a)

Smlouva v článku 282, nyní v článku [3]35 uvádí, že Unie je zastupována Komisí; — článek 335 SFEU na straně jedné, jakož i články 103 a 104 finančního nařízení na straně druhé stanoví, že dotčené orgány zastupují Unii ve správních otázkách spojených s jejich fungováním, s možným důsledkem, že orgány mohou — výlučně, či nikoli — vystupovat před Soudem; — není pochybnosti o tom, že zaplacení příliš vysoké ceny dodavatelům atd. spadají jakožto důsledek vytvoření kartelu pod pojem „podvod“; — v belgickém právu platí zásada lex specialis generalibus derogat; — jestliže se tato právní zásada uplatňuje rovněž v evropském právu, nebylo věcí dotčených orgánů, aby vyvinuly iniciativu a podaly žaloby (s výjimkou případů, v nichž byla zadavatelem zakázky sama Komise?

b)

(Podpůrně pokládaná otázka) Neměla Komise přinejmenším povinnost opatřit si plnou moc k zastupování orgánů za účelem hájení jejich zájmů před Soudem?

a)

Článek 47 Listiny základních práv Evropské unie a čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o lidských právech zaručují všem osobám právo na spravedlivý proces a s tím související zásadu, že nikdo nemůže být soudcem ve vlastní věci. Je toto slučitelné se zásadou, že Komise vystupuje v první fázi jako veřejný zadavatel zakázky a postihuje sankcí vytýkané jednání, tedy vytvoření kartelu, jakožto porušení článku 81, nyní článku 101 Smlouvy, poté, co sama v tomto řízení vedla vyšetřování, aby následně v druhé fázi připravila řízení o náhradě škody u vnitrostátního soudu a přijala rozhodnutí o podání žaloby, zatímco tentýž člen Komise je odpovědný za obě záležitosti, jež jsou navzájem spojeny, a sice tím spíše, že příslušný vnitrostátní soud se od rozhodnutí o sankci nemůže odchýlit?

b)

(Podpůrně pokládaná otázka) V případě kladné odpovědi na otázku 2. a), tedy jestliže se jedná o neslučitelnost, jak pak může poškozený (Komise nebo orgány nebo Unie) protiprávním jednáním uplatnit podle evropského práva svůj nárok na náhradu škody (vytvoření kartelu), v jehož případě se rovněž jedná o základní právo?