1

Evropská komise se svou žalobou domáhá, aby Soudní dvůr určil, že Španělské království tím, že nepřijalo všechna opatření nezbytná k provedení čl. 4 odst. 8, čl. 7 odst. 2, čl. 10 odst. 1 a 2, jakož i oddílů 1.3 a 1.4 přílohy V směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES ze dne 23. října 2000, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky (Úř. věst. L 327, s. 1), pokud jde o povodí uvnitř samosprávných společenství, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z uvedené směrnice.

2

Podle článku 1 směrnice 2000/60 je jejím účelem stanovit rámec pro ochranu vnitrozemských povrchových vod, brakických vod, pobřežních vod a podzemních vod.

3

„Povodím“ se podle čl. 2 bodu 13 této směrnice rozumí „území, ze kterého veškerý povrchový odtok odtéká sítí potoků, řek, a případně i jezer, do moře v jediném vyústění, ústí nebo deltě toku.“

4

Článek 4 uvedené směrnice, nadepsaný „Environmentální cíle“, v odstavci 8 stanoví:

„Při uplatňování odstavců 3, 4, 5, 6 a 7 členské státy zabezpečí, že nedojde k trvalému vyloučení nebo ústupkům při dosahování cílů požadovaných touto směrnicí v jiných vodních útvarech ležících v téže oblasti povodí a že uplatňování je v souladu se zaváděním jiných předpisů Společenství v oblasti životního prostředí.“

5

Článek 7 téže směrnice, nadepsaný „Vody využívané k odběru pitné vody“, v odstavci 2 stanoví:

„Kromě splnění cílů podle článku 4 v souladu s požadavky této směrnice pro povrchové vody, včetně norem kvality stanovených na úrovni Společenství podle článku 16, zajistí členské státy pro každý vodní útvar určený podle odstavce 1, aby za použitého režimu úpravy vody a v souladu s právními předpisy Společenství splnila upravená voda požadavky směrnice 80/778/EHS ve znění směrnice 98/83/ES.“

6

Článek 8 směrnice 2000/60, nadepsaný „Monitorování stavu povrchových vod, podzemních vod a chráněných oblastí“, v odstavci 2 uvádí:

„[Programy pro monitorování stavu vod] musí být proveditelné nejpozději do šesti let ode dne vstupu této směrnice v platnost, pokud příslušné právní předpisy nestanoví jinak. Takové monitorování je v souladu s požadavky uvedenými v příloze V.“

7

Článek 10 této směrnice, nadepsaný „Sdružený přístup k bodovým a difúzním zdrojům znečišťování“, v odstavcích 1 a 2 stanoví:

„1.   Členské státy zajistí, aby všechna vypouštění do povrchových vod podle odstavce 2 byla omezována podle sdruženého přístupu uvedeného v tomto článku.

2.   Členské státy zabezpečí zavedení nebo provedení:

podle:

nejpozději do 12 let ode dne vstupu této směrnice v platnost, pokud příslušné právní předpisy nestanoví jinak.“

8

Příloha V směrnice 2000/60 obsahuje oddíl 1.3, nadepsaný „Monitorování ekologického stavu a chemického stavu povrchových vod“. Tento oddíl stanoví:

„Monitorovací síť povrchových vod musí být zřízena v souladu s požadavky článku 8. Monitorovací síť musí být navržena tak, aby poskytla souvislý a souhrnný přehled o ekologickém a chemickém stavu v rámci každého povodí a aby umožnila klasifikaci vodních útvarů do pěti tříd odpovídajících normativním definicím v části 1.2. Členské státy zařadí do plánu povodí mapu nebo mapy znázorňující monitorovací síť povrchových vod.

Na základě charakteristik a zhodnocení dopadů zpracovaných v souladu s článkem 5 a přílohou II zřídí členské státy pro každé období platnosti plánu povodí situační monitorovací program a provozní monitorovací program. Pro členské státy může být v některých případech též potřebné zřídit programy situačního monitorování.

Členské státy monitorují ukazatele, které jsou indikativní pro stav každé příslušné kvalitativní složky. Při výběru ukazatelů pro složky biologické kvality určí členské státy přiměřenou taxonomickou úroveň požadovanou pro dosažení přiměřené spolehlivosti a přesnosti klasifikace kvalitativních složek. Odhady spolehlivosti a přesnosti výsledků monitorovacích programů se uvedou v plánu.“

9

Pododdíly 1.3.1 až 1.3.6 přílohy V této směrnice stanoví pravidla v oblasti návrhů situačního monitorování, provozního monitorování a průzkumného monitorování, četnosti monitorování, dodatečných monitorovacích požadavků pro chráněné oblasti a norem pro monitorování kvalitativních složek.

10

Oddíl 1.4 přílohy V směrnice 2000/60, nadepsaný „Klasifikace a znázornění ekologického stavu“, obsahuje pododdíl 1.4.1, nadepsaný „Porovnatelnost výsledků biologického monitorování“, který stanoví:

[...]“

11

Španělské právní předpisy rozlišují pro vodohospodářské účely mezi dvěma kategoriemi povodí, a sice povodí „mezi společenstvími“, která zahrnují vodní toky protékající na území několika samosprávných společenství a ohledně kterých může stanovit pravidla pouze stát, a povodí „uvnitř společenství“, která se nacházejí na území jediného samosprávného společenství a zákonodárné pravomoci k němu mohou převzít samosprávná společenství.

12

Článek 149 odst. 3 Ústavy zní:

„Pravomoci, které nebyly na stát touto Ústavou výslovně přeneseny, mohou na základě příslušných statutů převzít samosprávná společenství. Pravomoci v oblastech, které nebyly převzaty samosprávnými společenstvími, má stát, jehož normy mají v případě kolize ve všech oblastech, které nespadají do výlučné pravomoci samosprávných společenství, přednost. Právo státu doplňuje v každém případě právo samosprávných společenství.“

13

Pokud jde o povodí mezi společenstvími, dotyčná ustanovení směrnice 2000/60 byla provedena vyhláškou ARM/2656/2008 ze dne 10. září 2008, o schválení pokynů k vodohospodářskému plánování (BOE č. 229, ze dne 22. září 2008, č. 38472, dále jen „vyhláška z roku 2008“).

14

Jediný článek odst. 2 vyhlášky z roku 2008 stanoví, že „schválené pokyny se použijí na povodí mezi společenstvími.

15

Vyhláška z roku 2008 byla v některých bodech změněna vyhláškou ARM/1195/2011 ze dne 11. května 2011 (BOE č. 114, ze dne 13. května 2011, s. 48584, dále jen „vyhláška z roku 2011“).

16

Pokud jde o povodí uvnitř společenství, pouze samosprávné společenství Katalánsko využilo svou zákonodárnou pravomoc k provedení dotčených ustanovení směrnice 2000/60. Za tímto účelem přijalo dvě opatření, a sice nařízení 380/2006 ze dne 10. října 2006, o schválení nařízení o vodohospodářském plánovaní v Katalánsku (Diario Oficial de la Generalidad de Cataluña č. 4740 ze dne 16. října 2006, s. 42776, dále jen „nařízení 380/2006“) a vládní dohodu GOV/128/2008 ze dne 3. června 2008 o programu monitorování a kontroly povodí řek v Katalánsku (dále jen „vládní dohoda z roku 2008“).

17

Výzvou dopisem ze dne 24. února 2009 informovala Komise Španělské království, že má za to, že nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z některých ustanovení směrnice 2000/60, zejména čl. 4 odst. 8, čl. 7 odst. 2, čl. 10 odst. 1 a 2, jakož i oddílů 1.3 a 1.4 přílohy V této směrnice, jelikož nesprávně provedlo a použilo uvedená ustanovení ve španělském právním řádu.

18

Španělské království odpovědělo dopisem ze dne 23. června 2009.

19

Komise se domnívala, že tato odpověď neumožňuje dospět k závěru, že směrnice 2000/60 byla plně provedena, a zaslala proto Španělskému království dne 22. března 2010 odůvodněné stanovisko, v němž ho vyzvala, aby přijalo opatření nezbytná k dosažení souladu s tímto stanoviskem ve lhůtě dvou měsíců od jeho obdržení. Tato lhůta uplynula dne 22. května 2010.

20

Španělské království odpovědělo po uplynutí lhůty stanovené v odůvodněném stanovisku čtyřmi dopisy, ve kterých oznámilo opatření, která brzy přijme, aby dosáhlo souladu s tímto stanoviskem. Tento členský stát rovněž zaslal Komisi zprávy o pokroku při vypracovávání uvedených opatření, jakož i řadu aktů přijatých za tímto účelem. Mezi akty zaslanými Komisi je i vyhláška z roku 2011.

21

Komise měla s ohledem na tyto odpovědi za to, že situace zůstává neuspokojivá, pokud jde o provedení čl. 4 odst. 8, čl. 7 odst. 2, čl. 10 odst. 1 a 2, jakož i oddílů 1.3 a 1.4 přílohy V směrnice 2000/60 ohledně povodí uvnitř společenství. Komise se tedy rozhodla podat projednávanou žalobu.

22

Komise připouští, že jednak příloha V oddíl 1.4 směrnice 2000/60 a jednak čl. 4 odst. 8, čl. 7 odst. 2, čl. 10 odst. 1 a 2, jakož i příloha V oddíl 1.3 této směrnice, byly provedeny do španělského právního řádu oddílem 5.1 vyhlášky z roku 2008, respektive jediným článkem odst. 2 až 6 vyhlášky z roku 2011. Nicméně jelikož se tyto vyhlášky použijí pouze na povodí mezi společenstvími, Komise z toho vyvozuje, že výše uvedená ustanovení směrnice 2000/60 nebyla provedena, pokud jde o povodí uvnitř společenství.

23

Španělské království uvádí, že pokud jde o povodí uvnitř společenství, která se nacházejí mimo Katalánsko, je provedení povinností vyplývajících z dotčených ustanovení směrnice 2000/60 do vnitrostátního práva zajištěno doplňujícím ustanovením uvedeným v čl. 149 odst. 3 in fine Ústavy. Z uvedeného doplňujícího ustanovení zejména vyplývá, že jestliže samosprávné společenství, které v určité oblasti disponuje zákonodárnou pravomocí, tuto pravomoc nevyužije nebo ji využije jen částečně, budou pro otázky neupravené samosprávným společenstvím nadále platit, ať již úplně nebo částečně, státní normy. Španělské království rovněž s poukazem na vyhlášku z roku 2008 tvrdí, že plné použití státních norem na povodí uvnitř společenství je v projednávaném případě zajištěno. Kromě toho Španělské království vytýká Komisi, že chtěla v rozporu s čl. 4 odst. 2 SEU a čl. 288 třetím pododstavcem SFEU stanovit způsob, jakým mělo v tomto členském státě dojít k provedení směrnice.

24

Komise popírá toto posledně uvedené tvrzení. Pokud jde o doplňující použití státních norem na povodí uvnitř společenství, uvádí, že výklad doplňujícího ustanovení, které Španělské království nabízí, není výkladem, který připouští judikatura španělského ústavního soudu. V každém případě v projednávané věci podle Komise nedochází k účinnému použití výše uvedených vyhlášek na povodí uvnitř společenství.

25

K žalobnímu bodu Komise vycházejícímu z neprovedení přílohy V oddílu 1.4 směrnice 2000/60 je třeba bez dalšího uvést, že Komise tento žalobní bod na jednání omezila na neprovedení bodů i) až iii) pododdílu 1.4.1 přílohy V této směrnice.

26

V tomto ohledu je třeba připomenout, že aby bylo vyhověno požadavku právní jistoty, musí být ustanovení směrnice podle ustálené judikatury provedena s nezpochybnitelným závazným účinkem, s požadovanou specifičností, přesností a jasností (viz zejména rozsudky ze dne 20. listopadu 2003, Komise v. Francie, C-296/01, Recueil, s. I-13909, bod 54, a ze dne 16. července 2009, Komise v. Irsko, C-427/07, Sb. rozh. s. I-6277, bod 55).

27

Nic to nemění na tom, že podle samotného znění článku 288 třetího pododstavce SFEU mají členské státy volbu formy a prostředků pro provedení směrnic, které nejlépe zajistí výsledek, jehož má být dosaženo. Z tohoto ustanovení vyplývá, že provedení směrnice nevyžaduje v každém členském státě nezbytně legislativní činnost.

28

Soudní dvůr také opakovaně rozhodl, že formální převzetí ustanovení směrnice do výslovného a zvláštního právního předpisu není vždy vyžadováno, neboť k provedení směrnice může postačovat, v závislosti na jejím obsahu, všeobecný právní kontext. Zejména existence obecných zásad ústavního nebo správního práva může učinit provedení zvláštními právními nebo správními opatřeními nadbytečnými, avšak za podmínky, že tyto zásady skutečně zaručují plné uplatnění směrnice vnitrostátními správními orgány a že v případě, kdy je cílem dotčeného ustanovení směrnice vznik práv jednotlivců, je právní situace vyplývající z těchto zásad dostatečně přesná a jasná a oprávněné osoby mohou zjistit úplný rozsah svých práv a případně se jich dovolat u vnitrostátních soudů (viz rozsudek ze dne 30. listopadu 2006, Komise v. Lucembursko, C-32/05, Sb. rozh. s. I-11323, bod 34 a citovaná judikatura).

29

Výtku Komise je tedy třeba zkoumat ve světle této judikatury.

30

Je nesporné, že Španělské království nepřijalo legislativní opatření k provedení přílohy V oddílu 1.4 směrnice 2000/60, pokud jde o povodí uvnitř společenství, která se nacházejí mimo Katalánsko, protože vyhláška z roku 2008 se použije pouze na povodí mezi společenstvími.

31

Podle Španělského království je toto provedení zajištěno doplňujícím ustanovením uvedeným v čl. 149 odst. 3 in fine Ústavy, které stanoví, že pokud samosprávná společenství nevyužila svou zákonodárnou pravomoc k provedení směrnice 2000/60, použije se vyhláška z roku 2008 rovněž na uvedená povodí uvnitř společenství.

32

Zaprvé i za předpokladu, že se doplňující ustanovení v projednávaném případě použije, Španělské království nicméně nevysvětlilo, jakým způsobem tato zásada umožňuje napravit neexistenci právní úpravy, pokud jde o povodí uvnitř společenství, vzhledem k výslovnému omezení působnosti vyhlášky z roku 2008 na povodí mezi společenstvími.

33

Dále je třeba uvést, že kdyby mělo být doplňující použití vyhlášky z roku 2008 chápáno tak, že se prováděcí ustanovení stanovená v jejím oddíle 5.1 použijí, jak uvedla generální advokátka v bodech 23 až 25 svého stanoviska, nad rámec znění jediného článku odst. 2 této vyhlášky na povodí uvnitř společenství, právní situace, která by z toho vyplývala, by nesplňovala požadavky na jasnost a přesnost, kterými se musí vyznačovat vnitrostátní prováděcí opatření (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 24. ledna 2002, Komise v. Itálie, C-372/99, Recueil, s. I-819, bod 18).

34

Je třeba rovněž doplnit, že Komise na základě zprávy Consejo de Estado ze dne 15. prosince 2010 poukazuje, a Španělské království jí v tomto bodě neoponuje, na nejistotu při současném stavu španělského ústavního práva ohledně dosahu doplňujícího ustanovení jakožto nástroje k zajištění provedení unijního práva.

35

Konečně je třeba uvést, že podle judikatury Tribunal Constitucional, kterou Španělské království cituje ve svém vyjádření, čl. 149 odst. 3 in fine Ústavy zřejmě neumožňuje doplňující použití státních norem v případě chybějící právní úpravy samosprávných společenství, ale má pouze vyplnit zjištěné mezery. Je třeba doplnit, že na jednání Španělské království potvrdilo, že v projednávaném případě samosprávná společenství, s výjimkou samosprávného společenství Katalánsko, nevyužila své zákonodárné pravomoci. Za těchto podmínek není použití doplňujícího ustanovení v projednávaném případě relevantní, pokud jde o povodí uvnitř společenství, která se nenacházejí v Katalánsku.

36

Pokud jde o odkaz na vyhlášku z roku 2008 ve vodohospodářských plánech povodí uvnitř společenství, který má prokázat plné použití uvedené vyhlášky na tato povodí, Španělské království s ohledem na výše uvedené neprokázalo, že samosprávná společenství jednala na základě právní povinnosti, když ve vodohospodářských plánech těchto povodí odkazovala na vyhlášku z roku 2008. Pokud však tento odkaz odráží pouhou správní praxi, která může být ze své povahy kdykoliv měněna a není odpovídajícím způsobem zveřejňována, nemůže být považován za platné splnění povinností vyplývajících ze Smlouvy (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 27. ledna 2011, Komise v. Lucembursko, C-490/09, Sb. rozh. s. I-247, bod 47 a citovaná judikatura).

37

Pokud jde o argument Španělského království, podle kterého se Komise snažila v rozporu s čl. 4 odst. 2 SEU a čl. 288 třetím pododstavcem SFEU stanovit způsob, jakým mělo dojít k provedení dotčených ustanovení, je třeba konstatovat, že tento argument spočívá na chybném výkladu žaloby Komise. Komise totiž v žalobě neuvedla ani nenavrhla Soudnímu dvoru způsob, jakým by mělo dojít k provedení dotčených ustanovení směrnice 2000/60 do španělského právního řádu.

38

S ohledem na výše uvedené je třeba považovat žalobní bod vycházející z neprovedení přílohy V pododdílu 1.4.1 bodů i) až iii) směrnice 2000/60, na kterou odkazuje čl. 8 odst. 2 této směrnice, za opodstatněný.

39

Je nesporné, že vyhláška z roku 2008 ve znění platném ke dni uplynutí lhůty stanovené v odůvodněném stanovisku neobsahovala žádné ustanovení k provedení čl. 4 odst. 8, čl. 7 odst. 2 a čl. 10 odst. 1 a 2 směrnice 2000/60, jakož i přílohy V oddílu 1.3 této směrnice, na kterou odkazuje čl. 8 odst. 2 uvedené směrnice.

40

Španělské království ve svých písemnostech uvádí, že tato ustanovení byla provedena vyhláškou z roku 2011 ve spojení s doplňujícím ustanovením. V tomto ohledu je třeba uvést, že vyhláška z roku 2011 v každém případě vstoupila v platnost až po uplynutí lhůty stanovené v odůvodněném stanovisku. Přitom je ustálenou judikaturou, že existence nesplnění povinnosti se musí posuzovat vzhledem ke stavu, v němž se dotčený členský stát nacházel v době, kdy uplynula lhůta stanovená v odůvodněném stanovisku, a že změny, ke kterým došlo následovně, nemohou být Soudním dvorem brány v úvahu (rozsudek ze dne 6. listopadu 2012, Komise v. Maďarsko, C‑286/12, bod 41 a citovaná judikatura).

41

Pokud jde kromě toho o lhůtu dvanácti let stanovenou v čl. 10 odst. 2 směrnice 2000/60 pro zavedení nebo provedení určitých omezení emisí uvedených v tomto ustanovení, je třeba uvést, že čl. 24 odst. 1 uvedené směrnice stanoví lhůtu pro její provedení, a to včetně jejího článku 10. Je tedy třeba konstatovat, jak učinila i generální advokátka v bodě 7 svého stanoviska, že čl. 10 odst. 2 směrnice 2000/60 neuvádí lhůtu pro provedení tohoto ustanovení, ale lhůtu, během níž mají být provedena omezení emisí.

42

Proto je žalobní bod vycházející z neprovedení čl. 4 odst. 8, čl. 7 odst. 2 a čl. 10 odst. 1 a 2 směrnice 2000/60, jakož i přílohy V oddílu 1.3 této směrnice, na kterou odkazuje čl. 8 odst. 2 uvedené směrnice, opodstatněný.

43

Španělské království se opírá o dvě opatření přijatá tímto samosprávným společenstvím ve lhůtě stanovené v odůvodněném stanovisku, a sice nařízení 380/2006 a vládní dohodu z roku 2008, aby prokázalo provedení povinností vyplývajících ze směrnice 2000/60, pokud jde o povodí uvnitř společenství, která se nacházejí v Katalánsku. Dále uvádí tři další opatření přijatá tímto samosprávným společenstvím po uplynutí lhůty stanovené v odůvodněném stanovisku, a sice vodohospodářský plán povodí v Katalánsku ze dne 23. listopadu 2010, program opatření schválených vládní dohodou Generalidad de Cataluña ze dne 23. listopadu 2010 (dále jen „program opatření ze dne 23. listopadu 2010“) a královské nařízení 1219/2011, o schválení vodohospodářského plánu povodí pro říční toky Katalánska (BOE ze dne 22. září 2011, dále jen „královské nařízení 1219/2011“), aniž pro toto poslední opatření uvádí, která ustanovení směrnice 2000/60 má provést.

44

Komise uvádí, že Španělské království v rozporu s povinností loajální spolupráce neoznámilo Komisi opatření k provedení směrnice 2000/60 ve vztahu k povodím uvnitř společenství nacházejícím se v Katalánsku, a navíc je nepřipojilo k žalobní odpovědi. Podpůrně zejména uvádí, že nelze zohlednit královské nařízení 1219/2011, protože bylo přijato po uplynutí lhůty stanovené v odůvodněném stanovisku.

45

Úvodem je třeba uvést, že nelze přihlédnout k programu opatření ze dne 23. listopadu 2010 ani ke královskému nařízení 1219/2011, které Španělské království uvádí jako opatření provádějící ustanovení směrnice 2000/60, jelikož tato opatření byla přijata po uplynutí lhůty stanovené v odůvodněném stanovisku.

46

Pokud jde o provedení čl. 7 odst. 2, jakož i čl. 10 odst. 1 a 2 směrnice 2000/60, Španělské království se se v tomto ohledu opírá kromě nařízení 380/2006 a vládní dohody z roku 2008 o program opatření ze dne 23. listopadu 2010. Z toho vyplývá, že tato ustanovení směrnice 2000/60 byla během lhůty stanovené v odůvodněném stanovisku provedena jen částečně.

47

Je tedy třeba konstatovat, že žalobní body Komise vycházející z toho, že Španělské království neprovedlo tato ustanovení směrnice 2000/60, jsou opodstatněné.

48

Pokud jde o provedení čl. 4 odst. 8 této směrnice, Španělské království uvádí, že tato ustanovení byla provedena nařízením 380/2006. Pokud jde o provedení přílohy V oddílu 1.3 a pododdílu 1.4.1 bodů i) až iii) uvedené směrnice, na kterou odkazuje čl. 8 odst. 2 této směrnice, tento členský stát se v tomto ohledu opírá o vládní dohodu z roku 2008.

49

V tomto ohledu je sice třeba uvést, že Španělské království uvedlo poprvé tato prováděcí opatření v žalobní odpovědi, což nelze uvést do souladu s povinností loajální spolupráce, která členským státům přísluší na základě čl. 4 odst. 3 SEU. Nicméně předmětem projednávané žaloby není nesplnění informační povinnosti, ale nesplnění povinnosti provést některá ustanovení směrnice 2000/60. Pouhá skutečnost, že Španělské království neinformovalo Komisi v rámci postupu před zahájením soudního řízení o tom, že k provedení již došlo, nemůže stačit k prokázání tvrzeného nesplnění povinnosti (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 16. června 2005, Komise v. Itálie, C-456/03, Sb. rozh. s. I-5335, body 46 a 47).

50

Byla-li totiž ustanovení vnitrostátního práva, jichž se dovolává Španělské království, platná v době uplynutí lhůty stanovené v odůvodněném stanovisku, musí je Soudní dvůr vzít v úvahu při posouzení existence tohoto nesplnění povinnosti (viz výše uvedený rozsudek ze dne 16. června 2005, Komise v. Itálie, bod 48).

51

Pokud jde o čl. 4 odst. 8 směrnice 2000/60 a přílohu V oddíl 1.3 a pododdíl 1.4.1 body i) až iii) této směrnice, je třeba konstatovat, že Komise nevznáší žádnou věcnou námitku proti nařízení 380/2006 a vládní dohodě z roku 2008, kterými byla podle Španělského království provedena výše uvedená ustanovení směrnice 2000/60.

52

Žalobní bod vycházející z neprovedení čl. 4 odst. 8 a přílohy V oddílu 1.3 a pododdílu 1.4.1 body i) až iii) směrnice 2000/60, na kterou odkazuje čl. 8 odst. 2 této směrnice, tedy musí být zamítnut.

53

Za těchto podmínek je třeba zamítnout žalobu v rozsahu, v němž směřuje k určení, že Španělské království neprovedlo čl. 4 odst. 8 a přílohu V oddíl 1.3 a pododdíl 1.4.1 body i) až iii) směrnice 2000/60, na kterou odkazuje čl. 8 odst. 2 této směrnice, pokud jde o povodí uvnitř společenství, která se nacházejí v Katalánsku.

54

S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je třeba určit, že Španělské království tím, že nepřijalo všechna opatření nezbytná k provedení čl. 4 odst. 8, čl. 7 odst. 2, čl. 10 odst. 1 a 2, jakož i přílohy V oddílu 1.3 a pododdílu 1.4.1 bodů i) až iii) směrnice 2000/60, na kterou odkazuje čl. 8 odst. 2 této směrnice, pokud jde o povodí uvnitř samosprávných společenství, která se nacházejí mimo Katalánsko, jakož i čl. 7 odst. 2 a čl. 10 odst. 1 a 2 směrnice 2000/60, pokud jde o povodí uvnitř samosprávných společenství nacházející se v Katalánsku, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z této směrnice.

55

Ve zbývající části je třeba žalobu zamítnout.

56

Jelikož v projednávaném případě Komise požadovala po Španělském království náhradu nákladů řízení a tento stát neměl v podstatné části ve věci úspěch a jelikož Španělské království v průběhu postupu před zahájením soudního řízení neposkytlo všechny užitečné informace ohledně ustanovení vnitrostátního práva, kterými dle jeho názoru splnilo různé povinnosti, které mu ukládá směrnice 2000/60, je důvodné mu uložit náhradu všech nákladů řízení.

57

Podle čl. 138 odst. 1 jednacího řádu Soudního dvora se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Podle odstavce 3 tohoto článku, pokud měli účastníci řízení ve věci částečně úspěch i neúspěch, ponese každý z nich vlastní náklady řízení. Jeví-li se to však vzhledem k okolnostem v projednávané věci jako odůvodněné, může Soudní dvůr rozhodnout, že účastník řízení ponese vlastní náklady řízení a nahradí část nákladů řízení vynaložených druhým účastníkem řízení.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (pátý senát) rozhodl takto: