1

Svým kasačním opravným prostředkem se společnost Centrotherm Systemtechnik GmbH (dále jen „Centrotherm Systemtechnik“) domáhá zrušení rozsudku Tribunálu Evropské unie ze dne 15. září 2011, centrotherm Clean Solutions v. OHIM – Centrotherm Systemtechnik (CENTROTHERM) (T-427/09, Sb. rozh. s. II-6207, dále jen „napadený rozsudek“), kterým Tribunál vyhověl žalobě podané společností centrotherm Clean Solutions GmbH & Co. KG (dále jen „centrotherm Clean Solutions“) směřující k částečnému zrušení rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) ze dne 25. srpna 2009 (věc R 6/2008‑4) (dále jen „sporné rozhodnutí“), jež se týkalo řízení o zrušení zahájeného na návrh společnosti centrotherm Clean Solutions ve vztahu k slovní ochranné známce Společenství CENTROTHERM, jejíž majitelkou je společnost Centrotherm Systemtechnik.

2

Kromě toho je třeba uvést, že dne 15. září 2011 Tribunál rovněž vydal rozsudek v paralelní věci mezi týmiž účastníky, jež se také týkala zpochybnění sporného rozhodnutí, a to rozsudek Centrotherm Systemtechnik v. OHIM – centrotherm Clean Solutions (CENTROTHERM) (T-434/09, Sb. rozh. s. II-6227), kterým tento soud zamítl žalobu společnosti Centrotherm Systemtechnik směřující k částečnému zrušení tohoto rozhodnutí.

3

Uvedený rozsudek je předmětem kasačního opravného prostředku podaného společností Centrotherm Systemtechnik (věc C‑610/11 P).

4

Článek 134 odst. 1 až 3 jednacího řádu Tribunálu stanoví:

„1.   Jiní účastníci řízení před odvolacím senátem než žalobce se mohou účastnit řízení před Tribunálem jako vedlejší účastníci, jestliže předloží vyjádření k žalobě ve stanovené formě a lhůtě.

2.   Vedlejší účastníci uvedení v odstavci 1 mají stejná procesní práva jako hlavní účastníci řízení.

Mohou podporovat návrhové žádání některého z hlavních účastníků řízení a mohou předložit návrhové žádání a důvody nezávislé na žádáních a důvodech předložených hlavními účastníky řízení.

3.   Vedlejší účastník uvedený v odstavci 1 může ve svém vyjádření k žalobě předloženém podle čl. 135 odst. 1 navrhovat zrušení nebo změnu rozhodnutí odvolacího senátu v bodě, který nebyl uveden v žalobě, a může uplatnit důvody neuvedené v žalobě.

[...]“

5

Nařízení Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. L 78, s. 1) kodifikovalo a zrušilo nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. 1994, L 11, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 146).

6

Článek 15 nařízení č. 207/2009, nadepsaný „Užívání ochranné známky Společenství“, stanoví:

„1.   Pokud do pěti let od zápisu nezačal majitel ochrannou známku Společenství řádně ve Společenství užívat pro výrobky nebo služby, pro které je zapsána, nebo pokud toto užívání bylo na nepřetržitou dobu pěti let přerušeno, podléhá ochranná známka Společenství sankcím podle tohoto nařízení, ledaže pro neužívání existují řádné důvody.

[...]“

7

Článek 51 tohoto nařízení stanoví:

„1.   Ke zrušení práv majitele ochranné známky Společenství dojde na základě návrhu podaného u [OHIM] nebo na základě protinávrhu v řízení o porušení:

[...]

2.   Existuje-li důvod zrušení pouze ve vztahu k některým z výrobků nebo služeb, pro které je ochranná známka Společenství zapsána, práva majitele se zruší pouze ve vztahu k těmto výrobkům nebo službám.“

8

Článek 57, který je součástí oddílu 5, nadepsaného „Řízení u [OHIM] ve věci zrušení nebo neplatnosti“, hlavy VI nařízení č. 207/2009, stanoví:

„1.   Při průzkumu návrhu na zrušení práv nebo na prohlášení ochranné známky za neplatnou vyzývá [OHIM] účastníky tak často, jak je to nezbytné, aby předložili ve stanovené lhůtě svá vyjádření ke sdělením, která jim zaslal, nebo ke sdělením ostatních účastníků.

2.   Na žádost majitele ochranné známky Společenství předloží majitel starší ochranné známky Společenství, který je účastníkem řízení o prohlášení známky za neplatnou, důkaz o tom, že po dobu pěti let, která předcházela podání návrhu na prohlášení ochranné známky Společenství za neplatnou, byla starší ochranná známka Společenství řádně užívána ve Společenství pro výrobky nebo služby, pro které je zapsána a na nichž je založen návrh na prohlášení ochranné známky za neplatnou, nebo že existují náležité důvody pro její neužívání, pokud byla k tomuto dni starší ochranná známka Společenství zapsána nejméně pět let. [...] Není-li důkaz předložen, návrh na prohlášení známky za neplatnou se zamítne. [...]

[...]“

9

Článek 65 nařízení č. 207/2009 zní takto:

„1.   Proti rozhodnutí odvolacího senátu o odvolání lze podat žalobu k Soudnímu dvoru.

[...]

3.   Soudní dvůr má pravomoc napadené rozhodnutí zrušit nebo je změnit.

4.   Žalobu může podat každý účastník řízení před odvolacím senátem, pokud rozhodnutí nevyhovělo jeho požadavkům.

[...]“

10

Článek 76 nařízení č. 207/2009, nadepsaný „Zkoumání skutečností úřadem z úřední moci“, který je součástí oddílu 1 nadepsaného „Obecná ustanovení“ hlavy IX, nadepsané „Řízení“, stanoví:

„1.   V průběhu řízení zkoumá [OHIM] skutečnosti z moci úřední; v řízení týkajícím se relativních důvodů zamítnutí se však úřad při zkoumání omezí na skutečnosti, důvody a návrhy přednesené účastníky.

2.   [OHIM] nemusí přihlížet ke skutečnostem, které účastníci včas neuvedli, ani k důkazům, které včas nepředložili.“

11

Podle čl. 78 odst. 1 nařízení č. 207/2009:

„V řízení před [OHIM] patří mezi důkazní prostředky:

[...]

12

Pravidlo 22 nařízení Komise (ES) č. 2868/95 ze dne 13. prosince 1995, kterým se provádí nařízení č. 40/94 (Úř. věst. L 303, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 189), ve znění nařízení Komise (ES) č. 1041/2005 ze dne 29. června 2005 (Úř. věst. L 172, s. 4, dále jen „nařízení č. 2868/95“), v odstavcích 2 až 4 stanoví:

13

Podle pravidla 40 odst. 5 nařízení č. 2868/95:

„V případě [návrhu na] zrušení na základě čl. [51] odst. 1 písm. a) [nařízení č. 207/2009] vyzve [OHIM] majitele ochranné známky Společenství, aby ve lhůtě stanovené [OHIM] předložil důkaz o skutečném používání známky. Není-li důkaz ve stanovené lhůtě předložen, bude ochranná známka Společenství zrušena. Přiměřeně se použije pravidlo 22 odst. 2, 3 a 4.“

14

Tribunál uvedl skutečnosti předcházející sporu v bodech 1 až 12 napadeného rozsudku následovně:

15

Skutečnosti předcházející sporu uvedené Tribunálem je nutno doplnit následujícími upřesněními.

16

Jak vyplývá zejména z bodu 13 výše uvedeného rozsudku Centrotherm Systemtechnik v. OHIM – centrotherm Clean Solutions (CENTROTHERM), vydaného Tribunálem ve věci T‑434/09, odvolací senát měl za to, že [společnost Centrotherm Systemtechnik] jako důkaz týkající se ostatních výrobků a služeb, pro které byla ochranná známka CENTROTHERM zapsána, předložila pouze prohlášení svého jednatele, což podle odvolacího senátu nestačilo k prokázání skutečného užívání ochranné známky. V tomto ohledu odvolací senát poznamenal, že zrušovací oddělení nebylo povinno požádat o jiné dokumenty ani zohlednit spis v jiné věci, která u OHIM rovněž probíhala.

17

Kromě toho z bodu 36 sporného rozhodnutí v souvislosti s doplňujícími důkazy předloženými společností Centrotherm Systemtechnik odvolacímu senátu vyplývá, že tento senát měl za to, že takový „doplňující důkaz byl předložen pozdě a nemůže být zohledněn“, jelikož „lhůta stanovená v pravidlu 40 odst. 5 druhé větě [nařízení č. 2868/95] je prekluzivní lhůtou, jejíž nedodržení vede ke zrušení ochranné známky podle pravidla 40 odst. 5 třetí věty [uvedeného nařízení]“. V bodě 37 tohoto rozhodnutí odvolací senát v tomto ohledu dodal, že i když v souladu s čl. 76 odst. 2 nařízení č. 207/2009 odvolací senát svobodně posuzuje, zda přihlédne k důkazům nepředloženým včas, důvod, na základě kterého by měl tuto pravomoc ve prospěch navrhovatelky vykonat, v projednávané věci nenastal. Uvedený senát upřesnil, že navrhovatelka v tomto ohledu předložila pouze obecné argumenty k úloze a hodnotě práva ochranné známky a nedovolávala se nemožnosti předložit uvedený důkaz o užívání v prvním stupni.

18

Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 22. října 2009 podala společnost centrotherm Clean Solutions žalobu na neplatnost sporného rozhodnutí v rozsahu, v němž byl tímto rozhodnutím zamítnut návrh na zrušení ochranné známky CENTROTHERM.

19

Na podporu této žaloby se společnost centrotherm Clean Solutions dovolávala jediného žalobního důvodu, vycházejícího z nesprávného posouzení důkazů. Odvolací senát měl tím, že považoval důkazy předložené společností Centrotherm Systemtechnik zrušovacímu oddělení za postačující k prokázání skutečného užívání sporné ochranné známky, porušit čl. 51 odst. 1 písm. a) nařízení č. 207/2009, jakož i pravidlo 22 odst. 2 a 3 a pravidlo 40 odst. 5 nařízení č. 2868/95.

20

Napadeným rozsudkem Tribunál vyhověl uvedené žalobě na neplatnost sporného rozhodnutí v rozsahu, v němž tímto rozhodnutím bylo částečně zrušeno rozhodnutí zrušovacího oddělení ze dne 30. října 2007.

21

V bodech 21 až 24 napadeného rozsudku Tribunál úvodem připomenul cíl sankce spočívající ve zrušení ochranné známky, jakož i pravidla řízení a zásady týkající se provádění důkazů v takovém řízení, jak vyplývají zejména z čl. 51 odst. 1 písm. a) nařízení č. 207/2009 a z pravidla 40 odst. 5 nařízení č. 2868/95.

22

Tribunál poté v bodech 25 až 30 napadeného rozsudku vyjádřil následující úvahy:

23

Tribunál v bodě 31 napadeného rozsudku uvedl, že s ohledem na úvahy připomenuté v bodech 21 až 30 uvedeného rozsudku je třeba posoudit, zda měl odvolací senát ve sporném rozhodnutí správně za to, že důkazy předložené společností Centrotherm Systemtechnik zrušovacímu oddělení prokazují skutečné užívání sporné ochranné známky pro výrobky uvedené v bodě 11 daného rozsudku, a v bodech 32 až 37 uvedeného rozsudku rozhodl následovně:

24

V bodech 38 až 42 napadeného rozsudku Tribunál mimo jiné posuzoval důkazní hodnotu fotografií předložených společností Centrotherm Systemtechnik.

25

Tribunál uzavřel svůj přezkum a vyhověl žalobě těmito slovy:

26

Svým kasačním opravným prostředkem se společnost Centrotherm Systemtechnik domáhá toho, aby Soudní dvůr zrušil napadený rozsudek, zamítl žalobu podanou společností centrotherm Clean Solutions v prvním stupni a uložil posledně uvedené společnosti náhradu nákladů řízení.

27

OHIM navrhuje, aby se kasačnímu opravnému prostředku vyhovělo a společnosti centrotherm Clean Solutions byla uložena náhrada nákladů řízení.

28

Společnost centrotherm Clean Solutions navrhuje, aby byl kasační opravný prostředek zamítnut a společnosti Centrotherm Systemtechnik byla uložena náhrada nákladů řízení.

29

Společnost Centrotherm Systemtechnik se na podporu svého kasačního opravného prostředku dovolává čtyř důvodů.

30

V projednávaném případě ze skutečností předcházejících sporu připomenutých v bodě 14 tohoto rozsudku vyplývá, že i když bylo dotčené řízení o zrušení zahájeno v době platnosti nařízení č. 40/94, sporné rozhodnutí bylo odvolacím senátem OHIM vydáno poté, co vstoupilo v platnost nařízení č. 207/2009.

31

Jelikož posledně uvedené nařízení kodifikuje nařízení č. 40/94 a jeho relevantní ustanovení nebyla uvedenou kodifikací nijak dotčena, bude se v dalších částech rozsudku odkazovat výlučně na ustanovení nařízení č. 207/2009.

32

Na základě prvního důvodu kasačního opravného prostředku společnost Centrotherm Systemtechnik tvrdí, že napadený rozsudek byl přijat v rozporu s právem, jež jí náleží jakožto vedlejší účastnici podle článku 65 nařízení č. 207/2009 a čl. 134 odst. 2 a 3 jednacího řádu Tribunálu, předložit nezávislé návrhové žádání a důvody směřující zejména ke změně rozhodnutí vydaného odvolacím senátem OHIM.

33

Podle názoru společnosti Centrotherm Systemtechnik z bodů 33 a 34 napadeného rozsudku totiž vyplývá, že se Tribunál pro účely rozhodnutí o žalobě, která mu byla předložena, omezil pouze na přezkum otázky, zda fotografické snímky a faktury předložené společností Centrotherm Systemtechnik zrušovacímu oddělení umožňují dojít k závěru, jejž učinil odvolací senát ve sporném rozhodnutí, že skutečné užívání dotčené ochranné známky bylo prokázáno.

34

Jak vyplývá z jejího vyjádření k žalobě, které předložila Tribunálu, společnost Centrotherm Systemtechnik nenavrhovala pouze zamítnutí žaloby společnosti centrotherm Clean Solutions. V uvedeném vyjádření rovněž rozvinula argumentaci poukazující na to, že odvolací senát nezohlednil čestné prohlášení jejího jednatele doplňující důkazy, jež předložila uvedenému senátu, jakož i ostatní důkazy nacházející se ve spise ochranné známky, a navrhla, aby Tribunál s ohledem na tyto jednotlivé důkazy konstatoval, že skutečné užívání ochranné známky bylo prokázáno. Ve světle uvedené argumentace měl být návrh společnosti Centrotherm Systemtechnik Tribunálem chápán tak, že směřuje rovněž k tomu, aby Tribunál potvrdil napadenou část sporného rozhodnutí prostřednictvím nahrazení důvodů.

35

OHIM tvrdí, že se společnost Centrotherm Systemtechnik omezila pouze na návrh na zamítnutí žaloby společnosti centrotherm Clean Solutions a že nepředložila návrh na zrušení nebo změnu sporného rozhodnutí.

36

Společnost centrotherm Clean Solutions tvrdí, že z bodů 32 a 37 napadeného rozsudku vyplývá, že se Tribunál s důkazy předloženými společností Centrotherm Systemtechnik seznámil a že rozhodl o argumentu posledně uvedené společnosti týkajícím se nutnosti zohlednit čestné prohlášení tím, že konstatoval, že jeho obsah není podložen dokumenty ve spisu. Není ani nezbytné, aby se Tribunál výslovně vyjádřil ke každé otázce vznesené v rámci argumentace účastníků řízení.

37

Úvodem je třeba připomenout, že z čl. 65 odst. 1 a 3 nařízení č. 207/2009 vyplývá, že proti rozhodnutí odvolacího senátu OHIM lze podat žalobu k unijnímu soudu a že tento soud má pravomoc takové rozhodnutí zrušit nebo je změnit.

38

Kromě toho čl. 134 odst. 1 a 2 jednacího řádu Tribunálu stanoví, že jiní účastníci řízení před odvolacím senátem než žalobce se mohou účastnit řízení před Tribunálem jako vedlejší účastníci a že jsou v tomto postavení oprávněni předložit návrhová žádání a důvody nezávislé na žádáních a důvodech předložených hlavními účastníky řízení. Článek 134 odst. 3 tohoto jednacího řádu v tomto ohledu upřesňuje, že takový vedlejší účastník může ve svém vyjádření k žalobě navrhovat zrušení nebo změnu rozhodnutí odvolacího senátu v bodě, který nebyl uveden v žalobě, a uplatnit důvody neuvedené v žalobě.

39

Z výše uvedeného vyplývá, že společnost Centrotherm Systemtechnik byla jakožto vedlejší účastnice řízení o částečném zrušení sporného rozhodnutí zahájeném na návrh společnosti centrotherm Clean Solutions před Tribunálem oprávněna předložit případný návrh na zrušení nebo změnu tohoto rozhodnutí.

40

V projednávaném případě je třeba především uvést, že na základě tohoto důvodu kasačního opravného prostředku společnost Centrotherm Systemtechnik netvrdí, že před Tribunálem požadovala zrušení sporného rozhodnutí.

41

Naopak tvrdí, že návrhová žádání, jež uvedla ve svém vyjádření k žalobě projednávané Tribunálem, měla být s ohledem na důvody uvedené v tomto vyjádření tímto soudem chápána tak, že směřují k tomu, aby Tribunál žalobu společnosti centrotherm Clean Solutions zamítl poté, co v případě nutnosti nahradí posouzení odvolacího senátu svým vlastním posouzením a v tomto ohledu využije své pravomoci změnit rozhodnutí.

42

V tomto ohledu je třeba nejprve konstatovat, že se společnost Centrotherm Systemtechnik v petitu návrhových žádání, která uvedla ve svém vyjádření k žalobě předloženému Tribunálu, omezila na to, že po tomto soudu žádala, aby „zamítl žalobu“, aniž se byť jen podpůrně zmínila o zrušení nebo změně sporného rozhodnutí.

43

Jak však vyplývá ze samotného znění čl. 134 odst. 2 a 3 jednacího řádu Tribunálu, toto ustanovení opravňuje vedlejšího účastníka k tomu, aby ve svém vyjádření k žalobě předložil nezávislá „návrhová žádání“ směřující ke zrušení nebo změně napadeného rozhodnutí. Z toho v podstatě vyplývá, že jakékoli případné návrhy vedlejšího účastníka založené na tomto ustanovení musí vycházet z návrhových žádání v jeho vyjádření k žalobě (co se týče návrhu na zahájení řízení, v tomto smyslu viz usnesení ze dne 28. června 2011, Verein Deutsche Sprache v. Rada, C‑93/11 P, bod 18).

44

Dále je nutné konstatovat, že kromě petitu návrhových žádání uvedených ve vyjádření k žalobě společnosti Centrotherm Systemtechnik ani argumentace rozvinutá touto společností v daném vyjádření neobsahuje jasný a výslovný návrh na změnu sporného rozhodnutí.

45

Konečně je třeba uvést, že i kdyby tvrzení ohledně čestného prohlášení uvedená v bodech 49 až 56 daného vyjádření k žalobě a tvrzení ohledně důkazů ve spise sporné ochranné známky a důkazů předložených společností Centrotherm Systemtechnik odvolacímu senátu uvedená bodech 23 a 57 téhož vyjádření mohla být, jak tvrdí tato společnost, vykládána v tom smyslu, že je v nich Tribunál vyzýván, aby přihlédl k uvedeným důkazům z titulu své pravomoci změnit rozhodnutí, nic to nemění na tom, že důvod vycházející z předpokladu, že Tribunál neprávem nevyužil takovou pravomoc, nemůže v projednávaném případě obstát.

46

Je nutné konstatovat, že v rozsahu, v němž je uvedeným důvodem v podstatě poukazováno na to, že Tribunál nepřihlédl k dotčenému čestnému prohlášení, postrádá tento důvod opodstatnění. V bodě 37 napadeného rozsudku totiž Tribunál dospěl k závěru, že i v případě, že by odvolací senát zohlednil toto prohlášení, je třeba konstatovat, že ve spise není dostatek skutečností, které podporují obsah uvedeného prohlášení ohledně hodnoty prodejů.

47

Z toho vyplývá, že globální posouzení skutečností uvedených v bodech 35 až 42 napadeného rozsudku, na základě kterého Tribunál v bodě 43 uvedeného rozsudku rozhodl, že tyto skutečnosti neumožňují dospět k závěru, že sporná ochranná známka byla skutečně užívána, vycházelo zejména ze zohlednění uvedeného čestného prohlášení a posouzení důkazní síly tohoto prohlášení i ostatních zkoumaných skutečností.

48

Kromě toho v rozsahu, v němž je tímto důvodem kasačního opravného prostředku Tribunálu v podstatě vytýkáno, že při výkonu své pravomoci změnit rozhodnutí nepřihlédl k důkazům ve spise sporné ochranné známky a k důkazům předloženým ve stadiu odvolání před odvolacím senátem, je třeba připomenout, že pravomoc změnit rozhodnutí přiznaná Tribunálu neznamená, že by měl pravomoc provést posouzení v otázce, ke které se odvolací senát ještě nevyjádřil. Výkon pravomoci změnit rozhodnutí se proto musí v zásadě omezovat na situace, kdy je Tribunál po přezkumu posouzení provedeného odvolacím senátem schopen určit na základě prokázaných skutkových a právních okolností, jaké rozhodnutí měl odvolací senát přijmout (viz rozsudek ze dne 5. července 2011, Edwin v. OHIM, C-263/09 P, Sb. rozh. s. I-5853, bod 72).

49

Jak vyplývá z bodů 32 až 37 sporného rozhodnutí, odvolací senát v projednávaném případě učinil právě to, že odmítl zohlednit dotčené důkazy, a tudíž se zdržel jakéhokoli posouzení jejich důkazní hodnoty.

50

Za těchto podmínek je nutné konstatovat, že společnost Centrotherm Systemtechnik nemohla platně požadovat, aby Tribunál pro účely případné změny sporného rozhodnutí přezkoumal důkazní sílu důkazů, které odvolací senát v tomto rozhodnutí nezkoumal.

51

Z výše uvedených úvah vyplývá, že první důvod kasačního opravného prostředku musí být zamítnut.

52

Na základě druhého důvodu kasačního opravného prostředku společnost Centrotherm Systemtechnik tvrdí, že jak implicitně vyplývá z napadeného rozsudku, a zejména z jeho bodu 46, Tribunál se tím, že měl za to, že tato společnost nese důkazní břemeno spočívající v prokázání skutečného užívání sporné ochranné známky, dopustil nesprávného právního posouzení.

53

Podle jejího názoru se pravidlo, podle kterého OHIM zkoumá skutečnosti z moci úřední, stanovené v čl. 76 odst. 1 nařízení č. 207/2009, použije i na řízení o zrušení.

54

Článek 42 odst. 2 a čl. 57 odst. 2 nařízení č. 207/2009 kromě toho stanoví, že majitel starší ochranné známky musí předložit důkaz o jejím skutečném užívání a nepředloží-li takový důkaz, jsou jeho námitky nebo návrh na prohlášení ochranné známky za neplatnou zamítnuty, kdežto článek 51 tohoto nařízení podobná upřesnění stran řízení o zrušení neobsahuje.

55

Za těchto podmínek pravidlo o důkazním břemenu stanovené v pravidle 40 odst. 5 nařízení č. 2868/95 porušuje nařízení č. 207/2009 a musí být zrušeno. Z toho vyplývá, že Tribunál měl přihlédnout ke všem důkazům, které měl k dispozici.

56

Podle OHIM se s ohledem na inter partes a sui generis povahu řízení o zrušení zásada přezkumu skutečností z úřední moci neuplatní a skutečné užívání musí prokázat majitel ochranné známky, který disponuje pro tento účel vhodnými důkazy.

57

Společnost centrotherm Clean Solutions rovněž tvrdí, že čl. 76 odst. 1 nařízení č. 207/2009 se na řízení o zrušení neuplatní. Naopak pravidlo 40 odst. 5 nařízení č. 2868/95 upravuje procesní pravidla řízení o zrušení tím způsobem, že výslovně stanoví, že majitel starší ochranné známky musí předložit důkazy o jejím skutečném užívání. Mimoto Tribunál v napadeném rozsudku vůbec netvrdil, že důkazní břemeno nese majitel ochranné známky.

58

Zaprvé je třeba uvést, že Tribunál nikde v napadeném rozsudku netvrdil, že důkazní břemeno ohledně skutečného užívání nese majitel starší ochranné známky.

59

Zadruhé je třeba poznamenat, že bod 46 uvedeného rozsudku, který má podle navrhovatelky takový postoj Tribunálu obsahovat, není dostatečně jednoznačný, aby takový závěr potvrdil.

60

Zatřetí je nutné konstatovat, že společnost Centrotherm Systemtechnik neuvádí, jak by takové implicitní posouzení a nesprávné právní posouzení, jež by v něm bylo obsaženo, mohlo vést ke zrušení napadeného rozsudku, i kdyby bylo prokázáno.

61

V tomto ohledu je přitom nutné nejprve uvést, jak již bylo zdůrazněno v bodech 40 a 42 tohoto rozsudku, že společnost Centrotherm Systemtechnik ve svém vyjádření k žalobě před Tribunálem vůbec nenavrhovala zrušení sporného rozhodnutí. Nemůže proto v rámci tohoto kasačního opravného prostředku Tribunálu vytýkat, že nezrušil toto rozhodnutí z důvodu nesprávného právního posouzení, kterého se údajně dopustil odvolací senát tím, že měl za to, že důkazní břemeno spočívající v prokázání skutečného užívání ochranné známky nese její majitel.

62

Společnost Centrotherm Systemtechnik dále nemůže Tribunálu ani vytýkat, že nepřihlédl k důkazům obsaženým ve spise ochranné známky a k důkazům předloženým před odvolacím senátem, což by mu umožnilo v napadeném rozsudku konstatovat, že není namístě rozhodnout o zrušení sporné ochranné známky, jelikož jak vyplývá z bodů 48 až 50 tohoto rozsudku, Tribunál neobdržel návrh na změnu sporného rozhodnutí, kterou by v každém případě nebyl oprávněn provést na základě přihlédnutí k uvedeným důkazům.

63

Konečně je třeba připomenout, že se společnost centrotherm Clean Solutions ve své žalobě omezila na tvrzení, že odvolací senát nesprávně dospěl k závěru, že důkazy předložené před zrušovacím oddělením umožňují prokázat skutečné užívání sporné ochranné známky.

64

Z výše uvedeného vyplývá, že pro účely rozhodnutí o žalobě a o žalobních důvodech, které mu byly předloženy, Tribunál nemusel vůbec rozhodovat o otázce, kdo nese důkazní břemeno spočívající v prokázání skutečného užívání uvedené ochranné známky.

65

Z toho rovněž vyplývá, že i kdyby bylo prokázáno implicitní nesprávné právní posouzení, jehož se podle společnosti Centrotherm Systemtechnik Tribunál v napadeném rozsudku dopustil, nemůže toto nesprávné posouzení vést ke zrušení uvedeného rozsudku.

66

Z předcházejících úvah tak vyplývá, že druhý důvod kasačního opravného prostředku je třeba zamítnout.

67

Na základě třetího důvodu kasačního opravného prostředku společnost Centrotherm Systemtechnik tvrdí, že jak vyplývá z bodu 26 napadeného rozsudku, Tribunál vycházel z předpokladu, že pojem „skutečné užívání“ nepřipouští minimální a nedostatečné užívání. Tribunál tím porušil judikaturu Soudního dvora, podle níž požadavek skutečného užívání vylučuje pouze symbolické užití, které slouží pouze k zachování práv plynoucích z ochranné známky.

68

Podle společnosti Centrotherm Systemtechnik bylo toto nesprávné právní posouzení základem pro nesprávné posouzení provedené Tribunálem v bodech 36 a 37 napadeného rozsudku, podle něhož byly předloženy důkazy o relativně nízkém prodeji v celkové částce odpovídající pouze 0,03 % deklarovaného obratu.

69

OHIM a společnost centrotherm Clean Solutions tvrdí, že bod 26 napadeného rozsudku, který poukazuje na minimální a nedostatečné užívání „k tomu, aby se mělo za to, že ochranná známka je na určitém trhu reálně a skutečně užívána“, je zcela v souladu s judikaturou Soudního dvora. Kromě toho posouzení Tribunálu, podle kterého předložené důkazy o prodeji nepostačují k závěru, že ochranná známka byla skutečně užívána, nemůže být předmětem přezkumu v rámci kasačního opravného prostředku.

70

Zaprvé je třeba konstatovat, že třetí důvod kasačního opravného prostředku vychází z nesprávného výkladu napadeného rozsudku. Společnost Centrotherm Systemtechnik totiž tím, že vytrhává část věty uvedené v bodě 26 uvedeného rozsudku z jejího kontextu, zkresluje obsah tohoto bodu.

71

Posouzení provedené v uvedeném bodě 26 nelze totiž vykládat bez přihlédnutí k bodu 25 napadeného rozsudku, ve kterém Tribunál zejména připomíná, že ochranná známka je skutečně užívána, je-li užívána v souladu se svou hlavní funkcí, kterou je zaručit totožnost původu výrobků nebo služeb, pro které byla zapsána, aby vytvořila nebo zachovala odbyt pro tyto výrobky a služby, s vyloučením symbolického užití, které slouží pouze k zachování práv plynoucích z ochranné známky.

72

Právě s ohledem na takto připomenuté zásady Tribunál v bodě 26 napadeného rozsudku tvrdí, že pojem skutečné užívání „tedy“ nepřipouští jakékoli minimální a nedostatečné užívání „k tomu, aby se mělo za to, že ochranná známka je na určitém trhu reálně a skutečně užívána“, a poté v tomtéž bodě dále připomíná judikaturu, podle níž cílem požadavku skutečného užívání není vyhodnocení obchodního úspěchu ani kontrola hospodářské strategie podniku nebo to, aby byla ochrana ochranných známek vyhrazena pouze jejich obchodnímu využití, které je kvantitativně rozsáhlé.

73

Mimoto nelze rovněž přehlížet, že body 25 a 26 jsou součástí širšího připomenutí judikatury týkající se pojmu „skutečné užívání ochranné známky“ a zahrnují různé doplňující informace související s rozsahem užívání, a zejména s obchodním objemem, jenž se k němu vztahuje, jak vyplývá z bodů 27 až 29 uvedeného rozsudku.

74

Z toho vyplývá, že tvrzení, které obsahuje bod 26 napadeného rozsudku, kterým Tribunál pouze připomíná informace obsažené v ustálené judikatuře, nezahrnuje žádné nesprávné právní posouzení.

75

Zadruhé, co se týče bodů 36 a 37 napadeného rozsudku, je třeba uvést, že tyto body jsou součástí komplexní analýzy, v níž tvoří pouze jeden z jejích článků, přičemž cílem této analýzy je, jak je uvedeno v bodě 34 tohoto rozsudku, přezkoumat, zda globální posouzení předmětných fotografií a čtyř faktur umožňuje dospět k závěru, že sporná ochranná známka byla skutečně užívána v souladu se zásadami stanovenými v judikatuře připomenuté v bodech 25 až 29 uvedeného rozsudku.

76

V tomto kontextu nelze konstatování a posouzení Tribunálu uvedená zejména v daných bodech 36 a 37, jež se týkají četnosti dovolávaných obchodních aktů, doby, kterou pokrývají, a obchodního objemu, který dosvědčují, oddělit od všech jeho ostatních úvah za účelem učinění závěru, že skutečné užívání dotyčné ochranné známky nebylo v projednávaném případě prokázáno, a zejména od úvah vycházejících z přezkumu fotografií, které jsou uvedeny v bodech 38 až 42 napadeného rozsudku.

77

Mimoto taková konstatování a posouzení spadají do skutkového rámce (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 13. září 2007, Il Ponte Finanziaria v. OHIM, C-234/06 P, Sb. rozh. s. I-7333, bod 75), a s výjimkou případu jejich zkreslení tedy nepředstavují právní otázku, kterou lze jako takovou předložit k přezkumu Soudního dvora v rámci kasačního opravného prostředku.

78

Z předcházejících úvah vyplývá, že třetí důvod kasačního opravného prostředku je třeba zamítnout.

79

Na základě čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku společnost Centrotherm Systemtechnik tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení tím, že nevyvrátil názor odvolacího senátu, podle něhož čestné prohlášení nepředstavuje důkaz ve smyslu pravidla 22 odst. 4 nařízení č. 2968/95, ve spojení s čl. 78 odst. 1 písm. f) nařízení č. 207/2009.

80

Navrhovatelka má za to, že kdyby Tribunál výše uvedený názor odvolacího senátu vyvrátil a přihlédl ke skutečnosti, že nelze žádat, aby všechny informace uvedené v čestném prohlášení byly podpořeny jinými důkazy, zaujal by rozdílný postoj ohledně existence skutečného užívání dotčené ochranné známky.

81

Podle OHIM z bodu 37 napadeného rozsudku, jakož i z bodu 34 výše uvedeného rozsudku Centrotherm Systemtechnik v. OHIM – centrotherm Clean Solutions (CENTROTHERM), vydaného v paralelní věci T‑434/09, vyplývá, že Tribunál in abstracto nevyloučil důkazní hodnotu čestných prohlášení, ale vyhodnotil ji v rámci posouzení, jež nemůže být předmětem přezkumu v rámci kasačního opravného prostředku tak, že v projednávaném případě jsou s ohledem na vztahy existující mezi autorem dotčeného čestného prohlášení a společností Centrotherm Systemtechnik nezbytné doplňující důkazy.

82

Společnost centrotherm Clean Solutions tvrdí, že vzhledem k tomu, že napadené tvrzení odvolacího senátu nebylo v rámci žaloby zpochybněno, Tribunál neměl povinnost ho vyvrátit. Tento soud ho ostatně ani neschválil, když se v bodě 37 napadeného rozsudku omezil na konstatování, že i kdyby odvolací senát dotčené prohlášení zohlednil, je třeba konstatovat, že se ve spise nenachází dostatek skutečností, které podporují obsah uvedeného prohlášení ohledně hodnoty prodejů.

83

Zaprvé je třeba uvést, že se tento čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku částečně překrývá s jeho prvním důvodem v rozsahu, v němž vytýká Tribunálu, že podobně jak to před ním učinil odvolací senát, nezohlednil čestné prohlášení jako důkaz o skutečném užívání ochranné známky, i kdyby mu takové zohlednění umožnilo, aby při výkonu své pravomoci změnit rozhodnutí konstatoval, že uvedené skutečné užívání bylo prokázáno.

84

V tomto kontextu stačí uvést, že již z přezkumu věnovaného tomuto prvnímu důvodu v bodech 46 a 47 tohoto rozsudku vyplývá, že z bodů 37 a 43 napadeného rozsudku, jakož i ostatně z jeho bodu 46 lze vyvodit, že posouzení všech důkazů, jež vedlo Tribunál k závěru, že nebylo prokázáno, že ochranná známka byla skutečně užívána, zahrnovalo jak sporné prohlášení, tak ostatní důkazy předložené zrušovacímu oddělení OHIM, přičemž Tribunál tímto vůbec nerozhodl, že takové prohlášení nepředstavuje přípustný důkazní prostředek.

85

Zadruhé, co se týče argumentu společnosti Centrotherm Systemtechnik, podle něhož Tribunál neprávem konstatoval, že všechny informace uvedené v čestném prohlášení musí být podloženy dalšími důkazy, a zbavil tak tento typ prohlášení jakékoli nezávislé důkazní síly, stačí konstatovat, že posouzení, které Tribunál provedl v bodě 37 napadeného rozsudku, nemá vůbec takový smysl. V tomto bodě se totiž Tribunál omezil na zdůraznění krajně velkého rozdílu existujícího mezi tvrzeními týkajícími se ročních obratů údajně dosažených společností Centrotherm Systemtechnik v letech 2002 až 2006, obsaženými v čestném prohlášení jednatele společnosti Centrotherm Systemtechnik, a ve srovnání s tím minimálními objemy prodeje omezenými na velmi krátkou dobu, ba dokonce na konkrétní data, která osvědčují faktury předložené společností Centrotherm Systemtechnik.

86

Z předcházejících úvah vyplývá, že čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku je třeba zamítnout.

87

Vzhledem k tomu, že žádnému z důvodů dovolávaných společností Centrotherm Systemtechnik nebylo vyhověno, je třeba kasační opravný prostředek zamítnout.

88

Podle čl. 138 odst. 1 jednacího řádu Soudního dvora, jenž se na řízení o kasačním opravném prostředku použije na základě čl. 184 odst. 1 téhož jednacího řádu, se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že společnost centrotherm Clean Solutions požadovala náhradu nákladů řízení pouze od společnosti Centrotherm Systemtechnik a společnost Centrotherm Systemtechnik neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit, že ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené společností centrotherm Clean Solutions. OHIM tedy ponese vlastní náklady řízení.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (čtvrtý senát) rozhodl takto: