—

za Raiffeisen-Waren-Zentrale Rhein-Main eG C. Bittnerem a F. Eckardem, Rechtsanwälte,

—

za Saatgut-Treuhandverwaltungs GmbH K. von Gierkem a J. Forkelem, Rechtsanwälte,

—

za španělskou vládu A. Rubio Gonzálezem, jako zmocněncem,

—

za Evropskou komisi B. Schimou, M. Vollkommer, F. Wilmanem a I. Galindo Martin, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 14 odst. 3 šesté odrážky nařízení Rady (ES) č. 2100/94 ze dne 27. července 1994 o odrůdových právech Společenství (Úř. věst. L 227, s. 1; Zvl. vyd. 03/16 s. 390), jakož i čl. 9 odst. 2 a 3 nařízení Komise (ES) č. 1768/95 ze dne 24. července 1995, kterým se stanoví prováděcí pravidla pro odchylku podle čl. 14 odst. 3 nařízení č. 2100/94 (Úř. věst. L 173, s. 14; Zvl. vyd. 3/18 s. 63), ve znění nařízení Komise (ES) č. 2605/98 ze dne 3. prosince 1998 (Úř. věst. L 328, s. 6; Zvl. vyd. 3/24 s. 162, dále jen „nařízení č. 1768/95“).

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi Raiffeisen-Waren-Zentrale Rhein-Main eG (dále jen „RWZ“) a Saatgut-Treuhandverwaltungs GmbH (dále jen „STV“) ve věci žádosti o informace, kterou STV podala RWZ ohledně prodeje certifikovaného osiva v hospodářských letech 2005/2006 a 2006/2007.

3

Podle článku 11 nařízení č. 2100/94 nárok na odrůdové právo Společenství přísluší „šlechtiteli“, tzn. „osobě, která odrůdu vyšlechtila nebo objevila a vyvinula, popřípadě jejímu právnímu nástupci“.

4

Článek 13 tohoto nařízení, nadepsaný „Práva držitele odrůdového práva Společenství a zakázané úkony“, stanoví:

„1.   Odrůdové právo Společenství má ten účinek, že úkony uvedené v odstavci 2 je oprávněn provádět pouze držitel nebo držitelé odrůdového práva Společenství, dále jen ‚držitel‘.

2.   Aniž jsou dotčeny články 15 a 16, vyžadují souhlas držitele níže uvedené úkony, pokud jde o složky odrůdy nebo sklizený materiál chráněné odrůdy […]:

[…]

Držitel může svůj souhlas učinit závislým na podmínkách a omezeních.

[…]“

5

Článek 14 zmíněného nařízení, nadepsaný „Odchylka od odrůdového práva Společenství“, ve svém odstavci 1 stanoví:

„Odchylně od čl. 13 odst. 2 mohou zemědělci k zajištění zemědělské produkce pro účely množení na šlechtitelských polích ve svém vlastním hospodářství použít produkt sklizně, který ve svém vlastním hospodářství získaly vyšlechtěním [výsevem] rozmnožovacího materiálu odrůdy spadající pod odrůdové právo Společenství, přičemž se nesmí jednat o hybrid nebo syntetickou odrůdu.“

6

Článek 14 odst. 3 nařízení č. 2100/94 stanoví:

„Podmínky pro účinnost výjimky podle odstavce 1, jakož i pro zachování oprávněných zájmů šlechtitele rostlin a zemědělce stanoví před vstupem tohoto nařízení v platnost prováděcí pravidla uvedená v článku 114 na základě níže uvedených kritérií:

7

Článek 2 nařízení č. 1768/95 je následujícího znění:

„1.   Podmínky uvedené v článku 1 musí být držitelem odrůdového práva, který zastupuje šlechtitele, a zemědělcem prováděny tak, aby zůstaly zachovány oprávněné zájmy dotyčných stran.

2.   Oprávněné zájmy se nepovažují za chráněné, pokud je jeden nebo více zájmů poškozeno, aniž by se bral ohled na nutnost rozumného vyrovnání zájmů nebo na přiměřenost účinného provádění podmínky vzhledem k jejímu účelu.“

8

Článek 5 tohoto nařízení, který stanoví pravidla týkající se úhrady držiteli odrůdového práva, zní takto:

„1.   Výše přiměřené úhrady, kterou je třeba zaplatit držiteli odrůdového práva podle čl. 14 odst. 3 čtvrté odrážky […] nařízení [č. 2100/94], může být mezi držitelem hospodářství a dotyčným zemědělcem dohodnuta smluvně.

2.   Pokud nebyla taková dohoda uzavřena nebo není použitelná, musí být výše úhrady výrazně nižší než částka, která je požadována na stejném území za licenční výrobu rozmnožovacího materiálu téže odrůdy nejnižší kategorie přípustné pro úřední uznávání.

[…]

5.   Pokud v případě odstavce 2 neexistuje žádná dohoda ve smyslu odstavce 4, činí úhrada 50 % částky účtované za licenční výrobu rozmnožovacího materiálu podle odstavce 2.

[…]“

9

Článek 8 nařízení č. 1768/95, nadepsaný „Informace poskytované zemědělcem“, v odstavcích 3 a 4 stanoví:

„3.   Údaje podle odst. 2 písm. b), c), d) a e) se vztahují k běžnému hospodářskému roku, jakož i k jednomu nebo několika ze tří předchozích hospodářských let, na které zemědělec na žádost o informace, kterou uplatnil držitel odrůdového práva podle odstavců 4 nebo 5, neposkytl už dříve relevantní informace.

V případě prvního hospodářského roku, na který se má vztahovat informace, má však jít o rok, v němž byla žádost o informace o dotyčné odrůdě buď podána poprvé a určena dotčenému zemědělci, nebo alternativně o rok, v němž zemědělec získal množitelský materiál dotyčné odrůdy nebo odrůd, pokud při získání následovala informace alespoň o tom, že žádost o udělení odrůdového práva Společenství byla podána nebo bylo takové odrůdové právo uděleno, jakož i o podmínkách použití tohoto množitelského materiálu.

[…]

4.   Držitel odrůdového práva uvede ve své žádosti o informace své jméno a adresu, název odrůdy, pro kterou požaduje informace, a odkaz na dotyčné odrůdové právo Společenství.

Na žádost zemědělce se žádost podává písemně a dokazuje se vlastnictví. Aniž je dotčen odstavec 5, žádost se podává přímo u dotyčného zemědělce.“

10

Článek 9 tohoto nařízení, nadepsaný „Informace poskytované zpracovatelem“, stanoví:

„1.   Podrobnosti o příslušných informacích, které musí zpracovatel poskytnout držiteli odrůdového práva podle čl. 14 odst. 3 šesté odrážky […] nařízení [č. 2100/94], mohou být mezi držitelem a dotyčným zpracovatelem upraveny smluvně.

2.   Pokud taková smlouva nebyla uzavřena nebo není použitelná, musí zpracovatel na žádost držitele odrůdového práva předat přehled relevantních informací, aniž je dotčena informační povinnost podle ostatních právních předpisů Společenství nebo členských států. Za relevantní informace jsou považovány tyto údaje:

3.   Údaje podle odst. 2 písm. b), c), d) a e) se vztahují k běžnému hospodářskému roku, jakož i k jednomu nebo několika ze tří předchozích hospodářských let, na které držitel odrůdového práva nepožadoval už dříve informace podle odstavců 4 nebo 5. V případě prvního roku, na který se má vztahovat informace, jde o rok, v němž byla poprvé podána žádost o informace o dotyčné odrůdě a o dotyčném zpracovateli.

4.   Ustanovení čl. 8 odst. 4 se použije přiměřeně.

[…]“

11

Článek 14 nařízení č. 1768/95, který se týká dohledu nad plněním povinností zemědělce, v odstavci 1 stanoví:

„Aby mohl držitel odrůdového práva dohlížet na to, zda jsou plněna ustanovení článku 14 […] nařízení [č. 2100/94] podle tohoto nařízení, pokud jde o plnění povinností dotyčného zemědělce, zemědělec na žádost držitele:

12

RWZ je centrální zemědělské družstvo nabízející zemědělcům zpracování osiva, jímž sklizený produkt upravuje za účelem jeho skladování a budoucího výsevu.

13

Zmíněné služby jsou nabízeny zaprvé držitelům odrůdových práv zastoupeným především STV, kteří v rámci smluvního pěstování prováděli množení certifikovaných osiv pro účely jejich uvádění na trh.

14

Zadruhé jsou zmíněné služby nabízeny zemědělcům, kteří provádějí výsev osiva podle čl. 14 odst. 3 nařízení č. 2100/94.

15

Z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že RWZ provedlo na účet různých zemědělců zpracování sklizeného materiálu za hospodářské roky 2005/2006 a 2006/2007 v rámci smluvního výsevu na účet držitelů odrůdových práv zastoupených STV.

16

Po oznámení smluvního výsevu, které jí předložili dotčení zemědělci, STV zaslala RWZ dva soubory žádostí o informace ohledně zpracování sklizeného materiálu, jež toto družstvo provedlo:

17

K těmto žádostem, jejichž účelem bylo zjistit, zda RWZ provedlo zpracování sklizeného materiálu dotčených chráněných odrůd, které osoby si toto zpracování objednaly a v jakém množství, byla přiložena shrnutí, v nichž bylo kromě dotčené chráněné odrůdy a dotčeného hospodářského roku uvedeno jméno a adresa zemědělce, který provedl výsev produktu sklizně; tato shrnutí však neobsahovala ani kopii prohlášení o smluvním výsevu, ani jiné důkazy.

18

RWZ těmto žádostem nevyhovělo a pro odůvodnění tohoto zamítavého rozhodnutí se dovolávalo tří okruhů důvodů. Zaprvé mělo za to, že žádost o informace musí obsahovat údaje potvrzující, že provedlo zpracování sklizeného materiálu, na něž se vztahuje informační povinnost podle čl. 14 odst. 3 šesté odrážky nařízení č. 2100/94. Zadruhé mělo za to, že právně relevantní jsou pouze žádosti o informace podané v průběhu hospodářského roku, jehož se tyto informace týkají. Zatřetí nelze podle něj ze zpracování sklizeného materiálu, k němuž došlo v rámci smluvního pěstování na účet držitele, vyvodit žádnou indicii případného výsevu osiva.

19

STV, jež podala žalobu proti RWZ, měla v dané věci v řízení v prvním stupni úspěch, neboť tento soud měl za to, že se jednak na podání žádosti o informace nevztahuje žádná propadná lhůta, a jednak prohlášení o smluvním výsevu představují dostatečné indicie pro založení informační povinnosti poskytovatele zpracovatelských služeb, jelikož zemědělec, který provádí výsev na základě smlouvy o množení, má konkrétní možnost provést výsev daných osiv. RWZ podalo proti tomuto rozsudku odvolání k předkládajícímu soudu.

20

Vzhledem k tomu, že si Oberlandesgericht Düsseldorf nebyl jist, jak má být vykládán čl. 14 odst. 3 nařízení č. 2100/94, jakož i čl. 9 odst. 2 a 3 nařízení č. 1768/95, rozhodl se přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

21

Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda musí být čl. 9 odst. 3 nařízení č. 1768/95 vykládán v tom smyslu, že informační povinnost uložená zpracovateli, která se týká chráněných odrůd, zanikne, je-li mu žádost držitele těchto odrůd o informace doručena po uplynutí hospodářského roku, jehož se tato žádost týká.

22

Jak vyplývá ze samotného znění čl. 9 odst. 3 nařízení č. 1768/95, informační povinnost podle čl. 2 písm. b), c), d) a e) téhož článku je uložena zpracovateli, pokud se zmíněné informace vztahují k hospodářskému roku, během něhož byla ohledně nich podána žádost.

23

Žádost týkající se daného hospodářského roku, jež je zmíněnému zpracovateli doručena po uplynutí zmíněného hospodářského roku, proto v zásadě nemůže vést ke vzniku jeho informační povinnosti.

24

Článek 9 odst. 3 nařízení č. 1768/95 však uvádí, že se požadované informace mohou vztahovat i k jednomu nebo několika ze tří předchozích hospodářských let, na které držitel odrůdového práva nepožadoval už dříve informace. V tomto ohledu uvedené ustanovení specifikuje, že v případě prvního roku, na který se má vztahovat informace, jde o rok, v němž byla poprvé podána žádost o informaci o dotyčné odrůdě a o dotyčném zpracovateli.

25

Ze samotného znění zmíněného ustanovení tudíž vyplývá, že držitel může předložit žádost o informace zpracovateli ohledně jednoho hospodářského roku nebo několika hospodářských let předcházejících běžnému hospodářskému roku, pokud poprvé podal žádost o informaci o dotyčné odrůdě a o dotyčném zpracovateli v prvním z těchto předcházejících hospodářských let.

26

Takovýto výklad je potvrzen samotným cílem nařízení č. 1768/95, jímž je podle čl. 14 odst. 3 nařízení č. 2100/94 zachování oprávněných zájmů šlechtitele rostlin a zemědělce. Článek 2 odst. 2 nařízení č. 1768/95 totiž uvádí, že ochrana všech těchto zájmů vyžaduje brát ohled na nutnost jejich rozumného vyrovnání.

27

V této souvislosti je třeba uvést, že znění čl. 9 odst. 3 nařízení č. 1768/95 ve francouzském jazyce, na rozdíl od četných jiných jazykových znění, neomezuje možnost požadovat informace na nejvýše tři hospodářské roky předcházející běžnému hospodářskému roku.

28

Na jednu stranu by na rozdíl od toho, co tvrdí STV, odporovalo cíli nařízení č. 1768/95, připomenutému v bodě 26 tohoto rozsudku, kdyby se mělo za to, že informační povinnost uložená zpracovateli nepodléhá žádnému časovému omezení.

29

Na druhou stranu je třeba uvést, že čl. 8 odst. 3 zmíněného nařízení, který stanoví informační povinnost uloženou zemědělci, výslovně omezuje možnost šlechtitele požádat o informace pouze na ty informace, jež se týkají nejvýše tří hospodářských let předcházejících běžnému hospodářskému roku. Vzhledem k tomu, že je informační povinnost ukládaná zemědělci téměř totožná s povinností uloženou zpracovateli, není důvod rozlišovat mezi obdobími, jichž se mohou týkat žádosti držitelů, podle toho, kdo je adresátem těchto žádostí.

30

Takto vyložený čl. 9 odst. 3 nařízení č. 1768/95 tedy umožňuje co nejlépe chránit jak zájmy šlechtitelů, kteří mají určitou flexibilitu při podávání svých žádostí o informace, tak zájmy zpracovatelů, kteří jsou povinni uchovávat požadované informace jen po omezenou dobu, a to poté, co na to byli předem upozorněni.

31

V projednávané věci z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že STV zaslala RWZ dva soubory žádostí o informace, z nichž první týkající se hospodářského roku 2005/2006 dopisy ze dne 30. června, 7. srpna a 15. září 2006, jakož i ze dne 30. dubna 2007, a druhý týkající se hospodářského roku 2006/2 dopisy ze dne 25. a 29. června 2007, 23. listopadu 2007, jakož i ze dne 29. května 2008.

32

Vzhledem k tomu, že podle čl. 7 odst. 2 nařízení č. 1768/95 hospodářský rok začíná dnem 1. července a končí dnem 30. června kalendářního roku a že údaje obsažené v předkládacím rozhodnutí neumožňují určit, pro které chráněné odrůdy STV podala žádosti, ani zda se jedná o první žádosti ve smyslu čl. 9 odst. 3 druhé části věty tohoto nařízení, přísluší předkládajícímu soudu určit, které z těchto žádostí byly podány ve stanovených lhůtách.

33

Na první otázku je tedy třeba odpovědět, že čl. 9 odst. 3 nařízení č. 1768/95 musí být vykládán v tom smyslu, že informační povinnost zpracovatele, jež se týká chráněných odrůd, vzniká tehdy, byla-li žádost o informace týkající se daného hospodářského roku podána před uplynutím zmíněného hospodářského roku. Takováto povinnost však může existovat i ohledně informací týkajících se až tří hospodářských let předcházejících běžnému hospodářskému roku, pokud držitel podal první žádost, týkající se týchž odrůd, témuž zpracovateli v prvním z předchozích hospodářských let, jichž se týká žádost o informace.

34

Podstatou druhé a třetí otázky předkládajícího soudu, které je třeba zkoumat společně, je, zda musí být čl. 14 odst. 3 šestá odrážka nařízení č. 2100/94 ve spojení s článkem 9 nařízení č. 1768/95 vykládán v tom smyslu, že zaprvé okolnost, že zemědělec provedl smluvní výsev chráněné odrůdy pro jejího držitele, může představovat indicii, jež může vést ke vzniku informační povinnosti zpracovatele spotřebního osiva zmíněné odrůdy, a zadruhé, že držitel musí ke své žádosti o informace přiložit důkaz indicií, které uvádí k odůvodnění svého práva na informace.

35

Na úvod je třeba zdůraznit, že čl. 9 odst. 4 nařízení č. 1768/95 ve spojení s čl. 8 odst. 4 tohoto nařízení, který stanoví formální požadavky, jež musí splňovat žádost držitele o informace adresovaná zpracovateli, nikterak nevyžaduje, aby byly ke zmíněné žádosti připojeny důkazy na podporu indicií, které se v ní uvádějí. Článek 8 odst. 4 druhý pododstavec první věta zmíněného nařízení dokonce stanoví, že takováto žádost může být podána ústně.

36

Co se týče případu smluvního výsevu, Soudní dvůr již rozhodl, že nabytí rozmnožovacího materiálu chráněné rostlinné odrůdy držitele zemědělcem je třeba považovat za indicií, jež může vést ke vzniku informační povinnosti zmíněného zemědělce vůči držiteli (viz rozsudek ze dne 10. dubna 2003, Schulin, C-305/00, Recueil, s. I-3525, bod 65).

37

Okolnost, že zemědělec provedl smluvní výsev chráněné odrůdy pro jejího držitele, totiž značí o tom, že zmíněný zemědělec mohl nakládat s osivem chráněných odrůd, pro jehož výsev mohl případně zamýšlet požádat o uplatnění odchylky stanovené v čl. 14 odst. 3 nařízení č. 2100/94.

38

Takováto okolnost však sama nemůže automaticky založit právo držitele na získání informací od zpracovatele.

39

Z článku 14 odst. 3 nařízení č. 2100/94 sice vyplývá, že takovéto právo se uplatní, jestliže zemědělec využil nebo hodlá využít výsady, jež mu je přiznávána na základě tohoto článku, avšak Soudní dvůr rozhodl, že takovéto právo vůči zpracovateli je založeno pouze tehdy, pokud držitel odrůdového práva disponuje indicií, že zpracovatel provedl nebo zamýšlí provést tyto úkony v rámci zpracování produktu sklizně získaného výsevem rozmnožovacího materiálu chráněné odrůdy za účelem jeho výsevu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 14. října 2004, Brangewitz, C-336/02, Sb. rozh. s. I-9801, bod 53).

40

V této souvislosti však samotná skutečnost, že zemědělec provede smluvní výsev chráněné odrůdy, nemůže představovat indicii, že zpracovatel provedl nebo zamýšlí provést tyto úkony ohledně produktu sklizně získaného výsevem rozmnožovacího materiálu zmíněné odrůdy za účelem jeho výsevu.

41

Vzhledem k okolnostem projednávané věci by se mohlo jednat nanejvýš o jednu z mnoha skutečností umožňujících závěr o existenci takovéto indicie. Je na předkládajícím soudu posoudit skutkový stav projednávané věci, aby bylo možno určit, zda ve sporu v původním řízení tomu tak je.

42

V důsledku toho je třeba na druhou a třetí otázku odpovědět, že čl. 14 odst. 3 šestá odrážka nařízení č. 2100/94 ve spojení s článkem 9 nařízení č. 1768/95 musí být vykládán v tom smyslu, že žádost držitele chráněné odrůdy o informace adresovaná zpracovateli nemusí obsahovat důkazy na podporu indicií, které se v ní uvádějí. Kromě toho samotná skutečnost, že zemědělec provede smluvní výsev chráněné odrůdy, nemůže představovat indicii, že zpracovatel provedl nebo zamýšlí provést tyto úkony ohledně produktu sklizně získaného výsevem rozmnožovacího materiálu zmíněné odrůdy za účelem jeho výsevu. Takováto skutečnost však může v závislosti na ostatních okolnostech věci umožnit závěr o existenci takovéto indicie, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu ve sporu, jenž mu byl předložen.

43

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (první senát) rozhodl takto: