Spojené věci C-42/10, C-45/10 a C-57/10

Vlaamse Dierenartsenvereniging VZW

a

Marc Janssens

v.

Belgische Staat

[žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podané Raad van State (Belgie)]

„Veterinární a zootechnické předpisy – Nařízení (ES) č. 998/2003 – Veterinární podmínky pro neobchodní přesuny zvířat v zájmovém chovu – Rozhodnutí 2003/803/ES – Vzorový pas pro přesuny psů, koček a fretek uvnitř Společenství“

Shrnutí rozsudku

1.        Sbližování právních předpisů – Opatření o sbližování předpisů – Veterinární podmínky pro neobchodní přesuny zvířat v zájmovém chovu – Vzorový pas pro přesuny psů, koček a fretek uvnitř Společenství – Vnitrostátní právní úprava, která ukládá povinnost číslovat pasy pro zvířata v zájmovém chovu pomocí individuálního poznávacího čísla, které se skládá z dvoumístného kódu ISO dotyčného členského státu, dále z dvoumístného identifikačního čísla schváleného distributora a devítimístného pořadového čísla – Přípustnost

(Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 998/2003, čl. 3 písm. b), čl. 4 odst. 2, článek 5 a čl. 17 druhý pododstavec; rozhodnutí Komise 2003/803)

2.        Sbližování právních předpisů – Opatření o sbližování předpisů – Veterinární podmínky pro neobchodní přesuny zvířat v zájmovém chovu – Vzorový pas pro přesuny psů, koček a fretek uvnitř Společenství – Vnitrostátní právní úprava, podle které se pas pro zvířata v zájmovém chovu používá nejen jako cestovní doklad, ale i jako doklad o identifikaci a registraci psů v tuzemsku – Přípustnost

(Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 998/2003, čl. 3 písm. b), čl. 4 odst. 2, článek 5 a čl. 17 druhý pododstavec; rozhodnutí Komise 2003/803)

3.        Sbližování právních předpisů – Opatření o sbližování předpisů – Veterinární podmínky pro neobchodní přesuny zvířat v zájmovém chovu – Vzorový pas pro přesuny psů, koček a fretek uvnitř Společenství – Vnitrostátní právní úprava, podle které obsahuje pas pro zvířata v zájmovém chovu pouze jedno políčko pro záznam identifikačních údajů a adresy majitele zvířete – Následné změny v tomto políčku, které jsou prováděny nalepením samolepících štítků – Nepřípustnost

(Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 998/2003, čl. 3 písm. b), čl. 4 odst. 2, článek 5 a čl. 17 druhý pododstavec; rozhodnutí Komise 2003/803)

4.        Sbližování právních předpisů – Opatření o sbližování předpisů – Veterinární podmínky pro neobchodní přesuny zvířat v zájmovém chovu – Vzorový pas pro přesuny psů, koček a fretek uvnitř Společenství – Vnitrostátní ustanovení, která upravují pasy pro zvířata v zájmovém chovu a týkají se jejich používání jako dokladu identifikace a registrace psů, jakož i používání samolepících štítků k provádění změn identifikačních údajů majitele a zvířete – Vnitrostátní ustanovení upravující sestavení individuálního poznávacího čísla pro kočky a fretky – Kvalifikace technických předpisů ve smyslu směrnice 98/34 – Vyloučení

(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/34, ve znění směrnice 98/48, články 1 a 8)

1.        Článek 3 písm. b), čl. 4 odst. 2, článek 5 a čl. 17 druhý pododstavec nařízení č. 998/2003 o veterinárních podmínkách pro neobchodní přesuny zvířat v zájmovém chovu a o změně směrnice Rady 92/65, jakož i články a přílohy rozhodnutí 2003/803, kterým se stanoví vzorový pas pro přesuny psů, koček a fretek uvnitř Společenství, musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní právní úpravě, která ukládá povinnost číslovat pasy pro zvířata v zájmovém chovu pomocí individuálního poznávacího čísla, které se skládá z dvoumístného kódu ISO dotyčného členského státu, dále z dvoumístného identifikačního čísla schváleného distributora a devítimístného pořadového čísla, pokud zaručuje jeho individuální charakter.

(viz bod 52, výrok 1)

2.        Článek 3 písm. b), čl. 4 odst. 2, článek 5 a čl. 17 druhý pododstavec nařízení č. 998/2003 o veterinárních podmínkách pro neobchodní přesuny zvířat v zájmovém chovu a o změně směrnice Rady 92/65, jakož i články a přílohy rozhodnutí 2003/803, kterým se stanoví vzorový pas pro přesuny psů, koček a fretek uvnitř Společenství, musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní právní úpravě, podle které se pas pro zvířata v zájmovém chovu používá nejen jako cestovní doklad podle právních předpisů Unie, ale i jako doklad o identifikaci a registraci psů v tuzemsku.

Znění ani duch uvedeného nařízení a rozhodnutí neumožňují dospět k závěru, že by měl pas pro zvířata v zájmovém chovu plnit jedinou a výlučnou funkci, kterou je splnění cílů stanovených právní úpravou Unie, a že by z tohoto důvodu bylo používání tohoto pasu v tuzemsku pro jiné účely zakázáno. Ze třetího a čtvrtého bodu odůvodnění rozhodnutí 2003/803, jakož i ze vzoru pasu uvedeného v příloze uvedeného rozhodnutí naopak vyplývá, že tento pas obsahuje stránky, které umožňují zápis údajů, které nevyplývají z právních předpisů Unie. Použití tohoto pasu pro jiné účely, než jsou účely uvedené v právních předpisech Unie, tedy nemůže být v zásadě zakázáno, pokud toto používání nezpochybňuje účinné použití nařízení č. 998/2003 a rozhodnutí 2003/803 nebo cíle, které sledují.

(viz body 55–57, 65, výrok 2)

3.        Článek 3 písm. b), čl. 4 odst. 2, článek 5 a čl. 17 druhý pododstavec nařízení č. 998/2003 o veterinárních podmínkách pro neobchodní přesuny zvířat v zájmovém chovu a o změně směrnice Rady 92/65, jakož i články a přílohy rozhodnutí Komise 2003/803, kterým se stanoví vzorový pas pro přesuny psů, koček a fretek uvnitř Společenství, musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátním právním předpisům, podle kterých obsahuje pas pro zvířata v zájmovém chovu pouze jedno políčko určené pro záznam identifikačních údajů a adresy majitele zvířete, jejichž následné změny se provádí přelepením samolepícími štítky.

Taková vnitrostátní právní úprava totiž porušuje požadavek jednotného formátu diktovaného vzorovým pasem podle přílohy I uvedeného rozhodnutí, která především vyžaduje, aby první strana pasu pro zvířata v zájmovém chovu obsahovala políčka a formát umožňující zápis identifikačních údajů a adresy tří po sobě jdoucích majitelů zvířete.

Kromě toho přelepování samolepících štítků přes sebe brání identifikaci po sobě jdoucích majitelů zvířete, a to přesto, že je taková identifikace v oblasti veterinárních předpisů významná a že nařízení č. 998/2003 a rozhodnutí 2003/803 upravila právě tuto oblast. Obdobně platí, že používání takových samolepících štítků je rovněž překážkou přesunu zvířat v zájmovém chovu mimo členský stát původu, jelikož v takových případech vyžaduje vydání nového pasu v členském státě určení.

(viz body 62–65, výrok 2)

4.        Vnitrostátní ustanovení, která upravují pasy pro zvířata v zájmovém chovu a týkají se jejich používání jako dokladu identifikace a registrace psů, jakož i používání samolepících štítků k provádění změn identifikačních údajů majitele a zvířete na jedné straně, a vnitrostátní ustanovení upravující sestavení individuálního poznávacího čísla pro kočky a fretky na straně druhé nepředstavují technické předpisy ve smyslu článku 1 směrnice 98/34 o postupu při poskytování informací v oblasti norem a technických předpisů a předpisů pro služby informační společnosti, ve znění směrnice 98/48, které musí být podle článku 8 této směrnice před jejich přijetím sděleny Komisi.

Pokud jsou totiž pasy pro zvířata v zájmovém chovu opatřeny individuálním poznávacím číslem a identifikují konkrétní zvíře, nemohou být jako takové předmětem obchodních transakcí. Je tedy vyloučeno, aby uvedené pasy mohly být kvalifikovány jako „zboží“ ve smyslu judikatury Soudního dvora a aby se na ně vztahovala směrnice 98/34.

(viz body 69–71, výrok 3)

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (třetího senátu)

14. dubna 2011(1)

„Veterinární a zootechnické předpisy – Nařízení (ES) č. 998/2003 – Veterinární podmínky pro neobchodní přesuny zvířat v zájmovém chovu – Rozhodnutí 2003/803/ES – Vzorový pas pro přesuny psů, koček a fretek uvnitř Společenství“

Ve spojených věcech C‑42/10, C‑45/10 a C‑57/10,

jejichž předmětem jsou žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podané rozhodnutími Raad van State (Belgie) ze dne 14. ledna 2010, došlými Soudnímu dvoru 25 a 28. ledna 2010, v řízeních

Vlaamse Dierenartsenvereniging VZW (C‑42/10, C‑45/10 a C‑57/10),

Marc Janssens (C‑42/10 a C‑45/10)

proti

Belgische Staat,

za přítomnosti:

Luk Vangheluwe (C‑42/10),

SOUDNÍ DVŮR (třetí senát),

ve složení K. Lenaerts, předseda senátu, D. Šváby (zpravodaj), G. Arestis, J. Malenovský a T. von Danwitz, soudci,

generální advokát: Y. Bot,

vedoucí soudní kanceláře: M. Ferreira, vrchní rada,

s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 3. února 2011,

s ohledem na vyjádření předložená:

–        za Vlaamse Dierenartsenvereniging VZW R. Gielenem, advocaat,

–        za belgickou vládu J.-C. Halleuxem, jako zmocněncem, ve spolupráci s J.-F. De Bockem, avocat,

–        za Evropskou komisi A. Marcoulli a B. Burggraafem, jako zmocněnci,

s přihlédnutím k rozhodnutí, přijatému po vyslechnutí generálního advokáta, rozhodnout věc bez stanoviska,

vydává tento

Rozsudek

1        Žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce se týkají výkladu článku 3 písm. b), čl. 4 odst. 2, článku 5 a článku 17 druhého pododstavce nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 998/2003/ES ze dne 26. května 2003 o veterinárních podmínkách pro neobchodní přesuny zvířat v zájmovém chovu a o změně směrnice Rady 92/65/EHS (Úř. věst. L 146, s. 1; Zvl. vyd. 3/39, s. 75), rozhodnutí Komise 2003/803/ES ze dne 26. listopadu 2003, kterým se stanoví vzorový pas pro přesuny psů, koček a fretek uvnitř Společenství (Úř. věst. L 312, s. 1; Zvl. vyd. 3/41, s. 198), a článku 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/34/ES o postupu při poskytování informací v oblasti norem a technických předpisů a předpisů pro služby informační společnosti (Úř. věst. L 204, s. 37; Zvl. vyd. 13/020, s. 337), ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/48/ES ze dne 20. července 1998 (Úř. věst. L 217, s. 18; Zvl. vyd. 13/21, s. 8, dále jen „směrnice 98/34“).

2        Tyto žádosti byly předloženy v rámci tří žalob podaných ve sporech mezi Vlaamse Dierenartsenvereniging VZW (dále jen „Vlaamse Dierenartsenvereniging“) a Marcem Janssensem (věci C‑42/10 a C‑45/10) proti Belgickému státu, jakož i Vlaamse Dierenartsenvereniging (věc C‑57/10) proti Belgickému státu, jejichž předmětem bylo zrušení královské vyhlášky ze dne 21. září 2004, kterou se mění královská vyhláška ze dne 10. února 1967 o veterinární kontrole vztekliny (koninklijk besluit van 21 september 2004 tot wijziging van het koninklijk besluit van 10 februari 1967 houdende reglement van de diergeneeskundige politie op de hondsdolheid) (Moniteur belge ze dne 24. září 2004, s. 69208, dále jen „vyhláška ze dne 21. září 2004“) (věc C‑42/10), královské vyhlášky ze dne 28. května 2004 o identifikaci a registraci psů (koninklijk besluit van 28 mei 2004 betreffende de identificatie en registratie van honden) (Moniteur belge ze dne 7. června 2004, s. 43185, dále jen „vyhláška ze dne 28. května 2004“) (věc C‑45/10), jakož i královské vyhlášky ze dne 5. května 2004 o vzoru a pravidlech distribuce pasů pro přesuny koček a fretek mezi členskými státy Společenství (koninklijk besluit van 5 mei 2004 houdende het model en de modaliteiten voor de uitgave van het paspoort voor het intracommunautair verkeer van katten en fretten) (Moniteur belge ze dne 24. května 2004, s. 40130, dále jen „vyhláška ze dne 5. května 2004“) (věc C‑57/10).

3        Usnesením předsedy Soudního dvora ze dne 2. března 2010 byly věci C‑42/10, C‑45/10 a C‑57/10, z důvodu, že spolu souvisí, spojeny pro účely písemné a ústní části řízení, jakož i rozsudku, a to na základě článku 43 jednacího řádu Soudního dvora.

 Právní rámec

 Právní úprava Unie

 Nařízení č. 998/2003

4        Článek 3 nařízení č. 998/2003 stanoví:

„Pro účely tohoto nařízení se:

[...]

b)      pasem rozumí jakýkoliv doklad, který umožňuje jasnou identifikaci zvířete v zájmovém chovu, obsahuje údaje umožňující kontrolu statusu zvířete s ohledem na toto nařízení a je vypracován v souladu s druhým pododstavcem článku 17;

[...]“

5        Článek 4 odst. 2 tohoto nařízení zní následovně:

„Bez ohledu na formu musí systém identifikace zvířat obsahovat údaje, které umožní zjistit jméno a adresu majitele zvířete.“

6        Článek 5 uvedeného nařízení stanoví:

„1.      Aniž jsou dotčeny požadavky stanovené v článku 6, při přesunu musejí zvířata v zájmovém chovu druhů uvedených v částech A a B přílohy I:

a)      být identifikována v souladu s článkem 4 a 

b)      být provázena pasem, který vystavil veterinární lékař jmenovaný příslušným orgánem a který potvrzuje, že dané zvíře bylo podle doporučení výrobní laboratoře očkováno, případně opětovně očkováno proti vzteklině inaktivovanou očkovací látkou o účinnosti alespoň jedné mezinárodní antigenové jednotky (norma WHO).

2.      Členské státy mohou povolit přesuny zvířat uvedených v částech A a B přílohy I, která jsou mladší než tři měsíce a nejsou očkována, pokud jsou provázena pasem a od narození pobývala v tomtéž místě, aniž přišla do styku s volně žijícími zvířaty, u nichž je pravděpodobné, že byla vystavena infekci, nebo jsou provázena matkou, na které jsou stále závislá.“

7        Článek 17 druhý pododstavec nařízení č. 998/2003 uvádí:

„Vzory pasů, jež musejí doprovázet převážená zvířata druhů uvedených v částech A a B přílohy I, se vypracují postupem podle čl. 24 odst. 2.“

8        Příloha I, části A a B uvedeného nařízení zahrnuje psy, kočky a fretky.

 Rozhodnutí 2003/803

9        Podle svého článku 1 upravuje rozhodnutí 2003/803 vzorový pas pro přesun psů, koček a fretek mezi členskými státy.

10      Příloha I uvedeného rozhodnutí, na kterou odkazuje jeho článek 2, stanoví formát desek a prvních třech stránek tohoto vzorového pasu následovně:

11      Článek 3 rozhodnutí 2003/803 stanoví, že vzorový pas musí splňovat doplňující požadavky uvedené v jeho příloze II.

12      V této souvislosti příloha II, část A., bod 1 stanoví:

„Vzorový pas musí mít jednotný formát.“

13      Uvedená příloha II, část B, bod 2 písm. c) zní takto:

„na přední straně desek musí být vytisknuto číslo vzorového pasu, které se skládá z kódu ISO členského státu vystavení a následného individuálního poznávacího čísla.“

14      Tato příloha II, část C, bod 4 uvádí, že velikost a tvar „kolonek“ ve vzorovém pasu stanoveném v příloze I jsou pouze orientační a nezávazné.

 Směrnice 98/34

15      Článek 1 směrnice 98/34 stanoví:

„Pro účely této směrnice se rozumí:

1)      ,výrobkem‘: každý průmyslově vyrobený výrobek a každý zemědělský produkt včetně produktů rybolovu;

2)      ,službou‘: jakákoli služba informační společnosti, tj. každá služba poskytovaná zpravidla za úplatu, na dálku, elektronicky a na individuální žádost příjemce služeb.

[...]

3)      ,technickou specifikací‘: specifikace obsažená v dokumentu, který stanoví požadované charakteristiky výrobku, jako jsou úrovně jakosti, ukazatele vlastností, bezpečnost nebo rozměry, včetně požadavků na výrobek, jako jsou obchodní název, terminologie, symboly, zkoušení a zkušební metody, balení, označování výrobků nebo jejich opatřování štítkem s jmenovitými údaji a postupy posuzování shody.

[...]

4)      ,jiným požadavkem‘: požadavek jiný než technická specifikace kladený na výrobek zejména z důvodu ochrany spotřebitelů nebo životního prostředí, který má vliv na jeho spotřební cyklus po jeho uvedení na trh, jako jsou podmínky použití, recyklace, opětovného používání nebo zneškodňování, pokud tyto podmínky mohou významně ovlivnit složení nebo charakter výrobku nebo jeho uvedení na trh;

[...]

11)      ,technickým předpisem‘: technické specifikace a jiné požadavky nebo předpisy pro služby včetně příslušných správních předpisů, jejichž dodržování je při uvedení na trh, při poskytování služby, při usazování poskytovatele služeb nebo při používání v členském státě nebo na jeho větší části závazné de iure nebo de facto , jakož i právní a správní předpisy členských států zakazující výrobu, dovoz, prodej nebo používání určitého výrobku nebo zakazující poskytování nebo využívání určité služby nebo usazování poskytovatele služeb s výjimkou předpisů stanovených v článku 10.

[...]“

16      Článek 8 směrnice 98/34 stanoví:

„1.      S výhradou článku 10, členské státy sdělí neprodleně Komisi každý návrh technického předpisu s výjimkou případu, kdy takový předpis pouze přejímá úplné znění mezinárodní nebo evropské normy a kdy postačí informace o dotyčné normě; členské státy současně Komisi sdělí důvody, pro které je nezbytné takový technický předpis přijmout, pokud již nebyly uvedeny v samotném návrhu.

Je-li to vhodné a nebylo-li tak již učiněno s předchozím sdělením, oznámí současně členské státy znění základních právních nebo správních předpisů, které jsou zásadně a přímo dotčeny, pokud je znalost těchto znění nezbytná pro posouzení účinků navrhovaného technického předpisu.

Členské státy musí v souladu s výše uvedenými podmínkami znovu sdělit návrh technického předpisu, provedou-li v něm změny, které zásadně změní oblast jeho působnosti, zkrátí původně předpokládanou dobu jeho zavedení, doplní specifikace nebo požadavky nebo zpřísní požadavky.

[…]

Komise neprodleně oznámí ostatním členským státům návrh a všechny dokumenty, které jí byly předány. Komise rovněž může tento návrh předložit výboru uvedenému v článku 5, a popřípadě výboru odpovědnému za danou oblast, aby se k němu vyjádřily.

[…]

3.      Členské státy neprodleně sdělí konečné znění technického předpisu Komisi.

[…]“

 Vnitrostátní právní úprava

17      Článek 3 odst. 2 vyhlášky ze dne 5. května 2004 stanoví:

„Každý pas musí být opatřen individuálním poznávacím číslem. Toto číslo sestává ze třinácti znaků, a to kódu ISO pro Belgii ‚BE‘, po němž následuje dvoumístné identifikační číslo distributora a devítimístné pořadové číslo.“

18      Článek 2 odst. 2 druhý pododstavec vyhlášky ze dne 28. května 2004 stanoví:

„Dokladem o provedené identifikaci a registraci psů identifikovaných a zaregistrovaných po vstupu této vyhlášky v platnost je pas, jehož vzor je stanoven v příloze II této vyhlášky, opatřený potvrzením o konečné identifikaci a registraci uvedeným v článku 19. Vzor potvrzení o konečné identifikaci a registraci je stanoven v příloze III této vyhlášky.“

19      Příloha II uvedené vyhlášky, na kterou odkazuje tento článek 2, stanoví vzor pasu pro zvíře v zájmovém chovu, který má 32 stran. Druhá a třetí strana mají následující formát:

20      Článek 20 vyhlášky ze dne 28. května 2004 zní následovně:

„Potvrzení o konečné identifikaci a registraci sestává ze dvou samolepících štítků, které musí být nalepeny na straně 2 a 3 pasu.“

21      Článek 21 této vyhlášky stanoví:

„Po přijetí žluté kopie předběžného potvrzení o identifikaci zaeviduje správce centrálního registru údaje týkající se psa a osoby za něj odpovědné do centrálního registru a zašle zodpovědné osobě potvrzení o konečné identifikaci a registraci spolu s dílem nazvaným „Změna odpovědné osoby / Změna údajů / Úmrtí“, jehož vzor je uveden v příloze IV této vyhlášky. Konečné potvrzení o identifikaci a registraci nalepí odpovědná osoba bezodkladně po jeho přijetí do pasu.“

22      Článek 22 uvedené vyhlášky stanoví:

„V případě převodu psa vyplní převodce díl „Změna odpovědné osoby / Změna údajů / Úmrtí“ a zašle jej do osmi dnů správci centrálního registru. Pas musí být bezodkladně předán nové odpovědné osobě. Správce centrálního registru zašle nové odpovědné osobě doklad o změně spolu s dílem „Změna odpovědné osoby / Změna údajů / Úmrtí“. Nové potvrzení o konečné identifikaci a registraci nalepí tato osoba bezodkladně po jeho přijetí do pasu.“

23      Článek 23 této vyhlášky stanoví:

„V případech stanovených v článcích 6 nebo 7 zašle identifikující osoba, jakmile to bude možné a nejpozději do osmi dnů, díl „Změna odpovědné osoby / Změna údajů / Úmrtí“ s novým identifikačním označením správci centrálního registru. Tento správce zašle odpovědné osobě jako doklad o registraci pod tímto novým identifikačním označením nové potvrzení o konečné identifikaci a registraci spolu s dílem „Změna odpovědné osoby / Změna údajů /Úmrtí.“

24      Článek 1 vyhlášky ze dne 21. září 2004 pozměňuje článek 14 královské vyhlášky ze dne 10. února 1967 o veterinární kontrole vztekliny (Moniteur belge ze dne 25. února 1967, s. 1966 dále jen „vyhláška ze dne 10. února 1967“) následovně:

„1.      Úřední veterinární lékař, který provedl očkování, vydá osvědčení podle vzoru připojeného k této vyhlášce.

2.      Pro psy, kočky nebo fretky, které jsou označeny čitelným tetováním nebo mikročipem nebo jsou identifikovány při očkování, vystaví úřední veterinární lékař pas, který byl distribuován schválenou právnickou osobou v souladu s ustanoveními [vyhlášky ze dne 5. května 2004] nebo správcem centrálního registru pro identifikaci psů zřízenou na základě prováděcích ustanovení k článku 27 [vyhlášky ze dne 28. května 2004]. Po identifikaci či ověření identity zaznamená úřední veterinární lékař do výše uvedeného pasu jím provedené očkování.

Jestliže byl pro psa, kočku či fretku již vystaven pas ve smyslu prvního pododstavce, zaznamená úřední veterinární lékař, který provedl kompletní očkování, po ověření identifikačních údajů, do tohoto pasu nezbytné údaje o provedeném očkování.

3.      Majitelé a držitelé zvířat, která podléhají očkovací povinnosti, musí na žádost některého z orgánů uvedených v článku 27 předložit osvědčení o očkování nebo výše uvedený pas.

 Spory v původním řízení a předběžné otázky

 Věc C‑42/10

25      Předmětem žaloby ze dne 5. listopadu 2004, kterou v původním řízení ve věci C‑42/10 podali Vlaamse Dierenartsenvereniging a M. Janssens, je zrušení vyhlášky ze dne 21. září 2004 v rozsahu, v němž v článku 14 vyhlášky ze dne 10. února 1967, který pozměňuje, ukládá povinnost provést záznam o očkování proti vzteklině do pasu zvířete v zájmovém chovu, který splňuje podmínky upravené ve vyhlášce ze dne 5. května 2004 nebo ve vyhlášce ze dne 28. května 2004.

26      V této souvislosti žalobci v původním řízení tvrdí, že tím, že vyhláška ze dne 21. září 2004 vyhradila monopol pouze Belgische Vereniging voor Identificatie en Registratie van Honden (Belgické sdružení pro identifikaci a registraci psů) (dále jen „BVIRH“), porušuje zásady volného pohybu zboží, služeb a osob a zásadu volné hospodářské soutěže, jakož i nařízení č. 998/2003 a rozhodnutí 2003/803.

27      K posledně uvedenému bodu tito žalobci poznamenávají, že vyhláška ze dne 21. září 2004 brání zápisu očkování do zahraničního pasu pro zvíře v zájmovém chovu nebo do pasu pro zvíře v zájmovém chovu distribuovaného Vlaamse Dierenartsenvereniging. Žalobci rovněž tvrdí, že odkaz na vyhlášky ze dne 5. a 28. května 2004 je nepřípustný, neboť tyto vyhlášky obsahují dodatečné požadavky k požadavkům na pas pro zvíře v zájmovém chovu, upravený v nařízení č. 998/2003. Podle jejich názoru spojují uvedené vyhlášky s tímto pasem především povinnost registrace a povinnost umožnit zpětné vysledování. Pas upravený v uvedeném nařízení přitom plní podle nich pouze čistě zdravotní účel. Kromě toho mají žalobci za to, že takové doplnění nebylo nikdy součástí záměru zákonodárce Unie, protože identifikace zvířete je nezbytná pouze v souvislosti s potvrzením jeho zdravotního stavu. Navíc není podle žalobců dovoleno, aby do zdravotního dokumentu vlepovaly štítky třetí osoby, tak jako to upravuje vyhláška ze dne 28. května 2004. Pokud jde o vyhlášku ze dne 5. května 2004, žalobci uvádějí, že tím, že stanoví, že pasy vydané v Belgii musí obsahovat individuální poznávací třináctimístné číslo, zavádí tato vyhláška další požadavek, který není předpisy Unie vyžadován.

28      Žalovaný ve věci v původním řízení namítá, že pas, o který jde v nařízení č. 998/2003, je především identifikačním dokladem, a že je tedy zcela logické, že přijal opatření, jež zajišťují koherentní a jednotnou politiku, která zavádí povinně jeden dokument, který slouží v Belgii jako doklad identifikace a registrace a při přesunech v rámci Společenství jako identifikační a zdravotní dokument. Pokud jde o domnělé monopolní postavení BVIRH, žalovaný uvádí, že toto sdružení není jediné, které bylo uznáno státem.

29      Za těchto podmínek se Raad van State rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

„1)      Brání čl. 3 písm. b), čl. 4 odst. 2, článek 5 a čl. 17 druhý pododstavec nařízení [č. 998/2003], jakož i články a přílohy rozhodnutí [2003/803] vnitrostátní právní úpravě, která v souvislosti s pasem pro kočky a fretky odkazuje [...] na vzor a dodatečné požadavky upravené rozhodnutím [2003/803], avšak navíc také stanoví, že každý pas musí být opatřen individuálním poznávacím třináctimístným číslem, které se skládá z kódu ISO pro Belgii ‚BE‘, po němž následuje dvoumístné identifikační číslo distributora a devítimístné pořadové číslo?

2)      Brání čl. 3 písm. b), čl. 4 odst. 2, článek 5 a čl. 17 druhý pododstavec nařízení [č. 998/2003], jakož i články a přílohy rozhodnutí [2003/803] vnitrostátní právní úpravě, která upravuje používání vzoru evropského pasu pro zvířata v zájmovém chovu také jako dokladu o identifikaci a registraci psů, a navíc stanoví, že třetí osoby provádějí změny identifikačních údajů o majiteli a zvířeti v částech I až III evropského pasu pro zvířata v zájmovém chovu, osvědčeného úředním veterinárním lékařem, přelepením původních identifikačních údajů samolepícími identifikačními štítky?“

 Věc C‑45/10

30      Předmětem žaloby ze dne 30. července 2004, kterou v původním řízení ve věci C‑45/10 podali Vlaamse Dierenartsenvereniging a M. Janssens, je zrušení vyhlášky ze dne 28. května 2004.

31      V této souvislosti žalobci v původním řízení nejprve uvádí, že tato vyhláška vytváří monopolní postavení BVIHR v oblasti distribuce pasů určených pro psy, což veterinárním lékařům brání v možnosti nechat vytisknout jejich pasy pro zvířata v zájmovém chovu v jiném členském státě, než je Belgické království. Uvedená vyhláška je rovněž zdrojem podvodných jednání a vede k diskriminaci, protože spojuje identifikaci psů obsaženou v pasech, o které se jedná v původním řízení, s povinností registrace a povinností umožnit zpětné vysledování, zatímco tato povinnost není stanovena u koček a fretek, a to přesto, že se právní úprava Unie pro všechny tyto druhy zvířat shoduje. Žalobci navíc tvrdí, že přímý účinek právní úpravy Unie vyžaduje, aby Vlaamse Dierenartsenvereiniging přijalo veškerá nezbytná opatření k zajištění toho, aby jeho členové byli schopni dodržovat uvedenou právní úpravu, a má rovněž za následek nepoužitelnost vyhlášky ze dne 28. května 2004. Uvedení žalobci poukazují dále na to, že používání samolepících štítků porušuje cíl sledovaný rozhodnutím 2003/803, jímž je usnadnit kontroly prováděné příslušnými orgány. Rovněž tvrdí, že se dotyčný členský stát nemůže dovolávat zásady subsidiarity.

32      Žalobci v původním řízení dále tvrdí, že ustanovení vyhlášky ze dne 28. května 2004, která používají vzor pasu pro zvířata v zájmovém chovu upraveného rozhodnutím č. 2003/803 jako doklad o identifikaci a registraci psů, která upravují nalepování samolepících štítků do pasu za účelem identifikace majitele a zvířete a která se od uvedeného vzoru liší umísťováním údajů o novém majiteli, představují technické předpisy ve smyslu směrnice 98/34, které měly být podle jejího článku 8 před jejich přijetím sděleny Evropské komisi. V tomto ohledu zastávají žalobci názor, že psi spolu s jejich pasy musí být považováni za zboží.

33      V rozsudku ze dne 9. ledna 2006 (č. 153 336), kterým byl zamítnut návrh na odklad provádění napadené vyhlášky, předkládající soud rozhodl, že pouhá skutečnost, že určitá otázka byla na úrovni Unie upravena bezprostředně závaznými předpisy, nebrání tomu, aby vnitrostátní orgán, příslušný v dané oblasti, přijal v národním obecném zájmu vlastní doplňující ustanovení upravující aspekty, které nejsou upraveny právními předpisy Unie, nebo pokud tyto právní předpisy nebrání doplňující vnitrostátní právní úpravě. Žalovaný v původním řízení tedy mohl podle názoru tohoto soudu vydat vnitrostátní právní úpravu za předpokladu, že tato úprava nebrání plnému účinku právní úpravy Unie. Vzhledem k tomu, že nařízení č. 998/2003 ani rozhodnutí 2003/803 neobsahují podle tohoto soudu ustanovení o výrobě pasů pro psy a jejich distribuci veterinárním lékařům, nepřekračuje vyhláška ze dne 28. května 2004 rámec zavedený uvedeným rozhodnutím. U vlepování samolepících štítků do těchto pasů měl uvedený soud obdobně za to, že nařízení č. 998/2003 ani rozhodnutí 2003/803 nezakazují zaznamenávání individuálních údajů do těchto pasů prostřednictvím samolepících štítků, pokud tato praxe nevede k odchylkám od vzoru pasu upraveného v rozhodnutí 2003/803.

34      Vzhledem k tomu, že žalobci v původním řízení trvali na svém tvrzení ohledně neslučitelnosti vyhlášky ze dne 28. května 2004 s právní úpravou Unie, rozhodl Raad van State o přerušení řízení a položil Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

„1)      Brání čl. 3 písm. b), čl. 4 odst. 2, článek 5 a čl. 17 druhý pododstavec nařízení [č. 998/2003], jakož i články a přílohy rozhodnutí [2003/803] vnitrostátní právní úpravě, která upravuje používání vzoru evropského pasu pro zvířata v zájmovém chovu také jako dokladu o identifikaci a registraci psů a navíc stanoví, že třetí osoby provádějí změny identifikačních údajů o majiteli a zvířeti v částech I až III evropského pasu pro zvířata v zájmovém chovu, osvědčeného úředním veterinárním lékařem, přelepením původních identifikačních údajů samolepícími identifikačními štítky?

2)      Představují vnitrostátní ustanovení, která používají vzor evropského pasu pro zvířata v zájmovém chovu, upravený v rozhodnutí [2003/803], také jako doklad o identifikaci a registraci psů, a která navíc stanoví, že třetí osoby mohou prostřednictvím samolepících identifikačních štítků provádět změny identifikačních údajů o majiteli a zvířeti v částech I až III tohoto pasu, technické předpisy ve smyslu článku 1 směrnice [98/34], které musí být podle článku 8 této směrnice před jejich přijetím sděleny Komisi?“

 Věc C‑57/10

35      Předmětem žaloby ze dne 7. června 2004, kterou v původním řízení ve věci C‑57/10 podalo Vlaamse Dierenartsenvereniging, je zrušení vyhlášky ze dne 5. května 2004.

36      V této souvislosti žalobce v původním řízení tvrdí, že uvedená vyhláška porušuje článek 3 písm. g) ES, články 30 ES, 81 ES a 82 ES, zásady volného pohybu zboží, služeb, osob a kapitálu, nařízení č. 998/2003, rozhodnutí 2003/803, jakož i směrnici 98/34.

37      Tím, že vyhláška ze dne 5. května 2004 stanovila způsob vytvoření individuálního poznávacího čísla uvedeného na pasech pro zvířata v zájmovém chovu podrobněji, než činí právní úprava Unie, porušuje podle žalobce přímý účinek, který článek 249 ES přiznává nařízením a rozhodnutím Unie, a představuje technický předpis, který v rozporu se směrnicí 98/34 nebyl sdělen Komisi.

38      Žalovaný v původním řízení tvrdí, že pro stanovení tohoto individuálního poznávacího čísla mají vnitrostátní orgány podle nařízení č. 998/2003 prostor pro uvážení, který jim umožňuje přijímat doplňující rozhodnutí určená k zavedení řádného procesu identifikace zvířat. Tento žalovaný také poukazuje na to, že vyhláška ze dne 5. května 2004 nespadá do působnosti směrnice 98/34.

39      V rozsudku ze dne 9. ledna 2006 (č. 136 163), kterým byl zamítnut návrh na odklad provádění uvedené vyhlášky, předkládající soud rozhodl, že pouhá skutečnost, že určitá otázka byla na úrovni Unie upravena bezprostředně závaznými předpisy, nebrání tomu, aby vnitrostátní orgán příslušný v dané oblasti přijal v celostátním obecném zájmu vlastní doplňující ustanovení upravující aspekty, které nejsou upraveny právními předpisy Unie, nebo pokud tyto právní předpisy nebrání doplňující vnitrostátní právní úpravě. Žalovaný v původním řízení tedy mohl podle názoru tohoto soudu vydat vnitrostátní právní úpravu za předpokladu, že tato úprava nebrání plnému účinku právní úpravy Unie. Vzhledem k tomu, že nařízení č. 998/2003 ani rozhodnutí 2003/803 neobsahují podle tohoto soudu ustanovení o výrobě pasů pro kočky a fretky a jejich distribuci veterinárním lékařům, nepřekračuje vyhláška rámec zavedený uvedeným rozhodnutím.

40      Vzhledem k tomu, že žalobce v původním řízení trval na svém tvrzení o neslučitelnosti vyhlášky ze dne 5. května 2004 s právní úpravou Unie, rozhodl Raad van State o přerušení řízení a položil Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

„1)      Brání čl. 3 písm. b), čl. 4 odst. 2, článek 5 a čl. 17 druhý pododstavec nařízení [č. 998/2003], jakož i články a přílohy rozhodnutí [2003/803] vnitrostátní právní úpravě, která v souvislosti s pasem pro kočky a fretky odkazuje na vzor a dodatečné požadavky upravené rozhodnutím [2003/803], avšak navíc také stanoví, že každý pas musí být opatřen individuálním poznávacím třináctimístným číslem, které se skládá z kódu ISO pro Belgii ‚BE‘, po němž následuje dvoumístné identifikační číslo distributora a devítimístné pořadové číslo?

2)      Představuje vnitrostátní právní úprava, která v souvislosti s pasem pro kočky a fretky odkazuje na vzor a na dodatečné požadavky upravené rozhodnutím [2003/803], avšak navíc také stanoví, že každý pas musí být opatřen individuálním poznávacím třináctimístným číslem, které se skládá z kódu ISO pro Belgii ‚BE‘, po němž následuje dvoumístné identifikační číslo distributora a devítimístné pořadové číslo, technický předpis ve smyslu článku 1 směrnice [98/34], který musí být podle článku 8 této směrnice před svým přijetím sdělen Komisi?“

 K předběžným otázkám

 Úvodní poznámky

41      Ve svém vyjádření uvádí Vlaamse Dierenartsenvereniging, žalobce ve všech třech věcech v původním řízení, dvě doplňkové otázky, ohledně nichž tvrdí, že by se k nim měl Soudní dvůr z důvodu jejich významu taktéž vyslovit.

42      V tomto ohledu je třeba připomenout, že v rámci spolupráce mezi Soudním dvorem a vnitrostátními soudy stanovené článkem 267 SFEU je věcí pouze vnitrostátního soudu, kterému byl spor předložen a jenž musí nést odpovědnost za soudní rozhodnutí, které bude vydáno, posoudit s ohledem na konkrétní okolnosti projednávané věci jak nezbytnost rozhodnutí o předběžné otázce pro vydání jeho rozsudku, tak i relevanci otázek, které Soudnímu dvoru klade (viz v tomto smyslu rozsudek ze dne 15. října 2009, Hochtief a Linde-Kca-Dresden, C‑138/08, Sb. rozh. s. I‑9889, bod 20 a citovaná judikatura).

43      Určit otázky, které budou položeny Soudnímu dvoru, je tedy oprávněn pouze vnitrostátní soud a účastníci řízení nemohou měnit obsah těchto otázek (výše uvedený rozsudek Hochtief a Linde-Kca-Dresden, bod 21 a citovaná judikatura).

44      Kromě toho změna obsahu předběžných otázek nebo odpověď na doplňující otázky zmíněné žalobcem v původním řízení v jeho vyjádření by byla neslučitelná s úlohou svěřenou Soudnímu dvoru článkem 267 SFEU, jakož i s povinností Soudního dvora zajistit, aby vlády členských států a zúčastněné strany mohly předložit svá vyjádření podle článku 23 statutu Soudního dvora Evropské unie vzhledem k tomu, že podle tohoto ustanovení jsou zúčastněným stranám oznamována pouze předkládací rozhodnutí (viz v tomto smyslu výše uvedený rozsudek Hochtief a Linde-Kca-Dresden, bod 22 a citovaná judikatura).

45      Z toho vyplývá, že Soudní dvůr nemůže provést analýzu doplňujících otázek vznesených ze strany Vlaamse Dierenartsenvereniging.

 K prvním otázkám ve věcech C‑42/10 a C‑57/10

46      Podstatou prvních otázek předkládajícího soudu předložených ve věcech C‑42/10 a C‑57/10 je, zda čl. 3 písm. b), čl. 4 odst. 2, článek 5 a čl. 17 druhý pododstavec nařízení č. 998/2003, jakož i články a přílohy rozhodnutí 2003/803 musí být vykládány v tom smyslu, že brání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je úprava ve věci v původním řízení, která ukládá povinnost číslovat pasy pro zvířata v zájmovém chovu pomocí individuálního poznávacího čísla, které se skládá z dvoumístného kódu ISO pro Belgické království „BE“, dále z dvoumístného identifikačního čísla schváleného distributora a následného devítimístného pořadového čísla.

47      V tomto ohledu je nutno připomenout, že z důvodu jejich samotné povahy a funkce v systému pramenů práva Unie mají ustanovení nařízení obecně ve vnitrostátních právních řádech bezprostřední účinek, aniž je třeba, aby vnitrostátní orgány přijaly prováděcí opatření, nebo aniž je třeba, aby zákonodárce Unie přijal doplňující předpisy (rozsudek ze dne 28. října 2010, SGS Belgium a další, C‑367/09, Sb. rozh. s. I‑0000, bod 32 a citovaná judikatura).

48      Nicméně některá ustanovení nařízení, přestože byla doplněna prováděcím rozhodnutím, mohou pro účely svého uplatnění vyžadovat přijetí vnitrostátních prováděcích opatření (viz v tomto smyslu obdobně rozsudek ze dne 11. ledna 2001, Monte Arcosu, C‑403/98, Recueil, s. I‑103, bod 26).

49      Tak je tomu zjevně v případě čl. 5 odst. 1 písm. b) nařízení č. 998/2003 ve spojení s přílohou II, částí B, bodem 2, písm. c) rozhodnutí 2003/803.

50      Kromě povinnosti uvádět kód ISO členského státu vydání na počátku řady znaků tvořících individuální poznávací číslo, které musí být uvedeno v pasu pro zvíře v zájmovém chovu, neupravují totiž tato ustanovení nařízení č. 998/2003 a rozhodnutí 2003/803 žádný specifický způsob sestavení uvedeného čísla. Povinnost stanovit způsob sestavení tohoto čísla proto přenechávají členským státům.

51      Je nutno konstatovat, že vnitrostátní právní úprava dotčená ve věci v původním řízení splňuje požadavky kladené na číslování pasů upravené v čl. 5 odst. 1 písm. b) nařízení č. 998/2003 ve spojení s přílohou II, částí B, bodem 2 písm. c) rozhodnutí 2003/803. Uvedená vnitrostátní úprava totiž stanoví, že každý pas je opatřen individuálním poznávacím číslem a že první dva znaky tohoto čísla představují kód ISO Belgického království „BE“. Tím, že dotčená vnitrostátní právní úprava provádí výše uvedená ustanovení práva Unie a tím, že navíc upravuje způsob číslování pro ostatní znaky, z nichž sestává číslo pasu, zajišťuje plný účinek těchto posledně uvedených ustanovení.

52      Z výše uvedeného vyplývá, že na první otázky položené ve věcech C‑42/10 a C‑57/10 je nutno odpovědět tak, že čl. 3 písm. b), čl. 4 odst. 2, článek 5 a čl. 17 druhý pododstavec nařízení č. 998/2003, jakož i články a přílohy rozhodnutí 2003/803 musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní právní úpravě, která ukládá povinnost číslovat pasy pro zvířata v zájmovém chovu pomocí individuálního poznávacího čísla, které se skládá z dvoumístného kódu ISO dotyčného členského státu, dále z dvoumístného identifikačního čísla schváleného distributora a devítimístného pořadového čísla, pokud zaručuje jeho individuální charakter.

 Ke druhé otázce ve věci C‑42/10 a první otázce ve věci C‑45/10

53      Podstatou druhé otázky ve věci C‑42/10 a první otázky ve věci C‑45/10 předkládajícího soudu je, zda čl. 3 písm. b), čl. 4 odst. 2, článek 5 a čl. 17 druhý pododstavec nařízení č. 998/2003, jakož i články a přílohy rozhodnutí 2003/803 brání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je úprava dotčená ve věci v původním řízení, podle které se pas pro zvířata v zájmovém chovu používá nejen jako cestovní doklad podle právních předpisů Unie, ale i jako doklad o identifikaci a registraci psů v tuzemsku, a podoba údajů týkajících se identifikace majitele a zvířete v něm uvedených se liší od podoby upravené v rozhodnutí, přičemž jejich změna se provádí přelepením původních údajů novými prostřednictvím samolepících štítků.

54      Pokud jde v první řadě o používání pasu pro zvířata v zájmovém chovu jako dokladu o identifikaci a registraci psů v tuzemsku, je nutno zdůraznit, že předmětem sporu je používání uvedeného pasu k paralelním účelům, které jsou odlišné od účelu upraveného právními předpisy Unie, jímž je harmonizace veterinárních podmínek pro přesuny zvířat v zájmovém chovu uvnitř Společenství, které nejsou obchodního charakteru.

55      V této souvislosti je nutno uvést, že znění ani duch nařízení č. 998/2003 a rozhodnutí 2003/803 neumožňují dospět k závěru, že by měl pas pro zvířata v zájmovém chovu plnit jedinou a výlučnou funkci, kterou je splnění cílů stanovených právní úpravou Unie, a že by z tohoto důvodu bylo používání uvedeného pasu v tuzemsku pro jiné účely zakázáno. Ze třetího a čtvrtého bodu odůvodnění rozhodnutí 2003/803, jakož i ze vzoru pasu uvedeného v příloze uvedeného rozhodnutí naopak vyplývá, že tento pas obsahuje stránky, které umožňují zápis údajů, které nevyplývají z právních předpisů Unie. Předvídá například osvědčení i o jiných očkováních, které nařízení (ES) č. 998/2003 nevyžaduje, jakož i oddíly nazvané „klinické vyšetření“ a „ověření“, jež slouží tomu, aby pas pro zvíře v zájmovém chovu mohl být použit i pro přesun zvířat mimo území Unie.

56      Použití tohoto pasu pro jiné účely, než jsou účely uvedené v právních předpisech Unie, tedy nemůže být v zásadě zakázáno.

57      Přesto je nezbytné, aby toto používání nezpochybnilo účinné použití nařízení č. 998/2003 a rozhodnutí 2003/803 nebo cíle, které sledují. Účastníci původního řízení nebo zúčastněné osoby uvedené v článku 23 statutu Soudního dvora, kteří podali vyjádření, přitom neprokázali ani netvrdili, že by použití uvedeného pasu pro účely identifikace a registrace psů v tuzemsku mělo takový účinek.

58      Pokud jde zadruhé o uvedení údajů týkajících se identifikace majitele a zvířete, jejichž změna se provádí vložením nových údajů namísto původních přelepením samolepícími štítky, je nutno uvést, že účelem takové právní úpravy, jako je úprava dotčená ve věci v původním řízení, je vytvoření pasu pro zvíře v zájmovém chovu, jehož formát se odlišuje od formátu vzorového pasu upraveného v rozhodnutí 2003/803.

59      Zatímco příloha I rozhodnutí 2003/803 stanoví, že první strana vzorového pasu obsahuje tři políčka pro zápis identifikačních údajů a adresy tří po sobě jdoucích majitelů zvířete, právní úprava dotčená ve věci v původním řízení stanoví, že první strana pasu pro zvíře v zájmovém chovu má pouze jedno políčko, v němž musí být v případě, že dojde ke změně adresy nebo identifikačních údajů majitele zvířete, postupně nalepovány, po jednotlivých změnách, samolepící štítky.

60      V této souvislosti je nezbytné připomenout, že podle článku 288 čtvrtého pododstavce SFEU jsou rozhodnutí Komise určená členským státům závazná v celém rozsahu.

61      Kromě toho ze samotného cíle rozhodnutí 2003/803, ze vzorového pasu uvedeného v příloze I tohoto rozhodnutí a z přílohy II, části A, bodu 1 tohoto rozhodnutí, kde je stanoveno, že „[v]zorový pas musí mít jednotný formát“, vyplývá, že cílem uvedeného rozhodnutí je zavést jednotný dokument bez ohledu na to, jaký stát jej vydává, jehož formát a obsah musí členský stát dodržet, s výhradou mírných úprav, které jsou vyčerpávajícím způsobem stanoveny v příloze II, části C, bodu 4 uvedeného rozhodnutí.

62      Taková vnitrostátní právní úprava, jako je úprava dotčená ve věci v původním řízení, která tím, že stanoví formát první stránky pasu pro zvířata v zájmovém chovu tak, že se na ní vyskytuje pouze jedno políčko pro záznam identifikačních údajů a adresy prvního majitele zvířete, jejichž následné změny jsou prováděny nalepením samolepících štítků, přitom porušuje požadavek jednotného formátu diktovaného vzorovým pasem, který především vyžaduje, aby první strana pasu pro zvířata v zájmovém chovu obsahovala políčka a formát umožňující zápis identifikačních údajů a adresy tří po sobě jdoucích majitelů zvířete.

63      Kromě toho, jak uvedla při jednání Komise, přelepování samolepících štítků přes sebe brání identifikaci po sobě jdoucích majitelů zvířete, a to přesto, že je taková identifikace v oblasti veterinárních předpisů významná a že nařízení č. 998/2003 a rozhodnutí 2003/803 upravila právě tuto oblast.

64      Obdobně je používání takových samolepících štítků, jako jsou štítky upravené v právních předpisech dotčených ve věci v původním řízení, které představuje změnu formátu určeného vzorovým pasem, rovněž překážkou přesunu zvířat v zájmovém chovu mimo členský stát původu, jelikož v takových případech vyžaduje vydání nového pasu v členském státě určení.

65      Vzhledem k výše uvedenému je třeba na druhou otázku ve věci C‑42/10 a na první otázku ve věci C‑45/10 odpovědět tak, že čl. 3 písm. b), čl. 4 odst. 2, článek 5 a čl. 17 druhý pododstavec nařízení č. 998/2003, jakož i články a přílohy rozhodnutí 2003/803 musí být vykládány tak, že:

–        nebrání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je úprava dotčená ve věci v původním řízení, podle které se pas pro zvířata v zájmovém chovu používá nejen jako cestovní doklad podle právních předpisů Unie, ale i jako doklad o identifikaci a registraci psů v tuzemsku, a

–        brání takovým vnitrostátním právním předpisům, jako jsou předpisy dotčené ve věci v původním řízení, podle kterých obsahuje pas pro zvířata v zájmovém chovu pouze jedno políčko určené pro záznam identifikačních údajů a adresy majitele zvířete, jejichž následné změny se provádí přelepením samolepícími štítky.

 Ke druhým otázkám ve věcech C‑45/10 a C‑57/10

66      Podstatou druhých otázek položených předkládajícím soudem ve věcech C‑45/10 a C‑57/10 je, zda taková vnitrostátní ustanovení, jako jsou obsažena v belgické právní úpravě, která upravují pasy pro zvířata v zájmovém chovu a týkají se jejich používání jako dokladu identifikace a registrace psů, jakož i používání samolepících štítků k provádění změn identifikačních údajů majitele a zvířete na jedné straně, a vnitrostátní ustanovení upravující sestavení individuálního poznávacího čísla pro kočky a fretky na straně druhé musí být považována za technické předpisy ve smyslu směrnice 98/34.

67      V této souvislosti je třeba uvést, že jak vyplývá z právního základu směrnice 98/34, tedy článku 100 A Smlouvy o ES (nyní po změně článek 95 ES), jakož i z druhého a čtvrtého bodu odůvodnění této směrnice, přispívají právní předpisy Unie upravující postup při poskytování informací v oblasti norem a technických předpisů a předpisů pro služby informační společnosti k řádnému fungování vnitřního trhu především tím, že zajišťují volný pohyb zboží.

68      Soudní dvůr měl navíc příležitost upřesnit, že pod pojem volného pohybu zboží spadají pouze výrobky ocenitelné penězi a způsobilé jako takové tvořit předmět obchodních transakcí (viz v tomto smyslu především rozsudky ze dne 10. prosince 1968, Komise v. Itálie, 7/68, Recueil, s. 617, 626, a ze dne 26. října 2006, Komise v. Řecko, C‑65/05, Sb. rozh. s. I‑10341, body 23 až 25).

69      Je přitom nesporné, že pokud jsou pasy pro zvířata v zájmovém chovu opatřeny individuálním poznávacím číslem a identifikují konkrétní zvíře, nemohou být jako takové předmětem obchodních transakcí.

70      Je tedy vyloučeno, aby uvedené pasy mohly být kvalifikovány jako „zboží“ ve smyslu judikatury Soudního dvora a aby se na ně vztahovala směrnice 98/34. V důsledku toho takové specifikace, jako jsou specifikace stanovené v belgické právní úpravě, která je předmětem původního řízení, nemohou být kvalifikovány jakožto technické specifikace, které musí být před svým přijetím sděleny Komisi podle článku 8 této směrnice a které, pokud k tomu nedojde, nesmí být vnitrostátním soudem použity (viz v tomto smyslu rozsudek ze dne 8. listopadu 2007, Schwibbert, C‑20/05, Sb. rozh. s. I‑9447, body 33 a 44, jakož i citovaná judikatura).

71      Z výše uvedeného vyplývá, že na druhé otázky položené ve věcech C‑45/10 a C‑57/10 je třeba odpovědět tak, že taková vnitrostátní ustanovení, jako jsou obsažena v právní úpravě dotčené ve věci v původním řízení, která upravují pasy pro zvířata v zájmovém chovu a týkají se jejich používání jako dokladu identifikace a registrace psů, jakož i používání samolepících štítků k provádění změn identifikačních údajů majitele a zvířete na jedné straně, a vnitrostátní ustanovení upravující sestavení individuálního poznávacího čísla pro kočky a fretky na straně druhé nepředstavují technické předpisy ve smyslu článku 1 směrnice 98/34, které musí být podle článku 8 této směrnice před jejich přijetím sděleny Komisi.

 K nákladům řízení

72      Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (třetí senát) rozhodl takto:

1)      Článek 3 písm. b), čl. 4 odst. 2, článek 5 a čl. 17 druhý pododstavec nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 998/2003 ze dne 26. května 2003 o veterinárních podmínkách pro neobchodní přesuny zvířat v zájmovém chovu a o změně směrnice Rady 92/65/EHS, jakož i články a přílohy rozhodnutí Komise 2003/803/ES ze dne 26. listopadu 2003, kterým se stanoví vzorový pas pro přesuny psů, koček a fretek uvnitř Společenství, musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní právní úpravě, která ukládá povinnost číslovat pasy pro zvířata v zájmovém chovu pomocí individuálního poznávacího čísla, které se skládá z dvoumístného kódu ISO dotyčného členského státu, dále z dvoumístného identifikačního čísla schváleného distributora a devítimístného pořadového čísla, pokud zaručuje jeho individuální charakter.

2)      Článek 3 písm. b), čl. 4 odst. 2, článek 5 a čl. 17 druhý pododstavec nařízení č. 998/2003, jakož i články a přílohy rozhodnutí 2003/803 musí být vykládány tak, že:

–        nebrání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je úprava dotčená ve věci v původním řízení, podle které se pas pro zvířata v zájmovém chovu používá nejen jako cestovní doklad podle právních předpisů Unie, ale i jako doklad o identifikaci a registraci psů v tuzemsku, a

–        brání takovým vnitrostátním právním předpisům, jako jsou předpisy dotčené ve věci v původním řízení, podle kterých obsahuje pas pro zvířata v zájmovém chovu pouze jedno políčko určené pro záznam identifikačních údajů a adresy majitele zvířete, jejichž následné změny se provádí přelepením samolepícími štítky.

3)      Taková vnitrostátní ustanovení, jako jsou obsažena v právní úpravě dotčené ve věci v původním řízení, která upravují pasy pro zvířata v zájmovém chovu a týkají se jejich používání jako dokladu identifikace a registrace psů, jakož i používání samolepících štítků k provádění změn identifikačních údajů majitele a zvířete na jedné straně, a vnitrostátní ustanovení upravující sestavení individuálního poznávacího čísla pro kočky a fretky na straně druhé nepředstavují technické předpisy ve smyslu článku 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/34/ES ze dne 22. června 1998 o postupu při poskytování informací v oblasti norem a technických předpisů a předpisů pro služby informační společnosti, ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/48/ES ze dne 20. července 1998, které musí být podle článku 8 této směrnice před jejich přijetím sděleny Evropské komisi.

Podpisy.

---

1 Jednací jazyk: nizozemština