—

za Eurogate Distribution GmbH U. Schrömbgesem a H. Bleierem, Rechtsanwälte,

—

za českou vládu M. Smolkem a J. Vláčilem, jako zmocněnci,

—

za italskou vládu G. Palmieri, jako zmocněnkyní, ve spolupráci s G. Albenziem, avvocato dello Stato,

—

za Evropskou komisi L. Bouyon a B.-R. Killmannem, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 204 odst. 1 písm. a) nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství (Úř. věst. L 302, s. 1; Zvl. vyd. 02/04, s. 307), ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 648/2005 ze dne 13. dubna 2005 (Úř. věst. L 117, s. 13, dále jen „celní kodex“).

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi společností Eurogate Distribution GmbH (dále jen „Eurogate“) a Hauptzollamt Hamburg-Stadt (dále jen „Hauptzollamt“) ve věci celního dluhu při dovozu vymáhaného od společnosti Eurogate z důvodu opožděného zápisu informací týkajících se odebrání zboží z celního skladu do evidence zboží.

3

Režim uskladňování v celním skladu je režimem s podmíněným osvobozením od cla a celním režimem s hospodářským účinkem ve smyslu čl. 84 odst. 1 písm. a) a b) celního kodexu. Režim uskladňování v celním skladu je upraven obecnými ustanoveními hlavy IV kapitoly 2 oddílu 3 části A celního kodexu, jakož i zvláštními ustanoveními části C téhož oddílu, nadepsané „Uskladňování v celním skladu“. Článek 89 tohoto kodexu obsahuje ustanovení týkající se ukončení režimů s podmíněným osvobozením od cla. Články 98 a 99 uvedeného kodexu podávají definice týkající se uskladňování v celním skladu. Článek 105 téhož kodexu stanoví povinnost vést evidenci zboží v rámci režimu uskladňování v celním skladu.

4

Článek 89 odst. 1 celního kodexu stanoví:

„Režim s podmíněným osvobozením od cla s hospodářským účinkem je ukončen v okamžiku, kdy je zboží propuštěnému do tohoto režimu nebo případně zušlechtěným nebo přepracovaným produktům přiděleno jiné celně schválené určení.“

5

Články 98 a 99 tohoto kodexu jsou následujícího znění:

„Článek 98

1.   Režim uskladňování v celním skladu umožňuje skladovat v celním skladu

[…]

Článek 99

Celním skladem může být buď veřejný sklad, nebo soukromý sklad.

Skladovatelem je osoba, která je oprávněná provozovat celní sklad.

Ukladatelem zboží je osoba vázaná celním prohlášením, kterým bylo zboží propuštěno do režimu uskladňování v celním skladu, nebo osoba, na niž práva a povinnosti této osoby přešly.“

6

Článek 105 první pododstavec uvedeného kodexu stanoví:

„Osoba určená celními orgány vede evidenci veškerého zboží skladovaného v režimu uskladňování v celním skladu ve formě schválené těmito orgány. […]“

7

Hlava VII celního kodexu, nadepsaná „Celní dluh“, obsahuje ve své kapitole 2 ustanovení týkající se vzniku celního dluhu. Tato kapitola obsahuje zejména články 201 až 205, které stanoví skutečnosti vedoucí ke vzniku celního dluhu při dovozu.

8

Článek 204 celního kodexu stanoví:

„1.   Celní dluh při dovozu zboží vzniká

[…]

v jiných případech, než jsou [případy odnětí zboží, které podléhá dovoznímu clu, celnímu dohledu], pokud se nezjistí, že tyto nedostatky nemají zásadní vliv na správné provádění dočasného uskladnění nebo daného celního režimu.

2.   Celní dluh vzniká buď okamžikem, kdy přestane být plněna povinnost, jejímž nesplněním celní dluh vzniká, nebo okamžikem, kdy je zboží propuštěno do daného režimu, zjistí-li se dodatečně, že podmínky stanovené pro přiznání snížené nebo nulové sazby dovozního cla z důvodu použití zboží ke zvláštním účelům nebyly ve skutečnosti splněny.

3.   Dlužníkem je osoba, která má buď plnit povinnosti vyplývající z dočasného uskladnění zboží podléhajícího dovoznímu clu, nebo z použití režimu, do nějž [něhož] bylo toto zboží propuštěno, nebo plnit podmínky spojené s propuštěním zboží do daného režimu.“

9

Podle článků 247 a 247a celního kodexu přijme Evropská komise ve spolupráci s Výborem pro celní kodex opatření nezbytná k provedení tohoto kodexu. Evropská komise přijala za tímto účelem nařízení (EHS) č. 2454/93 ze dne 2. července 1993, kterým se provádí nařízení č. 2913/92 (Úř. věst. L 253, s. 1; Zvl. vyd. 02/06, s. 3), ve znění nařízení Komise (ES) č. 402/2006 ze dne 8. března 2006 (Úř. věst. L 70, s. 35, dále jen „prováděcí nařízení“).

10

Články 529 a 530 prováděcího nařízení obsahují ustanovení týkající se vedení evidence zboží v celním skladu.

11

Článek 529 odst. 1 tohoto nařízení stanoví:

„Evidence zboží vypovídá o současném stavu zásob zboží propuštěného do režimu uskladňování v celním skladu. Skladovatel předkládá seznam uvedených zásob celnímu úřadu vykonávajícímu dohled ve lhůtách stanovených celními orgány.“

12

Článek 530 odst. 3 uvedeného nařízení stanoví:

„Zápisy do evidence zboží týkající se vyřízení režimu se uskuteční nejpozději v okamžiku, kdy zboží opustí celní sklad nebo skladovací zařízení držitele.“

13

Článek 859 prováděcího nařízení stanoví:

„Následující nedostatky se považují za nedostatky, které nemají zásadní vliv na správné provádění dočasného uskladnění ani daného celního režimu ve smyslu čl. 204 odst. 1 [celního] kodexu, jestliže:

14

Podle článku 860 prováděcího nařízení „[c]elní orgány považují celní dluh za vzniklý v souladu s čl. 204 odst. 1 [celního] kodexu, jestliže osoba, které tento dluh může vzniknout, neprokáže splnění podmínek uvedených v článku 859.“

15

Společnost Eurogate je držitelem povolení k provozování soukromého celního skladu od roku 2006. Evidence zboží týkající se tohoto celního skladu je vedena v souladu s povolením pomocí počítačového programu.

16

Společnost Eurogate jakožto skladovatel přijala do svého soukromého celního skladu od svých zákazníků zboží, které není zbožím Společenství, za účelem jeho zpětného vývozu z území Evropské unie. Při odebrání uvedeného zboží z celního skladu byla podána celní prohlášení pro jeho zpětný vývoz.

17

Při celní kontrole dne 31. ledna 2007 bylo zjištěno, že zápisy o skutečnostech, že zboží opustilo celní sklad, do evidence zboží byly provedeny až po uplynutí 11 až 126 dnů, tj. podle čl. 105 prvního pododstavce celního kodexu ve spojení s čl. 529 odst. 1 a čl. 530 odst. 3 prováděcího nařízení příliš pozdě.

18

Výměrem ze dne 1. července 2008 uložil Hauptzollamt za zboží opožděně zapsané do evidence zboží dovozní clo. Společnost Eurogate se proti tomuto výměru odvolala.

19

Po prominutí části uvedeného cla, přiznaného výměrem ze dne 11. srpna 2009, zamítl Hauptzollamt odvolání společnosti Eurogate ohledně zbývající části cla rozhodnutím ze dne 8. prosince 2009 jako neopodstatněné s odůvodněním, že opožděné zápisy do evidence zboží musejí být považovány za porušení povinností, které má společnost Eurogate v rámci režimu uskladňování v celním skladu, a že toto nesplnění povinnosti mělo tudíž za následek vznik celního dluhu na základě čl. 204 odst. 1 celního kodexu. Předkládající soud má v tomto ohledu za to, že se vzhledem k hrubé nedbalosti, které se dopustila společnost Eurogate, nelze domnívat, že uvedené porušení nemá vliv na správné provádění daného celního režimu. V projednávané věci tudíž nejsou splněny podmínky stanovené v článku 859 prováděcího nařízení.

20

Společnost Eurogate tedy podala u Finanzgericht Hamburg (finanční soud v Hamburku) žalobu, kterou se domáhala zrušení daňového výměru ze dne 1. července 2008, ve znění výměru ze dne 11. srpna 2009 a potvrzeného rozhodnutím ze dne 8. prosince 2009, přičemž zejména tvrdila, že opožděné zápisy o tom, že zboží opustilo celní sklad, do evidence zboží nejsou porušením jejích povinností ve smyslu čl. 204 odst. 1 písm. a) celního kodexu, neboť tato povinnost zápisu do evidence zboží, která vyplývá z ustanovení článku 105 celního kodexu ve spojení s čl. 530 odst. 3 prováděcího nařízení, musí být splněna až po ukončení režimu uskladňování v celním skladu.

21

Hauptzollamt na tento argument odpověděl tak, že zápis do evidence zboží není povinností, která se uplatňuje po ukončení daného celního režimu. Naopak uvedený zápis musí být podle něj proveden během režimu uskladňování v celním skladu nebo v okamžiku ukončení uvedeného režimu. Podle Hauptzollamt byl proces uskladňování v celním skladu v projednávané věci ukončen, až když zboží, které nebylo zbožím Společenství, opustilo celní sklad při jeho propuštění do režimu tranzitu jako nového celně schváleného určení.

22

Předkládající soud má za to, že výklad, podle něhož porušení povinnosti provedení okamžitého zápisu skutečnosti, že zboží opustilo celní sklad, do evidence zboží vede ke vzniku celního dluhu, vyvolává pochybnosti.

23

Předkládající soud v tomto ohledu zdůrazňuje, že pokud by byl sdílen názor některých německých univerzitních akademiků, kteří se opírají o znění čl. 204 odst. 1 písm. a) celního kodexu, bylo by možné konstatovat, že v projednávané věci došlo k porušení povinnosti okamžitého zápisu skutečnosti, že zboží opustilo celní sklad, do evidence zboží „během“ využívání daného celního režimu a nebylo „vyvoláno“ uvedeným využíváním. Žádný celní dluh tak nevznikl. Dále vzhledem k tomu, že zboží již získalo nové celně schválené určení, a porušení této povinnosti již tedy nemá vliv na status zboží, klade si dále předkládající soud otázku, zda je vznik celního dluhu možný a zda by za určitá porušení uvedeného režimu neměla být ukládána sankce jiným způsobem.

24

Vzhledem k tomu, že Finanzgericht Hamburg má za to, že řešení sporu, o němž má rozhodnout, vyžaduje výklad unijního práva, rozhodl se přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:

„Je třeba vykládat čl. 204 odst. 1 písm. a) [celního kodexu] v tom smyslu, že v případě zboží, které není zbožím Společenství, jež bylo propuštěno do režimu uskladňování v celním skladu a které při ukončení uvedeného režimu získalo nové celně schválené určení, vede nesplnění povinnosti zápisu skutečnosti, že zboží opustilo celní sklad, do počítačového programu pro tyto účely určeného, již při ukončení režimu uskladňování v celním skladu, a nikoli až mnohem později, ke vzniku celního dluhu za dotčené zboží?“

25

Podstatou otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 204 odst. 1 písm. a) celního kodexu musí být vykládán v tom smyslu, že v případě zboží, které není zbožím Společenství, vede nesplnění povinnosti okamžitého zápisu skutečnosti, že zboží opustilo celní sklad, do evidence zboží k tomuto účelu určené, jakmile toto zboží bylo zpětně vyvezeno při ukončení režimu uskladňování v celním skladu, ke vzniku celního dluhu za uvedené zboží.

26

Podle čl. 204 odst. 1 písm. a) celního kodexu vzniká celní dluh při dovozu zboží nesplněním některé povinnosti vyplývající z použití celního režimu, do něhož bylo zboží, které podléhá dovoznímu clu, propuštěno.

27

Je třeba připomenout, že režim uskladňování v celním skladu umožňuje uskladnění zboží, které není zbožím Společenství, s podmíněným osvobozením od dovozního cla za toto zboží. Toto zboží je, i když se fyzicky nachází na celním území Unie, považováno za zboží, které není zbožím Společenství. Uplatnění takového režimu je spojeno s dodržením určitých povinností, které celním orgánům umožňují zjistit současný stav zásob, jak stanoví čl. 529 odst. 1 prováděcího nařízení. Mezi těmito povinnostmi je povinnost vést evidenci zboží skladovaného v režimu uskladňování v celním skladu, stanovená v článku 105 celního kodexu, považována za základní podmínku související s tímto režimem (rozsudek ze dne 27. října 2011, Groupe Limagrain Holding, C-402/10, Sb. rozh. s. I-10827, body 33 a 37). Nesplnění povinnosti okamžitého zápisu skutečnosti, že zboží opustilo celní sklad, do evidence zboží k tomuto účelu určené, ohrožuje celní dohled.

28

Kromě toho je třeba zdůraznit, že přítomnost zboží, které není zbožím Společenství, na celním území Unie představuje sama o sobě nebezpečí, že se toto zboží nakonec zapojí do hospodářského oběhu v členských státech, aniž je procleno, tedy nebezpečí, k jehož předcházení, jak uvádí Komise, článek 204 celního kodexu přispívá (viz rozsudek ze dne 15. července 2010, DSV Road, C-234/09, Sb. rozh. s. I-7333, bod 31).

29

V projednávané věci bylo povolení udělené společnosti Eurogate k provozování soukromého celního skladu podmíněno vedením evidence veškerého zboží propuštěného do režimu uskladnění v celním skladu. Ve věci v původním řízení bylo prokázáno, že zápis o skutečnosti, že zboží, které bylo mimoto řádně zpětně vyvezeno, opustilo celní sklad, byl společností Eurogate proveden do této evidence zboží opožděně.

30

Společnost Eurogate má za to, že nesplnění povinnosti dotčené v původním řízení nemůže mít s ohledem na článek 204 celního kodexu za následek vznik celního dluhu, neboť nesplněná povinnost má být uplatněna po ukončení daného celního režimu, a že tato povinnost není základní povinností související s režimem uskladnění v celním skladu, takže její nesplnění je jen pouhou celní nesrovnalostí. Komise má v této souvislosti za to, že v okamžiku, kdy společnost Eurogate měla povinnost zapsat skutečnost, že zboží opustilo celní sklad, do evidence zboží k tomuto účelu určené, nebyl režim uskladnění v celním skladu ještě ukončen.

31

Soudní dvůr v tomto ohledu rozhodl, že žádné ustanovení celního kodexu a jeho prováděcího nařízení neumožňuje prokázat, že je třeba, co se týče účinku nesplnění povinnosti na vznik celního dluhu na základě článku 204 celního kodexu, rozlišovat mezi povinností, kterou je třeba splnit před ukončením daného celního režimu, a povinností, kterou je třeba splnit po ukončení takového režimu, nebo ještě rozlišovat mezi tzv. „primární povinností“ a tzv. „sekundární“ povinností (viz rozsudek ze dne 6. září 2012, Döhler Neuenkirchen, C-262/10, bod 38).

32

Jak uvedl generální advokát v bodě 47 svého stanoviska, povinnost zaplacení cla není v takovém případě správní, daňovou nebo trestní sankcí, ale pouhým důsledkem zjištění, že podmínky vyžadované pro získání výhody plynoucí z použití režimu uskladňování v celním skladu nebyly splněny, což vede k nemožnosti použití podmíněného osvobození od cla, a tudíž odůvodňuje uložení cla. Tento režim totiž zahrnuje přiznání podmíněné výhody, kterou nelze přiznat, pokud nejsou splněny příslušné podmínky.

33

Kromě toho opožděný zápis do evidence zboží není součástí taxativního výčtu obsaženého v článku 859 prováděcího nařízení, jež uvádí nedostatky, které nemají zásadní vliv na správné provádění daného celního režimu.

34

V tomto ohledu je třeba připomenout, že článek 859 prováděcího nařízení platně zavádí systém, který taxativním způsobem upravuje nedostatky ve smyslu čl. 204 odst. 1 písm. a) celního kodexu, které „nemají zásadní vliv na správné provádění dočasného uskladnění nebo daného celního režimu“ (rozsudek ze dne 11. listopadu 1999, Söhl & Söhlke, C-48/98, Recueil, s. I-7877, bod 43).

35

S ohledem na výše uvedené je třeba na položenou otázku odpovědět tak, že čl. 204 odst. 1 písm. a) celního kodexu musí být vykládán v tom smyslu, že v případě zboží, které není zbožím Společenství, vede nesplnění povinnosti zápisu skutečnosti, že zboží opustilo celní sklad, do evidence zboží k tomu účelu určené, a to nejpozději v okamžiku tohoto opuštění, ke vzniku celního dluhu za uvedené zboží, a to i v případě, že toto zboží bylo zpětně vyvezeno.

36

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (třetí senát) rozhodl takto:

Článek 204 odst. 1 písm. a) nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství, ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 648/2005 ze dne 13. dubna 2005, musí být vykládán v tom smyslu, že v případě zboží, které není zbožím Společenství, vede nesplnění povinnosti zápisu skutečnosti, že zboží opustilo celní sklad, do evidence zboží k tomu účelu určené, a to nejpozději v okamžiku tohoto opuštění, ke vzniku celního dluhu za uvedené zboží, a to i v případě, že toto zboží bylo zpětně vyvezeno.