ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE (třetího senátu)

13. června 2012(*)

„Veřejná služba – Bývalý úředník – Sociální zabezpečení – Úraz – Ukončení řízení podle článku 73 služebního řádu – Časová působnost stupnice uvedené v příloze nových pravidel pojištění pro případ úrazu a nemoci z povolání – Délka řízení“

Ve věci F‑31/10,

jejímž předmětem je žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, jenž je použitelný na Smlouvu o ESAE na základě jejího článku 106a,

Christian Guittet, bývalý úředník Evropské komise, s bydlištěm v Cannes (Francie), zastoupený L. Levi, advokátkou,

žalobce,

proti

Evropské komisi, zastoupené J. Currallem a D. Martinem, jako zmocněnci, ve spolupráci s J.-L. Fagnartem, advokátem,

žalované,

SOUD PRO VEŘEJNOU SLUŽBU

(třetí senát),

ve složení S. Van Raepenbusch (zpravodaj), předseda, R. Barents a K. Bradley, soudci,

vedoucí soudní kanceláře: J. Tomac, rada,

s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 7. března 2012,

vydává tento

Rozsudek

1        Návrhem došlým kanceláři Soudu dne 14. května 2010 se Ch. Guittet, bývalý úředník Evropské komise, domáhá zejména zrušení rozhodnutí ze dne 27. července 2009, kterým orgán oprávněný ke jmenování (dále jen „OOJ“) ukončil řízení zahájené podle článku 73 služebního řádu úředníků Evropské unie (dále jen „služební řád“) a vyhodnotil stupeň jeho tělesného a duševního poškození (dále jen „TDP“) na 64,5 %.

 Právní rámec

 Služební řád

2        Článek 73 odst. 1 a 2 služebního řádu stanoví:

„1. Počínaje dnem vstupu do služby je úředník pojištěn pro případ nemoci z povolání nebo úrazu způsobem stanoveným v pravidlech vypracovaných společnou dohodou orgánů [Unie] po projednání s výborem pro služební řád. […]

2.      Zaručené dávky jsou následující:

[…]

b)      [v] případě celkové trvalé invalidity:

[v]ýplata úředníkovi jednorázové částky rovnající se osminásobku ročního základního platu vypočtená na základě výše platu pobíraného během dvanácti měsíců před úrazem;

c)      [v] případě částečné trvalé invalidity:

[v]ýplata úředníkovi části částky stanovené v [písm.] b) vypočtené na základě tabulky stanovené v pravidlech uvedených v odstavci 1.

[…]

Výše uvedené dávky mohou být vypláceny navíc k dávkám uvedeným v kapitole 3.“

 Právní úprava pojištění přijatá na základě článku 73 služebního řádu

 Oblast působnosti a přechodná ustanovení

3        Dne 1. ledna 2006 vstoupila v platnost společná pravidla orgánů Evropské unie o pojištění pro případ úrazu a nemoci z povolání (dále jen „pravidla pojištění“ nebo „nová pravidla pojištění“), upravená v čl. 73 odst. 1 služebního řádu, která nahradila předchozí společná pravidla o pojištění úředníků, naposledy pozměněná dne 18. července 1997 (dále jen „dřívější pravidla pojištění“).

4        Článek 1 pravidel pojištění zní následovně:

„Tato pravidla stanoví podle článku 73 služebního řádu podmínky, za nichž jsou pojištěnci na celém světě pojištěni pro případ úrazu a nemoci z povolání.

Podle těchto pravidel jsou pojištěny tyto osoby:

–        úředníci;

–        dočasní zaměstnanci;

–        smluvní zaměstnanci.“

5        Článek 30 pravidel pojištění obsahuje následující přechodná ustanovení:

„[Dřívější pravidla pojištění] se zrušují.

I nadále se však použijí na návrhy rozhodnutí přijaté podle čl. 20 odst. 1 před 1. lednem 2006 […]“

6        Článek 31 pravidel pojištění stanoví:

„[Nová pravidla pojištění] vstupují v platnost prvním dnem měsíce následujícího po měsíci, ve kterém předseda Soudního dvora [Evropské unie] zaznamenal dohodu orgánů podle čl. 73 odst. 1 služebního řádu.

Použijí se od téhož dne.“

 Pojem „trvalá invalidita“

7        Článek 11 pravidel pojištění, nadepsaný „Trvalá invalidita“, zní následovně:

„1.      Celková nebo částečná [trvalá] invalidita se řídí stupněm [TDP] podle evropské hodnotící stupnice tělesného a duševního poškození stanovené v příloze A.

Použijí se praktická pravidla pro použití stupnice uvedená v příloze B.

[...]

2.      V případě celkové trvalé invalidity pojištěnce v důsledku úrazu nebo nemoci z povolání představuje míra [TDP] 100 % a pojištěnci se vyplatí jednorázová částka uvedená v čl. 73 odst. 2 písm. b) služebního řádu.

3.      V případě částečné trvalé invalidity pojištěnce v důsledku úrazu nebo nemoci z povolání se pojištěnci vyplatí jednorázová částka uvedená v čl. 73 odst. 2 písm. c) služebního řádu, která se určí na základě sazeb stanovených ve stupnici […].

4.      Za poranění končetin nebo orgánů, které byly poškozené již dříve, se odškodnění vyplácí ve výši rozdílu mezi stavem před úrazem a po něm.

5.      [...]

6.      Celkový příspěvek na invaliditu při několikanásobném poranění při témže úrazu se získá sečtením jednotlivých příspěvků, tato celková částka však nesmí překročit celkovou jednorázovou částku při celkové trvalé invaliditě nebo dílčí částku při úplné ztrátě poraněné končetiny nebo orgánu či při úplné ztrátě jejich funkčnosti.“

8        Dřívější pravidla pojištění ve svém článku 12 stanovila:

„1.      V případě celkové trvalé invalidity způsobené v důsledku úrazu nebo nemoci z povolání je úředníkovi vyplacena jednorázová částka stanovená v čl. 73 odst. 2 bodě b) služebního řádu.

2.      V případě částečné trvalé invalidity způsobené v důsledku úrazu nebo nemoci z povolání je úředníkovi vyplacena jednorázová částka stanovená podle sazeb obsažených ve stupnici invalidity upravené v příloze.“

 Příplatek

9        Článek 13 pravidel pojištění stanoví, že po konzultaci lékařů jmenovaných orgány nebo lékařské komise uvedené v článku 22 je pojištěnci poskytnut příplatek při částečné trvalé invaliditě v případě estetického poškození, poškození pohlavních orgánů (kromě reprodukční funkce), mimořádné bolesti a utrpení, které nebylo objektivně zjištěno, je však z lékařského hlediska pravděpodobné, a v případě omezení schopnosti vykonávat ve volném čase činnosti, kterým se pojištěnec věnoval. Tento příplatek se stanoví na základě stupnice pro ohodnocení zvláštních forem poškození uvedené v příloze C pravidel pojištění.

 Procesní ustanovení

10      Článek 18 pravidel pojištění stanoví, že rozhodnutí o uznání určité události jako úrazu nebo nemoci z povolání, jakož i rozhodnutí o stupni trvalé invalidity vydává OOJ postupem podle článku 20 týchž pravidel na základě nálezů lékařů jmenovaných orgány a – na žádost pojištěnce – po konzultaci lékařské komise uvedené v článku 22 uvedených pravidel.

11      Článek 19 odst. 3 pravidel pojištění, nadepsaný „Konsolidace zdravotního stavu“, stanoví:

„Rozhodnutí o stupni invalidity se vydá po konsolidaci zdravotního stavu pojištěnce. Následky úrazu nebo nemoci z povolání se považují za konsolidované, pokud se stabilizovaly nebo pokud mizí jen velmi pomalu a ve velmi omezeném rozsahu. Za tímto účelem předloží pojištěnec lékařskou zprávu, v níž bude konstatována konsolidace jeho stavu a uvedena povaha poranění. Lékaři jmenovaní orgánem nebo lékařská komise uvedená v článku 22 však mohou rozhodnout o konsolidaci zdravotního stavu i bez předložení této lékařské zprávy.

[…]“

12      Článek 20 pravidel pojištění stanoví následující:

„1. Před vydáním rozhodnutí podle článku 18 oznámí [OOJ] pojištěnci nebo osobám oprávněným z jeho pojištění návrh rozhodnutí a nálezy lékařů jmenovaných orgánem. Pojištěnec nebo osoby oprávněné z jeho pojištění mohou požádat, aby jim nebo jimi zvolenému lékaři byla zaslána celá lékařská zpráva.

2.      Ve lhůtě 60 dnů může pojištěnec nebo osoby oprávněné z jeho pojištění požádat, aby stanovisko vydala lékařská komise uvedená v článku 22. Žádost, aby záležitost byla postoupena lékařské komisi, musí obsahovat jméno lékaře, který zastupuje pojištěnce nebo osoby oprávněné z jeho pojištění, společně se zprávou tohoto lékaře, ve které jsou uvedeny sporné lékařské otázky s ohledem na nálezy lékaře nebo lékařů jmenovaných orgánem za účelem uplatňování těchto pravidel.

3.      Pokud po uplynutí této lhůty nebyla podána žádost o konzultaci lékařské komise, vydá [OOJ] rozhodnutí v souladu s již oznámeným návrhem.“

13      Článek 20 první pododstavec dřívějších pravidel pojištění stanovil:

„Rozhodnutí o stupni invalidity se vydá po konsolidaci zdravotního stavu úředníka. Za tímto účelem musí úředník předložit lékařskou zprávu, ve které je konstatováno uzdravení nebo konsolidace jeho zdravotního stavu a uvedena povaha poranění.“

14      Článek 22 pravidel pojištění, nadepsaný „Lékařská komise“, má následující znění:

„1. Lékařská komise je složena ze tří lékařů:

–        jednoho lékaře, kterého jmenuje pojištěnec nebo osoby oprávněné z jeho pojištění;

–        jednoho lékaře, kterého jmenuje [OOJ];

–        jednoho lékaře, na kterém se dohodnou první dva lékaři.

Nelze‑li dosáhnout dohody o jmenování třetího lékaře ve lhůtě dvou měsíců po jmenování druhého lékaře, jmenuje třetího lékaře na žádost kterékoli strany předseda Soudního dvora.

Bez ohledu na způsob jmenování musí mít třetí lékař odborné znalosti v oblasti posuzování a léčby tělesných zranění.

2.      Příslušný orgán stanoví mandát lékařské komise. Tento mandát zahrnuje lékařské záležitosti uvedené ve zprávě lékaře zastupujícího pojištěnce nebo osoby oprávněné z jeho pojištění a v ostatních souvisejících lékařských zprávách předaných podle čl. 20 odst. 2.

Honoráře a výdaje lékařů, z nichž se skládá lékařská komise, se stanoví podle stupnice přijaté vedoucími správních útvarů orgánů […] v závislosti na složitosti případu postoupeného lékařské komisi.

Před potvrzením mandátu lékařské komise informuje orgán pojištěnce nebo osoby oprávněné z jeho pojištění o honorářích a výdajích, které musí podle odstavce 4 uhradit. Pojištěnec nebo osoby oprávněné z jeho pojištění nemohou v žádném případě vznést námitky proti třetímu lékaři z důvodu honorářů a výdajů, které požaduje. Mohou však kdykoli upustit od postoupení záležitosti lékařské komisi. V tom případě hradí pojištěnec nebo osoby oprávněné z jeho pojištění honoráře a výdaje lékaře, který byl jimi vybrán, a polovinu honorářů a výdajů třetího lékaře za práci, která již byla provedena.

Pojištěnec nebo osoby oprávněné z jeho pojištění musí uhradit svému lékaři částky s ním dohodnuté bez ohledu na to, co se orgán rozhodne zaplatit.

3.      Lékařská komise přezkoumá kolektivně všechny dostupné podklady, které může při svém hodnocení použít, a veškerá rozhodnutí přijímá většinou hlasů. Lékařská komise rozhoduje sama o postupu a přijme svůj jednací řád. Třetí lékař vede sekretariát a vypracovává návrh zprávy. Lékařská komise si může vyžádat doplňková vyšetření nebo konzultovat odborníky, aby mohla doplnit spis, nebo si vyžádat stanoviska, která jsou nezbytná k provedení jejího úkolu.

Lékařská komise může vydat lékařská stanoviska pouze ke skutečnostem, které jí byly předloženy k prozkoumání nebo na které byla upozorněna.

Pokud se lékařská komise, jejíž úkol je omezen na čistě lékařské aspekty případu, domnívá, že podstata sporu je právní povahy, prohlásí, že jí nepřísluší zabývat se touto záležitostí.

Po skončení své činnosti uvede lékařská komise své stanovisko ve zprávě pro [OOJ].

Na základě této zprávy oznámí [OOJ] pojištěnci nebo osobám oprávněným z jeho pojištění rozhodnutí společně se závěry lékařské komise. Pojištěnec nebo osoby oprávněné z jeho pojištění mohou požádat, aby celá zpráva komise byla předána jim nebo lékaři, kterého si zvolí.

4.      Výdaje vzniklé v souvislosti s činností lékařské komise hradí orgán, ke kterému pojištěnec náleží.

Pokud je však stanovisko lékařské komise v souladu s návrhem rozhodnutí [OOJ], hradí pojištěnec nebo osoby oprávněné z jeho pojištění honoráře a související výdaje lékaře, kterého si zvolily, a polovinu honoráře a souvisejících výdajů třetího lékaře, zatímco zbytek hradí orgán.

[…]“

15      Dřívější pravidla pojištění ve svém článku 23 týkajícím se lékařské komise stanovila:

„1.      Lékařská komise je složena ze tří lékařů:

–        jednoho lékaře jmenovaného [OOJ],

–        druhého lékaře jmenovaného úředníkem nebo osobami oprávněnými z jeho pojištění,

–        třetího lékaře, na kterém se dohodnou první dva lékaři.

Nelze‑li dosáhnout dohody o jmenování třetího lékaře ve lhůtě dvou měsíců po jmenování druhého lékaře, jmenuje třetího lékaře z podnětu některé ze stran předseda Soudního dvora […].

Po skončení své činnosti uvede lékařská komise své stanovisko ve zprávě pro [OOJ] a úředníka nebo osoby oprávněné z jeho pojištění.

2.      Náklady na činnost lékařské komise nese orgán, pod který spadá úředník.

V případě, že lékař jmenovaný úředníkem nemá bydliště v místě výkonu zaměstnání úředníka, nese úředník náklady na dodatečné honoráře související s tímto jmenováním, s výjimkou výdajů na vlakovou dopravu v první třídě nebo ekonomické třídě v letadle, které hradí orgán. Toto ustanovení se nepoužije, jestliže se jedná o úraz, k němuž došlo během výkonu nebo v souvislosti s výkonem funkce nebo na cestě do nebo ze zaměstnání, či o nemoc z povolání.

Jestliže je stanovisko lékařské komise v souladu s návrhem rozhodnutí [OOJ] oznámeným úředníkovi nebo osobám oprávněným z jeho pojištění na základě článku 21, musí tyto osoby uhradit honoráře a vedlejší náklady lékaře, kterého si zvolili, a polovinu honorářů a vedlejších nákladů třetího lékaře, přičemž zůstatek nese orgán, s výjimkou případu, že se jedná o úraz, k němuž došlo během výkonu nebo v souvislosti s výkonem funkce nebo na cestě do zaměstnání.

Ve výjimečných případech a rozhodnutím [OOJ] přijatým po stanovisku lékaře jím jmenovaného může veškeré náklady uvedené v předchozích pododstavcích uhradit orgán.“

 Skutkový základ sporu

16      Žalobce utrpěl dne 8. prosince 2003 vážný úraz. V důsledku tohoto úrazu byla na základě článku 78 služebního řádu s účinností od 1. července 2005 uznána jeho invalidita.

17      Na základě oznámení úrazu manželkou žalobce zahájila Komise řízení podle článku 73 služebního řádu.

18      Dne 10. dubna 2005 vypracoval lékař jmenovaný orgánem předběžnou zprávu pro účely stanovení prozatímní náhrady. V této zprávě uvedl, že míra trvalé invalidity činí v okamžiku konsolidace nejméně 20 %.

19      Dne 30. května 2005 se žalobce obrátil na „Úřad pro správu a vyplácení individuálních nároků“ (PMO) a požádal jej o přezkoumání věci za účelem stanovení nesporné části míry trvalé invalidity „ve výši lépe odrážející skutečnost“.

20      PMO této žalobcově žádosti vyhověl a požádal lékaře jmenovaného orgánem, aby přesně stanovil nespornou část míry trvalé invalidity a zohlednil přitom případně i argumenty žalobce na podporu použití vyšší procentní míry.

21      Ve druhé předběžné zprávě ze dne 1. července 2005 lékař určený orgánem uvedl, že nesporná míra trvalé invalidity může činit 40 %.

22      Na základě této zprávy přiznal PMO rozhodnutím ze dne 8. srpna 2005 žalobci prozatímní náhradu ve výši 381 812, 22 eur. Tato náhrada byla žalobci vyplacena v listopadu 2005.

23      Žalobce mezitím předal PMO zprávu o konsolidaci svého zdravotního stavu vypracovanou dne 28. června 2005 jím zvoleným lékařem, v níž bylo uvedeno, že jeho zdravotní stav je konsolidován. Komise uvádí – a v tomto směru jí není oponováno – že tato zpráva byla PMO předána dne 30. června 2005.

24      Ve zprávě ze dne 21. září 2006 vypracované na základě čl. 20 odst. 1 pravidel pojištění lékař jmenovaný orgánem konstatoval, že zdravotní následky žalobce jsou zkonsolidovány od 28. června 2005; tento lékař na základě nových pravidel pojištění uvedl, že míra TDP žalobce činí 62 %, přičemž sestává z následujících položek: 37 % pro zdravotní následky ORL (12 % ztráta sluchu, 3 % tinnitus, 20 % porucha rovnováhy a 2 % čich), 15 % pro revmatologické a 10 % pro psychoafektivní následky. Dále konstatoval, že žalobce utrpěl ze 3/7 trvalou estetickou újmu, která odůvodňuje přiznání příplatku ve výši 1,5 %.

25      V návrhu rozhodnutí ze dne 7. listopadu 2006 přiznal OOJ na základě zprávy lékaře jmenovaného orgánem ze dne 21. září 2006 žalobci jednorázovou částku 606 126,90 eur, která odpovídá TDP ve výši 63,5 %, z níž měla být odečtena prozatímní náhrada, která mu byla přiznána, tedy částka 381 812,22 eur. Na konci roku 2006 tak žalobce k již vyplacené prozatímní náhradě obdržel dalších 224 314,68 eur.

26      Vzhledem k tomu, že žalobce s návrhem rozhodnutí ze dne 7. listopadu 2006 nesouhlasil, požádal dopisem ze dne 18. ledna 2007 o postoupení záležitosti lékařské komise.

27      Jelikož lékař jmenovaný žalobcem a lékař jmenovaný orgánem nedosáhli dohody ohledně jmenování třetího lékaře, který měl zasednout v lékařské komisi, předložil žalobce věc dopisem ze dne 5. května 2007 předsedovi Soudního dvora, aby uvedeného lékaře určil ex offo. Poté, co PMO vzal dne 25. července 2007 na vědomí jmenování třetího lékaře a přijetí této funkce třetím lékařem, pověřil jej mandátem jménem lékařské komise.

28      Lékařská komise se sešla na dvou zasedáních ve dnech 3. ledna a 13. října 2008, po nichž třetí lékař vypracoval zprávu ze dne 12. listopadu 2008 (dále jen „zpráva lékařské komise“).

29      Zpráva lékařské komise potvrdila, že míra TDP žalobce činí 62 % a že trvalé estetické poškození ze 3/7 odůvodňuje příplatek ve výši 1,5 %. V této zprávě je mimoto konstatováno, že žalobce trpí sníženou kvalitou života v míře 2/7, což odůvodňuje zvýšení příplatku o 1 %.

30      Zpráva lékařské komise rovněž potvrdila 28. červen 2005 jako datum konsolidace zdravotního stavu žalobce.

31      Zpráva lékařské komise byla podepsána lékařem jmenovaným orgánem.

32      Dopisy ze dne 2. prosince 2008, 21. ledna 2009 a 28. března 2009 lékař jmenovaný žalobcem oznámil svůj nesouhlas se zprávou lékařské komise, kterou nakonec podepsal a zaslal třetímu lékaři dne 28. března 2009. K závěrům, k nimž dospěla uvedená zpráva, uvedl lékař jmenovaný žalobcem, že lékařská komise měla použít dřívější hodnotící stupnici TDP, což by vedlo k přiznání vyšší míry trvalé invalidity.

33      Zprávu lékařské komise obdržel PMO dne 9. června 2009. S ohledem na tuto zprávu přiznal OOJ rozhodnutím ze dne 27. července 2009 žalobci míru TDP v celkové výši 64,5 % a uvedl, že mu bude vyplacen dlužný zůstatek jednorázové částky, který činí 9 543,31 eur a odpovídá míře TDP ve výši 1 %. Předmětná částka byla žalobci vyplacena dne 9. listopadu 2009.

34      Dne 23. října 2009 podal žalobce proti rozhodnutí OOJ ze dne 27. července 2009 stížnost na základě čl. 90 odst. 2 služebního řádu. Stížnost byla doplněna podrobnou argumentací ze dne 8. prosince 2009. Tato stížnost byla zamítnuta rozhodnutím OOJ ze dne 15. února 2010.

 Návrhová žádání účastníků řízení

35      Žalobce navrhuje, aby Soud:

–        zrušil rozhodnutí OOJ ze dne 27. července 2009, kterým bylo ukončeno řízení zahájené podle článku 73 služebního řádu v návaznosti na úraz ze dne 8. prosince 2003 a jímž mu byla přiznána míra TDP ve výši 64,5 %;

–        zrušil v případě potřeby rozhodnutí ze dne 15. února 2010, kterým se zamítá stížnost žalobce;

–        v důsledku toho rozhodl, že míra jeho TDP musí být určena na základě pravidel pojištění a podle hodnotící stupnice TDP platných v den, kdy k úrazu došlo, a až do 1. ledna 2006, a rozhodl, že nový přezkum žádosti, kterou podal na základě článku 73 služebního řádu, má provést lékařská komise složená nestranným, nezávislým a neutrálním způsobem, která je schopna pracovat rychle, zcela nezávisle a nezaujatě;

–        uložil Komisi povinnost uhradit úroky z prodlení z jednorázové částky, která má být zaplacena na základě článku 73 služebního řádu, ve výši 12 % za období, které začíná nejpozději od 8. prosince 2004 až do úplného splacení jednorázové částky;

–        uložil Komisi povinnost nahradit škodu stanovenou ex aequo et bono na 50 000 eur za nemajetkovou újmu vzniklou v důsledku sporného rozhodnutí;

–        přiznal náhradu škody ve výši 15 000 eur za vzniklou majetkovou újmu;

–        uložil Komisi náhradu veškerých nákladů řízení.

36      Komise navrhuje, aby Soud:

–        prohlásil žalobu za nepřípustnou a přinejmenším za neopodstatněnou;

–        rozhodl o nákladech řízení podle práva.

 Právní otázky

 K předmětu sporu

37      Žalobce se kromě zrušení rozhodnutí ze dne 27. července 2009, kterým mu OOJ rozhodl přiznat míru TDP ve výši 64,5 % (dále jen „rozhodnutí ze dne 27. července 2009“), domáhá zrušení rozhodnutí ze dne 15. února 2010, jímž byla zamítnuta jeho stížnost. V tomto ohledu je třeba připomenout, že návrhová žádání znějící na zrušení, která formálně směřují proti zamítnutí stížnosti, mají za následek, že je Soudu předložen akt, proti němuž byla stížnost podána, jestliže návrhová žádání jako taková nemají samostatný obsah (v tomto smyslu viz rozsudek Soudního dvora ze dne 17. ledna 1989, Vainker v. Parlament, 293/87, bod 8; rozsudek Soudu prvního stupně (nyní Tribunál) ze dne 6. dubna 2006, Camós Grau v. Komise, T‑309/03, bod 43).

38      Vzhledem k tomu, že je návrhové žádání znějící na zrušení rozhodnutí o zamítnutí stížnosti podané proti rozhodnutí ze dne 27. července 2009 v projednávaném případě bez samostatného obsahu, je nutno vycházet z toho, že žaloba formálně směřuje proti posledně uvedenému rozhodnutí.

 K návrhovému žádání na prohlášení neplatnosti

39      Na podporu svých návrhových žádání na prohlášení neplatnosti vznáší žalobce následujících osm žalobních důvodů vycházejících:

–        zaprvé, z protiprávnosti hodnotící stupnice TDP, která byla použita na jeho případ;

–        zadruhé, z porušení dohody uzavřené mezi Evropským společenstvím a pojišťovací společností, jakož i z porušení článku 73 služebního řádu z důvodu, že Komise upřednostnila zájmy „pojistitelů“;

–        zatřetí, porušení přiměřené lhůty, zásady řádné správy a povinnosti péče;

–        začtvrté, z porušení zásad právní jistoty a zákazu zpětné účinnosti, jakož i zásahu do nabytých práv;

–        zapáté, z nenapadnutelnosti nových pravidel pojištění;

–        zašesté, z protiprávního jmenování třetího lékaře lékařské komise a z porušení zásady dobré víry;

–        zasedmé, z porušení zásad kolegiality, nezávislosti, nestrannosti a neutrality, jimiž se musí řídit činnost lékařské komise;

–        zaosmé, z porušení mandátu lékařské komise, ze zjevně nesprávného posouzení, jímž je stižena její zpráva, a z protiprávního odůvodnění této zprávy.

40      Nejprve je třeba posoudit čtvrtý žalobní důvod, vycházející z porušení zásad právní jistoty a zákazu zpětné účinnosti, jakož i ze zásahu do nabytých práv.

 K žalobnímu důvodu vycházejícímu ze zásahu do nabytých práv a z porušení zásad právní jistoty a zákazu zpětné účinnosti

–       K přípustnosti žalobního důvodu

41      Komise tvrdí, že dotčený žalobní důvod je nepřípustný. Uvádí, že se jej žalobce dovolával již v rámci stížnosti, kterou předtím podal v průběhu stejného řízení zahájeného na základě článku 73 služebního řádu. O této stížnosti přitom bylo vydáno zamítavého rozhodnutí ze dne 31. července 2006, které se stalo pravomocným, jelikož nebylo napadeno.

42      Je však nesporné – a Komise to ostatně nezpochybňuje – že rozhodnutí ze dne 27. července 2009 je aktem nepříznivě zasahujícím do právního postavení žalobce a že k zamítnutí stížnosti, na něž Komise odkazuje, došlo před přijetím tohoto rozhodnutí.

43      Žalobce přitom může vznést každý žalobní důvod, argument nebo skutečnost, které mohou zpochybnit legalitu aktu nepříznivě zasahujícího do právního postavení, a to i když již tento žalobní důvod, argument nebo skutečnost vznesl na podporu dřívější stížnosti vztahující se k jinému aktu (v tomto smyslu viz rozsudek Soudu ze dne 14. září 2011, A v. Komise, F‑12/09, bod 136, který je předmětem kasačního opravného prostředku projednávaného Tribunálem Evropské unie, věc T‑595/11 P).

–       K opodstatněnosti žalobního důvodu

44      Podle článků 30 a 31 nových pravidel pojištění se dřívější pravidla pojištění zrušují a nová pravidla vstupují v platnost prvním dnem měsíce následujícího po měsíci, ve kterém předseda Soudního dvora zaznamenal dohodu orgánů podle čl. 73 odst. 1 služebního řádu, a použijí se od tohoto data. Vzhledem k tomu, že v projednávaném případě byla dohoda orgánů upravená v čl. 73 odst. 1 služebního řádu předsedou Soudního dvora zaznamenána dne 13. prosince 2005, vstoupila nová pravidla pojištění v platnost dne 1. ledna 2006. Článek 30 druhý pododstavec nových pravidel pojištění však uvádí, že dřívější pravidla pojištění, která je třeba chápat tak, že zahrnují hodnotící stupnici TDP, která k nim byla připojena, „se však i nadále použijí na návrhy rozhodnutí [přijaté OOJ] před 1. lednem 2006“, tedy na každý návrh rozhodnutí přijatého před tímto datem a týkajícího se uznání určité události jako úrazu nebo nemoci jako nemoci z povolání, stanovení stupně TDP a výše příslušné jednorázové částky.

45      Žalobce tvrdí, že použití hodnotící stupnice TDP připojené k novým pravidlům pojištění na jeho případ zasahuje do práv, která nabyl na základě dřívějších pravidel pojištění. Tvrdí, že úraz, oznámení úrazu nebo i konsolidace zdravotního stavu zakládají k příslušným dnům, kdy k nim došlo, pojištěnci práva. Přestože OOJ v rámci řízení zahájeného po úrazu ze dne 8. prosince 2003 dosud nepřijal žádný návrh rozhodnutí, měla se na žalobce podle jeho názoru použít hodnotící stupnice TDP, která tvořila přílohu dřívějších pravidel pojištění.

46      Žalobce tak namítá protiprávnost článku 30 pravidel pojištění, jelikož zachovává použití hodnotící stupnice TDP, která tvořila přílohu dřívějších pravidel pojištění, u řízení zahájených před 1. lednem 2006, tedy dnem vstupu v platnost nových pravidel pojištění, pouze v případě, že řízení k tomuto datu dospělo do fáze návrhu rozhodnutí přijatého OOJ, zatímco v případě, že k úrazu, oznámení úrazu nebo konsolidaci zdravotního stavu došlo před 1. lednem 2006, musí se i nadále použít dřívější úprava, a to až do ukončení řízení zahájeného podle článku 73 služebního řádu.

47      V tomto ohledu je třeba úvodem připomenout, že podle obecně uznávané zásady se nové pravidlo, není-li stanoveno jinak, použije okamžitě na situace, které vzniknou, jakož i na budoucí účinky právních situací, které vznikly, aniž nicméně byly zcela vytvořeny, za působnosti dřívějšího pravidla (v tomto smyslu viz rozsudky Soudního dvora ze dne 15. února 1978, Bauche a Delquignies, 96/77, bod 48; ze dne 16. května 1979, Tomadini, 84/78, bod 21; ze dne 5. února 1981, P. v. Komise, 40/79, bod 12; ze dne 10. července 1986, Licata v. HSV, 270/84, bod 31, a ze dne 29. ledna 2002, Pokrzeptowicz‑Meyer, C‑162/00, bod 50; usnesení Soudního dvora ze dne 13. června 2006, Echouikh, C‑336/05, bod 54; rozsudek Soudního dvora ze dne 22. prosince 2008, Centeno Mediavilla a další v. Komise, C‑443/07 P, body 61 až 63; rozsudky Soudu ze dne 30. listopadu 2006, Balabanis a Le Dour v. Komise, F‑77/05, bod 39, a ze dne 4. září 2008, Lafili v. Komise, F‑22/07, bod 84).

48      V projednávaném případě je proto třeba ověřit, zda v okamžiku, kdy se stala nová pravidla pojištění použitelnými, tedy dne 1. ledna 2006, se žalobce, tak jak tvrdí, nacházel v situaci, která byla zcela vytvořena za působnosti hodnotící stupnice TDP, jež tvořila přílohu dřívějších pravidel pojištění. Pouze v takovémto případě by bylo možné skutečně uznat, že stupnice podle nových pravidel pojištění – která ostatně nemůže být považována za procesní normu [a contrario, viz rozsudek Soudního dvora ze dne 6. července 1993, CT Control (Rotterdam) a JCT Benelux v. Komise, C‑121/91 a C‑122/91, body 22 a 23] – byla použita na žalobce se zpětnou účinností. V tomto případě by bylo nutno přezkoumat námitku protiprávnosti vznesenou žalobcem a konkrétně legalitu zpětného použití stupnice podle nových pravidel pojištění z hlediska zásad právní jistoty a dodržení legitimního očekávání.

49      Před posouzením této otázky je třeba zdůraznit, že podle čl. 12 odst. 2 dřívějších pravidel pojištění, jakož i ostatně podle čl. 11 odst. 3 nových pravidel pojištění, je jednorázová částka uvedená v čl. 73 odst. 2 písm. c) služebního řádu v případě částečné trvalé invalidity určena na základě sazeb stanovených v hodnotící stupnici TDP, která tvoří přílohu obou těchto pravidel.

50      Za těchto podmínek platí, že k tomu, aby situace pojištěnce byla zcela vytvořena za působnosti hodnotící stupnice TDP, jež tvořila přílohu dřívějších pravidel pojištění, je třeba prokázat, že nejpozději v den předcházející datu vstupu nových pravidel pojištění v platnost, tedy dne 31. prosince 2005, byla jeho situace taková, že umožnila vznik nároku na stanovení jeho TDP podle sazeb stanovených v hodnotící stupnici TDP, která tvořila přílohu dřívějších pravidel pojištění.

51      V této souvislosti je třeba poukázat na to, že pouhý úraz nebo nemoc z povolání nestačí k tomu, aby pojištěnci vznikl nárok na stanovení jeho TDP.

52      Platí, že článek 73 služebního řádu stanoví, že úředník je „pojištěn počínaje dnem vstupu do služby“ pro případ nemoci z povolání nebo úrazu. Toto ustanovení též stanoví, že dávky pokrývající tato rizika jsou úředníkům „zaručeny“.

53      I když unijní zákonodárce zavedl režim pojištění pro případ úrazu a nemoci z povolání, uložily orgány na základě čl. 73 odst. 1 služebního řádu pro uplatnění nároku na dotčená pojistná plnění, a tedy jejich vyplacení, dodržení řady podmínek.

54      Na základě čl. 20 prvního pododstavce dřívějších pravidel pojištění, jakož i čl. 19 odst. 3 nových pravidel pojištění může být rozhodnutí o stupni TDP vydáno až po konsolidaci zdravotního stavu pojištěnce, přičemž konsolidace vyjadřuje stav poškozeného, jehož tělesná poškození se stabilizovala tak, že se zdá, že již není možné uzdravení nebo léčba, a v zásadě se již léčba nedoporučuje, kromě léčby k zabránění zhoršení (rozsudek Tribunálu ze dne 21. května 1996, W v. Komise, T‑148/95, bod 36).

55      To znamená, jak rozhodl Soudní dvůr ve svém rozsudku ze dne 14. července 1981, Suss v. Komise (C‑186/80, bod 15; viz rovněž rozsudek Soudu ze dne 17. února 2011, Strack v. Komise, F‑119/07, bod 88), že nárok na vyplacení dávky podle čl. 73 odst. 2 písm. c) služebního řádu v případě částečné trvalé invalidity, jako v projednávaném případě, vzniká až po konsolidaci celkového zdravotního stavu. Pojištěnec má proto nárok na stanovení svého TDP až po tomto okamžiku.

56      Vzhledem k tomu, že situace pojištěnce, pokud jde o jeho nárok na stanovení míry TDP, byla zcela vytvořena v okamžiku konsolidace jeho zdravotního stavu, musí se na jeho případ v zásadě použít hodnotící stupnice TDP, která platila k datu této konsolidace.

57      Kromě toho je třeba zdůraznit, že na rozdíl od toho, co tvrdí Komise, situace pojištěnce se v oblasti pojištění pro případ úrazu nebo nemoci z povolání zřetelně odlišuje od situace úspěšného uchazeče výběrového řízení, pokud jde o právo na zařazení do platové třídy, o něž se jednalo ve výše uvedeném rozsudku Centeno Mediavilla a další v. Komise (body 63 až 68). Zařazení úspěšného uchazeče výběrového řízení do platové třídy totiž závisí na jmenování dotyčné osoby. Administrativní orgán přitom disponuje širokou diskreční pravomocí pro jmenování úspěšných uchazečů výběrového řízení, která je logickým důsledkem toho, že právní předpisy neupravují, že úspěšní uchazeči výběrového řízení jsou v tomto postavení nositeli nároku na jmenování. Odškodnění pojištěnce v důsledku úrazu nebo nemoci z povolání naopak nevyplývá z rozhodnutí administrativy na základě její široké diskreční pravomoci, kterou disponuje, nýbrž ze zjištění trvalé invalidity po konsolidaci zdravotního stavu.

58      Je sice pravda, jak uvádí Komise, že k datu konsolidace zdravotního stavu je pojištěnec prozatím pouze věřitelem „dluhu hodnoty“, nikoli „dluhu částky“, jelikož dlužná částka je stanovena až při přijetí rozhodnutí OOJ, ve kterém je na základě lékařských posouzení určena míra TDP a příslušná výše jednorázové částky.

59      Avšak je‑li pohledávka pojištěnce vyčíslena až v okamžiku přijetí rozhodnutí OOJ na základě posudku lékaře orgánu nebo lékařské komise, kterým se stanoví výše dlužné jednorázové částky, takové rozhodnutí, které v zásadě ukončuje řízení zahájené podle článku 73 služebního řádu, předpokládá, že předtím byla stanovena míra TDP pojištěnce. V projednávaném případě však vyvstává právě otázka určení hodnotící stupnice TDP, podle které musí lékař jmenovaný orgánem a případně lékařská komise vyhodnotit TDP pojištěnce, u něhož došlo ke konsolidaci tělesného a duševního zdravotního stavu před vstupem v platnost nových pravidel pojištění.

60      Konečně, kdyby mělo být datum přijetí návrhu rozhodnutí OOJ o míře TDP pojištěnce a příslušné výši jednorázové částky považováno za datum rozhodné pro určení použitelné hodnotící stupnice TDP, jak vyplývá z článku 30 nových pravidel pojištění, mohlo by to vést k tomu, že by se na osoby, u nichž však došlo ke konsolidaci zdravotního stavu ke stejnému okamžiku, použila odlišná pravidla v závislosti na rychlosti administrativy při vyřizování jednotlivých případů, a to nikoli bez rizika svévole (ohledně určení práva použitelného na vyplácení doplňkového důchodu viz rozsudek Tribunálu Evropské unie ze dne 18. října 2011, Purvis v. Parlament, T‑439/09, body 39 a 40).

61      V projednávaném případě ze spisu a především ze zprávy lékaře jmenovaného orgánem ze dne 21. září 2006 vyplývá, že datum konsolidace zdravotního stavu žalobce bylo stanoveno na 28. června 2005. Od tohoto data měl tedy žalobce nárok na výpočet míry svého TDP podle hodnotící stupnice TDP, která tvořila přílohu pravidel pojištění pro případ úrazu nebo nemoci z povolání použitelných k tomuto datu, tedy podle hodnotící stupnice TDP, která tvořila přílohu dřívějších pravidel pojištění.

62      Vzhledem k předchozím úvahám je patrné, že článek 30 pravidel pojištění, který v části, v níž stanoví, že se stupnice, která tvoří přílohu těchto pravidel, v případě absence návrhu rozhodnutí OOJ stanovícího míru TDP, použije na pojištěnce, kteří jsou oběťmi úrazu nebo nemoci z povolání, jejichž zdravotní stav byl konsolidován před datem jejich vstupu v platnost, tedy dne 1. ledna 2006, se v případě těchto pojištěnců vztahuje na situace zcela vytvořené za působnosti hodnotící stupnice TDP tvořící přílohu dřívějších pravidel pojištění. Článek 30 pravidel pojištění tedy v tomto ohledu přiznává stupnici tvořící jejich přílohu zpětnou působnost.

63      Zásada právní jistoty přitom obecně brání tomu, aby časová působnost unijního právního aktu byla stanovena k datu předcházejícímu jeho vstupu v platnost (v tomto smyslu viz rozsudek Soudního dvora ze dne 22. listopadu 2001, Nizozemsko v. Rada, C‑110/97, bod 151 a citovaná judikatura).

64      Výjimečně však tomu může být jinak, pokud to vyžaduje sledovaný cíl a je‑li náležitě respektováno legitimní očekávání dotčených osob (rozsudky Soudního dvora ze dne 25. ledna 1979, Racke, 98/78, bod 20; ze dne 13. listopadu 1990, Fedesa a další, C‑331/88, bod 45, a výše uvedený rozsudek Nizozemsko v. Rada, bod 151).

65      V projednávaném případě nic nenasvědčuje tomu, že by podmínky uvedené v předchozím bodě byly splněny. Komise především neprokázala existenci cíle, který by vyžadoval zpětnou působnost nových pravidel pojištění. V této souvislosti argument související s nedostatky hodnotící stupnice TDP tvořící přílohu dřívějších pravidel pojištění, která, vyjádřeno slovy Administrativních informací č. 91 2005 ze dne 19. prosince 2005, oznamujících zaměstnancům Komise vstup v platnost nových pravidel pojištění, je „zastaralá, obtížně použitelná a bez evropského rozměru“ [dřívější stupnice, kterou byl „Barème Officiel Belge des Invalidités“ (oficiální belgický sazebník invalidity) (BOBI)], přesvědčivě nevysvětluje, proč bylo k dosažení cíle aktualizace uvedené stupnice nezbytné přiznat jí zpětnou působnost.

66      Dále je nutno uvést, že použití hodnotící stupnice TDP, která tvoří přílohu nových pravidel pojištění, na pojištěnce, kteří se před vstupem v platnost těchto nových pravidel pojištění, tedy dne 1. ledna 2006, stali oběťmi úrazu nebo nemoci z povolání a jejichž zdravotní stav byl konsolidován před tímto datem, nutně porušilo zásadu legitimního očekávání těchto pojištěnců.

67      Jak poznamenala Komise v průběhu jednání, i za předpokladu, že by hodnotící stupnice TDP, která tvoří přílohu nových pravidel pojištění, mohla podle povahy dotčených poškození zdravotního stavu vést jednak ke zvýšení krytí rizik úrazu či nemoci z povolání, jednak k jeho snížení ve srovnání s hodnotící stupnicí TDP tvořící přílohu dřívějších pravidel pojištění, jednota a jednotné používání pravidel pojištění pro případ úrazu a nemoci z povolání přijatých společnou dohodou orgánů v zásadě vyžadují, aby ke vstupu v platnost těchto pravidel došlo ve stejný den ve všech orgánech a pro všechny jejich zaměstnance, pokud výslovně nestanoví jinak ustanovení, jehož cílem je právě chránit práva nabytá za působnosti dřívějších pravidel pojištění (obdobně viz výše uvedený rozsudek Racke, bod 16). Orgánům sice nelze zakazovat, aby na situace vzniklé a definitivně vytvořené za působnosti dřívějších pravidel pojištění vztáhly použití nových pravidel pojištění, jestliže jsou pro pojištěnce výhodnější, avšak nová pravidla pojištění žádné takové přechodné ustanovení neobsahují.

68      Ze všeho předcházejícího vyplývá, že nová pravidla pojištění musí být prohlášena za protiprávní v části, v níž stanoví použití stupnice tvořící jejich přílohu na pojištěnce, kteří jsou oběťmi úrazu nebo nemoci z povolání, a u nichž došlo ke konsolidaci zdravotního stavu před vstupem nových pravidel v platnost.

69      Lékařská komise při vydání své zprávy ze dne 9. června 2009 a poté OOJ při přijetí rozhodnutí ze dne 27. července 2009 proto nesprávně použily hodnotící stupnici TDP tvořící přílohu nových pravidel pojištění. V důsledku toho je třeba na základě tohoto důvodu zrušit rozhodnutí ze dne 27. července 2009, aniž je nutno v rámci tohoto návrhového žádání směřujícího ke zrušení rozhodnout o dalších důvodech uplatňovaných žalobcem.

 K návrhovému žádání směřujícímu k náhradě škody

70      Žalobce tvrdí, že utrpěl tři různé újmy, a to újmu odůvodňující zaplacení úroků z prodlení, majetkovou a nemajetkovou újmu.

 K úrokům z prodlení

71      Žalobce navrhuje, aby Soud uložil Komisi povinnost zaplatit úroky z prodlení z jednorázové částky, která má být zaplacena na základě článku 73 služebního řádu.

72      Žalobce v části svých písemností vztahujících se k tomuto návrhu na náhradu škody neuvádí, o jaká pochybení uvedený návrh opírá. Obecně však uvádí, že Komise musí nést odpovědnost za protiprávnosti, kterých se dovolával na podporu svého návrhového žádání směřujícího ke zrušení.

73      Vzhledem k žalobním důvodům a výtkám, které žalobce v této souvislosti vznesl, je jasné, že svůj návrh na zaplacení úroků z prodlení zamýšlí opřít o výtku, že administrativa nerozhodla v přiměřené lhůtě.

74      Je proto třeba zkoumat, zda lhůta, v níž bylo přijato rozhodnutí ze dne 27. července 2009, byla nepřiměřená.

75      Nejprve je třeba připomenout, že ustanovení článku 20 dřívějších pravidel pojištění stanoví, že pojištěnec musí předložit lékařskou zprávu konstatující konsolidaci jeho zdravotního stavu, aby OOJ mohl přijmout rozhodnutí, v němž bude stanovena míra TDP.

76      V projednávaném případě byl přitom PMO o konsolidaci zdravotního stavu žalobce, k níž došlo dne 28. června 2005, informován až zprávou ze dne 28. června 2005 vypracovanou lékařem zvoleným žalobcem, která mu byla předána dne 30. června 2005.

77      Pokud jde o období od 8. prosince 2003, tj. data, kdy došlo k úrazu, do 30. června 2005, tj. data, kdy PMO obdržel zprávu lékaře jmenovaného žalobcem o konsolidaci zdravotního stavu, je tedy takto uplynulá lhůta přinejmenším z větší části přičitatelná žalobci.

78      Dále je nutno uvést, že lhůta v přibližné délce patnácti měsíců, po jejímž uplynutí lékař jmenovaný orgánem vypracoval svou zprávu ze dne 21. září 2006, která byla určena OOJ, se nezdá být nepřiměřená. Uvedený lékař totiž při svém posouzení vycházel ze šesti doplňujících vyšetření, která proběhla během této doby a spadala nejméně do čtyř různých lékařských oborů (psychiatrie, oftalmologie, revmatologie a otorinolaryngologie).

79      Návrh rozhodnutí OOJ ze dne 7. listopadu 2006, kterým byla stanovena míra TDP žalobce, a jednorázová částka v důsledku toho přiznaná mu byly sděleny dne 21. listopadu 2006, tedy v tříměsíční lhůtě po vypracování zprávy lékaře jmenovaného orgánem, což se nejeví jako nepřiměřené.

80      Vzhledem k tomu, že žalobce nesouhlasil s návrhem rozhodnutí OOJ ze dne 7. listopadu 2006, jímž byla stanovena míra jeho TDP a výše náhrady, požádal dopisem ze dne 18. ledna 2007 o postoupení záležitosti lékařské komisi.

81      Jelikož se lékař jmenovaný žalobcem a lékař jmenovaný orgánem neshodli na osobě třetího lékaře, který měl zasednout v lékařské komisi, předložil žalobce věc dopisem ze dne 5. května 2007 předsedovi Soudního dvora, aby uvedeného lékaře určil ex offo.

82      Dne 25. července 2007 poté, co PMO vzal na vědomí jmenování třetího lékaře a přijetí této funkce tímto třetím lékařem, pověřil jej mandátem jménem lékařské komise.

83      Lhůta, která uplynula od data návrhu rozhodnutí ze dne 7. listopadu 2006 do 25. červencem 2007, tj. data, kdy lékařská komise mohla zahájit svou činnost, proto vyplývá ze samotného vývoje řízení a nelze ji přičítat nečinnosti Komise.

84      Následně byla dne 12. listopadu 2008, tedy přibližně patnáct měsíců poté, co lékařská komise mohla zahájit svou činnost, vypracována její zpráva. Tato lhůta se vzhledem k okolnostem projednávaného případu nezdá být nepřiměřená.

85      První zpráva lékařské komise, která však nebyla kompletní, byla totiž vypracována třetím lékařem již 10. ledna 2008, poté, co se dne 3. ledna 2008 konalo první zasedání lékařské komise. Tato zpráva však vedla k výměně korespondence, včetně dopisu od lékaře jmenovaného žalobcem, dvou dopisů od samotného žalobce a dopisu od lékaře jmenovaného orgánem.

86      Ve zprávě ze dne 12. listopadu 2008, kterou třetí lékař vypracoval jménem lékařské komise, bylo zejména uvedeno, že k jednomu z dopisů žalobce bylo přiloženo „velké množství objemných příloh“ týkajících se mimopracovních činností žalobce. Třetí lékař rovněž zmínil, že žalobce v dopise ze dne 28. února 2008 vyjádřil nové připomínky k pomoci třetí osoby, a uvedl:

„Nutno přiznat, že vzhledem ke stížnostem vyjádřeným při prvním [zasedání] a také s ohledem na konkrétní otázky, které jsme mu při tomto prvním [zasedání] položili, jsme byli překvapeni rozměrem jeho žádosti …“

87      I když nelze pojištěnci v rámci řízení zahájeného podle článku 73 služebního řádu vytýkat, že lékařské komisi zaslal všechny dokumenty nebo všechny připomínky, které považuje za nezbytné k tomu, aby se lékařská komise mohla vyjádřit, je jasné, že předložení objemných písemností, jakož i sdělení nových připomínek k již dříve projednávaným otázkám v průběhu řízení, přispívají k prodloužení lhůty pro přijetí rozhodnutí, kterým se řízení končí.

88      Třetí lékař navíc ve stejné zprávě lékařské komise ze dne 12. listopadu 2008 uvedl, že bylo především obtížné dohodnout se s lékařem jmenovaným žalobcem na datu druhého zasedání lékařské komise a že toto zasedání bylo možné svolat až na 13. říjen 2008.

89      Je sice pravda, že v dopise ze dne 2. prosince 2008 lékař jmenovaný žalobcem uvedl, že navrhl, aby zasedání lékařské komise proběhlo ve dnech 26. a 29. září 2008, a že tato data nevyhovovala ostatním členům lékařské komise. Tyto podněty lékaře jmenovaného žalobcem však neumožňují zbavit ho odpovědnosti, kterou částečně nese za průtahy při stanovení data druhého zasedání lékařské komise.

90      Vzhledem k předcházejícím úvahám se tedy přibližně patnáctiměsíční lhůta, která uplynula od 25. července 2005, tj. data, kdy lékařská komise mohla zahájit svou činnost, do 12. listopadu 2008, tj. dne vydání zprávy lékařské komise, nezdá být nepřiměřená.

91      Následně byla zpráva lékařské komise konečně oznámena PMO až dne 9. června 2009, tedy přibližně sedm měsíců poté, co třetí lékař uvedenou zprávu vypracoval. Tuto dobu lze však alespoň částečně vysvětlit tím, že lékař jmenovaný žalobcem nejprve požádal třetího lékaře pověřeného vypracováním zprávy lékařské komise dopisy ze dne 2. prosince 2008 a 21. ledna 2009 o změnu zprávy – s jejímž obsahem vyjádřili souhlas zbylí dva členové lékařské komise – a jelikož této změny nedosáhl, zaslal uvedenou zprávu, kterou opatřil svým podpisem, až dne 28. března 2009.

92      OOJ konečně na základě zprávy lékařské komise, kterou obdržel dne 9. června 2009, přijal rozhodnutí ze dne 27. července 2009 a oznámil jej žalobci, který se s ním seznámil dne 9. srpna 2009. Dvouměsíční lhůta, která tak uplynula od 9. června 2009, tj. data, kdy OOJ obdržel zprávu lékařské komise, do 9. srpna 2009, tj. data, kdy bylo žalobci doručeno rozhodnutí ze dne 27. července 2009, se nejeví jako nepřiměřená.

93      Žádná ze lhůt, které uplynuly v jednotlivých fázích řízení, ve kterém bylo přijato rozhodnutí ze dne 27. července 2009, se nakonec nezdá být nepřiměřená.

94      Navíc, i když se zohlední kumulativní účinek všech těchto lhůt a část přičitatelná prodlením administrativy, ze skutečností uvedených v předcházejících bodech vyplývá, že rozhodnutí ze dne 27. července 2009 nebylo přijato v nepřiměřené lhůtě (v tomto smyslu viz rozsudek Soudu ze dne 13. ledna 2010, A a G v. Komise, F‑124/05 a F‑96/06, bod 394).

95      Z předcházejícího vyplývá, že návrhové žádání žalobce směřující k tomu, aby byla Komisi uložena povinnost zaplatit úroky z prodlení z jednorázové částky, která mu již byla zaplacena, je třeba zamítnout.

96      Žalobce však do jednorázové částky, na jejímž základě mají být vypočítány úroky z prodlení, zjevně zahrnul nejen jednorázovou částku, která mu již byla zaplacena, ale i dodatečnou jednorázovou částku, která mu bude, jak tvrdí, vyplacena na základě hodnotící stupnice TDP tvořící přílohu dřívějších pravidel pojištění.

97      Pokud jde o návrhové žádání směřující k zaplacení úroků z prodlení z dodatečných částek, které údajně budou muset být žalobci zaplaceny z důvodu použití hodnotící stupnice TDP tvořící přílohu dřívějších pravidel pojištění, toto vyplacení předpokládá nejen to, že musí být s dostatečnou jistotou prokázáno, že žalobci může být přiznána vyšší míra TDP, než jaká mu byla přiznána rozhodnutím ze dne 27. července 2009, ale též, že míra TDP, která mu bude přiznána na základě této stupnice, již může být stanovena. Tak tomu však v této věci není. I za předpokladu, že by se na žalobce nahlíželo tak, že předložil takovéto návrhové žádání, toto návrhové žádání by bylo předčasné, a tudíž by muselo být zamítnuto.

 K majetkové újmě

98      Žalobce zahrnuje do jemu vzniklé majetkové újmy současně i náklady spojené s činností lékařské komise, náklady spojené s opětovným zahájením činnosti lékařské komise po zrušení rozhodnutí ze dne 27. července 2009 a náklady a odměnu svého právního zástupce ve stadiu před podáním žaloby.

99      Náklady spojené s činností lékařské komise zahrnují honoráře zaplacené lékaři jmenovanému žalobcem, cestovní a různé další výdaje. Žalobce vyčísluje tyto náklady na celkem 5 500 eur.

100    Žalobce však ve svých písemnostech neodkazuje na žádný dokument ze spisu, který by mohl tuto částku odůvodnit.

101    Podle judikatury musí být přitom újma, jejíž náhrada je požadována, skutečná a určitá, což musí prokázat žalobce (například viz rozsudek Soudního dvora ze dne 9. listopadu 2006, Agraz a další v. Komise, C‑243/05 P, bod 27).

102    Žaloba navíc v tomto ohledu neobsahuje žádné důkazní návrhy. Podle čl. 39 odst. 1 písm. e) jednacího řádu Soudu musí přitom žaloba případně obsahovat označení navrhovaných důkazů.

103    Vzhledem k tomu, že nebyly předloženy důkazy zmíněné v předcházejících bodech, je třeba učinit závěr, že žalobce neodůvodnil rozsah tvrzené újmy, přestože tak učinit mohl, neboť se jedná o platby, které uskutečnil. Návrhové žádání žalobce znějící na náhradu nákladů spojených s činností lékařské komise proto musí být zamítnuto.

104    Pokud jde o náklady spojené s opětovným zahájením činnosti lékařské komise, je na OOJ, aby v řízení znovu provedeném v návaznosti na tento zrušující rozsudek přijal rozhodnutí o úhradě nákladů činnost lékařské komise. V tomto okamžiku je proto ještě předčasné o této újmě rozhodnout.

105    Pokud jde o náklady na žalobcova poradce ve stadiu před podáním žaloby a jeho odměny, je třeba připomenout, že průběh postupu před zahájením řízení, jak je upraven služebním řádem, nepředpokládá, že úředník bude v této fázi řízení zastupován, přičemž protiváhou této situace je, že podle ustálené judikatury nesmí administrativa vykládat stížnosti nebo žádosti restriktivně, ale musí je naopak přezkoumávat vstřícně. Proto je nutno konstatovat, že kromě mimořádných okolností nelze úředníkovi přiznat náhradu nákladů na poradce a jeho odměny, které vznikly ve stadiu před zahájením řízení v rámci žaloby na náhradu škody. Nic však v této věci neumožňuje prokázat, že takové mimořádné okolnosti nastaly (rozsudek Tribunálu ze dne 10. prosince 2008, Nardone v. Komise, T‑57/99, body 139 a 140).

106    Z předcházejícího vyplývá, že návrhové žádání žalobce, jimiž se domáhá uložení Komisi náhrady majetkové újmy, musí být zamítnuto.

 K nemajetkové újmě

107    V projednávaném případě neobsahuje žaloba důkazy, zda nemajetkovou újmu, jejíž náhradu žalobce požaduje, nelze plně napravit zrušením rozhodnutí ze dne 27. července 2009 a opatřeními, která bude OOJ muset v důsledku tohoto zrušení přijmout.

108    V první řadě je třeba uvést, že protiprávnost zjištěná Soudem, která vychází z porušení nabytých práv, není dostatečně závažná k odůvodnění přiznání náhrady nemajetkové újmy.

109    Žalobce navíc Komisi pouze vytýká způsob – který byl podle jeho názoru nedůstojný – jakým s ním jednala v průběhu řízení podle článku 73 služebního řádu a poté během postupu před zahájením soudního řízení.

110    Z písemností ve spise nicméně nevyplývá, že rozhodnutí ze dne 27. července 2009 a ostatně ani zamítnutí stížnosti ze dne 16. února 2010 neobsahují výslovně negativní posouzení schopností žalobce, které by ho mohlo ranit. Stejně je tomu i u zprávy lékařské komise ze dne 27. listopadu 2008, z níž obě tato rozhodnutí vycházejí.

111    Je však nutno konstatovat, že následkem tohoto zrušujícího rozsudku se bude žalobce opět nacházet ve vyčkávací pozici, pokud jde o definitivní ukončení řízení zahájeného podle článku 73 služebního řádu v důsledku úrazu ze dne 8. prosince 2003. Toto prodloužení vyčkávací pozice a nejistota vyvolané protiprávností rozhodnutí ze dne 27. července 2009 představují nemajetkovou újmu, která musí být ex æquo et bono vyčíslena na 2 500 eur.

112    V této souvislosti je nutno uvést, že jelikož předmětná nemajetková újma vyplývá přímo z rozhodnutí ze dne 27. července 2009, nemůže se Komise úspěšně dovolávat námitky nepřípustnosti, kterou uplatňuje z důvodu, že již rozhodla konečným rozhodnutím o rovnocenné žádosti o náhradu škody podané žalobcem na základě čl. 90 odst. 1 služebního řádu.

113    Komisi je proto třeba uložit povinnost zaplatit žalobci částku 2 500 eur z titulu nemajetkové újmy.

 K návrhovému žádání směřujícímu v zásadě k provedení nového hodnocení TDP lékařskou komisí složenou nestranným způsobem a na základě dřívějších pravidel pojištění

114    Podle ustálené judikatury platí, že v rámci přezkumu legality založeného na článku 91 služebního řádu nepřísluší unijnímu soudu vydávat vůči administrativě soudní příkazy nebo činit právní prohlášení (například viz rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 12. června 2002, Mellone v. Komise, T‑187/01, bod 16).

115    Žalobce žádá Soud, aby určil, že o míře jeho TDP bude rozhodnuto na základě hodnotící stupnice TDP tvořící přílohu dřívějších pravidel pojištění, a že „nový přezkum žádosti podané žalobcem na základě článku 73 služebního řádu provede lékařská komise složená nestranným, nezávislým a neutrálním způsobem, která bude moci pracovat rychle, zcela nezávisle a nezaujatě“. Vzhledem k tomu, že žalobce tak předkládá návrhové žádání, jímž se domáhá učinění právního prohlášení či vydání soudního příkazu vůči administrativě, musí být odmítnuto jako nepřípustné.

116    Závěrem je tedy třeba shledat, že rozhodnutí ze dne 27. července 2009 se zrušuje a Komisi se ukládá povinnost uhradit žalobci částku 2 500 eur z titulu nemajetkové újmy. Ve zbývající části musí být návrhové žádání žalobce zamítnuto.

 K nákladům řízení

117    Článek 87 odst. 1 jednacího řádu stanoví, že s výhradou ostatních ustanovení hlavy II kapitoly 8 uvedeného jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Podle odstavce 2 téhož článku může Soud v souladu s požadavky ekvity rozhodnout, že se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží pouze částečná náhrada nákladů řízení nebo se mu náhrada nákladů řízení neuloží.

118    Z výše uvedených důvodů vyplývá, že Komise je účastnicí řízení, která v podstatné míře neměla ve věci úspěch. Žalobce kromě toho ve svých návrhových žádáních výslovně požadoval, aby byla Komisi uložena náhrada nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že okolnosti projednávané věci neodůvodňují použití ustanovení čl. 87 odst. 2 jednacího řádu, musí Komise nést vlastní náklady řízení a nahradit náklady vynaložené žalobcem.

Z těchto důvodů

SOUD PRO VEŘEJNOU SLUŽBU

(třetí senát)

rozhodl takto:

1)      Rozhodnutí ze dne 27. července 2009, kterým se ukončuje řízení zahájené podle článku 73 služebního řádu úředníků Evropské unie v důsledku úrazu Ch. Guitteta ze dne 8. prosince 2003, se zrušuje.

2)      Evropská komise zaplatí Ch. Guittetovi částku 2 500 eur.

3)      Ve zbývající části se žaloba zamítá.

4)      Evropská komise ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady vynaložené Ch. Guittetem.

Van Raepenbusch

Barents

Bradley

Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 13. června 2012.

Vedoucí soudní kanceláře

Předseda

W. Hakenberg

S. Van Raepenbusch

---

* Jednací jazyk: francouzština.