1. 

Projednávaná žádost o rozhodnutí o předběžné otázce představuje první věc, ve které je Soudnímu dvoru předložena otázka týkající se výkladu směrnice 2002/92/ES ( 2 ), která stanoví pravidla týkající se přístupu k činnostem v oblasti zprostředkování pojištění a pro jejich výkon fyzickými a právnickými osobami v Evropské unii.

2. 

Podstatou položené otázky je získat upřesnění ohledně pojmu „zprostředkování pojištění“ ve smyslu čl. 2 bodu 3 druhého pododstavce uvedené směrnice ( 3 ). Podle tohoto ustanovení se nepovažují za zprostředkování činnosti, jsou-li vykonávány pojišťovnou nebo zaměstnancem pojišťovny, který jedná jménem pojišťovacího podniku.

3. 

Základem věci je spor mezi Enosi Epangelmation Asfaliston Ellados (EEAE) (Řecký svaz pojistitelů) a dalšími profesními asociacemi v oblasti zprostředkování pojištění, a sice Syllogos Asfalistikon Praktoron N. Attikis (SPATE), Panellinios Syllogos Asfalistikon Symboulon (PSAS), Syndesmos Ellinon Mesiton Asfaliseon (SEMA) a Panellinios Syndesmos Syntoniston Asfalistikon Symboulon (PSSAS) (dále jen společně „EEAE a další“) na straně jedné a Ypourgos Anaptyxis, Antagonistikotitas kai Naftilias (ministr pro rozvoj) a Omospondia Asfalistikon Syllogou Ellados (Federace řeckých pojišťovacích asociací, dále jen „OASE“) na straně druhé.

4. 

V rámci tohoto sporu EEAE a další tvrdí, že vnitrostátní prováděcí opatření nejsou v souladu se směrnicí 2002/92, jelikož uvedená opatření poškozují výkon povolání nezávislého zprostředkovatele pojištění v Řecku. Jak vyplývá ze spisu, podle dotčené vnitrostátní právní úpravy je jakýkoliv zaměstnanec pojišťovny oprávněn vykonávat činnost v oblasti zprostředkování pojištění příležitostně a s výhradou dodržení maximální výše příjmů, aniž podléhá požadavkům použitelným na základě uvedené směrnice.

5.

Body 9, 13 a 14 odůvodnění směrnice 2002/92 stanoví:

6.

Článek 1 odst. 1 směrnice 2002/92 stanoví:

„Tato směrnice stanoví pravidla pro přístup fyzických a právnických osob, které jsou usazeny v členském státě nebo si přejí se zde usadit, k činnosti v oblasti zprostředkování pojištění a zajištění a pro výkon této činnosti.“

7.

Článek 2 bod 3 směrnice 2002/92 stanoví:

„Pro účely této směrnice se rozumí:

[…]

Tyto činnosti se nepovažují za zprostředkování pojištění, jsou-li vykonávány pojišťovnou nebo zaměstnancem pojišťovny, který jedná jménem pojišťovacího podniku.

Příležitostné poskytování informací v souvislosti s jinou profesní činností za předpokladu, že účelem této činnosti není pomáhat zákazníkům s uzavíráním nebo plněním pojistných smluv, profesionální správa pojistných událostí pro pojišťovnu a likvidace a odborné posuzování škod, se rovněž nepovažují za zprostředkování pojištění.“

8.

Článek 3 uvedené směrnice, nadepsaný „Registrace“, v odstavci 6 stanoví:

„Členské státy zajistí, aby pojišťovny využívaly služby zprostředkování pojištění a zajištění pouze registrovaných zprostředkovatelů pojištění a zajištění a osob uvedených v čl. 1 odst. 2.“

9.

Článek 4 odst. 1 téže směrnice stanoví:

„Zprostředkovatelé pojištění a zajištění musí mít přiměřené znalosti a schopnosti, které stanoví členský stát původu zprostředkovatele.

[…]

Členské státy nemusí uplatňovat požadavek uvedený v prvním pododstavci tohoto odstavce na všechny fyzické osoby, které pracují pro podnik a vykonávají činnost ve zprostředkování pojištění nebo zajištění. Členské státy zajistí, aby přiměřené procento osob ve struktuře vedení takových podniků, které odpovídají za zprostředkování pojistných produktů, a všechny ostatní osoby přímo zapojené do zprostředkování pojištění nebo zajištění prokázaly znalosti a schopnosti nezbytné k výkonu svých úkolů.“

10.

Směrnice 2002/92 byla v řeckém právu provedena nařízením prezidenta 190/2006 ( 4 ), které v čl. 2 odst. 3 druhém pododstavci stanoví:

„‚Zprostředkováním pojištění‘ se rozumí jakákoli činnost spočívající v předkládání, navrhování nebo provádění jiných přípravných prací vedoucích k uzavírání pojistných smluv nebo v uzavírání takových smluv nebo napomáhání při správě a plnění takových smluv, zejména v případě pojistné události. Tyto činnosti se nepovažují za zprostředkování pojištění, jsou-li vykonávány pojišťovnou nebo zaměstnancem pojišťovny, který je s ní vázán pracovní smlouvou a který jedná jménem pojišťovacího podniku […].“

11.

Nařízení prezidenta 190/2006 bylo změněno zákonem 3557/2007 ( 5 ), jehož čl. 15 odst. 2 doplnil do čl. 2 odst. 3 uvedeného nařízení nový pododstavec, který stanoví následující:

„Zaměstnanec pojišťovny ve smyslu předchozího pododstavce může výjimečně vykonávat činnost ve zprostředkování pojištění, aniž by podléhal ustanovením tohoto nařízení, pokud jeho roční hrubé příjmy vyplývající z této činnosti nepřesáhnou celkově částku pět tisíc (5000) eur.“

12.

V souladu s čl. 11 odst. 3 písm. b) zákona 3557/2007 měla vyhláška ministra pro rozvoj, vydaná do 30 dnů od zveřejnění uvedeného zákona, stanovit dokumenty, které osvědčují obecné, obchodní nebo profesní znalosti uchazečů o postavení zprostředkovatelů pojištění nebo zajištění, smluvně vázaných zprostředkovatelů pojištění nebo zajištění, zaměstnanců pojišťoven, zaměstnanců podniků zprostředkujících pojištění nebo zajištění, a případy, kdy mají tyto osoby povinnost se dále vzdělávat.

13.

Vyhláška ministra pro rozvoj K3‑8010 ze dne 8. srpna 2007 ( 6 ) byla přijata na základě čl. 11 odst. 3 písm. b) zákona 3557/2007. Paragraf XX uvedené vyhlášky stanoví:

„Zaměstnanec pojišťovny může vykonávat činnost ve zprostředkování pojištění, aniž by byl podroben povinnosti registrace u příslušné profesní komory, jestliže jeho hrubé roční příjmy pocházející z této činnosti a přijaté jako provize nepřekročí ve svém souhrnu částku pět tisíc eur (5000 eur). Jestliže jeho hrubé roční příjmy pocházející z této činnosti překročí uvedenou částku, musí se zaměstnanec zapsat u příslušné profesní komory podle podmínek platných pro kategorii zprostředkování pojištění vybranou pro jeho registraci. Status [zaměstnance] pojišťovny je neslučitelný se statusem pojišťovacího poradce“.

14.

EEAE a další zastupují profesní asociace, jejichž cílem je obrana profesních a finančních zájmů jejich členů, kteří působí v oblasti zprostředkování pojištění jakožto osoby vykonávající svobodné povolání. Dne 29. října 2007 EEAE a další podali k předkládajícímu soudu žalobu na neplatnost směřující zejména proti paragrafu XX vyhlášky K3‑8010. Touto žalobou zpochybnili soulad tohoto paragrafu se směrnicí 2002/92 v rozsahu, v němž za určitých podmínek vylučuje použití této směrnice na zaměstnance pojišťovny, kteří vykonávají činnost v oblasti zprostředkování pojištění, aniž mají kvalifikaci požadovanou čl. 4 odst. 1 této směrnice.

15.

Jak vyplývá z předkládacího rozhodnutí, předkládající soud má výhrady ohledně opodstatněnosti žaloby na neplatnost paragrafu XX vyhlášky K3‑8010. Podle uvedeného soudu by totiž měly být požadavky obsažené v uvedené směrnici považovány za splněné bez ohledu na to, zda existuje vztah mezi dotčeným zaměstnancem a jeho podnikem, vykonává-li uvedenou činnost, jelikož řecký právní rámec vyložený v souladu se směrnicí 2002/92 umožňuje zajistit, aby zaměstnanec pojišťovny, který příležitostně vykonává činnosti v oblasti zprostředkování, jednal pro účely těchto činností vždy jménem a pod dohledem podniku, který mu poskytuje rovněž nezbytné odborné vzdělání.

16.

Jelikož se však zdá, že jiný senát uvedeného soudu s tímto názorem nesouhlasí, rozhodl se Symvoulio tis Epikrateias (Řecko) přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:

„Musí být ustanovení čl. [2] [bodu] 3 druhého pododstavce směrnice 2002/92, podle kterého ‚se tyto činnosti (uvedené v prvním pododstavci tohoto ustanovení) nepovažují za zprostředkování pojištění, jsou-li vykonávány pojišťovnou nebo zaměstnancem pojišťovny, který jedná jménem pojišťovacího podniku‘, vykládána v tom smyslu, že zaměstnanec pojišťovacího podniku, který nemá kvalifikaci stanovenou v čl. 4 odst. 1 [této] směrnice, může příležitostně, a nikoli jako hlavní zaměstnání vykonávat činnost v oblasti zprostředkování pojištění, i když tento zaměstnanec není ve vztahu podřízenosti k tomuto podniku, který nicméně dohlíží na jeho činnost, nebo je třeba mít za to, že [uvedená] směrnice takovou činnost dovoluje pouze tehdy, pokud je vykonávána v rámci vztahu podřízenosti?“

17.

Projednávaná žádost o rozhodnutí o předběžné otázce byla zapsána v kanceláři Soudního dvora dne 3. listopadu 2011. Písemné vyjádření předložili EEAE a další, OASE, řecká, belgická, kyperská a rakouská vláda, jakož i Evropská komise. OASE, řecká vláda, jakož i Komise se účastnily jednání, které se konalo dne 20. června 2013.

18.

Úvodem uvádím, že se zdá, že ze spisu vyplývá, že doslovný výklad relevantních ustanovení směrnice 2002/92 nevede k jednoznačnému výsledku, který by umožňoval předkládajícímu soudu rozhodnout spor, který je mu předložen. V důsledku toho je třeba odkázat na ustálenou judikaturu, podle které je pro stanovení dosahu ustanovení unijního práva třeba vzít v úvahu současně jeho cíle, jeho kontext a jeho znění ( 7 ).

19.

V tomto ohledu je všeobecné známo, že zprostředkovatelé pojištění jsou hlavními subjekty při distribuci pojistných produktů v Unii. Jak vyplývá z bodů 6 a 7 odůvodnění směrnice 2002/92, jejím cílem je vyloučit překážky, se kterými by se uvedení zprostředkovatelé mohli setkat při výkonu svobody usazování a volného pohybu služeb. Zprostředkovatelé pojištění hrají rovněž významnou úlohu při ochraně zájmů pojistníků nejen distribucí pojistných produktů nabízených jednotlivými pojišťovnami, ale zvláště tím, že poskytují poradenství a pomáhají pojistníkům zanalyzováním jejich zvláštních potřeb ( 8 ).

20.

Směrnice 2002/92, chápaná jako nástroj k harmonizaci, jež odpovídá novému přístupu spočívajícímu v tom, že jsou v právních předpisech upraveny určité činnosti, a nikoliv dotčený subjekt ( 9 ), tedy stanovila pravidla týkající se přístupu k činnostem v oblasti zprostředkování pojištění a pro jejich výkon, když uložila zprostředkovatelům pojištění zejména takové povinnosti, jako je povinnost registrace a dodržování minimálních profesních požadavků ( 10 ). Tato směrnice představuje rovněž nástroj na ochranu pojistníků a má za cíl usnadnit nabídku pojistných produktů spotřebitelům.

21.

Za tímto účelem směrnice 2002/92 zavádí systém vzájemného uznávání ( 11 ) založený na harmonizované kvalifikaci a omezení využívání zprostředkovatelů, které je vyjádřeno povinností uloženou pojišťovnám využívat služeb zprostředkování pojištění poskytovaných pouze registrovanými zprostředkovateli ( 12 ).

22.

Nový funkční přístup přijatý ve směrnici 2002/92 má ten důsledek, že její působnost je určena buď vymezením pojmu „činnost v oblasti zprostředkování“ ( 13 ), nebo vyloučením osob poskytujících určité druhy služeb zprostředkování z uvedené působnosti ( 14 ).

23.

Pokud jde o definici činností v oblasti „zprostředkování pojištění“ použitou v čl. 2 bodu 3 směrnice 2002/92, dotčený pojem se vztahuje na činnosti spočívající v předkládání, navrhování nebo provádění jiných přípravných prací pro uzavírání pojistných smluv nebo uzavírání takových smluv nebo napomáhání při správě a plnění takových smluv, zejména v případě pojistné události.

24.

V souladu s čl. 2 bodem 3 druhým pododstavcem této směrnice jsou-li však uvedené činnosti vykonávány pojišťovnou nebo zaměstnancem pojišťovny, který jedná jménem pojišťovacího podniku, nepovažují se za zprostředkování pojištění. Z toho vyplývá, že tyto kategorie osob nepodléhají požadavkům uloženým uvedenou směrnicí, přičemž jsou oprávněny k výkonu činností spočívajících v navrhování pojistných smluv, jejich uzavírání nebo napomáhání při jejich správě. Kromě toho se mi zdá, že rozlišení provedené toutéž směrnicí mezi jednáním podniku a jednáním jeho zaměstnanců je nadbytečné s výjimkou případů uzavírání smluv bez osobního kontaktu se zástupcem podniku ( 15 ).

25.

Naproti tomu v třetím pododstavci téhož bodu 3 směrnice 2002/92 vylučuje z pojmu zprostředkování činnosti vykonávané příležitostně, které spočívají v poskytování informací v souvislosti s jinou profesní činností ( 16 ).

26.

Kromě toho některé činnosti, i když spadají do pojmu „zprostředkování pojištění“, jsou z působnosti směrnice 2002/92 vyloučeny na základě jejího čl. 1 odst. 2. Tak je tomu v případě kategorie osob, které nabízejí pojistné smlouvy, které splňují kumulativně všechny stanovené podmínky, včetně podmínky vztahující se k pravidlu de minimis týkajícímu se maximální výše ročního pojistného, která nesmí překračovat 500 eur, jakož i celkové doby trvání pojistné smlouvy, která nesmí překračovat pět let.

27.

Směrnice 2002/92 tak obsahuje funkční definici pojmu zprostředkování, aby se vztahovala na různé kategorie zprostředkovatelů (pojišťovací makléř, pojišťovací agent, delegovaný zástupce), přičemž zahrnuje další distribuční kanály, jako je „bancassurance“ ( 17 ). Jak totiž vyplývá z bodu 9 odůvodnění této směrnice, pojistné produkty může distribuovat značné množství osob a institucí ( 18 ).

28.

Pokud jde o pojem „zprostředkovatel pojištění“ obsažený v čl. 2 bodu 5 směrnice 2002/92, tento zahrnuje každou fyzickou nebo právnickou osobu, která za odměnu přistupuje k činnosti v oblasti zprostředkování pojištění nebo ji vykonává. To znamená jednak to, že se tedy jedná o profesionální činnost, a jednak to, že osoby, které vykonávají činnosti v oblasti zprostředkování bez jakékoliv finanční a hospodářské protihodnoty, nejsou považovány za zprostředkovatele ve smyslu této směrnice.

29.

V tomto ohledu zdůrazňuji, že povolání zprostředkovatele pojištění lze vykonávat rovněž jakožto smluvně vázané zprostředkování. V souladu s čl. 2 bodem 7 uvedené směrnice osoba, která vykonává takovou činnost, jedná jménem a na účet jedné nebo více pojišťoven.

30.

Kromě toho uvádím, že v souladu s novým přístupem nepřebírá směrnice 2002/92 rozlišení provedená na vnitrostátní úrovni mezi jednotlivými druhy zprostředkování. Již od fáze přípravných prací totiž nebylo možno stanovit rozlišení mezi pojišťovacími agenty a makléři ( 19 ) ve všech členských státech. V důsledku toho odpovídá povolání zprostředkovatele pojištění ve smyslu této směrnice v členských státech několika profesionálním podkategoriím ( 20 ). Vzhledem k tomu, že uvedená směrnice stanoví minimální požadavky týkající se podmínek a obsahu informací, které jsou zprostředkovatelé pojištění povinni poskytovat svým potenciálním zákazníkům, však tito zákazníci musí být schopni určit druh zprostředkovatele, se kterým jednají ( 21 ).

31.

Je užitečné poznamenat, že s ohledem na zvláštnosti týkající se působnosti směrnice 2002/92 a definic v ní uvedených zvolily členské státy různá řešení pro účely provedení této směrnice. Podle francouzských právních předpisů je tak třeba rozlišovat činnosti, které se nacházejí mimo oblast zprostředkování, a činnosti, které spadají do definice zprostředkování pojištění, ale jsou vyňaty z relevantních povinností ( 22 ). Finské právní předpisy stanoví obecnou definici zprostředkování, když současně vymezují činností, které se považují za „nezprostředkování“ a které se vztahují k jednání pojišťoven a jejich zaměstnanců ( 23 ).

32.

Členské státy rovněž stanovily výjimky týkající se povinnosti zápisu zprostředkovatelů pojištění do vnitrostátního rejstříku jako v belgickém právu, pokud jde o pojištění rizik vlastního podniku zprostředkovatele nebo v případě zprostředkování týkajícího se pojistných smluv, které splňují všechny podmínky stanovené v čl. 1 odst. 2 směrnice 2002/92 ( 24 ). Tak je tomu rovněž v případě právních předpisů Spojeného království, pokud jde o příležitostné poskytování informací v oblasti pojištění nebo nabízení pojistných smluv jako doplňkové činnosti k hlavní činnosti, s výhradou podmínky týkající se doby trvání smluv a maximální výše příjmů ( 25 ).

33.

Na položenou otázku je třeba odpovědět s ohledem na tyto úvahy.

34.

Podstatou otázky předkládajícího soudu je, zda vymezení pojmu „zprostředkování“ obsaženého v čl. 2 bodu 3 směrnice 2002/92 pokrývá situaci, ve které je zaměstnanec ( 26 ) pojišťovny, který nesplňuje podmínky týkající se kvalifikace použitelné na zprostředkovatele pojištění na základě této směrnice a který nejedná v rámci vztahu podřízenosti, ale podléhá dohledu nad výkonem svých činností, oprávněn příležitostně vykonávat činnosti v oblasti zprostředkování pojištění.

35.

Nejprve je třeba upřesnit, že činnost v oblasti zprostředkování pojištění je upravena v řeckém právu několika právními předpisy různé právní síly, jejichž znění vyvolává několik otázek. Definice zprostředkování pojištění je totiž obsažena v nařízení prezidenta 190/2006, které bylo následně změněno zákonem 3557/2007. Tento zákon zavedl výjimku z výše uvedené definice, založenou na stanovení maximální výše příjmů, která se použije na všechny zaměstnance pojišťoven. Zdá se tedy, že uvedené ustanovení stanoví, že u těchto zaměstnanců se neuplatní formality týkající se výkonu činností v oblasti zprostředkování, avšak nestanoví, na koho dopadají povinnosti vztahující se k takto vyloučeným činnostem. Nakonec na základě zmocnění obsaženého v zákoně 3557/2007 byla přijata vyhláška K3‑8010, která stanoví relativně nejasné podmínky k provedení uvedené výjimky.

36.

Jelikož se však žaloba podaná u předkládajícího soudu týká neplatnosti pouze ustanovení vyhlášky K3‑8010, omezuje se tato analýza pouze na tuto vyhlášku, konkrétně na její paragraf XX.

37.

Ze spisu totiž vyplývá, že vnitrostátní právní předpisy zpochybněné před předkládajícím soudem zavádí výjimku, jejíž dosah se odlišuje od působnosti vynětí obsaženého v čl. 2 bodu 3 směrnice 2002/92 tím, že přiznává všem zaměstnancům pojišťoven možnost vykonávat příležitostně činnosti v oblasti zprostředkování pojištění za odměnu pod podmínkou maximální výše 5000 eur, aniž musí splňovat zvláštní podmínky použitelné na základě čl. 4 odst. 1 uvedené směrnice. Kromě toho ze spisu vyplývá, že zaměstnanec v odvětví pojišťovnictví nesmí vykonávat činnosti v oblasti poradenství v pojišťovnictví, ale je oprávněn vykonávat činnosti v oblasti zprostředkování.

38.

V tomto ohledu uvádím, že účastníci řízení, kteří předložili písemná vyjádření v projednávané věci, zastávají rozdílná stanoviska. Podle EEAE a dalších tak není paragraf XX vyhlášky K3-8010 v souladu se směrnicí 2002/92, jelikož staví na roveň zaměstnance pojišťovny se zprostředkovatelem pojištění. Podle belgické a rakouské vlády musí být čl. 2 bod 3 druhý pododstavec této směrnice vykládán v tom smyslu, že zaměstnanec pojišťovny, který nemá kvalifikaci stanovenou v čl. 4 odst. 1 uvedené směrnice, nesmí příležitostně vykonávat činnosti v oblasti zprostředkování pojištění.

39.

OASE, jakož i řecká a kyperská vláda navrhují, aby bylo rozhodnuto, že s přihlédnutím k čl. 2 bodu 3 druhému pododstavci směrnice 2002/92 může zaměstnanec pojišťovny, který nemá kvalifikaci stanovenou v čl. 4 odst. 1 této směrnice, vykonávat činnosti v oblasti zprostředkování pojištění příležitostně, a nikoliv v rámci své hlavní profesionální činnosti.

40.

Na závěr Komise tvrdí, že výjimka stanovená v čl. 2 bodu 3 uvedené směrnice se vztahuje na činnosti vykonávané zaměstnanci pojišťoven jménem jejich zaměstnavatele, i když nespadají výlučně do rámce jejich „zaměstnanecké pracovní smlouvy“.

41.

Zdá se mi, že je třeba s ohledem na působnost směrnice 2002/92 odlišit tři hlavní případy týkající se výkonu činnosti v oblasti zprostředkování.

42.

Zaprvé je třeba si představit případ, o který jde v projednávané věci, a sice případ zaměstnance pojišťovny. V tomto případě, i když činnosti zaměstnance mohou spadat pod druhovou definici zprostředkování pojištění, z uvedené směrnice vyplývá, že se tyto činnosti za takové nepovažují.

43.

Jak uvádí rakouská vláda, jeden z důvodů pro vyloučení těchto činností z působnosti směrnice 2002/92, a v důsledku toho pro vyloučení osob, které je vykonávají, z požadavků této směrnice, spočívá ve skutečnosti, že se má za to, že pojišťovny nebo jejich zaměstnanci splňují profesionální požadavky zaručující ochranu pojistníků, jelikož zejména v souladu s uvedenou směrnicí se pojišťovny považují za takto splňující požadavky poté, co obdrží úřední povolení uvedené v článku 6 první směrnice Rady 79/267/EHS ze dne 5. března 1979 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se přístupu k činnosti v přímém životním pojištění a jejího výkonu (neoficiální překlad) (Úř. věst. L 63, s. 1).

44.

Podle mého názoru je hlavním cílem sledovaným takovýmto vymezením působnosti směrnice 2002/92 umožnit pojišťovnám jednak prodávat své vlastní pojistné produkty, jednak jednat jakožto zprostředkovatel pro účely prodeje produktů ostatních pojišťoven, například členů stejné skupiny nebo subjektů, které s nimi pojí obchodní či jiné dohody. Tyto úvahy zjevně platí pro zaměstnance uvedených podniků.

45.

Vzhledem k tomu, že podnik může jednat pouze prostřednictvím svých zaměstnanců, je třeba mít za to, že pokud tito zaměstnanci jednají jménem a na účet svého zaměstnavatele, je třeba je postavit na roveň podniku, a v důsledku toho jsou jejich činnosti vyňaty z působnosti uvedené směrnice. V tomto případě tedy smluvní vztah založený při prodeji při zprostředkování pojištění zavazuje dotčenou pojišťovnu s pojistníkem, přičemž zaměstnanec jedná výlučně jako zmocněnec pojišťovny.

46.

Pokud jde mimoto o právní vztah mezi pojišťovnou a zaměstnancem, Komise správně uvádí, že čl. 2 bod 3 směrnice 2002/92 musí být vykládán tak, že se vztahuje na činnosti vykonávané zaměstnanci pojišťoven jménem jejich zaměstnavatele, i když nespadají výlučně do rámce jejich „zaměstnanecké pracovní smlouvy“ ve smyslu vnitrostátního pracovního práva. Zohlednění rozmanitosti smluvních vztahů, které mohou zavazovat zaměstnance vůči jeho zaměstnavateli v jednotlivých členských státech, by totiž vylučovalo jakýkoliv jednotný výklad dotčené výjimky ( 27 ). Kromě toho se mi jeví, že podmínky odměňování zaměstnance jsou irelevantní s ohledem na definice uvedené v této směrnici.

47.

Naproti tomu užitečný účinek směrnice 2002/92 podle mého názoru vylučuje, aby zaměstnanci pojišťovny mohli vykonávat svým jménem činnosti v oblasti zprostředkování, aniž by splňovali podmínky stanovené v této směrnici. Jak uvádí belgická vláda, když poukazuje na činnost v oblasti zprostředkování pojištění vykonávanou příležitostně a doplňkově mimo rámec pracovní smlouvy, která váže zaměstnance s pojišťovnou, vnitrostátní právní předpisy dotčené v původním řízení překračují rámec čl. 2 bodu 3 druhého pododstavce uvedené směrnice. Nejedná se totiž o přímý prodej pojistných produktů, ale o zprostředkování pojištění ve vlastním smyslu.

48.

Ze spisu přitom vyplývá, že právní předpisy dotčené v původním řízení přiznávají zaměstnanci pojišťovny „dvojí funkci“, jelikož může současně jednat jednak jako zaměstnanec postavený na roveň svému zaměstnavateli, jednak jako nezávislý nekvalifikovaný pojišťovací agent za předpokladu, že nepřekročí určitou maximální výši příjmů ( 28 ). Podotýkám, že uvedené právní předpisy mají za následek umožnění trojúhelníkového smluvního uspořádání, jehož struktura zahrnuje zaprvé zaměstnance a pojistníka, zadruhé uvedeného pojistníka a pojišťovnu a zatřetí zaměstnance a pojišťovnu. Navíc tyto právní předpisy zavádějí určitý zmatek ve vztahu k pravidlům pro rozdělení odpovědnosti, pokud jde o charakteristické povinnosti zprostředkovatele vůči pojistníkovi.

49.

Připuštění takové možnosti by přitom podle mého názoru znamenalo obcházení účelu směrnice 2002/92 zvláště s ohledem na její působnost ve spojení s pojmem „zprostředkování pojištění“, požadavky týkající se profesionální kvalifikace zprostředkovatelů, jakož i povinnost ochrany pojistníků.

50.

V tomto kontextu je třeba zdůraznit, že rozdíl mezi zaměstnancem pojišťovny podléhajícím požadavku loajality vůči svému zaměstnavateli a zprostředkovatelem pojištění spočívá zejména ve stupni nezávislosti a nestrannosti, jelikož zprostředkovatel musí poskytovat poradenství na základě své povinnosti objektivní analýzy, což není případ zaměstnance, který jedná jménem a v zájmu pojišťovny. Navržený výklad je podpořen cílem sledovaným směrnicí 2002/92, a sice umožnit zprostředkovatelům snadnější využití svobody usazování a volného pohybu služeb. Postavení zaměstnance pojišťovny přitom takové využití samo o sobě vylučuje.

51.

Je sice pravda, že řecká vláda správně tvrdí, že uvedená směrnice neprovádí úplnou harmonizaci. To však nemá žádný vliv na její cíl spočívající ve stanovení minimálních požadavků týkajících se profesionálních znalostí a schopností zprostředkovatelů za účelem vytvoření skutečného evropského trhu se zprostředkováním pojištění. Tato směrnice tedy ponechává rozhodovací prostor ohledně podmínek, ale nikoliv ohledně samotného principu minimální úrovně požadavků v případě, kdy jsou vykonávané činnosti činnostmi v oblasti zprostředkování pojištění.

52.

V každém případě ustanovení čl. 4 odst. 1 čtvrtého pododstavce směrnice 2002/92, podle nichž nejsou členské státy povinny uplatňovat požadavky týkající se náležitých znalostí a schopností na všechny osoby, které pracují pro pojišťovnu, představují zjevně přizpůsobení požadavků obdobné tomu, ke kterému dochází v případě regulovaných povolání. Je tak jasné, že stejně jako advokátní kancelář zaměstnává právníky nezapsané u advokátní komory a zaměstnance, kteří nemají úplné právnické vzdělání, všichni zaměstnanci pojišťovny nemusí splňovat požadavky na profesionální kvalifikaci.

53.

Zadruhé je třeba uvažovat o případu smluvně vázaného zprostředkovatele pojištění ve smyslu čl. 2 bodu 7 směrnice 2002/92, který jedná za neomezené odpovědnosti buď pojišťovny, nebo jiného zprostředkovatele ( 29 ).

54.

Z právního hlediska se jedná o agenta takové pojišťovny nebo jiného zprostředkovatele, který není postaven na roveň posledně uvedeným, jelikož má nezávislé postavení ( 30 ). Podle čl. 12 odst. 1 směrnice 2002/92 jsou zprostředkovatelé pojištění nicméně povinni poskytnout zákazníkovi informace, které mohou ovlivnit jejich nestrannost, a zejména, zda radí na základě povinnosti poskytnout nestrannou analýzu. Smluvně vázaní zprostředkovatelé jsou povinni informovat, že nejsou nestranní, což není případ pojišťoven nebo jejich zaměstnanců.

55.

Zdůrazňuji nicméně, že smluvně vázaný zprostředkovatel je povinen jednat jako zprostředkovatel jménem a na účet pojišťovny. Zdá se mi, že to vylučuje možnost, aby mohl zaměstnanec jednat jako zaměstnanec a současně jako smluvně vázaný zprostředkovatel svého zaměstnavatele.

56.

Funkce smluvně vázaného zprostředkování totiž nutně znamená, že zprostředkování představuje doplňkovou činnost k jiné činnosti. V případě, že by bylo připuštěno, že tato „jiná činnost“ může spočívat v pracovním poměru s pojišťovnou, by vyvstala otázka, jaké důsledky by z toho bylo třeba vyvodit, aby byla zachována ochrana pojistníků a zabráněno zaměňování mezi těmito různými postaveními.

57.

Právní předpisy dotčené v původním řízení umožňují každému zaměstnanci pojišťovny, tedy podle doslovného výkladu rovněž technickým zaměstnancům, zaměstnancům ostrahy nebo úklidovým zaměstnancům, aby byli odměňováni jako zprostředkovatelé obchodů postavení na roveň makléři ve smyslu závazkového práva ( 31 ). Kromě toho uvádím, že se zdá, že při jednání zmocněnec řecké vlády zpochybnil tento výklad vnitrostátních ustanovení práva, aniž však prokázal existenci ustanovení ve vnitrostátním právu, která by omezovala uvedenou možnost pouze na specializované zaměstnance pojišťoven.

58.

Zatřetí je třeba nakonec uvažovat o případu nezávislého zprostředkovatele pojištění, který jedná jako zástupce zákazníka vůči pojišťovně. Směrnice 2002/92 se na takový případ použije v plném rozsahu a členské státy jsou povinny stanovit požadavky týkající se znalostí a schopností, kterými musejí zprostředkovatelé disponovat.

59.

V tomto ohledu uvádím, že v rámci přepracování směrnice 2002/92 bylo stanoveno rozšířit oblast její působnost tak, aby zahrnovala prodej pojistných smluv pojišťovnami a zajišťovnami bez zásahu zprostředkovatele pojištění. Návrh revidované směrnice směřuje rovněž k tomu, aby se použila na všechny distribuční kanály (přímí upisovatelé, půjčovny automobilů atd.) ( 32 ). Je třeba zdůraznit, že přepracovaná uvedená směrnice stanoví, že pojistné smlouvy prodávané doplňkově k prodeji služeb spadají do oblasti působnosti revidované směrnice ( 33 ).

60.

S ohledem na výše uvedené úvahy navrhuji, aby Soudní dvůr na otázku položenou Symvoulio tis Epikrateias odpověděl takto:

„Článek 2 bod 3 druhý pododstavec směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/92/ES ze dne 9. prosince 2002 o zprostředkování pojištění musí být vykládán v tom smyslu, že zaměstnanec pojišťovny, který nemá kvalifikaci stanovenou v čl. 4 odst. 1 této směrnice, nemůže příležitostně vykonávat činnosti v oblasti zprostředkování pojištění mimo rámec vztahu podřízenosti vyplývajícího ze smluvního vztahu, který jej zavazuje vůči této pojišťovně, a při respektování maximální roční výše příjmů. Naproti tomu, činnosti zaměstnance pojišťovny, který jedná jménem a na účet svého zaměstnavatele, jsou z působnosti uvedené směrnice vyloučeny.“