1

Svým kasačním opravným prostředkem se Evropská komise domáhá zrušení rozsudku Tribunálu Evropské unie ze dne 9. června 2010, Éditions Jacob v. Komise (T-237/05, Sb. rozh. s. II-2245, dále jen „napadený rozsudek“) v rozsahu, v němž částečně zrušil rozhodnutí Komise D (2005) 3286 ze dne 7. dubna 2005 (dále jen „sporné rozhodnutí“), jímž byla zamítnuta žádost společnosti Éditions Odile Jacob SAS (dále jen „Odile Jacob“) o zpřístupnění dokumentů týkajících se řízení o kontrole spojování podniků COMP/M.2978 – Lagardère/Natexis/VUP.

2

V rámci svého vedlejšího kasačního opravného prostředku společnost Odile Jacob požaduje zrušení napadeného rozsudku v rozsahu, v němž zamítl její návrh znějící na zrušení sporného rozhodnutí v části, v které jím byl odepřen úplný přístup ke stanovisku právní služby Komise uvedenému v bodě 1 písm. g) napadeného rozsudku.

3

Tato věc zapadá do téhož kontextu jako věc C-551/10 P, jakož i spojené věci C-553/10 P a C-554/10 P, které se týkají řízení o kontrole spojování podniků, jehož předmětem je nabytí aktiv souvisejících s vydavatelskou činností, jejichž vlastníkem je v Evropě společnost Vivendi Universal Publishing SA (dále jen „VUP“).

4

Článek 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise (Úř. věst. L 145, s. 43; Zvl. vyd. 01/03, s. 331), nazvaný „Výjimky“, stanoví:

„[…]

2.   Neexistuje-li převažující veřejný zájem na zpřístupnění, odepřou orgány přístup k dokumentu, pokud by jeho zpřístupnění vedlo k porušení ochrany:

3.   Přístup k dokumentu, který orgán vypracoval k vnitřnímu použití nebo který obdržel a který se vztahuje k záležitosti, v níž orgán ještě nerozhodl, se odepře, pokud by zpřístupnění dokumentu vážně ohrozilo rozhodovací proces orgánu, neexistuje-li převažující veřejný zájem na zpřístupnění.

Přístup k dokumentu, který obsahuje stanoviska pro vnitřní použití v rámci porad a předběžných konzultací uvnitř daného orgánu, se odepře i po přijetí rozhodnutí, pokud by zpřístupnění dokumentu vážně ohrozilo rozhodovací proces orgánu, neexistuje-li převažující veřejný zájem na zpřístupnění.

4.   U dokumentů třetích osob konzultuje orgán třetí osobu pro posouzení, zda má uplatnit výjimku uvedenou v odstavci 1 nebo 2, není-li zřejmé, zda dokument má nebo nemá být zpřístupněn.

[…]

6.   Pokud se některá z výjimek vztahuje pouze na části požadovaného dokumentu, zbývající části dokumentu se zpřístupní.

7.   Výjimky uvedené v odstavcích 1 až 3 se uplatňují jen po dobu, po kterou je ochrana odůvodněna obsahem dokumentu. Výjimky lze uplatňovat nejdéle po dobu třiceti let. V případě dokumentů spadajících pod výjimky, které se vztahují k soukromí nebo obchodním zájmům, a v případě citlivých dokumentů lze výjimky uplatňovat i po uplynutí této doby, je-li to nezbytné.“

5

Článek 17 nařízení Rady (EHS) č. 4064/89 ze dne 21. prosince 1989 o kontrole spojování podniků (Úř. věst. L 395, s. 1; Zvl. vyd. 08/01, s. 31), nazvaný „Profesní tajemství“, stanoví:

„1.   Informace získané v důsledku použití článků 11, 12, 13 a 18 smějí být použity pouze pro účely příslušné žádosti, vyšetřování nebo slyšení.

2.   Aniž je dotčen čl. 4 odst. 3 a články 18 a 20, Komise a příslušné orgány členských států, jejich úředníci a jiní pracovníci nesmí sdělovat žádné informace získané použitím tohoto nařízení, které spadají pod závazek profesního tajemství.

[…]“

6

Článek 18 odst. 3 uvedeného nařízení stanoví:

„Komise musí založit svůj názor pouze na námitkách, ke kterým strany mohly předložit své připomínky. V řízení musí být plně dodržováno právo na obhajobu. Nahlížet do spisu musí být umožněno přinejmenším přímo zúčastněným stranám s tím, že musí být chráněn oprávněný zájem podniků na zachování jejich obchodního tajemství.“

7

Článek 13 odst. 3 nařízení Komise (ES) č. 447/98 ze dne 1. března 1998 o oznamováních, lhůtách a slyšeních stanovených v nařízení č. 4064/89 (Úř. věst. L 61, s. 1; Zvl. vyd. 08/01, s. 284) stanoví:

„Poté, co Komise sdělila své námitky oznamujícím stranám, umožní jim na požádání nahlédnout do spisu, aby mohly uplatnit své právo na obhajobu.

Komise na požádání také umožní nahlédnout do spisu jiným zúčastněným stranám, které byly informovány o námitkách, pokud je to nezbytné pro účely přípravy jejich připomínek.“

8

Článek 17 odst. 1 nařízení č. 447/98 stanoví:

„Informace, včetně dokumentů, nejsou sdělovány nebo zpřístupňovány, pokud obsahují obchodní tajemství jakékoliv osoby nebo podniku, včetně oznamujících stran, jiných zúčastněných stran nebo třetích stran, nebo pokud obsahují jiné důvěrné informace, jejichž zpřístupnění Komise nepovažuje za nezbytné pro účel řízení, nebo pokud se jedná o interní dokumenty správních orgánů.“

9

Článek 17 nařízení Rady (ES) č. 139/2004 ze dne 20. ledna 2004 o kontrole spojování podniků (Úř. věst. L 24, s. 1; Zvl. vyd. 08/03, s. 40), nazvaný „Služební tajemství“, stanoví ve svém prvním a druhém odstavci:

„1.   Informace získané v důsledku použití článků 11, 12, 13 a 18 smějí být použity pouze pro účely příslušné žádosti, kontroly nebo slyšení.

2.   Aniž je dotčen čl. 4 odst. 3 a články 18 a 20, Komise a příslušné orgány členských států, jejich úředníci a jiní pracovníci a jiné osoby pracující pod dohledem těchto orgánů stejně jako úředníci a státní zaměstnanci jiných orgánů členských států nesmí sdělovat žádné informace získané použitím tohoto nařízení, které spadají pod závazek služebního tajemství.“

10

Žádosti o přístup k některým dokumentům, které předložila společnost Odile Jacob jsou v napadeném rozsudku uvedeny následovně:

11

Sporným rozhodnutím Komise potvrdila své odmítnutí zpřístupnit dotyčné dokumenty ze dne 15. února 2005.

12

Komise v tomto rozhodnutí nejprve identifikovala dokumenty, na které se vztahuje žádost o přístup, a poskytla jejich podrobný seznam, s výjimkou dokumentů uvedených v bodě 1 písm. d) napadeného rozsudku z důvodu, že korespondence mezi Lagardère a Komisí byla obsažena přibližně ve dvaceti složkách a že by sestavení podrobného seznamu představovalo nepřiměřenou administrativní zátěž. Kromě toho upřesnila, že nemá k dispozici dokument zmiňovaný v bodě 1 písm. f) rozsudku a poznamenala, že dokumenty uvedené v tomto bodě pod písm. c) zahrnují dokumenty uvedené v tomtéž bodě pod písm. h).

13

Komise dále v uvedeném rozhodnutí, v části nazvané „Ochrana cílů vyšetřování“, upřesnila, že „se na veškeré uvedené dokumenty vztahuje výjimka z práva přístupu, jejímž cílem je ochrana vyšetřování vedeného Komisí (čl. 4 odst. 2 třetí odrážka nařízení č. 1049/2001)“.

14

Na základě uvedené výjimky Komise ve sporném rozhodnutí zamítla přístup ke všem požadovaným dokumentům z důvodu, že byly oddělením Komise oznámeny nebo těmito odděleními vypracovány v rámci řízení o kontrole spojování podniků. Komise měla za to, že pro případ, že by Tribunál zrušil rozhodnutí o slučitelnosti, by Komise musela přijmout nové rozhodnutí, a tudíž obnovit vyšetřování. Cíl tohoto vyšetřování by byl ohrožen, kdyby písemnosti vyhotovené nebo obdržené v rámci dotčeného řízení byly zveřejněny v tomto stadiu. Obecně měla Komise za to, že by zpřístupnění informací, které jí byly poskytnuty v rámci řízení o kontrole spojování podniků, narušilo atmosféru důvěry a spolupráce nastolenou mezi Komisí a dotčenými stranami, která je pro shromáždění potřebných informací nezbytná.

15

Kromě toho Komise ve sporném rozhodnutí výslovně uvedla, že je toto odepření odůvodněné, protože „výjimka týkající se ochrany cíle vyšetřování se použije na každý dokument, který je předmětem žádosti“.

16

Komise se k odůvodnění odepření přístupu k dokumentům uvedeným v bodě 1 písm. b) až e) a h) a v bodě 2 písm. b), c) (zčásti), d), f), g), i) a j) napadeného rozsudku dovolávala v tomto rozhodnutí rovněž výjimky stanovené v čl. 4 odst. 2 první odrážce nařízení č. 1049/2001, týkající se ochrany obchodních zájmů, neboť tyto dokumenty obsahují citlivé informace ohledně obchodních strategií dotčených podniků, které tyto podniky Komisi předaly pouze za účelem kontroly zamýšleného spojení. Komise měla za to, že také dokumenty uvedené v bodě 1 písm. a) a v bodě 2 písm. c), pokud jde o dopis Komise zaslaný společnosti Lagardère, a písm. h) tohoto rozsudku, které byly všechny vyhotoveny Komisí, obsahují citlivé obchodní informace ohledně dotčených podniků.

17

Kromě toho se Komise ve sporném rozhodnutí dovolávala výjimky stanovené v čl. 4 odst. 3 druhém pododstavci nařízení č. 1049/2001, týkající se ochrany rozhodovacího procesu orgánu, aby odůvodnila odepření přístupu ke dvěma ze tří interních zpráv Komise uvedených v bodě 1 písm. g) napadeného rozsudku. Jednou z nich je žádost GŘ „Hospodářská soutěž“ o stanovisko adresovaná právní službě; druhou je zpráva určená členu Komise odpovědnému za hospodářskou soutěž, která shrnuje stav věci.

18

V této souvislosti Komise v tomto rozhodnutí uvedla, že „kromě skutečnosti, že by zpřístupnění těchto dokumentů ohrozilo samotný cíl vyšetřování […], byl by vážně ohrožen rozhodovací proces, pokud by interní rozhodnutí útvarů Komise týkající se této věci byla zveřejněna“. Podle jejího názoru musí mít její služební útvary možnost svobodně vyjádřit své názory, aniž jsou vystaveny jakýmkoli vnějším tlakům, aby Komisi objasnily věc za účelem přijetí rozhodnutí.

19

Komise se k odůvodnění odepření přístupu k jednomu z dokumentů uvedených v bodě 1 písm. g) napadeného rozsudku opírala v uvedeném rozhodnutí také o výjimku stanovenou v čl. 4 odst. 2 druhé odrážce nařízení č. 1049/2001, týkající se ochrany právního poradenství. Zdůraznila, že je prvořadé, aby právní poradenství mohlo být poskytováno naprosto otevřeně, objektivně a nezávisle. Měla za to, že kdyby právní služba musela brát v úvahu následné zveřejnění svého stanoviska, nevyjadřovala by se zcela nezávisle.

20

Pokud jde o dokumenty pocházející od třetích stran, měla Komise ve sporném rozhodnutí za to, že nemá povinnost tyto osoby konzultovat na základě čl. 4 odst. 4 nařízení č. 1049/2001, neboť byla toho názoru, že se uplatní některá z uvedených výjimek, a tedy je jasné, že dotčené dokumenty nesmí být zpřístupněny.

21

Komise v tomto rozhodnutí tvrdila, že zvážila možnost přiznat společnosti Odile Jacob částečný přístup k dotčeným dokumentům podle čl. 4 odst. 6 nařízení č. 1049/2001 a že tuto možnost vyloučila vzhledem k velkému počtu požadovaných dokumentů a s přihlédnutím k tomu, že na téměř celý obsah těchto dokumentů se vztahovaly výše vyjmenované výjimky. Určení částí těchto dokumentů, které by mohly být předány, by podle Komise zapříčinilo nepřiměřenou administrativní zátěž ve vztahu k zájmu veřejnosti na přístupu k dílčím částem, které by byly výsledkem tohoto postupu.

22

Kromě toho Komise v uvedeném rozhodnutí tvrdila, že zpřístupnění uvedených dokumentů neodůvodňuje žádný převažující veřejný zájem, neboť se žádost o přístup opírá o obranu zájmů společnosti Odile Jacob ve sporu před Tribunálem, což je obrana spadající pod soukromý, nikoli veřejný zájem.

23

Komise v tomtéž rozhodnutí upozornila na to, že existují další zvláštní pravidla přístupu upravená jednak nařízením č. 4064/89, jednak ustanoveními jednacích řádů Soudního dvora a Tribunálu, která v rámci soudního řízení umožňují účastníku řízení podat návrh na přijetí organizačních procesních opatření, jež mohou spočívat v žádosti o předložení dokumentů souvisejících s projednávanou věcí.

24

Nakonec Komise ve sporném rozhodnutí uvedla, že skutečnost, že v příloze ke své žalobní odpovědi ve věci T-279/04 předala žádosti o informace podle článku 11 nařízení č. 4064/89, neznamená, že je na základě téhož ustanovení povinna zpřístupnit žádost o informace adresovanou společnosti Lagardère uvedenou v bodě 2 písm. h) napadeného rozsudku. Komise připomněla, že písemnosti přiložené ke spisům předloženým Soudnímu dvoru a Tribunálu se předávají pouze pro účely daného řízení a nejsou určeny ke zveřejnění, kdežto předání určitého dokumentu na základě nařízení č. 1049/2001 je rovnocenné zveřejnění tohoto dokumentu.

25

Po vydání sporného rozhodnutí dne 5. července 2005 podala společnost Odile Jacob ve věci T-279/04 návrh na přijetí organizačního procesního opatření podle článku 64 jednacího řádu Tribunálu, kterým požadovala, aby Tribunál nařídil Komisi, aby předložila dokumenty uvedené v bodě 1 písm. a) až h) napadeného rozsudku. Komise předala společnosti Odile Jacob v příloze ke svému vyjádření k tomuto návrhu dokument uvedený v bodě 1 písm. a), tj. své rozhodnutí ze dne 5. června 2003 o zahájení důkladného šetření na základě čl. 6 odst. 1 písm. c) nařízení č. 4064/89 v dotčeném řízení.

26

Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 17. června 2005 podala společnost Odile Jacob žalobu na zrušení sporného rozhodnutí.

27

Společnost Odile Jacob vznesla na podporu své žaloby čtyři žalobní důvody vycházející z neprovedení konkrétního a individuálního přezkumu dokumentů uvedených v žádosti o přístup, ze zjevně nesprávného posouzení Komise při uplatnění výjimek stanovených v čl. 4 odst. 2 a 3 nařízení č. 1049/2001, z porušení práva na alespoň částečný přístup k požadovaným dokumentům a z porušení zásady proporcionality vyplývajícího z nevyvážení uplatňovaných výjimek s převažujícím veřejným zájmem, který odůvodňuje zpřístupnění požadovaných dokumentů.

28

Usnesením ze dne 10. července 2009, v souladu s čl. 65 písm. b), čl. 66 odst. 1 a čl. 67 odst. 3 třetím pododstavcem svého jednacího řádu, nařídil Tribunál Komisi, aby předložila všechny požadované dokumenty, s výjimkou dokumentů uvedených v bodě 1 písm. f) a v bodě 2 písm. a) a e) napadeného rozsudku, avšak upřesnil, že tyto dokumenty nebudou předány společnosti Odile Jacob ani vedlejší účastnici v rámci řízení před Tribunálem. Tuto povinnost Komise splnila a předala uvedené dokumenty Tribunálu.

29

Několik dokumentů, k nimž společnost Odile Jacob požadovala přístup na základě nařízení č. 1049/2001, jí Komise předala v plném či částečném rozsahu. Tribunál tedy měl za to, že již není na místě rozhodovat o legalitě sporného rozhodnutí v rozsahu, v němž Komise odepřela přístup k dokumentům uvedeným v bodě 1 písm. a) až c) a v bodě 2 písm. h) a j) napadeného rozsudku. Kromě toho společnost Odile Jacob nezpochybňovala tvrzení Komise, že tato neměla dokument uvedený v bodě 1 písm. f) tohoto rozsudku k dispozici.

30

Tribunál proto v bodě 32 napadeného rozsudku vymezil předmět sporu tak, že se týká dokumentů uvedených v bodech 1 písm. d), e), g) a h) a v bodě 2 písm. b) až d), f), g) a i) napadeného rozsudku (dále jen „sporné dokumenty“).

31

Tribunál nejprve posuzoval přípustnost jednoho z argumentů vznesených na úvod společností Lagardère, podle něhož měla být žádost o přístup posouzena ve zvláštním kontextu řízení o kontrole spojování podniků. Společnost Lagardère měla za to, že přístup ke spisu v řízeních o kontrole spojování podléhá specifickým pravidlům upraveným v článku 17 nařízení Komise (ES) č. 802/2004 ze dne 7. dubna 2004, kterým se provádí nařízení č. 139/2004 (Úř. věst. L 133, s. 1; Zvl. vyd. 08/03, s. 88). Tribunál poté, co poukázal na to, že návrhová žádání obsažená v návrhu na vstup do řízení jako vedlejší účastník musí být omezena na podporu návrhového žádání jednoho z hlavních účastníků řízení, a konstatoval, že tento argument hlavní účastnice řízení nevznesly, zamítl uvedený argument jako nepřípustný.

32

Pokud jde o strukturu přezkumu žalobních důvodů, sledoval Tribunál pořadí odůvodnění předložených Komisí, podle nichž se na všechny dokumenty vztahuje výjimka uvedená v čl. 4 odst. 2 třetí odrážce nařízení č. 1049/2001 týkající se ochrany vyšetřování a že se na některé z těchto dokumentů vztahují v celém rozsahu či částečně i další výjimky. Tribunál tedy v bodech 63 až 97 napadeného rozsudku posuzoval opodstatněnost výjimky na ochranu cílů uvedených činností, poté v bodech 109 až 129 tohoto rozsudku posuzoval výjimku na ochranu obchodních zájmů, v bodech 136 až 145 uvedeného rozsudku výjimku na ochranu rozhodovacího procesu a konečně v bodech 152 až 163 tohoto rozsudku výjimku na ochranu právního poradenství.

33

Tribunál měl za to, že první a druhý žalobní důvod spolu úzce souvisejí a zkoumal je společně.

34

Poté, co Tribunál připomněl ustálenou judikaturu týkající se povinnosti provést konkrétní a individuální posouzení žádostí o přístup k dokumentům orgánů, zdůraznil, že dotyčný orgán byl povinen přezkoumat zaprvé to, zda dokument, který je předmětem žádosti o přístup, spadá do působnosti některé z výjimek stanovených v článku 4 nařízení č. 1049/2001, zadruhé, zda zpřístupnění tohoto dokumentu konkrétně a skutečně porušuje chráněný zájem, a pokud tomu tak je, zda se potřeba ochrany vztahuje na celý uvedený dokument.

35

Tribunál, který tuto analýzu převzal ve třech fázích, nejprve zkoumal, zda se na sporné dokumenty vztahuje výjimka týkající se ochrany cílů inspekce, vyšetřování a auditu, stanovená v čl. 4 odst. 2 třetí odrážce nařízení č. 1049/2001.

36

V případě dokumentů předaných před 14. dubnem 2003 na základě neformálního řízení, tzv. „předběžného oznámení“ měl Tribunál v bodě 67 napadeného rozsudku za to, že tyto dokumenty musí být považovány za dokumenty spadající do vyšetřování vedeného Komisí v rámci její kontroly spojování, jak to uvádí dopis generálního ředitele GŘ „Hospodářská soutěž“ ze dne 14. února 2005, který označuje tyto dokumenty za součást spisu k tomuto vyšetřování, jakož i sporné rozhodnutí, které uvádí, že všechny sporné dokumenty byly „vyhotoveny nebo obdrženy v rámci vyřizování [věci v dotčeném řízení]“. V bodě 67 napadeného rozsudku Tribunál výslovně konstatoval, že „se všechny požadované dokumenty skutečně týkají vyšetřování“.

37

V bodě 70 napadeného rozsudku Tribunál posuzoval, zda byla uvedená výjimka z hlediska časové působnosti stále použitelná.

38

Tribunál uvedl, že si společnost Odile Jacob vyžádala sporné dokumenty, třebaže dotčené vyšetřování již v projednávané věci vyústilo v přijetí dvou rozhodnutí Komise, a sice rozhodnutí o slučitelnosti a rozhodnutí o schválení. Tribunál však rovněž poznamenal, že tato rozhodnutí ještě nebyla konečná vzhledem ke dvěma žalobám na jejich neplatnost projednávaným Tribunálem ve věcech T-279/04 a T-452/04.

39

V bodech 76 a 77 napadeného rozsudku měl Tribunál za to, že připustit, že se na sporné dokumenty může stále vztahovat výjimka stanovená v čl. 4 odst. 2 třetí odrážce nařízení č. 1049/2001, dokud rozhodnutí o slučitelnosti a o schválení přijatá na konci dotčeného vyšetřování nebudou konečná, by znamenalo podmínit přístup k těmto dokumentům existencí nahodilé, budoucí a případně vzdálené události. Proto Tribunál konstatoval, že sporné dokumenty již v okamžiku přijetí sporného rozhodnutí nespadaly do působnosti výjimky týkající se ochrany cílů vyšetřování.

40

V bodech 78 a 82 napadeného rozsudku Tribunál dodal, že i kdyby uvedené dokumenty mohly spadat do působnosti výjimky týkající se ochrany cíle vyšetřování, z příliš vágního a obecného odůvodnění sporného rozhodnutí, které se „neopírá o žádnou konkrétní okolnost projednávané věci“, není nijak patrné, že Komise provedla konkrétní a individuální přezkum sporných dokumentů. Podle názoru Tribunálu se tytéž úvahy mohly uplatnit na všechny dokumenty poskytnuté v rámci jakéhokoli řízení o kontrole spojování podniků, neboť abstraktní a obecné odůvodnění sporného rozhodnutí se nevztahuje k obsahu sporných dokumentů.

41

Pokud jde o veškerou korespondenci mezi Komisí a Lagardère za období od září 2002 do oznámení spojení, měl Tribunál, odmítaje argumenty Komise, za to, že podle čl. 2 odst. 3 nařízení č. 1049/2001 se ustanovení týkající se přístupu veřejnosti k dokumentům Komise vztahují na všechny dokumenty, které má tento orgán k dispozici, a že dokumenty v oblasti kontroly spojování podniků nemohou tomuto ustanovení uniknout. Na základě toho Tribunál uvedl, že Komisi přísluší, aby prostřednictvím konkrétního a skutečného přezkumu každého sporného dokumentu ověřila, že se na něj skutečně vztahuje výjimka týkající se ochrany cílů vyšetřování. Komise se tedy nemohla této povinnosti zprostit abstraktním posouzením těchto dokumentů.

42

K tvrzení Komise vycházejícímu z čl. 17 odst. 1 nařízení č. 139/2004, podle kterého „informace získané v důsledku použití [uvedeného] nařízení smějí být použity pouze pro účely příslušné žádosti o přístup, kontroly nebo slyšení“, Tribunál v bodě 89 napadeného rozsudku uvedl, že toto ustanovení, jehož znění je podobné znění ustanovení nařízení č. 4064/89, které je použitelné v této věci, upravuje způsob, jak může Komise využít poskytnuté informace, a neupravuje přístup k dokumentům zaručený nařízením č. 1049/2001.

43

Tribunál v uvedeném bodě upřesnil, že toto ustanovení „nemůže být vykládáno tak, aby bránilo výkonu práva na přístup k dokumentům zaručeného článkem 255 ES a nařízením č. 1049/2001. Navíc musí být nazíráno ve světle odstavce 2 článku 17 nařízení č. 139/2004, který vylučuje zpřístupnění pouze informací, „které svou povahou spadají pod závazek profesního tajemství“. Oznamující podniky musely tedy počítat s tím, že získané informace, které nespadají pod závazek profesního tajemství, budou zpřístupněny“.

44

V bodě 90 napadeného rozsudku Tribunál uvedl, že „podle judikatury platí, že pokud má veřejnost právo na přístup k dokumentům obsahujícím některé informace, nelze na tyto informace nahlížet tak, že svou povahou spadají pod závazek profesního tajemství (rozsudek Tribunálu ze dne 30. května 2006, Bank Austria Creditanstalt v. Komise, T-198/03, Sb. rozh. s. II-1429, bod 74). Závazek profesního tajemství tedy není takového významu, aby odůvodnil obecné a abstraktní odepření přístupu k dokumentům předaným v rámci oznámení spojení. Ani článek 287 ES, ani nařízení č. 4064/89 a č. 139/2004 vyčerpávajícím způsobem neuvádí, které informace spadají pod závazek profesního tajemství. Z formulace čl. 17 odst. 2 těchto nařízení však vyplývá, že ne všechny získané informace nutně spadají pod závazek profesního tajemství. Posouzení důvěrnosti informace tedy vyžaduje zvážení legitimních zájmů, které brání jejímu zpřístupnění, a obecného zájmu, který požaduje, aby činnosti orgánů Společenství probíhaly co nejotevřeněji (v tomto smyslu viz výše uvedený rozsudek Tribunálu Bank Austria Creditanstalt v. Komise, bod 71, a rozsudek ze dne 12. října 2007, Pergan Hilfsstoffe für industrielle Prozesse v. Komise, T-474/04, Sb. rozh. s. II-4225, body 63 až 66)“.

45

V bodě 91 napadeného rozsudku měl Tribunál za to, že „provedením konkrétního a individuálního přezkumu požadovaných dokumentů v souladu s čl. 4 odst. 2 první odrážkou nařízení č. 1049/2001 je tak Komise schopna zaručit užitečný účinek ustanovení použitelných v oblasti spojování podniků, v plném souladu s nařízením č. 1049/2001. Z toho vyplývá, že závazek profesního tajemství vyplývající z článku 287 ES a z článku 17 nařízení č. 4064/89 a č. 139/2004 nemůže zprostit Komisi povinnosti konkrétního přezkumu každého dotčeného dokumentu, vyžadovaného čl. 4 odst. 2 nařízení č. 1049/2001“.

46

Vzhledem k tomu, že byl Tribunál toho názoru, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení, když odepřela přístup ke sporným dokumentům s odůvodněním, že se na ně vztahuje výjimka stanovená v čl. 4 odst. 2 třetí odrážce nařízení č. 1049/2001, konstatoval, že je sporné rozhodnutí v tomto ohledu protiprávní.

47

Tribunál však v bodě 99 napadeného rozsudku uvedl, že se na všechny sporné dokumenty, k nimž Komise odepřela přístup na základě výjimky týkající se ochrany cílů vyšetřování, může rovněž vztahovat některá z dalších výjimek z práva na přístup stanovených nařízením č. 1049/2001.

48

Tribunál proto posuzoval, zda se na tyto dokumenty mohou vztahovat další výjimky z práva na přístup upravené uvedeným nařízením, jako je ochrana obchodních zájmů, ochrana rozhodovacího procesu nebo ochrana právního poradenství.

49

Pokud jde o výjimku týkající se ochrany obchodních zájmů, měl Tribunál v bodech 113 až 119 napadeného rozsudku za to, že ačkoli mohou sporné dokumenty z důvodu svého předmětu samého obsahovat informace ohledně obchodních strategií dotčených podniků, nelze je považovat za informace, které svou povahou spadají pod tuto výjimku, jelikož veřejnost má právo přístupu k dokumentům orgánů. Tribunál tedy rozhodl, že k tomu, aby mohl být odmítnut přístup k danému dokumentu, musí Komise prostřednictvím konkrétního a skutečného přezkumu obsahu každého sporného dokumentu ověřit, že se na něj vztahuje výjimka upravená v čl. 4 odst. 2 první odrážce nařízení č. 1049/2001.

50

Ke konzultaci třetích osob na základě čl. 4 odst. 4 uvedeného nařízení Tribunál v bodech 125 až 127 napadeného rozsudku uvedl, že nekonzultování třetích osob, které jsou autory dokumentů, je v souladu s nařízením č. 1049/2001 pouze tehdy, uplatní-li se na dotčený dokument zřejmě některá z výjimek stanovených uvedeným nařízením. Tribunál přitom konstatoval, že tomu tak není v projednávané věci, pokud jde o výjimky týkající se ochrany cíle vyšetřování, jakož i ochrany obchodních zájmů.

51

Ohledně výjimky týkající se ochrany rozhodovacího procesu měl Tribunál v bodech 138 až 143 napadeného rozsudku za to, že zpráva GŘ „Hospodářská soutěž“ ze dne 10. února 2002 adresovaná právní službě Komise a zpráva ze dne 4. listopadu 2002 shrnující stav věci obsahovaly stanoviska pro interní použití na poradách a při předběžných konzultacích a spadají tak zcela jistě do působnosti čl. 4 odst. 3 druhého pododstavce nařízení č. 1049/2001. Vzhledem k tomu, že odůvodnění Komise byla obecná a abstraktní, byl Tribunál toho názoru, že dotčený orgán neprokázal, že přístup k dotčeným dokumentům mohl konkrétně a skutečně narušit ochranu rozhodovacího procesu Komise a že by zpřístupnění těchto dokumentů mělo zásadní vliv na tento rozhodovací proces.

52

K výjimce týkající se ochrany právního poradenství pak Tribunál v bodě 154 napadeného rozsudku uvedl, že stanovisko právní služby Komise ze dne 10. října 2002 spadá pod výjimku upravenou v čl. 4 odst. 2 druhé odrážce nařízení č. 1049/2001.

53

Podle bodů 159 a 160 napadeného rozsudku existovalo přiměřeně předvídatelné, a nikoli jen čistě hypotetické riziko, že zpřístupnění uvedeného stanoviska poškodí budoucí činnost právní služby Komise, a to především ve sporech před Tribunálem, a že v budoucnu bude tato služba při vypracovávání takovýchto stanovisek postupovat zdrženlivěji a opatrněji, aby nedošlo k zásahu do schopnosti Komise rozhodovat v oblastech, v nichž jedná jako správa.

54

Tribunál dále uvedl, že zpřístupnění stanovisek právní služby Komise by mohlo dostat tento orgán do choulostivé situace, kdy by byla značně ovlivněna svoboda názoru uvedené právní služby a její možnost účinně se hájit před soudem Unie, rovnocenně s ostatními právními zástupci jednotlivých účastníků soudního řízení, jakož i zeslabit konečné stanovisko Komise a vnitřní rozhodovací proces tohoto orgánu.

55

Tribunál proto zamítl argumenty společnosti Odile Jacob, podle nichž by zpřístupnění stanoviska právní služby uvedeného v bodě 1 písm. g) napadeného rozsudku neporušilo ochranu právního poradenství.

56

Tribunál poté v bodech 167 až 176 napadeného rozsudku posuzoval třetí žalobní důvod vycházející z porušení práva na alespoň částečný přístup ke sporným dokumentům.

57

Podle názoru Tribunálu je nutno provést konkrétní a individuální přezkum rovněž při použití čl. 4 odst. 6 nařízení č. 1049/2001. Dotyčný orgán může upustit od tohoto přezkumu pouze poté, co skutečně prostudoval všechny případné jiné možnosti a podrobně vysvětlil důvody, proč tyto jednotlivé možnosti znamenají také nepřiměřenou pracovní zátěž. Vzhledem k tomu, že Komise tímto způsobem nepostupovala, měl Tribunál za to, že sporné rozhodnutí musí být zrušeno i z tohoto důvodu.

58

Konečně, u čtvrtého žalobního důvodu vycházejícího z porušení zásady proporcionality Tribunál v bodech 189 až 196 napadeného rozsudku zkoumal, zda existuje převažující veřejný zájem, který by mohl odůvodnit zpřístupnění dotčeného stanoviska právní služby Komise, jak vyžaduje čl. 4 odst. 2 poslední věta nařízení č. 1049/2001.

59

Poté, co přezkoumal jednotlivé argumenty společnosti Odile Jacob týkající se obrany jejích zájmů v rámci soudního řízení, zachování nenarušené hospodářské soutěže na vydavatelských trzích ve Francii a rizika obcházení pravidel upravujících kontrolu spojování podniků, zamítl Tribunál všechny tyto argumenty a konstatoval, že neexistuje převažující veřejný zájem odůvodňující zpřístupnění dotčeného právního stanoviska.

60

Na základě všech těchto úvah, jak vyplývá z bodu 197 napadeného rozsudku, zrušil Tribunál sporné rozhodnutí v rozsahu, v němž odepřelo plný i částečný přístup ke všem požadovaným dokumentům s výjimkou právního stanoviska uvedeného v bodě 1 písm. g) tohoto rozsudku.

61

Podáním doručeným kanceláři Soudního dvora ze dne 10. srpna 2010 podala Komise návrh na předběžné opatření, jehož předmětem byl odklad výkonu napadeného rozsudku do doby, než Soudní dvůr rozhodne o kasačním opravném prostředku.

62

Vzhledem k tomu, že Komise neprokázala existenci vážné a nenapravitelné újmy a že tedy návrh na odklad výkonu napadeného rozsudku nesplnil podmínku naléhavosti, předseda Soudního dvora usnesením ze dne 31. ledna 2011 tento návrh na předběžné opatření zamítl.

63

Usnesením předsedy Soudního dvora ze dne 2. února 2011 bylo povoleno vedlejší účastenství Dánského a Švédského království na podporu návrhových žádání společnosti Odile Jacob a dále bylo povoleno vedlejší účastenství České republiky na podporu návrhových žádání Komise.

64

Usnesením předsedy Soudního dvora ze dne 29. června 2011 bylo Francouzské republice povoleno vstoupit do řízení jako vedlejší účastnice na podporu návrhových žádání Komise a předložit vyjádření během ústní části řízení.

65

Ve svém kasačním opravném prostředku Komise navrhuje, aby Soudní dvůr:

66

Odile Jacob ve své kasační odpovědi a ve svém vedlejším kasačním opravném prostředku navrhuje, aby Soudní dvůr:

67

Česká republika a Francouzská republika podporují návrhová žádání Komise. Dánské království a Švédské království podporují návrhová žádání společnosti Odile Jacob.

68

Společnost Lagardère navrhuje, aby Soudní dvůr:

69

Ve svém kasačním opravném prostředku vznáší Komise dva důvody, z nichž první se týká chybného výkladu nařízení č. 1049/2001 v tom, že Tribunál při výkladu výjimek upravených v článku 4 tohoto nařízení nezohlednil ustanovení nařízení č. 4064/89.

70

Druhý důvod kasačního opravného prostředku, který sestává z pěti částí, vychází z chybného výkladu čl. 4 odst. 2 a 3 nařízení č. 1049/2001. První část se týká povinnosti provést konkrétní a individuální přezkum každého dokumentu uvedeného v žádosti o přístup. Druhá část se týká chybného výkladu čl. 4 odst. 2 třetí odrážky tohoto nařízení, který upravuje výjimku vycházející z ochrany cílů vyšetřování. Předmětem třetí části je nesprávný výklad čl. 4 odst. 2 první odrážky uvedeného nařízení, upravujícího výjimku týkající se ochrany obchodních zájmů. Čtvrtá část se vztahuje k chybnému výkladu čl. 4 odst. 3 druhého pododstavce tohoto nařízení upravujícího výjimku související s ochranou rozhodovacího procesu. Pátá část vychází z nesprávného výkladu čl. 4 odst. 6 nařízení č. 1049/2001, který upravuje právo částečného přístupu.

71

Na úvod svého kasačního opravného prostředku Komise připomíná, přičemž odkazuje na sporné rozhodnutí, výjimky, které se vztahují na sporné dokumenty a které byly důvodem k zamítnutí žádosti o přístup. Tyto výjimky jsou upraveny v následujících ustanoveních:

72

Podle názoru Komise Tribunál nevyložil ani nepoužil nařízení č. 1049/2001 koherentně, což porušuje ustanovení upravující řízení o kontrole spojování podniků a je v rozporu s vůlí unijního zákonodárce. Komise má za to, že toto nařízení představuje obecné pravidlo, které se vztahuje na všechny dokumenty v držení orgánů. Výjimky z práva na přístup k dokumentům orgánů byly tedy podle Komise koncipovány široce za účelem ochrany veřejných či soukromých zájmů, a za tím účelem, aby mohly být použity v nejrůznějších situacích, které mohou v praxi nastat. Tyto výjimky by proto měly být podle tvrzení Komise vykládány tak, aby chránily legitimní veřejné či soukromé zájmy ve všech oblastech činností orgánů, a konkrétně v případě, že se na tyto zájmy vztahuje výslovná ochrana na základě jiných ustanovení unijního práva, jako je nařízení č. 4064/89.

73

Komise uvádí, že Soudní dvůr měl již několikrát příležitost vyložit nařízení č. 1049/2001 ve spojení s dalšími použitelnými právními akty, a to v rozsudcích ze dne 29. června 2010, Komise v. Technische Glaswerke Ilmenau (C-139/07 P, Sb. rozh. s. I-5885) a Komise v. Bavarian Lager (C-28/08 P, Sb. rozh. s. I-6055). Podle jejího tvrzení způsobil napadený rozsudek při použití těchto norem rozpor z několika hledisek.

74

Rovnováha nastolená nařízením č. 4064/89 tedy byla podle názoru Komise Tribunálem zpochybněna. Povinnost poskytovat informace uložená podnikům, jakož i široké vyšetřovací pravomoci Komise jsou podle jejího názoru kompenzovány ustanoveními zesílené ochrany, jež upravuje uvedené nařízení a nařízení č. 802/2004, které je jeho prováděcím nařízením. Účelem ochranných záruk je umožnit na jedné straně řádné fungování systému kontrol spojování podniků ve veřejném zájmu a na straně druhé zaručit legitimní zájmy dotyčných podniků, aby informace, které poskytují Komisi, byly využity pouze pro účely vyšetřování a aby důvěrné informace nebyly zpřístupněny a byly chráněny před zásahy orgánů veřejné moci při výkonu jejich soukromoprávní činnosti.

75

Komise uvádí, že cílem povinnosti zachovávat profesní tajemství, upravené v článku 339 SFEU a převzaté do článku 17 nařízení č. 4064/89, je neporušovat obchodní tajemství a další obchodní zájmy podniků, ale také zaručit jejich právo na obhajobu. Tento výklad se opírá o rozsudky ze dne 16. července 1992, Asociación Española de Banca Privada a další (C-67/91, Recueil, s. I-4785); ze dne 15. října 2002, Limburgse Vinyl Maatschappij a další v. Komise (C-238/99 P, C-244/99 P, C-245/99 P, C-247/99 P, C 250/99 P až C 252/99 P a C-254/99 P, Recueil, s. I-8375), jakož i ze dne 14. února 2008, Varec (C-450/06, Sb. rozh. s. I-581).

76

Komise zdůrazňuje, že informace, které jí předkládají podniky, jež jsou účastníky spojení, musí být považovány za informace, které spadají do jejich soukromé činnosti, a jsou jako takové předmětem povinnosti dodržovat článek 8 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod podepsané v Římě dne 4. listopadu 1950. Právo na přístup k informacím ze spisu v oblasti spojování podniků mají jen přímo zúčastněné strany řízení, s výjimkou informací, na které se vztahuje obchodní tajemství, a případně další fyzické nebo právnické osoby, které prokáží dostatečný zájem podle čl. 18 odst. 3 nařízení č. 4064/89. Jakémukoli jinému žadateli, který takový zájem neprokáže, bude přístup k dokumentům ve spisu odepřen pouze na tomto základě a bez dalšího odůvodnění.

77

V napadeném rozsudku tedy Tribunál podle názoru Komise úmyslně nezohlednil režim upravený v nařízeních č. 4064/89 a č. 802/2004.

78

Komise se domnívá, že Tribunál porušil unijní právo, když přiznal přednost nařízení č. 1049/2001 před jakoukoli jinou právní normou, a to nejen před nařízením č. 4064/89, ale i před Listinou základních práv Evropské unie, jakož i před Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod.

79

Společnost Lagardère má za to, že Tribunál v bodech 33 až 38 napadeného rozsudku nesprávně odmítl argument týkající se výlučného použití pravidel upravujících přístup ke spisu, která jsou stanovena v oblasti kontrol spojování podniků.

80

Česká republika na podporu kasačního opravného prostředku uvádí, že zásada přístupu k dokumentům orgánů není zásadou absolutní a že podléhá určitým omezením, jako je dodržení profesního tajemství nebo obchodního tajemství účastníků řízení. Podle názoru tohoto státu je tedy nezbytné, aby byl přístup k dokumentům obsahujícím informace vyhrazen žadatelům o přístup, kteří jsou dotčeni „v určitém rozsahu“ a kteří prokázali dostatečný zájem ve smyslu nařízení č. 4064/89. Česká republika tvrdí, že v oblasti spojování podniků může zpřístupnění dokumentů značně zvýhodnit konkurenty podniku, který je účastníkem řízení, na trhu.

81

Společnost Odile Jacob uvádí, že kasační důvod týkající se použití ustanovení nařízení č. 4064/89 je vznesen poprvé ve stadiu kasačního opravného prostředku, a musí být tedy považován za nepřípustný. Tato společnost zdůrazňuje, že chování Komise v tomto stupni řízení je paradoxní, neboť tento orgán nezohlednil použitelnost tohoto nařízení, když rozhodl o selektivním předložení některých dokumentů Tribunálu ani při vyřizování žádostí o přístup k dotčeným dokumentům.

82

Podpůrně společnost Odile Jacob tvrdí, že první důvod kasačního opravného prostředku je v každém případě zjevně neopodstatněný. Domnívá se, že Komise na podporu své argumentace chybně používá zásadu jednoty unijního právního řádu. Přípravné práce k nařízení č. 1049/2001 jsou v rozporu se závěrem Komise ohledně propojení mezi tímto nařízením a specifickými nařízeními v oblasti přístupu k dokumentům. K zásadám zakotveným uvedeným nařízením lze nepřihlédnout pouze v případě, že specifické normy stanoví širší přístup, nikoli naopak. Právo hospodářské soutěže není podle názoru této společnosti odchylnou úpravou, jejímž cílem by bylo omezit ustanovení nařízení č. 1049/2001. Nařízení o spojování podniků a nařízení upravující právo přístupu si tedy neodporují a Tribunál jednal správně, když mezi oběma nastolil rovnováhu.

83

Podle názoru společnosti Odile Jacob je třeba u přístupu k dokumentům týkajícím se vyšetřování ohledně spojování podniků odlišovat vztahy mezi Komisí a podniky, jichž se vyšetřování týká, a vztahy mezi Komisí a třetími stranami. Tato společnost má za to, že v rámci prvního vztahu zaručuje nařízení č. 4064/89 podnikům, kterých se toto vyšetřování týká, ochranu jejich práv na obhajobu. U druhého vztahu pak Komise podléhá povinnosti zachovat transparentnost, kterou má na základě nařízení č. 1049/2001. Podle společnosti Odile Jacob mají obě tyto povinnosti stejný účel, jímž je zajistit meze legality činnosti Komise. Mezi projednávaným případem a věcí, v níž byl vydán výše uvedený rozsudek Komise v. Bavarian Lager neexistuje podle uvedené společnosti žádná analogie, jak se to pokouší prosadit Komise.

84

Švédské království na podporu společnosti Odile Jacob tvrdí, že skutečnost, že zvláštní právní předpis upravuje další pravidla přístupu k dokumentům orgánů, neznamená, že tato pravidla musí automaticky převážit nad pravidly v nařízení č. 1049/2001. S ohledem na všechna pravidla v oblasti zachování tajemství oslabuje takový výklad výrazně význam tohoto nařízení a porušuje zásadu co největší možné transparentnosti činností orgánů, obsaženou v článcích 1 SEU, 15 SFEU a 42 Listiny základních práv Evropské unie a zbavuje uvedené nařízení jeho smyslu a účinků.

85

Švédské království uvádí, že výše uvedené rozsudky Asociación Española de Banca Privada a další, jakož i Limburgse Vinyl Maatschappij a další v. Komise upřesňují, že účelem omezení použití informací získaných v rámci řízení o spojování podniků ve spojení s povinností zachovávat profesní tajemství, je chránit práva podniků na jejich obranu. Toto omezení podle názoru tohoto státu Komisi brání, aby informace, které jí poskytly podniky v rámci tohoto řízení, použila v jiné souvislosti. Naopak, jak uvádí Tribunál, toto omezení nemá žádný jiný účel než omezit právo Komise využít údaje, na které se vztahuje uvedené omezení, a nedotýká se práva veřejnosti seznámit se s dokumenty. Podle Švédského království není třeba při výkladu výjimek upravených v nařízení č. 1049/2001 zohlednit čl. 17 odst. 1 nařízení č. 4064/89.

86

Podle Švédského království nelze navíc čl. 17 odst. 2 nařízení č. 4064/89 týkající se povinnosti dodržet profesní tajemství a čl. 18 odst. 3 tohoto nařízení, který chrání právo účastníků řízení na obranu, chápat ani tak, že mohou přispět k širšímu výkladu výjimek upravených v nařízení č. 1049/2001, než jaký vyplývá ze znění článku 4 tohoto nařízení.

87

V rámci první části druhého kasačního důvodu Komise zpochybňuje, že byla povinna provést individuální a konkrétní posouzení všech sporných dokumentů, jak stanovil napadený rozsudek.

88

Komise podporovaná společností Lagardère má za to, že výše uvedený rozsudek Komise v. Technische Glaswerke Ilmenau, který se použije v oblasti státních podpor, lze vztáhnout i na řízení o kontrole spojování mezi podniky, jelikož tento rozsudek stanoví obecnou domněnku, podle které veřejné zpřístupňování dokumentů ze spisu v zásadě porušuje ochranu cílů vyšetřování.

89

Komise uvádí, že je nezbytné připustit existenci obecné domněnky, podle níž přístup k dokumentům, které nejsou přístupné třetím osobám, jež se neúčastní dotyčného řízení, v zásadě porušuje ochranu cílů vyšetřování. Tyto dokumenty jsou podle názoru Komise přístupné pouze v případě, že se na ně nevztahuje tato domněnka nebo pokud existuje převažující veřejný zájem odůvodňující jejich zveřejnění na základě čl. 4 odst. 2 nařízení č. 1049/2001.

90

Společnost Odile Jacob, která se opírá o odůvodnění Tribunálu, má za to, že první část druhého kasačního důvodu je neopodstatněná. Individuální a konkrétní posouzení každého dokumentu je podle ní řešením, které se musí z principu použít u všech výjimek upravených v článku 4 nařízení č. 1049/2001, a to i v oblasti kontrol spojování mezi podniky. Skutečnost, že Komise má k dispozici vysoce důvěrné informace, ji nijak nezbavuje povinnosti provést toto individuální a konkrétní posouzení, byť jen pro účely určení toho, které z těchto dokumentů tyto informace neobsahují a lze-li k nim případně umožnit celkový či částečný přístup.

91

Společnost Odile Jacob má za to, že odkaz na výše uvedený rozsudek Komise v. Technische Glaswerke Ilmenau není ve věci týkající se spojování podniků relevantní, neboť v oblasti státních podpor, jež je otázkou projednávanou v tomto rozsudku, nemají zúčastněné strany právo přístupu k dokumentům ze správního spisu Komise, čemuž tak není v případě kontrol spojování mezi podniky, protože články 17 a 18 nařízení č. 4064/89 takový přístup umožňují. Navíc ve věci, ve které byl vydán výše uvedený rozsudek Komise v. Technische Glaswerke Ilmenau, podle společnosti Odile Jacob přezkum dotyčné podpory Komisí dosud probíhal, takže bylo ještě možné dovolávat se výjimky týkající se ochrany cílů vyšetřování.

92

Komise tvrdí, že vyšetřování, jehož se týkají sporné dokumenty, nemohlo být považováno za ukončené, protože byla napadena platnost rozhodnutí o slučitelnosti a o schválení, přičemž v případě zrušení těchto rozhodnutí musela Komise své vyšetřování obnovit. Závěr Tribunálu uvedený v bodě 77 napadeného rozsudku, podle něhož sporné dokumenty v okamžiku přijetí sporného rozhodnutí již nespadaly do působnosti výjimky týkající se ochrany cílů vyšetřování, je tedy podle názoru Komise v rozporu s právem.

93

Komise tvrdí, že z výše uvedeného rozsudku Komise v. Technische Glaswerke Ilmenau vyplývá, že se uvedená výjimka může i nadále použít a že může odůvodnit úplné odepření přístupu k dokumentům, aniž je nutno po přijetí rozhodnutí Komise o ukončení tohoto vyšetřování provést konkrétní posouzení. Uvedený rozsudek totiž nerozlišuje stupeň pokročilosti řízení u probíhajících či ukončených vyšetřování.

94

Komise se domnívá, že výklad čl. 4 odst. 2 třetí odrážky nařízení č. 1049/2001 uvedený v napadeném rozsudku porušuje cíl tohoto ustanovení a vede u kontroly spojování podniků k paradoxní situaci. Zatímco na základě pravidel hospodářské soutěže je bez jakéhokoli přezkoumání dokumentů odepřen přístup ke spisu každé třetí osobě, která neprokáže „dostatečný zájem“ na řízení, lze tento stejný přístup odepřít veřejnosti pouze na základě konkrétního a detailního přezkumu obsahu dotčených dokumentů a podrobného odůvodnění, což podle názoru Komise celkově zkresluje strukturu řízení v této věci.

95

Společnost Odile Jacob tvrdí, že argumenty vznesené v rámci druhé části druhého důvodu kasačního opravného prostředku v podstatě přebírají argumenty, které již Komise uvedla v prvním stupni a v rámci první části druhého kasačního důvodu.

96

Tato společnost má za to, že nařízení č. 4064/89 a č. 1049/2001 si neodporují, pokud jde o přístup třetích osob ke spisu. Obě tato nařízení stanoví, že „třetí osoby“, ať již je jimi kdokoli, nemají absolutní právo přístupu ani nemohou vznášet námitky proti jeho absolutnímu odmítnutí.

97

Komise zpochybňuje výklad Tribunálu k čl. 4 odst. 2 první odrážky nařízení č. 1049/2011, který upravuje výjimku týkající se ochrany obchodních zájmů. Komise tvrdí, že spojování podniků svou povahou vyžaduje předávání velkého množství informací, které mají důvěrný charakter a na něž se vztahuje povinnost zachovávat profesní tajemství upravená v článku 339 SFEU a v článku 17 nařízení č. 4064/89. V projednávané věci je proto podle názoru Komise k zajištění důvěrnosti sporných dokumentů a omezení jejich použití na to, co je upraveno v článku 16 nařízení č. 1049/2001, nezbytné, aby bylo možné odmítnout přístup k těmto dokumentům bez nutnosti tyto dokumenty konkrétně a podrobně zkoumat. Komise má za to, že není ani nezbytné konzultovat třetí osobu, neboť z čl. 4 odst. 4 nařízení č. 1049/2001 jasně vyplývá, že sporné dokumenty nelze veřejnosti zpřístupnit. Strana, která uvedené dokumenty poskytla, tedy společnost Lagardère, ostatně vždy vznášela proti zpřístupnění těchto dokumentů námitky, jak prokazuje její účast v tomto řízení.

98

Společnost Odile Jacob má za to, že pravidla nařízení č. 4064/89, která upravují přístup k dokumentům, Komisi nijak nezbavují povinnosti provést v rámci žádosti o přístup na základě nařízení č. 1049/2001 konkrétní a individuální přezkum každého dokumentu včetně dokumentu důvěrného, aby tak byly respektovány existující zájmy a zajištěny jak přiměřená ochrana obchodních zájmů dotčených podniků, tak právo na alespoň částečný přístup k dokumentům, který lze odmítnout pouze s konkrétním a individuálním odůvodněním. Kromě toho mají pojmy „důvěrnost“ ve smyslu nařízení č. 4064/89 a „ochrana obchodních zájmů“ stejný význam. Tato společnost má za to, že v případě kolize mezi nařízeními č. 4064/89 a č. 1049/2001 každopádně nelze tvrdit, že posledně uvedené nařízení musí ustoupit, protože vyžaduje, aby jakékoli jiné ustanovení v oblasti přístupu k dokumentům orgánů bylo v souladu s jeho ustanoveními.

99

Podle názoru Komise vyložil Tribunál nesprávně čl. 4 odst. 3 druhý pododstavec nařízení č. 1049/2001, který upravuje výjimku týkající se ochrany rozhodovacího procesu orgánu. Tak jako u dalších výjimek Komise uvádí, že existuje domněnka nepřístupnosti interních dokumentů v oblasti spojování podniků, aby bylo zabráněno riziku, že dojde k vážnému ohrožení rozhodovacího procesu Komise.

100

Společnost Odile Jacob odmítá tuto „domněnku nepřístupnosti“ dokumentů v oblasti spojování podniků. Podle jejího názoru měla Komise uvést konkrétní odůvodnění, nikoli obecné úvahy. Tato společnost tvrdí, že přípravné práce, které vedly k přijetí nařízení č. 1049/2001, odmítly zásadu nepřístupnosti všech interních zpráv orgánů. Podle této společnosti tedy nelze připustit, aby byl přístup k jakékoli interní zprávě odmítnut pouze z toho důvodu, že uvedená zpráva představuje stanovisko ve smyslu čl. 4 odst. 3 druhého pododstavce tohoto nařízení.

101

Komise se domnívá, že přístup ke sporným dokumentům lze platně odepřít na základě obecných domněnek, a nemůže tedy dojít k porušení práva na částečný přístup k těmto dokumentům podle čl. 4 odst. 6 nařízení č. 1049/2001.

102

Společnost Odile Jacob tvrdí, že se Komise nemohla prostřednictvím obecné domněnky nepřístupnosti zprostit své povinnosti předat sporné dokumenty a měla především posoudit možnost částečného přístupu k těmto dokumentům, jak je upraven v čl. 4 odst. 6 tohoto nařízení.

103

Vzhledem k tomu, že se první a druhý důvod kasačního opravného prostředku ve značném rozsahu prolínají, je třeba je posoudit společně.

104

Úvodem je třeba odpovědět na argument společnosti Odile Jacob, jež se domnívá, že otázka propojení nařízení č. 4064/89 s nařízením č. 1049/2001 je ve stadiu kasačního opravného prostředku nepřípustná.

105

Toto tvrzení je neopodstatněné. Je nesporné, že ve své žalobní odpovědi předložené Tribunálu uplatnila Komise výjimku týkající se ochrany cílů vyšetřování, upravenou v čl. 4 odst. 2 třetí odrážce nařízení č. 1049/2001, jako odůvodnění toho, proč odmítla zveřejnit sporné dokumenty. Ačkoli Komise v této žalobní odpovědi výslovně necitovala nařízení č. 4064/89, není pochyb o tom, že se vyšetřovací činnosti dovolávané Komisí týkaly správního řízení o spojování podniků, na které se vztahuje toto nařízení. To vyplývá z prvního dopisu společnosti Odile Jacob ze dne 27. ledna 2005, která Komisi požádala o přístup k dokumentům týkajícím se správního řízení, v němž bylo přijato rozhodnutí o slučitelnosti. Prvním dokumentem, který Tribunál identifikoval v bodě 1 písm. a) napadeného rozsudku jako požadovaný dokument, je rozhodnutí Komise ze dne 5. června 2003 o zahájení důkladného vyšetřování na základě čl. 6 odst. 1 písm. c) nařízení č. 4064/89. Komise toto nařízení navíc výslovně zmiňuje ve své duplice předložené Tribunálu.

106

Je proto třeba konstatovat, že otázka propojení nařízení č. 4064/89 s nařízením č. 1049/2001 nepozměňuje předmět sporu a musí být Soudním dvorem přezkoumána.

107

Podstatou tvrzení Komise v jejích dvou kasačních důvodech je, že úvahy Tribunálu jsou chybné, protože relevantní ustanovení nařízení č. 4064/89 upravující přístup k dokumentům týkajícím se řízení o kontrole spojování podniků nebyla zohledněna pro účely výkladu výjimek z práva přístupu, upravených v čl. 4 odst. 2 první a třetí odrážce nařízení č. 1049/2001, které se týkají ochrany obchodních zájmů a ochrany vyšetřování.

108

Ve světle judikatury Soudního dvora ke vztahu mezi nařízením č. 1049/2001 a několika zvláštními unijními právními předpisy, obsažené především ve výše uvedených rozsudcích Komise v. Technische Glaswerke Ilmenau a Komise v. Bavarian Lager, jakož i v rozsudku ze dne 21. září 2010, Švédsko a další v. API a Komise (C-514/07 P, C-528/07 P a 532/07 P, Sb. rozh. s. I-8533) se tento důvod jeví jako opodstatněný.

109

Projednávaný případ se totiž týká vztahů mezi nařízením č. 1049/2001 a jiným právním předpisem, jímž je nařízení č. 4064/89, které upravuje specifickou oblast unijního práva. Obě tato nařízení mají odlišné cíle. První z těchto nařízení směřuje k zajištění co největší možné transparentnosti rozhodovacího procesu veřejných orgánů, jakož i informací, na kterých se jejich rozhodnutí zakládají. Jeho cílem je tedy co největší usnadnění výkonu práva na přístup k dokumentům, jakož i podpora řádné správní praxe. Cílem druhého nařízení je zajištění dodržení profesního tajemství v řízeních o kontrole spojování podniků na úrovni Společenství.

110

V projednávané věci neobsahují tato dvě nařízení ustanovení, které by výslovně upravovalo přednost jednoho před druhým. Je tedy třeba zajistit takové použití každého z těchto nařízení, které bude slučitelné s použitím druhého z nich, a umožní tak jejich koherentní uplatňování.

111

Podle judikatury Soudního dvora platí, že i když má nařízení č. 1049/2001 za cíl přiznat veřejnosti co nejširší právo na přístup k dokumentům orgánů, přesto podléhá s ohledem na režim výjimek upravených v článku 4 tohoto nařízení určitým omezením založeným na důvodech veřejného či soukromého zájmu (v tomto smyslu viz výše uvedený rozsudek Komise v. Technische Glaswerke Ilmenau, bod 51).

112

V projednávané věci odmítla Komise poskytnout společnosti Odile Jacob sporné dokumenty a odvolávala se při tom ve vztahu ke všem těmto dokumentům na výjimku upravenou v čl. 4 odst. 2 třetí odrážce nařízení č. 1049/2001 a ve vztahu k některým z uvedených dokumentů na výjimky týkající se ochrany obchodních zájmů, ochrany rozhodovacího procesu orgánu a ochrany právního poradenství, které jsou jednotlivě upraveny v čl. 4 odst. 2 první odrážce, odst. 3 druhém pododstavci a odst. 2 druhé odrážce tohoto nařízení.

113

V této souvislosti je nutno uvést, že unijní orgán může pro účely posouzení žádosti o přístup k dokumentům, které má k dispozici, zohlednit vícero důvodů pro odepření přístupu uvedených v článku 4 nařízení č. 1049/2001.

114

V projednávaném případě se proto Komise mohla pro účely odepření přístupu ke sporným dokumentům legitimně opřít o několik důvodů najednou. Důvody pro odepření spočívají u všech těchto dokumentů především na výjimce týkající se ochrany cílů vyšetřování a poté podpůrně a specificky na ostatních výjimkách popsaných v bodě 112 tohoto rozsudku.

115

Zaprvé, pokud jde o dokumenty, které si mezi sebou vyměnily Komise a oznamující strany či třetí osoby, je nesporné, že dotčené dokumenty skutečně spadají pod vyšetřování ve smyslu čl. 4 odst. 2 třetí odrážky nařízení č. 1049/2001. Kromě toho vzhledem k cíli řízení o kontrole spojování podniků, které spočívá v ověření toho, zda spojení poskytuje oznamujícím stranám tržní sílu, která je způsobilá značně ovlivnit hospodářskou soutěž, shromažďuje Komise v rámci takového řízení citlivé obchodní informace týkající se obchodních strategií zúčastněných podniků, číselných údajů o prodejích, jejich podílů na trhu či jejich obchodních vztahů, takže přístup k dokumentům týkajícím se takového řízení o kontrole může narušit ochranu obchodních zájmů uvedených podniků. Výjimky týkající se ochrany obchodních zájmů a cílů vyšetřování jsou tedy v projednávaném případě úzce propojeny.

116

K odůvodnění odepření přístupu k dokumentu samozřejmě nestačí, že tento dokument v zásadě spadá pod činnost nebo zájem, které jsou uvedeny v čl. 4 odst. 2 nařízení č. 1049/2001, jelikož dotyčný orgán musí rovněž vysvětlit, jak by přístup k tomuto dokumentu mohl konkrétně a skutečně narušit zájem chráněný výjimkou stanovenou v tomto článku. Tento orgán se však v tomto ohledu může opřít o obecné domněnky použitelné na některé kategorie dokumentů, protože na žádosti o zpřístupnění týkající se dokumentů téže povahy je možno použít podobné obecné úvahy (viz výše uvedený rozsudek Komise v. Technische Glaswerke Ilmenau, body 53 a 54, jakož i citovaná judikatura).

117

Co se týče řízení o kontrole státních podpor, Soudní dvůr rozhodl, že tyto obecné domněnky mohou vyplývat z nařízení Rady (ES) č. 659/1999 ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku [88] Smlouvy o ES (Úř. věst. L 83, s. 1; Zvl. vyd. 08/01, s. 339), které specificky upravuje oblast státních podpor a obsahuje ustanovení týkající se přístupu k informacím a dokumentům získaným při vyšetřování a kontrole podpory (v tomto smyslu viz výše uvedený rozsudek Komise v. Technische Glaswerke Ilmenau, body 55 až 57).

118

Takové obecné domněnky jsou použitelné v řízení o kontrole spojování podniků z důvodu skutečnosti, že právní předpisy upravující toto řízení stanoví striktní pravidla rovněž pro nakládání s informacemi získanými či vytvořenými v rámci takového řízení.

119

Články 17 a 18 odst. 3 nařízení č. 4064/89, jakož i článek 17 nařízení č. 447/98 upravují totiž restriktivně používání informací v rámci řízení o kontrole spojování podniků tím, že omezují přístup ke spisu na „přímo zúčastněné strany“ a „jiné zúčastněné strany“, s výhradou oprávněného zájmu dotčených podniků na zachování jejich obchodního tajemství, a tím, že vyžadují, aby získané informace byly použity pouze pro účely příslušné žádosti, vyšetřování nebo slyšení a aby nedošlo ke zpřístupnění informací, na něž se podle jejich povahy vztahuje profesní tajemství. Tato ustanovení byla v podstatě převzata články 17 a 18 odst. 3 nařízení č. 139/2004, jakož i článkem 17 nařízení č. 802/2004.

120

Právo nahlížet do správního spisu v rámci řízení o kontrole spojování podniků a právo na přístup k dokumentům podle nařízení č. 1049/2001 se sice po právní stránce liší, nic to však nemění na tom, že z funkčního hlediska vedou ke srovnatelné situaci. Přístup ke spisu, bez ohledu na právní základ jeho přiznání, umožňuje totiž zúčastněným stranám získat připomínky a dokumenty předložené Komisi (v tomto smyslu viz výše uvedený rozsudek Komise v. Technische Glaswerke Ilmenau, bod 59).

121

Za těchto podmínek, jak uvedla Komise, by byl rozšířený přístup k dokumentům na základě nařízení č. 1049/2001, které si v rámci takového řízení vyměnila Komise a oznamující strany nebo třetí osoby, takové povahy, že by mohl narušit rovnováhu, kterou chtěl v nařízení o spojování podniků zajistit unijní zákonodárce mezi povinností dotyčných podniků poskytnout Komisi případné citlivé obchodní informace s cílem umožnit jí posoudit slučitelnost navrhovaného spojení se společným trhem na jedné straně a zárukou zesílené ochrany, která se na základě profesního a obchodního tajemství vztahuje na takto předané informace Komisi, na straně druhé.

122

Kdyby jiné osoby než ty, kterým je umožněn přístup ke spisu právními předpisy upravujícími řízení o kontrole spojování podniků, nebo osoby, jež by se mohly považovat za dotčené, které však nevyužily svého práva na přístup k informacím nebo jimž bylo toto právo odepřeno, byly oprávněny k přístupu k dokumentům týkajícím se takového řízení na základě nařízení č. 1049/2001, byl by zpochybněn režim zavedený touto právní úpravou.

123

Pro účely výkladu výjimek upravených v čl. 4 odst. 2 první a třetí odrážky nařízení č. 1049/2001 měl tedy Tribunál uznat, že existuje obecná domněnka, podle níž by zpřístupnění dokumentů, které si vyměnila Komise a podniky v průběhu řízení o kontrole spojování podniků, v zásadě narušilo jak ochranu cílů vyšetřování, tak ochranu obchodních zájmů podniků zúčastněných v takovém řízení (v tomto smyslu viz výše uvedený rozsudek Komise v. Technische Glaswerke Ilmenau, bod 61).

124

Vzhledem k povaze zájmů chráněných v rámci kontroly spojování je nutno konstatovat, že závěr uvedený v předchozím bodě tohoto rozsudku platí nezávisle na otázce, zda se žádost o přístup týká již ukončeného řízení o kontrole či řízení, které ještě probíhá. Zveřejnění citlivých informací týkajících se hospodářských činností dotčených podniků totiž může porušit jejich obchodní zájmy bez ohledu na to, zda probíhá řízení o kontrole. Kromě toho by perspektiva takového zveřejnění po ukončení řízení o kontrole mohla mít negativní vliv na ochotu podniků spolupracovat v případě, kdy toto řízení probíhá.

125

Navíc je třeba zdůraznit, že podle čl. 4 odst. 7 nařízení č. 1049/2001 se výjimky týkající se obchodních zájmů nebo citlivých dokumentů mohou uplatňovat po dobu třiceti let nebo i po uplynutí této doby, je-li to nezbytné.

126

Výše uvedená obecná domněnka nevylučuje možnost prokázat, že se na daný dokument, jehož zpřístupnění je požadováno, tato domněnka nevztahuje nebo že existuje převažující veřejný zájem odůvodňující zpřístupnění tohoto dokumentu podle čl. 4 odst. 2 nařízení č. 1049/2001 (výše uvedený rozsudek Komise v. Technische Glaswerke Ilmenau, bod 62).

127

Zadruhé, pokud jde o výjimku upravenou v čl. 4 odst. 3 druhém pododstavci nařízení č. 1049/2001, je třeba uvést, že uvedená výjimka byla vznesena Komisí k odmítnutí přístupu ke zprávě GŘ „Hospodářská soutěž“ adresované právní službě Komise, která si vyžádala stanovisko k použití čl. 3 odst. 5 písm. a) nařízení č. 4064/89, jakož i ke zprávě adresované členovi Komise odpovědnému za hospodářskou soutěž, která shrnuje stav věci, a které jsou uvedeny v bodě 1 písm. g) napadeného rozsudku.

128

V této souvislosti je třeba zdůraznit, že stejně jako v situaci, která nastala ve věci, ve které byl vydán výše uvedený rozsudek Komise v. Technische Glaswerke Ilmenau (viz především body 14 a 22 tohoto rozsudku), probíhalo v době, kdy byla podána žádost o přístup ke sporným dokumentům, v této věci ještě soudní řízení před Tribunálem. Je totiž nesporné, že o tyto dokumenty požádala společnost Odile Jacob, aby je mohla použít na podporu své žaloby ve věci T-279/04, o níž řízení před Tribunálem v době podání žádosti o přístup ještě probíhalo.

129

Taková situace se odlišuje od situace, která vedla k vydání rozsudku ze dne 21. července 2011, Švédsko v. My Travel a Komise (C-506/08 P, Sb. rozh. s. I-6237), v níž bylo, v okamžiku podání žádosti o přístup k interním dokumentům vyhotoveným v rámci správního řízení o kontrole spojování podniků, rozhodnutí Komise týkající se dotčeného spojení zrušeno, a to rozsudkem Tribunálu, který nabyl právní moci, když proti němu nebyl podán kasační opravný prostředek, a Komise po vydání tohoto zrušujícího rozsudku nezačala znovu jednat za účelem případného přijetí nového rozhodnutí týkajícího se uvedeného spojení. Tato situace se liší i od situace, která vedla k rozsudku ve věci Komise v. Agrofert Holding, vydaného ve stejný den, a v němž žádost o přístup k interním dokumentům byla podána v době, kdy se rozhodnutí Komise, jímž bylo ukončeno řízení o spojování, jehož se uvedené dokumenty týkají, stalo konečným, jelikož proti němu nebyla podána žaloba.

130

V takové situaci, jaká nastala v projednávaném případě, kdy dotyčný orgán by mohl v závislosti na výsledku soudního řízení přistoupit k obnovení vyšetřování pro účely případného přijetí nového rozhodnutí o dotčeném spojení, je třeba připustit existenci obecné domněnky, podle níž povinnost zpřístupnit v průběhu tohoto řízení interní zprávy, které jsou uvedeny v bodě 127 tohoto rozsudku, která by byla uložena uvedenému orgánu, by vážně narušila jeho rozhodovací proces.

131

Toto posouzení platí kromě úvah uvedených po zralé úvaze Tribunálem v bodě 160 napadeného rozsudku také pro právní stanovisko, na něž je odkazováno v bodě 1 písm. g) napadeného rozsudku.

132

Je také třeba zdůraznit, že v bodech 84 a 85 výše uvedeného rozsudku Švédsko a další v. API a Komise Soudní dvůr judikoval, že omezení uplatnění zásady transparentnosti ve vztahu k soudní činnosti sledují účel spočívající v zaručení toho, aby výkon práva na přístup k dokumentům orgánů nenarušoval ochranu soudního řízení. Podle názoru Soudního dvora ochrana tohoto řízení znamená, že musí být zajištěno dodržování zásad rovnosti zbraní, jakož i řádného výkonu spravedlnosti. Soudní dvůr v bodě 87 tohoto rozsudku dodal, že zpřístupnění dokumentů jedním z účastníků řízení by mohlo narušit nezbytnou rovnováhu mezi stranami sporu, tedy rovnováhu, která je základem zásady rovnosti zbraní, neboť by povinnosti zpřístupnění podléhal pouze orgán, jehož se týká žádost o přístup k dokumentům, nikoli všichni účastníci řízení.

133

Zatřetí, pokud jde o tvrzení vycházející z chybného výkladu čl. 4 odst. 6 nařízení č. 1049/2001 týkajícího se práva částečného přístupu, je třeba uvést, že obecné domněnky, o nichž bylo pojednáno v bodě 123, jakož i v bodech 130 a 131 tohoto rozsudku znamenají, že dokumenty, na které se tyto domněnky vztahují, nepodléhají povinnosti celkového či částečného zpřístupnění jejich obsahu.

134

Podobné úvahy platí mimo jiné i pro odmítnutí částečného zpřístupnění právního stanoviska uvedeného v bodě 1 písm. g) napadeného rozsudku, což je odmítnutí, jež je v bodě 197 uvedeného rozsudku konkrétně uvedeno mezi důvody zrušení sporného rozhodnutí.

135

Všem kasačním důvodům a částem těchto důvodů, kterých se Komise dovolává na podporu svého kasačního opravného prostředku je proto třeba vyhovět.

136

Z výše uvedeného vyplývá, že napadený rozsudek musí být zrušen v rozsahu, v němž zrušil sporné rozhodnutí.

137

Ve svém vedlejším kasačním opravném prostředku společnost Odile Jacob navrhuje zrušit napadený rozsudek v rozsahu, v němž zamítl její žalobu na zrušení sporného rozhodnutí v části, ve které jí byl odepřen úplný přístup ke stanovisku právní služby Komise uvedenému v bodě 1 písm. g) napadeného rozsudku.

138

Vzhledem k úvahám uvedeným výše, a to především v bodech 128 až 134 tohoto rozsudku, musí být tento kasační opravný prostředek zamítnut jako neopodstatněný.

139

V souladu s čl. 61 prvním pododstavcem druhou větou statutu Soudního dvora Evropské unie může Soudní dvůr v případě zrušení napadeného rozsudku vydat sám konečné rozhodnutí ve věci, pokud to stav soudního řízení dovoluje. Je třeba uvést, že v projednávaném případě tomu tak je.

140

Na podporu své žaloby vznesla společnost Odile Jacob čtyři žalobní důvody vycházející z neprovedení konkrétního a individuálního přezkumu sporných dokumentů, ze zjevně nesprávného posouzení Komise při uplatnění výjimek stanovených v čl. 4 odst. 2 a 3 nařízení č. 1049/2001, z porušení práva na alespoň částečný přístup ke sporným dokumentům a z porušení zásady proporcionality vyplývajícího z nevyvážení uplatňovaných výjimek s převažujícím veřejným zájmem odůvodňujícím zpřístupnění uvedených dokumentů.

141

Pokud jde o první a druhý žalobní důvod, mohla Komise, jak vyplývá z bodů 116 až 132 tohoto rozsudku, v projednávaném případě na základě čl. 4 odst. 2 první a třetí odrážky nařízení č. 1049/2001 odepřít přístup ke všem sporným dokumentům týkajícím se řízení o kontrole dotčených spojení podniků, které jsou uvedeny v žádosti o přístup podané společností Odile Jacob na základě tohoto nařízení, a to bez předchozího konkrétního a individuálního přezkumu těchto dokumentů.

142

Vzhledem k tomu, že ze žaloby nevyplývají skutečnosti, které by mohly vyvrátit obecné domněnky zmíněné v bodech 123, 130 a 131 tohoto rozsudku, nemůže společnost Odile Jacob tvrdit, že Komise měla provést konkrétní a individuální přezkum sporných dokumentů, takže je nutno první a druhý žalobní důvod odmítnout.

143

Z předchozích úvah, jakož i z bodů 133 a 134 tohoto rozsudku vyplývá, že třetí žalobní důvod vycházející z porušení práva na alespoň částečný přístup ke sporným dokumentům, se stává irelevantním.

144

U čtvrtého žalobního důvodu vycházejícího z porušení zásady proporcionality, jež vyplývá z nevyvážení uplatňovaných výjimek s převažujícím veřejným zájmem odůvodňujícím zpřístupnění sporných dokumentů, je třeba zdůraznit, že Komise ve sporném rozhodnutí měla za to, že zájem, jehož se dovolává společnost Odile Jacob byl jednoznačně soukromý, nikoli veřejný.

145

V této souvislosti je třeba uvést, že podle čl. 4 odst. 2 poslední věty a odst. 3 nařízení č. 1049/2001 může mít před nutností chránit zájmy uvedené v odst. 2 a 3 tohoto článku přednost pouze převažující veřejný zájem.

146

Společnost Odile Jacob přitom ve svém návrhu na zahájení řízení výslovně uvedla okolnost, podle níž by jí sporné dokumenty umožnily lépe uplatnit své argumenty v žalobách na neplatnost, které podala proti rozhodnutí o slučitelnosti a o schválení. Tato společnost tedy neprokázala žádný převažující veřejný zájem odůvodňující zpřístupnění sporných dokumentů, a je proto třeba tento důvod zamítnout jako neopodstatněný.

147

Žalobu podanou Tribunálu společností Odile Jacob, znějící na zrušení sporného rozhodnutí, je tudíž třeba zamítnout.

148

Článek 122 první pododstavec jednacího řádu Soudního dvora stanoví, že je-li kasační opravný prostředek opodstatněný a Soudní dvůr vydá sám konečné rozhodnutí ve věci, rozhodne o nákladech řízení. Článek 69 téhož jednacího řádu, který se na základě článku 118 tohoto jednacího řádu použije na řízení o kasačním opravném prostředku, ve svém druhém odstavci stanoví, že se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Odstavec 4 první pododstavec zmíněného článku 69 stanoví, že členské státy, které vstoupily do řízení jako vedlejší účastníci, nesou vlastní náklady.

149

Vzhledem k tomu, že kasačnímu opravnému prostředku Komise bylo vyhověno, vedlejší kasační opravný prostředek společnosti Odile Jacob byl zamítnut a žaloba společnosti Odile Jacob podaná u Tribunálu musí být zamítnuta, je důvodné rozhodnout, že společnost Odile Jacob ponese kromě vlastních nákladů řízení i náklady řízení vynaložené Komisí a společností Lagardère jak v řízení v prvním stupni, tak v souvislosti s řízením o tomto kasačním opravném prostředku, jelikož Komise i společnost Lagardère náhradu nákladů řízení požadovaly.

150

Česká republika, Dánské království, Francouzská republika a Švédské království ponesou vlastní náklady řízení.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (třetí senát) rozhodl takto: