1

Svou žalobou se Evropská komise domáhá toho, aby Soudní dvůr určil, že Portugalská republika tím, že nezajistila, aby koncentrace PM10 ve vnějším ovzduší nepřekračovaly mezní hodnoty stanovené v článku 13 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/50/ES ze dne 21. května 2008 o kvalitě vnějšího ovzduší a čistším ovzduší pro Evropu (Úř. věst. L 152, s. 1), nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z uvedeného článku 13, pokud jde o zóny a aglomerace Braga, Porto Litoral, Área Metropolitana de Lisboa Norte a Área Metropolitana de Lisboa Sul.

2

V souladu s článkem 11 směrnice Rady 96/62/ES ze dne 27. září 1996 o posuzování a řízení kvality vnějšího ovzduší (Úř. věst. L 296, s. 55; Zvl. vyd. 15/03, s. 95) jsou členské státy povinny předkládat výroční zprávy o dodržování mezních hodnot koncentrace PM10.

3

Článek 5 odst. 1 směrnice Rady 1999/30/ES ze dne 22. dubna 1999 o mezních hodnotách pro oxid siřičitý, oxid dusičitý a oxidy dusíku, částice a olovo ve vnějším ovzduší (Úř. věst. L 163, s. 41; Zvl. vyd. 15/04, s. 164) zní:

„Členské státy učiní nezbytná opatření k zajištění toho, aby koncentrace PM10 ve vnějším ovzduší posuzované podle článku 7 nepřekračovaly mezní hodnoty přílohy III oddílu I ode dne v ní uvedeného.

[…]“

4

Překračují-li koncentrace PM10 ve vnějším ovzduší tyto mezní hodnoty v důsledku přírodních událostí, které výrazně převyšují běžné pozaďové koncentrace z přirozených zdrojů, dotčený členský stát uvědomí Komisi podle čl. 5 odst. 4 téže směrnice a předloží nezbytné odůvodnění.

5

Příloha III uvedené směrnice stanoví dva druhy mezních hodnot pro částice PM10, přičemž rozlišuje dvě fáze, které se dále dělí na dvě období. V obdobích fáze 1, a sice od 1. ledna 2005 do 31. prosince 2009, nesměla být překročena 24-hodinová mezní hodnota ve výši 50 μg/m3 častěji než 35krát za kalendářní rok a roční mezní hodnota nesměla překročit 40 μg/m3. V obdobích fáze 2, tj. od 1. ledna 2010, byla 24-hodinová mezní hodnota, která nesmí být překročena častěji než 7krát za kalendářní rok, stanovena ve výši 50 μg/m3 a roční mezní hodnota byla stanovena ve výši 20 μg/m3.

6

Pro účely posuzování upraveného v článku 7 téže směrnice je třeba rozlišovat mezi „zónou“ a „aglomerací“.

7

Podle čl. 2 bodu 8 směrnice 1999/30 se pod pojmem zóna rozumí „členskými státy vymezená část jejich území“.

8

Článek 2 bod 9 této směrnice vymezuje pojem „aglomerace“ jako „území s více než 250000 obyvateli nebo – bydlí-li na tomto území 250000 nebo méně obyvatel – s hustotou obyvatel na čtvereční kilometr, která podle pojetí členských států opravňuje k posuzování a řízení kvality vnějšího ovzduší“.

9

Směrnice 2008/50, která vstoupila v platnost dne 11. června 2008, kodifikuje pět právních předpisů v oblasti posuzování a řízení kvality vnějšího ovzduší, zejména pak směrnice 96/62 a 1999/30.

10

Uvedené směrnice byly zrušeny článkem 31 směrnice 2008/50 s účinností od 11. června 2010, aniž byly dotčeny povinnosti členských států týkající se lhůt pro jejich provedení ve vnitrostátním právu a použitelnost.

11

Článek 13 směrnice 2008/50, nazvaný „Mezní hodnoty a varovné prahové hodnoty pro ochranu lidského zdraví“, ve svém odstavci 1 stanoví:

„Členské státy zajistí, aby úrovně oxidu siřičitého, PM10, olova a oxidu uhelnatého ve vnějším ovzduší nepřekračovaly v žádné části jejich zón a aglomerací mezní hodnoty stanovené v příloze XI.

[…]

Splnění těchto požadavků se posuzuje podle přílohy III.

Meze tolerance stanovené v příloze XI se použijí podle čl. 22 odst. 3 a čl. 23 odst. 1.“

12

Je třeba konstatovat, že příloha XI směrnice 2008/50 nezměnila mezní hodnoty stanovené pro PM10 v příloze III směrnice 1999/30.

13

Směrnice 2008/50 naopak ve svém článku 22 stanoví zvláštní úpravu ohledně prodloužení lhůt pro dosažení některých mezních hodnot, zejména podmínky pro zproštění povinnosti uplatňovat tyto mezní hodnoty.

14

Článek 22 odst. 2 a 4 této směrnice zní:

„2.   Pokud v dané zóně nebo aglomeraci nelze mezní hodnoty pro PM10 uvedené v příloze XI dodržet v důsledku specifických rozptylových vlastností lokality, nepříznivých klimatických podmínek nebo přeshraničního příspěvku, je členský stát zproštěn povinnosti uplatňovat tyto mezní hodnoty do 11. června 2011, pokud jsou splněny podmínky stanovené v odstavci 1 a pokud členský stát prokáže, že na celostátní, regionální a místní úrovni byla přijata veškerá náležitá opatření nutná k dodržení lhůt.

[…]

4.   Členské státy oznámí Komisi, kde lze podle jejich názoru použít odstavec 1 nebo 2, a oznámí plán kvality ovzduší uvedený v odstavci 1 včetně všech příslušných informací nezbytných k tomu, aby Komise mohla posoudit, zda jsou či nejsou splněny příslušné podmínky. V rámci posuzování Komise zohlední odhadované účinky opatření, která byla přijata členskými státy, na kvalitu vnějšího ovzduší v členských státech v současnosti i v budoucnosti, jakož i odhadované účinky stávajících i plánovaných opatření na úrovni Společenství, která Komise navrhne, na kvalitu vnějšího ovzduší.

Pokud do devíti měsíců od obdržení tohoto oznámení Komise nevznese žádné námitky, považují se příslušné podmínky pro použití odstavce 1 nebo 2 za splněné.

Pokud jsou námitky vzneseny, může Komise členské státy požádat, aby plány kvality ovzduší upravily nebo předložily nové.“

15

Komise při zkoumání výročních zpráv založených na směrnicích 96/62 a 1999/30 o dodržování mezních hodnot koncentrace PM10 přeložených Portugalskou republikou za roky 2005, 2006 a 2007 zjistila, že v tomto období došlo k překročení uvedených hodnot v osmi zónách a aglomeracích, a to Braga, Vale do Ave, Vale de Sousa, Porto Litoral, Zona de Influência de Estarreja, Área Metropolitana de Lisboa Norte, Área Metropolitana de Lisboa Sul a Setúbal.

16

Komise měla za to, že Portugalská republika nedodržela povinnosti stanovené v čl. 5 odst. 1 směrnice 1999/30, a dne 2. února 2009 jí zaslala výzvu, ve které mimo jiné uvedla, že zjištěná porušení mezních hodnot vypovídají o dlouhodobé tendenci neplnit uvedené povinnosti.

17

Komise vyzvala portugalské orgány, aby ve lhůtě dvou měsíců předložily svá vyjádření, přičemž v příloze vyjmenovala zóny, ve kterých byla zaznamenána uvedená překročení mezních hodnot PM10.

18

Portugalská republika zdůraznila ve své odpovědi ze dne 6. dubna 2009, že dne 5. března 2009 podala žádost podle článku 22 směrnice 2008/50 o prodloužení lhůt pro dosažení mezních hodnot uvedených v její příloze XI, přičemž podmínky takového prodloužení považovala za splněné v případě aglomerací Vale do Ave, de Vale de Sousa, de Porto Litoral, Área Metropolitana de Lisboa Norte, Área Metropolitana de Lisboa Sul a Setúbal.

19

Co se týče aglomerace Setúbal, portugalské orgány připomněly, že již před přijetím výzvy dopisem uvedly, že překročení mezních hodnot bylo způsobeno takovými přírodními událostmi, jako jsou události uvedené v čl. 5 odst. 4 směrnice 1999/30, a předložily popis metody použité ke stanovení významu vlivu těchto přírodních událostí.

20

Stejně tak v případě zón Braga a Zona de Influência de Estarreja informovala Portugalská republika Komisi o vypracování programů na zlepšení kvality ovzduší a požádala o prodloužení lhůty pro dosažení stanovených mezních hodnot.

21

Rozhodnutím ze dne 26. listopadu 2009 vyjádřila Komise námitky proti zproštění požadovanému dne 5. března 2009 Portugalskou republikou podle článku 22 směrnice 2008/50 a uvedenou žádost zamítla.

22

Dne 22. března 2010 zaslala Komise s ohledem na námitky uvedené v rozhodnutí ze dne 26. listopadu 2009, jakož i na výše uvedené výroční zprávy Portugalské republice odůvodněné stanovisko.

23

Portugalská republika ve své odpovědi ze dne 9. června 2010 připustila překročení mezních hodnot koncentrace PM10 v zónách a aglomeracích Aveiro/Ílhavo, Zona de Influência de Estarreja, Porto Litoral, Braga a Área Metropolitana de Lisboa Norte, a zároveň uvedla řadu uplatňovaných opatření a zdůraznila svoji vůli usilovat o dosažení plného dodržování těchto hodnot.

24

Vzhledem k tomu, že Komisi tato odpověď neuspokojila, rozhodla se podat tuto žalobu.

25

Komise se opírá o námitky, které uvedla ve svém rozhodnutí ze dne 26. listopadu 2009 a o výroční zprávy o dodržování mezních hodnot koncentrace PM10, které předložila Portugalská republika za roky 2005, 2006 a 2007, a tvrdí, že tyto mezní hodnoty byly překročeny v zónách a aglomeracích Braga, Porto Litoral, Área Metropolitana de Lisboa Norte a Área Metropolitana de Lisboa Sul.

26

Podle tohoto orgánu dané zprávy uvádějí, že dotčené mezní hodnoty jsou nadále překračovány v několika zónách a aglomeracích a v určitých případech poukazuje na dlouhodobou tendenci k překračování těchto mezních hodnot. Toto konstatování potvrzuje zpráva z roku 2009 předložená Portugalskou republikou dne 30. září 2010, která se týká zón a aglomerací Braga, Porto Litoral, Aveiro/Ílhavo, Área Metropolitana de Lisboa Norte a Área Metropolitana de Lisboa Sul. V posledně uvedené aglomeraci dochází i nadále k překračování hodnot v některých místech odběru vzorků, byť jsou zohledněny přírodní události. Komise krom toho poznamenala, že zóna Aveiro/Ílhavo není uvedena ve zprávách předcházejících výzvě a odůvodněnému stanovisku.

27

Portugalská republika na prvním místě zpochybňuje, že překračování mezních hodnot koncentrace PM10 odráží dlouhodobý vývoj v Portugalsku.

28

Dále tento členský stát tvrdí, že Komise ve svém odůvodněném stanovisku neupřesnila, které zóny a aglomerace jsou předmětem výtky.

29

Závěrem Portugalská republika připomněla několik opatření přijatých portugalskými orgány, které dokazují pozitivní vývoj v případě snížení překročení mezních hodnot koncentrace PM10, a připouští – přitom se opírá o údaje uvedené ve zprávě z roku 2009 – že v zónách a aglomeracích, které jsou předmětem tohoto řízení, nadále trvalo překročení 24-hodinové mezní hodnoty PM10, ovšem nikoliv roční mezní hodnoty, která nebyla v žádné z uvedených zón nebo aglomerací překročena od roku 2008.

30

Tento členský stát tedy navrhuje zamítnout tuto žalobu v rozsahu zpochybňovaných výtek.

31

Komise ve své replice zdůrazňuje, že administrativní řízení kvality vnějšího ovzduší přísluší členským státům v souladu se systémem zavedeným směrnicemi 96/62 a 2008/50, což se na jedné straně projevuje zejména jejich pravomocí vymezit zóny a aglomerace, vypracovat seznamy uvedených zón a aglomerací, kde úrovně dotčených znečišťujících látek překračují mezní hodnoty těchto látek nebo jsou nižší než tyto hodnoty, stanovit místa, kde je třeba provést určitá opatření a rozhodnout, jaká opatření budou přijata, a na druhé straně povinností včas předložit informace o případných překročeních mezních hodnot ve formě zprávy.

32

Komise tudíž může kontrolovat dodržování mezních hodnot dotčených znečišťujících látek pouze na základě hodnot oznámených samotným členským státem, které tento stát předkládá ve lhůtě devíti měsíců po uplynutí příslušného roku. Komise tak může konstatovat pouze překročení mezních hodnot koncentrace PM10, ke kterému došlo během období, jehož se týkají zprávy předložené Portugalskou republikou.

33

Skutečnost, že uvedené mezní hodnoty byly v některých zónách překračovány po dobu několika let, podle Komise odhaluje systémový problém, kterého si musí být dotčený členský stát plně vědom, neboť sám sbíral údaje a dospěl k závěru, že tyto mezní hodnoty byly překročeny.

34

Komise má tedy za to, že jí systém směrnic v oblasti posuzování a řízení kvality vnějšího ovzduší umožňuje ověřit existenci případného nesplnění povinnosti pouze prostřednictvím přípustných důkazů, které má k dispozici, a to údajů poskytnutých členskými státy, a že je na dotčeném členském státu, aby vyvrátil závěry Komise na základě aktuálních údajů, které mohou prokázat současné dodržování mezních hodnot daných znečišťujících látek. Pokud tak dotyčný členský stát neučiní, musí mít Komise za to, že nesplnění povinnosti přetrvává, a může se domáhat jeho určení Soudním dvorem.

35

Komise v projednávané věci tvrdí, že během postupu před zahájením soudního řízení vždy požadovala, aby Portugalská republika dodržovala mezní hodnoty stanovené směrnicí 2008/50. Návrhová žádání této žaloby pro nesplnění povinnosti se tedy netýkají uplynulých let, ale současného nesplnění povinnosti, jehož trvání Portugalská republika může zpochybnit pouze tím, že ve lhůtě stanovené v odůvodněném stanovisku předloží důkaz o dodržování této směrnice. Je tedy na tomto členském státu aby prokázal, že nesplnění povinnosti již zaniklo, tím, že předloží nové údaje, které mohou dokázat, že nesplnění skončilo. Vzhledem k tomu, že Portugalská republika takové údaje nepředkládá, je třeba dospět k závěru, že nesplnění povinnosti existuje.

36

Komise dále zdůrazňuje, že v této věci nemá právní zájem na tom, aby Soudní dvůr rozhodl o minulých skutečnostech, neboť rozsudek týkající se minulé situace, by pro ni neměl žádný přínos. Kdyby Soudní dvůr určil, že Portugalská republika od roku 2005 do roku 2007 nedodržovala směrnici, která byla platná v tomto období a která od té doby přestala být použitelná, neměl by takový rozsudek v zásadě žádný užitečný účinek.

37

Pokud jde o argument Portugalské republiky, že Komise neupřesnila v odůvodněném stanovisku zóny a aglomerace, na něž se nevztahuje, Komise tvrdí, že dotyčný členský stát vzhledem k tomu, že je jediným zdrojem informací o překročení mezních hodnot koncentrace PM10, zná místa, kde byly tyto mezní hodnoty překročeny. Dotčené zóny byly předmětem žádosti o výjimku, která byla základem rozhodnutí Komise ze dne 26. listopadu 2009, takže tento členský stát byl dostatečně informován o předmětu sporu, neboť nezpochybnil skutečnosti a sám ve svých dřívějších prohlášeních uvedl zóny, ve kterých byly zmíněné mezní hodnoty překročeny. Komise navíc tvrdí, že dotčené zóny upřesnila ve své výzvě dopisem a v odůvodněném stanovisku je nezměnila.

38

Dále vzhledem k tomu, že Portugalská republika ve své žalobní odpovědi připouští, že podle posledních dostupných údajů stále negarantuje nepřekračování 24-hodinové mezní hodnoty PM10 ve čtyřech zónách nebo aglomeracích, ale že se jí v mezidobí dařilo dohlížet na nepřekračování roční mezní hodnoty PM10, je jediným cílem této žaloby určit k okamžiku ukončení diskuze, že tento členský stát tím, že nepřijal potřebná opatření, pokračuje v porušování 24-hodinové mezní hodnoty PM10 v těchto čtyřech zónách nebo aglomeracích.

39

Portugalská republika ve své duplice namítá, že podle ustálené judikatury Soudního dvora se nesplnění povinnosti musí posuzovat s ohledem na stav, v němž se členský stát nacházel v době, kdy uplynula lhůta stanovená v odůvodněném stanovisku, (viz zejména rozsudky ze dne 20. března 2003, Komise v. Itálie, C-143/02, Recueil, s. I-2877, bod 11, a ze dne 12. června 2003, Komise v. Španělsko, C-446/01, Recueil, s. I-6053, bod 15).

40

Ke dni uplynutí této lhůty, tedy k 7. červnu 2010, se dostupné údaje týkaly opatření na rok 2009, jakož i zón a aglomerací uvedených Portugalskou republikou v její odpovědi. Podle dotčeného státu by se tedy měl rozsudek Soudního dvora vztahovat k tomuto datu, neboť vyjádření Komise ohledně okamžiku, k němuž by se měl rozsudek vztahovat, nemají ve výše uvedené judikatuře oporu.

41

Svou žalobou se Komise domáhá, aby Soudní dvůr určil, že Portugalská republika tím, že nezajistila, aby koncentrace PM10 ve vnější ovzduší nepřekračovaly mezní hodnoty stanovené článkem 13 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/50/ES, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z tohoto ustanovení.

42

Ačkoliv Portugalská republika neuplatnila námitku nepřípustnosti vycházející z nepřípustnosti této žaloby, je třeba úvodem poznamenat, že Soudní dvůr může i bez návrhu zkoumat, zda jsou splněny podmínky stanovené v článku 258 SFEU pro podání žaloby pro nesplnění povinnosti (viz zejména rozsudky ze dne 31. března 1992, Komise v. Itálie, C-362/90, Recueil, s. I-2353, bod 8; ze dne 26. ledna 2012, Komise v. Slovinsko, C-185/11, bod 28, a ze dne 8. března 2012, Komise v. Portugalsko, C-524/10, bod 64).

43

Z tohoto úhlu pohledu je třeba zkoumat, zda odůvodněné stanovisko a žaloba uvádí výtky souvisle a přesně, aby Soudní dvůr mohl přesně pochopit rozsah vytýkaného porušení unijního práva, což je podmínka nezbytná k tomu, aby Soudní dvůr mohl ověřit existenci tvrzeného porušení povinnosti (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 1. února 2007, Komise v. Spojené království, C-199/04, Sb. rozh. s. I-1221, body 20 a 21, a ze dne 24. března 2011, Komise v. Slovinsko, C-365/10, bod 19).

44

Z článku 38 odst. 1 písm. c) jednacího řádu Soudního dvora a judikatury týkající se tohoto ustanovení zejména vyplývá, že každý návrh na zahájení řízení musí uvádět předmět sporu a stručný popis žalobních důvodů a tyto údaje musí být natolik jasné a přesné, aby umožnily žalovanému připravit si obhajobu a Soudnímu dvoru vykonávat přezkum. Z toho vyplývá, že hlavní skutkové a právní okolnosti, na kterých je žaloba založena, musí uceleně a srozumitelně vyplývat z textu samotné žaloby a že návrhová žádaní žaloby musí být formulována jasně, aby se předešlo tomu, že Soudní dvůr rozhodne nad rámec návrhových žádání nebo opomene rozhodnout o některém z žalobních důvodů (viz zejména rozsudky ze dne 15. června 2010, Komise v. Španělsko, C-211/08, Sb. rozh. s. I-5267, bod 32; výše uvedený rozsudek ze dne 26. ledna 2012, Komise v. Slovinsko, bod 29, a ze dne 19. dubna 2012, Komise v. Nizozemsko, C-141/10, bod 15).

45

V projednávané věci z návrhových žádání Komise vyplývá, že její žaloba se týká pouze zón a aglomerací Braga, Porto Litoral, Área Metropolitana de Lisboa Norte a Área Metropolitana de Lisboa Sul. Pokud jde o otázku, které druhy mezních hodnot pro PM10 byly překročeny, Komise ve své replice jasně uvedla, že předmětem její žaloby jsou pouze 24-hodinové mezní hodnoty PM10.

46

Komise naopak neupřesňuje ani v návrhových žádáních své žaloby, ani v jejím odůvodnění, za které roky je nesplnění povinnosti vytýkáno. Nicméně tím, že se odvolává pouze na směrnici 2008/50, uvádí, že se jedná o současné nesplnění povinnosti a že se rozhodnutí Soudního dvora musí týkat současnosti, nikoliv minulosti, bez upřesnění dotčeného období.

47

Za těchto podmínek je třeba konstatovat, že neuvedení takového zásadního údaje pro obsah návrhu na zahájení řízení, jakým je období, během kterého Portugalská republika podle Komise porušovala unijní právo, nesplňuje požadavky souvislosti, jasnosti a přesnosti.

48

Vzhledem k tomu, že Komise neuvádí přesné období, kterého se týká vytýkané nesplnění povinnosti, a navíc neposkytuje relevantní důkazy – přičemž lakonicky zdůrazňuje, že v této věci nemá právní zájem na tom, aby Soudní dvůr rozhodl o minulých skutečnostech, neboť rozsudek týkající se minulé situace, by pro ni neměl žádný přínos – tento orgán nejen že zjevně nesplňuje povinnosti, které pro něj, jakož i pro Soudní dvůr vyplývají z judikatury citované v bodech 43 a 44 tohoto rozsudku, ale navíc neumožňuje Soudnímu dvoru provést přezkum této žaloby pro nesplnění povinnosti.

49

Je však třeba uvést, jak vyplývá ze spisu, že z prostudování výročních zpráv z let 2005, 2006 a 2007, které Portugalská republika předložila Komisi, vyplynulo, že 24-hodinové mezní hodnoty PM10 byly překročeny v několika zónách a aglomeracích. Na základě těchto zpráv uvedený orgán zaslal Portugalské republice výzvu, ve které uvádí, že tento členský stát nesplnil povinnosti stanovené v čl. 5 odst. 1 směrnice 1999/30. Komise závěrem na jednání připustila, že důkazy, o něž opírá svoji žalobu, jsou tvořeny údaji plynoucími z výročních zpráv z let 2005, 2006 a 2007 a že se nejedná o systematický problém, neboť nedošlo k obecnému a trvajícímu porušování uvedených povinností.

50

Z těchto přesvědčivých informací lze vyvodit, že nesplnění povinností stanovených v čl. 5 odst. 1 směrnice 1999/30 se v každém případě týká překročení 24-hodinových mezních hodnot PM10 ve vnějším ovzduší a zahrnuje období v letech 2005 až 2007 v zónách a aglomeracích Braga, Porto Litoral, Área Metropolitana de Lisboa Norte a Área Metropolitana de Lisboa Sul.

51

Je tedy třeba konstatovat, že tuto žalobu pro nesplnění povinnosti lze v takto definovaných mezích prohlásit za přípustnou.

52

Stran opodstatněnosti této žaloby postačí připomenout, že Portugalská republika ve svých vyjádřeních připouští, že došlo k překročení 24-hodinových mezních hodnot koncentrací PM10 ve vnějším ovzduší v mezích konstatovaných v bodě 50 tohoto rozsudku.

53

Z toho vyplývá, že žalobě je třeba v uvedených mezích vyhovět.

54

Po tomto upřesnění je třeba konstatovat, že v rozsahu, v němž se žaloba týká období po roku 2007, neodpovídá požadavkům jasnosti a přesnosti z důvodů uvedených v bodech 47 a 48 tohoto rozsudku, a v důsledku toho musí být odmítnuta jako nepřípustná.

55

Na rozdíl od toho, co Komise podle všeho tvrdí v návrhových žádáních své žaloby, není tudíž třeba zohlednit směrnici 2008/50. Tato směrnice se totiž neuplatní na skutečnosti vytýkané dotčenému členskému státu, které předcházejí dni 11. června 2008, což je den jejího zveřejnění a vstupu v platnost.

56

S ohledem na výše uvedené úvahy, je třeba konstatovat, že Portugalská republika tím, že v letech 2005 až 2007 nezajistila, aby 24-hodinové koncentrace PM10 ve vnějším ovzduší nepřekračovaly mezní hodnoty stanovené v čl. 5 odst. 1 směrnice 1999/30 v zónách a aglomeracích Braga, Porto Litoral, Área Metropolitana de Lisboa Norte a Área Metropolitana de Lisboa Sul, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z uvedeného ustanovení.

57

Podle čl. 138 odst. 1 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Podle čl. 138 odst. 3 první věty pokud měli účastníci řízení ve věci částečně úspěch i neúspěch, ponese každý z nich vlastní náklady řízení.

58

V projednávaném sporu je třeba zohlednit skutečnost, že byla konstatována nepřípustnost žalobního důvodu Komise, který vychází z nesplnění povinností vyplývajících z článku 13 směrnice 2008/50, pokud jde o období po roce 2007.

59

V důsledku toho je třeba rozhodnout, že Komise a Portugalská republika ponesou vlastní náklady řízení.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (první senát) rozhodl takto: