1. 

Kasačním opravným prostředkem, jenž je předmětem tohoto řízení, se Bimbo SA (dále jen „navrhovatelka“) domáhá zrušení rozsudku ze dne 10. října 2012, Bimbo v. OHIM–Panrico (BIMBO DOUGHNUTS) ( 2 ) (dále jen „napadený rozsudek“), kterým Tribunál zamítl žalobu, kterou jmenovaná podala proti rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) ze dne 7. října 2010 ( 3 ) týkajícímu se námitkového řízení mezi společností Panrico, SA (dále jen „Panrico“) a navrhovatelkou (dále jen „sporné rozhodnutí“).

2.

Skutkový základ tohoto řízení, jak je popsán v napadeném rozsudku, je ve stručnosti uveden dále.

3.

Dne 25. května 2006 navrhovatelka podala u OHIM přihlášku k zápisu ochranné známky Společenství na základě nařízení č. 40/94/ES, v platném znění ( 4 ), jejímž předmětem bylo slovní označení BIMBO DOUGHNUTS. Výrobky, pro které byl zápis požadován, spadají do třídy 30 ve smyslu Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu známek ze dne 15. června 1957, ve znění změn a doplňků, a odpovídají následujícímu popisu: „pekařské a cukrářské výrobky, zejména koblihy“. Přihláška byla zveřejněna ve Věstníku ochranných známek Společenství dne 16. října 2006.

4.

Dne 16. ledna 2007 Panrico podala námitky proti zápisu ochranné známky, jež je předmětem výše uvedené přihlášky, na základě článku 42 nařízení č. 40/94. Tyto námitky byly založeny na dřívější existenci různých národních a mezinárodních ochranných známek, jak slovních tak obrazových, mezi něž patřila zejména španělská slovní ochranná známka DOGHNUTS zapsaná dne 18. června 1994 pro výrobky spadající do téže třídy 30 a odpovídající následujícímu popisu: „cukrářské (…) výrobky a přípravky (…); (…), kulaté koblihy (…)“. Důvody dovolávané na podporu námitek se zakládaly na čl. 8 odst. 1 písm. b) a odst. 5 nařízení č. 40/94.

5.

Námitkové oddělení OHIM dne 25. května 2009 námitkám vyhovělo. Čtvrtý odvolací senát OHIM analýzu námitkového oddělení sporným rozhodnutím potvrdil.

6.

Žalobou podanou soudní kanceláři dne 13. prosince 2010 se navrhovatelka domáhala primárně změny sporného rozhodnutí a vyhovění přihlášce k zápisu přihlašované ochranné známky a podpůrně zrušení uvedeného rozhodnutí. Na podporu své žaloby se dovolávala dvou žalobních důvodů, z nichž druhý se týkal porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009. Tribunál poté, co prohlásil návrh na změnu sporného rozhodnutí a zápis přihlašované ochranné známky za nepřípustný a zamítl ve věci samé oba žalobní důvody, napadeným rozsudkem žalobu zamítl a uložil navrhovatelce nést vlastní náklady řízení a nahradit náklady řízení vzniklé OHIM. Co se týče druhého žalobního důvodu, kterým navrhovatelka napadala posouzení nebezpečí záměny odvolacím senátem, Tribunál zaprvé potvrdil, že pro účely tohoto posouzení je relevantní veřejnost tvořena španělským průměrným spotřebitelem a že dotčené výrobky jsou totožné. Zadruhé v rámci srovnání označení Tribunál odmítl argument navrhovatelky, podle kterého měl být výraz „doughnuts“ v přihlašované ochranné známce považován za popisný, a tedy za postrádající rozlišovací způsobilost pro španělskou veřejnost (body 57 až 74), a dále tvrzení, podle kterého má výraz „bimbo“ v této ochranné známce dominantní povahu, neboť odpovídá ochranné známce, která má ve Španělsku dobré jméno (body 75 až 80). V této souvislosti Tribunál upřesnil, že i kdyby bylo shledáno dobré jméno ochranné známky BIMBO, a tedy přiznán větší význam prvku, který tuto ochrannou známku v uvedeném označení reprodukuje, nestačilo by to k tomu, aby bylo umožněno omezit posouzení podobnosti mezi kolidujícími označeními pouze na tento prvek, jelikož výraz „doughnuts“ nelze v žádném případě považovat v celkovém dojmu z přihlašované ochranné známky za zanedbatelný. Zatřetí Tribunál potvrdil posouzení odvolacího senátu ohledně existence průměrného stupně vzhledové a fonetické podobnosti mezi srovnávanými označeními a nemožnost provést srovnání z pojmového hlediska. Konečně v rámci globálního posouzení nebezpečí záměny Tribunál odpověděl na argument navrhovatelky týkající se tvrzené dominantní povahy prvku „bimbo“ v přihlašované ochranné známce odkazem na rozsudek Soudního dvora Medion ( 5 ), přičemž v bodě 96 napadeného rozsudku upřesnil, že „v případě totožnosti výrobků nebo služeb může u veřejnosti existovat nebezpečí záměny, jestliže je sporné označení tvořeno tím, že jsou vedle sebe postaveny zaprvé název společnosti třetí osoby a zadruhé zapsaná ochranná známka mající běžný rozlišující charakter, a tato ochranná známka, ač sama o sobě nevytváří celkový dojem složeného označení, zachovává si v něm nezávislou rozlišovací roli“. Tribunál poté konstatoval, že prvek „doughnuts“ zaujímal v přihlašované ochranné známce nezávislou rozlišovací roli, neboť zaprvé „měl průměrnou rozlišovací způsobilost u relevantní veřejnosti, která nezná anglický jazyk“ a zadruhé tím, že pro takového spotřebitele postrádal jakýkoliv smysl, netvořil v přihlašované ochranné známce s prvkem „bimbo“„jeden celek“ nebo „logickou jednotu“ jako takovou, která by mohla identifikovat dotčené výrobky jako „koblihy vyrobené společností Bimbo“ (bod 97). Na základě těchto úvah a při zohlednění zejména totožnosti dotčených výrobků, snížené úrovně pozornosti spotřebitele vzhledem k povaze těchto výrobků, jakož i vzhledové a fonetické podobnosti mezi porovnávanými označeními, došel Tribunál k závěru, že odvolací senát správně rozhodl, že v projednávaném případě existuje nebezpečí záměny.

7.

Návrhem došlým kanceláři Soudního dvora dne 14. prosince 2012 podala navrhovatelka kasační opravný prostředek proti výše uvedenému rozsudku. Navrhovatelka navrhuje zrušení napadeného rozsudku, vyhovění návrhovým žádáním předloženým v prvním stupni týkajícím se zrušení sporného rozhodnutí z důvodu jeho přijetí v rozporu s čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009 a uložení náhrady nákladů řízení OHIM. OHIM a Panrico navrhují, aby Soudní dvůr kasační opravný prostředek zamítl a uložil navrhovatelce náhradu nákladů řízení. Zástupci účastníků řízení byli vyslechnuti na jednání konaném dne 7. listopadu 2013.

8.

Na podporu svého kasačního opravného prostředku navrhovatelka předkládá jediný důvod kasačního opravného prostředku vycházející z porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009. Tento důvod se dělí na dvě části. První část se týká tvrzeného nesprávného právního posouzení, kterého se měl Tribunál dopustit tím, že prvku „doughnuts“ přiznal v přihlašované ochranné známce nezávislou rozlišovací roli, jakož i tím, že nesprávně vyložil a použil judikaturu Soudního dvora, a zejména výše uvedený rozsudek Medion. Ve druhé části navrhovatelka Tribunálu vytýká, že v globálním posouzení nebezpečí záměny nezohlednil všechny prvky, které jsou v projednávaném případě relevantní.

9.

Podle názoru navrhovatelky Tribunál nesprávně v podstatě automaticky dovodil nezávislou rozlišovací roli prvku „doughnuts“ v přihlašované ochranné známce z okolnosti, že tento prvek má průměrnou rozlišovací způsobilost a pro průměrného španělského spotřebitele postrádá jakýkoliv smysl. Tímto způsobem Tribunál zaměnil „rozlišovací způsobilost“ a „neexistenci smyslu“ jednoho z prvků složené ochranné známky s „nezávislou rozlišovací rolí“ tohoto prvku v této ochranné známce a změnil to, co bylo Soudním dvorem ve výše uvedeném rozsudku Medion stanoveno pouze jako výjimka, na obecné pravidlo. Podle navrhovatelky musí být existence takové „nezávislé rozlišovací role“ stanovena v každém jednotlivém případě s ohledem na – jak naznačuje použití samotného výrazu „role“ – charakteristiky jiných prvků, ze kterých se skládá kombinovaná ochranná známka a ve světle všech okolností relevantních pro projednávaný případ. Takové posouzení v napadeném rozsudku však chybí. Úvahy Tribunálu naopak automaticky vedou k závěru, že ochranná známka složená ze dvou prvků, z nichž jeden je tvořen ochrannou známkou s dobrým jménem a druhý ochrannou známkou mající průměrnou rozlišovací způsobilost, která pro relevantní veřejnost postrádá smysl, nemůže vytvářet „jeden celek“ nebo „logickou jednotu“, což opět automaticky přiznává „nezávislou rozlišovací roli“ druhému prvku. Navrhovatelka kromě toho uvádí, že pojmy „jeden celek“ a „logická jednota“, jež jsou uvedeny v napadeném rozsudku, Tribunál neobjasnil a zůstávají nejasné. V případě, že by odkazem na tyto pojmy Tribunál zamýšlel zdůraznit neexistenci souvislosti mezi prvky přihlašované ochranné známky, navrhovatelka uvádí, že pouhá okolnost, že jeden či více prvků kombinované ochranné známky nesouvisí s jinými prvky, z nichž se skládá, nutně neznamená, že uvedené prvky mají nezávislou rozlišovací roli.

10.

Podle OHIM a Panrico musí být tato část jediného důvodu kasačního opravného prostředku zamítnuta jako neopodstatněná a zčásti odmítnuta jako zjevně nepřípustná, jelikož směřuje k tomu, aby Soudní dvůr znovu přezkoumal skutkový stav.

11.

Argumentace navrhovatelky, jež není obzvláště jasná, obsahuje podle mého názoru v podstatě dvě spolu související výtky. Zaprvé Tribunál tím, že dovodil nezávislou rozlišovací roli prvku složené ochranné známky z jeho rozlišovací způsobilosti a ze skutečnosti, že jelikož tento prvek netvoří s ostatními prvky ochranné známky pojmově samostatný celek, zachovává si svou nezávislost, nesprávně automaticky rozhodl namísto toho, aby provedl globální posouzení okolností projednávaného případu. Zadruhé právě z důvodu tohoto automatického rozhodování Tribunál přiznal výše uvedenému rozsudku Medion obecnou působnost, jíž odporuje samotné znění uvedeného rozsudku.

12.

Za účelem přezkoumání těchto výtek je třeba především stručně připomenout závěry Soudního dvora ve výše uvedeném rozsudku Medion, který účastníci tohoto řízení alespoň částečně vykládají odlišně [písm. a)]. Dále ozřejmím způsob, jakým byl tento rozsudek vykládán a používán v pozdější judikatuře Soudního dvora a Tribunálu [písm. b)], a to ještě před vymezením jeho přesného dosahu [písm. c)]. Konečně přezkoumám argumenty uplatněné navrhovatelkou [písm. d)].

13.

Podstatou žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, kterou Soudnímu dvoru předložil Oberlandesgericht Düsseldorf a v níž tkví původ rozsudku Medion, bylo, zda čl. 5 odst. 1 druhá věta písm. b) směrnice 89/104/EHS (dále jen „směrnice“) ( 6 ), jenž má stejný obsah jako čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009, musí být vykládán tak, že v případě totožnosti výrobků nebo služeb existuje nebezpečí záměny mezi starší slovní ochrannou známkou mající běžnou rozlišovací způsobilost a pozdějším složeným (slovním nebo slovním a obrazovým) označením třetí osoby, v němž je před starší ochrannou známkou uveden název společnosti třetí osoby, pokud si v něm starší ochranná známka, ač sama o sobě nevytváří celkový dojem daného složeného označení, nicméně zachovává nezávislou rozlišovací roli. Při položení této otázky předkládající soud upřesnil, že dle judikatury Bundesgerichtshof, vycházející z teorie nazývané „Prägetheorie“ (teorie vyvolaného dojmu), je pro posouzení podobnosti sporného označení třeba se opírat o celkový dojem vyvolaný každým z obou označení a zkoumat, zda totožná část charakterizuje složené označení do té míry, že ostatní prvky ustupují při vytváření celkového dojmu do pozadí. Na základě této teorie neexistuje nebezpečí záměny v případě, že totožný prvek pouze přispívá k vytvoření celkového dojmu označení, i kdyby si ve složeném označení zachoval nezávislou rozlišovací roli. Žalobkyně v původním řízení, majitelka starší ochranné známky LIFE zapsané pro zábavní elektronické přístroje, se domáhala toho, aby bylo zakázáno používání označení THOMSON LIFE společností Thomson pro stejné výrobky. Předkládající soud poukázal na to, že v podstatě z důvodu skutečnosti, že v odvětví dotčených výrobků je běžnou praxí při označování zdůraznění jména výrobce, prvek „thomson“ podstatným způsobem přispívá k celkovému dojmu označení THOMSON LIFE, přestože prvek „life“ má běžnou rozlišovací způsobilost.

14.

Poté, co Soudní dvůr upřesnil, že čl. 5 odst. 1 písm. b) „směrnice je [...] předurčen k použití, pouze existuje-li z důvodu totožnosti nebo podobnosti jak ochranných známek, tak označených výrobků nebo služeb u veřejnosti nebezpečí záměny“ a uvedl, že takové nebezpečí ve smyslu uvedeného ustanovení představuje, že se veřejnost může domnívat, že dotčené výrobky nebo služby pocházejí od stejného podniku, případně od podniků hospodářsky propojených ( 7 ), připomněl judikaturu, podle které existence nebezpečí záměny u veřejnosti musí být posuzována globálně, přičemž toto posouzení musí být založeno „co se týče vzhledové, sluchové nebo pojmové podobnosti dotyčných ochranných známek [...] na celkovém dojmu, kterým tyto ochranné známky působí, s přihlédnutím zejména k jejich rozlišovacím a dominantním prvkům [...]“ ( 8 ). Soudní dvůr poté připomněl, že podle ustálené judikatury hraje vnímání ochranných známek průměrným spotřebitelem dotčených výrobků nebo služeb „rozhodující úlohu v globálním posouzení tohoto nebezpečí“ a že průměrný spotřebitel „vnímá obvykle ochrannou známku jako celek a nezabývá se jejími jednotlivými detaily ( 9 ). Soudní dvůr rovněž upřesnil, že v rámci přezkumu existence nebezpečí záměny „nedochází při posouzení podobnosti mezi dvěma ochrannými známkami k tomu, že se zohlední pouze jedna složka kombinované ochranné známky a srovná se s jinou ochrannou známkou“, avšak že je naopak namístě provést srovnání, „při kterém budou dotčené ochranné známky posuzovány každá jako celek, což nevylučuje, že celkovému dojmu, který kombinovaná ochranná známka vyvolává v paměti relevantní veřejnosti, může za určitých okolností dominovat jedna nebo více jejích složek“.

15.

V tomto kontextu Soudní dvůr v bodě 30 svého rozsudku uvedl následující:

16.

Podle Soudního dvora může být za takového předpokladu veřejnost vedena k přesvědčení, že dotčené výrobky nebo služby pocházejí přinejmenším od hospodářsky propojených podniků, a v takovém případě musí být existence nebezpečí záměny shledána ( 10 ). Soudní dvůr dodal, že podřízení konstatování existence takového nebezpečí záměny podmínce, aby v celkovém dojmu vyvolaném složeným označením převládala část tohoto označení tvořená starší ochrannou známkou, by majitele starší ochranné známky zbavilo výlučného práva, které mu poskytuje čl. 5 odst. 1 směrnice, pokaždé když by třetí osoba používala složené označení tvořené touto ochrannou známkou a názvem společnosti nebo ochrannou známkou třetí osoby, která má dobré jméno, jelikož tyto prvky by ve většině případů dominovaly v celkovém dojmu z označení ( 11 ).

17.

Z analýzy judikatury následující po rozsudku Medion především vyplývá, že první část důvodů tohoto rozsudku, a sice body 27 až 29, jejichž obsah je stručně shrnut v bodě 14 tohoto stanoviska, byla téměř neustále uváděna za účelem ozřejmění metodologie, kterou je třeba použít při posouzení existence nebezpečí záměny v případě, že jedna nebo obě kolidující ochranné známky jsou tvořeny složenými označeními ( 12 ). Z tohoto hlediska byl uvedený rozsudek vykládán zaprvé jako opětovné potvrzení zásady, podle které konstatování existence nebezpečí záměny musí podléhat globálnímu posouzení založenému při posuzování podobnosti označení na kritériu celkového dojmu, kterým tato označení působí, a zadruhé jako potvrzení již dřívějšího závěru Tribunálu a Soudního dvora ve věcech Matratzen, a sice že nutnost provést srovnání kolidujících ochranných známek, při kterém budou dotčené ochranné známky posuzovány každá jako celek, „nevylučuje, že celkovému dojmu, který kombinovaná ochranná známka vyvolává v paměti relevantní veřejnosti, může za určitých okolností dominovat jedna nebo více jejích složek“ ( 13 ).

18.

Různé rozsudky, zejména rozsudky Tribunálu, odkazovaly poté na závěry obsažené v bodech 30 až 37 rozsudku Medion, jejichž obsah je shrnut v bodech 15 a 16 tohoto stanoviska, a na pojem „nezávislá rozlišovací role“. První poznatek, který vyplývá z analýzy těchto rozsudků, je tendence k rozšíření dosahu této části odůvodnění rozsudku Medion nad pouhé případy, které výslovně zmiňuje a které se týkají, jak bylo vidno, používání třetí osobou v případě totožnosti výrobků složeného označení, které vedle sebe staví reprodukci starší ochranné známky mající nezávislou rozlišovací roli a název společnosti třetí osoby nebo ochrannou známku, kterou tato třetí osoba vlastní ( 14 ). Navzdory některým protichůdným rozsudkům ( 15 ) je totiž směrem, který převládl nejdříve v judikatuře Tribunálu ( 16 ) a později i v judikatuře Soudního dvora ( 17 ), směr, který z výše uvedených bodů rozsudku Medion obdobně dovozuje „pravidlo“ použitelné na všechny případy, kdy je starší ochranná známka ( 18 ) uvedena jako prvek pozdějšího složeného označení, a to i tehdy, když v něm není reprodukována totožně ( 19 ).

19.

Stejným způsobem byl i pojem „nezávislá rozlišovací role“ vykládán extenzivně a používán i za jiných okolností, než jsou okolnosti, kterými se vyznačovalo původní řízení ve věci Medion, například v případě starší obrazové ochranné známky ( 20 ). Přestože judikatura neposkytuje definici tohoto pojmu, tento pojem byl někdy spojován s „vnímatelností“ nebo „rozpoznatelností“ starší ochranné známky v přihlašované ochranné známce, v níž jsou starší ochranná známka nebo její prvek ( 21 ) reprodukovány ( 22 ). V jiných případech bylo naopak uznáno, že je tento pojem použitelný na „nezávislý, ústřední a poutavý“ prvek ( 23 ), na prvek mající „vlastní rozlišovací způsobilost“ ( 24 ) nebo „dostatečnou přitažlivost“ ( 25 ), nebo byl tento pojem dovozen z „nezanedbatelné“ povahy prvku v celkovém dojmu vyvolaném složeným označením ( 26 ). Pokud jde o stupeň rozlišovací způsobilosti nezbytný ke stanovení této role, judikatura zdaleka není jednotná. V některých rozsudcích bylo vyloučeno, že reprodukce starší ochranné známky v pozdějším složeném označení mohla mít v tomto označení nezávislou rozlišovací roli, pokud je uvedená ochranná známka (či přesněji prvek pozdějšího označení, který reprodukuje tuto ochrannou známku) popisná ( 27 ) nebo má nízkou rozlišovací způsobilost ( 28 ). V jiných rozsudcích byl naopak přijat opačný závěr ( 29 ). Judikatura je však jednotná v tom, že nelze přiznat nezávislou rozlišovací roli prvku pozdějšího označení, který reprodukuje starší ochrannou známku, pokud tento prvek spolu s ostatními prvky uvedeného označení tvoří logickou jednotu jako takovou, čímž ztrácí pojmovou nezávislost ( 30 ).

20.

Pokud jde o důsledky konstatování, že si starší ochranná známka zachovává nezávislou rozlišovací roli v pozdějším označení, různé rozsudky automaticky činí z tohoto konstatování závěr, že mezi porovnávanými označeními existuje vzhledová podobnost ( 31 ). Obezřetnější přístup je však zaujímán ve stadiu globálního posouzení existence nebezpečí záměny. V tomto ohledu bylo upřesněno, že nebezpečí záměny nelze dovodit z pouhé okolnosti, že starší ochranná známka má v pozdější ochranné známce určitou rozlišovací roli, byť ne dominantní ( 32 ), avšak musí být zjištěno na základě všech relevantních prvků projednávaného případu ( 33 ).

21.

Konečně poukazuji na nejistotu v judikatuře ohledně významu, který je třeba přiznat uvedení názvu výrobce v ochranné známce. Ačkoliv v rozsudku Medion a v dalších rozsudcích bylo rozhodnuto, že vzhledem k tomu, že takové uvedení názvu slouží k označení původu výrobku, nemůže být považováno za zanedbatelný prvek ( 34 ), a tím byla takovému uvedení přiznána i případná dominantní povaha ( 35 ), v jiných rozsudcích bylo rozhodnuto, že právě z důvodu této funkce má takové uvedení druhořadý význam ( 36 ).

22.

Stručný přezkum výše uvedené judikatury ukazuje na jistou obtíž ve vymezení skutečného dosahu rozsudku Medion a v definování pojmu „nezávislá rozlišovací role“, který je uveden ve zmíněném bodě 30 tohoto rozsudku. I když terminologie použitá Soudním dvorem v tomto bodě dává na srozuměnou, že Soudní dvůr zamýšlel zavést výjimku z ustálených pravidel judikatury Unie týkajících se posouzení nebezpečí záměny, takový výklad není podle mého názoru uspokojivý. Pro rozlišování mezi kritérii použitelnými na posouzení podobnosti ochranných známek, které pro samostatnou kategorii složených ochranných známek znamená výjimku z pravidel vnímání ochranné známky veřejností, neexistuje podle mého názoru žádný přesvědčivý důvod. Konkrétně nemůže představovat takový důvod požadavek – který Soudní dvůr zdůrazňuje v bodech 33 až 35 rozsudku Medion – chránit starší ochrannou známku proti případným zásahům třetích osob. Takový požadavek, ač legitimní, totiž nijak nesouvisí se zjištěním nebezpečí záměny a jak již uvedl generální advokát Jacobs ve stanovisku ve věci, v níž byl vydán dotčený rozsudek, musí být splněn na základě předpisů odlišných od předpisů dotčených v tomto případě ( 37 ).

23.

Je tudíž podle mého názoru třeba pokusit se o nový výklad rozsudku Medion. Za tímto účelem je především nutno připomenout, že dotčený rozsudek byl vydán v rámci řízení o žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, v němž jakékoliv skutkové zjištění je výlučně věcí předkládajícího soudu. V tomto kontextu Soudní dvůr nezaujal stanovisko k existenci nebezpečí záměny v tomto konkrétním případě (srovnání ochranných známek THOMSON LIFE a LIFE), ale pouze odpověděl na otázku, která mu byla položena, tak, že na základě poznatků poskytnutých vnitrostátním soudem upřesnil kritéria, v jejichž světle je třeba zjistit nebezpečí záměny. Dotčený rozsudek, nahlížený v tomto kontextu, pouze v podstatě uvádí, že nelze a priori vyloučit existenci nebezpečí záměny mezi starší ochrannou známkou užívanou třetí osobou v rámci složeného označení a tímto označením, pokud si v něm starší ochranná známka, ač netvoří dominantní prvek složeného označení, zachovává takovou roli, že relevantní veřejnost „přisuz[uje] rovněž majiteli této ochranné známky původ výrobků nebo služeb, kterých se týká složené označení“ ( 38 ).

24.

Obecně a nehledě na okolnosti případu předloženého Soudnímu dvoru tento závěr znamená, že pokud prvek složeného označení, který je totožný se starší ochrannou známkou nebo podobný starší ochranné známce, významně přispívá k vytvoření image tohoto označení, kterou si relevantní veřejnost zachovává v paměti, aniž jí dominuje, a nehledě na skutečnost, že jiná složka označení může převládat, uvedený prvek musí být zohledněn při posouzení podobnosti složeného označení a starší ochranné známky, a musí být tudíž zohledněn při zjišťování nebezpečí záměny. V tomto smyslu dotčený rozsudek nezavádí výjimku ze zásad, kterými se toto posouzení řídí, avšak podle mého názoru zamýšlí zmírnit striktnost některých předcházejících rozsudků, zejména rozsudků vydaných ve věcech Matratzen Concord v. OHIM, které mohly být vykládány jako striktní použití Prägetheorie ( 39 ). Takový výklad rozsudku Medion potvrzuje rozsudek OHIM v. Shaker ( 40 ), v němž Soudní dvůr s cílem – výslovně vyjádřeným ve stanovisku generální advokátky Kokott, na které rozsudek odkazuje – vyřešit zdánlivou nejednotnost mezi uvedenými rozsudky a rozsudkem Medion upřesnil, že i když není vyloučeno, že celkovému dojmu vyvolanému kombinovanou ochrannou známkou může za určitých okolností dominovat jedna nebo více jejích složek, „posoudit podobnost [mezi dvěma ochrannými známkami] pouze na základě dominantního prvku je možné pouze v případě, že všechny ostatní složky ochranné známky jsou zanedbatelné“ ( 41 ). Takové upřesnění bylo konsistentně znovu potvrzováno v pozdější judikatuře ( 42 ).

25.

Na tomto místě jsou nutná dvě upřesnění. Zaprvé tvrdit, že při posuzování podobnosti dvou ochranných známek, z nichž jedna je složena z více prvků, včetně reprodukovaného totožného nebo podobného jediného prvku, který tvoří druhou ochrannou známku, se musí zohlednit tento společný prvek, pokud není okrajový v celkovém dojmu vyvolaném složenou ochrannou známkou, i když tomuto dojmu nedominuje, neznamená, že se lze odchýlit od kritérií vnímání ochranné známky relevantní veřejností, kterým judikatura přiznala povahu skutečných právních parametrů. Prvním takovým parametrem, který je zakotven v nyní již ustálené judikatuře, na kterém je založen rozsudek Medion, je kritérium, podle kterého průměrný spotřebitel vnímá obvykle ochrannou známku jako celek a nezabývá se jejími jednotlivými detaily ( 43 ). Z tohoto pravidla vyplývá, že analýza složek ochranné známky a jejich příslušné váhy v této ochranné známce v každém případě slouží ke zjištění – prostřednictvím syntézy – celkového dojmu, jenž tato známka vytváří, který si spotřebitel může zachovat v paměti a který může ovlivnit jeho pozdější rozhodnutí týkající se nákupu. Tato syntéza je nevyhnutelná i v případě ochranných známek složených z více rozlišovacích prvků, které přispívají, jsou-li posuzovány samostatně, k celkovému dojmu vyvolanému ochrannou známkou, avšak nejsou pro něj určující. Tato syntéza je nezbytná i za okolností popsaných v rozsudku Medion, to znamená v případě, že označení třetí osoby vedle sebe staví starší ochrannou známku a název společnosti této třetí osoby ( 44 ). Obecně není natolik významným faktorem role, kterou v pozdějším označení zaujímá jeho prvek, který reprodukuje starší ochrannou známku, jako pravděpodobnost, že tento prvek bude nezávisle vnímán a uchován v paměti veřejnosti v kontextu uvedeného označení.

26.

Zadruhé nehledě na roli, kterou starší ochranná známka zaujímá v celkovém dojmu vyvolaném pozdějším označením, je v každém případě nezbytné posoudit nebezpečí záměny, a to nikoli abstraktně, nýbrž ve světle všech relevantních faktorů daného případu, mezi něž patří kromě vzhledové, fonetické a pojmové podobnosti mezi kolidujícími označeními zejména povaha dotčených výrobků a služeb, způsoby uvádění na trh, více či méně vysoká pozornost relevantní veřejnosti, jakož i zvyklosti uvedené veřejnosti v dotčeném odvětví ( 45 ). Z toho plyne, že z okolnosti, že si starší ochranná známka zachovává v pozdější složené ochranné známce nezávislou rozlišovací roli, nelze automaticky vyvodit, že mezi dotčenými označeními existuje nebezpečí záměny ( 46 ). Konkrétně požadavek ochrany starší ochranné známky neumožňuje neprovést zjištění tohoto rizika, jak mimoto podle mého názoru jasně vyplývá i z bodů 31 a 36 rozsudku Medion.

27.

Výtky vznesené navrhovatelkou v první části jejího jediného důvodu kasačního opravného prostředku přezkoumám právě na základě výše uvedených zásad.

28.

Navrhovatelka zaprvé tvrdí, že Tribunál dospěl k závěru, že prvek „doughnuts“ zaujímá v označení, o jehož zápis žádá, nezávislou rozlišovací roli ve smyslu rozsudku Medion, aniž posoudil všechny okolnosti projednávaného případu. K tomuto nejprve uvádím, že body 96 a 97 napadeného rozsudku, jichž se předmětná výtka týká, představují odpověď na argument navrhovatelky, podle kterého má prvek „bimbo“ v přihlašované ochranné známce dominantní povahu. V tomto kontextu musí být odkaz na rozsudek Medion, který je obsažen v těchto bodech, považován za připomenutí zásady, jež je v tomto rozsudku zakotvena a podle které konstatování existence nebezpečí záměny nemůže být podřízeno podmínce, aby v celkovém dojmu vyvolaném složeným označením převládala část tohoto označení tvořená starší ochrannou známkou ( 47 ). Jinými slovy Tribunál zamýšlel objasnit, že i kdyby se mělo mít za to, že prvek „bimbo“ má dominantní povahu, jak tvrdí navrhovatelka, nestačilo by to při zjišťování nebezpečí záměny k vyloučení relevance prvku „doughnuts“. K obdobnému závěru dospěl Tribunál i v bodě 81 napadeného rozsudku, v němž upřesnil, že posledně uvedený prvek musí být ve srovnání dotčených označení zohledněn, neboť je v celkovém dojmu vyvolaném přihlašovanou ochrannou známkou nezanedbatelným.

29.

V tomto kontextu nejsem toho názoru, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení tím, že v bodě 97 napadeného rozsudku spojil existenci nezávislé rozlišovací role prvku „doughnuts“ v přihlašované ochranné známce s jeho stupněm rozlišovací způsobilosti a s okolností, že s dalším prvkem této ochranné známky nevytváří pojmově samostatný celek. Tento bod totiž musí být vykládán ve světle konstatování, která již Tribunál učinil a která se týkají způsobilosti prvku „doughnuts“ přilákat pozornost veřejnosti, a být tedy veřejností nezávisle vnímán, jakož i přispět k vytvoření celkového dojmu vyvolaného ochrannou známkou (zejména body 79 až 81, 85, 86 a 92). Kromě toho, jak bude vidno lépe při zkoumání druhé části jediného důvodu kasačního opravného prostředku, Tribunál automaticky nedovodil existenci nebezpečí záměny z konstatování rozlišovací a nezávislé role výše uvedeného prvku.

30.

Pokud jde o druhou výtku, podle které Tribunál příliš rozšířil dosah výše uvedeného rozsudku Medion, vychází z výkladu tohoto rozsudku, který se odlišuje od výkladu navrhovaného v tomto stanovisku, a je tudíž podle mého názoru založena na právně chybné premise.

31.

Na základě všech výše uvedených úvah navrhuji, aby Soudní dvůr zamítl první část jediného důvodu kasačního opravného prostředku jako neopodstatněnou.

32.

Zaprvé navrhovatelka tvrdí, že Tribunál založil svůj závěr o existenci nebezpečí záměny na pouhém konstatování – domnělé – nezávislé rozlišovací role prvku „doughnuts“, aniž zohlednil jiné relevantní faktory, a zejména okolnost, že prvek „bimbo“ není pouze názvem společnosti, nýbrž i ochrannou známkou s dobrým jménem ve Španělsku pro výrobky, pro které bylo požádáno o zápis, skutečnost, že tento prvek je uveden na začátku přihlašované ochranné známky, nízkou rozlišovací způsobilost starší ochranné známky a okolnost, že starší ochranná známka není v přihlašované ochranné známce reprodukována totožně. Konkrétně skutečnost, že první prvek přihlašované ochranné známky je sám o sobě ochrannou známkou s dobrým jménem, měla podle názoru navrhovatelky vést k vyloučení nebezpečí záměny mezi porovnávanými označeními obdobně, jak k tomu dospěl Soudní dvůr ve výše uvedeném rozsudku Becker v. Harman International Industries.

33.

Zadruhé navrhovatelka tvrdí, že napadený rozsudek je stižen nedostatkem odůvodnění v tom, že Tribunál nevysvětlil, z jakého důvodu by relevantní veřejnost byla vedena k nepovšimnutí si prvního prvku složené ochranné známky, který označuje dobře známý obchodní původ dotčených výrobků, a k přesvědčení, že tyto výrobky pocházejí od majitelky starší ochranné známky nebo od hospodářsky propojených podniků.

34.

Zatřetí navrhovatelka zdůrazňuje, že kontext, v němž Soudní dvůr vydal rozsudek Medion, se odlišuje od kontextu projednávaného případu, v němž je na rozdíl od odvětví elektronických přístrojů neobvyklé, aby konkurenční podniky vytvářely hospodářské vazby.

35.

OHIM a Panrico mají za to, že argumenty navrhovatelky jsou zčásti nepřípustné a zčásti zjevně neopodstatněné.

36.

Přestože sdílím premisu, z níž vychází navrhovatelka, a sice že rozsudek Medion neopravňuje ani k odchýlení se od kritéria celkového dojmu vyvolaného složenou ochrannou známkou, ani k odhlédnutí od globálního posouzení nebezpečí záměny, mám za to, že výtky, které předkládá v této části svého jediného důvodu kasačního opravného prostředku, jsou neopodstatněné.

37.

Z celkového výkladu – a nikoli selektivního, jako je výklad zastávaný navrhovatelkou – napadeného rozsudku totiž vyplývá, že Tribunál nedovodil existenci nebezpečí záměny z pouhého konstatování, že prvek „doughnuts“ zaujímá v přihlašované ochranné známce nezávislou rozlišovací roli, avšak za tímto účelem vycházel v rámci globálního posouzení z řady faktorů v souladu s judikaturou, kterou uvedl v bodě 51 rozsudku.

38.

Na rozdíl od toho, co tvrdí navrhovatelka, Tribunál při srovnávání dotčených ochranných známek zohlednil jak tvrzené dobré jméno ochranné známky BIMBO, tak skutečnost, že tato ochranná známka tvoří první ze dvou prvků, z nichž se přihlašovaná ochranná známka skládá. Co se týče prvního hlediska, přestože Tribunál nevyloučil, že okolnost, že prvek složeného označení je tvořen ochrannou známkou s dobrým jménem, může mít význam při posouzení relativní váhy různých složek tohoto označení, upřesnil, že to automaticky neznamená, že se srovnání kolidujících ochranných známek musí omezit na zohlednění pouze tohoto prvku, pokud je zjevné, že ostatní složky označení nejsou zanedbatelné v celkovém dojmu, který toto označení vytváří ( 48 ). Co se týče druhého hlediska, v bodech 80, 83 a 84 napadeného rozsudku Tribunál učinil závěr, že i když je prvek „doughnuts“ v přihlašované ochranné známce umístěn po prvku „bimbo“, může přilákat pozornost španělské veřejnosti z důvodu, že je delší, a z důvodu, že ve španělštině je posloupnost souhlásek „ghn“ neobvyklá, a musí být tudíž zohledněn při posouzení vzhledové podobnosti mezi spornými označeními. Tato posouzení skutkového charakteru nemohou být Soudním dvorem meritorně přezkoumávána v řízení o kasačním opravném prostředku.

39.

Na rozdíl od toho, co tvrdí navrhovatelka, Tribunál rovněž zohlednil okolnost, že starší ochranná známka není v přihlašované ochranné známce reprodukována totožně, když v bodě 82 zdůraznil, že jediný rozdíl se týká jednoho písmena nacházejícího se na třetím místě relativně dlouhého slova. Tribunál uvedl, že tento rozdíl podstatně nemění ani délku ani výslovnost dotčeného slova z fonetického hlediska.

40.

Co se týče tvrzení, že prvek „bimbo“ není pouze názvem společnosti, avšak i ochrannou známkou s dobrým jménem ve Španělsku pro dotčené výrobky, uvádím, že navrhovatelka z toho nedovozuje žádné zvláštní důsledky z právního hlediska. Pokud tímto způsobem zamýšlí odlišit projednávaný případ od případu, jenž byl předmětem původního řízení ve věci Medion, podotýkám, že v systematice rozsudku vydaného v této věci je skutečnost, že starší ochranná známka je užívána ve složeném označení třetí osoby v kombinaci s její obchodní firmou nebo s ochrannou známkou ve vlastnictví této třetí osoby, zcela irelevantní. V bodě 36 uvedeného rozsudku totiž Soudní dvůr postavil obě situace na roveň, a dále z upřesnění předkládajícího soudu vyplynulo, že zahrnutí názvu společnosti do ochranné známky je na trhu dotčených výrobků běžnou praxí s tím důsledkem, že takto zahrnutý název společnosti ztrácí svou typickou konotaci označení, které identifikuje podnik, a bere na sebe úlohu prvku, který identifikuje výrobek ( 49 ).

41.

V rámci globálního posouzení nebezpečí záměny Tribunál zohlednil stupeň vzhledové a fonetické podobnosti mezi porovnávanými označeními, jenž byl shledán průměrným, totožnost výrobků (bod 91), průměrnou rozlišovací způsobilost starší ochranné známky (bod 92 a body 95 až 97), povahu dotčených výrobků a spíše nízkou úroveň pozornosti veřejnosti v okamžiku nákupu (bod 99). Tribunál odkázal na všechny tyto faktory, a zejména na průměrnou vzhledovou a fonetickou podobnost označení a totožnost výrobků, a došel nakonec k závěru, že nebezpečí záměny existuje.

42.

Za těchto okolností mám za to, že nelze Tribunálu přičíst, že automaticky dovodil nebezpečí záměny mezi kolidujícími označeními z konstatování nezávislé rozlišovací role prvku „doughnuts“ v přihlašované ochranné známce, ani to, že neprovedl globální posouzení nebezpečí záměny.

43.

Je rovněž třeba odmítnout výtku, že napadený rozsudek trpí nedostatkem odůvodnění. Důvody, pro které Tribunál odmítl argument navrhovatelky týkající se rozhodující úlohy tvrzené dominantní role slova „bimbo“ v přihlašované ochranné známce, vyplývají jak z bodů 95 až 97 napadeného rozsudku, tak z bodů 76 až 81 tohoto rozsudku.

44.

Konečně argument navrhovatelky, že rozsudek Medion nelze uplatnit na projednávaný případ vzhledem k odlišným obchodním praxím v odvětví zábavních elektronických přístrojů a v odvětví cukrářských výrobků, je podle mého názoru skutkově neopodstatněný. Na rozdíl od toho, co tvrdí navrhovatelka, totiž z rozsudku a stanoviska v uvedené věci nevyplývá, že by frekvence hospodářských vazeb mezi podniky působícími na dotčeném trhu byla součástí skutkového stavu věci v původním řízení, jak byl popsán předkládajícím soudem. Jak bylo již zdůrazněno výše v bodě 40 tohoto stanoviska, tento soud naproti tomu uvedl, že běžná praxe v oblasti názvů v dotčeném obchodním odvětví přiznává větší význam názvu výrobce, který by jinak ustupoval v celkovém dojmu vyvolaném složenou ochrannou známkou do pozadí vzhledem k tomu, že veřejnost obvykle rozpoznává označení výrobku od jiných složek označení ( 50 ). Existenci takové obchodní praxe, která – je-li prokázána – musí být zajisté zohledněna jako faktor relevantní v globálním posouzení nebezpečí záměny, navrhovatelka ani neprokázala ani neuplatnila jako argument týkající se trhu s dotčenými výrobky.

45.

Na základě všech výše uvedených úvah navrhuji, aby Soudní dvůr zamítl jako neopodstatněnou i druhou část jediného důvodu kasačního opravného prostředku.

46.

S ohledem na výše uvedené úvahy navrhuji, aby Soudní dvůr kasační opravný prostředek zamítl a uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.