—

žalobkyně tvrdí, že napadené rozhodnutí porušuje povinnost odůvodnění, která je Komisi uložena, jakož i právo žalobkyně na obhajobu tím, že poskytuje nebo zcela nedostatečně poskytuje informace ohledně předmětu a rozsahu šetření.

—

žalobkyně tvrdí, že se Komise dopustila překročení a zneužití pravomoci tím, že žádost o informace by měla sloužit k ověření informací, které má již k dispozici a nikoliv k vypracování úplné databáze o trhu, při neexistenci informací. Toto porušuje také zásadu presumpce neviny s jasným přenesením důkazního břemene.

—

žalobkyně tvrdí, že typologie požadavků Komise překračuje pravomoci přiznané článkem 18, podle něhož Komise může požadovat pouze nezbytné informace pokud jde o skutečnosti, které mohou být podniku známy, a sdělit, které související dokumenty má k dispozici.

—

žalobkyně tvrdí, že napadené rozhodnutí překračuje meze nezbytnosti stanovené článkem 18 a porušuje zásadu přiměřenosti tím, že požaduje informace, které nejsou nezbytné, dále tím, že Komise nezvolila mezi vhodnými opatřeními takové opatření, které by představovalo menší zátěž pro podnik, a dále tím, že žádosti jsou pro žalobkyni nadměrně nákladné.

—

žalobkyně tvrdí, že Komise porušila své Best Practices tím, že žalobkyni nejprve požádala o vyjádření k návrhu napadeného rozhodnutí, ale poté toto vyjádření nijak nezohlednila, také s přihlédnutím ke skutečnosti, že napadené rozhodnutí se značně liší od návrhu. Žalobkyně dále uvádí, že neustálé změny žádostí představují jasný důkaz o nedostatku péče, které této věci Komise věnovala, v rozporu se zásadou řádné správy.