvádí, že État belge v okamžiku transakcí dotčených ve věci v původním řízení dosud nepřijal fakultativní ustanovení na základě čl. 2 odst. 5, nebo článku 33 čtvrté směrnice. Komise rovněž právem zdůrazňuje, že společnost, která má jistotu, že vytvoří značný zisk z důvodu závazků přijatých pro budoucí prodej aktiv, je na základě čl. 2 odst. 4 této směrnice povinna poskytnout v tomto ohledu doplňující informace.

42

S ohledem na všechny předcházející úvahy je třeba na položenou otázku odpovědět tak, že zásada věrného a pravdivého obrazu uvedená v čl. 2 odst. 3 až 5 čtvrté směrnice neumožňuje se odchýlit od zásady ocenění aktiv na základě nákladů na pořízení nebo nákladů na výrobu, uvedené v článku 32 uvedené směrnice, ve prospěch ocenění na základě jejich skutečné hodnoty, jestliže jsou pořizovací cena nebo náklady na výrobu uvedených aktiv zjevně nižší než jejich skutečná hodnota.

43

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (desátého senátu) rozhodl takto:

Zásada věrného a pravdivého obrazu uvedená v čl. 2 odst. 3 až 5 čtvrté směrnice Rady 78/660/EHS ze dne 25. července 1978 založené na [44 odst. 2 písm. g) ES] o ročních účetních závěrkách některých forem společností neumožňuje odchýlit se od zásady ocenění aktiv na základě nákladů na pořízení nebo nákladů na výrobu, uvedené v článku 32 uvedené směrnice, ve prospěch ocenění na základě jejich skutečné hodnoty, jestliže jsou pořizovací cena nebo náklady na výrobu uvedených aktiv zjevně nižší než jejich skutečná hodnota.