EUR-Lex Access to European Union law
This document is an excerpt from the EUR-Lex website
Document 62010CC0047
Opinion of Mr Advocate General Bot delivered on 9 June 2011.#Republic of Austria v European Commission.#Appeal – State aid – Articles 87 EC and 88(2) and (3) EC – Regulation (EC) No 659/1999 – Decision not to raise any objections – Action for annulment – Pleas in law that may be relied upon in an action for annulment – Notion of ‘interested party’ – Statement of reasons for judgments – Burden of proof – Measures of organisation of procedure before the General Court – Articles 64 and 81 of the Rules of Procedure of the General Court.#Case C-47/10 P.
Stanovisko generálního advokáta Y. Bota přednesené dne 9. června 2011.
Rakouská republika v. Evropská komise.
Kasační opravný prostředek – Státní podpory – Článek 87 ES a čl. 88 odst. 2 a 3 ES – Nařízení (ES) č. 659/1999 – Rozhodnutí nevznášet námitky – Žaloba na neplatnost – Podmínky přípustnosti – Uplatnitelné důvody neplatnosti – Pojem ‚zúčastněná strana‘ – Odůvodnění rozsudků – Důkazní břemeno – Organizační procesní opatření před Tribunálem – Články 64 a 81 jednacího řádu Tribunálu.
Věc C-47/10 P.
Stanovisko generálního advokáta Y. Bota přednesené dne 9. června 2011.
Rakouská republika v. Evropská komise.
Kasační opravný prostředek – Státní podpory – Článek 87 ES a čl. 88 odst. 2 a 3 ES – Nařízení (ES) č. 659/1999 – Rozhodnutí nevznášet námitky – Žaloba na neplatnost – Podmínky přípustnosti – Uplatnitelné důvody neplatnosti – Pojem ‚zúčastněná strana‘ – Odůvodnění rozsudků – Důkazní břemeno – Organizační procesní opatření před Tribunálem – Články 64 a 81 jednacího řádu Tribunálu.
Věc C-47/10 P.
Sbírka rozhodnutí 2011 I-10707
ECLI identifier: ECLI:EU:C:2011:373
STANOVISKO GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA
YVESE BOTA
přednesené dne 9. června 2011(1)
Věc C‑47/10 P
Rakouská republika
proti
Scheucher-Fleisch GmbH a dalším
„Kasační opravný prostředek – Státní podpory poskytnuté Rakouskou republikou v oblasti ekologického zemědělství – Rozhodnutí Komise nevznést námitky – Žaloba na neplatnost – Přípustnost – Právo ‚zúčastněných stran‘ – Podmínky zahájení formálního vyšetřovacího řízení – Pojem ‚závažné potíže‘ – Rozsah soudního přezkumu Tribunálu“
1. Projednávaná věc znovu ukazuje obtíže spojené s uplatňováním judikatury Soudního dvora týkající se práva stěžovatelů v rámci řízení o kontrole státních podpor. Vyvolává zejména otázku rozsahu pravomoci Tribunálu Evropské unie při výkladu důvodů předložených zúčastněnou stranou, pokud se tato strana na podporu své žaloby dovolává jak důvodů směřujících k ochraně jejích procesních práv, tak důvodů směřujících ke zpochybnění opodstatněnosti rozhodnutí Evropské komise(2).
2. Projednávaná věci poskytuje rovněž Soudnímu dvoru příležitost připomenout rozsah uvážení, které má Komise, je-li při přezkumu slučitelnosti podpory konfrontována se závažnými potížemi, jakož i rozsah příslušného soudního přezkumu.
3. V rozsudku ze dne 18. listopadu 2009, Scheucher – Fleisch a další v. Komise(3) Soud prvního stupně (nyní Tribunál) vyhověl žalobě podané společností Scheucher – Fleisch GmbH, jakož i dalšími podniky(4) jako částečně přípustné a zrušil rozhodnutí Komise K(2004) 2037 v konečném znění ze dne 30. června 2004 o státních podporách NN 34A/2000 týkajících se programů jakosti a značek „AMA-Biozeichen“ a „AMA-Gütesiegel“ v Rakousku(5). Tribunál rozhodl, že přezkum slučitelnosti dotčených podpor se společným trhem je ve skutečnosti spojen se závažnými potížemi, které měly Komisi vést k zahájení formálního vyšetřovacího řízení ve smyslu čl. 88 odst. 2 ES. Tuto analýzu zpochybňuje Rakouská republika, jakož i Komise, která zároveň podala vzájemný kasační opravný prostředek.
4. V tomto stanovisku Soudnímu dvoru navrhnu tyto kasační opravné prostředky zamítnout.
I – Právní rámec Unie
5. Nejprve uvedu relevantní články Smlouvy o ES a poté poukážu na použitelná ustanovení nařízení (ES) č. 659/1999(6), které je prováděcím nařízením k článkům 87 ES a 88 ES. Upřesním rovněž relevantní body pokynů ke státní podpoře na reklamu.
A – Smlouva o ES
6. Podle článku 87 ES podléhají podpory poskytované v jakékoli formě členským státem nebo ze státních prostředků, které narušují nebo mohou narušit hospodářskou soutěž, zásadnímu zákazu, který je doprovázen výjimkami uvedenými v čl. 87 odst. 2 a 3 ES.
7. Článek 87 odst. 3 ES vypočítává podpory, které lze považovat za slučitelné se společným trhem. Mezi těmito podporami jsou uvedeny podpory, které mají usnadnit rozvoj určitých hospodářských činností nebo hospodářských oblastí.
8. Pro zajištění provedení těchto ustanovení Smlouva, a konkrétně její článek 88 ES, zavádí postup kontroly, jakož i předchozího povolování státních podpor, v němž je hlavní úloha svěřena Komisi. Toto řízení o kontrole se skládá ze dvou fází.
9. Předběžná fáze přezkumu podpor je zavedena v čl. 88 odst. 3 ES(7). Na základě tohoto ustanovení jsou členské státy povinny oznamovat Komisi své záměry poskytnout nebo upravit podpory a tyto záměry nesmí provádět, dokud Komise nepřijme rozhodnutí. Cílem uvedené fáze je pouze umožnit Komisi, aby si utvořila prvotní stanovisko ohledně částečné nebo úplné slučitelnosti dotčené podpory(8).
10. Pochybuje-li Komise o slučitelnosti podpory se společným trhem, musí tedy zahájit formální vyšetřovací řízení stanovené v čl. 88 odst. 2 ES(9). V tomto rámci je Komise povinna vyzvat zúčastněné strany k podání připomínek tak, aby mohla získat úplné informace o veškerých okolnostech věci(10). Zjistí-li Komise po tomto přezkumu, že dotčená podpora není slučitelná se zněním článku 87 ES nebo že je zneužívána, rozhodne, že dotyčný stát ve lhůtě stanovené Komisí takovou podporu zruší nebo upraví.
B – Nařízení č. 659/1999
11. Nařízení č. 659/1999 praxi pravomocí svěřených Komisi Smlouvou kodifikovalo. Stanoví pravidla, která byla formulována v souladu s judikaturou Soudního dvora(11).
12. Článek 1 písm. h) uvedeného nařízení tak v téměř totožném znění přebírá definici, kterou Soudní dvůr vymezil pojem „zúčastněné strany“ v rozsudku ze dne 14. listopadu 1984, Intermills v. Komise(12), a která je od té doby neustále potvrzována(13). Na základě tohoto ustanovení je zúčastněnou stranou „kterýkoliv členský stát, osoba, podnik nebo sdružení podniků, jejichž zájmy by mohly být ovlivněny poskytnutím podpory, zejména příjemce podpory, konkurenční podniky a profesní sdružení“.
13. Článek 4 nařízení č. 659/1999 se týká předběžného přezkoumání, které musí Komise provést, jestliže jí členský stát oznámí záměr poskytnout nebo upravit podporu.
14. Podle tohoto ustanovení může Komise přijmout tři druhy rozhodnutí. Může rozhodnout, že oznámené opatření není podporou. Rovněž může konstatovat, že nejsou žádné pochybnosti o slučitelnosti oznámeného opatření se společným trhem a rozhodnout, že proti poskytnutí dotčené podpory nevznese námitky. Konečně může rozhodnout o zahájení formálního vyšetřovacího řízení stanoveného v čl. 88 odst. 2 ES, jestliže existují pochybnosti o slučitelnosti oznámeného záměru podpory se společným trhem.
15. V tomto posledně uvedeném případě je Komise v souladu s čl. 6 odst. 1 nařízení č. 659/1999 povinna vyzvat dotyčný členský stát a ostatní zúčastněné strany, aby předložily připomínky ve lhůtě, kterou stanoví.
16. Článek 20 tohoto nařízení upravuje konkrétně práva zúčastněných stran. Ve svém odstavci 1 připomíná, že předložit připomínky může po rozhodnutí Komise zahájit formální vyšetřovací řízení každá zúčastněná strana. Ve svém odstavci 2 dodává, že každá zúčastněná strana může informovat Komisi o každé údajné protiprávní podpoře a o každém údajném zneužití podpory.
C – Pokyny ke státní podpoře na reklamu
17. Pokyny Společenství ke státní podpoře na reklamu výrobků uvedených v příloze I Smlouvy o ES a určitých výrobků v příloze I neuvedených(14) tvoří rámec pro veřejné zásahy, kterými vnitrostátní orgány podporují financování podpory a reklamu na zemědělské výrobky, a to buď prostřednictvím přímých finančních příspěvků ze svého rozpočtu, nebo z veřejných prostředků, včetně parafiskálních poplatků nebo povinných příspěvků. Pokud jsou splněny určité podmínky, Komise tento druh činností podporuje, usnadňují-li rozvoj hospodářských činností v odvětví zemědělství, jakož i plnění cílů společné zemědělské politiky(15).
18. V souladu s bodem 10 pokynů ke státní podpoře na reklamu „[o]becný zákaz státních podpor uvedený v čl. 87 odst. 1 [ES] se použije pouze tehdy, pokud reklama financovaná z veřejných prostředků narušuje nebo může narušit hospodářskou soutěž tím, že zvýhodní určité podniky nebo určitá odvětví výroby. Vztahují-li se tyto reklamní činnosti financované z veřejných prostředků k národnímu nebo regionálnímu původu dotčených výrobků, zjevně zvýhodňují určité výrobky, takže se použije čl. 87 odst. 1“. (neoficiální překlad)
19. Body 49 a 50 těchto pokynů znějí následovně:
„49. Vnitrostátní režimy kontroly jakosti musí spočívat pouze na samotných objektivních vlastnostech výrobků […], a nikoliv na původu výrobků nebo místu výroby. Ať již jsou tyto režimy kontroly jakosti povinné nebo dobrovolné, všechny výrobky vyrobené ve Společenství k nim musí mít nezávisle na jejich původu přístup, pokud splňují požadované podmínky […]
50. Pokud je režim omezen na výrobky určitého původu […], je v rozporu se Smlouvou, a je tedy zřejmé, že Komise nemůže učinit závěr, že podpory na reklamu ve prospěch tohoto režimu jsou slučitelné se společným trhem […]“ (neoficiální překlad)
20. Z bodu 46 uvedených pokynů vyplývá, že původem výrobků se rozumí „národní, regionální nebo místní původ“.
II – Skutkový základ projednávané věci
21. Skutkový stav, jak vyplývá z napadeného rozsudku, lze shrnout následovně.
22. V roce 1992 přijala Rakouská republika spolkový zákon o zřízení orgánu regulujícího trh „Agrarmarkt Austria“ (Bundesgesetz über die Errichtung der Marktordnungsstelle „Agrarmarkt Austria“)(16), jehož § 2 odst. 1 zakládá právnickou osobu veřejného práva nazvanou „Agrarmarkt Austria“ (dále jen „AMA“). Předmětem činnosti AMA je podpora zemědělského marketingu. Za tímto účelem je AMA pověřena výběrem příspěvků, které musí být podle § 21c odst. 1 bodu 3) AMA-Gesetz 1992 placeny zejména za porážku zvířat.
23. Dotčené podpory směřují k podpoře výroby, úpravy, zpracování a uvádění zemědělských výrobků na trh v Rakousku prostřednictvím bio značky „AMA“ a značky jakosti „AMA“ (dále jen „značky ‚AMA‘ “).
24. Žalobkyně jakožto rakouské podniky nezabývající se porážením a bouráním zvířat jsou povinny příspěvky AMA platit. Jejich výrobky nicméně značky „AMA“ nemají. Žalobkyně proto dne 21. září 1999 zaslaly Komisi stížnost, kde uvedly, že jsou určitými ustanoveními AMA-Gesetz 1992 poškozovány.
25. Sporným rozhodnutím rozhodla Komise proti „oznámeným“ opatřením nevznést námitky. V tomto ohledu měla za to, že uvedená opatření jsou slučitelná se společným trhem ve smyslu čl. 87 odst. 3 písm. c) ES v rozsahu, v němž jsou v souladu s podmínkami stanovenými pokyny Společenství ke státní podpoře v odvětví zemědělství(17) a pokyny Společenství ke státní podpoře na reklamu.
III – Řízení před Tribunálem a napadený rozsudek
26. Žalobou došlou kanceláři Soudu dne 17. září 2004 podaly žalobkyně žalobu na neplatnost sporného rozhodnutí. Na podporu své žaloby uplatňovaly v zásadě tři důvody.
27. První žalobní důvod vycházel z porušení procesních pravidel. Dělil se na čtyři části vycházející zaprvé z neoznámení dotčené podpory Komisi, zadruhé z porušení procesních záruk stanovených v čl. 88 odst. 2 ES(18), zatřetí z porušení povinnosti uvést odůvodnění a začtvrté z porušení zásady přiměřené lhůty. Druhý žalobní důvod vycházel z porušení čl. 87 odst. 3 písm. c) ES(19). Na podporu třetího žalobního důvodu žalobkyně tvrdily, že Komise porušila „ustanovení o pozastavení“ stanovené čl. 88 odst. 3 ES a článkem 3 nařízení č. 659/1999.
28. Komise vznesla proti žalobě podané žalobkyněmi námitku nepřípustnosti, protože se domnívala, že žalobkyně nejsou sporným rozhodnutím bezprostředně ani osobně dotčeny. Pokud jde o procesní záruky stanovené čl. 88 odst. 2 ES, Komise se rovněž domnívala, že nebyla povinna vyzvat žalobkyně, aby předložily své připomínky, jelikož když žalobkyně podaly stížnost, již zaujaly postoj a vyčerpaly své právo předložit v rámci formálního vyšetřovacího řízení připomínky.
29. Tribunál prohlásil žalobu za částečně přípustnou a sporné rozhodnutí zrušil.
IV – Řízení před Soudním dvorem a návrhová žádání účastnic řízení
30. Návrhem došlým kanceláři Soudního dvora dne 28. ledna 2010 podala Rakouská republika proti napadenému rozsudku kasační opravný prostředek.
31. Domáhá se, aby Soudní dvůr napadený rozsudek zrušil a v rámci řešení sporu odmítl žalobu žalobkyň jako nepřípustnou nebo ji v každém případě zamítl jako neopodstatněnou. Rakouská republika rovněž navrhuje, aby byla žalobkyním uložena náhrada nákladů řízení v obou stupních.
32. Ve své kasační odpovědi předložené dne 22. dubna 2010 Komise uvádí, že bezvýhradně podporuje kasační opravný prostředek podaný Rakouskou republikou a přistupuje ke všem důvodům kasačního opravného prostředku dovolávaným uvedeným tímto státem. Na podporu zrušení napadeného rozsudku nicméně předkládá dodatečné argumenty. Žalobkyně i Rakouská republika si vyložily tyto argumenty jako předložení nových důvodů a vyjádřily se k nim samostatnými podáními ze dne 28. června a 22. července 2010 a přitom se dovolávaly čl. 117 odst. 2 jednacího řádu Soudního dvora.
33. Podle Soudního dvora, aby mohl být určitý argument kvalifikován jako vzájemný kasační opravný prostředek, vyžaduje uvedené ustanovení, aby účastník řízení, který jej uplatňuje, požadoval úplné nebo částečné zrušení napadeného rozsudku z důvodu, který nebyl v kasačním opravném prostředku uplatněn. Ke zjištění, zda tomu tak je, Soudní dvůr judikuje, že je třeba posoudit znění, cíl a kontext dotčené části kasační odpovědi(20).
34. Ve své kasační odpovědi Komise nikde nepoužívá výraz „vzájemný kasační opravný prostředek“. V bodě 1 uvedené odpovědi uvádí, že „jelikož je kasační opravný prostředek [Rakouské republiky] správně a velmi době odůvodněn ve všech bodech, omezí se [Komise] na předložení doplňujících argumentů“.
35. Toto znění sice neumožňuje vyvodit závěry ohledně úmyslů Komise, nicméně ze znění argumentů se lze domnívat, že se jedná o vzájemný kasační opravný prostředek.
36. Rozumím tomu totiž tak, že Komise předkládá tři nové důvody. Prvním důvodem Komise směřuje k prokázání, že Tribunál neposoudil správně přípustnost žaloby, když vycházel z argumentů, které nebyly Rakouskou republikou uplatňovány. Pokud jde o druhý a třetí důvod, vycházejí z porušení dosahu soudního přezkumu, jakož i z porušení povinnosti uvést odůvodnění.
37. Komise podporuje veškerá návrhová žádání Rakouské republiky. Navrhuje, aby Soudní dvůr zrušil napadený rozsudek a v rámci řešení sporu odmítl žalobu žalobkyň jako nepřípustnou nebo ji přinejmenším zamítl jako neopodstatněnou. Domáhá se rovněž toho, aby byla žalobkyním uložena náhrada nákladů řízení v obou stupních.
38. Žalobkyně navrhují, aby byl kasační opravný prostředek podaný Rakouskou republikou zamítnut a aby Soudní dvůr uložil uvedenému státu náhradu nákladů řízení.
V – K hlavnímu kasačnímu opravnému prostředku
39. Rakouská republika na podporu svého kasačního opravného prostředku uplatňuje čtyři důvody.
40. V rámci svého prvního důvodu se domnívá, že Tribunál neposoudil správně přípustnost žaloby podané žalobkyněmi. Tribunál se zvláště dopustil nesprávného právního posouzení, když žalobkyně kvalifikoval jako „zúčastněné strany“ ve smyslu čl. 88 odst. 2 ES. Mimoto, nesprávně uplatnil judikaturu, když prohlásil za přípustnou třetí část prvního žalobního důvodu, vycházející z nedostatku odůvodnění, a druhý žalobní důvod, vycházející z porušení čl. 87 odst. 3 písm. c) ES, i když žalobkyně neprokázaly podstatné dotčení svého soutěžního postavení.
41. Druhý žalobní důvod vychází z nesprávného posouzení Tribunálu stran nutnosti zahájit formální vyšetřovací řízení. Tím, že Tribunál uznal existenci závažných potíží při posouzení, dopustil se nesprávného právního posouzení a rovněž porušil svou povinnost uvést odůvodnění.
42. Třetí a čtvrtý důvod vycházejí z údajného porušení pravidel upravujících důkazní břemeno a článku 64 jednacího řádu Tribunálu.
A – K prvnímu důvodu, vycházejícímu z nesprávného posouzení přípustnosti žaloby podané žalobkyněmi
43. Než provedu analýzu, je třeba připomenout hlavní linie argumentace, kterou Tribunál v napadeném rozsudku zvolil.
1. Napadený rozsudek
44. Zaprvé Tribunál rozhodl, že žalobkyně jsou sporným rozhodnutím bezprostředně dotčeny ve smyslu čl. 230 čtvrtého pododstavce ES. Tribunál totiž konstatoval, že vzhledem k tomu, že se dotčené podpory již udělují, je možnost, že se rakouské orgány rozhodnou je neposkytnout, čistě teoretická.
45. Zadruhé Tribunál přezkoumal, zda byly žalobkyně sporným rozhodnutím osobně dotčeny. Na rozdíl od věcí, které Soudnímu dvoru umožnily vytvořit jeho judikaturu v dané oblasti, a zvláště na rozdíl od věcí, v nichž byly vydány výše uvedené rozsudky Cook v. Komise, Matra v. Komise a Komise v. Aktionsgemeinschaft Recht und Eigentum, jakož i rozsudky Německo a další v. Kronofrance(21) a British Aggregates v. Komise(22), žalobkyně uplatňovaly jak důvody směřující k zajištění ochrany jejich procesních práv, tak důvody směřující ke zpochybnění opodstatněnosti sporného rozhodnutí. V napadeném rozsudku tedy Tribunál posoudil přípustnost žaloby v závislosti na každém z dovolávaných důvodů.
46. Zaprvé, v bodech 51 až 56 uvedeného rozsudku Tribunál prohlásil druhou část prvního žalobního důvodu, vycházející z porušení procesních záruk, za přípustnou. Tribunál rozhodl, že žalobkyně, které působí na stejném zeměpisném trhu jako podniky, které využívají značek „AMA“, jsou soutěžiteli těchto podniků. V odpovědi na argument předložený Komisí rovněž uvedl, že žalobkyně nemohou být zbaveny práva na dodržení jim svědčících procesních záruk na základě toho, že mají možnost prostřednictvím podání své stížnosti uplatnit své připomínky během předběžného formálního řízení na základě čl. 88 odst. 3 ES.
47. Zadruhé, v bodech 57 až 61 napadeného rozsudku Tribunál přezkoumal, zda byly žalobkyně aktivně legitimovány ke zpochybnění opodstatněnosti sporného rozhodnutí. Tribunál přitom konstatoval, že žalobkyně ve smyslu judikatury neprokázaly, že dotčenými podporami mohlo být jejich soutěžní postavení na trhu podstatně dotčeno. V důsledku toho Tribunál prohlásil za nepřípustné jednak první a čtvrtou část prvního žalobního důvodu, vycházející z neoznámení dotčených podpor a z porušení zásady přiměřené lhůty, jednak třetí žalobní důvod vycházející z porušení „ustanovení o pozastavení“ stanoveného čl. 88 odst. 3 ES a článkem 3 nařízení č. 659/1999.
48. Zatřetí, v bodech 62 až 64 napadeného rozsudku se Tribunál zabýval přípustností třetí části prvního žalobního důvodu, vycházející z porušení povinnosti uvést odůvodnění, a přípustností druhého žalobního důvodu, vycházejícího z porušení čl. 87 odst. 3 písm. c) ES. Na základě rozsudku vydaného Soudním dvorem dne 15. prosince 1961, Fives Lille Cail a další v. Vysoký úřad(23), vyložil Tribunál tyto žalobní důvody spíše s ohledem na jejich podstatu než na to, jak jsou kvalifikovány. Rozhodl, že uvedené důvody poskytují skutečnosti na podporu tvrzení žalobkyň o porušení procesních záruk, a prohlásil je za přípustné.
2. Argumenty účastnic řízení
49. Prvním důvodem se Rakouská republika podporovaná Komisí domnívá, že Tribunál nesprávně uplatnil judikaturu týkající se podmínek přípustnosti žaloby na neplatnost podané v oblasti státních podpor. Podle Rakouské republiky měl Tribunál žalobu v plném rozsahu odmítnout jako nepřípustnou.
50. Zaprvé se Tribunál měl dopustit nesprávného právního posouzení, když považoval žalobkyně za bezprostředně a osobně dotčené ve smyslu čl. 230 čtvrtého pododstavce ES a když je kvalifikoval jako „zúčastněné strany“ ve smyslu čl. 88 odst. 2 ES.
51. Pokud jde o bezprostřední dotčení žalobkyň, Rakouská republika vytýká Tribunálu, že založil svou argumentaci na tom, že dotčený režim podpor byl proveden. Dále tvrdí, že žalobkyně nejsou bezprostředně dotčeny ani AMA-Gesetz 1992, protože tento právní předpis představuje obecný právní předpis, ani sporným rozhodnutím. Rakouská republika mimoto uvádí, že žalobkyně neprovádějí porážku a bourání zvířat dovážených z jiných členských států a mimoto se svobodně rozhodly vzdát se dotčených podpor.
52. Zadruhé se Rakouská republika domnívá, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když prohlásil za přípustné třetí část prvního žalobního důvodu vycházející z porušení povinnosti uvést odůvodnění, jakož i druhý důvod vycházející z porušení čl. 87 odst. 3 písm. c) ES, i když žalobkyně neprokázaly podstatné dotčení svého soutěžního postavení. Vzhledem k tomu, že žalobkyně zpochybňovaly opodstatněnost sporného rozhodnutí, byly totiž povinny takový důkaz předložit.
53. Tím, že prohlásil uvedené argumenty za přípustné, měl tedy Tribunál zkreslit požadavky stanovené judikaturou a podstatně rozšířit okruh potenciálních žalobců. Mimoto je jeho odůvodnění rozporné.
54. Ve své kasační odpovědi vyjadřuje Komise silnou kritiku vůči judikatuře rozvinuté Soudním dvorem ve výše uvedených rozsudcích Cook v. Komise, Matra v. Komise a Komise v. Aktionsgemeinschaft Recht und Eigentum, o kterou se Tribunál v napadeném rozsudku opírá. Tato judikatura je v rozsahu, v němž zakládá procesní práva ve prospěch zúčastněných stran, v rozporu s článkem 88 SFEU, jelikož toto ustanovení chrání pouze zájmy členských států.
55. Mimoto Komise tvrdí, že použití výše uvedené judikatury Cook v. Komise a Matra v. Komise vede k neřešitelným rozporům. Jednotlivec, který podá žalobu za účelem ochrany procesních práv, která požívá na základě čl. 88 odst. 2 ES, je osobně dotčen, i když nesplňuje kritéria stanovená Soudním dvorem v rozsudku Plaumann v. Komise(24). Takový přístup by tedy pojem „osobně dotčené osoby“ ve smyslu čl. 230 čtvrtého pododstavce ES zcela zbavoval významu a otevíral by cestu k actio popularis.
56. Takové rozpory jsou zdůrazněny postupem Tribunálu, který se nyní snaží vykládat žalobní důvody žalobce spíše podle jejich podstaty než podle toho, jak jsou kvalifikovány. Komise proto Soudnímu dvoru navrhuje, aby ve všech případech, kdy žalobce zpochybňuje rozhodnutí přijaté na základě čl. 88 odst. 3 ES, používal kritérium bezprostředního a osobního zájmu stanovené výše uvedenou judikaturou Plaumann v. Komise.
57. Žalobkyně se domnívají, že Tribunál použil judikaturu přesně a právem mohl různým způsobem posoudit jednotlivé žalobní důvody předložené v rámci jejich žaloby na neplatnost. Mimoto Tribunál je správně kvalifikoval jako „zúčastněné strany“ vzhledem k tomu, že sporné rozhodnutí konstatovalo, že určité podniky byly bez ohledu na své postavení ve výrobní a distribuční síti zvýhodněny.
3. Posouzení
58. Před přezkumem opodstatněnosti argumentů předložených Rakouskou republikou je úvodem nezbytné připomenout judikaturu Soudního dvora týkající se práv stěžovatelů v rámci řízení o kontrole státních podpor.
a) Judikatura týkající se práv stěžovatelů v rámci řízení o kontrole státních podpor
59. Judikatura týkající se práv stěžovatelů v rámci řízení o kontrole státních podpor vychází z předpokladu, že rozhodnutí přijatá Komisí v rámci tohoto řízení jsou určena členských státům, a to včetně případů, kdy jsou tato rozhodnutí vydávána v návaznosti na stížnosti poukazující na opatření jako na podporu, která je v rozporu se Smlouvou(25).
60. Je třeba rovněž připomenout, že podle čl. 230 čtvrtého pododstavce ES může fyzická nebo právnická osoba podat žalobu proti rozhodnutí určenému jiné osobě pouze tehdy, pokud se jí toto rozhodnutí bezprostředně a osobně dotýká.
61. Práva stěžovatelů v rámci řízení o kontrole státních podpor, jak byla upřesněna judikaturou, závisí jednak na tom, zda jsou tito stěžovatelé „zúčastněnými stranami“ ve smyslu čl. 88 odst. 2 ES, jednak na předmětu jejich žaloby.
62. Co se týče nejprve pojmu „zúčastněné strany“ ve smyslu uvedeného ustanovení, byl tento pojem definován široce tak, že zahrnuje osoby, podniky nebo sdružení podniků, jejichž zájmy by mohly být poskytnutím podpory dotčeny, tedy zejména konkurenční podniky a profesní organizace. Tato definice byla převzata čl. 1 písm. h) nařízení č. 659/1999.
63. Soudní dvůr zcela nedávno připomněl, že zvláštní postavení zúčastněné strany stačí k tomu, aby byl podnik individualizován ve smyslu čl. 230 čtvrtého pododstavce ES.
64. Z toho vyplývá, že jakémukoliv podniku, který se dovolává byť jen potenciálního konkurenčního vztahu, lze přiznat postavení „zúčastněné strany“ ve smyslu čl. 88 odst. 2 ES a tento podnik může být považován za bezprostředně a osobně dotčený dotčeným rozhodnutím(26).
65. Pokud jde dále o právo těchto zúčastněných stran podat žalobu, toto právo vychází z procesních práv, která jim uvedené ustanovení zakládá. V souladu s tímto ustanovením je Komise v případě, že zahajuje formální vyšetřovací řízení, a pouze v této fázi, povinna přijímat jejich připomínky(27).
66. Odloží-li přitom Komise stížnost nebo má-li za to, že opatření oznámené stěžovateli není podporou nebo je podporou slučitelnou se společným trhem, nezahájí formální fázi vyšetřování, a tím stěžovatele zbaví v rozsahu, v němž jsou zúčastněnými stranami, možnosti podávat připomínky.
67. Aby se proto mohli domáhat dodržování tohoto procesního práva, přiznala jim judikatura právo napadat tato rozhodnutí před unijním soudem. Soudní dvůr nicméně upřesnil, že účelem této žaloby může být pouze ochrana procesních práv stanovených v čl. 88 odst. 2 ES, tedy že tato žaloba musí napadat, že formální vyšetřovací řízení nebylo zahájeno. Toto právo na podání žaloby stanovené ve výše uvedených rozsudcích Cook v. Komise a Matra v. Komise bylo od té doby soustavně potvrzováno(28).
68. Z toho vyplývá, že postavení „zúčastněné strany“ ve smyslu čl. 88 odst. 2 ES umožňuje závěr, že stěžovatel je dotčeným rozhodnutím bezprostředně a osobně dotčen ve smyslu čl. 230 čtvrtého pododstavce ES, zpochybňuje-li, že formální vyšetřovací řízení nebylo zahájeno(29).
69. Naopak, pokud žalobce zpochybní přímo opodstatněnost posouzení Komise, nachází se ve stejném postavení jako kdokoli, kdo hodlá zpochybnit rozhodnutí, které mu není určeno. Pouhá skutečnost, že jej lze považovat za „zúčastněnou“ stranu ve smyslu čl. 88 odst. 2 ES, již nestačí, a musí tedy prokázat, že má zvláštní postavení ve smyslu výše uvedené judikatury Plaumann v. Komise(30). V oblasti státních podpor Soudní dvůr takový důkaz připouští a považuje žalobu za přípustnou, prokáže-li žalobce, že jeho soutěžní postavení na trhu je podporou, která je předmětem dotčeného rozhodnutí, podstatně dotčeno(31).
70. Z judikatury tak vyplývá, že jestliže žalobce s odvoláním na porušení svých procesních práv napadá, že Komise odmítla zahájit formální vyšetřovací fázi, musí prokázat, že je „zúčastněnou“ stranou ve smyslu čl. 88 odst. 2 ES, jelikož by poskytnutím dotčené podpory mohly být ovlivněny jeho zájmy(32).
71. Naopak, jestliže tento žalobce zpochybňuje opodstatněnost rozhodnutí o posouzení podpory jako takové, musí za těchto podmínek prokázat, že je dotčeno podstatně jeho soutěžní postavení na trhu(33). Jeho přístup k soudu Evropské unie není tedy tak snadný jako v prvním případě.
72. Tato judikatura, která byla dále potvrzena v rozsudcích vydaných ve výše uvedených věcech Německo a další v. Kronofrance a British Aggregates v. Komise, byla hojně kritizována(34).
73. Uvedená judikatura vyvolává otázky a nečiní čl. 88 odst. 3 ES srozumitelným. Projednávaná věc je toho dokonalým příkladem, protože poukazuje na obtíže, se kterými může být konfrontován soud, musí-li rozlišovat podmínky přípustnosti téže žaloby podané proti témuž rozhodnutí podle toho, zda žaloba směřuje k ochraně procesních práv, nebo ke zpochybnění rozhodnutí ve věci samé.
74. Tato věc tedy otevírá zvláštní problémy, na které jsem poukázal již v rámci svého stanoviska předneseného ve věci, v níž byl vydán výše uvedený rozsudek Německo a další v. Kronofrance(35).
75. Domníval jsem se, že rozlišovat podmínky přípustnosti jedné a téže žaloby podané proti jednomu a témuž rozhodnutí je v rámci žaloby, která má v konečném důsledku tentýž předmět, naprosto umělé. Cíl sledovaný žalobcem je podle mne totiž stejný, ať už se dovolává ochrany svých procesních práv nebo zpochybňuje opodstatněnost rozhodnutí o posouzení podpory. V obou případech chce žalobce svou žalobou dosáhnout toho, aby byla zahájena formální vyšetřovací fáze týkající se podpory.
76. Tato judikatura tedy ve svém důsledku vede k omezení práv přiznaných zúčastněným stranám v rámci řízení o kontrole státních podpor. Zatímco Soudní dvůr těmto stranám práva přiznává, když se dovolávají na podporu své žaloby porušení jim svědčících procesních záruk, zároveň jim tato práva upírá, když zúčastněné strany chtějí zpochybnit samotnou opodstatněnost rozhodnutí o posouzení podpory. Přístup k unijnímu soudu je přesto jednou z oblastí, kde je podle mého názoru více než kdekoli jinde zapotřebí, aby bylo právo jasné a soudržné. Omezení práva osob na soudní přezkum pravidel a opatření, která orgány uplatňují na jejich činnost anebo situaci, musejí být snadno srozumitelná.
77. Mimoto takové rozlišování činí úlohu unijního soudce obtížnou, protože rozlišit oba případy nemusí být na základě znění žaloby na neplatnost nutně jednoduché. Projednávaná věc je tedy dokonalou ukázkou, protože je v ní Tribunálu vytýkáno, že správně neplnil své poslání, jelikož žalobkyně uplatňovaly jak žalobní důvody směřující k zajištění ochrany svých procesních práv, tak žalobní důvody směřující ke zpochybnění opodstatněnosti sporného rozhodnutí.
78. Je třeba v tomto případě souhlasit s názorem rakouské vlády vyjádřeným v projednávané věci a při neexistenci podstatného dotčení žalobkyň prohlásit žalobu za nepřípustnou v plném rozsahu nebo je třeba dát přednost přístupu zvolenému v napadeném rozsudku Tribunálem a prohlásit žalobu za částečně nepřípustnou?
79. Soudní dvůr rozhodl o totožné otázce ve výše uvedeném rozsudek Komise v. Kronoply a Kronotex.
80. V rozsudku Kronoply a Kronotex v. Komise(36) se Tribunál neomezil na pouhé formulace žalobních důvodů vznesených podniky. Přezkoumal, zda některé z argumentů předložených podniky ze své samotné podstaty podporují existenci porušení jim svědčících procesních záruk a existenci pochybností ohledně slučitelnosti dotčených podpor, čímž tak odůvodňují zahájení řízení uvedeného v čl. 88 odst. 2 ES. Tribunál tak přezkoumal žalobní důvody vycházející ze zjevně nesprávného posouzení Komise a z porušení čl. 87 odst. 1 a 3 písm. c) ES. Podle soudu prvního stupně lze tyto argumenty spojit s žalobním důvodem vycházejícím z porušení procesních záruk, rovněž předloženým podniky.
81. Soudní dvůr rozhodl, že Tribunál se tím, jak argumentoval, nedopustil nesprávného právního posouzení.
82. V tomto ohledu je zajímavé uvést základní uvažování Soudního dvora obsažené v bodě 59 výše uvedeného rozsudku Komise v. Kronoply a Kronotex:
„V případě, kdy žalobce navrhuje zrušení rozhodnutí nevznášet námitky, zpochybňuje tím především skutečnost, že [Komise] přijala [toto rozhodnutí], aniž zahájila formální vyšetřovací řízení, a tím porušila jeho procesní práva. Žalobce se může k tomu, aby jeho žalobě na neplatnost bylo vyhověno, dovolávat jakéhokoli důvodu, kterým by bylo možno prokázat, že posouzení informací a skutečností, které měla Komise k dispozici, ve fázi předběžného přezkoumání oznámeného opatření muselo vyvolat pochybnosti ohledně slučitelnosti tohoto opatření se společným trhem […]“
83. Zdá se tedy, že v tomto rozsudku Soudní dvůr odstranil některé obtíže vyplývající z klasické judikatury a přijal řešení, které bere více zřetelu na základní práva přiznaná subjektům práva Listinou základních práv Evropské unie.
84. Pokud totiž osoba zpochybní opodstatněnost posouzení Komise přijatého na závěr předběžného přezkumu, nutně tím zpochybňuje, že nedošlo k zahájení formálního vyšetřovacího řízení, a usiluje tak o dosažení ochrany svých procesních práv. Cílem žaloby této osoby je zahájení formálního vyšetřovacího řízení, v jehož rámci může předložit své připomínky, a bez ohledu na uplatněné žalobní důvody se jedná o jediný předmět žaloby. Stejně tak, dovolává-li se osoba ochrany svých procesních práv, nutně zpochybňuje posouzení slučitelnosti dotčených opatření, a zejména existenci závažných pochybností nebo potíží při posouzení, které by ve smyslu čl. 88 odst. 2 ES odůvodňovaly zahájení formálního vyšetřovacího řízení.
85. V kontextu této judikatury je třeba nyní přezkoumat výtky Rakouské republiky.
b) K postavení žalobkyň jako zúčastněných stran
86. Tribunál v bodech 51 až 53 napadeného rozsudku přezkoumal, zda jsou žalobkyně aktivně legitimovány k tomu, aby se domáhaly dodržování svých procesních práv,. Na základě toho Tribunál určil příjemce dotčených podpor a vycházel přitom ze zjištění Komise obsažených v bodech 14 a 27 odůvodnění sporného rozhodnutí, jakož i z vyjádření předložených žalobkyněmi v rámci jejich žaloby. V tomto ohledu uvedl, že příjemci, kteří využívají značek „AMA“, nejsou výlučně „maloobchodníci“, ale „jde rovněž o všechny podniky náležející do výrobního a distribučního řetězce vlastního značkám ‚AMA‘“.
87. Tribunál poté zkoumal soutěžní postavení žalobkyň na tomto trhu. V tomto ohledu konstatoval, že „žalobkyně, tj. podniky specializované na porážku a bourání zvířat, jsou soutěžiteli jatek a bouráren, které mají prospěch ze značek ‚AMA‘ [a že] jsou činné na témže zeměpisném trhu, a sice v Rakousku“. V důsledku toho Tribunál rozhodl, že žalobkyně jsou v rozsahu, v němž se domáhají dodržování jim svědčících procesních práv vyplývajících z čl. 88 odst. 2 ES, aktivně legitimovány.
88. Zastávám názor, že tento přezkum není stižen žádnou vadou spočívající v nesprávném právním posouzení.
89. Především není třeba zpochybnit posouzení skutkového stavu provedené Tribunálem. Rakouská republika sice vytýká Tribunálu, že kvalifikoval žalobkyně jako „soutěžitele jatek a bouráren“, netvrdí však, že Tribunál zkreslil důkazy ve spisu. Rakouská republika tedy vyzývá Soudní dvůr, aby znovu posoudil skutkový stav, jak byl představen Tribunálu, což nespadá do pravomoci Soudního dvora v rámci kasačního opravného prostředku.
90. Podle ustálené judikatury totiž z čl. 225 odst. 1 ES a z čl. 58 prvního pododstavce statutu Soudního dvora vyplývá, že kasační opravný prostředek je omezen na právní otázky. Jedině Tribunál je tedy příslušný zjistit skutkový stav a posoudit jej. Jedině Tribunálu rovněž přísluší posoudit hodnotu, kterou je třeba přiznat důkazům, které mu byly předloženy, pokud důkazy, které přijal na podporu tohoto skutkového stavu, byly řádně získány a byly dodrženy obecné právní zásady a procesní pravidla použitelná v oblasti důkazního břemene a provádění důkazů. V tomto případě může Soudní dvůr provádět výlučně přezkum právní kvalifikace uvedených skutečností a právních důsledků, které z nich byly vyvozeny Tribunálem, ledaže navrhovatel kasačního opravného prostředku tvrdí, že Tribunál zkreslil důkazy, které mu byly předloženy. Navrhovatel musí v tomto případě přesně uvést důkazy, které byly Tribunálem zkresleny, a prokázat pochybení v úsudku, která Tribunál při jeho posouzení k tomuto zkreslení přivedla(37).
91. V projednávané věci přitom nic takového prokázáno nebylo.
92. Po tomto ujasnění je nyní třeba přezkoumat, zda lze žalobkyně jakožto podniky zabývající se porážkou a bouráním zvířat právem kvalifikovat jako „zúčastněné strany“ ve smyslu čl. 88 odst. 2 ES.
93. Domnívám se, že o tom není pochyb. Žalobkyně jsou totiž činné na trhu porážky a bourání zvířat v Rakousku stejně jako podniky, které byly příjemci podpory. Výrobkový trh je tedy totožný stejně jako trh zeměpisný. Žalobkyně jakožto podniky soutěžící se společnostmi, které mají z opatření, na které bylo poukázáno, prospěch, tedy nesporně patří mezi „zúčastněné“ strany ve smyslu čl. 88 odst. 2 ES(38).
94. Vzhledem k výše uvedené judikatuře toto postavení tedy stačí k tomu, aby byly považovány za osoby sporným rozhodnutím bezprostředně a osobně dotčené.
95. Tribunál tedy mohl v bodě 55 napadeného rozsudku žalobkyně správně prohlásit za aktivně legitimované k tomu, aby se domáhaly zrušení sporného rozhodnutí v rozsahu, v němž sledují dodržování svých procesních práv.
96. S ohledem na tento závěr se domnívám, že není nutné přezkoumávat výtky Rakouské republiky vůči bodům 36 až 39 napadeného rozsudku, které se týkají bezprostředního dotčení žalobkyň. V uvedených bodech Tribunál provedl klasickou analýzu přímého zájmu žalobkyň, ačkoli nebyla nutná. Jak jsem totiž uvedl, postavení zúčastněných stran stačilo k tomu, aby byly považovány za bezprostředně(39) a osobně dotčené osoby ve smyslu čl. 230 čtvrtého pododstavce ES(40).
97. Výtky Rakouské republiky se tedy zdají neúčinné. I kdyby totiž byly opodstatněné, nemohly by zvrátit závěr, ke kterému Tribunál dospěl v bodě 55 napadeného rozsudku.
c) K přípustnosti třetí části prvního důvodu kasačního opravného prostředku vycházející z porušení povinnosti uvést odůvodnění a k přípustnosti druhého žalobního důvodu vycházejícího z porušení čl. 87 odst. 3 písm. c) ES
98. Připomínám, že Rakouská republika vytýká Tribunálu, že neprohlásil žalobu za nepřípustnou v plném rozsahu a že při neexistenci podstatného dotčení žalobkyň prohlásil žalobní důvody směřující ke zpochybnění opodstatněnosti sporného rozhodnutí za přípustné.
99. Podle mého názoru je třeba tuto výtku zamítnout s ohledem na výše uvedený rozsudek Komise v. Kronoply a Kronotex.
100. V napadeném rozsudku totiž Tribunál přijal argumentaci totožnou s argumentací obsaženou ve výše uvedeném rozsudku Kronoply a Kronotex v. Komise. Přezkoumal třetí část prvního žalobního důvodu, jakož i druhý žalobní důvod, kterých se žalobkyně dovolávají, když rozhodl, že tyto argumenty mohou podporovat existenci porušení jim svědčících procesních záruk a existenci pochybností ohledně slučitelnosti dotčených podpor, a odůvodňují tak zahájení řízení uvedeného v čl. 88 odst. 2 ES.
101. Podle mého názoru je zjevné, že přezkum třetí části prvního žalobního důvodu vycházející z porušení povinnosti uvést odůvodnění poskytuje důkazy na podporu údajného porušení procesních záruk.
102. Z judikatury vyplývá, že Komise je povinna dostatečně objasnit důvody, proč skutkové a právní poznatky uplatňované ve stížnosti nepostačují k prokázání existence státní podpory(41). Podle mého názoru se musí tatáž povinnost uvést odůvodnění uplatnit, rozhodne-li Komise, že opatření, které je předmětem stížnosti, je podporou slučitelnou se společným trhem. V opačném případě, jak uvádí Tribunál v bodě 63 napadeného rozsudku, se zúčastněné strany nemohou seznámit s důvody, které vedly Komisi k jejímu závěru o neexistenci závažných potíží při posouzení, které by odůvodňovaly důkladnější přezkum.
103. Pokud jde nyní o přípustnost druhého žalobního důvodu vycházejícího z porušení čl. 87 odst. 3 písm. c) ES, jeho posouzení vede skutečně unijní soud k přezkumu argumentů spojených s podstatou dotčených podpor. Přesto se mi zdá tento přezkum nutný.
104. Domnívám se totiž, že žalobkyně jsou oprávněny domáhat se toho, aby unijní soud přezkoumal posouzení provedené Komise, podle kterého mohla na základě údajů, které měla k dispozici ke dni 30. červnu 2004, oprávněně věc odložit a implicitně rozhodnout, že neexistují žádné pochybnosti ohledně slučitelnosti dotčených podpor.
105. Nelze opomenout, že zavedením prostředku ochrany práv ve prospěch stěžovatele Soudní dvůr chtěl, aby byla procesní práva zaručená čl. 88 odst. 2 ES předmětem zvláštní ochrany a mohla vést k soudnímu přezkumu. Soudní dvůr tím, že takto rozšířil přístup k unijnímu soudu, rovněž posílil kontrolu účinného uplatňování práva v oblasti státních podpor a umožnil byť jen potenciálnímu soutěžiteli příjemce sporného opatření zpochybnit posouzení Komise, podle něhož slučitelnost tohoto opatření nevyvolává s přihlédnutím k ustanovením Smlouvy závažné potíže.
106. V důsledku toho se domnívám, že Tribunál mohl oprávněně prohlásit třetí část prvního žalobního důvodu vycházející z porušení povinnosti uvést odůvodnění a druhý žalobní důvod vycházející z porušení čl. 87 odst. 3 písm. c) ES za přípustné.
107. Výtku Rakouské republiky vycházející z rozporného odůvodnění je tedy třeba zamítnout.
108. S přihlédnutím k těmto skutečnostem se domnívám, že Tribunál posoudil správně přípustnost žaloby na neplatnost podané proti spornému rozhodnutí žalobkyněmi.
109. V důsledku toho navrhuji, aby Soudní dvůr zamítl první důvod kasačního opravného prostředku, vycházející z nesprávného posouzení přípustnosti žaloby podané žalobkyněmi, jako neopodstatněný.
B – Ke druhému důvodu kasačního opravného prostředku, vycházejícímu z nesprávného posouzení Tribunálu, pokud jde o existenci závažných potíží při posouzení
1. Argumenty účastnic řízení
110. Druhým důvodem se Rakouská republika, podporovaná Komisí, domnívá, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když rozhodl, že posouzení slučitelnosti dotčených podpor vyvolává závažné potíže, které odůvodňují zahájení formálního vyšetřovacího řízení uvedeného v čl. 88 odst. 2 ES.
111. Rakouská republika zaprvé vytýká Tribunálu, že své posouzení založil výlučně na znění § 21a odst. 1 AMA-Gesetz 1992, který ve svém bodě 1 omezuje poskytnutí dotčených podpor pouze na vnitrostátní výrobky. Tribunál nezohlednil závazky, ke kterým se Rakouská republika zavázala za účelem zrušení tohoto omezení. Tribunál nezohlednil ani změny směrnic AMA provedené po 26. září 2002 ani nevzal v úvahu znění § 21a odst. 1 bodu 5 AMA-Gesetz 1992.
112. Zadruhé Rakouská republika tvrdí, že posouzení slučitelnosti dotčených podpor mělo být provedeno výlučně s ohledem na směrnice AMA, jelikož tyto směrnice upravují podmínky poskytnutí těchto podpor, zatímco AMA-Gesetz 1992 stanoví pouze obecné cíle a podmínky financování uvedených podpor.
113. Zatřetí Rakouská republika tvrdí, že vzhledem k neexistenci právního rozboru směrnic AMA je napadený rozsudek stižen vadou spočívající v nedostatečném odůvodnění.
114. Komise dodává, že Tribunál nenavrhl jasná kritéria umožňující stanovit závažné potíže a že tento pojem je podle ní subjektivní. Mimoto Soudní dvůr ve výše uvedených rozsudcích Cook v. Komise a Matra v. Komise nestanovil podmínky, za kterých musí být zahájeno formální vyšetřovací řízení. Komise nakonec uvádí, že sporné rozhodnutí přijala na základě slibu rakouských orgánů, že budou použity pouze směrnice AMA, a nikoliv § 21a AMA-Gesetz 1992.
115. Žalobkyně tato posouzení zpochybňují.
2. Posouzení
116. Před přezkumem opodstatněnosti výtek předložených Rakouskou republikou připomenu hlavní linie judikatury týkající se povinností Komise v rámci řízení o kontrole státních podpor, zvláště narazí-li při posouzení na závažné potíže.
a) Povinnosti Komise
117. Komise má výlučnou pravomoc k posuzování slučitelnosti podpory se Smlouvou. Z tohoto titulu je Komise povinna zajistit, aby nebyla poskytnuta nebo ponechána v platnosti žádná podpora, která je v rozporu se Smlouvou(42).
118. Je-li tak Komisi podána stížnost poukazující na údajnou protiprávní podporu, je Komise především povinna provést pečlivý a nestranný přezkum této stížnosti(43).
119. Rozhodne-li Komise, že opatření, na které poukazuje uvedená stížnost, není podporou, je dále povinna dostatečně popsat důvody, proč skutkové a právní okolnosti uvedené ve stížnosti nepostačovaly k prokázání existence takové podpory(44).
120. Závěrem, pokud není Komise na závěr předběžné fáze přezkumu přesvědčena(45), že je podpora slučitelná se společným trhem, nebo pokud se jí nepodařilo překonat všechny potíže, jež vyvstaly při posuzování slučitelnosti této podpory, je Komise povinna zahájit formální vyšetřovací řízení podle čl. 88 odst. 2 ES(46). Pouze v rámci této posledně uvedené fáze řízení, která má Komisi umožnit, aby získala ucelené informace o všech okolnostech věci, ukládá Smlouva Komisi povinnost vyzvat zúčastněné strany, aby předložily své připomínky(47).
121. V tomto ohledu je pravomoc Komise přesně vázána(48). Soud se totiž snaží chránit práva přiznaná zúčastněným stranám, jelikož přiznání diskreční pravomoci Komisi s sebou nese riziko s ohledem na obtíže spojené s prokázáním zjevně nesprávného posouzení.
122. V rámci přezkumu legality, který provádí, se tedy musí unijní soud ptát, zda byla Komise s přihlédnutím ke skutkovým a právním okolnostem věci povinna zahájit řízení podle čl. 88 odst. 2 ES(49).
123. Pojem „závažné potíže“ nebyl při posouzení vymezen unijním zákonodárcem ani unijním soudem. Podle judikatury však musí mít tento pojem objektivní povahu a určitá kritéria mohou umožnit unijnímu soudu stanovit, zda posouzení podpory tento druh potíží vyvolává(50). Tento soud tak musí přezkoumat okolností přijetí napadeného aktu a zejména obsah diskusí mezi Komisí a dotčeným členským státem. Musí rovněž přezkoumat obsah tohoto aktu s tím, že porovná odůvodnění se skutečnostmi, kterými Komise disponovala v okamžiku rozhodování o slučitelnosti sporných podpor. Nakonec, unijní soud může zohlednit délku trvání předběžného řízení.
b) K opodstatněnosti závěru Tribunálu ohledně existence závažných potíží při posouzení
124. Domnívám se, že se Tribunál nedopustil nesprávného právního posouzení, když rozhodl, že omezení na vnitrostátní výrobky stanovené v § 21a odst. 1 bodě 1 AMA-Gesetz 1992 vyvolávalo pochybnosti ohledně slučitelnosti dotčených podpor se společným trhem, a mělo tedy Komisi vést k zahájení řízení podle čl. 88 odst. 2 ES.
125. Poté, co Tribunál správně připomněl povinnosti Komise v rámci řízení o kontrole státních podpor, v bodech 75 až 85 napadeného rozsudku se snažil přezkoumat okolnosti věci, které mohou vést k závěru o existenci závažných potíží.
126. V bodech 75 až 80 napadeného rozsudku Tribunál nejprve přezkoumal posouzení Komise ve sporném rozhodnutí. Komise v podstatě vycházela ze směrnic AMA a měla za to, že oznámená opatření nebyla omezena na rakouské výrobky, a to v souladu s pokyny ke státní podpoře na reklamu.
127. V bodech 81 až 85 napadeného rozsudku se dále Tribunál zabýval rozpory, které vyvolává znění § 21a AMA-Gesetz 1992. Podle § 21a odst. 1 bodu 1 AMA-Gesetz 1992 musí totiž příspěvek na AMA umožnit zajistit „podporu a záruku prodeje vnitrostátních [(51)] zemědělských a lesnických výrobků“.
128. Jak ale Tribunál uvádí, Komise znění tohoto ustanovení nezpochybnila, jelikož Rakouská republika se s účinností ke dni 1. červenci 2007 zavázala odstranit výraz „vnitrostátní“.
129. Na základě toho dospěl Tribunál k závěru, že v okamžiku přezkumu slučitelnosti dotčených podpor Komisí se tedy hlavní ustanovení § 21a AMA-Gesetz 1992 týkala výlučně vnitrostátních výrobků.
130. Nakonec v rozporu s tím, co tvrdí Rakouská republika, přezkoumal Tribunál ustanovení § 21a odst. 1 bodu 5 AMA-Gesetz 1992 i změny směrnic AMA.
131. Na základě tohoto přezkumu konstatoval Tribunál rozpor mezi zněním AMA-Gesetz 1992, který tvoří základní normu, a zněním směrnic AMA, ze kterých Komise při svém posouzení vycházela.
132. S přihlédnutím k těmto skutečnostem dospěl Tribunál k závěru, že omezení na vnitrostátní výrobky uvedené v § 21a odst. 1 bodě 1 AMA-Gesetz 1992 vyvolávalo závažné potíže ohledně slučitelnosti dotčených podpor s pokyny ke státní podpoře na reklamu.
133. Zjevně lze jen stěží tvrdit, že rozpor mezi základní normou (AMA-Gesetz 1992) a prováděcími nařízení (směrnicí AMA) nevyvolával potíže ohledně slučitelnosti dotčených podpor se společným trhem. V rozsahu, v němž se tento rozpor týkal z hlediska posouzení základní skutečnosti, a sice zahrnutí zahraničních výrobků mezi výrobky, které využívají značek „AMA“, vyvolával zřetelně otázku, zda je dotčený režim slučitelný s článkem 28 ES a s pokyny ke státní podpoře na reklamu(52). Článek 28 ES zakazuje veškerá množstevní omezení dovozu mezi členskými státy. Pokyny zase stanoví, že vnitrostátní režim jakosti, omezený na výrobky daného původu (vnitrostátní, regionální nebo místní původ), je v rozporu se Smlouvou.
134. Obsah diskuse vedené mezi Komisí a Rakouskou republikou mohly odhalit existenci potíží při posouzení(53), neboť tento členský stát se zavázal k následné změně znění § 21a odst. 1 bodu 1 AMA-Gesetz 1992.
135. Tento slib podle mého názoru neumožňoval vyřešit tyto potíže, a to zejména v rámci režimu neoznámených podpor, a neopravňoval Komisi k tomu, aby upustila od zahájení formálního vyšetřovacího řízení.
136. Z judikatury totiž vyplývá, že Komise nemůže odmítnout zahájit formální vyšetřovací řízení s odkazem na nic jiného než na okolnosti spojené s existencí závažných potíží. Jak připomíná Tribunál v bodě 72 napadeného rozsudku, Komise tak nemůže odmítnout zahájit řízení podle čl. 88 odst. 2 ES s odvoláním na zájem třetích stran na řízení, na důvody související s hospodárností řízení či na důvody správní vhodnosti. Stejně tak se Komise podle mého názoru nemůže odvolávat na slib Rakouské republiky, pokud jde o následnou změnu § 21a odst. 1 bodu 1 AMA-Gesetz 1992. Slučitelnost státní podpory se společným trhem musí být posuzována objektivně a podle mého názoru nemůže záviset na prohlášeních, slibech nebo jednání, které hodlá dotčený členský stát přijmout v budoucnu. V projednávané věci je tedy třeba připustit, že znění § 21a odst. 1 bodu 1 AMA-Gesetz 1992 vyvolávalo v okamžiku, kdy Komise dotčený režim přezkoumávala a rozhodovala o jeho slučitelnosti se společným trhem, obtíže, které závazek Rakouské republiky neumožňoval překonat.
137. Pouze zahájením řízení podle čl. 88 odst. 2 ES mohla Komise na tuto nejasnou oblast vrhnout světlo a stanovit, zda poskytnutí dotčených podpor podle čl. 21a odst. 1 bodu 1 AMA-Gesetz 1992 nepředstavuje porušení článků 28 ES a 87 ES, a tudíž zda je režim podpor slučitelný se společným trhem, či nikoli. Zahájení tohoto řízení se zdálo být o to důvodnější s ohledem na povinnosti Komise vyřizovat stížnosti. Připomínám, že Komise je povinna provést pečlivý a nestranný přezkum stížnosti(54) tak, aby bylo zaručeno, že nebude udělena žádná podpora neslučitelná se společným trhem.
138. S přihlédnutím k těmto skutečnostem tedy souhlasím se stanoviskem Tribunálu, že omezení na vnitrostátní výrobky uvedené v § 21a odst. 1 bodu 1 AMA-Gesetz 1992 vyvolávalo závažné potíže ohledně slučitelnosti dotčených podpor se společným trhem, a v důsledku toho mělo Komisi vést k zahájení řízení podle čl. 88 odst. 2 ES.
139. Podotýkám, že tento závěr bylo třeba přijmout i s ohledem na délku předběžné fáze přezkumu, což je argument, kterého se žalobkyně rovněž dovolaly.
140. Poukazuji totiž na to, že sporné rozhodnutí ze dne 30. června 2004 bylo přijato na závěr předběžné fáze přezkumu zahájené dne 21. září 1999, což bylo datum, kdy žalobkyně podaly stížnost, neboli o čtyři roky a devět měsíců dříve. V případě, kdy tak jako v projednávané věci nebyly dotčené podpory oznámeny, Komise ovšem není povinna provést předběžný přezkum těchto opatření ve lhůtě dvou měsíců stanovené judikaturou(55). Podala-li však třetí zúčastněná strana Komisi stížnost týkající se státních opatření, která nebyla oznámena, je tento orgán v rámci předběžné fáze přezkumu povinen tuto stížnost pečlivě a nestranně přezkoumat(56).
141. Domnívám se tedy, že v projednávané věci překračují lhůty to, co obvykle vyžaduje prvotní přezkum, jehož účelem je pouze umožnit Komisi, aby si utvořila prvotní stanovisko ohledně kvalifikace opatření, která jí byla předložena k posouzení, a ohledně jejich slučitelnosti se společným trhem(57).
c) K dostatečnosti odůvodnění existence závažných potíží
142. Připomínám, že se Rakouská republika domnívá, že odůvodnění napadeného rozsudku je neúplné, jelikož Tribunál založil své posouzení výlučně na znění § 21a AMA-Gesetz 1992, aniž provedl právní rozbor směrnic AMA.
143. O správnosti tohoto argumentu nejsem přesvědčen.
144. Úvodem připomínám, že povinnost uvést odůvodnění rozsudků, která Tribunál zavazuje na základě článku 36 a čl. 53 prvního pododstavce statutu Soudního dvora, neukládá Tribunálu povinnost poskytovat vysvětlení, ve kterém by se vyčerpávajícím způsobem postupně zabýval všemi argumenty uvedenými účastníky sporu. Odůvodnění tedy může být implicitní za podmínky, že dotčeným osobám umožňuje seznámit se s důvody přijatého rozhodnutí a Soudnímu dvoru mít dostatečné poznatky k tomu, aby mohl provést svůj soudní přezkum(58). Pokud jde o žalobu opírající se o článek 230 ES, požadavek odůvodnění předpokládá, že Tribunál přezkoumá žalobní důvody směřující ke zrušení uplatněné žalobcem a uvede důvody, které vedou k odmítnutí důvodu nebo ke zrušení napadeného aktu.
145. V projednávané věci se domnívám, že Tribunál správně uvedl a vysvětlil důvody, proč rozhodl, že ohledně dotčených podpor existovaly potíže při posouzení. Jak jsem uvedl, Tribunál nevycházel výlučně ze znění § 21a AMA-Gesetz 1992, ale ze všech okolností, které provázely přijetí sporného rozhodnutí s tím, že správně a dostatečně prokázal existenci rozporu ve vnitrostátní právní úpravě, který by právní analýza směrnice AMA neumožňovala vyřešit. Argumentace Tribunálu ostatně Rakouské republice i Komisi umožnila seznámit se s napadeným rozsudkem a tento rozsudek kritizovat a zdá se umožňovat Soudnímu dvoru vykonat jeho soudní přezkum.
146. V tomto kontextu se domnívám, že odůvodnění Tribunálu uvedené v bodech 75 až 87 napadeného rozsudku nemůže být předmětem žádné kritiky.
147. S přihlédnutím ke všem těmto skutečnostem navrhuji Soudnímu dvoru, aby druhý důvod kasačního opravného prostředku, vycházející z nesprávného posouzení nutnosti zahájit formální vyšetřovací řízení Tribunálem, zamítl jako neopodstatněný.
C – K třetímu důvodu kasačního opravného prostředku, vycházejícímu z údajného porušení pravidel upravujících důkazní břemeno
1. Argumenty účastnic řízení
148. Ve svém třetím důvodu kasačního opravného prostředku Rakouská republika, podporovaná Komisí, uvádí, že na základě judikatury je na žalobkyních, aby prokázaly existenci závažných potíží při posouzení. V projednávané věci se jim přitom takový důkaz nepodařilo předložit. Sporné rozhodnutí se totiž a priori nevztahovalo na konkrétní opatření provádějící režim uvedená žalobkyněmi. Mimoto nebyly schopny prokázat, že poskytování dotčených podpor bylo omezeno na vnitrostátní výrobce. Právě naopak, Rakouská republika prokázala, že značky „AMA“ jsou poskytovány i zahraničním výrobcům.
149. Žalobkyně tato posouzení zpochybňují.
2. Posouzení
150. Domnívám se, že třetí důvod kasačního opravného prostředku není přípustný.
151. Rakouská republika totiž jiným způsobem usiluje o to, aby zpochybnila posouzení skutkového stavu provedená Tribunálem, jakož i hodnotu, kterou Tribunál přikládal jednotlivým důkazům, které mu byly předloženy. Připomínám, že pouze Tribunál je příslušný k posuzování skutkového stavu a hodnoty, kterou je třeba přikládat jemu předloženým skutečnostem, ledaže se navrhovatel v řízení o kasačním opravném prostředku dovolává toho, že došlo zkreslení těchto skutečností. V projednávané věci se Rakouská republika omezuje na kritiku závěrů Tribunálu, aniž prokazuje pochybení, která Tribunál měla vést ke zkreslení důkazů. Její kritika je tedy pouze pokusem o nahrazení posouzení Tribunálu její verzí událostí, což nespadá do pravomoci Soudního dvora.
152. V každém případě a pro případ, že by měl Soudní dvůr rozhodnout, že je tento důvod přípustný, myslím si, že je neopodstatněný.
153. Tím, že žalobkyně před Tribunálem předložily znění AMA-Gesetz 1992, poskytly totiž podle mého názoru dostatečně silný důkaz o existenci pochybností ohledně slučitelnosti dotčených podpor se společným trhem a umožnily Tribunálu posoudit v rámci otázek, které položil Komisi, okolnosti, za kterých bylo sporné rozhodnutí přijato.
154. Proto navrhuji Soudnímu dvoru, aby odmítl třetí důvod kasačního opravného prostředku jako nepřípustný a v každém případě aby jej zamítl jako neopodstatněný.
D – Ke čtvrtému důvodu kasačního opravného prostředku, vycházejícímu z porušení článku 64 jednacího řádu Tribunálu
1. Argumenty účastnic řízení
155. Svým čtvrtým důvodem kasačního opravného prostředku se Rakouská republika, podporovaná Komisí, domnívá, že Tribunál porušil článek 64 svého jednacího řádu tím, že nepřijal organizační procesní opatření nezbytná pro posouzení sporu. Zejména tvrdí, že Tribunál měl vyžadovat, aby žalobkyně poskytly konkrétní informace dokládající, že jsou v postavení zúčastněných stran. Mimoto vytýká Tribunálu, že nepřezkoumal dopad znění § 21a odst. 1 bodu 1 AMA-Gesetz 1992 na podmínky poskytování dotčených podpor.
156. Žalobkyně tato posouzení zpochybňují.
2. Posouzení
157. Tento důvod je třeba z kraje zamítnout, a to z následujících důvodů.
158. Zaprvé z ustálené judikatury vyplývá, že pouze Tribunál je oprávněn posuzovat, zda je případně nezbytné doplnit informace, které má k dispozici o věcech, které mu jsou předloženy(59).
159. Zadruhé se domnívám, že Rakouská republika nemůže tuto výtku vznášet, jelikož Tribunálu žádné organizační procesní opatření nenavrhla.
160. Zatřetí ze skutečností ve spise, a zejména z otázek, které Tribunál účastnicím řízení adresoval, vyplývá, že body uváděné Rakouskou republikou byly výslovně zváženy.
161. V rámci svých otázek, na které mělo být odpovězeno písemně, tak Tribunál vyzval žalobkyně, aby „podrobně upřesnily, v čem jsou jejich zájmy dotčeny poskytnutím dotčených podpor“, „zda jsou v přímé soutěži s jatky a bourárnami, které jsou příjemci dotčených podpor, s uvedením, zda jsou činné na stejném zeměpisném trhu jako tyto podniky, a v jaké formě tyto podniky dotčené podpory pobírají“, „důvody, proč nejsou příjemci dotčených podpor i podmínky, které by pro jejich získání musely splnit“, a nakonec „zda a v čem je jejich postavení na trhu podstatně dotčeno podporami, které jsou předmětem sporného rozhodnutí“.
162. Mimoto v témže rámci vyzval Tribunál Komisi, aby se vyjádřila ke znění § 21a odst. 1 bodu 1 AMA-Gesetz 1992 i k možnému omezení dotčeného režimu na vnitrostátní výrobky.
163. V rámci svých otázek, na které mělo být odpovězeno písemně a při jednání, Tribunál dále vyzval všechny strany sporu, aby upřesnily, zda podniky usazené na území jiného členského státu mohou dotčený režim využít.
164. Je tedy nutno konstatovat, že výtky Rakouské republiky nejsou opodstatněné.
165. V důsledku toho navrhuji Soudnímu dvoru, aby čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku vycházející z porušení článku 64 jednacího řádu Tribunálu zamítl jako neopodstatněný.
166. S ohledem na všechny tyto úvahy navrhuji Soudnímu dvoru, aby zamítl kasační opravný prostředek podaný Rakouskou republikou jako zčásti nepřípustný a zčásti neopodstatněný.
VI – Ke vzájemnému kasačnímu opravnému prostředku
167. Z důvodů, které jsem uvedl výše, se domnívám, že Komise podala v rámci své kasační odpovědi vzájemný kasační opravný prostředek.
168. Mám za to, že Komise předkládá tři důvody.
169. Prvním důvodem se Komise snaží prokázat, že Tribunál nesprávně posoudil přípustnost žaloby, když se opírá o dva argumenty, které nebyly uplatněny v rámci hlavního kasačního opravného prostředku. Druhý důvod vychází z nedodržení rozsahu soudního přezkumu Tribunálem a třetí důvod vychází z porušení povinnosti uvést odůvodnění.
A – K prvnímu důvodu, vycházejícímu z nesprávného posouzení Tribunálem přípustnosti žaloby podané žalobkyněmi
170. První důvod kasačního opravného prostředku se dělí na dvě části. První část vychází z neexistence toho, že žalobkyně nebyly bezprostředně dotčenými osobami, a druhá část z nesprávného posouzení Tribunálem ohledně práv žalobkyň předložit připomínky.
1. K první části prvního důvodu, vycházející z neexistence bezprostředního dotčení žalobkyň
a) Argumenty účastnic řízení
171. První částí prvního důvodu Komise zpochybňuje posouzení přípustnosti žaloby Tribunálem, když tento v bodě 39 napadeného rozsudku dospěl k závěru, že žalobkyně jsou ve smyslu čl. 230 čtvrtého pododstavce ES sporným rozhodnutím bezprostředně dotčeny.
172. Podle Komise se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když takové dotčení založil na povinnosti žalobkyň odvádět příspěvek AMA. Z judikatury vyplývá, že poplatky nespadají do působnosti článku 87 ES, ledaže jsou způsobem financování státní podpory. V projednávané věci přitom neexistoval žádný vztah mezi výší příspěvků AMA a poskytovanými výhodami. V důsledku toho nejsou tyto příspěvky nedílnou součástí podpor, a na tomto základě tak nelze odůvodnit bezprostřední dotčení žalobkyň.
b) Posouzení
173. Domnívám se, že tento argument není opodstatněný.
174. Z bodů 36 až 39 napadeného rozsudku vyplývá, že Tribunál neopíral bezprostřední dotčení žalobkyň o jejich povinnosti platit příspěvek AMA. V jeho relativně krátkém odůvodnění nenacházím žádný důkaz, který by umožňoval dospět k závěru Komise.
175. Poté, co Tribunál připomněl judikaturu týkající se bezprostředního dotčení jednotlivců, totiž v bodech 37 až 39 napadeného rozsudku uvedl následující:
„37. V projednávaném případě ze soudního spisu vyplývá, že ke dni přijetí [sporného] rozhodnutí dne 30. června 2004 byla dotčená podpora již Rakouskou republikou prováděna. V tomto ohledu žalobkyně předkládají internetové stránky AMA a jednoho maloobchodníka, z nichž vyplývá, že značky ‚AMA‘ již byly vydávány před přijetím [sporného] rozhodnutí. Předkládají rovněž platební výměry zaslané AMA společnosti Grandits [GmbH] v rozsahu, v němž se týkají příspěvků splatných za období od května 2002 do dubna 2003, které přinejmenším částečně pokrývá období uplatňování opatření, jichž se týká [sporné] rozhodnutí.
38. Proto se možnost, že se rakouské orgány rozhodnou neposkytnout dotčenou podporu, jeví jako čistě teoretická.
39. Z toho vyplývá, že žalobkyně jsou [sporným] rozhodnutím bezprostředně dotčeny ve smyslu čl. 230 čtvrtého pododstavce ES.“
176. Pokud Tribunál zmiňuje platební výměr určený společnosti Grandits GmbH, činí tak pouze s cílem prokázat, že režim byl prováděn před přijetím sporného rozhodnutí, a nikoliv proto, aby opřel svou argumentaci o příspěvky, k nimž byly žalobkyně na základě § 21c odst. 1 bodu 3 AMA-Gesetz 1992 povinné.
177. V důsledku toho není podle mého názoru této první části vycházející z neexistence bezprostředního dotčení žalobkyň třeba vyhovět.
178. V každém případě se z důvodů, které jsem již uvedl v bodech 96 a 97 tohoto stanoviska, domnívám, že tato výtka je neúčinná. I kdyby totiž byla opodstatněná, domnívám se, že by neumožňovala vyvrátit závěr, ke kterému Tribunál dospěl stran aktivní legitimace žalobkyň.
179. V důsledku toho navrhuji Soudnímu dvoru, aby zamítl první část prvního důvodu jako neopodstatněnou a v každém případě jako neúčinnou.
2. K druhé části prvního důvodu, vycházející z nesprávného posouzení práv žalobkyň předložit připomínky
a) Argumenty účastnic řízení
180. Druhou částí prvního důvodu se Komise domnívá, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když v bodě 54 napadeného rozsudku rozhodl, že podání stížnosti nemůže žalobkyně zbavit práva na dodržení procesních záruk, které je jim přiznáno čl. 88 odst. 2 ES.
181. Podle Komise již žalobkyně měly možnost uplatnit své připomínky tím, že dne 21. září 1999 podaly svou stížnost, a vyčerpaly tedy své právo se znovu vyjádřit. Mimoto Komise vysvětluje, že neshledává zájem na tom, aby bylo stěžovatelům povoleno předložit připomínky podruhé. Nakonec podotýká, že čl. 88 odst. 2 ES „nezakládá […] práva nikomu“ a „toliko ukládá povinnosti Komisi“.
b) Posouzení
182. Domnívám se, že přezkum argumentů předložených Komisí nevyžaduje rozsáhlé úvahy, podle mého názoru neopodstatněné.
183. V bodě 54 napadeného rozsudku Tribunál rozhodl, že „skutečnost, že […] měly žalobkyně na základě čl. 88 odst. 3 ES možnost uvést prostřednictvím podání stížnosti […] své argumenty již během předběžného vyšetřovacího řízení, je nemůže zbavit práva na dodržení procesní záruky, které je jim výslovně přiznáno čl. 88 odst. 2 ES“.
184. S touto analýzou plně souhlasím.
185. Tato argumentace je zcela v souladu se zněním a systematikou řízení o kontrole státních podpor a odpovídá linii judikatury Soudního dvora.
186. I když je nesporné, že nařízení č. 659/1999 nezakládá stěžovatelům jako takovým konkrétní práva, čl. 6 odst. 1 a čl. 20 odst. 1 a 2 tohoto nařízení zúčastněným stranám výslovně přiznávají právo informovat Komisi o jakékoli údajně protiprávní podpoře i právo předložit připomínky poté, co se Komise rozhodne zahájit formální vyšetřovací řízení. Tím, že unijní zákonodárce umožnil zúčastněným stranám podávat Komisi stížnost poukazující na údajnou státní podporu, nehodlal tedy zúčastněné strany zbavit práva předkládat po zahájení formálního vyšetřovacího řízení připomínky.
187. Podání stížnosti a předložení připomínek nejsou srovnatelné.
188. Podání stížnosti umožňuje poukázat u Komise na možné porušení pravidel týkajících se státních podpor. Tuto stížnost může podat jakákoliv fyzická nebo právnická osoba, která má za to, že členský stát poskytuje údajně protiprávní podporu. Podáním stížnosti je zahájeno předběžné vyšetřovací řízení, v jehož průběhu si Komise na základě informací sdělených stěžovatelem utvoří prvotní stanovisko ohledně částečné nebo úplné slučitelnosti dotčeného opatření(60). Ve své stížnosti musí stěžovatel informovat Komisi o dotčeném členském státě, údajné podpoře, jakož i odůvodnění stížnosti(61). V této fázi řízení není Komise povinna stěžovatele nebo jiné zúčastněné strany ve smyslu čl. 88 odst. 2 ES vyslechnout.
189. Po pečlivém a nestranném přezkumu stížnosti(62) může Komise přijmout čtyři druhy rozhodnutí. Komise může rozhodnout o odložení stížnosti. Může v souladu s článkem 4 nařízení č. 659/1999 rovněž rozhodnout, že dotčené opatření není podporou nebo je podporou slučitelnou se společným trhem nebo vyvolává pochybnosti ohledně své slučitelnosti, a v důsledku toho vyžaduje zahájení formálního vyšetřovacího řízení.
190. V rámci tohoto posledně uvedeného řízení mají stěžovatelé v souladu s čl. 88 odst. 2 ES, jakož i s čl. 6 odst. 1 a čl. 20 odst. 1 a 2 nařízení č. 659/1999 právo předložit připomínky. Využití tohoto práva je vyhrazeno pouze zúčastněným stranám, tedy podnikům nebo profesním organizacím, které se nacházejí v byť potenciálním konkurenčním vztahu s podniky, které jsou příjemci sporného opatření. Jak jsem uvedl, využití uvedeného práva není zpochybněno předchozím podáním stížnosti. Naopak, dodržení práva na předložení připomínek je předmětem posíleného soudního přezkumu, pokud Komise implicitně odmítne zahájit formální vyšetřovací řízení, a v důsledku toho stěžovatele tohoto práva zbaví. To jasně vyplývá již z judikatury, kterou Soudní dvůr rozvinul ve výše uvedených rozsudcích Cook v. Komise a Matra v. Komise a kterou jsem již představil výše. Tato skutečnost je nicméně ještě zřetelnější po rozsudcích Athinaïki Techniki v. Komise(63), ve kterých Soudní dvůr rozhodl, že rozhodnutí o odložení stížnosti bez dalšího představuje napadnutelný akt, jelikož tím, že je v tomto rozhodnutí implicitně odmítnuto zahájení formálního vyšetřovacího řízení, zbavuje toto rozhodnutí stěžovatele práva předložit své připomínky v souladu s čl. 88 odst. 2 ES.
191. S přihlédnutím k těmto skutečnostem a jelikož žalobkyně lze kvalifikovat jako „zúčastněné strany“, mohl Tribunál právem dospět k závěru, že i přes podání stížnosti nebyly tyto osoby zbaveny práva předložit připomínky v rámci formálního vyšetřovacího řízení podle čl. 88 odst. 2 ES.
192. V důsledku toho navrhuji Soudnímu dvoru, aby nevyhověl druhé části prvního důvodu, vycházející z chybného posouzení práv žalobkyň předložit připomínky.
193. S přihlédnutím ke všem těmto úvahám se domnívám, že první důvod Komise, vycházející z chybného posouzení Tribunálem přípustnosti žaloby podané žalobkyněmi, není opodstatněný.
B – K druhému důvodu, vycházejícímu z nedodržení rozsahu soudního přezkumu Tribunálem
194. Na podporu svého druhého důvodu vytýká Komise Tribunálu, že překročil meze svého soudního přezkumu, když rozhodl, že posouzení slučitelnosti dotčených podpor vyvolává závažné obtíže, které odůvodňují zahájení formálního vyšetřovacího řízení. Vzhledem k tomu, že sporné rozhodnutí vyžadovalo posouzení komplexních hospodářských a sociálních okolností, měla Komise širokou posuzovací pravomocí, jejímž logickým důsledkem je omezení rozsahu soudního přezkumu.
195. Domnívám se, že tuto výtku je třeba bez dalšího zamítnout jako neopodstatněnou.
196. Z judikatury vyplývá, že Komise má při konstatování existence státní podpory a při posuzování výjimek stanovených výslovně v čl. 87 odst. 2 a 3 ES širokou posuzovací pravomocí(64). V těchto případech totiž může být Komise nucena k provádění komplexních hospodářských a sociálních posouzení. Přezkum Tribunálu se tedy musí nutně omezit na ověření dodržení procesních pravidel a pravidel týkajících se odůvodnění, jakož i věcné správnosti skutkových zjištění, neexistence zjevně nesprávného posouzení a neexistence zneužití pravomoci.
197. O tento případ se přitom v projednávané věci nejedná.
198. Otázkou, která byla předložena Tribunálu, není otázka, zda lze opatření prováděná Rakouskou republikou kvalifikovat jako „státní podpory“ nebo zda je lze odůvodnit rozvojem určitých hospodářských činností, nýbrž zda Komise s přihlédnutím ke svému předběžnému přezkumu dodržuje povinnosti, které má v rámci řízení o kontrole státních podpor.
199. Z judikatury přitom vyplývá, že Komise nemá žádný prostor pro uvážení, jedná-li se o rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení. Její pravomoc je přesně vázána. Komise je tak povinna zahájit řízení podle čl. 88 odst. 3 ES, nepodařilo-li se jí na základě jejího předběžného přezkumu překonat veškeré obtíže vyvolané posuzováním slučitelnosti dotčeného opatření. Tato povinnost je výslovně potvrzena ustanoveními čl. 4 odst. 4, ve spojení s čl. 13 odst. 1 nařízení č. 659/1999(65). Zahájení formálního vyšetřovacího řízení tedy ve striktním smyslu slova nespadá do posouzení komplexního hospodářského a sociálního rázu, ale jedná se o právní povinnost, jejíž dodržení musí být v důsledku toho předmětem úplného soudního přezkumu.
200. Tím, že měl Tribunál za to, že Komise měla použít čl. 4 odst. 4 uvedeného nařízení, a že proto sporné rozhodnutí zrušil, vykonal přezkum legality tohoto rozhodnutí v mezích pravomoci, kterou mu článek 230 ES dává.
201. S přihlédnutím k těmto skutečnostem navrhuji Soudnímu dvoru, aby druhý důvod, vycházející z porušení rozsahu soudního přezkumu Tribunálem, zamítl jako neopodstatněný.
C – K třetímu důvodu, vycházejícímu z porušení povinnosti uvést odůvodnění
202. Svým třetím důvodem Komise vytýká Tribunálu, že nepředpokládal výsledek formálního vyšetřovacího řízení před tím, než zrušil sporné rozhodnutí, a tím je napadený rozsudek postižen vadou spočívající v nedostatku odůvodnění. Podle Komise se měl Tribunál zabývat tím, zda by posouzení slučitelnosti dotčených podpor Komisí bylo jiné, pokud by bylo zahájeno formální vyšetřovací řízení. Podle Komise je přitom zjevné, že na tuto otázku muselo být odpovězeno záporně. Mimoto Komise uvádí, že zahájení formálního vyšetřovacího řízení povede k prodlení ve vyřizování věci, které je neslučitelné s povinností řádné péče stanovenou v rozsudku ze dne 11. prosince 1973, Lorenz(66).
203. Tyto argumenty navrhuji bez dalšího zamítnout.
204. Není totiž možné tvrdit, že výsledek řízení o projednávané žalobě může záviset na jakémkoliv předjímání nebo extrapolaci formálního vyšetřovacího řízení Tribunálem, a tím spíše se nelze domnívat, že by z tohoto důvodu mohl být napadený rozsudek postižen vadou spočívající v nedostatku odůvodnění.
205. Takový argument je v rozporu se zásadami upravujícími řízení o kontrole státních podpor. Nejprve připomínám, že kvalifikaci podpory je třeba provádět na základě objektivních skutečností, a nikoliv na základě odhadů(67). Nemůže ani záviset na posouzení provedeném při předběžném řízení na základě informací dostupných v této fázi(68). Dále připomínám, že není věcí Tribunálu, aby v rámci svého přezkumu legality posuzoval slučitelnost dotčených podpor se společným trhem, ale tato povinnost přísluší Komisi v rámci výlučné pravomoci, kterou jí přiznává Smlouva. Rovněž připomínám, že zahájení formálního vyšetřovacího řízení není možností, ale povinností(69), která Komisi zavazuje, nachází-li se v takové situaci, o jakou jde v projednávané věci.
206. Závěrem považuji za důležité zdůraznit, že jestliže je Komise skutečně povinna pečlivě přezkoumat stížnost, tato povinnost jí za takových okolností, jako byly okolnosti projednávané věci, zavazovala k tomu, aby konkrétně zahájila formální vyšetřovací řízení.
207. Vzhledem k těmto skutečnostem se domnívám, že třetí důvod vzájemného kasačního opravného prostředku není opodstatněný.
208. S přihlédnutím ke všem těmto úvahám navrhuji Soudnímu dvoru, aby vzájemný kasační opravný prostředek podaný Komisí zamítl jako neopodstatněný.
VII – K nákladům řízení
209. Podle čl. 69 odst. 2 jednacího řádu, který se na řízení o kasačním opravném prostředku použije na základě článku 118 téhož jednacího řádu, se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval.
210. Vzhledem k tomu, že v projednávané věci neměla Rakouská republika ani Komise ve věci úspěch, je třeba jim uložit náhradu nákladů řízení.
VIII – Závěry
211. S ohledem na předcházející úvahy navrhuji Soudnímu dvoru, aby rozhodl následovně:
1. Kasační opravné prostředky se zamítají.
2. Rakouské republice a Evropské komisi se ukládá náhrada nákladů řízení.
1 – Původní jazyk: francouzština.
2 – Pokud jde o tuto otázku, viz rozsudek velkého senátu ze dne 24. května 2011, Komise v. Kronoply a Kronotex (C‑83/09 P, Sb. rozh. s. I-0000), ke kterému se vrátím.
3 – T‑375/04, Sb. rozh. s. II‑4155, dále jen „napadený rozsudek“.
4 – Tauernfleisch Vertriebs GmbH, Wech-Kärntner Truthahnverarbeitung GmbH, Wech-Geflügel GmbH a Johann Zsifkovics. Jedná se o podniky založené podle rakouského práva, které se zabývají porážkou a bouráním zvířat.
5 – Dále jen „sporné rozhodnutí“.
6 – Nařízení Rady ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku [88] Smlouvy o ES (Úř. věst. L 83, s. 1; Zvl. vyd. 08/01, s. 339).
7 – Tato fáze je upravena rovněž články 4 a 5 nařízení č. 659/1999.
8 – Rozsudek ze dne 17. července 2008, Athinaïki Techniki v. Komise (C‑521/06 P, Sb. rozh. s. I‑5829, bod 33 a citovaná judikatura).
9 – Tato fáze je upravena rovněž články 6 a 7 nařízení č. 659/1999.
10 – Rozsudek ze dne 2. dubna 2009, Bouygues a Bouygues Télécom v. Komise (C‑431/07 P, Sb. rozh. s. I‑2665, bod 61 a citovaná judikatura).
11 – Druhý bod odůvodnění tohoto nařízení.
12 – 323/82, Recueil, s. 3809. Podle Soudního dvora jsou zúčastněnými stranami osoby, podniky nebo sdružení, jejichž zájmy mohou být případně dotčeny poskytnutím podpory, tj. zejména konkurenční podniky a profesní sdružení (bod 16).
13 – Viz rozsudky ze dne 19. května 1993 Cook v. Komise (C‑198/91, Recueil, s. I‑2487, bod 24); ze dne 15. června 1993, Matra v. Komise (C‑225/91, Recueil, s. I‑3203, bod 18), a ze dne 13. prosince 2005, Komise v. Aktionsgemeinschaft Recht und Eigentum (C‑78/03 P, Sb. rozh. s. I‑10737, bod 36).
14 – Úř. věst. 2001, C 252, s. 5, dále jen „pokyny ke státní podpoře na reklamu“.
15 – Bod 1.
16 – BGBl. 376/1992, dále jen „AMA-Gesetz 1992“.
17 – Úř. věst. 2000, C 28, s. 2.
18 – V rámci druhé části prvního žalobního důvodu žalobkyně výslovně tvrdily, že Komise měla zahájit formální vyšetřovací řízení na základě čl. 4 odst. 4 nařízení č. 659/1999 z důvodu existujících pochyb ohledně slučitelnosti dotčených opatření se společným trhem.
19 – V tomto ohledu žalobkyně zejména tvrdily, že záruka jakosti, jaká je stanovena pro osoby využívající značky „AMA“, nesouvisí s pojmem „rozvoj“ ve smyslu tohoto ustanovení.
20 – Rozsudek ze dne 10. července 2008, Bertelsmann a Sony Corporation of America v. Impala (C‑413/06 P, Sb. rozh. s. I‑4951, body 184 až 188).
21 – Rozsudek ze dne 11. září 2008 (C‑75/05 P a C‑80/05 P, Sb. rozh. s. I‑6619).
22 – Rozsudek ze dne 22. prosince 2008 (C‑487/06 P, Sb. rozh. s. I‑10515).
23 – 19/60, 21/60, 2/61 a 3/61, Recueil, s. 559, 588.
24 – Rozsudek ze dne 15. července 1963 (25/62, Recueil, s. 197).
25 – Rozsudek ze dne 2. dubna 1998, Komise v. Sytraval a Brink’s France (C‑367/95 P, Recueil, s. I‑1719, bod 45).
26 – Výše uvedený rozsudek Komise v. Kronoply a Kronotex (body 47 a 48, jakož i citovaná judikatura).
27 – Výše uvedený rozsudek Komise v. Aktionsgemeinscahft Recht und Eigentum (bod 34 a citovaná judikatura).
28 – Viz výše uvedený rozsudek Německo a další v. Kronofrance (bod 38 a citovaná judikatura).
29 – Ve věci, v níž byl vydán výše uvedený rozsudek Cook v. Komise, tak Soudní dvůr rozhodl, že William Cook plc byla „zúčastněnou stranou“ ve smyslu čl. 88 odst. 2 ES, jelikož vyráběla zařízení totožná se zařízeními podniku, který byl příjemcem podpory. V tomto postavení tedy bylo třeba společnost William Cook plc považovat za bezprostředně a osobně dotčenou uvedeným rozhodnutím, a tedy za aktivně legitimovanou k podání žaloby na neplatnost proti tomuto rozhodnutí na základě čl. 230 čtvrtého pododstavce ES (body 23, 25 a 26). Stejně tak Soudní dvůr rozhodl ve věci, v níž byl vydán výše uvedený rozsudek Matra v. Komise, že společnosti Matra SA lze přiznat postavení zúčastněné strany, jelikož v jejím „postavení největšího výrobce jednoprostorových vozidel ve Společenství a budoucího konkurenta podniku [příjemce podpory]“ byly poskytnutím sporné podpory dotčeny její zájmy. Soudní dvůr rozhodl, že žaloba na neplatnost podaná proti rozhodnutí Komise je tedy přípustná (body 17, 19 a 20).
30 – Výše uvedený rozsudek Komise v. Aktionsgemeinschaft Recht und Eigentum (bod 37 a citovaná judikatura).
31 – Tamtéž.
32 – Zdůraznění provedeno autorem tohoto stanoviska.
33 – Tamtéž.
34 – Viz v tomto ohledu stanovisko generálního advokáta F. G. Jacobse ve věci, v níž byl vydán výše uvedený rozsudek Komise v. Aktionsgemeinschaft Recht und Eigentum; stanovisko generálního advokáta P. Mengozziho ve věci, v níž byl vydán výše uvedený rozsudek British Aggregates v. Komise, a, nakonec, stanovisko generálního advokáta N. Jääskinena ve věci, v níž byl vydán výše uvedený rozsudek Komise v. Kronoply a Kronotex, jakož i ve věci Belgie v. Deutsche Post a další (C‑148/09 P), v současné době projednávané před Soudním dvorem.
35 – Odkazuji na body 103 až 113 uvedeného stanoviska.
36 – Rozsudek Tribunálu ze dne 10. prosince 2008 (T‑388/02).
37 – Rozsudek ze dne 2. září 2010, Komise v. Deutsche Post (C‑399/08 P, Sb. rozh. s. I-07831, body 63 a 64 a citovaná judikatura).
38 – Viz rovněž rozsudek ze dne 18. listopadu 2010, NDSHT v. Komise (C‑322/09 P, Sb. rozh. s. I-11911, bod 59 a citovaná judikatura).
39 – Zdůraznění provedeno autorem tohoto stanoviska.
40 – Viz zejména výše uvedený rozsudek Komise v. Kronoply a Kronotex (body 47 a 48 a citovaná judikatura).
41 – Výše uvedený rozsudek Komise v. Sytraval a Brink’s France (bod 64).
42 – Rozsudky ze dne 15. července 1964, Costa (6/64, Recueil, s. 1141, 1162), a ze dne 22. června 2006, Belgie a Forum 187 v. Komise (C‑182/03 a C‑217/03, Sb. rozh. s. I‑5479, body 73 a 74).
43 – Výše uvedený rozsudek Komise v. Sytraval a Brink’s France (bod 62).
44 – Tamtéž (bod 64).
45 – Zdůraznění provedeno autorem tohoto stanoviska.
46 – Viz výše uvedený rozsudek Bouygues a Bouygues Télécom v. Komise (bod 61 a citovaná judikatura).
47 – Výše uvedený rozsudek Athinaïki Techniki v. Komise (bod 35 a citovaná judikatura).
48 – Výše uvedený rozsudek British Aggregates v. Komise.
49 – Viz zejména rozsudek ze dne 3. května 2001, Portugalsko v. Komise (C‑204/97, Recueil, s. I‑3175).
50 – Výše uvedený rozsudek Bouygues a Bouygues Télécom v. Komise (bod 63) a rozsudek Tribunálu ze dne 18. září 1995, SIDE v. Komise (T‑49/93, Recueil, s. II‑2501, bod 60).
51 – Zdůraznění provedeno autorem tohoto stanoviska.
52 – V tomto ohledu je třeba připomenout, že z obecné systematiky Smlouvy vyplývá, že řízení podle článku 88 ES nesmí nikdy vést k výsledku, který by byl v rozporu se zvláštními ustanoveními Smlouvy. Komise tedy nemůže prohlásit za slučitelnou se společným trhem státní podporu, která některými ze svých podmínek porušuje jiná ustanovení Smlouvy (rozsudek ze dne 15. dubna 2008, Nuova Agricast, C‑390/06, Sb. rozh. s. I‑2577, bod 50 a citovaná judikatura).
53 – Pouhou skutečnost, že během předběžné fáze přezkumu podpory došlo k diskusím mezi Komisí a dotčeným členským státem a že v tomto rámci mohla Komise požádat o doplňující informace ohledně opatření, která jí byla předložena ke kontrole, nelze v zásadě považovat za důkaz toho, že tento orgán narazil na závažné obtíže při posouzení, které vyžadovaly, aby bylo zahájeno řízení podle čl. 108 odst. 2 ES. Nicméně v souladu s judikaturou nelze vyloučit, že obsah diskuse vedené mezi Komisí a dotčeným členským státem během předběžné fáze přezkumu může odhalit existenci takových obtíží (viz rozsudek Tribunálu ze dne 10. května 2000, SIC v. Komise, T‑46/97, Recueil, s. II‑2125, bod 89 a citovaná judikatura).
54 – Výše uvedený rozsudek Komise v. Sytraval a Brink’s France (bod 62).
55 – Výše uvedený rozsudek SIC v. Komise (bod 102 a citovaná judikatura).
56 – Tamtéž (bod 105 a citovaná judikatura).
57 – Tamtéž (bod 107 a citovaná judikatura).
58 – Výše uvedený rozsudek Bouygues a Bouygues Télécom v. Komise (bod 42 a citovaná judikatura).
59 – Viz zejména rozsudky ze dne 10. července 2001, Ismeri Europa v. Účetní dvůr (C‑315/99 P, Recueil, s. I‑5281, bod 19), a ze dne 30. září 2003, Freistaat Sachsen a další v. Komise (C‑57/00 P a C‑61/00 P, Recueil, s. I‑9975, bod 47).
60 – Viz čl. 10 odst. 1 a čl. 20 odst. 2 první věta nařízení č. 659/1999.
61 – Formulář pro podání stížnosti je k dispozici na následující internetové stránce: http://ec.europa.eu/eu_law/state_aids/state_aids_complaints_fr.htm.
62 – Výše uvedený rozsudek Komise v. Sytraval a Brink’s France (bod 62).
63 – Viz výše uvedený rozsudek Athinaïki Techniki v. Komise, a rozsudek ze dne 16. prosince 2010, Athinaïki Techniki v. Komise (C‑362/09 P, Sb. rozh. s. I-13275).
64 – Viz zejména výše uvedené rozsudky British Aggregates v. Komise (bod 114 a citovaná judikatura) a Komise v. Deutsche Post (body 93 až 98).
65 – Výše uvedený rozsudek British Aggregates v. Komise (bod 113 a citovaná judikatura).
66 – 120/73, Recueil, s. 1471.
67 – Výše uvedený rozsudek British Aggregates v. Komise (bod 111 a citovaná judikatura).
68 – Rozsudek ze dne 9. října 2001, Itálie v. Komise (C‑400/99, Recueil, s. I‑7303, bod 58).
69 – Zdůraznění provedeno autorem tohoto stanoviska.