7.1.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 6/6

—

prohlásit žalobu A. P. N'Guessana za přípustnou;

—

zrušit usnesení T-352/11 ze dne 13. července 2011, kterým byla žaloba prohlášena za nepřípustnou;

—

vrátit navrhovatelovu věc Tribunálu, aby před ním mohl uplatnit svá práva;

—

uložit Radě Evropské unie náhradu nákladů řízení podle článků 69 a 73 jednacího řádu Soudního dvora.

—

Vyšší moc z důvodu války, v jejímž důsledku došlo k přerušení promlčecí doby. Události, jimž musel navrhovatel v Pobřeží slonoviny čelit od listopadu roku 2010, jsou případem vyšší moci ve smyslu článku 45 statutu Soudního dvora Evropské unie vzhledem k válečnému stavu, v jehož důsledku došlo k přerušení promlčecích dob u aktů, které vůči němu přijala Rada.

—

Tento případ vyšší moci z důvodu války navrhovateli znemožňuje svobodně vykonat jeho právo podat žalobu proti aktům, které zjevně porušují základní práva.

—

Základní práva a svobody jsou nadřazeny zásadě právní jistoty. Tím, že Tribunál prohlásil navrhovatelovu žalobu za nepřípustnou s poukazem na zásadu právní jistoty, porušil základní právo na soudní ochranu a na obhajobu. Navrhovatel byl takto zbaven práva být vyslechnut příslušným soudem.

—

Nemožnost namítat zmeškání lhůty z důvodu vzdálenosti a lhůty k podání žaloby v případě války. Zmeškání lhůty z důvodu vzdálenosti a lhůty k podání žaloby nelze namítat vůči adresátovi s bydlištěm ve státě, který se nachází v otevřené válce. Tyto lhůty se mohou uplatnit jen v dobách míru a jen na evropském světadílu. Navrhovatel se však nachází na jiném světadílu, a z tohoto důvodu je striktní použití článku 102 jednacího řádu Tribunálu na projednávaný případ nepochybně v rozporu s čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a s článkem 263 Smlouvy o fungování Evropské unie.

—

Nadřazenost článku 263 Smlouvy o fungování Evropské unie. Podle článku 102 jednacího řádu Tribunálu se neuplatní žádná povinnost učinit oznámení, která je stanovena ve Smlouvě o fungování Evropské unie, podle níž začíná lhůta k podání žaloby běžet oznámením nebo vyhlášením nebo okamžikem, kdy se dotyčný o aktu dozvěděl. Článek 102 jednacího řádu totiž pomíjí povinnost učinit oznámení a nezohledňuje den, kdy se navrhovatel o aktu skutečně dozvěděl, čímž omezuje literu i ducha článku 263 SFEU. Článek 102 tedy zpochybňuje práva stanovená a chráněná Smlouvou, která je vyšší právní síly a která je pro orgány tvořící Evropskou unii závazná. Vzhledem k tomu, že napadené akty nebyly navrhovateli v rozporu s čl. 263 odst. 5 Smlouvy o fungování Evropské unie oznámeny, lhůta k podání žaloby proto může začít běžet až od okamžiku, kdy se o aktech, které vůči němu byly vydány, dozvěděl.

—

Závažné porušení základních práv a svobod. Zásada právní jistoty, tak jak ji formuloval Tribunál, závažným způsobem zpochybňuje právní jistotu obecně, protože jednotlivcům s bydlištěm mimo Evropskou unii, v zemi nacházející se ve válce, jsou ukládány sankce, proti nimž nemohou úspěšně uplatnit právo na podání žaloby, protože se o sankci nedozvěděli.

—

Navrhovatel podpůrně navrhuje zrušení aktů, které vůči němu Rada přijala, a to kvůli závažnosti porušení základních práv a svobod. Vzhledem k tomu, že napadené akty porušují základní svobody chráněné různými mezinárodními smlouvami, přísluší Soudnímu dvoru uvedené akty zrušit, neboť jejich protiprávnost je v rozporu se zavedeným evropským právním řádem a proto, že vzhledem k závažnosti porušení chráněných základních práv a svobod nelze namítat zmeškání lhůty k podání žaloby.