Žaloba podaná dne 7. května 2010 — Evropská komise v. Estonská republika

(Věc C-227/10)

()

2010/C 209/24

Jednací jazyk: estonština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Evropská komise (zástupci: P. Oliver a J. B. Laignelot, ve spolupráci s A. Salumets, Vandeadvokaat)

Žalovaná: Estonská republika

Návrhová žádání žalobkyně

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Neúplné provedení čl. 2 písm. a) první odrážky

Komise se domnívá, že i když definice upravená v § 31 estonského zákona o posuzování vlivů některých plánů a programů na životní prostředí (keskkonnamõju hindamise ja keskkonnajuhtimise seadus, dále jen „KeHJS“) je širší než definice ve směrnici pokud jde o čl. 2 písm. a) druhou odrážku směrnice, je užší pokud jde o první odrážku téhož ustanovení, protože jsou z ní vyňaty ty plány a programy (s jejich možnými vlivy na životní prostředí), které vypracuje orgán, ale nebyli přijaty právním aktem. Tím je podle estonského vnitrostátního zákona možné, že plány a programy, které jsou vyžadovány právními a správními předpisy (i když estonský zákon tyto podmínky upravené ve směrnici neobsahuje) nemusí podléhat povinnosti posuzování vlivů na životní prostředí.

Nesprávné provedení čl. 6 odst. 1 směrnice

Komise se domnívá, že požadavek uvedený v § 37 odst. 2 bodu 3 KeHJS, zveřejnit buď návrh plánu nebo programu, nebo jen rámcové údaje, není v souladu se směrnicí. Obecně jsou rámcové údaje pro strategické dokumenty plánování příliš obecně formulované a nedovolují určení a posouzení všech vlivů na životní prostředí a lidské zdraví.

Neúplné provedení čl. 6 odst. 3 směrnice

V čl. 6 odst. 3 směrnice je upravena jasná povinnost jmenovat orgány, kterých se mohou týkat vlivy na životní prostředí vyplývající z provádění plánů a programů. Na toto ustanovení se poukazuje i v čl. 3 odst. 6, čl. 5 odst. 4 a čl. 6 odst. 1 a 2. V § 36 odst. 3 a v § 35 odst. 4 KeHJS jsou uvedeny stejné orgány, které je třeba konzultovat (ministerstvo sociálních věcí, ministerstvo kultury, ministerstvo životního prostředí, úřad pro životní prostředí nebo orgán územní samosprávy), ale v estonském zákoně se nevyžaduje konzultace jiných orgánů. To znamená, že neexistuje žádný obecný požadavek konzultovat všechny orgány, kterých se z důvodu jejich zvláštní působnosti v oblasti životního prostředí mohou týkat vlivy na životní prostředí vyplývající z provádění plánů a programů. Krom toho není podle uvedených ustanovení KeHJS jasné, které orgány se mají krom výše uvedených konzultovat dodatečně. Podle názoru Komise je estonský zákon nejasný a svoboda volby při určení orgánů podle čl. 6 odst. 3 směrnice příliš velká. Je možné, že jiných orgánů se mohou rovněž týkat vlivy na životní prostředí vyplývající z plánů a programů. I když estonský zákon upravuje, že je možné konzultovat případně i jiné orgány, existuje možnost, že nebudou konzultovány i tehdy, když by se jich mohly týkat vlivy na životní prostředí vyplývající z provádění plánů a programů, protože v takovém případě neexistuje povinnost konzultace.

(1)  Úř. věst. L 197, s. 30; Zvl. vyd. 15/06, s. 157.