Věc C-225/10

Juan Pérez García a další

v.

Familienkasse Nürnberg

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Sozialgericht Nürnberg)

„Sociální zabezpečení – Nařízení (EHS) č. 1408/71 – Články 77 a 78 – Osoby pobírající důchod podle právních předpisů více členských států – Zdravotně postižené děti – Rodinné dávky pro vyživované děti – Nárok na vyplácení dávek v členském státě, ve kterém bylo vykonáváno zaměstnání – Existence nároku na vyplácení dávek v členském státě bydliště – Neexistence žádosti – Volba výplaty dávky v invaliditě neslučitelné s dávkami pro vyživované děti – Pojem ‚dávka pro vyživované děti‘ – Zachování nároků nabytých v členském státě, ve kterém bylo vykonáváno zaměstnání“

Shrnutí rozsudku

Sociální zabezpečení migrujících pracovníků – Rodinné dávky – Osoby pobírající důchod podle právních předpisů více členských států – Dávky pro vyživované děti a pro sirotky po osobách pobírajících důchod – Zdravotně postižené děti

[Nařízení Rady č. 1408/71, ve znění nařízení č. 1992/2006, čl. 77 odst. 2 písm. b) bod i) a čl. 78 odst. 2 písm. b) bod i)]

Článek 77 odst. 2 písm. b) bod i) a čl. 78 odst. 2 písm. b) bod i) nařízení č. 1408/71, ve znění pozměněném a aktualizovaném nařízením č. 118/97, ve znění nařízení č. 1992/2006, musí být vykládány v tom smyslu, že osoby pobírající starobní nebo invalidní důchod nebo sirotek po zemřelém pracovníkovi, kteří podléhali právním předpisům více členských států, jejichž nároky na důchod a sirotčí důchod jsou však založeny pouze na právních předpisech členského státu, ve kterém vykonávali zaměstnání, jsou oprávněni domáhat se u příslušných orgánů tohoto státu přiznání celkové částky rodinných přídavků stanovených těmito právními předpisy ve prospěch zdravotně postižených dětí, i když v členském státě bydliště nepožádali o přiznání srovnatelných vyšších přídavků stanovených právními předpisy posledně uvedeného státu z důvodu, že se rozhodli pro jinou dávku pro zdravotně postižené osoby, která je s nimi neslučitelná, jestliže nárok na rodinné přídavky byl v členském státě, ve kterém bylo vykonáváno zaměstnání, získán pouze podle právních předpisů posledně uvedeného státu. To platí i tehdy, když se dotyčné osoby nemohou podle právních předpisů členského státu bydliště rozhodnout pro výplatu rodinných přídavků v tomto státě.

(viz body 57, 59, výrok 1–2)

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (druhého senátu)

20. října 2011(*)

„Sociální zabezpečení – Nařízení (EHS) č. 1408/71 – Články 77 a 78 – Osoby pobírající důchod podle právních předpisů více členských států – Zdravotně postižené děti – Rodinné dávky pro vyživované děti – Nárok na vyplácení dávek v členském státě, ve kterém bylo vykonáváno zaměstnání – Existence nároku na vyplácení dávek v členském státě bydliště – Neexistence žádosti – Volba výplaty dávky v invaliditě neslučitelné s dávkami pro vyživované děti – Pojem ‚dávka pro vyživované děti‘ – Zachování nároků nabytých v členském státě, ve kterém bylo vykonáváno zaměstnání“

Ve věci C‑225/10,

jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Sozialgericht Nürnberg (Německo) ze dne 26. dubna 2010, došlým Soudnímu dvoru dne 10. května 2010, v řízení

Juan Pérez García,

José Arias Neira,

Fernando Barrera Castro,

Dolores Verdún Espinosa, jakožto právní nástupkyně José Bernala Fernándeze,

proti

Familienkasse Nürnberg,

SOUDNÍ DVŮR (druhý senát),

ve složení J. N. Cunha Rodrigues, předseda senátu, U. Lõhmus, A. Rosas, A. Ó Caoimh (zpravodaj) a A. Arabadžev, soudci,

generální advokát: P. Mengozzi,

vedoucí soudní kanceláře: C. Strömholm, rada,

s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 14. dubna 2011,

s ohledem na vyjádření předložená:

–        za F. Barreru Castra A. Gonzálezem Maeztuem, vedoucím oddělení konzulátu Španělska ve Frankfurtu nad Mohanem, 

–        za německou vládu N. Grafem Vitzthumem, jako zmocněncem,

–        za španělskou vládu B. Plaza Cruz a S. Centeno Huerta, jako zmocněnkyněmi,

–        za Evropskou komisi V. Kreuschitzem, jako zmocněncem,

po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 9. června 2011,

vydává tento

Rozsudek

1        Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu článků 77 a 78 nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 ze dne 14. června 1971 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby, na osoby samostatně výdělečně činné a jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci Společenství, ve znění pozměněném a aktualizovaném nařízením Rady (ES) č. 118/97 ze dne 2. prosince 1996 (Úř. věst. 1997, L 28, s. 1; Zvl. vyd. 05/03, s. 3), ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1992/2006 ze dne 18. prosince 2006 (Úř. věst. L 392, s. 1, dále jen „nařízení č. 1408/71“).

2        Tato žádost byla podána v rámci čtyř sporů mezi J. Pérezem Garcíou, J. Ariasem Neirou, F. Barrerou Castrem a D. Verdún Espinosa, jakožto právní nástupkyní J. Bernala Fernándeze, na straně jedné, a Familienkasse Nürnberg (Pokladna rodinných přídavků v Norimberku), na straně druhé, z důvodu, že Familienkasse Nürnberg odmítla žalobcům v případě jejich zletilých zdravotně postižených dětí přiznat přídavky na vyživované děti.

 Právní rámec

 Unijní právní úprava

3        Článek 1 písm. u) nařízení č. 1408/71 stanoví, že pro účely tohoto nařízení se:

„i)      ,rodinnými dávkami‘ rozumějí veškeré věcné i peněžité dávky určené k pokrytí rodinných výdajů podle právních předpisů uvedených v čl. 4 odst. 1 písm. h), s výjimkou zvláštních příspěvků při narození nebo osvojení uvedených v příloze II;

ii)      ,rodinnými přídavky‘ rozumějí pravidelně se opakující peněžité dávky poskytované výlučně s ohledem na počet a případně věk rodinných příslušníků.“

4        Podle článku 4 odst. 1 písm. h) uvedeného nařízení se toto nařízení vztahuje na „všechny právní předpisy týkající se těchto odvětví sociálního zabezpečení: [...] rodinné dávky“.

5        Podle článku 10a odst. 1 nařízení č. 1408/71 se ustanovení hlavy III tohoto nařízení nevztahují na zvláštní nepříspěvkové peněžité dávky, přičemž osoby, na které se vztahuje uvedené nařízení, obdrží tyto dávky výhradně na území členského státu, ve kterém mají bydliště, v souladu s právními předpisy tohoto státu za předpokladu, že jsou tyto dávky uvedeny v příloze IIa.

6        Příloha IIa nařízení č. 1408/71, nazvaná „Zvláštní nepříspěvkové peněžité dávky“, ve svém oddíle „H. Španělsko“ stanoví následující:

„a)      Zaručený minimální příjem [zákon 13/1982 o sociální integraci osob se zdravotním postižením (Ley 13/1982 de Integración Social de los Minusválidos) ze dne 7. dubna 1982 (BOE č. 103 ze dne 30. dubna 1982, s. 11106)];

[…]

c)      Nepříspěvkové invalidní a starobní důchody uvedené v čl. 38 odst. 1 [legislativního nařízení 1/1994 o obecných pravidlech v oblasti sociálního zabezpečení (Real Decreto Legislativo 1/1994 por el que se aprueba el texto refundido de la Ley General de Seguridad Social) ze dne 20. června 1994 (BOE č. 154 ze dne 29. června 1994, s. 20658)].

[…]“

7        Jak vyplývá z nadpisu hlavy III nařízení č. 1408/71, hlava obsahuje zvláštní ustanovení týkající se různých kategorií dávek.

8        Článek 76 nařízení č. 1408/71, nadepsaný „Pravidla přednosti v případě souběhu nároků na rodinné dávky podle právních předpisů příslušného státu s nároky na rodinné dávky podle právních předpisů státu bydliště rodinných příslušníků“, uvedený v kapitole 7 zmíněné hlavy III a nadepsané „Rodinné dávky“, zní následovně:

„1.      Pokud jsou po stejnou dobu pro stejného rodinného příslušníka a z důvodu výkonu povolání rodinné dávky stanoveny právními předpisy členského státu, na jehož území mají rodinní příslušníci bydliště, pozastavuje se nárok na rodinné dávky náležející v souladu s právními předpisy jiného členského státu, případně podle článků 73 nebo 74, do výše stanovené právními předpisy prvního členského státu.

2.      Jestliže žádost o dávky není podána v členském státě, na jehož území mají rodinní příslušníci bydliště, může příslušná instituce jiného členského státu použít odstavce 1, jako by dávky byly přiznány v prvním členském státě.“

9        V téže hlavě III její kapitola 8, nadepsaná „Dávky pro vyživované děti důchodců a pro sirotky“, obsahuje článek 77, jenž zní následovně:

„1.      Pro účely tohoto článku se ,dávkami‘ rozumějí rodinné přídavky pro osoby pobírající důchody v případě stáří, invalidity nebo pracovních úrazů nebo nemocí z povolání, a zvýšení nebo doplatky k takovýmto důchodům stanovené s ohledem na děti těchto důchodců, s výjimkou doplatků přiznaných podle systémů pojištění pracovních úrazů a nemocí z povolání.

2.      Dávky se poskytují podle následujících pravidel, bez ohledu na to, na území kterého členského státu mají důchodce nebo děti bydliště:

a)      důchodci, který pobírá důchod jen podle právních předpisů jednoho členského státu, v souladu s právními předpisy členského státu příslušného pro důchod;

b)      důchodci, který pobírá důchod podle právních předpisů více členských států:

i)      v souladu s právními předpisy kteréhokoli z těchto států, ve kterém má bydliště, jestliže byl nárok na některou z dávek uvedených v odstavci 1 získán podle právních předpisů uvedeného státu, případně s přihlédnutím k čl. 79 odst. 1 písm. a),

      […]“

10      Článek 78 nařízení č. 1408/71, uvedený rovněž ve zmíněné kapitole 8 a nadepsaný „Sirotci“, stanoví:

„1.      Pro účely tohoto článku se ,dávkami‘ rozumějí rodinné přídavky a případně doplňující nebo zvláštní přídavky pro sirotky.

2.      Sirotčí dávky se přiznávají podle následujících pravidel, bez ohledu na členský stát, na jehož území má sirotek nebo fyzická nebo právnická osoba, která se o něj skutečně stará, bydliště nebo sídlo:

a)      sirotkovi po zemřelé zaměstnané osobě nebo zemřelé osobě samostatně výdělečně činné, která podléhala právním předpisům jen jednoho členského státu, v souladu s právními předpisy uvedeného státu;

b)      sirotkovi po zemřelé zaměstnané osobě nebo zemřelé osobě samostatně výdělečně činné, která podléhala právním předpisům více členských států:

i)      v souladu s právními předpisy členského státu, na jehož území má sirotek bydliště, jestliže byl nárok na některou z dávek uvedených v odstavci 1 získán podle právních předpisů uvedeného státu, případně s přihlédnutím k čl. 79 odst. 1 písm. a),

[…]“

11      Podle článku 5 nařízení č. 1408/71 „[č]lenské státy upřesní v prohlášeních oznámených a zveřejněných […] dávky uvedené v článcích 77 a 78 […]“.

12      Spolková republika Německo ve svém prohlášení podle uvedeného článku 5 (Úř. věst. 2003, C 210, s. 1) uvedla, že přídavky na děti vyplácené za děti osob pobírajících důchod podle zákona o přídavcích na vyživované děti (Bundeskindergeldgesetz, dále jen „BKGG“) jsou rodinnými přídavky uvedenými v článcích 77 a 78 nařízení č. 1408/71.

13      Španělské království ve svém prohlášení uskutečněném podle téhož článku (Úř. věst. 2005, C 79, s. 9) uvedlo, že pod tato ustanovení spadají rodinné dávky a sirotčí dávky stanovené legislativním nařízením 1/1994.

 Vnitrostátní právní úprava

 Německá právní úprava

14      BKGG, ve znění zveřejněném dne 28. ledna 2009 (BGBl. 2009 I, s. 142), přiznává osobám pobírajícím důchod nárok na přídavky na vyživované děti až do dovršení 18 let věku dítěte, případně za určitých podmínek do dovršení 25 let věku dítěte (dále jen „německá dávka pro vyživované děti“). V případě zdravotně postižených dětí, které se o sebe nedovedou postarat samy, BKGG stanoví, že tento přídavek je vyplácen bez věkového omezení, pokud bylo zdravotní postižení zjištěno před dovršením věku 25 let. Výše přídavku závisí na počtu vyživovaných dětí.

 Španělská právní úprava

15      Podle předkládacího rozhodnutí zdravotně postižené děti, které dosáhly věku 18 let, mohou požádat o nepříspěvkový invalidní důchod ve formě zvláštní podpory ve smyslu zákona 13/1982 (dále jen „španělská nepříspěvková dávka pro zdravotně postižené osoby“).

16      Legislativní nařízení 1/1994 kromě toho pro osoby pobírající důchod, které mají bydliště v tuzemsku, stanoví výplatu přídavku na každé vyživované dítě, které má bydliště na tomtéž území a nedosáhlo věku 18 let, v případě, že příjem rodiny nepřevyšuje určitou hranici a žádný z rodičů nemá nárok na dávky stejného druhu na základě jiného veřejného systému sociální ochrany (dále jen „španělská dávka pro vyživované děti“). Tato dávka je vyplácena doživotně každému zdravotně postižené dítěti, jehož stupeň postižení se rovná nebo je vyšší než 65 %, a to bez omezení z hlediska věku a příjmů. Stupeň postižení, který se rovná nebo je vyšší než 33 %, 65 % a 75 %, má za následek odpovídající navýšení základní výměry dávky. V případě zdravotně postiženého dítěte však tato dávka přiznána není, pokud je toto dítě příjemcem obdobné dávky stanovené jiným veřejným systémem sociálního zabezpečení, „zvláštní podpory“ přiznané podle zákona 13/1982 nebo „nepříspěvkového invalidního důchodu“, přičemž dotyčná osoba se musí v tomto ohledu rozhodnout pro jednu z těchto dávek, které byly prohlášeny za neslučitelné.

 Spory v původním řízení a předběžné otázky

17      Z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že J. Pérez García, J. Arias Neira, F. Barrera Castro a J. Bernal Fernández, který zemřel v průběhu původního řízení, jsou španělští státní příslušníci s bydlištěm ve Španělsku, kteří pracovali v Německu jakožto migrující pracovníci. Každý z nich z tohoto titulu pobírá nebo pobíral starobní nebo invalidní důchod zároveň ve Španělsku i v Německu, přičemž posledně uvedený členský stát jim nárok na „vnitrostátní“ důchod přiznal pouze na základě ustanovení německého práva. Každý z nich kromě toho je nebo byl otcem zdravotně postiženého dítěte staršího 18 let. Z důvodu zdravotního postižení jejich dětí je podle předkládacího rozhodnutí ve Španělsku přiznávána španělská nepříspěvková dávka pro zdravotně postižené osoby stanovená zákonem 13/1982, ale nikoliv španělská dávka pro vyživované děti stanovená legislativním nařízením 1/1994.

18      Rozhodnutími přijatými v období od listopadu 2007 do června 2008 Familienkasse Nürnberg – v závislosti na konkrétním případě – J. Pérez Garcíovi, J. Arias Neirovi, F. Barrera Castrovi a J. Bernal Fernándezovi odmítla přiznat nebo zrušila výplatu německé dávky pro vyživované děti v podstatě z důvodu, že ve Španělsku mají nárok na vyšší rodinné dávky, než je odpovídající dávka, která je jim vyplácena v Německu, a že tedy mohou kdykoli požádat o jejich přiznání. Rozhodující je v tomto ohledu skutečnost, že španělské rodinné dávky náležejí i tehdy, jestliže zdravotně postižené dítě nemůže v takovém případě pobírat španělskou nepříspěvkovou dávku pro zdravotně postižené osoby.

19      Vzhledem k tomu, že jejich stížnost proti uvedeným rozhodnutím byla zamítnuta, J. Pérez García, J. Arias Neira, F. Barrera Castro a J. Bernal Fernández podali – každý v rozsahu, v němž byl dotčen – žalobu k Sozialgericht Nürnberg, kterou se domáhali, aby jim byla přiznána německá dávka pro vyživované děti. Jelikož J. Bernal Fernández dne 20. dubna 2009 zemřel, jeho vdova D. Verdún Espinosa pokračovala ve sporu jako jeho právní nástupkyně.

20      Uvedený soud má ve svém předkládacím rozhodnutí za to, že ve všech věcech, ohledně kterých se u něj vede řízení, byl nárok na španělské dávky pro vyživované děti „získán“ ve smyslu čl. 77 odst. 2 písm. b) bodu i) a čl. 78 odst. 2 písm. b) bodu i) nařízení č. 1408/71, neboť zákonné podmínky pro přiznání takových dávek jsou splněny. Jelikož je tedy nárok na tyto dávky vyloučen pouze z toho důvodu, že rodiče zdravotně postiženého dítěte využili možnost volby stanovenou španělským právem, uvedený soud se přiklání k názoru, že pobírání španělské nepříspěvkové dávky pro zdravotně postižené osoby zakazuje dotyčným osobám domáhat se přiznání německé dávky pro vyživované děti vůči členskému státu, na který je možné se vzhledem k tomu, že není státem bydliště, obrátit podle výše uvedených ustanovení až podpůrně.

21      Z toho podle předkládajícího soudu žádné porušení volného pohybu migrujících pracovníků nevyplývá. Jestliže totiž osoba pobírající španělský důchod a německý důchod přemístí své bydliště z Německa do Španělska, ztratí sice přednostní nárok na německou dávku pro vyživované děti, který pro ni vyplývá z čl. 77 odst. 2 písm. b) bodu i) nařízení č. 1408/71 podle právních předpisů bývalého členského státu bydliště, ale na základě téhož ustanovení získá v novém členském státě bydliště přednostní nárok na dávky pro vyživované děti, které jsou vyšší. Stejně tak je tomu v rámci čl. 78 odst. 2 písm. b) bodu i) uvedeného nařízení.

22      Předkládající soud má naproti tomu za to, že nárok na německou dávku pro vyživované děti může být přiznán do výše rozdílu mezi dotyčnými dávkami, jestliže zdravotně postižené dítě, které pobírá španělskou nepříspěvkovou dávku pro zdravotně postižené osoby, není nebo již není ve Španělsku považováno za vyživovanou osobu. Tak by tomu bylo například tehdy, kdyby zdravotně postižené dítě natrvalo opustilo společnou domácnost s rodiči, aby žilo ve vlastním bytě nebo v terapeutické komunitě. V takovém případě by totiž byla vyloučena jakákoli možnost volby mezi španělskou dávkou pro vyživované děti a španělskou nepříspěvkovou dávkou pro zdravotně postižené osoby.

23      Za těchto podmínek se Sozialgericht Nürnberg rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

„1)      Je potřeba vykládat ustanovení čl. 77 odst. 2 písm. b) bodu i) nařízení […] č. 1408/71 v tom smyslu, že rodinné přídavky pro osoby, které v případě stáří, invalidity nebo pracovního úrazu nebo nemoci z povolání pobírají důchod podle právních předpisů více členských států (tzv. osoby pobírající dva důchody resp. několik důchodů) a jejichž nárok na vyplácení důchodu je založen na právních předpisech státu, kde dříve pracovaly (vnitrostátní nárok na vyplácení důchodu), nemusí být poskytnuty státem, kde dříve pracovaly, pokud je ve státě, kde mají bydliště, stanovena sice srovnatelná vyšší dávka, která je však neslučitelná s jinou dávkou, pro kterou se dotyčná osoba rozhodla na základě možnosti volby?

2)      Je potřeba vykládat ustanovení čl. 78 odst. 2 písm. b) bodu i) nařízení […] č. 1408/71 v tom smyslu, že rodinné přídavky sirotkovi po zaměstnanci nebo zemřelé osobě samostatně výdělečně činné, kteří podléhali právním předpisům více členských států a u kterých je potenciální nárok na sirotčí důchod založen na právních předpisech státu, kde dříve pracovali (potencionální vnitrostátní nárok na vyplácení důchodu), nemusí být poskytnuty státem, kde dříve pracovali, pokud je ve státě, kde mají bydliště, stanovena sice srovnatelná vyšší dávka, která je však neslučitelná s jinou dávkou, pro kterou se dotyčná osoba rozhodla na základě možnosti volby?

3)      Týká se to také dávky, která spadá do působnosti článku 77 nebo článku 78 nařízení […] č. 1408/71, pokud je tato dávka sice v zásadě stanovena ve státě, kde mají bydliště děti, ale ohledně této dávky není dána žádná možnost volby?“

 K předběžným otázkám

 K prvním dvěma předběžným otázkám

24      Podstatou prvních dvou otázek předkládajícího soudu, které je třeba zkoumat společně, je, zda čl. 77 odst. 2 písm. b) bod i) a čl. 78 odst. 2 písm. b) bod i) nařízení č. 1408/71 musí být vykládány v tom smyslu, že osoby pobírající starobní nebo invalidní důchod nebo sirotek po zemřelém pracovníkovi, kteří podléhali právním předpisům více členských států, jejichž nároky na důchod a sirotčí důchod jsou však založeny pouze na právních předpisech členského státu, kde dříve pracovali, jsou oprávněni domáhat se u příslušných orgánů tohoto státu přiznání rodinných přídavků stanovených těmito právními předpisy ve prospěch zdravotně postižených dětí, i když v členském státě bydliště nepožádali o přiznání srovnatelných vyšších přídavků stanovených právními předpisy posledně uvedeného státu z důvodu, že se rozhodli pro poskytnutí jiné dávky pro zdravotně postižené osoby, která je s nimi neslučitelná.

25      Tyto otázky jsou položeny v rámci sporů, ve kterých – jak vyplývá z bodu 17 tohoto rozsudku – se dotčené osoby pobírající důchod a dotyčný sirotek (dále jen „dotyčné osoby“) rozhodly pro poskytnutí nepříspěvkové dávky pro zdravotně postižené osoby od příslušných institucí jejich členského státu bydliště, jejíž vyplácení podle pravidel vnitrostátního práva tohoto státu vylučuje přiznání dávek stanovených ve prospěch vyživovaných dětí, a to včetně případů, kdy jsou tyto děti zdravotně postižené.

26      Za takových okolností mají příslušné instituce členského státu, ve kterém bylo vykonáváno zaměstnání, za to, že z čl. 77 odst. 2 písm. b) bodu i) a čl. 78 odst. 2 písm. b) bodu i) nařízení č. 1408/71 vyplývá, že pouze členský stát bydliště je povinen poskytnout rodinné přídavky dotyčným osobám, jelikož podle těchto ustanovení je nárok na takové přídavky „získán“ podle právních předpisů tohoto členského státu, přičemž veškeré zákonné podmínky pro poskytnutí těchto přídavků jsou splněny, i když se dotyčné osoby rozhodly tyto dávky nepobírat.

27      I když španělská vláda ve svých písemných vyjádřeních upřesňuje, že španělská nepříspěvková dávka pro zdravotně postižené osoby, na kterou odkazuje předkládací rozhodnutí, je stanovena nikoli zákonem 13/1982, ale legislativním nařízením 1/1994, tato vláda nicméně připouští, že toto upřesnění nemá vliv na relevanci položených otázek, jelikož bez ohledu na povahu dávky zvolené dotyčnými osobami ve Španělsku je každopádně každá z nich – jak vyplývá z bodu 16 tohoto rozsudku – neslučitelná se španělskou dávkou pro vyživované děti stanovenou tímto legislativním nařízením ve prospěch zdravotně postižených dětí.

28      Úvodem je třeba v projednávané věci ověřit, zda – jak předpokládá předkládající soud – přinejmenším jedna ze sociálních dávek dotčených ve věci v původním řízení spadá do působnosti článků 77 a 78 nařízení č. 1408/71. Pokud by tomu tak nebylo, otázky položené tímto soudem ohledně výkladu těchto ustanovení by totiž byly irelevantní.

 K dávkám uvedeným v článcích 77 a 78 nařízení č. 1408/71

29      Podle odstavce 1 článků 77 a 78 nařízení č. 1408/71 jsou „dávkami“, na které se tyto články vztahují, „rodinné přídavky“ a případně, pokud jde o sirotky, doplňující nebo zvláštní přídavky pro sirotky.

30      Podle čl. 1 písm. u) bodu ii) uvedeného nařízení se přitom výrazem „rodinné přídavky“ pro účely tohoto nařízení rozumějí pravidelně se opakující peněžité dávky poskytované výlučně s ohledem na počet a případně věk rodinných příslušníků.

31      Z toho vyplývá, že „rodinné přídavky“, jejichž výplatu uvedené články 77 a 78 stanoví, jsou pouze dávky, které tuto definici splňují, s vyloučením jakékoli jiné rodinné dávky pro vyživované děti (viz v tomto smyslu rozsudky ze dne 27. září 1988, Lenoir, 313/86, Recueil, s. 5391, body 10 a 11; ze dne 20. března 2001, Fahmi a Esmoris Cerdeiro-Pinedo Amado, C‑33/99, Recueil, s. I‑2415, body 33 až 35, jakož i ze dne 31. května 2001, Leclere a Deaconescu, C‑43/99, Recueil, s. I‑4265, body 41 a 42).

32      V projednávané věci je třeba nejprve uvést, že španělská nepříspěvková dávka pro zdravotně postižené osoby, pro kterou se dotyčné osoby v členském státě bydliště rozhodly, je bez ohledu na to, zda se jedná o „nepříspěvkový invalidní důchod“ podle legislativního nařízení 1/1994 nebo „zvláštní podporu“ podle zákona 13/1982, uvedena v příloze IIa nařízení č. 1408/71, která v oddíle H uvádí španělské zvláštní nepříspěvkové dávky vyloučené podle článku 10a téhož nařízení z jeho hlavy III. Není zpochybňováno, že tato dávka je zvláštní nepříspěvkovou dávkou. Uvedená dávka tudíž nespadá pod pojem „rodinné přídavky“ ve smyslu čl. 1 písm. u) bodu ii) uvedeného nařízení, a není tedy „dávkou“ spadající do působnosti článků 77 a 78 tohoto nařízení.

33      Kromě toho rovněž není zpochybňováno, že německá dávka pro vyživované děti stanovená v členském státě, kde dotyční pracovníci vykonávali zaměstnání, ve prospěch zdravotně postižených dětí, kterou Spolková republika Německo ve svém prohlášení podle článku 5 nařízení č. 1408/71 uvádí jako dávku, která patří mezi dávky uvedené v článcích 77 a 78 tohoto nařízení, je dávkou spadající pod „rodinné přídavky“ ve smyslu uvedeného čl. 1 písm. u) bodu ii).

34      Evropská komise v podstatě podobně jako F. Barrera Castro naproti tomu tvrdí, že na rozdíl od toho, co předpokládá předkládající soud ve svých otázkách, španělská dávka pro vyživované děti vyplácená rodičům zdravotně postižených dětí podle legislativního nařízení 1/1994 nespadá do působnosti uvedených článků 77 a 78. Nelze mít totiž za to, že tato dávka je poskytována výlučně s ohledem na počet a případně věk rodinných příslušníků, jelikož rozhodující jsou rovněž dodatečná nebo rozdílná kritéria, a sice zdravotní postižení a jeho stupeň nebo závažnost. Tato analýza je potvrzena neslučitelností uvedené dávky s dávkou stanovenou zákonem 13/1982. Takovou vnitrostátní neslučitelnost lze totiž vysvětlit pouze tehdy, když je španělský zákonodárce toho názoru, že tyto dvě dávky jsou podobné nebo sledují přinejmenším stejný cíl.

35      Je však nutno konstatovat, že Španělské království ve svém prohlášení podle článku 5 nařízení č. 1408/71 výslovně uvedlo, že španělská dávka pro vyživované děti a dávky pro sirotky stanovené legislativním nařízením 1/1994 jsou dávkami uvedenými v článcích 77 a 78 daného nařízení.

36      Jak již přitom Soudní dvůr rozhodl, i když okolnost, že některé dávky pro vyživované děti osob pobírajících důchod přiznané na základě zákona nebo vnitrostátní právní úpravy nebyly v prohlášení ve smyslu článku 5 nařízení č. 1408/71 uvedeny, nemůže sama o sobě prokázat, že tyto dávky nejsou dávkami ve smyslu článků 77 a 78 tohoto nařízení, je třeba mít naopak za to, že jestliže byly takové dávky v daném prohlášení uvedeny, jsou dávkami ve smyslu těchto ustanovení (viz v tomto smyslu rozsudek ze dne 11. června 1991, Athanasopoulos a další, C‑251/89, Recueil, s. I‑2797, bod 28).

37      Z toho vyplývá, že jako německá dávka pro vyživované děti stanovená v členském státě, ve kterém dotyčné osoby vykonávaly zaměstnání, i španělská dávka pro vyživované děti stanovená v legislativním nařízení 1/1994 v členském státě jejich bydliště jsou „rodinnými přídavky“ ve smyslu čl. 1 písm. u) bodu ii) nařízení č. 1408/71, a tudíž dávkami spadajícími do působnosti článků 77 a 78 tohoto nařízení.

38      Za těchto podmínek je třeba – jak o to žádá předkládající soud – přezkoumat, zda jsou příslušné instituce členského státu, ve kterém bylo vykonáváno zaměstnání, oprávněny odmítnout dotyčným osobám vyplatit rodinné přídavky, na které mají tyto osoby nárok pouze na základě vnitrostátní právní úpravy tohoto členského státu, z důvodu, že podle čl. 77 odst. 2 písm. b) bodu i) a čl. 78 odst. 2 písm. b) bodu i) nařízení č. 1408/71 je k vyplácení těchto přídavků napříště výlučně příslušný nový členský stát jejich bydliště, jelikož uvedené dotyčné osoby opustily členský stát, ve kterém vykonávaly zaměstnání, a vrátily se do svého členského státu původu.

 K členskému státu příslušnému k vyplácení rodinných přídavků

39      V tomto ohledu je třeba připomenout, že čl. 77 odst. 2 písm. b) bod i) a čl. 78 odst. 2 písm. b) bod i) nařízení č. 1408/71 stanoví, že jestliže osoba pobírající důchod nebo zemřelý pracovník podléhali právním předpisům více členských států, rodinné přídavky jsou poskytovány v souladu s právními předpisy členského státu, na jehož území mají osoba pobírající důchod nebo sirotek po zemřelém pracovníkovi bydliště. Členský stát bydliště je tak těmito ustanoveními nařízení č. 1408/71 označen jako jediný příslušný k přiznání dotčených rodinných přídavků (viz v tomto smyslu rozsudek ze dne 27. února 1997, Bastos Moriana a další, C‑59/95, Recueil, s. I‑1071, body 15 a 18).

40      Podle samotného znění uvedených ustanovení nařízení č. 1408/71 je však členský stát bydliště označen nařízením č. 1408/71 jako příslušný stát pouze tehdy, když je nárok na rodinné přídavky „získán“ podle právních předpisů tohoto členského státu.

41      Posouzení posledně uvedené podmínky, která je otázkou vnitrostátního práva, spadá do pravomoci vnitrostátního soudu (viz rozsudek ze dne 24. září 2002, Martínez Domínguez a další, C‑471/99, Recueil, s. I‑7835, bod 25).

42      V projednávané věci však předkládající soud chce právě určit rozsah výrazu „získán“ ve smyslu čl. 77 odst. 2 písm. b) bodu i) a čl. 78 odst. 2 písm. b) bodu i) nařízení č. 1408/71. Předkládající soud se totiž snaží zjistit, zda lze nárok na rodinné přídavky stanovený v členském státě bydliště považovat ve smyslu těchto ustanovení za „získaný“, jestliže je tento nárok v tomto státě vyloučen pouze z důvodu, že si dotyčné osoby vybraly jinou dávku neslučitelnou s uvedenými rodinnými přídavky, přičemž dotyčné osoby v tomto ohledu vykonaly právo volby stanovené vnitrostátním právem. Taková otázka týkající se výkladu pravidla unijního práva zjevně spadá do výlučné pravomoci Soudního dvora.

43      Z judikatury Soudního dvora v tomto ohledu vyplývá, že k tomu, aby bylo možné považovat rodinné přídavky za „získané“ podle právních předpisů členského státu, musí právní předpisy takového státu přiznávat nárok na výplatu dávek ve prospěch rodinného příslušníka, který v tomto státě pracuje nebo pracoval, přičemž tyto dávky tak náležejí podle těchto právních předpisů (viz obdobně rozsudky ze dne 20. dubna 1978, Ragazzoni, 134/77, Recueil, s. 963, bod 8, a ze dne 13. listopadu 1984, Salzano, 191/83, Recueil, s. 3741, bod 7).

44      Podle rovněž ustálené judikatury Soudního dvora přitom platí, že přiznání takového nároku vyžaduje, aby dotyčná osoba splňovala veškeré formální i věcné podmínky, které ukládají vnitrostátní právní předpisy tohoto státu, aby uvedený nárok mohla uplatňovat, mezi něž může případně patřit i podmínka, podle které za účelem vyplácení takových dávek musí být nejprve podána žádost (viz obdobně výše uvedené rozsudky Ragazzoni, body 8 a 9; Salzano, body 7 a 10; rozsudek ze dne 23. dubna 1986, Ferraioli, 153/84, Recueil, s. 1401, bod 14; ze dne 4. července 1990, Kracht, C‑117/89, Recueil, s. I‑2781, bod 11, a ze dne 9. prosince 1992, McMenamin, C‑119/91, Recueil, s. I‑6393, bod 26).

45      Z toho plyne, že jestliže – stejně jako ve věci v původním řízení – dotyčné osoby nemohou žádat o rodinné přídavky stanovené ve vnitrostátní právní úpravě členského státu bydliště, protože si vybraly jinou dávku, jejíž přiznání výplatu těchto přídavků vylučuje, nárok na tyto rodinné přídavky, jak tvrdí španělská vláda a jak to ostatně uznává německá vláda, nelze považovat za „získaný“ ve smyslu čl. 77 odst. 2 písm. b) bodu i) a čl. 78 odst. 2 písm. b) bodu i) nařízení č. 1408/71. Tyto dotyčné osoby totiž nesplňují veškeré formální i věcné podmínky pro přiznání uvedených přídavků.

46      Za takových okolností se tedy pravidlo uvedené v daných ustanoveních nařízení č. 1408/71, podle kterého je členský stát bydliště dotyčných osob výlučně příslušný k přiznání rodinných přídavků osobám pobírajícím důchod nebo sirotkům po zemřelém pracovníkovi, kteří podléhali právním předpisům více členských států, nepoužije.

47      Německá vláda však tvrdí, že pokud je – stejně jako ve věci v původním řízení – nárok na rodinné přídavky v členském státě bydliště vyloučen pouze proto, že si dotyčné osoby vybraly v tomtéž státě jinou dávku, je třeba per analogiam použít čl. 76 odst. 2 nařízení č. 1408/71. Uplatnění tohoto ustanovení použité na projednávané případy by znamenalo, že příslušné německé instituce by mohly jednat tak, jako kdyby si dotyčné osoby vybraly rodinné přídavky stanovené španělskou právní úpravou, a tím by vyloučily nárok na rodinné přídavky stanovené německou právní úpravou. Tato analogie je namístě z důvodu srovnatelné povahy dotčených zájmů, jelikož s vyživovanými dětmi osob pobírajících důchod musí být zacházeno stejně jako s vyživovanými dětmi pracovníků. Také je tato analogie podpořena smyslem a cílem uvedeného čl. 76 odst. 2. Cílem tohoto ustanovení není totiž pouze zabránit souběhu dávek, ale také zajistit spravedlivé rozdělení nákladů mezi členské státy. Vědomé nepodání žádosti o výplatu rodinných dávek nesmí mít tedy za následek přenos povinnosti přiznat tyto dávky z členského státu, který je v tomto ohledu prioritním členským státem, na členský stát, který je příslušný pouze podpůrně.

48      S touto argumentací však nelze souhlasit.

49      Je sice pravda, že po rozhodné době z hlediska skutkového stavu ve věcech, v nichž byly vydány rozsudky uvedené v bodech 43 a 44 tohoto rozsudku, byl článek 76 nařízení č. 1408/71 v tehdy platném znění, jehož se uvedené rozsudky týkaly, změněn nařízením Rady (EHS) č. 3427/89 ze dne 30. října 1989 (Úř. věst. L 331, s. 1) tak, že do něj byl vložen nový odstavec 2, který má členskému státu zaměstnání umožnit pozastavit nárok na rodinné dávky, pokud žádost o výplatu těchto dávek nebyla podána v členském státě bydliště, a v důsledku toho posledně uvedený stát nevyplácel žádné dávky.

50      Tato okolnost nicméně uvedenou judikaturu nezbavuje významu pro účely výkladu článků 77 a 78 nařízení č. 1408/71. Na rozdíl od staršího znění článku 76 nařízení č. 1408/71, který se týká případu souběhu nároku na rodinné dávky, jestliže takové dávky náležejí z důvodu výkonu výdělečné činnosti v členském státě bydliště rodinných příslušníků a podle právních předpisů jiného členského státu, totiž uvedené články 77 a 78, které se týkají nároku osob pobírajících důchod a sirotků po zemřelých pracovnících na rodinné přídavky, nebyly nařízením č. 3427/89 doplněny, přestože posledně uvedené nařízení změnilo v různých ohledech tehdy platné znění ustanovení nařízení č. 1408/71 týkajících se poskytování rodinných dávek (viz v tomto smyslu rozsudek ze dne 14. října 2010, Schwemmer, C‑16/09, dosud nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 57).

51      Kromě toho a především unijní právní úprava v oblasti koordinace vnitrostátních právních předpisů sociálního zabezpečení, zejména vzhledem k cílům, na kterých je založena, nemůže být uplatňována – až na výslovně stanovené výjimky, které jsou v souladu s těmito cíli – způsobem, který by migrující pracovníky nebo jejich oprávněné rodinné příslušníky zbavoval nároku na dávky, které vyplývají pouze z právních předpisů jednoho členského státu, na základě toliko doby pojištění získané podle těchto právních předpisů (viz v tomto smyslu zejména rozsudky ze dne 5. července 1967, Colditz, 9/67, Recueil, s. 297, 304; ze dne 6. března 1979, Rossi, 100/78, Recueil, s. 831, bod 14; výše uvedený rozsudek Schwemmer, bod 58 a citovaná judikatura, a rozsudek ze dne 30. června 2011, da Silva Martins, C‑388/09, dosud nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 75).

52      Pokud jde o čl. 77 odst. 2 písm. b) bod i) a čl. 78 odst. 2 písm. b) bod i) nařízení č. 1408/71, Soudní dvůr již rozhodl, že tato ustanovení nelze vykládat v tom smyslu, že pracovníka nebo sirotka po zemřelém pracovníkovi zbavují nároku na výhodnější dávky tím, že nahrazují dávky dříve získané pouze podle právních předpisů jiného členského státu dávkami získanými v členském státě nového bydliště (viz v tomto smyslu rozsudky ze dne 12. června 1980, Laterza, 733/79, Recueil, s. 1915, body 9 a 10; ze dne 9. července 1980, Gravina, 807/79, Recueil, s. 2205, bod 8; ze dne 24. listopadu 1983, D’Amario, 320/82, Recueil, s. 3811, bod 5; ze dne 14. prosince 1988, Ventura, 269/87, Recueil, s. 6411, bod 14, a výše uvedený rozsudek Bastos Moriana a další, bod 16).

53      Ve věci v původním řízení je přitom nesporné, že – jak vyplývá ze samotného znění otázek položených předkládajícím soudem – každá z dotyčných osob měla v Německu nárok na důchod pouze na základě německých právních předpisů vzhledem k dobám pojištění získaným v tomto členském státě.

54      Za těchto podmínek nelze články 77 a 78 nařízení č. 1408/71 vykládat v tom smyslu, že členský stát, ve kterém bylo vykonáváno zaměstnání, může odmítnout dotyčným osobám vyplatit rodinné přídavky získané jen podle právních předpisů tohoto státu pouze z toho důvodu, že tyto dotyčné osoby mohly požádat o vyšší rodinné přídavky ve svém členském státě bydliště.

55      Jelikož je tedy ve věci v původním řízení nesporné, že – jak vyplývá z bodů 39 až 46 tohoto rozsudku – dotyčné osoby „nezískaly“ nárok na rodinné přídavky podle právních předpisů členského státu bydliště, příslušným institucím členského státu, ve kterém bylo vykonáváno zaměstnání a ve kterém byl nárok na takové rodinné přídavky získán pouze podle právních předpisů tohoto státu, přísluší vyplatit celkovou částku těchto přídavků podle podmínek a omezení stanovených těmito právními předpisy (viz v tomto smyslu rozsudek ze dne 7. května 1998, Gómez Rodríguez, C‑113/96, Recueil, s. I‑2461, bod 32, a výše uvedený rozsudek Martínez Domínguez a další, body 21 a 22).

56      S ohledem na výše uvedené je třeba na první dvě otázky odpovědět tak, že čl. 77 odst. 2 písm. b) bod i) a čl. 78 odst. 2 písm. b) bod i) nařízení č. 1408/71 musí být vykládány v tom smyslu, že osoby pobírající starobní anebo invalidní důchod nebo sirotek po zemřelém pracovníkovi, kteří podléhali právním předpisům více členských států, jejichž nároky na důchod a sirotčí důchod jsou však založeny pouze na právních předpisech členského státu, ve kterém vykonávali zaměstnání, jsou oprávněni domáhat se u příslušných orgánů tohoto státu přiznání celkové částky rodinných přídavků stanovených těmito právními předpisy ve prospěch zdravotně postižených dětí, i když v členském státě bydliště nepožádali o přiznání srovnatelných vyšších přídavků stanovených právními předpisy posledně uvedeného státu z důvodu, že se rozhodli pro jinou dávku pro zdravotně postižené osoby, která je s nimi neslučitelná, jestliže nárok na rodinné přídavky byl v členském státě, ve kterém bylo vykonáváno zaměstnání, získán pouze podle právních předpisů posledně uvedeného státu.

 Ke třetí otázce

57      Vzhledem k tomu, co je uvedeno v bodech 39 až 46 tohoto rozsudku, v situaci, kdy se dotyčné osoby nemohou podle právních předpisů členského státu bydliště rozhodnout pro výplatu rodinných přídavků v tomto státě například z důvodu, že dotyčné děti již nelze považovat za děti vyživované rodiči, se na takovou situaci použije mutatis mutandis odpověď poskytnutá Soudním dvorem v předcházejícím bodě.

58      V takové situaci rovněž nelze nárok na rodinné přídavky považovat za „získaný“ v členském státě bydliště ve smyslu čl. 77 odst. 2 písm. a) a čl. 78 odst. 2 písm. a) nařízení č. 1408/71, jelikož předkládající soud sám konstatuje, že věcné podmínky pro přiznání uvedených přídavků stanovených vnitrostátním právem nejsou v takové situaci splněny, takže tyto dávky nenáležejí.

59      Na třetí otázku je tedy třeba odpovědět tak, že odpověď na tuto otázku je stejná jako odpověď na první dvě otázky, jelikož se dotyčné osoby nemohou podle právních předpisů členského státu bydliště rozhodnout pro výplatu rodinných přídavků v tomto státě.

 K nákladům řízení

60      Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (druhý senát) rozhodl takto:

1)      Článek 77 odst. 2 písm. b) bod i) a čl. 78 odst. 2 písm. b) bod i) nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 ze dne 14. června 1971 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby, na osoby samostatně výdělečně činné a jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci Společenství, ve znění pozměněném a aktualizovaném nařízením Rady (ES) č. 118/97 ze dne 2. prosince 1996, ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1992/2006 ze dne 18. prosince 2006, musí být vykládány v tom smyslu, že osoby pobírající starobní nebo invalidní důchod nebo sirotek po zemřelém pracovníkovi, kteří podléhali právním předpisům více členských států, jejichž nároky na důchod a sirotčí důchod jsou však založeny pouze na právních předpisech členského státu, ve kterém vykonávali zaměstnání, jsou oprávněni domáhat se u příslušných orgánů tohoto státu přiznání celkové částky rodinných přídavků stanovených těmito právními předpisy ve prospěch zdravotně postižených dětí, i když v členském státě bydliště nepožádali o přiznání srovnatelných vyšších přídavků stanovených právními předpisy posledně uvedeného státu z důvodu, že se rozhodli pro jinou dávku pro zdravotně postižené osoby, která je s nimi neslučitelná, jestliže nárok na rodinné přídavky byl v členském státě, ve kterém bylo vykonáváno zaměstnání, získán pouze podle právních předpisů posledně uvedeného státu.

2)      Odpověď na třetí otázku je stejná jako odpověď na první dvě otázky, jelikož se dotyčné osoby nemohou podle právních předpisů členského státu bydliště rozhodnout pro výplatu rodinných přídavků v tomto státě.

Podpisy.

---

* Jednací jazyk: němčina.