Věc T-346/10

Borax Europe Ltd

v.

Evropská agentura pro chemické látky (ECHA)

„Žaloba na neplatnost – REACH – Identifikace kyseliny borité a tetraboritanu disodného bezvodého jako látek vzbuzujících mimořádné obavy – Neexistence bezprostředního dotčení – Nepřípustnost“

Shrnutí usnesení

Žaloba na neplatnost – Fyzické nebo právnické osoby – Akty týkající se jich bezprostředně a osobně – Přímé dotčení – Kritéria – Rozhodnutí Evropské agentury pro chemické látky (ECHA), které identifikuje boritany jako látky vzbuzující mimořádné obavy

[Článek 263 čtvrtý pododstavec SFEU; nařízení Evropského parlamentu a Rady č.1907/2006, čl. 7 odst. 2 a 3, čl. 31 odst. 9 písm. a), článek 33, čl. 34 písm. a), článek 59 a příloha XIV]

Bezprostřední dotčení žalobkyně, jakožto podmínka přípustnosti žaloby na neplatnost, kterou hodlá podat fyzická nebo právnická osoba proti rozhodnutí, které jí nebylo adresováno, vyžaduje, aby předmětné opatření bezprostředně zakládalo následky pro právní postavení jednotlivce a aby adresátům tohoto opatření, kteří jsou pověřeni jeho provedením, neponechávalo žádnou volnost uvážení, a aby toto provedení bylo čistě automatické povahy a vyplývalo výlučně z unijní úpravy, aniž by bylo třeba použít další prováděcí předpisy.

V tomto ohledu je třeba mít za to, že rozhodnutí Evropské agentury pro chemické látky (ECHA), které identifikuje boritany jako látky vzbuzující mimořádné obavy, nemá s ohledem na jejich začlenění do seznamu v příloze XIV nařízení č. 1907/2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek, o zřízení Evropské agentury pro chemické látky, ve znění změn, bezprostřední účinky na právní postavení žalobkyně, dovozce boritanů, s ohledem na povinnosti stanovené v uvedeném nařízení, neboť jednak bylo prokázáno, že identifikace boritanů jako látek vzbuzujících mimořádné obavy, která je výsledkem postupu podle článku 59 nařízení č. 1907/2006, není novou informací způsobilou ovlivnit opatření k řízení rizik ani novou informací o nebezpečnosti ve smyslu článku 31 odst. 9 písm. a) uvedeného nařízení, takže žalobkyně není povinna aktualizovat bezpečnostní list, a jednak, že se na žalobkyni nevztahují informační povinnosti vyplývající z čl. 7 odst. 2, článku 33 a čl. 34 písm. a) téhož nařízení.

Mimoto pouhá skutečnost, že akt může mít vliv na hmotněprávní situaci žalobkyně, nestačí k tomu, aby tento akt mohl být považován za akt, který se jí bezprostředně dotýká. Pouze existence zvláštních okolností může právní subjekt, který tvrdí, že akt ovlivní jeho postavení na trhu, opravňovat k podání žaloby podle čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU. Vzhledem k tomu, že žalobkyně pouze uvedla, že její zákazníci nebudou nadále kupovat přípravky uvedené v seznamu prověřovaných látek, neprokázala existenci takových zvláštních okolností.

(viz body 22, 38, 44–46)

USNESENÍ TRIBUNÁLU (sedmého senátu)

21. září 2011(*)

„Žaloba na neplatnost – REACH – Identifikace kyseliny borité a tetraboritanu disodného bezvodého jako látek vzbuzujících mimořádné obavy – Neexistence bezprostředního dotčení – Nepřípustnost“

Ve věci T‑346/10,

Borax Europe Ltd, se sídlem v Londýně (Spojené království), zastoupená K. Nordlander, advokátem, a H. Pearson, solicitor,

žalobkyně,

proti

Evropské agentuře pro chemické látky (ECHA), zastoupené M. Heikkilä a W. Broerem, jako zmocněnci, ve spolupráci s J. Stuyckem a A.‑M. Vandrommem, advokáty,

žalované,

podporované

Evropskou komisí, zastoupenou P. Oliverem a E. Manhaevem, jako zmocněnci, ve spolupráci s K. Sawyer, barrister,

vedlejší účastnicí,

jejímž předmětem je návrh na zrušení rozhodnutí ECHA, zveřejněného dne 18. června 2010, kterým se identifikují kyselina boritá (ES č. 233-139-2) a tetraboritan disodný bezvodý (ES č. 215-540-4) jako látky, které splňují kritéria uvedená v článku 57 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 ze dne 18. prosince 2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek (REACH), o zřízení Evropské agentury pro chemické látky, o změně směrnice 1999/45/ES a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 793/93, nařízení Komise (ES) č. 1488/94, směrnice Rady 76/769/EHS a směrnic Komise 91/155/EHS, 93/67/EHS, 93/105/ES a 2000/21/ES (Úř. věst. L 396, s. 1), a kterým se tyto látky zanáší do seznamu identifikovaných látek za účelem jejich případného zahrnutí do přílohy XIV uvedeného nařízení v souladu s článkem 59 tohoto nařízení,

TRIBUNÁL (sedmý senát),

ve složení A. Dittrich (zpravodaj), předseda, I. Wiszniewska-Białecka a M. Prek, soudci,

vedoucí soudní kanceláře: E. Coulon,

vydává toto

Usnesení

 Skutečnosti předcházející sporu

1        Žalobkyně, Borax Europe Ltd, je společností založenou podle anglického práva. Předmětem její činnosti je dovoz a prodej kyseliny borité (ES č. 233-139-2) a tetraboritanu disodného bezvodého (ES č. 215-540-4) (dále jen „boritany“), které jí dodává společnost založená podle amerického práva, v Evropské unii.

2        Boritany jsou používány zejména v oblasti výroby skla a izolačních skelných vláken. Boritany jsou rovněž používány v pracích a čisticích prostředcích a jako ošetřovací přípravky na ochranu dřeva.

3        Boritany byly do přílohy I směrnice Rady 67/584/EHS ze dne 27. června 1967 o sbližování právních a správních předpisů týkajících se klasifikace, balení a označování nebezpečných látek (Úř. věst. 196, s.1; Zvl. vyd. 13/01, s. 27) zahrnuty směrnicí Komise 2008/58/ES ze dne 21. srpna 2008, kterou se po třicáté přizpůsobuje technickému pokroku směrnice Rady 67/548 (Úř. věst. L 246, s. 1), která vstoupila v platnost dne 5. října 2008. Tímto zahrnutím byly boritany zařazeny mezi látky toxické pro reprodukci kategorie 2.

4        Vstupem nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1272/2008 ze dne 16. prosince 2008 o klasifikaci, označování a balení látek a směsí, o změně a zrušení směrnic 67/548 a 1999/45/ES a o změně nařízení (ES) č. 1907/2006 (Úř. věst. L 353, s. 1) v platnost dne 20. ledna 2009 byla příloha I směrnice 67/548 zrušena a její obsah, ve znění předcházejícím změně provedené směrnicí 2008/58, byl převzat do části 3 přílohy VI nařízení č. 1272/2008. Posledně uvedená příloha tedy boritany v okamžiku vstupu nařízení č. 1272/2008 v platnost nezmiňovala.

5        Vstupem nařízení Komise (ES) č. 790/2009 ze dne 10. srpna 2009, kterým se pro účely přizpůsobení vědeckotechnickému pokroku mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1272/2008 (Úř. věst. L 235, s. 1), v platnost dne 25. září 2009 bylo zařazení boritanů mezi látky toxické pro reprodukci kategorie 2 převzato do části 3 přílohy VI nařízení č. 1272/2008. Podle čl. 2 odst. 2 a 3 nařízení č. 790/2009 se tato klasifikace použije od 1. prosince 2010, ale mohla být uplatněna i před tímto datem.

6        Dne 8. března 2010 předaly Spolková republika Německo a Republika Slovinsko Evropské agentuře pro chemické látky (ECHA) dokumentaci, kterou připravily ohledně identifikace kyseliny borité jako látky splňující kritéria stanovená v čl. 57 písm. c) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 ze dne 18. prosince 2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek (REACH), o zřízení Evropské agentury pro chemické látky, o změně směrnice 1999/45/ES a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 793/93, nařízení Komise (ES) č. 1488/94, směrnice Rady 76/769/EHS a směrnic Komise 91/155/EHS, 93/67/EHS, 93/105/ES a 2000/21/ES (Úř. věst. L 396, s. 1), ve znění pozdějších předpisů, zejména nařízení č. 1272/2008, přičemž poukázaly na zařazení kyseliny borité mezi látky toxické pro reprodukci kategorie 2 v části 3 přílohy VI nařízení č. 1272/2008.

7        Téhož dne předalo Dánské království ECHA dokumentaci, kterou připravilo ohledně identifikace tetraboritanu disodného bezvodého jako látky splňující kritéria stanovená v čl. 57 písm. c) nařízení č. 1907/2006, přičemž poukázalo na zařazení tetraboritanu disodného bezvodého mezi látky toxické pro reprodukci kategorie 2 v části 3 přílohy VI nařízení č. 1272/2008.

8        Následně ECHA zveřejnila na své internetové stránce oznámení vyzývající zúčastněné osoby, aby podaly připomínky k dokumentaci vypracované ohledně boritanů. Po obdržení připomínek k předmětné dokumentaci, zejména ze strany Evropské asociace pro boritany, jejímž je žalobkyně členem, postoupila ECHA tuto dokumentaci Výboru členských států. Výbor dosáhl dne 9. června 2010 jednomyslné dohody o identifikaci boritanů jako látek vzbuzujících mimořádné obavy, které splňují kritéria stanovená v čl. 57 písm. c) nařízení č. 1907/2006.

9        Dne 18. června 2010 byl seznam látek identifikovaných za účelem jejich zahrnutí do přílohy XIV nařízení č. 1907/2006 (dále jen „seznam prověřovaných látek“), na který byly zapsány boritany, zveřejněn na internetové stránce ECHA.

 Řízení a návrhová žádání účastníků řízení

10      Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 18. srpna 2010 podala žalobkyně žalobu na neplatnost rozhodnutí ECHA zveřejněného dne 18. června 2010, kterým byly boritany identifikovány jako látky splňující kritéria stanovená v článku 57 nařízení č. 1907/2006 a kterým byly tyto látky zapsány na seznam prověřovaných látek podle článku 59 uvedeného nařízení (dále jen „napadené rozhodnutí“).

11      Dopisem zapsaným v rejstříku kanceláře Tribunálu dne 10. prosince 2010 požádala Evropská komise o vstup do tohoto řízení jako vedlejší účastnice na podporu návrhových žádání ECHA. Po vyslechnutí hlavních účastnic řízení Tribunál této žádosti vyhověl usnesením předsedy sedmého senátu ze dne 12. ledna 2011.

12      Samostatným podáním došlým kanceláři Tribunálu dne 14. prosince 2010 vznesla ECHA námitku nepřípustnosti podle čl. 114 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu. Žalobkyně předložila své vyjádření k námitce nepřípustnosti dne 31. ledna 2011.

13      Podáním došlým kanceláři Tribunálu dne 31. ledna 2011 předložila žalobkyně žádost o důvěrné zacházení s její žalobní odpovědí ve vztahu k vedlejší účastnici. Proti této žádosti nebyla vznesena námitka.

14      Podáním došlým kanceláři Tribunálu dne 18. února 2011 se Komise vzdala možnosti předložit spis vedlejší účastnice omezený na přípustnost.

15      V žalobě žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

–        prohlásil žalobu za přípustnou;

–        zrušil napadené rozhodnutí v rozsahu, v němž toto kvalifikuje boritany jako látky splňující kritéria stanovená v čl. 57 písm. c) nařízení č. 1907/2006 a rozhoduje o jejich zapsání na seznam prověřovaných látek;

–        uložil ECHA náhradu nákladů řízení.

16      Ve své námitce nepřípustnosti ECHA navrhuje, aby Tribunál:

–        prohlásil žalobu za nepřípustnou;

–        uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.

17      Ve vyjádření k námitce nepřípustnosti žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

–        zamítl námitku nepřípustnosti;

–        prohlásil žalobu za přípustnou;

–        nařídil ECHA poskytnout kopii napadeného rozhodnutí;

–        zrušil napadené rozhodnutí v rozsahu, v němž kvalifikuje boritany jako látky splňující kritéria stanovená v čl. 57 písm. c) nařízení č. 1907/2006 a zapisuje je na seznam prověřovaných látek.

 Právní otázky

18      Na základě čl. 114 odst. 1 a 4 jednacího řádu, požaduje-li to některý účastník řízení, může Tribunál vydat rozhodnutí o nepřípustnosti bez projednání věci samé. V souladu s odstavcem 3 téhož článku se návrh projedná ústně, nerozhodne-li Tribunál jinak. Tribunál má v projednávaném případě věc za dostatečně objasněnou na základě písemností obsažených ve spise, a proto není namístě zahájit ústní část řízení.

19      Na podporu svých návrhových žádání vznesla ECHA dvě námitky nepřípustnosti vycházející z nedostatku bezprostředního dotčení žalobkyně a ze skutečnosti, že napadené rozhodnutí, které není nařizovacím aktem ve smyslu článku 263 čtvrtého pododstavce SFEU, se žalobkyně osobně nedotýká.

 K námitce nepřípustnosti vycházející z nedostatku bezprostředního dotčení žalobkyně

20      Podle článku 263 čtvrtého pododstavce SFEU může každá fyzická nebo právnická osoba za podmínek uvedených v prvním a druhém pododstavci podat žalobu proti aktům, které jsou jí určeny nebo které se jí bezprostředně a osobně dotýkají, jakož i proti právním aktům s obecnou působností [proti nařizovacím aktům], které se jí bezprostředně dotýkají a nevyžadují přijetí prováděcích opatření.

21      V projednávaném případě je nesporné, že napadené rozhodnutí nebylo adresováno žalobkyni, tento akt jí tedy není určen. V takovéto situaci podle článku 263 čtvrtého pododstavce SFEU může žalobkyně podat žalobu na neplatnost proti uvedenému aktu, pouze pokud je tímto aktem bezprostředně dotčena.

22      Co se týče bezprostředního dotčení, z ustálené judikatury vyplývá, že tato podmínka vyžaduje, zaprvé aby předmětné opatření bezprostředně zakládalo následky pro právní postavení jednotlivce a zadruhé aby osobám, jimž je určeno, které jsou pověřeny jeho provedením, neponechávalo žádnou volnost uvážení, a aby toto provedení bylo čistě automatické povahy a vyplývalo výlučně z unijní úpravy, aniž by bylo třeba použít další zprostředkující předpisy (rozsudky Soudního dvora ze dne 5. května 1998, Dreyfus v. Komise, C‑386/96 P, Recueil, s. I‑2309, bod 43; ze dne 29. června 2004, Front national v. Parlament, C‑486/01 P, Sb. rozh. s. I‑6289, bod 34, a ze dne 10. září 2009, Komise v. Ente per le Ville vesuviane a Ente per le Ville vesuviane v. Komise, C‑445/07 P a C‑455/07 P, Sb. rozh. s. I‑7993, bod 45).

23      Žalobkyně zaprvé tvrdí, že se jí napadené rozhodnutí bezprostředně dotýká v tom, že bude její právní postavení ovlivněno povinností, která vyplývá z tohoto rozhodnutí, poskytnout bezpečnostní list nebo tento list aktualizovat podle článku 31 nařízení č. 1907/2006. Je třeba uvést, že podle čl. 31 odst. 1 písm. a), b) a c) tohoto nařízení dodavatelé látky musí poskytnout příjemci látky bezpečnostní list, pokud látka splňuje kritéria pro klasifikaci jako nebezpečná podle směrnice 67/548, je perzistentní, bioakumulativní a toxická nebo vysoce perzistentní a vysoce bioakumulativní podle kritérií stanovených v příloze XIII uvedeného nařízení nebo je z důvodů jiných než výše uvedených zahrnuta do seznamu vytvořeného podle čl. 59 odst. 1 nařízení č. 1907/2006. Článek 31 odst. 9 písm. a) tohoto nařízení v tomto ohledu stanoví, že dodavatelé bezpečnostní list neprodleně aktualizují, jakmile jsou k dispozici nové informace, které mohou ovlivnit opatření k řízení rizik, nebo nové informace o nebezpečnosti.

24      Zaprvé, pokud jde o údajnou povinnost poskytnout bezpečnostní list podle čl. 31 odst. 1 písm. c) nařízení 1907/2006, je třeba uvést, že boritany byly zapsány na seznam prověřovaných látek, jelikož podle čl. 57 písm. c) uvedeného nařízení splňují kritéria pro klasifikaci jako toxické pro reprodukci kategorie 2 podle směrnice 67/548. Takovýto případ, výslovně uvedený v čl. 31 odst. 1 písm. a) nařízení č. 1907/2006, nespadá do působnosti čl. 31 odst. 1 písm. c) tohoto nařízení, který se vztahuje pouze na případy, kdy je látka zahrnuta do seznamu prověřovaných látek z důvodů jiných než těch, které jsou uvedeny v čl. 31 odst. 1 písm. a) a b). Žalobkyně tedy nebyla povinna v důsledku napadeného rozhodnutí poskytnout bezpečnostní list podle čl. 31 odst. 1 písm. c) nařízení č. 1907/2006.

25      Zadruhé, pokud jde o údajnou povinnost aktualizovat bezpečnostní list vyplývající z čl. 31 odst. 9 písm. a) nařízení č. 1907/2006, je třeba přezkoumat, zda identifikace boritanů napadeným rozhodnutím jako látek vzbuzujících mimořádné obavy, která je výsledkem postupu podle čl. 59 nařízení č. 1907/2006, představuje novou informaci ve smyslu čl. 31 odst. 9 písm. a) nařízení č. 1907/2006, jež je způsobilá vyvolat povinnost uvedenou v tomto ustanovení, tj. aktualizovat bezpečnostní list, takže napadené rozhodnutí má bezprostřední účinky na právní postavení žalobkyně.

26      Pokud jde o bezpečnostní list, čl. 31 odst. 1 nařízení č. 1907/2006 stanoví, že tento musí být sestaven v souladu s přílohou II tohoto nařízení. Podle této přílohy, obsahující pokyny pro sestavení bezpečnostních listů, musí tyto listy stanovit mechanismus předávání náležitých informací o bezpečnosti klasifikovaných látek uživatelům bezprostředně následujícím v dodavatelském řetězci. Účelem této přílohy je zajistit jednotnost a přesnost obsahu každé z povinných položek uvedených v čl. 31 odst. 6 nařízení č. 1907/2006 tak, aby výsledné bezpečnostní listy umožňovaly uživatelům přijmout nezbytná opatření vztahující se k ochraně lidského zdraví, bezpečnosti na pracovišti a k ochraně životního prostředí.

27      Identifikace boritanů jako látek vzbuzujících mimořádné obavy, která je výsledkem postupu podle čl. 59 nařízení č. 1907/2006, může podle žalobkyně představovat novou informaci týkající se položek 2 (identifikace rizik) a 15 (informace o předpisech) čl. 31 odst. 6 uvedeného nařízení.

28      Co se týče položky 2 (identifikace rizik) podle přílohy II bodu 2 nařízení č. 1907/2006 v ní musí být uvedena klasifikace látky, která vyplývá z použití klasifikačních pravidel stanovených směrnicí 67/548. Stručně a srozumitelně je nutné uvést hlavní rizika, která látka představuje pro člověka a životní prostředí.

29      V projednávaném případě se identifikace boritanů jako látek vzbuzujících mimořádné obavy, která je výsledkem postupu podle článku 59 nařízení č. 1907/2006, netýká klasifikace látek podle směrnice 67/548. Tato identifikace byla provedena, jelikož boritany splňují podle čl. 57 písm. c) nařízení č. 1907/2006 kritéria pro klasifikaci jako toxické pro reprodukci kategorie 2 podle směrnice 67/548. Skutečnost, že boritany splňují tato kritéria, však byla již konstatována v příloze I směrnice 67/548, ve znění směrnice 2008/58, a následně v části 3 přílohy VI nařízení č. 1272/2008, ve znění nařízení č. 790/2009 (viz body 3 až 5 výše). V souladu s čl. 59 odst. 3 nařízení č. 1907/2006 odkázaly členské státy v dokumentaci, která byla předána ECHA dne 8. března 2010, na zařazení boritanů do části 3 přílohy VI nařízení č. 1272/2008 (viz body 6 a 7 výše).

30      V době oznámení napadeného rozhodnutí, tj. dne 18. června 2010, nepodléhala žalobkyně povinně klasifikaci boritanů. Vstupem nařízení č. 1272/2008 v platnost dne 20. ledna 2009 byla příloha I směrnice 67/548, zahrnující boritany, zrušena a povinnost klasifikovat boritany v souladu s harmonizovanými klasifikacemi uvedenými v části 3 přílohy VI nařízení č. 1272/2008, ve znění nařízení č. 790/2009, se neuplatnila, jelikož článek 2 odst. 2 nařízení č. 790/2009 stanovil v tomto ohledu jako výchozí bod datum 1. prosince 2010.

31      Nicméně rizika, která vedla ke klasifikaci boritanů, byla v době oznámení napadeného rozhodnutí definována právně dostačujícím způsobem. Na jedné straně bylo všem zúčastněným osobám zřejmé, že tato rizika nepominula pouhým zrušením přílohy I směrnice 67548, jejíž obsah měl být převzat do části 3 přílohy VI nařízení č. 1272/2008. Na druhé straně vstupem nařízení č. 790/2009 v platnost dne 25. září 2009 byla klasifikace boritanů jako látek toxických pro reprodukci kategorie 2 převzata do části 3 přílohy VI nařízení č. 1272/2008. Skutečnost, že klasifikace nebyly závazně použitelné před 1. prosincem 2010 nezpochybňuje platnost právního názoru, že kritéria klasifikace byla naplněna od vstupu nařízení č. 790/2009 v platnost. Článek 2 odst. 2 nařízení č. 790/2009 pouze odkládá právní povinnosti vyplývající z klasifikací podle nařízení č. 1272/2008, ve znění nařízení č. 790/2009, na 1. prosinec 2010. Tento závěr je podpořen skutečností vyplývající z čl. 2 odst. 3 nařízení č. 790/2009, že harmonizované klasifikace stanovené v části 3 přílohy VI nařízení č. 1272/2008, ve znění nařízení č. 790/2009, bylo možné použít před 1. prosincem 2010.

32      Z toho vyplývá, že identifikace boritanů jako látek vzbuzujících mimořádné obavy neobsahovala novou informaci ohledně nebezpečných vlastností látky, ale byla výsledkem postupu identifikace podle článku 59 nařízení č. 1907/2006. Napadené rozhodnutí tedy nepřineslo žádnou novou informaci o identifikaci rizik ve smyslu položky 2 čl. 31 odst. 6 nařízení č. 1907/2006.

33      Co se týče položky 15 (informace o předpisech) čl. 31 odst. 6 nařízení č. 1907/2006, je třeba uvést, že podle bodu 15 přílohy II uvedeného nařízení platí, že vztahují-li se na látku uvedenou v bezpečnostním listu specifická ustanovení týkající se ochrany osob nebo životního prostředí na úrovni Unie, např. povolení udělená podle hlavy VII nebo omezení uložená podle hlavy VIII, měla by být tato ustanovení pokud možno uvedena.

34      V tomto ohledu je zaprvé třeba konstatovat, že pokud identifikace látky jakožto látky vzbuzující mimořádné obavy, která je výsledkem postupu podle článku 59 nařízení č. 1907/2006, může mít pro hospodářské subjekty za následek vznik informačních povinností, nemá toto za následek, že tato látka spadá do zvláštního režimu v tom smyslu, že by se na ni vztahovala zvláštní ustanovení. Uvedená identifikace naopak nemá vliv na uvedení látky na trh a její používání.

35      Zadruhé, pokud jde o povolovací postup upravený v hlavě VII nařízení č. 1907/2006 a omezení uložená podle hlavy VIII tohoto nařízení, bod 15 přílohy II uvedeného nařízení uvádí jako jediné příklady, které podléhají tomuto ustanovení, udělená povolení a omezení. Vzhledem k tomu, že identifikace látky jakožto látky vzbuzující mimořádné obavy, která je výsledkem postupu podle článku 59 nařízení č. 1907/2006, se netýká omezení uložených podle hlavy VIII uvedeného nařízení, ale tvoří součást povolovacího postupu podle hlavy VII tohoto nařízení, zmínka o omezeních v bodě 15 přílohy II nařízení č. 1907/2006 tedy nehovoří pro skutečnost, že uvedená identifikace spadá pod položku 15 čl. 31 odst. 6 uvedeného nařízení.

36      Co se týče povolení, vyplývá z hlavy VII nařízení č. 1907/2006, že se jedná o povolení udělená podle článku 60 téhož nařízení, která tvoří součást následné fáze povolovacího postupu (článek 60 až 64 tohoto nařízení). O povolení lze žádat ECHA podle čl. 61 odst. 1 tohoto nařízení pro jedno nebo více použití látky, jejíž uvedení na trh je zakázáno z důvodu jejího zahrnutí do přílohy XIV uvedeného nařízení. Je přitom třeba uvést, že pokud jde o povolovací postup uvedený v hlavě VII nařízení č. 1907/2006, identifikace látky jakožto látky vzbuzující mimořádné obavy, která je výsledkem postupu podle článku 59 tohoto nařízení, není zákonodárcem v bodě 15 přílohy II uvedeného nařízení výslovně zmíněna. I když zmínka o povolovacím postupu podle hlavy VII tohoto nařízení slouží pouze jako příklad, nic to nemění na tom, že tato zmínka je jediná, která se týká povolovacího postupu podle hlavy VII nařízení č. 1907/2006. I když nelze vyloučit, že položka 15 bezpečnostního listu bude dotčena jinými specifickými ustanoveními týkajícími se ochrany osob nebo životního prostředí na úrovni Unie, co se týče povolovacího postupu uvedeného v hlavě VII nařízení č. 1907/2006, tato úvaha svědčí rovněž pro skutečnost, že se uvedená položka vztahuje pouze na povolení. Tento závěr je podpořen okolností, že článek 31 odst. 9 písm. b) uvedeného nařízení stanoví, že bezpečnostní list musí být po udělení nebo zamítnutí povolení aktualizován.

37      Z toho vyplývá, že látka není předmětem specifických ustanovení týkajících se ochrany osob nebo životního prostředí na úrovni Unie ve smyslu bodu 15 přílohy II uvedeného nařízení z důvodu identifikace látky jako látky vzbuzující mimořádné obavy, jež vyplývá z postupu uvedeného v článku 59 nařízení č. 1907/2006.

38      Vzhledem k výše uvedenému nebyla identifikace boritanů jako látek vzbuzujících mimořádné obavy, která je výsledkem postupu podle článku 59 nařízení č. 1907/2006, novou informací způsobilou ovlivnit opatření k řízení rizik nebo novou informací o nebezpečnosti ve smyslu článku 31 odst. 9 písm. a) nařízení č. 1907/2006, takže žalobkyně nebyla povinna aktualizovat bezpečnostní list. Napadené rozhodnutí tedy nemá bezprostřední účinky na právní postavení žalobkyně z důvodu povinnosti uvedené v tomto ustanovení.

39      Zadruhé, pokud jde o argumentaci žalobkyně, že se jí napadené rozhodnutí bezprostředně dotýká v tom, že její právní postavení je dotčeno povinnostmi vyplývajícími z čl. 7 odst. 2 a 3 a článku 33 nařízení č. 1907/2006, je třeba uvést, že tato ustanovení obsahují oznamovací povinnost výrobců, dovozců a dodavatelů předmětů a jejich povinnost poskytnout informace, tak jak jsou tyto osoby vymezeny v bodech 4, 11 a 33 článku 3 téhož nařízení.

40      Podle čl. 7 odst. 2 uvedeného nařízení je každý výrobce nebo dovozce předmětů povinen podat ECHA oznámení, splňuje-li látka kritéria v článku 57 tohoto nařízení a je-li identifikována v souladu s čl. 59 odst. 1 téhož nařízení, jestliže je látka v těchto předmětech přítomna v celkovém množství větším než 1 tuna na výrobce nebo dovozce za rok a zároveň je látka v těchto předmětech přítomna v koncentraci vyšší než 0,1 % hmotnostních. Pokud se čl. 7 odst. 2 nařízení č. 1907/2006 nepoužije, stanoví čl. 7 odst. 3 uvedeného nařízení, že výrobce nebo dovozce poskytne příjemci předmětu náležité pokyny. Podle čl. 7 odst. 7 nařízení č. 1907/2006 se čl. 7 odst. 2 a 3 uvedeného nařízení použije od 1. června 2011 šest měsíců po identifikaci látky podle čl. 59 odst. 1 tohoto nařízení.

41      Podle čl. 33 odst. 1 nařízení č. 1907/2006 musí každý dodavatel předmětu obsahujícího látku, která splňuje kritéria uvedená v článku 57 uvedeného nařízení a je identifikována podle čl. 59 odst. 1 tohoto nařízení, v koncentraci vyšší než 0,1 % hmotnostních, poskytnout příjemci předmětu dostatek informací umožňujících bezpečné použití předmětu, včetně alespoň názvu látky. Podle čl. 33 odst. 2 nařízení č. 1907/2006 má stejnou povinnost dodavatel vůči spotřebiteli na jeho žádost. Příslušné informace musí být poskytnuty zdarma do 45 dní po obdržení žádosti.

42      Je nesporné, že žalobkyně nemá status výrobce nebo dovozce předmětů ani dodavatele předmětu ve smyslu bodů 4, 11 a 33 článku 3 nařízení č. 1907/2006. Předmětem její činnosti je dovoz a prodej boritanů. Povinnosti uvedené v čl. 7 odst. 2 a 3 a článku 33 uvedeného nařízení se tedy mohou výslovně vztahovat pouze na zákazníky žalobkyně, pokud jsou výrobci nebo dovozci předmětů nebo dodavateli předmětu.

43      S odkazem na rozsudek Soudního dvora ze dne 13. března 2008, Komise v. Infront WM (C‑125/06 P, Sb. rozh. s. I‑1451, bod 52) žalobkyně nicméně uvádí, že je napadeným rozhodnutím bezprostředně dotčena, jelikož toto ovlivní způsob, jakým mohou její zákazníci vyrábět nebo dodávat předměty obsahující boritany, když jim ukládá oznamovací povinnost a povinnost poskytnout informace, které jsou vynutitelné před vnitrostátními soudy a doprovázeny občanskoprávními a trestními sankcemi.

44      V tomto ohledu je třeba uvést, že pokud ve věci, která vedla k vydání rozsudku Komise v. Infront WM, bod 43 výše, se na práva, která byla předmětem sporu, vztahovala určitá zákonná omezení v důsledku sporného aktu, není tomu tak v projednávaném případě, pokud jde o boritany. Oznamovací povinnost a povinnost poskytnout informace, jež zatěžují dotčené zákazníky žalobkyně, jsou uvedené v článcích 7 a 33 nařízení č. 1907/2006 a vyplývají z napadeného rozhodnutí, totiž nepodřizují boritany novým limitům a omezením. Výrobci a dovozci předmětů a dodavatelé předmětu musí poskytnout informace, zda je látka identifikována jakožto látka vzbuzující mimořádné obavy podle článku 59 nařízení č. 1907/2006 a zda byly splněny podmínky stanovené v článcích 7 a 33 uvedeného nařízení. Oznamovací povinnost a povinnost poskytnout informace nemají nicméně za následek, že by uvedení dotčených látek na trh a jejich použití bylo limitováno nebo omezeno tak, že je dotčeno právní postavení dodavatele této látky. Kromě toho žalobkyně neuvedla, zda by případná oznamovací povinnost nebo případná povinnost poskytnout informace jejím zákazníkům vyplývající z článků 7 a 33 nařízení č. 1907/2006 nezbytně předpokládala, že žalobkyně musí poskytnout informace svým zákazníkům tak, aby tito mohli splnit své povinnosti.

45      Z toho vyplývá, že povinnosti podle čl. 7 odst. 2 a 3 a článku 33 nařízení č. 1907/2006 nepřipouští vyvození závěru, že napadené rozhodnutí má bezprostřední účinky na právní postavení žalobkyně.

46      Zatřetí, ohledně argumentace žalobkyně, že se jí napadené rozhodnutí bezprostředně dotýká, neboť má účinky na jejich hmotněprávní situaci, je třeba uvést, že pouhá skutečnost, že akt může mít vliv na hmotněprávní situaci žalobkyně, nestačí k tomu, mohl být tento akt považován za akt, který se jí bezprostředně dotýká. Subjekt, který tvrdí, že akt ovlivní jeho postavení na trhu, tak může opravňovat k podání žaloby podle čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU pouze existence zvláštních okolností (rozsudek Soudního dvora ze dne 10. prosince 1969, Eridania v. Komise, 10/68 a 18/68, Recueil, s. 459, bod 7, a usnesení Tribunálu ze dne 18. února 1998, Comité d’entreprise de la Société française de production a další v. Komise, T‑189/97, Recueil, s. II‑335, bod 48). V projednávaném případě žalobkyně pouze uvedla, že její zákazníci přestanou používat boritany, ale neprokázala existenci takových zvláštních okolností.

47      Vzhledem k výše uvedenému je třeba konstatovat, že napadené rozhodnutí nemá bezprostřední účinky na právní postavení žalobkyně. Vzhledem k tomu, že první kritérium bezprostředního dotčení nebylo splněno, žalobkyně není napadeným rozhodnutím bezprostředně dotčena.

48      Projednávané námitce nepřípustnosti proto musí být vyhověno a žalobu je třeba odmítnout jako nepřípustnou, aniž je třeba přezkoumat další námitku nepřípustnosti vznesenou ECHA.

 K návrhu na provedení důkazních opatření

49      Žalobkyně vyzývá Tribunál, aby nařídil ECHA v souladu s čl. 66 odst. 1 jednacího řádu předložit kopii napadeného rozhodnutí.

50      Jak přitom vyplývá ze všech předcházejících úvah, Tribunál může užitečně rozhodnout o žalobě aniž nařídí důkazní opatření. Kromě toho bylo napadené rozhodnutí oznámeno na internetových stránkách ECHA a předloženo žalobkyní v příloze žaloby, a tento návrh je tedy irelevantní.

51      Návrh žalobkyně na provedení důkazních opatření je tedy třeba zamítnout, stejně tak jako žalobu v plném rozsahu.

 K nákladům řízení

52      Podle čl. 87 odst. 2 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Mimoto podle odstavce 4 tohoto článku orgány, které vstoupily do řízení jako vedlejší účastníci, nesou vlastní náklady.

53      Vzhledem k tomu, že ECHA požadovala náhradu nákladů řízení a žalobkyně neměla ve věci úspěch, je důvodné uložit žalobkyni nést vlastní náklady řízení a nahradit náklady řízení ECHA. Komise ponese vlastní náklady řízení.

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (sedmý senát)

rozhodl takto:

1)      Žaloba se odmítá jako nepřípustná.

2)      Borax Europe Ltd ponese vlastní náklady řízení a ukládá se jí rovněž náhrada nákladů řízení vynaložených Evropskou agenturou pro chemické látky (ECHA).

3)      Evropská komise ponese vlastní náklady řízení.

V Lucemburku dne 21. září 2011.

Vedoucí soudní kanceláře

Předseda

E. Coulon

A. Dittrich

---

* Jednací jazyk: angličtina.