Choose the experimental features you want to try

This document is an excerpt from the EUR-Lex website

Document 62011CJ0158

    Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 14. června 2012.
    Auto 24 SARL v. Jaguar Land Rover France SAS.
    Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Cour de cassation.
    Hospodářská soutěž – Článek 101 SFEU – Odvětví motorových vozidel – Nařízení (ES) č. 1400/2002 – Bloková výjimka – Systém selektivní distribuce – Pojem ‚specifikovaná kritéria‘ v souvislosti s kvantitativním systémem selektivní distribuce – Odmítnutí schválení jako distributora nových vozidel – Neexistence konkrétních, objektivních, přiměřených a nediskriminačních kvantitativních kritérií výběru.
    Věc C‑158/11.

    Court reports – general

    ECLI identifier: ECLI:EU:C:2012:351

    ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (druhého senátu)

    14. června 2012 ( *1 )

    „Hospodářská soutěž — Článek 101 SFEU — Odvětví motorových vozidel — Nařízení (ES) č. 1400/2002 — Bloková výjimka — Systém selektivní distribuce — Pojem ‚specifikovaná kritéria‘ v souvislosti s kvantitativním systémem selektivní distribuce — Odmítnutí schválení jako distributora nových vozidel — Neexistence konkrétních, objektivních, přiměřených a nediskriminačních kvantitativních kritérií výběru“

    Ve věci C-158/11,

    jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, podaná na základě článku 267 SFEU rozhodnutím Cour de cassation (Francie) ze dne 29. března 2011, došlým Soudnímu dvoru dne 1. dubna 2011, v řízení

    Auto 24 SARL

    proti

    Jaguar Land Rover France SAS,

    SOUDNÍ DVŮR (druhý senát),

    ve složení J. N. Cunha Rodrigues, předseda senátu, U. Lõhmus, A. Rosas, A. Ó Caoimh (zpravodaj) a A. Arabadžev, soudci,

    generální advokát: J. Mazák,

    vedoucí soudní kanceláře: R. Şereş, rada,

    s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 11. ledna 2012,

    s ohledem na vyjádření předložená:

    za Auto 24 SARL R. Bertinem, avocat,

    za Jaguar Land Rover France SAS J. Vogelem a L. Boudailliez, avocats,

    za francouzskou vládu G. de Berguesem a J. Gstalterem, jako zmocněnci,

    za Evropskou komisi B. Monginem, A. Biolanem a F. Ronkes Agerbeekem, jako zmocněnci,

    s přihlédnutím k rozhodnutí, přijatému po vyslechnutí generálního advokáta, rozhodnout věc bez stanoviska,

    vydává tento

    Rozsudek

    1

    Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 1 odst. 1 písm. f) nařízení Komise (ES) č. 1400/2002 ze dne 31. července 2002 o použití čl. 81 odst. 3 Smlouvy na kategorie vertikálních dohod a jednání ve vzájemné shodě v odvětví motorových vozidel (Úř. věst. L 203, s. 30; Zvl. vyd. 08/02, s. 158, dále jen „nařízení“).

    2

    Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi Auto 24 SARL (dále jen „Auto 24“) a Jaguar Land Rover France SAS (dále jen „JLR“) ohledně odmítnutí JLR schválit Auto 24 jako distributora nových motorových vozidel značky LAND ROVER.

    Právní rámec

    Unijní právo

    3

    Nařízení, přijaté na základě článku 1 nařízení Rady č. 19/65/EHS ze dne 2. března 1965 o použití čl. 85 odst. 3 Smlouvy na určité kategorie dohod a jednání ve vzájemné shodě (Úř. věst. 1965, 36, s. 533; Zvl. vyd. 08/01, s. 11), uvádí výjimku ze zákazu uvedeného v čl. 81 odst. 3 ES pro určité kategorie vertikálních dohod a jednání ve vzájemné shodě v odvětví motorových vozidel (dále jen „výjimka“).

    4

    První a čtvrtý až osmý bod odůvodnění nařízení zní takto:

    „(1)

    Dosavadní zkušenosti v odvětví motorových vozidel ohledně prodeje nových motorových vozidel, […] umožňují definovat kategorie vertikálních dohod o kterých je možné se domnívat, že zpravidla splňují podmínky uvedené v článku 81 odst. 3 Smlouvy.

    […]

    (4)

    Výhoda výjimky by měla být omezena na vertikální dohody, u kterých se lze s dostatečnou jistotou domnívat, že splňují podmínky čl. 81 odst. 3 Smlouvy.

    (5)

    Vertikální dohody spadající do kategorií definovaných v tomto nařízení mohou zlepšit hospodářskou účinnost uvnitř výrobního nebo distribučního řetězce tím, že usnadní koordinaci mezi zúčastněnými podniky. Zejména mohou vést ke snížení obchodních a distribučních nákladů stran a zajistit optimální úroveň jejich prodejů a investic.

    (6)

    Pravděpodobnost, že dosažená účinnost převáží případné účinky poškozující hospodářskou soutěž omezeními obsaženými ve vertikálních dohodách, závisí na velikosti tržní síly dotyčných podniků a tedy i na konkurenceschopnosti vůči dalším dodavatelům zboží a poskytovatelům služeb, které kupující považuje za navzájem zaměnitelné nebo nahraditelné […].

    (7)

    Jako ukazatel určení tržní síly dodavatelů je třeba stanovit prahy založené na podílu na trhu. […] Prahy, pod kterými se dá předpokládat, že výhody zajišťované vertikálními dohodami převáží jejich omezující účinky, by se měly lišit podle vlastností různých druhů vertikálních dohod. Dá se proto předpokládat, že obecně mají vertikální dohody tyto výhody tam, kde dotyčný dodavatel má na trhu distribuce nových motorových vozidel nebo náhradních dílů podíl do 30 %, nebo do 40 % tam, kde se pro distribuci nových motorových vozidel používá kvantitativní selektivní distribuce. […]

    (8)

    Nad uvedenými prahy podílů na trhu nelze předpokládat, že vertikální dohody spadající do oblasti působnosti čl. 81 odst. 1 obvykle přinesou objektivní výhody takového charakteru a velikosti, že vynahradí nevýhody, které vytvářejí pro hospodářskou soutěž. Tyto výhody však lze předpokládat v případě kvalitativní selektivní distribuce, bez ohledu na podíl dodavatele na trhu.“

    5

    Podle článku 1 odst. 1 písm. f) až h) nařízení se pro účely tohoto nařízení rozumí:

    „f)

    ‚systémem selektivní distribuce‘; distribuční systém, ve kterém se dodavatel zavazuje prodávat smluvní zboží nebo služby přímo nebo nepřímo pouze distributorům nebo servisním pracovníkům vybraným na základě specifikovaných kritérií a ve kterém se tito distributoři nebo servisní pracovníci zavazují neprodávat toto zboží nebo služby neschváleným distributorům nebo samostatným servisním pracovníkům, aniž je dotčena možnost prodávat náhradní díly samostatným servisním pracovníkům nebo povinnost poskytovat samostatným subjektům všechny technické informace, diagnostická zařízení, nástroje a školení vyžadované pro opravy a údržbu motorových vozidel nebo pro provádění opatření na ochranu životního prostředí;

    g)

    ‚kvantitativním systémem selektivní distribuce‘; systém selektivní distribuce, ve kterém dodavatel pro výběr distributorů nebo servisních pracovníků používá kritéria, která přímo omezují jejich počet;

    h)

    ‚kvalitativním systémem selektivní distribuce‘; systém selektivní distribuce, ve kterém dodavatel pro výběr distributorů nebo servisních pracovníků používá kritéria, která se týkají pouze kvality vyžadované druhem smluvního zboží nebo služeb a jsou stanovena jednotně pro všechny distributory nebo servisní pracovníky, kteří se chtějí do prodejního systému zapojit, neuplatňují se přitom diskriminačně a přímo neomezují počet distributorů nebo servisních pracovníků“.

    6

    Článek 3 odst. 1 nařízení stanoví:

    „S výhradou odstavců 2, 3, 4, 5, 6 a 7 se výjimka použije za podmínky, že podíl dodavatele na relevantním trhu, na kterém prodává nová motorová vozidla, náhradní díly pro motorová vozidla nebo servis oprav a údržby, nepřevyšuje 30 %.

    Práh podílu na trhu pro uplatňování výjimky je však 40 % pro dohody vytvářející kvantitativní systémy selektivní distribuce pro prodej nových motorových vozidel.

    Uvedené prahy se neuplatňují na dohody vytvářející kvalitativní systémy selektivní distribuce.“

    7

    Článek 5 odst. 2 písm. b) nařízení uvádí, pokud jde o prodej nových motorových vozidel, že se výjimka nepoužije na žádný „přímý nebo nepřímý závazek distributora osobních vozů nebo lehkých užitkových vozidel v rámci selektivního distribučního systému, který omezuje jeho možnosti zřizovat další prodejní nebo dodávková místa na jiných místech na společném trhu, kde se uplatňuje selektivní distribuce“.

    8

    V souladu s článkem 6 nařízení může být výjimka odejmuta tehdy, když se v konkrétním případě zjistí, že dotčené vertikální dohody mají účinky, které nejsou slučitelné s podmínkami stanovenými v čl. 81 odst. 3 ES.

    9

    Z článku 12 nařízení vyplývá, že toto nařízení vstoupilo v platnost dnem 1. října 2002, s výjimkou uvedeného čl. 5 odst. 2 písm. b), který se používá od 1. října 2005.

    Francouzské právo

    10

    Podle článku 1382 občanského zákoníku „[k]aždý skutek osoby, kterým je jinému způsobena škoda, zavazuje toho, kdo škodu zavinil, k její náhradě“.

    Spor v původním řízení a předběžná otázka

    11

    Společnost JLR dováží do Francie nová motorová vozidla a výrobky značky LAND ROVER.

    12

    Od roku 1994 byla společnost Auto 24 výlučným autorizovaným prodejcem společnosti JLR ve městě Périgueux (Francie). Její smlouva o autorizovaném prodeji byla vypovězena dne 27. září 2002 s účinností ke 30. září 2004 na základě dvouleté výpovědní lhůty, která byla stanovena smluvními ustanoveními. Ke dni nabytí účinnosti této výpovědi uzavřela s JLR smlouvu o schváleném servisu. Její žádost o přiznání postavení schváleného distributora byla naopak JLR odmítnuta.

    13

    Rozsudkem, který se stal pravomocným dne 28. října 2005, obchodní soud ve Versailles rozhodl, že JLR jednala při přezkumu uvedené žádosti diskriminačně, a v důsledku toho jí uložil, aby Auto 24 zaplatila částku 100000 euro jako náhradu škody za ztrátu zisku, kterého tato společnost mohla dosáhnout, kdyby získala postavení schváleného distributora.

    14

    Dne 19. ledna 2006 JLR znovu odmítla přiznat Auto 24 postavení schváleného distributora v Périgueux z důvodu, že „numerus clausus“ stanovená JLR nepředpokládala určení distributora nových vozidel v tomto městě.

    15

    V říjnu 2006 otevřela společnost Pericaud Automobiles, schválený distributor společnosti JLR, vedlejší provozovnu v Trélissac (Francie), na předměstí Périgueux.

    16

    Za těchto podmínek Auto 24 zažalovala JLR u obchodního soudu v Bordeaux za účelem náhrady škody, která jí vznikla odmítnutím JLR schválit ji jako distributora pro oblast Périgueux.

    17

    Rozsudkem ze dne 8. února 2008 zamítl obchodní soud v Bordeaux návrhy Auto 24 v plném rozsahu.

    18

    Rozsudkem ze dne 2. prosince 2009 potvrdil cour d’appel v Paříži tento rozsudek, přičemž zejména uvedl, že JLR odmítla schválit Auto 24 jako distributora na základě numerus clausus stanovené dne 8. dubna 2005, která stanovila 72 smluv o schválené distribuci pro 109 míst, která jsou popsaná v tabulce smluv a míst, kde není uvedeno Périgueux.

    19

    Auto 24 tedy podalo kasační opravný prostředek proti tomuto rozsudku u předkládajícího soudu. Svým kasačním opravným prostředkem Auto 24 zejména tvrdí, že cour d’appel v Paříži porušil čl. 1 odst. 1 písm. g) nařízení a článek 1382 občanského zákoníku tím, že se domníval, že žádné právní či správní ustanovení vnitrostátního práva nebo práva Společenství neukládá osobě, která poskytuje schválení, povinnost odůvodňovat ekonomické či jiné důvody, jež vedly k numerus clausus, a tím, že shledal, že JLR vypracovala numerus clausus, aniž stanovila možnost provozovny v Périgueux a zabývala se objektivitou kritérií výběru, jejich ekonomickým přínosem, zlepšováním služeb poskytovaných zákazníkům, a podmínkami jejich uplatňování. Podle Auto 24 musí dodavatel v kvantitativním systému selektivní distribuce, když vybírá své distributory, používat kritéria kvantitativního výběru, která jsou konkrétní, objektivní a přiměřená sledovanému cíli a která se neuplatňují diskriminačně.

    20

    Za těchto podmínek se Cour de cassation, který má pochybnosti o výkladu nařízení a zejména o požadavcích týkajících se kritérií výběru v oblasti kvantitativní selektivní distribuce, rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:

    „Co je třeba rozumět pod pojmem ‚specifikovaná kritéria‘ uvedeným v čl. 1 odst. 1 písm. f) nařízení […] v souvislosti s kvantitativní selektivní distribucí?“

    K předběžné otázce

    21

    Podstatou otázky předkládajícího soudu je, zda výraz „specifikovaná kritéria“ uvedený v čl. 1 odst. 1 písm. f) nařízení musí být vykládán v tom smyslu, že vyžaduje, aby kvantitativní systém selektivní distribuce spočíval pro účely přiznání výjimky na kritériích, která jsou objektivně odůvodněná a používají se jednotně a bez rozdílu ve vztahu ke všem uchazečům o schválení.

    22

    Úvodem je třeba připomenout, že z judikatury Soudního dvora vyplývá (viz zejména rozsudky ze dne 18. prosince 1986, VAG France, 10/86, Recueil, s. 4071, bod 12; ze dne 30. dubna 1998, Cabour, C-230/96, Recueil, s. I-2055, body 47, 48 a 51, jakož i ze dne 2. dubna 2009, Pedro IV Servicios, C-260/07, Sb. rozh. s. I-2437, bod 68), že nedodržení podmínky nezbytné pro udělení výjimky nemůže samo o sobě vést k náhradě škody na základě článku 101 SFEU nebo zavázat dodavatele přijmout do systému distribuce uchazeče o postavení distributora.

    23

    V projednávané věci Auto 24 v podstatě uvádí, že každé kvantitativní kritérium ve smyslu čl. 1 odst. 1 písm. g) nařízení, a tedy každé kritérium, které pro účely výběru distributora nebo servisního pracovníka omezuje přímo jejich počet, musí odpovídat objektivnímu hospodářskému odůvodnění, které musí dodavatel prokázat a být používáno jednotně a nediskriminačně ve všech spádových oblastech a na všechny případné uchazeče o systém distribuce.

    24

    V tomto ohledu je třeba připomenout, že z bodu 1, jakož i z bodů 4 až 6 odůvodnění nařízení vyplývá, že výhoda výjimky je omezena na vertikální dohody, u kterých lze s ohledem na dosavadní zkušenosti nabyté v oblasti distribuce v odvětví motorových vozidel předpokládat, že z důvodu zlepšení účinnosti, které přináší, splňují podmínky čl. 101 odst. 3 SFEU.

    25

    Jak vyplývá z bodu 7 odůvodnění nařízení, prahy, pod kterými se dá předpokládat, že výhody zajišťované vertikálními dohodami převáží jejich omezující účinky, se liší podle vlastností různých druhů vertikálních dohod.

    26

    Podle bodů 7 a 8 odůvodnění nařízení mají vertikální dohody obecně tyto výhody tam, kde dotyčný dodavatel má na trhu, kde prodává nová motorová vozidla, podíl do 40 %, jestliže se pro prodej nových motorových vozidel používá „kvantitativní selektivní distribuce“, zatímco v případě „kvalitativní selektivní distribuce“ lze takové výhody předpokládat bez ohledu na podíl dodavatele na trhu.

    27

    Podle čl. 3 odst. 1 druhého pododstavce nařízení je tak práh podílu na trhu pro uplatňování výjimky 40 % pro dohody vytvářející kvantitativní systémy selektivní distribuce pro prodej takových vozidel, zatímco v souladu se třetím pododstavcem tohoto odstavce 1 nemá podíl na trhu vlastněný dotyčným dodavatelem vliv pro účely použití výjimky na dohody vytvářející kvalitativní systémy selektivní distribuce.

    28

    Právě v tomto kontextu je třeba chápat pojmy „systém selektivní distribuce“, „kvantitativní systém selektivní distribuce“ a „kvalitativní systém selektivní distribuce“, definované v čl. 1 odst. 1 písm. f) až h) nařízení.

    29

    Z posledně uvedených ustanovení vyplývá, že pokud jde jak o kvantitativní systémy selektivní distribuce, tak kvalitativní systémy selektivní distribuce ve smyslu nařízení, musí být distributoři vybírání na základě „specifikovaných kritérií“ ve smyslu čl. 1 odst. 1 písm. f) nařízení.

    30

    V tomto kontextu musí být výraz „specifikovaná kritéria“ ve smyslu tohoto ustanovení vykládán tak, že se týká kritérií, jejichž přesný obsah může být ověřen.

    31

    K tomuto bodu je třeba upřesnit, že s ohledem na ověření přesného obsahu těchto kritérií není nezbytné, aby kritéria výběru použitá pro účely systému selektivní distribuce byla zveřejňována, což by neslo riziko, jak uvedla francouzská vláda, vyzrazení obchodního tajemství, nebo dokonce zjednodušení případných koluzních jednání.

    32

    Kromě toho z definice pojmu „kvantitativní systém selektivní distribuce“ uvedené v čl. 1 odst. 1 písm. g) nařízení nevyplývá, že tento pojem musí být vykládán tak, že obsahuje požadavek, podle kterého kritéria použitá dodavatelem pro výběr distributorů nemusí být jen „specifikovaná“, ale rovněž objektivně odůvodněná a používaná jednotně a bez rozdílu ve vztahu ke všem uchazečům o schválení.

    33

    Nařízení totiž pouze v kontextu kvalitativního systému selektivní distribuce vyžaduje prostřednictvím definice uvedené v čl. 1 odst. 1 písm. h) zejména to, aby kritéria výběru používaná dodavatelem byla „vyžadovaná druhem smluvního zboží nebo služeb, stanovena jednotně pro všechny distributory nebo servisní pracovníky, kteří se chtějí do prodejního systému zapojit a neuplatňovala se přitom diskriminačně“.

    34

    Ze samotného znění definic uvedených v čl. 1 odst. 1 písm. f) a g) nařízení tak vyplývá, že jestliže systém distribuce pro prodej nových motorových vozidel zakazuje dále prodávat neschváleným distributorům a spočívá na specifikovaných kritériích, která přímo omezují počet distributorů, může být takový systém kvalifikován jako „kvantitativní systém selektivní distribuce“ ve smyslu nařízení. Skutečnost, že v praxi systémy distribuce nových motorových vozidel obsahují velmi často jak kvantitativní, tak kvalitativní kritéria, nemá v tomto ohledu vliv, jak na jednání v zásadě uznaly JLR a Evropská komise.

    35

    Za těchto podmínek, jak v zásadě tvrdí JLR, francouzská vláda a Komise, kdyby v rámci nařízení musela být kvantitativní selektivní kritéria povinně objektivní a nediskriminační, vyplýval by z toho zmatek mezi podmínkami vyžadovanými nařízením pro použití výjimky na kvalitativní systémy selektivní distribuce a podmínkami vyžadovanými nařízením pro použití výjimky na kvantitativní systémy selektivní distribuce.

    36

    Ze struktury nařízení však nevyplývá, že by zákonodárce chtěl stanovit stejné podmínky uplatnění výjimky pro tyto dva systémy selektivní distribuce. Naopak vzhledem k tomu, jak vyplývá zejména z bodů 26 a 27 tohoto rozsudku, že nařízení uvádí odlišné podmínky výjimky podle toho, zda je dotčená selektivní distribuce kvalifikovaná jako „kvantitativní“ nebo „kvalitativní“, skutečnosti uvedené pouze v čl. 1 odst. 1 písm. h) nařízení nemohou být rovněž použity na písm. g) tohoto ustanovení, aniž by tyto dva druhy selektivní distribuce splynuly.

    37

    Kromě toho v rozporu s tím, co uvádí Auto 24, skutečnost, že dodavatel nesmí v souladu s čl. 5 odst. 2 nařízení zabránit otevření dalšího prodejního místa jedním ze svých schválených distributorů, je v tomto ohledu irelevantní.

    38

    Dále nemá v projednávané věci vliv judikatura uplatněná Auto 24 a vycházející z rozsudku ze dne 25. října 1977, Metro SB-Großmärkte v. Komise (26/76, Recueil, s. 1875). K tomuto bodu stačí konstatovat, že v rámci nařízení, jak vyplývá zejména z bodů 32 a 34 tohoto rozsudku, se „kvantitativní systém selektivní distribuce“ z definice liší od „kvalitativní selekce distributorů“, která je předmětem bodu 20 výše uvedeného rozsudku Metro SB-Großmärkte v. Komise.

    39

    S ohledem na všechno výše uvedené je třeba odpovědět na položenou otázku, že pod pojmem „specifikovaná kritéria“ uvedeným v čl. 1 odst. 1 písm. f) nařízení je třeba rozumět, pokud jde o kvantitativní systém selektivní distribuce ve smyslu tohoto nařízení, kritéria, jejichž přesný obsah může být ověřen. Pro účely přiznání výjimky stanovené uvedeným nařízením není nezbytné, aby takový systém spočíval na kritériích, která jsou objektivně odůvodněná a používaná jednotně a bez rozdílu ve vztahu ke všem uchazečům o schválení.

    K nákladům řízení

    40

    Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

     

    Z těchto důvodů Soudní dvůr (druhý senát) rozhodl takto:

     

    Pod pojmem „specifikovaná kritéria“ uvedeným v čl. 1 odst. 1 písm. f) nařízení Komise (ES) č. 1400/2002 ze dne 31. července 2002 o použití čl. 81 odst. 3 Smlouvy na kategorie vertikálních dohod a jednání ve vzájemné shodě v odvětví motorových vozidel je třeba rozumět, pokud jde o kvantitativní systém selektivní distribuce ve smyslu tohoto nařízení, kritéria, jejichž přesný obsah může být ověřen. Pro účely přiznání výjimky stanovené uvedeným nařízením není nezbytné, aby takový systém spočíval na kritériích, která jsou objektivně odůvodněná a používaná jednotně a bez rozdílu ve vztahu ke všem uchazečům o schválení.

     

    Podpisy.


    ( *1 ) – Jednací jazyk: francouzština.

    Top