—

za Valsts ieņēmumu dienests N. Jezdakovou, jako zmocněnkyní,

—

za lotyšskou vládu I. Kalniņšem a D. Pelše, jako zmocněnci,

—

za italskou vládu G. Palmieri, jako zmocněnkyní, ve spolupráci s A. De Stefanem, avoccato dello Stato,

—

za Evropskou komisi L. Bouyon a A. Saukou, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 1 odst. 2 písm. c), článku 2 a čl. 7 odst. 1 nařízení Rady (EHS) č. 918/83 ze dne 28. března 1983 o systému Společenství pro osvobození od cla (Úř. věst. L 105, s. 1; Zvl. vyd. 02/01, s. 419, dále jen „nařízení“).

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi L. Treimanisem a Valsts ieņēmumu dienests (lotyšská daňová správa, dále jen „VID“) v otázce dovozního cla za motorové vozidlo dovezené na území Evropské unie.

3

První tři body odůvodnění nařízení zní:

„vzhledem k tomu, že kromě zvláštní odchylky zavedené v souladu s ustanoveními Smlouvy se cla společného celního sazebníku vztahují na veškeré zboží dovážené do [Unie]; že tomu tak je i v případě zemědělských dávek a dalších dovozních poplatků stanovených v rámci společné zemědělské politiky nebo v rámci zvláštních úprav platných pro některé produkty vzniklé zpracováním zemědělských produktů;

vzhledem k tomu, že však toto zdanění není za některých přesně vymezených okolností odůvodněné, pokud zvláštní podmínky při dovozu zboží nevyžadují uplatnění obvyklých opatření na ochranu hospodářství;

vzhledem k tomu, že je zapotřebí stanovit, jak je to obvyklé i ve většině právních předpisů z oblasti celnictví, že v takových případech lze dovoz uskutečnit při využití systému pro osvobození od cla, který zprošťuje zboží uplatnění dovozních cel, kterým by za obvyklých podmínek podléhalo;“.

4

Článek 1 odst. 2 písm. c) nařízení zní následovně:

„Pro účely tohoto nařízení se rozumí

[...]

5

Článek 2 nařízení uvádí:

„Za podmínek uvedených v článcích 3 až 10 je od dovozního cla osvobozen osobní majetek fyzických osob dovážený při přenesení jejich obvyklého místa pobytu na celní území [Unie].“

6

Článek 3 nařízení stanoví:

„Osobní majetek je osvobozen od dovozního cla, jestliže

Členské státy navíc mohou vázat jeho osvobození od dovozního cla na podmínku, že z něj bylo v zemi původu nebo v zemi odeslání vybráno obvyklé clo a/nebo daň.“

7

Článek 7 nařízení stanoví:

„1.   Až do uplynutí lhůty dvanácti měsíců ode dne přijetí celního prohlášení s návrhem na propuštění do volného oběhu nesmí být osobní majetek osvobozený od dovozního cla zapůjčen, zastaven, pronajat nebo převeden za úplatu nebo bezúplatně, aniž by o tom byly příslušné orgány předem informovány.

2.   Při výpůjčce, zástavě, pronájmu nebo převodu uskutečněném před uplynutím lhůty uvedené v odstavci 1 bude na dotyčný majetek uplatněno dovozní clo podle sazby platné ke dni výpůjčky, zástavy, pronájmu nebo převedení podle druhu a na základě celní hodnoty, kterou příslušné orgány k tomuto dni zjistí nebo stanoví.“

8

Laimonis Treimanis žil se svým synem ve Spojených státech. V průběhu roku 2007 se rozhodli usadit se v bytě v Lotyšsku, jejž L. Treimanis vlastní. Dne 19. března 2007 dovezl L. Treimanis motorové vozidlo, jež vlastní, osvobozené od dovozního cla na základě článku 2 nařízení. V osvědčení o registraci vydaném téhož dne je uvedeno, že L. Treimanis je vlastníkem tohoto vozidla, avšak držitelem je jeho syn.

9

Dne 17. prosince 2007 vydal krajský celní úřad v Rize VID rozhodnutí, v němž L. Treimanise vyzval k zaplacení částky 2257,64 LVL z titulu dovozního cla, daně z přidané hodnoty a pokuty. Toto rozhodnutí bylo potvrzeno rozhodnutím ředitele VID ze dne 9. května 2008. Podle názoru posledně jmenovaného nedodržel L. Treimanis ustanovení článku 7 nařízení, jelikož motorové vozidlo dotčené v původním řízení nelze považovat za vozidlo pro potřeby domácnosti L. Treimanise a jeho syna. Podle informací z evidence obyvatelstva totiž syn L. Treimanise sice má bydliště v Rize, avšak studuje v Talinu (Estonsko), není zaměstnán a živí jej jeho otec. L. Treimanis je kromě toho nadále přihlášen k pobytu ve Spojených státech, kde bydlí od podzimu 2007. Za těchto podmínek dospěl ředitel VID k závěru, že L. Treimanis nežije společně se svým synem a že toto vozidlo nelze považovat za vozidlo dovezené pro potřeby domácnosti.

10

Laimonis Treimanis podal k Administratīvā rajona tiesa žalobu znějící na zrušení uvedeného rozhodnutí ze dne 9. května 2008. Tvrdil, že ředitel VID neoprávněně zúžil obsah pojmu „domácnost“, jehož znakem je podle něj společné hospodaření a jež zahrnuje vyživovací povinnost rodičů vůči svým dětem. Dále tvrdil, že se synem neuzavřel smlouvu o výpůjčce pro účely užívání, nýbrž že tento byl pouze zmocněn, jelikož měl oprávnění jednat v zájmu svého otce a motorové vozidlo nebylo určeno pro synovy potřeby. Jeho vztah se synem je tudíž podle něj nutno posuzovat v rámci rodinných vztahů.

11

Ředitel VID potvrdil, že L. Treimanis toto vozidlo předal synovi v rámci smlouvy „o výpůjčce pro účely užívání“, a syn byl proto v osvědčení o registraci uveden jako držitel tohoto vozidla.

12

Administratīvā rajona tiesa má pochybnosti stran otázky, zda vzhledem k okolnostem tohoto případu musí být dovezené motorové vozidlo považováno za věc užívanou pro potřeby domácnosti L. Treimanise a jeho syna nebo za předmět výpůjčky ve smyslu článku 7 nařízení, a proto se rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:

„Zakazuje čl. 7 odst. 1 nařízení […] vlastníkovi soukromého vozidla dovezeného do Evropské unie ze třetí země převést toto vozidlo k bezplatnému užívání na rodinného příslušníka, který reálně přemístil své místo pobytu ze třetí země do Evropské unie a s nímž vlastník vozidla před dovozem vozidla do Evropské unie sdílel společnou domácnost ve třetí zemi, pokud vlastník vozidla po dovozu vozidla do Evropské unie pobývá především v této třetí zemi?“

13

Podstatou otázky předkládajícího soudu je, zda musí být článek 2 a čl. 7 odst. 1 nařízení vykládány v tom smyslu, že vlastník osobního motorového vozidla, který přesunul své „obvyklé místo pobytu“ ze třetího státu do členského státu Unie a z tohoto třetího státu dovezl toto vozidlo do tohoto členského státu, může být osvobozen od dovozního cla, jestliže uvedené vozidlo užívá na území Unie bezplatně člen jeho rodiny, s nímž sdílel domácnost v uvedeném třetím státě, a vlastník po tomto dovozu i nadále pobývá především v tomto třetím státě.

14

Pro účely odpovědi na tuto otázku je nejprve nutno ověřit, zda motorové vozidlo dotčené v původním řízení splňuje podmínky pro osvobození od dovozní cla, a zadruhé určit, zda v takové situaci, jako je situace dotčená v původním řízení, zanikl nárok na osvobození od dovozního cla, takže je namístě uložit povinnost jej zaplatit.

15

Pokud jde zaprvé o osvobození od dovozního cla, nařízení stanoví podmínky týkající se dovozce a povahy dováženého majetku.

16

Článek 2 nařízení ohledně osoby dovozce stanoví, že od dovozního cla může být osvobozeno zboží dovezené fyzickou osobou, která přemisťuje své obvyklé místo pobytu na unijní celní území.

17

Předkládajícímu soud přísluší ověřit, zda vlastník motorového vozidla dotčeného v původním řízení skutečně přemístil své „obvyklé místo pobytu“ do Lotyšska. Z předkládacího rozhodnutí totiž nelze určit, zda L. Treimanis má skutečně bydliště v Lotyšsku, nebo se v tomto státě často zdržuje. V bodě 8 tohoto rozhodnutí je totiž na jedné straně uvedeno, že se L. Treimanis se svým synem přestěhoval v průběhu roku 2007 do Lotyšska, a na druhé straně se zde uvádí, že zůstal přihlášen k pobytu ve Spojených státech, kde se povětšinou zdržoval v době přijetí rozhodnutí ze dne 9. května 2008.

18

Pokud by předkládající soud dospěl k závěru, že L. Treimanis nepřemístil své „obvyklé místo pobytu na celní území [Unie]“ ve smyslu článku 2 nařízení, musel by z toho vyvodit, že dotčené motorové vozidlo nemohlo být na dovozu osvobozeno od dovozního cla. V opačném případě bude nutné zkoumat, zda jsou splněny podmínky týkající se povahy dovezeného majetku.

19

Ohledně povahy majetku osvobozeného na dovozu od dovozního cla článek 2 nařízení upřesňuje, že se jedná o osobní majetek. Článek 1 odst. 2 písm. c) nařízení vymezuje osobní majetek jako „věci určené k osobnímu užívání osoby nebo pro potřeby její domácnosti“. Do této kategorie podle tohoto ustanovení spadají osobní motorová vozidla.

20

Ve věci v původním řízení je prokázáno, že dovezené motorové vozidlo užívá syn dovozce, z čehož plyne, že uvedené vozidlo nelze považovat za vozidlo určené k osobnímu užívání dovozce.

21

Je tudíž třeba zkoumat, zda takové motorové vozidlo, jako je vozidlo dotčené v původním řízení, které dovezl vlastník, avšak využívá jej vlastníkův syn, lze považovat za „věc určenou pro potřeby domácnosti“ ve smyslu čl. 1 odst. 2 písm. c) nařízení.

22

Článek 1 nařízení nevymezuje, jak je třeba chápat „věc určenou pro potřeby domácnosti“. V tomto ohledu z požadavků jak jednotného používání unijního práva, tak zásady rovnosti vyplývá, že znění ustanovení unijního práva, které výslovně neodkazuje na právo členských států za účelem vymezení smyslu a rozsahu tohoto ustanovení, musí být obvykle vykládáno autonomním a jednotným způsobem v celé Unii (rozsudky ze dne 18. ledna 1984, Ekro, 327/82, Recueil, s. 107, bod 11, ze dne 19. září 2000, Linster, C-287/98, Recueil, s. I-6917, bod 43, a ze dne 17. března 2005, Feron, C-170/03, Sb. rozh. s. I-2299, bod 26).

23

Pojem „věc určená pro potřeby domácnosti“ upravený v čl. 1 odst. 2 písm. c) nařízení tudíž musí být vykládán autonomním způsobem.

24

Pro účely tohoto výkladu je třeba připomenout cíle, které unijní zákonodárce sledoval při přijetí nařízení. Tyto cíle spočívají jednak v usnadnění usazení v jiném členském státě, jednak v usnadnění práce celních orgánů členských států.

25

Druhý bod odůvodnění nařízení upřesňuje, že zdanění zboží při dovozu „není za některých přesně vymezených okolností odůvodněné, pokud zvláštní podmínky při dovozu zboží nevyžadují uplatnění obvyklých opatření na ochranu hospodářství“.

26

Podle stanoviska Hospodářské a sociální rady k návrhu nařízení Rady o systému Společenství pro osvobození od cla (Úř. věst. C 72, s. 20) je též třeba „jasně uvést, že se předmět nařízení dotýká životů fyzických osob a rodin a restriktivní přístup by neměl být používán. Podmínky, za kterých je dováženo zboží, pro které je přiznáno osvobození, jsou navíc takové, že toto zboží nemůže reálně konkurovat podobnému zboží pocházejícímu ze Společenství nebo mít nepříznivý dopad na daňové příjmy státu“.

27

Soudní dvůr konečně judikoval, že podle příslušných ustanovení nařízení se za dovozy bez obchodního záměru považují dovozy zboží určeného výlučně k osobnímu či rodinnému využití cestujících (rozsudek ze dne 4. června 2002, Lyckeskog, C-99/00, Recueil, s. I-4839, bod 25). Podle čl. 1 odst. 2 písm. c) nařízení je též především podstatné, aby osobní majetek svou povahou nebo množstvím nesvědčil o obchodním záměru (výše uvedený rozsudek Feron, bod 20).

28

Pokud by byl osobní majetek, který nebyl dovezen k obchodním účelům, zdaněn při dovozu, byly by cíle nařízení obtížněji dosažitelné, jak uvedl generální advokát Poiares Maduro v bodě 74 svého stanoviska ve věci, v níž byl vydán výše uvedený rozsudek Feron.

29

Osvobození od cla se tudíž připouští u dovezeného majetku, jehož užívání je úzce spjato s osobním životem dotčených osob a jejich rodin a není určeno pro obchodní účely. Pojem „věc určená pro potřeby domácnosti“ musí být vykládán s ohledem na tyto úvahy.

30

Jelikož je osobní motorové vozidlo osobním majetkem podle čl. 1 odst. 2 písm. c) nařízení, je nutno určit, zda lze takové vozidlo kvalifikovat jako věc určenou pro potřeby domácnosti dovozce, užívá-li jej člen jeho rodiny.

31

S ohledem na zásady uvedené v bodech 24 až 29 tohoto rozsudku patrně nelze užívání takového majetku členem rodiny dovozce považovat za užívání pro obchodní účely.

32

Je však třeba upřesnit, co spadá do pojmu „člen rodiny“ dovozce.

33

Komise v tomto ohledu uvádí, že čl. 1 písm. f) a i) nařízení Rady (ES) č. 118/97 ze dne 2. prosince 1996 nařízení (EHS) č. 1408/71 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby, osoby samostatně výdělečně činné a jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci Společenství ve znění aktualizovaném nařízením Rady (ES) č. 118/97 ze dne 2. prosince 1996 (Úř. věst. 1997, L 28, s. 1; Zvl. vyd. 05/03, s. 3) ve znění nařízení Rady (ES) č. 307/1999 ze dne 8. února 1999 (Úř. věst. L 38, s. 1; Zvl. vyd. 05/03, s. 335) vymezuje „rodinného příslušníka“ jako každou osobu definovanou nebo uznanou za rodinného příslušníka nebo označenou za člena domácnosti právními předpisy, na základě kterých jsou dávky poskytovány […]; pokud však uvedené právní předpisy považují za rodinného příslušníka nebo člena domácnosti pouze osobu žijící se zaměstnanou osobou či osobou samostatně výdělečně činnou nebo studentem ve společné domácnosti, považuje se tato podmínka za splněnou, je-li dotyčná osoba výživou převážně odkázána na uvedené osoby“.

34

Článek 2 odst. 2 písm. c) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, o změně nařízení (EHS) č. 1612/68 a o zrušení směrnic 64/221/EHS, 68/360/EHS, 72/194/EHS, 73/148/EHS, 75/34/EHS, 75/35/EHS, 90/364/EHS, 90/365/EHS a 93/96/EHS (Úř. věst. L 158, s. 77; Zvl. vyd. 05/05, s. 46) dále vymezuje jako „rodinného příslušníka“ zejména „potomky v přímé linii, kteří jsou mladší 21 let nebo jsou vyživovanými osobami“.

35

Dovezla-li osoba majetek, lze tedy člena jeho rodiny, který jej užívá, vymezit ve světle těchto ustanovení a pro účely definice „věci určené pro potřeby domácnosti“ jako člena domácnosti dovozce nebo jako osobu, která je na něj převážně odkázána.

36

Z toho vyplývá, že osobní motorové vozidlo, které užívá člen rodiny dovozce, tj. člen jeho domácnosti či osoba, která je na něj převážně odkázána, lze kvalifikovat jako „věc určenou pro potřeby domácnosti“ ve smyslu čl. 1 odst. 2 písm. c) nařízení. Předkládacímu soudu přísluší ověřit, zda ve věci v původním řízení splnil člen rodiny dotčeného dovozce výše uvedené podmínky.

37

Pokud jde zadruhé o otázku, zda užívání osobního motorového vozidla, o jaké jde v původním řízení, může vést k zániku nároku na osvobození od dovozního cla na základě článku 7 nařízení, je třeba uvést, že smyslem tohoto článku je sankcionovat ztrátou nároku na osvobození od cla takové operace, v jejichž důsledku již vlastník neužívá osobní majetek, poněvadž jej ve lhůtě dvanácti měsíců po jeho dovezení převedl, pronajal, vypůjčil či zastavil. Dovezený majetek již není užíván pro osobní účely dovozce či pro potřeby jeho domácnosti, a proto se na něj nevztahuje osvobození od cla vázané na tyto způsoby užívání.

38

Situace upravená tímto čl. 7 odst. 1 se liší od situace dotčené v původním řízení, v níž dotčený majetek užívá člen rodiny dovozce pro potřeby domácnosti v souladu s podmínkami uvedenými v bodě 36 tohoto rozsudku, neboť v posledně uvedené situaci se dovozce dotčený v původním řízení nevzdal práva užívat svůj majetek pro potřeby domácnosti, a to bez ohledu na to, jak lze z právního hlediska kvalifikovat poskytnutí tohoto majetku ve prospěch člena rodiny tohoto dovozce. Jestliže osobní motorové vozidlo osvobozené na dovozu od cla užívá člen rodiny dovozce, tj. člen jeho domácnosti či osoba, která je na něj převážně odkázána, nezaniká z důvodu tohoto užívání nárok na osvobození.

39

Z výše uvedeného plyne, že na položenou otázku je třeba odpovědět tak, že článek 2 a čl. 7 odst. 1 nařízení musí být vykládány v tom smyslu, že od dovozního cla může být osvobozeno osobní motorové vozidlo dovezené na celní území Unie ze třetího státu za podmínky, že dovozce skutečně přenesl místo svého obvyklého pobytu na celní území Unie, ověření čehož přísluší vnitrostátnímu soudu. Motorové vozidlo, které bezplatně užívá člen rodiny tohoto dovozce, tj. člen jeho domácnosti či osoba, která je na něj převážně odkázána, ověření čehož přísluší vnitrostátnímu soudu, se považuje za vozidlo pro potřeby domácnosti dovozce a nárok na uvedené osvobození nezaniká v důsledku tohoto užívání.

40

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (druhý senát) rozhodl takto:

Článek 2 a čl. 7 odst. 1 nařízení Rady (EHS) č. 918/83 ze dne 28. března 1983 o systému Společenství pro osvobození od cla musí být vykládán v tom smyslu, že od dovozního cla může být osvobozeno osobní motorové vozidlo dovezené na celní území Evropské unie ze třetího státu za podmínky, že dovozce skutečně přenesl místo svého obvyklého pobytu na celní území Evropské unie, ověření čehož přísluší vnitrostátnímu soudu. Motorové vozidlo, které bezplatně užívá člen rodiny tohoto dovozce, tj. člen jeho domácnosti či osoba, která je na něj převážně odkázána, ověření čehož přísluší vnitrostátnímu soudu, se považuje za vozidlo pro potřeby domácnosti dovozce a nárok na uvedené osvobození nezaniká v důsledku tohoto užívání.