—

za Grünwald Logistik Service GmbH (GLS) K. Landryem a F. Eckardem, Rechtsanwälte,

—

za Radu Evropské unie B. Driessenem, jako zmocněncem, ve spolupráci s G. Berrischem, Rechtsanwalt,

—

za Evropskou komisi T. Maxian Ruschem a H. van Vlietem, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká platnosti nařízení Rady (ES) č. 1355/2008 ze dne 18. prosince 2008, jež ukládá konečné antidumpingové clo a s konečnou platností vybírání prozatímního cla uloženého z dovozu některých upravených nebo konzervovaných citrusových plodů (mandarinek atd.) pocházejících z Čínské lidové republiky (Úř. věst. L 350, s. 35, dále jen „konečné nařízení“).

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi společností Grünwald Logistik Service GmbH (dále jen „GLS“) a Hauptzollamt Hamburg-Stadt (hlavní celní úřad města Hamburku), jehož předmětem je výběr prozatímního antidumpingového cla z konzervovaných mandarinek dovážených z Číny žalobkyní ve věci v původním řízení, provedený tímto daňovým orgánem.

3

Ustanovení upravující použití antidumpingových opatření Evropskou unií jsou obsažena v nařízení Rady (ES) č. 384/96 ze dne 22. prosince 1995 o ochraně před dumpingovými dovozy ze zemí, které nejsou členy Evropských společenství (Úř. věst. L 56, s. 1; Zvl. vyd. 11/10, s. 45), ve znění nařízení Rady (ES) č. 2117/2005, ze dne 21. prosince 2005 (Úř. věst. L 340, s. 17, dále jen „základní nařízení“).

4

Článek 2 odst. 7 písm. a) základního nařízení stanoví:

„V případě dovozů ze zemí bez tržního hospodářství se běžná hodnota určí na základě ceny nebo početně zjištěné hodnoty ve třetí zemi s tržním hospodářstvím nebo ceny, za niž se prodává výrobek z takové třetí země do jiných zemí včetně Společenství, nebo v případě, že to není možné, na jakémkoli jiném přiměřeném základě, včetně ceny skutečně zaplacené nebo kterou je třeba zaplatit za obdobné výrobky ve Společenství, která se v případě nutnosti náležitě opraví o přiměřené ziskové rozpětí.

Vhodná třetí země s tržním hospodářstvím se vybere přiměřeným způsobem s náležitým přihlédnutím ke všem spolehlivým informacím, které jsou k dispozici v době výběru. Zohlední se také lhůty a použije se případně třetí země s tržním hospodářstvím, která je předmětem stejného šetření.

Strany, které jsou předmětem šetření, budou informovány krátce po zahájení řízení o volbě třetí země s tržním hospodářstvím a dostanou desetidenní lhůtu k vyjádření.“

5

Podle bodu 42 odůvodnění nařízení Komise (ES) č. 642/2008 ze dne 4. července 2008 o uložení prozatímního antidumpingového cla z dovozu některých upravených nebo konzervovaných citrusových plodů (mandarinek atd.) pocházejících z Čínské lidové republiky (Úř. věst. L 178, s. 19, oprava Úř. věst. L 258, s. 74, dále jen „prozatímní nařízení“) bylo v souladu s čl. 2 odst. 7 písm. a) základního nařízení prozatím rozhodnuto stanovit běžnou hodnotu pro všechny vyvážející výrobce ve vzorku na jakémkoli jiném přiměřeném základě, v tomto případě na základě cen skutečně zaplacených nebo těch, které je třeba zaplatit za obdobné výrobky v Unii.

6

Bod 58 odůvodnění prozatímního nařízení obsahuje následující statistiky týkající se objemu dovozu dotyčného výroku pocházejícího z Číny:

7

Jak vyplývá z bodu 12 odůvodnění prozatímního nařízení, týkalo se období šetření období od 1. října 2006 do 30. září 2007.

8

V bodě 18 odůvodnění konečného nařízení se uvádí, že jelikož nebyly vzneseny žádné další připomínky, potvrzují se body 38 až 45 odůvodnění prozatímního nařízení týkající se určení běžné hodnoty. Bod 26 odůvodnění konečného nařízení dále potvrzuje zjištění týkající se objemu dovozu předmětného výrobku učiněná v bodě 58 odůvodnění prozatímního nařízení.

9

Bod 17 odůvodnění konečného nařízení stanoví:

„Po zavedení prozatímních opatření všichni tři čínští spolupracující vyvážející výrobci zařazení do vzorku a dva dovozci v ES, kteří nejsou ve spojení, vyslovili pochybnost nad tím, že byly k výpočtu běžné hodnoty použity ceny výrobního odvětví Společenství. Uváděli, že se běžná hodnota měla vypočítat na základě výrobních nákladů [v Číně] s přihlédnutím k příslušným úpravám týkajícím se rozdílů mezi trhy [Unie] a [Číny]. V tomto ohledu se uvádí, že použití informací ze zemí bez tržního hospodářství, zejména od společností, jimž nebylo přiznáno tržní zacházení, by bylo v rozporu s ustanoveními čl. 2 odst. 7 písm. a) základního nařízení. Tento argument byl proto zamítnut. V dalším argumentu se uvádělo, že vhodným řešením mohlo být použití údajů o cenách od všech ostatních dovážejících zemí nebo příslušných zveřejněných informací vzhledem k absenci spolupráce srovnatelné země. Na rozdíl od údajů použitých Komisí však takovéto obecné informace nebylo možno ověřit a křížově zkontrolovat jejich přesnost v souladu s ustanoveními čl. 6 odst. 8 základního nařízení. Tento argument byl proto zamítnut. Žádný další argument, který by zpochybnil skutečnost, že metodika používaná Komisí je v souladu s ustanoveními čl. 2 odst. 7 písm. a) základního nařízení, zejména skutečnost, že v tomto případě je jediným zbývajícím vhodným základem pro vypočtení běžné hodnoty, nebyl předložen.“

10

Článek 1 odst. 1 a 2 konečného nařízení stanoví:

„1.   Ukládá se konečné antidumpingové clo z dovozu upravených nebo konzervovaných mandarinek (včetně druhů tangerin a satsuma), klementinek, wilkingů a jiných podobných citrusových hybridů, bez přídavku alkoholu, též s přídavkem cukru nebo jiných sladidel, vymezených pod číslem KN 2008, pocházejících z Čínské lidové republiky, kódů KN 2008 30 55, 2008 30 75 a ex 2008 30 90 (kódy TARIC 2008 30 90 61, 2008 30 90 63, 2008 30 90 65, 2008 30 90 67, 2008 30 90 69).

2.   Výše konečného antidumpingového cla použitelná na výrobky popsané v odstavci 1 a vyrobené níže uvedenými společnostmi se stanoví takto:

“

11

Článek 3 odst. 1 konečného nařízení stanoví:

„Částky zajištěné prostřednictvím prozatímního antidumpingového cla podle [prozatímního] nařízení se s konečnou platností vybírají na úrovni sazby prozatímního cla.“

12

GLS je společnost dovážející do Unie konzervované mandarinky pocházející z Číny.

13

Společnost GLS deklarovala v celním prohlášení ze dne 30. července 2008 dovoz konzervovaných mandarinek položky 2008 3055 900 kombinované nomenklatury. Na základě celního prohlášení ze dne 9. října 2008 uvedla společnost GLS toto zboží do volného oběhu. V době po přijetí prozatímního nařízení a před vydáním konečného nařízení vybral Hauptzollamt Hamburg-Stadt prozatímní antidumpingové clo ve formě celní jistoty. Dopisem ze dne 1. prosince 2008 podala společnost GLS podnět proti tomuto opatření. Jelikož byl její podnět zamítnut, podala společnost GLS dne 30. dubna 2009 žalobu k Finanzgericht Hamburg.

14

Finanzgericht Hamburg se rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:

„Je antidumpingová úprava, kterou vydala […] Komise v rámci řízení podle [základního] nařízení, neúčinná proto, že Komise při vydání této úpravy vycházela z běžné hodnoty, která byla určena na ‚jiném přiměřeném základě‘ (v tomto případě na základě ceny skutečně zaplacené nebo kterou je třeba zaplatit za obdobné výrobky ve Společenství), aniž provedla další zjišťování týkající se běžné hodnoty, když poté, co byly bezvýsledně ve srovnatelné zemi, která byla Komisí pro tento účel jako taková zpočátku vybrána, písemně obeslány dvě společnosti – když se přitom jedna ze společností vůbec neozvala a druhá sice projevila ochotu ke spolupráci, ale na dotazník, který jí byl následně zaslán, již neodpověděla – a účastníce řízení upozornily Komisi na jinou možnou srovnatelnou zemi?“

15

Usnesením ze dne 15. června 2011 požádal Soudní dvůr Komisi, aby předložila mimo jiné statistiky Eurostatu pro roky 2005 až 2008, které byly dostupné ke dni 18. prosince 2008 a které se týkají dovozu výrobků „kódů KN [kombinované nomenklatury] 2008 30 55, 2008 30 75 a ex 2008 30 90 KN“ do Společenství uvedených v článku 1 konečného nařízení.

16

Komise vyhověla tomuto důkaznímu opatření a předložila Soudnímu dvoru následující statistiky ohledně dovozu uvedených výrobků (v tunách):

17

Podstatou otázky předkládajícího soudu je, zda je konečné nařízení neplatné z toho důvodu, že Komise v rozporu s požadavky čl. 2 odst. 7 písm. a) základního nařízení určila běžnou hodnotu dotčeného výrobku na základě ceny skutečně zaplacené nebo té, kterou je za obdobný výrobek třeba zaplatit v Unii, aniž prokázala, že postupovala s řádnou péčí vyžadovanou za účelem určení této hodnoty na základě ceny, za niž se tentýž výrobek prodává ve třetí zemi s tržním hospodářstvím.

18

Je třeba připomenout, že podle čl. 3 odst. 1 konečného nařízení se částky zajištěné prostřednictvím prozatímního antidumpingového cla podle prozatímního nařízení s konečnou platností vybírají na úrovni sazby prozatímního cla. Jelikož se společnost GLS za těchto podmínek nemůže dovolávat žádných právních účinků vyplývajících z prozatímního nařízení (viz v tomto smyslu rozsudek ze dne 11. července 1990, Neotype Techmashexport v. Komise a Rada, C-305/86 a C-160/87, Recueil, s. I-2945, bod 13 a citovaná judikatura), je třeba učinit závěr, že se předběžná otázka týká pouze platnosti konečného nařízení.

19

Zaprvé je třeba zdůraznit, že v oblasti dumpingu představuje určení běžné hodnoty jednu ze základních etap umožňujících zjistit existenci případného dumpingu. Článek 2 odst. 1 základního nařízení stanoví základní zásadu, podle níž se běžná hodnota v zásadě zakládá na cenách, které jsou zaplaceny nebo mají být zaplaceny nezávislým odběratelem v zemi vývozu v běžném obchodním styku.

20

Zadruhé je třeba uvést, že podle čl. 2 odst. 7 písm. a) základního nařízení se běžná hodnota v případě dovozu ze zemí bez tržního hospodářství, odchylně od pravidel stanovených v odstavcích 1 až 6 téhož článku, v zásadě určí na základě ceny nebo početně zjištěné hodnoty ve třetí zemi s tržním hospodářstvím. Cílem uvedeného ustanovení je totiž zabránit zohlednění cen a nákladů platných v zemích, které nemají tržní hospodářství, jelikož tyto parametry obvykle nejsou výsledkem působení tržních sil (viz rozsudek ze dne 29. května 1997, Rotexchemie, C-26/96, Recueil, s. I-2817, bod 9).

21

Podle čl. 2 odst. 7 písm. a) druhého pododstavce základního nařízení se vhodná třetí země s tržním hospodářstvím vybere přiměřeným způsobem s náležitým přihlédnutím ke všem spolehlivým informacím, které jsou k dispozici v době výběru. Orgánům Unie totiž přísluší, aby se s přihlédnutím ke všem nabízejícím se alternativám snažily nalézt třetí zemi, kde je cena obdobného výrobku vytvářena za okolností co nejvíce srovnatelných s okolnostmi země vývozu, musí se ovšem jednat o zemi s tržním hospodářstvím.

22

Výkon posuzovací pravomoci orgánů Unie podléhá soudní kontrole. U volby srovnatelné země je třeba zejména ověřit, zda tyto orgány neopomenuly přihlédnout k základním informacím za účelem zjištění odpovídajícího charakteru zvolené země a zda informace ve spise byly přezkoumány s veškerou řádnou péčí, která je vyžadována k tomu, aby mohl být učiněn závěr, že běžná hodnota byla určena vhodným a přiměřeným způsobem (rozsudek ze dne 22. října 1991, Nölle, C-16/90, Recueil, s. I-5163, body 12 a 13).

23

Zatřetí, ze znění čl. 2 odst. 7 písm. a) základního nařízení vyplývá, že se běžná hodnota dovozu ze zemí bez tržního hospodářství určí na základě ceny nebo početně zjištěné hodnoty ve třetí zemi s tržním hospodářstvím nebo ceny, za niž se prodává výrobek z třetí země s tržním hospodářstvím do jiných zemí včetně Unie, nebo v případě, že to není možné, na jakémkoli jiném přiměřeném základě.

24

Ze znění a struktury uvedeného ustanovení tudíž vyplývá, že základní metodou pro určení běžné hodnoty v případě dovozů ze zemí bez tržního hospodářství je „cena nebo početně zjištěná hodnota ve třetí zemi s tržním hospodářstvím“ nebo „cena, za niž se prodává výrobek z takové třetí země do jiných zemí včetně [Unie]“. V případě, že to není možné, je definována doplňující metoda pro určení této hodnoty, podle níž se běžná hodnota určí „na jakémkoli jiném přiměřeném základě, včetně ceny skutečně zaplacené nebo kterou je třeba zaplatit za obdobné výrobky v [Unii], která se v případě nutnosti náležitě opraví o přiměřené ziskové rozpětí“.

25

Použití těchto výrazů v čl. 2 odst. 7 písm. a) základního nařízení dokazuje, že cílem tohoto přednostního použití základní metody stanovené tímto ustanovením je, aby byla v zemi vývozu vhodně určena běžná hodnota na základě volby třetí země, kde je cena obdobného výrobku vytvářena za okolností co nejvíce srovnatelných s okolnostmi země vývozu, musí se ovšem jednat o zemi s tržním hospodářstvím.

26

Z toho vyplývá, že posuzovací pravomoc, kterou mají orgány Unie při volbě srovnatelné země, jim neumožňuje vyhnout se požadavku zvolit třetí zemi s tržním hospodářstvím v případě, že to je možné. Jak uvedl generální advokát v bodě 97 svého stanoviska, tyto orgány se totiž použití obecného pravidla pro určení běžné hodnoty výrobků ze země bez tržního hospodářství, uvedeného v čl. 2 odst. 7 písm. a) základního nařízení, tím, že budou vycházet z jiného přiměřeného základu, mohou vyhnout pouze tehdy, když toto obecné pravidlo nelze použít.

27

Za těchto podmínek Soudnímu dvoru přísluší, aby v souladu s judikaturou připomenutou v bodě 22 tohoto rozsudku při přezkumu platnosti konečného nařízení ověřil, zda orgány Unie neopomenuly přihlédnout k základním informacím a zda informace ve spise byly přezkoumány s požadovanou řádnou péčí.

28

V projednávaném případě nebylo žádnému výrobci vyvážejícímu z Číny přiznáno tržní zacházení a běžná hodnota se pro všechny tyto vyvážející výrobce určí podle čl. 2 odst. 7 písm. a) základního nařízení na jakémkoli jiném přiměřeném základě, tedy na základě údajů ověřených v provozovnách spolupracujících výrobců v Unii. Body 17 a 18 odůvodnění konečného nařízení, které potvrzují závěry prozatímního nařízení, uvádějí, že nebyl předložen žádný argument, který by zpochybnil metodu pro učení běžné hodnoty. Konkrétně uvádějí, že vhodným řešením mohlo být použití údajů o cenách od všech ostatních dovážejících zemí nebo příslušných zveřejněných informací vzhledem k absenci spolupráce srovnatelné země, jelikož takovéto informace nebylo možné ověřit v souladu s požadavky ustanovení čl. 6 odst. 8 základního nařízení. Podle bodu 40 prozatímního nařízení Komise pokračovala v hledání možných srovnatelných zemí, a za tímto účelem bezúspěšně požádala o spolupráci dvě společnosti v Thajsku.

29

Komise v oznámení o zahájení antidumpingového řízení týkajícího se dovozů některých upravených nebo konzervovaných citrusových plodů (mandarinek atd.) pocházejících z Čínské lidové republiky (Úř. věst. C 246, s. 15) v tomto ohledu uvedla, že podle informací obsažených v podnětu se mimo Unii a Čínu dotyčný výrobek ve velkém množství nevyrábí a že zúčastněné strany jsou vyzvány k tomu, aby vyjádřily své připomínky k volbě srovnatelné země podle čl. 2 odst. 7 písm. a) třetího pododstavce základního nařízení. Bod 41 odůvodnění prozatímního nařízení uvádí, že dva čínští vyvážející výrobci a sdružení dovozců nesouhlasili se stanovením běžné hodnoty na základě cen skutečně zaplacených nebo těch, které je třeba zaplatit v Unii, ale nenabídli žádné jiné vhodné řešení.

30

Článek 2 odst. 7 písm. a) základního nařízení, podle něhož je upřednostňována základní metoda stanovená tímto článkem, spočívající v určení běžné hodnoty na základě ceny nebo početně zjištěné hodnoty ve třetí zemi s tržním hospodářstvím, však orgánům Unie ukládá, aby s veškerou požadovanou řádnou péčí přezkoumaly informace, které mají k dispozici a mezi nimiž figurují zejména statistiky Eurostatu, pro účely zjištění, zda lze použít srovnatelnou zemi ve smyslu uvedeného ustanovení.

31

Cíl téhož ustanovení, kterým je snaha nalézt srovnatelnou zemi, kde je cena obdobného výrobku vytvářena za okolností co nejvíce srovnatelných s okolnostmi země vývozu, by byl zvlášť ohrožen, kdyby se pojem „[spolehlivé informace, které jsou k dispozici]“ ve smyslu čl. 2 odst. 7 písm. a) základního nařízení omezoval pouze na informace předložené stěžovatelem v jeho podnětu nebo na informace předložené později zúčastněnými stranami v rámci šetření.

32

Jak uvedl generální advokát v bodech 101 a 102 svého stanoviska, Komise má povinnost i bez návrhu zkoumat všechny informace, které jsou k dispozici, jelikož její role při antidumpingovém šetření není rolí arbitra, jehož pravomoc se omezuje na řešení pouze s ohledem na informace a důkazy, které mu poskytly strany v rámci šetření. V tomto ohledu je třeba uvést, že základní nařízení ve svém čl. 6 odst. 3 a 4 opravňuje Komisi žádat členské státy, aby jí předaly informace a uskutečnily všechny nutné kontroly a inspekce.

33

Ze statistik Eurostatu, které byly předloženy Soudnímu dvoru a které jsou obsaženy v bodě 16 tohoto rozsudku, vyplývá, že během let 2002/2003 až 2006/2007 nebyly dovozy výrobků kódů KN 2008 30 55, 2008 30 75 a ex 2008 30 90, uváděné v článku 1 konečného nařízení, do Unie, které pocházely ze třetích zemí s tržním hospodářstvím, zanedbatelné. Jde zejména o dovozy z Izraele, Svazijska, Turecka a Thajska.

34

Vzhledem k tomu, že na základě údajů Eurostatu dostupných v době šetření bylo možné se domnívat, že se ve třetích zemích s tržním hospodářstvím vyrábí obdobné výrobky jako dotčený výrobek v množstvích, která nejsou zanedbatelná, měla Komise za těchto podmínek i bez návrhu zkoumat, zda by jedna z těchto zemí mohla být srovnatelnou zemí ve smyslu čl. 2 odst. 7 písm. a) základního nařízení. Komise se nemohla omezit pouze na zaslání dotazníku dvěma thajským společnostem a z toho, že neposkytly odpověď, dovodit, že běžnou hodnotu není možné určit na základě cen ve třetí zemi s tržním hospodářstvím. Je třeba zaprvé konstatovat, že dovozy z Thajska byly podstatně nižší než dovozy z Izraele, Svazijska a Turecka. Odmítnutí spolupráce thajských podniků Komisi nijak nezbavovalo povinnosti zkoumat dostupné údaje týkající se jiných třetích zemí s tržním hospodářstvím. Dále je třeba konstatovat, že z bodu 17 odůvodnění konečného nařízení, který se omezuje na potvrzení toho, že výpočet běžné hodnoty provedený na základě cen v Unii, představuje jediný přiměřený základ pro výpočet, aniž uvádí, proč žádná jiná z výše uvedených třetích zemí s tržním hospodářstvím kromě Thajska nemohla být vybrána jako srovnatelná země, je patrné, že orgány Unie nezkoumaly skutečnosti vyplývající z údajů statistik Eurostatu s požadovanou péčí.

35

Konečně je třeba odmítnout argument Komise, který vznesla na jednání a podle něhož se statistiky Eurostatu předložené v reakci na důkazní opatření Soudního dvora z velké části vztahovaly k dovozu grapefruitů a pomerančů, jelikož se týkaly výrobků, které kumulativně patří pod ony tři kódy kombinované nomenklatury. Na jedné straně se statistiky, jejichž předložení se vyžadovalo, týkaly „dotyčného výrobku“, tedy výrobků uvedených v článku 1 konečného nařízení. Na straně druhé ze srovnání statistik uvedených v bodě 58 odůvodnění prozatímního nařízení, týkajících se dovozu „dotyčného výrobku“ z Číny, se statistikami předloženými Soudnímu dvoru v průběhu tohoto řízení vyplývá, že tyto posledně uvedené statistiky se týkaly výlučně dovozu dotčeného výrobku.

36

Za těchto podmínek je třeba konstatovat, že Komise a Rada tím, že určily běžnou hodnotu výrobku, o který se jedná ve věci v původním řízení, na základě ceny skutečně zaplacené nebo té, kterou je třeba za obdobný výrobek zaplatit v Unii, aniž prokázaly, že postupovaly s veškerou řádnou péčí vyžadovanou k určení této hodnoty na základě ceny, za niž se tentýž výrobek prodává ve třetí zemi s tržním hospodářstvím, nesplnily požadavky vyplývající z čl. 2 odst. 7 písm. a) základního nařízení.

37

Na předběžnou otázku je tedy třeba odpovědět tak, že konečné nařízení je neplatné.

38

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (třetí senát) rozhodl takto:

Nařízení Rady (ES) č. 1355/2008 ze dne 18. prosince 2008, kterým se ukládá konečné antidumpingové clo a s konečnou platností vybírá prozatímní clo uložené z dovozu některých upravených nebo konzervovaných citrusových plodů (mandarinek atd.) pocházejících z Čínské lidové republiky, je neplatné.