—

za X B. Schuverem, advocaat,

—

za nizozemskou vládu B. Koopman a C. Wissels, jako zmocněnkyněmi,

—

za řeckou vládu M. Tassopoulou a G. Papagianni, jako zmocněnkyněmi,

—

za Evropskou komisi C. Barslev a W. Roelsem, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu článku 43 ES.

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi X a Minister van Financiën (ministerstvo financí) ohledně dodatečného výměru daně určeného dotčené osobě z důvodu nezaplacení daně z osobních automobilů a motocyklů při prvním použití osobního motorového vozidla na nizozemských veřejných komunikacích.

3

Článek 1 odst. 1 zákona z roku 1992 o dani z osobních automobilů a motocyklů (Wet op de belasting van personenauto’s en motorrijwielen 1992, Stb. 1992, č. 709, dále jen „zákon z roku 1992“) stanoví, že tato osobní motorová vozidla podléhají uvedené dani.

4

Podle čl. 1 odst. 2 a odst. 5 zákona z roku 1992 vzniká povinnost zaplatit daň z osobních automobilů a motocyklů při registraci vozidla v nizozemském registru. Jsou-li však osobní motorová vozidla nebo motocykly, jež nejsou zaregistrovány v Nizozemsku, dány k dispozici fyzické osobě, která je rezidentem tohoto členského státu, anebo právnické osobě, která v něm má sídlo, vzniká povinnost tuto daň zaplatit počínaje dnem prvního použití daného motorového vozidla v nizozemské silniční síti.

5

V článku 5 odst. 2 tohoto zákona se uvádí, že osobou povinnou k dani z osobních automobilů a motocyklů je, co se týče neregistrovaných osobních motorových vozidel nebo motocyklů, osoba, která má motorové vozidlo skutečně k dispozici.

6

Podle čl. 9 odst. 1 zmíněného zákona činí sazba uvedené daně z osobního motorového vozidla 45,2 % jeho čisté katalogové ceny, s výhradou snížení a zvýšení sazby uvedených v tomto ustanovení. Tato cena odpovídá ceně doporučené výrobcem nebo dovozcem dalším prodejcům, snížené o daň z přidané hodnoty.

7

U nových osobních motorových vozidel se jejich čistá katalogová cena stanoví ke dni přidělení registrační značky v Nizozemsku. U ojetých osobních motorových vozidel se jejich čistá katalogová cena stanoví ke dni jejich prvního použití bez ohledu na to, zda k němu došlo v Nizozemsku či jinde.

8

Vnitrostátní právní úprava, o kterou se jedná v původním řízení, stanoví, že v případě, že se v nizozemské silniční síti poprvé použila osobní motorová vozidla nebo motocykly, jež nebyla registrována v Nizozemsku a byla dána k dispozici fyzické osobě, která je rezidentem tohoto členského státu, anebo právnické osobě, která v něm má sídlo, že se pro účely zaplacení daně z osobních automobilů a motocyklů použije čistá katalogová cena pro ojetá vozidla.

9

Při výběru uvedené daně z ojetých vozidel se přihlíží k již uplynulé době užívání, přičemž se částka daně sníží o určitou procentní sazbu.

10

X je belgickou státní příslušnicí. Od roku 1998 má v Nizozemsku ordinaci pro čelistní ortopedii a vlastní v tomto státě dům, jejž obývá se svým druhem v době, kdy je tato ordinace otevřena. Mimo tuto dobu bydlí oba dva v bytě, který si najali v Belgii.

11

X vlastní automobil, jejž si koupila v Belgii v roce 2004 a který používá k soukromým i profesním účelům jak v tomto členském státě, tak v Nizozemsku. Ze spisu vyplývá, že z průměrného počtu kilometrů ročně najetých X připadne polovina na Belgii a polovina na Nizozemsko.

12

X své vozidlo zaregistrovala v Belgii a zaplatila daň ve výši 4957 eur z jeho uvedení do provozu.

13

Dne 19. července 2006 nizozemský daňový orgán konstatoval, že X svůj vůz používala v nizozemské silniční síti, aniž uhradila daň z osobních automobilů a motocyklů. Proto jí byl zaslán dodatečný výměr daně znějící na částku 17315 eur.

14

X podala stížnost proti tomuto dodatečnému výměru daně, jejž však Belastinginspecteur (daňový inspektor) potvrdil, z toho důvodu, že dotčená osoba měla bydliště v Nizozemsku a svůj vůz používala na nizozemských veřejných komunikacích.

15

Zatímco Rechtbank te Leeuwarden vyhověla žalobě X směřující proti rozhodnutí Belastinginspecteur, Gerechtshof te Leeuwarden vyhověl odvolání Minister van Financiën a rozsudek Rechtbank te Leeuwarden zrušil.

16

Podle Gerechtshof te Leeuwarden se X nemůže dovolávat zásady proporcionality, neboť její vozidlo je trvale používáno v Nizozemsku a daň z osobních automobilů a motocyklů nepředstavuje překážku pro výkon svobod zaručených unijním právem. V tomto ohledu skutečnost, že X zaplatila belgickou daň z uvedení vozidla do provozu, nebrání tomu, aby byla osobou povinnou k dani z osobních automobilů a motocyklů z tohoto vozidla jakožto nizozemská rezidentka ve smyslu nizozemské právní úpravy.

17

X podala proti rozsudku Gerechtshof te Leeuwarden kasační stížnost k předkládajícímu soudu. Podle tohoto naposled uvedeného soudu je nesporné, že X má bydliště v Nizozemsku ve smyslu nizozemské právní úpravy, třebaže nelze vyloučit, že by mohla být považována i za belgickou rezidentku ve smyslu belgické právní úpravy. V tomto ohledu, jelikož tento naposled uvedený bod nebyl zpochybněn, vychází předkládající soud z předpokladu, že X má bydliště i v Belgii a její vůz je určen k trvalému užívání i v tomto členském státě.

18

Za těchto okolností se Hoge Raad der Nederlanden rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

19

Úvodem je třeba poukázat na to, že předkládající soud ve svých otázkách nenaznačuje, podle kterého či kterých ustanovení unijního práva by měl Soudní dvůr provést své posouzení.

20

V tomto ohledu Soudní dvůr za obdobných okolností uvedl, že přísluší jemu, aby ze všech poznatků předložených vnitrostátním soudem, zejména z odůvodnění předkládacího rozhodnutí, vytěžil prvky unijního práva relevantní ve vztahu k předmětu sporu v původním řízení (rozsudek ze dne 5. května 2011, Bartlett a další, C-537/09, Sb. rozh. s. I-3417, bod 36).

21

V projednávané věci musí Soudní dvůr vzhledem ke skutečnosti, že X je belgickou státní příslušnicí, která vykonává samostatnou výdělečnou činnost ortodontistky v Nizozemsku a že dotčený dodatečný výměr daně, o který se jedná ve věci v původním řízení, jí byl zaslán v průběhu července 2006, posoudit otázky položené předkládajícím soudem s ohledem na svobodu usazování, kterou zaručuje článek 43 ES.

22

V souladu s tím je otázky položené předkládajícím soudem, které je třeba přezkoumat společně, nutno chápat tak, že jimi má být v podstatě zjištěno, zda musí být článek 43 ES vykládán v tom smyslu, že brání právní úpravě členského státu, jež při prvním použití ve vnitrostátní silniční síti podrobuje dani motorové vozidlo, které bylo registrováno a zdaněno již při registraci v jiném členském státě, je-li toto vozidlo především určeno ke skutečnému a trvalému používání v obou těchto členských státech nebo je takto fakticky používáno.

23

V tomto ohledu je třeba připomenout, že s výhradou některých výjimek, které jsou pro věci v původním řízení irelevantní, nebylo zdanění vozidel na úrovni Evropské unie harmonizováno. Členské státy mají tedy volnost vykonávat svou daňovou pravomoc v této oblasti za podmínky, že ji vykonávají v souladu s unijním právem (viz rozsudek ze dne 26. dubna 2012, van Putten a další, C‑578/10 až C‑580/10, bod 37 a citovaná judikatura, jakož i usnesení ze dne 27. dubna 2012, Notermans-Boddenberg, C‑114/11, bod 21).

24

Co se týče daně z registrace vozidel, podle ustálené judikatury členský stát může podrobit dani registraci osobního automobilu registrovaného v jiném členském státě, pokud je uvedené vozidlo určeno hlavně k trvalému užívání na území prvního členského státu nebo pokud je skutečně tímto způsobem užíváno (viz výše uvedený rozsudek van Putten a další, bod 46, jakož i výše uvedené usnesení Notermans-Boddenberg, bod 26).

25

Co se konkrétně týče daně z osobních automobilů a motocyklů, Soudní dvůr měl již příležitost rozhodnout, že pokud jsou vozidla dotčená v původním řízení, která nejsou registrována v Nizozemsku, určena hlavně k trvalému užívání na území Nizozemska či jsou skutečně tímto způsobem užívána, odlišné zacházení mezi rezidentem Nizozemska, který používá takové vozidlo, a osobou, která používá za stejných podmínek vozidlo registrované v tomto členském státě, neexistuje, jestliže naposled uvedené vozidlo, které je rovněž určeno hlavně k trvalému užívání na území Nizozemska, již bylo při své registraci v Nizozemsku podrobeno dani z osobních automobilů a motocyklů (viz výše uvedený rozsudek van Putten a další, bod 50, jakož i výše uvedené usnesení Notermans-Boddenberg, bod 27).

26

Stejně tak bylo rozhodnuto, že za těchto podmínek je daň z osobních automobilů a motocyklů, která je požadována při prvním použití vozidla neregistrovaného v Nizozemsku v nizozemské silniční síti, odůvodněna stejně jako platba daně splatné při registraci vozidla v Nizozemsku, za předpokladu, že uvedená daň bere v úvahu amortizaci vozidla v okamžiku jeho prvního použití, jak patrně vyplývá ze zákona z roku 1992 (viz výše uvedený rozsudek van Putten a další, bod 51, jakož i výše uvedené usnesení Notermans‑Boddenberg, bod 28).

27

Předkládající soud se dotazuje, zda má pouhá skutečnost, že vozidlo je určeno hlavně k trvalému a skutečnému užívání, anebo je tímto způsobem skutečně užíváno, nejen na nizozemském území, ale i na území členského státu jeho registrace, vést k omezení výkonu daňových pravomocí obou těchto členských států.

28

V tomto ohledu je třeba připomenout, že při neexistenci harmonizace na úrovni Unie nevýhody, které mohou vyplývat ze souběžného výkonu daňové pravomoci různých členských států, nejsou omezeními volného pohybu za předpokladu, že takový výkon není diskriminační (viz rozsudek ze dne 8. prosince 2011, Banco Bilbao Vizcaya Argentaria, C-157/10, Sb. rozh. s. I-13023, bod 38).

29

Jak mimoto uvedla generální advokátka v bodě 48 svého stanoviska s odkazem na výše uvedený rozsudek Banco Bilbao Vizcaya Argentaria (bod 39), je i za předpokladu, že skutečnosti vedoucí k povinnosti k dani z osobních automobilů a motocyklů i k belgické dani z uvedení vozidla do provozu jsou totožné, třeba připomenout, že členské státy nejsou povinny přizpůsobit svůj vlastní daňový systém různým systémům zdaňování jiných členských států, zejména za tím účelem, aby bylo odstraněno dvojí zdanění.

30

V projednávané věci, i když je vozidlo dotčené v původním řízení užíváno X jak k soukromým účelům, tak k jízdám na pracoviště nacházející se v jiném členském státě, právní úprava dotčená v původním řízení neznevýhodňuje dotčenou osobu více než osoby samostatně výdělečně činné, které již byly osobami povinnými k dani z osobních automobilů a motocyklů, vzhledem k tomu, že každý nizozemský rezident, ať již vykonává takovouto činnost, či nikoliv, podléhá této dani buď z důvodu zápisu motorového vozidla do nizozemského registru vozidel, nebo od prvního užití takovéhoto vozidla zaregistrovaného v jiném členském státě v nizozemské silniční síti (co se týče článku 39 ES, v tomto smyslu viz výše uvedené usnesení Notermans-Boddenberg, bod 30).

31

Z toho plyne, že daňové znevýhodnění X, které se týká situace, kdy vykonávala své činnosti před výkonem svobody usadit se v Nizozemsku, a které vyplývá pouze z nediskriminačního výkonu daňových pravomocí oběma dotyčnými členskými státy, neodporuje článku 43 ES.

32

Vzhledem ke všem předchozím úvahám je na položené otázky třeba odpovědět tak, že článek 43 ES musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání právní úpravě členského státu, která při prvním použití v tuzemské silniční síti podrobuje dani motorové vozidlo, které bylo registrováno a zdaněno již při registraci v jiném členském státě, je-li toto vozidlo převážně určeno ke skutečnému a trvalému užívání v obou těchto členských státech nebo je tímto způsobem fakticky používáno, za předpokladu, že uvedená daň není diskriminační.

33

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (druhý senát) rozhodl takto:

Článek 43 ES musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání právní úpravě členského státu, která při prvním použití v tuzemské silniční síti podrobuje dani motorové vozidlo, které bylo registrováno a zdaněno již při registraci v jiném členském státě, je-li toto vozidlo převážně určeno ke skutečnému a trvalému užívání v obou těchto členských státech nebo je tímto způsobem fakticky používáno, za předpokladu, že uvedená daň není diskriminační.