Žaloba podaná dne 22. listopadu 2010 — ADEDY a další v. Rada Evropské unie

(Věc T-541/10)

()

2011/C 30/88

Jednací jazyk: řečtina

Účastníci řízení

Žalobci: Anotati Dioikisi Enoseon Dimosion Ypallilon (ADEDY) (Atény, Řecko), S. Papaspiros (Atény, Řecko) a I. Iliopoulos (Atény, Řecko) (zástupkyně: M. Tsipra, advokátka)

Žalovaná: Rada Evropské unie

Návrhová žádání žalobců

Žalobci navrhují, aby Tribunál:

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobci se touto žalobou domáhají zrušení rozhodnutí Rady Evropské unie ze dne 7. září 2010, kterým se mění rozhodnutí 2010/320/EU určené Řecku s cílem posílit a prohloubit fiskální dohled a vyzvat Řecko, aby učinilo opatření ke snížení schodku, která jsou považována za nezbytná pro nápravu situace nadměrného schodku, zveřejněné v Úředním věstníku Evropské unie dne 14. září 2010 (Úř. věst. 2010 L 241, s. 12) pod č. 2010/486/EU a zrušení rozhodnutí Rady ze dne 8. června 2010 určené Řecku s cílem posílit a prohloubit fiskální dohled a vyzvat Řecko, aby učinilo opatření ke snížení schodku, která jsou považována za nezbytná pro nápravu situace nadměrného schodku, zveřejněné v Úředním věstníku Evropské unie dne 11. června 2010 (Úř. věst. 2010 L 145, s. 6) pod č. 2010/320/EU.

Žalobci se na podporu svých návrhových žádání dovolávají následujících žalobních důvodů.

Žalobci zaprvé tvrdí, že pravomoci Evropské komise a Rady svěřené Smlouvami byly při přijetí napadených rozhodnutí překročeny. Konkrétněji, články 4 a 5 Smluv zavádějí zásady subsidiarity a proporcionality. Krom toho je v čl. 5 odst. 2 Smluv výslovně stanoveno, že pravomoci, které nejsou Evropské unii svěřeny, náležejí členským státům. Podle článku 126 a násl. Smluv, opatření, o nichž může Rada rozhodnout při řízení o nadměrném schodku a zahrnout do svých rozhodnutí, nelze nařídit konkrétně, výslovně a bez prostoru pro odchylky, jelikož tato pravomoc není Radě svěřena Smlouvami.

Zadruhé žalobci tvrdí, že pravomoci svěřené Evropské komisi a Radě Smlouvami byly překročeny při přijetí napadených rozhodnutí a že rozhodnutí jsou svým obsahem v rozporu se Smlouvami. Konkrétněji, právním základem pro přijetí napadených rozhodnutí je čl. 126 odst. 9 a článek 136 Smlouvy. Rozhodnutí byla nicméně přijata způsobem, který přesahuje pravomoci Evropské komise a Rady svěřené těmito články, pouze jako opatření provádějící bilaterální smlouvu mezi 15 členskými státy Euro zóny, které se rozhodly poskytnout bilaterální půjčky, a Řeckem. Taková pravomoc při přijetí opatření ze strany Rady není ani uznána ani stanovena Smlouvami.

Zatřetí žalobci tvrdí, že zavedením snížení platů a mezd zasahují napadená rozhodnutí do nabytých vlastnických práv žalobců a byla přijata v rozporu s článkem 1 prvního protokolu Evropské úmluvy o ochraně lidských práv.