I — Úvod

II — Právní rámec

A — Unijní právo

1. Rámcová směrnice o vodě

2. Směrnice EIA

3. Směrnice SEA

4. Směrnice o ochraně ptactva

5. Směrnice o stanovištích

B — Řecké právo

III — Skutkový stav a žádost o rozhodnutí o předběžné otázce

IV — Právní posouzení

A — K rámcové směrnici o vodě

1. K první otázce – okamžik uplatnění článku 4 rámcové směrnice o vodě

2. K první části třetí otázky – přípustnost odklonění vody do jiných oblastí povodí

a) K povinnostem ochrany a obnovy podle článku 4 rámcové směrnice o vodě

b) K uplatňování článku 4 rámcové směrnice o vodě na projekty

c) K dobrému stavu vod

d) K odchylkám od environmentálních cílů

3. Ke druhé otázce – k potřebě plánů pro oblasti povodí

4. Ke druhé části třetí otázky – přípustné cíle odklonění vod

5. K třetí části třetí otázky – přezkum alternativních řešení

6. Ke čtvrté otázce – předběžné účinky rámcové směrnice o vodě

a) K judikatuře o předběžných účincích směrnic

b) K ochraně legitimního očekávání a právní jistotě

c) K věci v původním řízení

7. K páté otázce – účast veřejnosti

B — Ke směrnici EIA

C — Ke směrnici SEA

1. K sedmé otázce – věcná oblast působnosti směrnice SEA

a) K pojmu «plány a programy»

b) K povinnosti přezkoumat plány povodí

2. K osmé otázce – časová působnost směrnice SEA

a) K přípravě plánů povodí

b) K přípravě plánu na odklonění řeky Acheloos

c) Závěr k osmé otázce

3. K deváté otázce – rozsah posouzení vlivů na životní prostředí

D — Ochrana přírody

1. K desáté otázce – ochrana navržených lokalit při vydání zákona 3481/2006

a) K předběžné ochraně navržených lokalit

b) K ochraně lokalit po zařazení na seznam Společenství

c) Závěr k desáté otázce

2. K jedenácté otázce

a) K použitelnosti čl. 6 odst. 3 první věty směrnice o stanovištích

b) K článku 6 odst. 2 a 4 směrnice o stanovištích

c) Závěr k jedenácté otázce

3. Ke dvanácté otázce – naléhavé důvody převažujícího veřejného zájmu

4. Ke třinácté otázce – opatření k zajištění soudržnosti sítě NATURA 2000

5. Ke čtrnácté otázce – změna přirozeného říčního ekosystému

V — Závěry

1.

Již více než 20 let pracují řecké orgány na částečném odklonu řeky Acheloos (v západním Řecku) do řeky Pineios (ve východním Řecku) a využití jejího horního toku k výrobě energie. Symvoulio tis Epikrateias (dále jen „Státní rada“) však odpovídající rozhodnutí o povolení opakovaně zrušil. V původním řízení se jedná o platnost zákona z roku 2006, který záměr opětovně povoluje.

2.

Stěžejní bod velmi obsáhlé a komplexní žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce spočívá v otázce, zda, resp. do jaké míry má být tento zákon vykládán podle rámcové směrnice o vodě ( 2 ), i když pro příslušné povinnosti vyplývající z této směrnice při vydání zákona ještě běželo přechodné období. Mimoto je nutné objasnit, do jaké míry je slučitelné se směrnicí EIA ( 3 ), aby bylo v zákonodárném procesu odkazováno na posouzení vlivů na životní prostředí provedené v dřívějším správním řízení. Dále je vznesena otázka, zda měla být použita směrnice o posuzování vlivů některých plánů a programů na životní prostředí ( 4 ) (dále jen „směrnice SEA“, SEA je zkratka odvozená z anglického „Strategic Environmental Assessment“ – strategické posuzování vlivů na životní prostředí) a zda bylo případně k výše uvedenému posuzování vlivů na životní prostředí dodatečně nutné posouzení podle směrnice SEA. Nakonec je nutné přezkoumat některé otázky o ochraně příslušných lokalit sítě NATURA 2000 podle směrnice o stanovištích ( 5 ).

3.

Hlavní environmentální cíle rámcové směrnice o vodě a případné výjimky jsou zakotveny v článku 4:

„(1)   Při uskutečňování programů opatření uvedených v plánech povodí:

[…]

(3)   Členské státy mohou vymezit útvar povrchových vod jako umělý nebo silně ovlivněný, pokud

Takové vymezení vodních útvarů a jeho důvody se výslovně uvedou v plánech povodí požadovaných podle článku 13 a přezkoumávaných každých šest let.

(4)   […]

(5)   Členské státy mohou připustit pro specifické vodní útvary dosažení méně přísných environmentálních cílů než těch, které jsou uvedeny v odstavci 1, pokud jsou tyto ovlivněny lidskou činností do míry určené v souladu s čl. 5 odst. 1 nebo pokud jsou jejich přírodní podmínky takové, že by dosažení těchto cílů bylo neproveditelné nebo neúměrně nákladné, a pokud jsou splněny všechny následující podmínky:

(6)   […]

(7)   Členské státy neporuší tuto směrnici, pokud:

jsou-li splněny všechny následující podmínky:

(8)   Při uplatňování odstavců 3, 4, 5, 6 a 7 členské státy zabezpečí, že nedojde k trvalému vyloučení nebo ústupkům při dosahování cílů požadovaných touto směrnicí v jiných vodních útvarech ležících v téže oblasti povodí a že uplatňování je v souladu se zaváděním jiných předpisů Společenství v oblasti životního prostředí.

(9)   Je třeba učinit kroky k zajištění toho, aby uplatňování nových ustanovení, včetně uplatňování odstavců 3, 4, 5, 6 a 7, zaručilo přinejmenším stejnou úroveň ochrany jako stávající právní předpisy Společenství.“

4.

Podle článku 5 rámcové směrnice o vodě musely členské státy do 22. prosince 2004 vyhotovit analýzu určitých charakteristik každé oblasti povodí. Do 22. prosince 2006 měly členské státy podle článku 8 rámcové směrnice o vodě zřídit programy pro monitorování stavu vod. O obou opatřeních musely podle čl. 15 odst. 2 informovat Komisi vždy do tří měsíců.

5.

Článek 11 upravuje programy opatření, které musejí členské státy pro oblasti povodí vypracovat. Lhůta pro jejich vyhotovení je uložena v odstavci 7:

„Programy opatření se stanoví nejpozději do devíti let ode dne vstupu této směrnice v platnost a všechna opatření musí být proveditelná nejpozději do 12 let od tohoto data.“

6.

Článek 13 rámcové směrnice o vodě upravuje vypracování plánů pro oblasti povodí. Odstavec 1 zavazuje k vypracování a odstavec 6 uvádí lhůtu pro jejich zveřejnění:

„(1)   Členské státy zajistí, aby byl pro každou oblast povodí ležící zcela na jejich území zpracován plán povodí.

[…]

(6)   Plány povodí se zveřejní nejpozději do devíti let ode dne vstupu této směrnice v platnost.“

7.

Článek 14 rámcové směrnice o vodě obsahuje ustanovení o zapojení veřejnosti:

„(1)   Členské státy podpoří aktivní zapojení všech zúčastněných stran při provádění této směrnice, zejména při vypracování, přezkoumání a aktualizaci plánů povodí. Členské státy zajistí, aby pro každou oblast povodí byly k připomínkám veřejnosti, včetně uživatelů zveřejněny a zpřístupněny:

Na žádost musí být umožněn přístup k podkladovým dokumentům a informacím použitým pro vypracování návrhu plánu povodí.

(2)   Členské státy poskytnou nejméně šest měsíců na písemné připomínky k těmto dokumentům, aby byly umožněny aktivní zapojení a konzultace.“

8.

Lhůta pro provedení rámcové směrnice o vodě uplynula podle článku 24 dne 22. prosince 2003.

9.

Článek 2 odst. 1 stanoví cíl směrnice EIA:

„Členské státy přijmou všechna opatření nezbytná k zajištění, aby před vydáním povolení podléhaly záměry, které mohou mít významný vliv na životní prostředí mimo jiné v důsledku své povahy, rozsahu nebo umístění, požadavku získat povolení a posouzení z hlediska jejich vlivů. Tyto záměry jsou vymezeny v článku 4.“

10.

Článek 1 odst. 5 směrnice EIA však obsahuje výjimku pro zákonodárné akty:

„Tato směrnice se nevztahuje na záměry, jejichž jednotlivé části jsou přijímány zvláštními vnitrostátními právními předpisy, protože cílů této směrnice, včetně cíle poskytovat informace, se dosahuje prostřednictvím zákonodárného procesu.“

11.

Článek 5 směrnice EIA stanoví, které informace je třeba v rámci posuzování vlivů na životní prostředí poskytnout:

„(1)   V případě záměrů, které podle článku 4 musí podléhat posouzení vlivů na životní prostředí v souladu s články 5 až 10, přijmou členské státy nezbytná opatření k zajištění, aby oznamovatel poskytl ve vhodné formě informace upřesněné v příloze V, pokud:

12.

V příloze I bodech 12 a 15 směrnice EIA jsou uvedena díla sloužící k přečerpávání vodních zdrojů a přehrady.

13.

Plány a programy definuje čl. 2 písm. a) směrnice SEA:

„Pro účely této směrnice se:

14.

Článek 3 směrnice SEA upravuje, které plány a programy je třeba podrobit posuzování vlivů na životní prostředí. Relevantní jsou zejména odstavce 1 až 5:

„(1)   Posouzení vlivů na životní prostředí se v souladu s články 4 až 9 provádí u plánů a programů uvedených v odstavcích 2 až 4, které mohou mít významný vliv na životní prostředí.

(2)   S výhradou odstavce 3 se posouzení vlivů na životní prostředí provádí u všech plánů a programů,

(3)   Plány a programy uvedené v odstavci 2, které stanoví využití menších oblastí na místní úrovni, a menší změny plánů a programů uvedených v odstavci 2 vyžadují posouzení vlivů na životní prostředí pouze tehdy, stanoví-li členské státy, že mohou mít významný vliv na životní prostředí.

(4)   Členské státy určí, zda plány a programy neuvedené v odstavci 2, které stanoví rámec pro budoucí schvalování záměrů, mohou mít významný vliv na životní prostředí.

(5)   Členské státy určí, zda plány nebo programy uvedené v odstavcích 3 a 4 mohou mít významný vliv na životní prostředí buď přezkoumáním jednotlivých případů, nebo stanovením druhů plánů a programů, nebo kombinací obou přístupů. Za tímto účelem vezmou členské státy ve všech případech v úvahu příslušná kritéria stanovená v příloze II, aby se zajistilo, že se na plány a programy s možným významným vlivem na životní prostředí vztahuje tato směrnice.

(6)   […]“

15.

Článek 11 směrnice SEA upravuje vztah k požadavkům směrnice EIA a jiným postupům v rámci posouzení vlivů na životní prostředí:

„(1)   Posuzováním vlivů na životní prostředí prováděným podle této směrnice nejsou dotčeny požadavky směrnice 85/337/EHS ani žádné jiné požadavky právních předpisů Společenství.

(2)   U plánů a programů, u kterých vzniká povinnost provést posouzení vlivů na životní prostředí současně z této směrnice a z jiných právních předpisů Společenství, mohou členské státy stanovit koordinované a společné postupy, které splňují požadavky příslušných právních předpisů Společenství, aby se mimo jiné zabránilo opakovanému posuzování.

(3)   […]“

16.

Podle čl. 13 odst. 1 se směrnice SEA měla provést do 21. července 2004.

17.

Článek 13 odst. 3 upravuje časovou působnost směrnice SEA. Tato směrnice je v zásadě platná pouze pro řízení, která byla zahájena po uplynutí lhůty k jejímu provedení. Pro dříve zahájená řízení platí pouze s výhradami:

„Povinnost uvedená v čl. 4 odst. 1 se použije na plány a programy, u nichž první formální přípravný akt následuje po dni uvedeném v odstavci 1. Plány a programy, u nichž je první formální přípravný akt před tímto dnem a které jsou přijaty nebo předány k legislativnímu procesu více než 24 měsíců poté, podléhají povinnosti uvedené v čl. 4 odst. 1, nerozhodnou-li členské státy v jednotlivém případě, že to není proveditelné, a neinformují-li o svém rozhodnutí veřejnost.“

18.

Článek 4 odst. 1 a 2 směrnice Rady 79/409/EHS ze dne 2. dubna 1979 o ochraně volně žijících ptáků ( 6 ) (dále jen „směrnice o ochraně ptactva“) stanoví, že členské státy označí území nejvhodnější pro ochranu ptáků podle přílohy I směrnice a stěhovavých ptáků jako oblasti zvláštní ochrany (dále jen „OZO“).

19.

Článek 4 odst. 4 první věta směrnice o ochraně ptactva upravuje ochranu OZO:

„S ohledem na ochranu oblastí uvedených v odstavcích 1 a 2 přijmou členské státy vhodná opatření pro předcházení znečišťování nebo poškozování stanovišť nebo jakýchkoli rušivých zásahů, které negativně ovlivňují ptáky, pokud by mohly být významné z hlediska cílů tohoto článku.“

20.

Podle čl. 4 odst. 1 a přílohy III (etapa 1) směrnice o stanovištích navrhnou členské státy Komisi lokality, ve kterých se vyskytují typy přírodních stanovišť podle přílohy I a druhy původní pro toto území podle přílohy II. Komise z těchto návrhů vybere podle čl. 4 odst. 2 a přílohy III (etapa 2) lokality, které umístí na seznam lokalit významných pro Společenství (dále jen „LVP“).

21.

Článek 4 odst. 5 směrnice o stanovištích upravuje časovou působnost ustanovení o ochraně lokalit:

„Jakmile je některá lokalita zařazena do seznamu uvedeného v třetím pododstavci odstavce 2, vztahuje se na ni ustanovení čl. 6 odst. 2, 3 a 4.“

22.

Rozhodnutím Komise 2006/613/ES ze dne 19. července 2006, kterým se přijímá seznam lokalit významných pro Společenství ve středomořské biogeografické oblasti podle směrnice Rady 92/43/EHS ( 7 ), byly do seznamu zahrnuty mimo jiné tyto lokality:

23.

Toto rozhodnutí bylo podle databáze EUR-Lex členským státům oznámeno dne 19. července 2006 ( 9 ) a zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie s datem 21. září 2006.

24.

Ustanovení o ochraně lokalit jsou uvedena v čl. 6 odst. 2 až 4 směrnice o stanovištích:

„(2)   Členské státy přijmou vhodná opatření, aby v oblastech zvláštní ochrany vyloučily poškozování přírodních stanovišť a stanovišť druhů jakož i vyrušování druhů, pro něž jsou tato území určena, pokud by takové vyrušování mohlo být významné ve vztahu k cílům této směrnice.

(3)   Jakýkoli plán nebo projekt, který s určitou lokalitou přímo nesouvisí nebo není pro péči o ni nezbytný, avšak bude mít pravděpodobně na tuto lokalitu významný vliv, a to buď samostatně, nebo v kombinaci s jinými plány nebo projekty, podléhá odpovídajícímu posouzení jeho důsledků pro lokalitu z hlediska cílů její ochrany. S přihlédnutím k výsledkům uvedeného hodnocení důsledků pro lokalitu a s výhradou odstavce 4 schválí příslušné orgány příslušného státu tento plán nebo projekt teprve poté, co se ujistí, že nebude mít nepříznivý účinek na celistvost příslušné lokality, a co si v případě potřeby opatří stanovisko široké veřejnosti.

(4)   Pokud navzdory negativnímu výsledku posouzení důsledků pro lokalitu musí být určitý plán nebo projekt z naléhavých důvodů převažujícího veřejného zájmu, včetně důvodů sociálního a ekonomického charakteru, přesto uskutečněn a není-li k dispozici žádné alternativní řešení, zajistí členský stát veškerá kompenzační opatření nezbytná pro zajištění ochrany celkové soudržnosti sítě NATURA 2000. O přijatých kompenzačních opatřeních uvědomí Komisi.

Jestliže se na dotyčné lokalitě vyskytují prioritní typy přírodních stanovišť a/nebo prioritní druhy, pak mohou být uplatněny pouze důvody související s ochranou lidského zdraví a veřejné bezpečnosti, s nesporně příznivými důsledky mimořádného významu pro životní prostředí nebo jiné naléhavé důvody převažujícího veřejného zájmu podle stanoviska Komise.“

25.

Článek 7 směrnice o stanovištích přenáší tato ustanovení na OZO podle směrnice o ochraně ptactva.

26.

Rámcová směrnice o vodě je provedena zákonem 3199/2003 ( 10 ) a prezidentským dekretem č. 51/2007 ( 11 ). V daném případě se jedná o změny zákona 3199/2003 zákonem 3481/2006 ( 12 ).

27.

Článek 9 zákona 3481/2006 doplňuje k článku 7 zákona 3199/2003 odstavec 5, který zní:

„(5)   Až do schválení národního programu správy a ochrany národních vodních zdrojů a do přijetí samostatných plánů správy regionů je povoleno jímání vody z určitého povodí, jakož i její odklonění do jiného povodí, a to na základě schváleného plánu tohoto povodí (těchto povodí) za účelem:

28.

Článek 13 zákona 3481/2006 se týká sporného záměru:

„(1)   Dílo, které má částečně odklonit horní tok řeky Acheloos do Thesálie, představuje rozsáhlý záměr celonárodního významu.

(2)   Je schválen plán povodí řek Acheloos a Pineios v Thesálii […].

(3)   Jsou schváleny mezní hodnoty a požadavky v oblasti životního prostředí, které se týkají realizace a fungování díla na částečné odklonění horního toku řeky Acheloos do Thesálie, u nichž byly plně uplatněny všechny postupy, včetně informování a konzultací se zúčastněnou veřejností a se zainteresovanými službami, které jsou stanoveny platnými ustanoveními vnitrostátních právních předpisů a právních předpisů Společenství v oblasti životního prostředí a ochrany památek a kulturního dědictví. […]

(4)   Veřejné záměry, jakož i díla Dimosia Epicheirisi Ilektrismou [veřejný řecký podnik pro elektrickou energii, dále jen „DEI“], které byly dokončeny nebo se nacházejí ve fázi realizace a týkají se prací na odklonění horního toku řeky Acheloos do Thesálie a výroby elektrické energie, mohou fungovat nebo být dokončena v souladu se schváleným plánem a s požadavky v oblasti životního prostředí, které jsou stanoveny tak, jak je popsáno v předchozím odstavci.“

29.

Záměr, který je předmětem sporu před předkládajícím soudem, se týká částečného odklonu horního toku řeky Acheloos (v západním Řecku) do řeky Pineios (ve východním Řecku, přesněji v Thesálii). Mimo vlastní odklon zahrnuje záměr i různé přehrady, které mají být použity k výrobě energie.

30.

Řeka Acheloos, dlouhá přibližně 220 kilometrů a široká až 90 metrů, pramení v horském pásmu Pindos v oblasti Metsovo a obohacena o vody četných přítoků ústí západně od města Messolungi do Patraského zálivu, protéká přes jedno z nejvýznamnějších povodí země a vytváří mimořádně důležitý říční ekosystém.

31.

Řeka Pineios pramení rovněž v pohoří Pindos, ale protéká směrem na východ Thesálskou nížinou a ústí do Soluňského zálivu.

32.

K realizaci díla byla přijata řada ministerských nařízení a naposledy zákon č. 3481/2006.

33.

Meziresortními nařízeními z let 1991 a 1992 byly původně schváleny zejména environmentální požadavky na jednotlivá technická díla, která jsou součástí celkového plánu na odklon vod řeky Acheloos do Thesálie. Dotyčná meziresortní nařízení byla v roce 1994 zrušena rozhodnutími řecké Státní rady.

34.

Po těchto rozhodnutích byla pod dohledem Ministerstva životního prostřední, územního plánování a veřejných prací vypracována jednotná studie o vlivu veškerých děl potřebných k odklonění vody na životní prostředí. V roce 1995 byla přijata dvě ministerská nařízení týkající se umístění děl a schválení environmentálních požadavků. I uvedená nařízení byla zrušena rozhodnutím Státní rady z roku 2000.

35.

Po výše uvedeném zrušujícím rozhodnutí řecké Státní rady vypracovalo Ministerstvo životního prostředí, územního plánování a veřejných prací doplňkovou studii o vlivu na životní prostředí, která se týkala odklonění řeky Acheloos do Thesálie, a v roce 2003 tak bylo přijato meziresortní nařízení o schválení environmentálních požadavků na realizaci a fungování záměru. Uvedené meziresortní nařízení bylo zrušeno rozhodnutím Státní rady z roku 2005.

36.

Dne 6. července 2006 byly tedy v řízení o vydání zákona 3481/2006 předloženy návrhy ustanovení, které předpokládaly plány pro povodí řeky Acheloos a Pineios a schválení výše uvedeného záměru. Zákon byl s těmito ustanoveními přijat a vstoupil v platnost zveřejněním dne 2. srpna 2006.

37.

V původním řízení požádali Nomarchiaki Aftodioikisi Aitoloakarnanias (správa provincie Etolia-Akarnania) a další, aby byl záměr jako celek prohlášen za neplatný. Za účelem rozhodnutí o této žádosti pokládá řecká Státní rada Soudnímu dvoru těchto 14 otázek:

Je vnitrostátní právní předpis, který umožňuje odklonění vody z jednoho určitého povodí do jiného povodí, aniž předtím byly vypracovány plány pro oblasti povodí, v nichž se nacházejí povodí, z nichž a do nichž se uskuteční odklonění vody, v souladu s ustanoveními článků 2, 3, 4, 5, 6, 9, 13 a 15 rámcové směrnice o vodě, vezme-li se zejména v úvahu skutečnost, že podle čl. 2 odst. 15 rámcové směrnice o vodě hlavní jednotkou pro správu povodí je oblast povodí, do něhož patří?

Je podle článků 2, 3, 5, 6, 9, 13 a 15 rámcové směrnice o vodě povoleno odklonění vody z jedné oblasti povodí do sousední oblasti povodí? V případě kladné odpovědi, může být účelem tohoto odklonění výhradně uspokojování potřeby pitné vody, nebo může být účelem i zavlažování a výroba energie? Je ve smyslu výše uvedených ustanovení směrnice v každém případě potřeba odůvodněné rozhodnutí správního orgánu přijaté na základě nezbytné odborné studie, která potvrzuje, že oblast povodí, do níž se voda převádí, nemůže svými vlastními vodními zdroji zabezpečit aktuální potřebu v oblasti zásobování pitnou vodou a zavlažování a dalších oblastech použití?

Ohrožuje vnitrostátní právní předpis, přijatý ve výše uvedené lhůtě stanovené pro provedení, který umožňuje odklonění vody z jednoho určitého povodí do jiného, aniž byly předtím vypracovány plány pro oblasti povodí, v nichž se nacházejí povodí, z nichž a do nichž se převádí voda, užitečný účinek uvedené směrnice, nebo je při přezkumu, zda je ohrožen užitečný účinek směrnice, třeba brát v úvahu taková kritéria, jako jsou rozsah předpokládaných opatření a cíle odklonění vody?

do rozsahu působnosti směrnice SEA?

Mohou být akty, které se týkaly sporného díla a které byly se zpětnou účinností zrušeny soudními rozhodnutími, považovány ve smyslu čl. 13 odst. 1 směrnice SEA za formální přípravné akty přijaté před 21. červencem 2004 s tím, že neexistuje povinnost vypracovat strategickou studii o posouzení vlivu na životní prostředí?

Jsou studie provedené na základě toho, co je stanoveno v rámcové směrnici o vodě a směrnici EIA, postačující pro dodržení ustanovení směrnice SEA ve smyslu čl. 11 odst. 2 směrnice SEA v případě, kdy plán spadá zároveň do působnosti dotčené směrnice a rámcové směrnice o vodě jakož i směrnice EIA, které rovněž stanoví posuzování vlivu záměru na životní prostředí, nebo je nezbytné provést samostatné strategické posouzení vlivu na životní prostředí?

Mají být ve smyslu článků 3, 4 a 6 směrnice o stanovištích vzata v úvahu kritéria, jako jsou rozsah odklonu a význam prací, které odklon vyžaduje, aby bylo možno určit, zda nezbytná vyrovnávací opatření mohou zaručit ochranu celkové soudržnosti lokality NATURA 2000, která je poškozena plánem na odklon vody?

38.

Písemně se vyjádřily správa provincie Etoloakarnania a další (západní Řecko), správy thesalských provincií Larisa, Magnisia ( 13 ), Karditsa i Trikala a další ( 14 ), podnik pro elektrickou energii Dimosia Epicheirisi Ilektrismou (DEI), Řecká republika, Norské království a Evropská komise. Kromě Norska byli tito účastníci zastoupeni i na jednání konaném dne 24. května 2011.

39.

Státní rada pokládá 14 komplexních otázek k výkladu čtyř různých směrnic, které budu zkoumat postupně: stěžejní bod případu leží v rámcové směrnici o vodě (k tomu bod A), která se však z časových důvodů v podstatě použije prostřednictvím svých předběžných účinků ( 15 ). Následně je třeba zodpovědět otázku ke směrnici EIA, přesněji k požadavkům této směrnice na schválení záměru zákonem (k tomu bod B). Dále je nutné přezkoumat věcnou a časovou působnost směrnice SEA a rovněž možnost kombinovaného posouzení vlivů na životní prostředí podle této směrnice, rámcové směrnice o vodě a směrnice EIA (k tomu bod C). Na závěr přezkoumám několik otázek k použitelnosti směrnice o stanovištích a jejím požadavkům na sporný záměr (k tomu bod D).

40.

Je ovšem třeba předeslat, že tvrzení DEI, že lze oddělit výstavbu přehrady Mesohora od celkového záměru, je pro řízení o předběžné otázce bezvýznamné. Jelikož Státní rada v tomto ohledu nepoložila žádné otázky, nemůže se k tomu Soudní dvůr vyjádřit.

41.

První otázka Státní rady se zaměřuje na to, zda příslušná ustanovení rámcové směrnice o vodě byla použitelná již na zákon 3481/2006 (k tomu bod 1). Následně je třeba objasnit, zda je odklonění vody z jedné oblasti povodí do druhé vůbec přípustné (k tomu bod 2), zda takové odklonění předpokládá plány povodí ve smyslu rámcové směrnice o vodě (k tomu bod 3), jaké cíle mohou odklonění vody ospravedlnit (k tomu bod 4) a do jaké míry je nutné přezkoumat alternativy (k tomu bod 5). Jelikož jsem došla k závěru, že tato ustanovení z časových důvodů ještě nejsou použitelná, jsou zásadně důležité jejich předběžné účinky (k tomu bod 6). A konečně se Státní rada dotazuje i na nutnou účast veřejnosti na sestavování plánů povodí podle rámcové směrnice o vodě (k tomu bod 7).

42.

První otázkou se chce Státní rada dozvědět, zda čl. 13 odst. 6 rámcové směrnice o vodě stanoví pouze nejzazší lhůtu pro zpracování plánů povodí, nebo konkrétní lhůtu k provedení ustanovení vztahujících se na tyto plány.

43.

Článek 13 odst. 6 rámcové směrnice o vodě stanoví, že plány povodí se zveřejní nejpozději do devíti let ode dne vstupu směrnice v platnost, tzn. dne 22. prosince 2009. Lhůta k provedení směrnice oproti tomu uplynula již dne 22. prosince 2003.

44.

Pro původní řízení a žádost o rozhodnutí o předběžné otázce má význam především vzájemný vztah mezi plány povodí a článkem 4 rámcové směrnice o vodě. Toto ustanovení obsahuje hlavní environmentální cíle směrnice. Podle čl. 4 odst. 1 písm. a) bodu i) provedou členské státy opatření potřebná k zamezení zhoršení stavu všech útvarů povrchových vod, tedy např. řeky Acheloos. Článek 4 odst. 1 písm. a) body ii) a iii) navíc zavazuje k ochraně, zlepšování stavu a obnově všech útvarů povrchových vod, aby bylo nejpozději do 15 let ode dne vstupu směrnice v platnost, tzn. k 22. prosinci 2015, dosaženo dobrého stavu povrchových vod.

45.

Řecko muselo v zásadě provést i článek 4 rámcové směrnice o vodě během tříleté lhůty podle článku 24 ( 16 ). Environmentální cíle podle čl. 4 odst. 1 však neplatí pro jakýkoliv libovolný úkon, nýbrž pouze ve vztahu k provádění programů opatření stanovených v plánech povodí. Plány povodí podléhají devítiletému přechodnému období podle čl. 13 odst. 6. Stejná lhůta platí podle čl. 11 odst. 7 pro stanovení programů opatření. Pro realizaci těchto programů opatření je dána další lhůta v délce tří let, tzn. do 22. prosince 2012.

46.

Tyto plány a programy musejí být tedy zpracovány a realizovány až od 22. prosince 2009. Do konce následujícího roku musejí být programy opatření již realizovány. Řecké orgány jsou tedy od konce roku 2009 povinny uplatňovat článek 4 rámcové směrnice o vodě, tzn. musejí přezkoumat, zda mohou být již schválená opatření, např. záměr odklonu, nadále prováděna ve světle environmentálních cílů, nebo zda je nutné je změnit a možná dokonce i zrušit.

47.

Povinnosti vzniklé od konce roku 2009 však možná nemají pro spor v původním řízení, ve kterém se jedná o platnost ustanovení zákona 3481/2006, žádný bezprostřední význam. Je totiž nutné vycházet z toho, že do této míry je podle použitelného vnitrostátního procesního práva směrodatný právní stav při vydání zákona. V roce 2006 však ještě nemusely být k dispozici žádné plány povodí nebo programy opatření podle čl. 13 odst. 6 a čl. 11 odst. 7 rámcové směrnice o vodě. Bez takových plánů a programů ještě nemohly být navzdory uplynulé lhůtě k provedení uloženy povinnosti podle článku 4.

48.

Na základě čl. 13 odst. 2 zákona 3481/2006 byly ovšem přijaty plány povodí pro řeky Acheloos a Pineios. Pokud by Státní rada zjistila, že se v této souvislosti jedná o plány ve smyslu článku 13 rámcové směrnice o vodě, mohla by dojít i k závěru, že sporný záměr je součástí programu opatření ve smyslu článku 11 směrnice.

49.

První otázka by tedy mohla být chápána také v tom smyslu, zda byl článek 4 rámcové směrnice o vodě použitelný již tehdy, když ještě neuplynuly lhůty pro vytvoření podmínek pro jeho použití, ale tyto podmínky již existovaly.

50.

V tomto ohledu je nejprve nutné konstatovat, že podle regulačního rámce stanoveného směrnicí neexistovala ke spornému okamžiku ještě žádná odpovídající povinnost. Povinnost použít článek 4 vznikla až uplynutím lhůty pro vypracování plánů povodí a programů opatření. Unijní právo připouštělo před tímto okamžikem, že článek 4 ještě nebyl používán.

51.

To nevylučuje, aby byla vnitrostátní ustanovení o provedení rámcové směrnice o vodě, zejména článku 4, nezávisle na unijním právu použitelná na dříve zpracované plány povodí a programy opatření ( 17 ). Obvykle by měly být takové plány a programy podle vůle prováděcího zákonodárce používány před a po uplynutí lhůty pro jejich zpracování stejným způsobem.

52.

Projednávaný případ je ale zvláštní tím, že sporný plán povodí a případná opatření, zejména schválení sporného záměru, byly vydány ve formě zákona, který změnil řecké předpisy o provádění rámcové směrnice o vodě ( 18 ). Jeví se tedy jako nepravděpodobné, že by mohlo vnitrostátní prováděcí právo k rámcové směrnici o vodě být na překážku spornému záměru.

53.

Odpověď na první otázku je tedy taková, že čl. 13 odst. 6 a čl. 11 odst. 7 rámcové směrnice o vodě sice nestanoví žádnou lhůtu k provedení článku 4 směrnice, ale pouze nejzazší lhůtu ke stanovení plánů povodí nebo programů opatření. Avšak před uplynutím této lhůty směrnice neukládá povinnost článek 4 použít.

54.

Na základě této odpovědi mluví mnohé pro hypotézu, že podmíněné otázky 2 a 3 k požadavkům rámcové směrnice o vodě na odklonění vody do jiných oblastí povodí nemají pro Státní radu bezprostředně žádný další význam. Mohou být ovšem velmi užitečné pro určení předběžných účinků směrnice. Proto se jimi budu podpůrně zabývat v bodech 2, 3, 4 a 5.

55.

Nejprve je nutné přezkoumat první část třetí otázky, a to zda může být odklonění vody z jedné oblasti povodí do sousední oblasti povodí vůbec slučitelné s rámcovou směrnicí o vodě.

56.

V tomto ohledu již Státní rada konstatuje, že rámcová směrnice o vodě neobsahuje žádné ustanovení o odklonění vody z jedné oblasti povodí do jiné. Proto po právu nevychází z úplného zákazu odklonění vody.

57.

Jak Státní rada zdůrazňuje, skutečnost, že směrnice EIA v příloze I bodu 12 zmiňuje záměry sloužící k přečerpávání vodních zdrojů, na tom nic nemění. DEI správně uvádí, že směrnice EIA záměry uvedené ve svých přílohách ani neschvaluje, ani nezakazuje. Odklonění vody z jedné oblasti povodí do jiné by mohlo podstatně negativně ovlivnit životní prostředí. V tomto případě by se dalo předpokládat, že je neslučitelné s environmentálními cíli podle čl. 4 odst. 1 rámcové směrnice o vodě. Článek 4 však za určitých podmínek připouští odchylky od těchto cílů.

58.

Směrodatný je tedy především článek 4 rámcové směrnice o vodě.

59.

Článek 4 odst. 1 písm. a) rámcové směrnice o vodě stanoví povinnost zamezit zhoršení stavu všech útvarů povrchových vod a do konce roku 2015 dosáhnout dobrého stavu povrchových vod. V případě umělých nebo silně ovlivněných vodních útvarů je nutné dosáhnout minimálně dobrého ekologického potenciálu a dobrého chemického stavu.

60.

Podle čl. 4 odst. 3 rámcové směrnice o vodě by bylo nutné určit, zda má být řeka Acheloos považována za umělý nebo silně ovlivněný vodní útvar. Před realizací záměru odklonu se však taková klasifikace jeví jako nepravděpodobná. Proto dále vycházím z toho, že tato řeka není umělým nebo silně ovlivněným vodním útvarem.

61.

Řecko tedy musí v souladu s čl. 4 odst. 1 písm. a) rámcové směrnice o vodě v zásadě zamezit každému dalšímu zhoršení stavu řeky Acheloos a dokonce učinit opatření k dosažení dobrého stavu této řeky v případě, že by její stav nebyl dobrý. Řecko tedy musí eliminovat negativní dopady stávajících projektů a zhoršení stavu vod způsobené v minulosti.

62.

Článek 4 rámcové směrnice o vodě neobsahuje pouze povinnosti vztahující se k programům, ale týká se rovněž jednotlivých záměrů, a to v každém případě tehdy, když citelně negativně ovlivňují stav vod. Článek 4 odst. 7 totiž za určitých podmínek připouští zhoršení stavu vod v důsledku nových změn. Těmito změnami mohou být zejména projekty.

63.

V souladu s tím musí být záměr odklonu v zásadě zapracován i do programu opatření pro oblast povodí řeky Acheloos. Tyto programy totiž mohou podle přílohy VI, části B rámcové směrnice o vodě zahrnovat omezování odběrů vody (bod viii) a stavební projekty (bod xi).

64.

Článek 4 rámcové směrnice o vodě tedy může bránit odklonění vody do jiné oblasti povodí, pokud toto odklonění brání ochraně nebo dosažení dobrého stavu vod.

65.

Rámcová směrnice o vodě definuje požadovaný stav vod. Podle čl. 2 bodu 18 rámcové směrnice o vodě se dobrým stavem útvaru povrchových vod rozumí takový stav, kdy je jeho ekologický a chemický stav přinejmenším „dobrý“. Dobrý chemický stav se podle čl. 2 bodu 24 týká koncentrace znečišťujících látek. Požadavky na dobrý ekologický stav vyplývají z čl. 2 bodu 22 a přílohy V.

66.

Částečný odklon řeky, tj. jímání většího množství vody z jedné oblasti povodí, není v kritériích pro dobrý stav povrchových vod výslovně zahrnut. Komise ale přesvědčivě dokládá, že vzdouvání povrchových vod za účelem částečného odklonu negativně ovlivňuje jejich stav. Rovněž snížení množství vody může nepříznivě ovlivnit ekologický nebo chemický stav vod. Do posouzení stavu je tedy podle přílohy V, bodu 1.1.1 rámcové směrnice o vodě v případě řek nutné zahrnout rovněž hydrologický režim, tj. zejména odtékání vody, a morfologické podmínky, tj. proměnlivost hloubky a šířky koryta toku, strukturu a substrát dna toku a rovněž strukturu příbřežní zóny. V souladu s tím příloha VI část B bod viii) stanoví, že programy opatření mohou zahrnovat omezování odběrů vody, pokud čl. 8 odst. 1 první odrážka bod i) vyžaduje monitorování objemu a hladiny nebo průtoku vody v rozsahu, který je relevantní pro ekologický a chemický stav a ekologický potenciál povrchových vod, a měly by podle čtyřicátého prvního bodu odůvodnění se zřetelem na množství vody stanovit všeobecné zásady pro omezení odběrů a vzdouvání vody, aby byla zajištěna environmentální udržitelnost dotčených vodních systémů.

67.

Kdyby Státní rada poté dospěla k závěru, že záměr odklonu brání ochraně nebo dosažení dobrého stavu vod, byl by neslučitelný s environmentálními cíli podle čl. 4 odst. 1 rámcové směrnice o vodě.

68.

Nedodržení environmentálních cílů však není pro záměr nepřekonatelnou překážkou. Článek 4 rámcové směrnice o vodě totiž obsahuje rovněž ustanovení o odchylce od environmentálních cílů.

69.

Článek 4 odst. 4 rámcové směrnice o vodě umožňuje prodloužení lhůt k dosažení dobrého stavu. To se primárně týká povinnosti obnovy vod. Zákaz zhoršování stavu vod není oproti tomu relativizován. Pro povolení opatření negativně ovlivňujícího stav vod tedy toto ustanovení není použitelné.

70.

Článek 4 odst. 5 rámcové směrnice o vodě připouští pro specifické vodní útvary dosažení méně přísných environmentálních cílů, jsou-li tyto vodní útvary ovlivněny lidskou činností do takové míry, že by dosažení těchto cílů v praxi bylo neproveditelné nebo neúměrně nákladné, a jsou-li splněny další podmínky. Toto ustanovení by mohlo být po uskutečnění záměru odklonu relevantní, ale pro povolení tohoto záměru je ještě nelze uplatnit.

71.

Článek 4 odst. 6 rámcové směrnice o vodě rovněž není relevantní, protože toto ustanovení se týká pouze dočasného zhoršení stavu vod.

72.

Pro zde přezkoumávaný případ nového záměru musí být přípustnost odchylky od environmentálních cílů posuzována spíše podle čl. 4 odst. 7 rámcové směrnice o vodě. Toto ustanovení podrobně upravuje, jak může být odchylka od environmentálních cílů podle čl. 4 odst. 1 v důsledku nových záměrů odůvodněna na základě nadřazených zájmů. Další požadavky na odchylky od odst. 1 vyplývají z čl. 4 odst. 8 a 9. Požadavky čl. 4 odst. 7 až 9 budou částečně zahrnuty v ostatních částech druhé a třetí předběžné otázky.

73.

Pokud Soudní dvůr zodpoví první část třetí otázky Státní rady, nabízí se tak souhrnně následující odpověď: povolení k odklonění vody z jedné oblasti povodí do sousední oblasti povodí je s rámcovou směrnicí o vodě slučitelné, jsou-li splněny požadavky čl. 4 odst. 1, 7, 8 a 9 rámcové směrnice o vodě.

74.

Druhou otázkou se chce Státní rada dozvědět, zda je vnitrostátní právní úprava slučitelná s rámcovou směrnicí o vodě, pokud povoluje odklonění vody z určitého povodí do jiného, aniž byly vypracovány plány pro oblasti povodí, v rámci kterých se povodí nacházejí.

75.

Na první pohled se tato otázka jeví hypoteticky, protože zákon 3481/2006 zahrnuje plány pro obě dotčená povodí. Není zřejmé, že příslušné oblasti povodí zahrnují další povodí, jejichž plány ještě chybí. Platnost vypracovaných plánů povodí je však sporná. Mimoto zastává Státní rada názor, že podle čl. 3 odst. 1, čl. 5 odst. 1, čl. 11 odst. 1 a čl. 13 odst. 1 rámcové směrnice o vodě nesmějí být plány povodí a programy opatření, jako zde, vypracovány izolovaně pro určitá povodí, nýbrž vyžadují obsáhlé vnitrostátní a regionální plánování. Jinak je v každém případě nepřípustné, aby byla voda odkláněna z jedné oblasti povodí do jiné. Nejde přitom pouze o to, zda jsou k dispozici plány pro konkrétní dotčené oblasti povodí, nýbrž i o to, zda musejí být předloženy plány pro zbývající část Řecka.

76.

Podle čl. 3 odst. 1 rámcové směrnice o vodě se všechna povodí přiřadí k oblastem povodí. Podle čl. 13 odst. 1 členské státy zajistí, aby byl pro každou oblast povodí ležící zcela na jejich území zpracován plán povodí. Podle čl. 11 odst. 1 vzhledem k výsledkům – předem vypracovaných – analýz požadovaných podle článku 5 a k dosažení cílů stanovených podle článku 4 také zajistí, aby byl pro každou oblast povodí nebo část mezinárodní oblasti povodí ležící na jeho území vypracován program opatření.

77.

Členské státy jsou tak sice povinny vypracovat do data uplynutí lhůty plán pro každou oblast povodí, ale z těchto ustanovení bezprostředně neplyne, že odklonění vody z jedné oblasti povodí do jiné je nepřípustné, pokud nejsou k dispozici plány členského státu pro všechny oblasti povodí.

78.

Jak již bylo vysvětleno, může však článek 4 rámcové směrnice o vodě bránit takovému odklonění vody, jestliže to brání ochraně nebo dosažení dobrého stavu povrchových vod. V předloženém případě by bylo odklonění vod přípustné pouze v případě, že budou splněny podmínky podle čl. 4 odst. 7.

79.

Podle čl. 4 odst. 7 písm. b) rámcové směrnice o vodě jsou důvody pro záměr odporující environmentálním cílům podle čl. 4 odst. 1 podrobně vysvětleny v plánu povodí požadovaném podle článku 13 a dané cíle se každých šest let přezkoumávají. Mimoto je podle čl. 4 odst. 8 nutné při každé odchylce zabezpečit, aby nedošlo k trvalému vyloučení nebo ústupkům při dosahování cílů požadovaných touto směrnicí v jiných vodních útvarech ležících v téže oblasti povodí.

80.

Z toho plyne, že dotčené oblasti povodí musejí být rozsáhle analyzovány a jejich správa musí být naplánována ještě předtím, než smějí být provedena opatření, která jsou neslučitelná s environmentálními cíli podle čl. 4 odst. 1 rámcové směrnice o vodě.

81.

Rámcová směrnice o vodě naproti tomu neobsahuje žádné ustanovení, které by taková opatření výslovně činilo závislými na analýze jiných oblastí povodí nebo na vyhotovení plánů povodí těchto oblastí. Takové analýzy a plánování mohou být potřebné pouze v jednotlivých případech, kdy použití jiných oblastí povodí představuje možnou alternativu k zamýšlenému odklonění vod.

82.

Jestliže Soudní dvůr bude zodpovídat tuto otázku, měl by tedy konstatovat, že dotčené oblasti povodí musejí být rozsáhle analyzovány a jejich správa musí být naplánována ještě předtím, než smějí být provedena opatření, která jsou neslučitelná s environmentálními cíli podle čl. 4 odst. 1 rámcové směrnice o vodě. Analýzy jiných oblastí povodí a odpovídající plány povodí těchto oblastí jsou nutné pouze v případě, že použití těchto oblastí povodí představuje možnou alternativu k zamýšleným opatřením.

83.

Na základě druhé části třetí otázky se chce Státní rada dozvědět, zda musí být účelem odklonění vod výhradně uspokojování potřeby zásobování pitnou vodou, nebo zda může sloužit i pro zavlažování a výrobu energie.

84.

V tomto ohledu z čl. 4 odst. 7 písm. c) rámcové směrnice o vodě vyplývá, že důvody změn nebo úprav musejí vyplývat z nadřazeného veřejného zájmu a/nebo že přínosy pro životní prostředí a společnost při dosahování cílů stanovených v čl. 4 odst. 1 musejí být převáženy přínosy nových změn pro lidské zdraví, udržení ochrany obyvatel nebo udržitelný rozvoj.

85.

Dostatečné zásobování obyvatel pitnou vodou je zpravidla nadřazeným veřejným zájmem a mimoto má v zásadě velký význam i pro lidské zdraví. V souladu s tím popisuje patnáctý bod odůvodnění rámcové směrnice o vodě zásobování vodou jako službu v obecném zájmu.

86.

Správy provincií Karditsa a Trikala ostatně po právu zdůrazňují, že čl. 4 odst. 3 písm. a) bod iii) rámcové směrnice o vodě v zásadě kromě zásobování pitnou vodou uznává jako oprávněné veřejné zájmy rovněž výrobu elektrické energie a závlahu. Oba posledně zmíněné zájmy však mají menší význam než zásobování pitnou vodou, protože mají primárně ekonomickou povahu.

87.

Vodní energie je však i přes své negativní vlivy na životní prostředí typickým příkladem udržitelné výroby energie.

88.

Rovněž nelze již předem vyloučit zavlažování zemědělských ploch jako nadřazený veřejný zájem, nebo případně jako opatření pro udržitelný rozvoj. Může se totiž jednat o legitimní cíl zemědělské politiky členského státu spočívající v umožnění závlahy v určitých oblastech.

89.

Uznání těchto cílů však ještě nutně neznamená, že záměr odůvodňují. Obě varianty odůvodnitelných cílů zmíněné v čl. 4 odst. 7 písm. c) rámcové směrnice o vodě totiž směřují ke zvažování mezi přínosy opatření a negativními dopady na ochranu nebo dosažení dobrého stavu vod. V případě opatření ve prospěch lidského zdraví, udržení ochrany obyvatel nebo udržitelného rozvoje je takové zvažování výslovně upraveno. Aby bylo možné uznat „nadřazenost“, musí jinému – ze své podstaty méně významnému – veřejnému zájmu na opatření tím spíše přináležet větší důležitost než negativním dopadům opatření.

90.

Členské státy mají při tomto zvažování k dispozici přiměřený prostor, protože se jedná o komplexní prognostická rozhodnutí ( 19 ). Zejména s ohledem na zájem na zavlažování je však třeba vzít v úvahu argument přednesený správou provincie Etolia-Akarnania a dalších, že pěstování bavlny může mít na životní prostředí zvláště negativní dopad ( 20 ). Zájem na zvláště škodlivé formě zemědělské výroby je relativně málo významný. Proti tvrzení správy provincie Etolia-Akarnania a dalších však nelze neomezeně konstatovat, že by proti pěstování bavlny stála evropská zemědělská politika. Pěstování této kultury je stále ještě upraveno v primárním právu, a to v protokolu č. 4 o bavlně tvořícím přílohu Aktu o přistoupení Řecké republiky ( 21 ), a bude tedy také realizováno v sekundárním právu ( 22 ).

91.

Na druhou část třetí otázky by tedy případně bylo možné odpovědět tak, že cíle spočívající v zásobování pitnou vodou, zavlažování a ve výrobě elektrické energie podle čl. 4 odst. 7 písm. c) rámcové směrnice o vodě by mohly odůvodňovat opatření, která nejsou slučitelná s environmentálními cíli podle čl. 4 odst. 1, jestliže by přínosy těchto opatření k dosažení shora uvedených cílů převažovaly nad negativními dopady na environmentální cíle.

92.

Pro zjištění důležitosti, která přináleží výše uvedeným cílům, má vedle jiných faktorů význam třetí část třetí otázky. Státní rada se chce dozvědět, zda v každém případě musí být vydáno odůvodněné rozhodnutí správního orgánu přijaté na základě nezbytné odborné studie, která potvrzuje, že oblast povodí, do níž se voda odklání, nemůže svými vlastními vodními zdroji zabezpečit aktuální potřebu v oblasti pitné vody, zavlažování atd.

93.

Jak uvádí Komise, vyplývá nutnost stanovit potřebu v oblasti povodí, do níž se voda odklání, z přezkumu alternativních řešení ustanoveného v čl. 4 odst. 7 písm. d) rámcové směrnice o vodě. Podle toho také odůvodnění odchylky od environmentálních cílů podle čl. 4 odst. 1 předpokládá, že prospěšných cílů, které z těchto změn nebo úprav vodního útvaru vyplývají, nelze z důvodů technické neproveditelnosti nebo pro neúměrné náklady dosáhnout jinými prostředky, jež by byly z hlediska životního prostředí významně lepší.

94.

Před odkloněním vod je tedy nutné přezkoumat, zda oblast povodí, do níž se voda odklání, může uspokojit svou potřebu vody z vlastních zdrojů při přiměřených nákladech a zda by tato možnost představovala významně lepší alternativu z hlediska životního prostředí. V této souvislosti by bylo možné uvažovat také o převedení zemědělské výroby na jiné kultury s menší potřebou zavlažování ( 23 ).

95.

Výsledek tohoto přezkumu patří k nezbytným důvodům pro případné odklonění vody podle rámcové směrnice o vodě. Bylo by tedy nutné ho podle čl. 4 odst. 7 písm. b) rámcové směrnice o vodě podrobně doložit v plánu povodí.

96.

Na třetí část třetí otázky by tedy bylo nutné odpovědět tak, že podle čl. 4 odst. 7 písm. b) a d) rámcové směrnice o vodě je nutné v plánu povodí doložit, že oblast povodí, do níž se voda odklání, nemůže uspokojit svou potřebu vody při přiměřených nákladech z vlastních zdrojů nebo že by tato možnost nepředstavovala významně lepší alternativu z hlediska životního prostředí.

97.

Čtvrtou otázku pokládá Státní rada pro případ, že z časových důvodů není na sporný záměr možné použít obzvláště článek 4 rámcové směrnice o vodě. Podle zde uvedeného vyjádření k první otázce ( 24 ) tedy musí být zodpovězena.

98.

Státní rada se chce dozvědět, zda je praktická účinnost rámcové směrnice o vodě ohrožena již tím, že odklonění vody z jednoho povodí do jiného povodí je povoleno, aniž jsou zhotoveny plány pro tyto oblasti povodí, nebo zda musejí být zohledněna kritéria jako rozsah zamýšlených opatření a cíle odklonění vody.

99.

Tato otázka se opírá o ustálenou judikaturu, podle které se členské státy, které jsou příjemci směrnice, v době běhu lhůty k provedení směrnice musejí zdržet přijímání předpisů, které by mohly vážně ohrozit výsledek stanovený touto směrnicí. Taková povinnost platí pro všechny orgány a zahrnuje vydávání veškerých obecných i zvláštních opatření, která mohou mít takový ohrožující účinek ( 25 ). Podle čl. 4 odst. 3 SEU ve spojení s čl. 288 odst. 3 SFEU platí i během přechodného období, během kterého mohou členské státy nadále používat své vnitrostátní předpisy, ačkoliv nejsou v souladu s dotčenou směrnicí ( 26 ).

100.

Členské státy tedy nesmějí ani během přechodného období k vypracování plánů povodí a programů opatření činit žádná opatření, která by vážně ohrozila cíle stanovené v rámcové směrnici o vodě.

101.

S ohledem na zákaz zhoršování stavu podle čl. 4 odst. 1 písm. a) bod i) rámcové směrnice o vodě je tato povinnost odůvodněna ještě více než u jiných směrnic. Environmentální cíle tohoto předpisu se totiž neomezují pouze na tento zákaz zhoršování stavu, tzn. povinnost zabránit škodám. Naopak se k tomu nejpozději po uplynutí přechodného období k vypracování plánů povodí podle bodu ii) přidává povinnost zajistit obnovu, tedy povinnost dosáhnout dobrého stavu vod. Bylo by rozporuplné nejprve zhoršit stav vod, aby jej následně bylo nutné opět obnovit.

102.

Předběžnému účinku zákazu zhoršování stavu nebrání ani zásady ochrany legitimního očekávání a právní jistoty.

103.

Podle ustálené judikatury je zásada ochrany legitimního očekávání součástí právního řádu Unie a členské státy ji musejí dodržovat při provádění předpisů Unie ( 27 ). Tato zásada nepřipouští, aby bylo oprávněnému v důsledku změny použitelné právní úpravy se zpětnou účinností odebráno právo, které získal na základě dřívější právní úpravy ( 28 ). Podle toho je třeba vykládat pravidla hmotného unijního práva tak, že upravují situace, které byly uzavřeny před jejich vstupem v platnost, jen v případě, že z jejich znění, cílů nebo systematiky jasně vyplývá, že mají mít takovýto účinek ( 29 ).

104.

V daném případě však neexistují žádná nabytá práva na schválení záměru odklonění vody, protože Státní rada znovu zrušila všechna dříve udělená povolení. Tato situace právě ještě není uzavřená ( 30 ). Pouhá skutečnost, že je vedeno povolovací řízení, ještě nezakládá nárok na to, aby mohlo být úspěšně uzavřeno.

105.

Nedojde ani k rozporu se zásadou ochrany legitimního očekávání, pokud byly během povolovacího řízení použitelné přísnější podmínky pro udělení povolení. Je spíše v zásadě přípustné, aby byla nová právní úprava použitelná na budoucí následky situace, která vznikla v době platnosti dřívější právní úpravy ( 31 ). Tato zásada totiž nemůže být rozšířena natolik, aby obecně bránila použití nové právní úpravy na budoucí účinky situací vzniklých za působnosti dřívější právní úpravy ( 32 ).

106.

Probíhající povolovací řízení je považováno za situaci, která vznikla v době platnosti dřívější právní úpravy; závěrečné rozhodnutí je budoucím následkem této situace, pro který bude použita nová právní úprava ( 33 ). V tomto ohledu není ochrana legitimního očekávání účinná.

107.

Předběžný účinek zákazu zhoršování stavu je však omezen judikaturou Soudního dvora o použití zásadních změn procesního práva na řízení, která byla zahájena v okamžiku, kdy již byla účinná odpovídající ustanovení směrnice. Procesní pravidla se použijí obecně na všechny spory probíhající v době, kdy vstupují v platnost ( 34 ). Jak zdůrazňují správy thesalských provincií a DEI, Soudní dvůr zamítl v právních předpisech v oblasti životního prostředí ( 35 ) i v oblasti zadávání veřejných zakázek ( 36 ) použití podstatných změn procesního práva na probíhající řízení dokonce i po uplynutí lhůty k provedení. U těchto rozhodnutí se jednalo o to, aby byly v probíhajících povolovacích řízeních dodatečně posouzeny vlivy na životní prostředí podle směrnice EIA, což by vyžadovalo nákladné studie a účast veřejnosti, a v právu o zadávání veřejných zakázek o to, zda musejí být v probíhajícím zadávacím řízení respektovány požadavky směrnice 93/38/EHS ( 37 ) na formální vyhlášení. Soudní dvůr chtěl zabránit tomu, aby řízení, složitá již na vnitrostátní úrovni a formálně zahájená před datem uplynutí lhůty pro provedení směrnice, byla ztížena a zpožděna z důvodu specifických požadavků uložených touto směrnicí, a aby tím byly dotčeny již vzniklé situace ( 38 ). Předběžný účinek rámcové směrnice o vodě by tudíž neměl vést k obdobným dodatečným náročným procesním krokům. Od toho je však nutné odlišit použití hmotněprávních požadavků – např. zákazu zhoršování stavu ( 39 ).

108.

Při určování přesného rozsahu předběžného účinku zákazu zhoršování stavu mohou pomoci úvahy k článku 4 rámcové směrnice o vodě v rámci druhé a třetí otázky. Každé hrozící porušení článku 4 však není vážným ohrožením cílů směrnice. Ohrožení musí spíše trvat i po uplynutí lhůt pro použití článku 4, a to nejen přechodně. Navíc musí být závažné, tzn. ne jen zanedbatelného charakteru. Předběžné účinky rámcové směrnice o vodě nesmějí konečně jít tak daleko, aby členské státy musely předjímat kroky k přípravě použití směrnice nebo povinnost zajistit obnovu oproti výslovně stanovenému časovému plánu.

109.

K věci v původním řízení je tedy nutné poznamenat následující:

110.

Trvalý charakter záměru odklonění vody je zjevný. Příslušné vnitrostátní orgány, popř. Státní rada, musí přezkoumat, zda tento záměr závažně ohrožuje cíle směrnice.

111.

Závažné ohrožení však nemůže být předpokládáno pouze na základě toho, že se provádí odklonění vod před tím, než jsou k dispozici plány pro dotčená povodí. Po uplynutí přechodného období by byly takové plány podle závěrů ke druhé otázce ( 40 ) sice nutné, ale zcela nezávisle na těchto plánech by mohlo vyjít najevo, že odklonění vod neodporuje, nebo odporuje pouze v zanedbatelné míře, environmentálním cílům podle čl. 4 odst. 1 rámcové směrnice o vodě.

112.

Prvním krokem pro zjištění závažného ohrožení cílů rámcové směrnice o vodě v důsledku odklonění vod je tudíž posouzení vlivů záměru na cíle podle čl. 4 odst. 1 na základě kritérií směrnice.

113.

Pokud se přitom dospěje k závěru, že cíle jsou vážně zpochybněny, je nutné navíc přezkoumat, zda je opatření odůvodněné, neboť před uplynutím přechodného období nemůže být svoboda jednání omezována více než při úplném použití rámcové směrnice o vodě. A jak již bylo uvedeno, porušení environmentálních cílů podle čl. 4 odst. 1 rámcové směrnice o vodě odůvodněno být může.

114.

Pro odůvodnění přicházejí v úvahu dva právní základy: zaprvé již zmíněné nakládání s projektem jako s novou změnou fyzikálních poměrů v útvaru povrchové vody, resp. s novou trvalou rozvojovou činností ve smyslu čl. 4 odst. 7 rámcové směrnice o vodě ( 41 ), a zadruhé nakládání s vodami ve smyslu čl. 4 odst. 5 jako s již ovlivněnými lidskou činností. Posledně jmenované ustanovení by odůvodnění ulehčilo. Obě odůvodňující skutečnosti musejí být použity se zohledněním čl. 4 odst. 8 a 9.

115.

Článek 4 odst. 5 rámcové směrnice o vodě ještě nebyl prodiskutován, protože se dosud jednalo o nové změny vod. Takové změny podléhají čl. 4 odst. 7. V rámci předběžných účinků rámcové směrnice o vodě však má být zabráněno opatřením, která by později, a to v okamžiku uplynutí přechodného období pro uplatnění článku 4, koncem roku 2009, vedla ke stavu, který by byl s tímto ustanovením neslučitelný. Jestliže tedy zákon 3481/2006 vedl k tomu, že řeka Acheloos byla již na konci roku 2009 silně ovlivněna lidskou činností, musel by být tento negativní dopad, a tedy i zákon, posuzován na základě čl. 4 odst. 5.

116.

Z údajů stran sice vyplývá, že zvláště přehrada je již snad z velké části dokončena, ale vlastní odklonění vod dosud nebylo realizováno. Jeví se tudíž jako nepravděpodobné, že je řeka Acheloos s ohledem na odklonění vod již negativně ovlivněna ve smyslu čl. 4 odst. 5 rámcové směrnice o vodě.

117.

Při přezkumu toho, zda by záměr odklonění vod závažně ovlivnil cíle rámcové směrnice o vodě, lze tedy předpokládat, že záleží na čl. 4 odst. 7 rámcové směrnice o vodě. V tomto ohledu lze odkázat na výklad ke druhé a třetí otázce.

118.

Na rozdíl od úplného použití rámcové směrnice o vodě však ještě nemusejí být ani v rámci odůvodnění negativních dopadů na environmentální cíle podle čl. 4 odst. 1 předloženy plány povodí. Tyto plány totiž ještě podle výslovných ustanovení čl. 13 odst. 6 nebyly vůbec zapotřebí. A jejich vypracování je z důvodu nutné účasti veřejnosti velmi časově náročné ( 42 ). Odůvodnění nicméně předpokládá srovnatelný vědecký základ jako plány povodí. Bez odpovídajících znalostí totiž potřebné zvažování a přezkum alternativních řešení nejsou možné. Příslušné orgány by nemohly přiměřeně posoudit výhody opatření ani jeho negativní dopady.

119.

Při přijetí zákona 3481/2006 již musely být částečně k dispozici výsledky provádění rámcové směrnice o vodě, které by mohly být při tomto přezkumu užitečné. Do 22. prosince 2004 musela být tedy pro každou oblast povodí podle čl. 5 odst. 1 rámcové směrnice o vodě vypracována analýza jejích charakteristik, přezkoumání dopadů lidské činnosti na stav povrchových vod a podzemních vod a rovněž ekonomická analýza využívání vod. Z velké části již musely být připraveny i programy pro monitorování stavu vod podle článku 8 i časové plány a programy prací pro vypracování plánů povodí podle čl. 14 odst. 1 písm. a), protože jsou od 22. prosince 2006 nezbytné. Jen v případě, že pro odůvodnění byly nezbytné dalekosáhlejší znalosti, musely by být vypracovány před dalším prováděním rámcové směrnice o vodě.

120.

V ostatním záleží u tohoto odůvodnění, jak již bylo objasněno v souvislosti s třetí části třetí otázky ( 43 ), na cílech opatření.

121.

Souhrnně je třeba na čtvrtou otázku odpovědět tak, že vnitrostátní právní úprava vydaná před uplynutím lhůty k vypracování plánů povodí nebo programů opatření, kterým se schvaluje odklonění vody z jednoho určitého povodí do jiného povodí, závažně ovlivňuje cíle rámcové směrnice o vodě v případě, že odklonění vody vede ke stavu vod, který je trvale, ne pouze v zanedbatelné míře, neslučitelný s článkem 4 směrnice. V rámci předběžného účinku článku 4 je přitom možné i odůvodnění formou nadřazených veřejných zájmů; plány povodí jsou sice postradatelné, ale vnitrostátní právní předpis musí být přijat na základě dostatečných dostupných údajů.

122.

Pátou otázkou se Státní rada chce dozvědět, zda je právní úprava přijatá vnitrostátním parlamentem, jíž se schvalují plány povodí, v souladu s rámcovou směrnicí o vodě, jestliže příslušné vnitrostátní předpisy nestanoví fázi konzultací s veřejností v průběhu řízení před vnitrostátním parlamentem a jestliže ze skutečností ve spisu nevyplývá, že byl dodržen postup konzultací se správními orgány, který stanoví směrnice.

123.

Správa provincie Magnisia a DEI tuto otázku považují za hypotetickou, protože při vydání sporného zákona ještě neexistovala povinnost k vypracování plánů povodí. V původním řízení se nicméně jedná i o dva plány povodí, které byly přijaty zákonem 3481/2006, a s největší pravděpodobností jsou i nadále – tzn. po uplynutí přechodného období – v platnosti. V ostatním vychází Státní rada zřejmě z toho, že tyto plány povodí byly potřebné podle řeckého práva, které chtěla již výhledově v souladu s procesněprávními požadavky směrnice použít. Nelze tedy vyloučit, že zodpovězení této otázky je potřebné pro rozhodnutí původního řízení.

124.

Chybějící konzultace by mohla představovat porušení článku 14 rámcové směrnice o vodě. Podle něj se zúčastněným jednotlivcům a stranám přiznává právo aktivně se zapojit při provádění směrnice, zejména při vypracování, přezkoumání a aktualizaci plánů povodí ( 44 ).

125.

Za tímto účelem vyžaduje článek 14 rámcové směrnice o vodě zveřejnění různých dokumentů v určitých časových intervalech před začátkem období, kterého se plán týká. Minimálně tři roky před vstupem plánu v platnost musí být zveřejněn časový plán pro jeho vypracování, dva roky před vstupem v platnost je nutné zveřejnit předběžný přehled významných problémů hospodaření s vodou a návrhy plánu povodí musejí být dostupné minimálně jeden rok před vstupem v platnost. Na žádost musejí být předloženy další podkladové dokumenty. Členské státy poskytnou podle čl. 14 odst. 2 nejméně šest měsíců na písemné připomínky k těmto dokumentům, aby byly umožněny aktivní zapojení a konzultace.

126.

Odchylka od těchto požadavků při vypracování plánů povodí není stanovena. Zejména neexistuje výjimka pro legislativní opatření, která jsou upravena v čl. 1 odst. 5 směrnice EIA.

127.

V rozporu s názorem správy provincie Larisa není důvodem mezera v právní úpravě, kterou by bylo nutné doplnit v návaznosti na směrnici EIA ( 45 ). Je třeba vycházet spíše z toho, že zákonodárce Unie vědomě upustil od stanovení srovnatelné výjimky pro zákonodárný proces. Pro toto při přijetí rámcové směrnice o vodě hovoří především existující rozsudek WWF a další ( 46 ) a tehdy probíhající řízení Linster ( 47 ), které se týkaly požadavku na vynětí směrnice EIA pro zákonodárný proces, a rovněž o něco později schválené směrnice SEA, která výslovně upravuje účast veřejnosti při posouzení vlivů zákonodárných opatření na životní prostředí.

128.

Správa provincie Larisa se mýlí i v argumentu, že při absenci výjimky pro zákonodárný proces je členským státům znemožněno přijímání plánů povodí ve formě zákonů. Spíše si mohou tento postup zvolit, když kroky stanovené v článku 14 rámcové směrnice o vodě integrují do svého zákonodárného procesu nebo jeho přípravy prostřednictvím správního orgánu.

129.

Na pátou otázku je tedy třeba odpovědět tak, že vypracování plánů povodí bez požadované účasti veřejnosti je neslučitelné s článkem 14 rámcové směrnice o vodě.

130.

Šestá otázka se týká směrnice EIA. Před vydáním zákona 3481/2006 pravděpodobně nebylo provedeno opětovné posouzení vlivů na životní prostředí ohledně zřízení přehrad a odklonění vody. Namísto toho bylo poukázáno na již provedenou studii o vlivu na životní prostředí, jež byla základem pro schválení záměru z roku 2003, které bylo v roce 2005 zrušeno. Státní rada se dotazuje, zda tento postup vyhovuje požadavkům směrnice EIA.

131.

Státní rada přitom vychází z toho, že posouzení vlivů na životní prostředí u zrušeného schválení obsahuje všechny informace, které byly nutné podle směrnice EIA. Účast veřejnosti se ovšem omezila na to, že bylo zveřejněno později zrušené povolení z roku 2003.

132.

Požadavky směrnice EIA mají význam pouze v případě, že je směrnice vůbec použitelná. Podle čl. 1 odst. 5 se však nevztahuje na záměry, jejichž jednotlivé části jsou přijímány zvláštními vnitrostátními právními předpisy. Ustanovení k tomu výslovně uvádí, že cílů této směrnice, včetně cíle poskytovat informace, se dosahuje prostřednictvím zákonodárného procesu.

133.

Z tohoto ustanovení vyplývá, že záměry uvedené ve směrnici EIA vyjímá z postupů posuzování, jsou-li splněny dva předpoklady. Jednotlivé části záměru musejí být schváleny zvláštním zákonem a cílů směrnice, včetně cíle poskytovat informace, musí být dosaženo prostřednictvím zákonodárného procesu ( 48 ).

134.

Pouze v případě, že zákonodárce má k dispozici údaje rovnocenné s těmi, které by bylo třeba předložit příslušným orgánům v rámci úředního povolovacího řízení, je dosaženo cílů směrnice prostřednictvím zákonodárného procesu ( 49 ).

135.

V souladu s tím Soudní dvůr rozhodl, že jednotlivé části záměru nejsou zákonem schváleny ve smyslu čl. 1 odst. 5 směrnice EIA, jestliže tento zákon neobsahuje údaje potřebné k posouzení vlivů záměru na životní prostředí, ale předepisuje provedení odpovídající studie, a dále stanoví, že oznamovatel je oprávněn k uskutečnění záměru až na základě vydání dalších rozhodnutí ( 50 ).

136.

Generální advokátka E. Sharpston nedávno objasnila, že směrnice EIA není založena na formalismu, nýbrž že jejím cílem je zajistit, aby se na všechny významné záměry vztahovala účinná posouzení vlivů na životní prostředí a aby se na rozhodování přiměřeně podílela veřejnost ( 51 ). Jestliže má zákonodárce k dispozici potřebné informace a plní řádně a účinně svou demokratickou funkci, tzn. že zvolení zástupci lidu mají možnost plánovaný projekt věcně přezkoumat a prodiskutovat, dosahuje zákonodárný proces cílů sledovaných směrnicí EIA ( 52 ). Naopak zákonodárný proces, kterým se pouze formálně potvrzuje předchozí správní proces, v němž již byla příslušná rozhodnutí ve skutečnosti přijata, neposkytuje stejné záruky jako ty, které vyžaduje směrnice EIA ( 53 ).

137.

Ve věci v původním řízení je tedy třeba objasnit, zda měl zákonodárce k dispozici zaprvé informace nezbytné v řízení podle směrnice EIA a zadruhé, zda mohl přiměřeně přezkoumat a zabývat se vlivy záměru na životní prostředí.

138.

K aktuálnosti informací neobsahuje směrnice EIA žádné specifické požadavky. Vlivy záměru na životní prostředí však mohou být vhodně posouzeny pouze na základě nejlepších – v okamžiku povolení – dostupných znalostí. V souladu s tím obsahuje zejména čl. 5 odst. 1 směrnice EIA opěrné body pro to, aby byly předkládány novější informace, pakliže to vyplyne z okolností předmětného případu.

139.

Článek 5 odst. 1 písm. b) směrnice EIA například požaduje, aby byl rozsah informací, které má oznamovatel předložit, stanoven s ohledem na současné poznatky. To je zpravidla stav znalostí při zahájení povolovacího řízení, protože v tomto okamžiku musí být určeno, jaké informace oznamovatel předloží. Rozsah těchto informací podle čl. 5 odst. 1 písm. a) směrnice EIA ovšem závisí i na tom, zda jsou tyto informace důležité v dané fázi povolovacího řízení a vzhledem ke zvláštním rysům konkrétního záměru nebo určitého druhu záměrů a složek životního prostředí, které by mohly být zasaženy.

140.

Ukáže-li se tedy v pozdějším stádiu povolovacího řízení, že jsou pro patřičné posouzení vlivů záměru na životní prostředí třeba aktuálnější informace, musejí být tyto informace vyžádány ( 54 ).

141.

Státní rada tak musí přezkoumat, zda informace dostačující v roce 2003 byly i v roce 2006 dostatečné k posouzení vlivů záměru na životní prostředí. Je-li tomu tak, bylo znovupoužití odpovídajících dokumentů v zákonodárném procesu přípustné.

142.

Přitom je třeba zabývat se především tím, zda byly informace ještě dostatečně aktuální, a – jak správně uvádí správa provincie Etolia-Akarnania a další – v této souvislosti, zda byl záměr oproti dřívějšímu posouzení vlivů na životní prostředí změněn takovým způsobem, který by vedl k silnějším dopadům na životní prostředí ( 55 ). Správa provincie Etolia-Akarnania a další kladou také zcela relevantní otázku, zda je dostatečné opírat posouzení vlivů na životní prostředí v roce 2006 o informace, které byly z velké části nashromážděny před rokem 1995 a před rokem 2003 byly pouze doplněny. Státní rada v žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce sama zdůrazňuje, že nejsou k dispozici žádné spolehlivé a aktualizované údaje o ptactvu v dotčených chráněných oblastech ( 56 ).

143.

Podle tvrzení správy province Etolia-Akarnania a dalších k parlamentnímu postupu při vydání článků 9 a 13 zákona 3481/2006 si navíc tento proces zaslouží přesnější posouzení. Pokud poslanci nebyli informováni o obsahu těchto ustanovení ani o schváleném záměru ( 57 ), je krajně pochybné, že mohly být přiměřeně posouzeny a prodiskutovány jeho vlivy na životní prostředí.

144.

Na šestou otázku je tedy třeba odpovědět, že studie o vlivu na životní prostředí, která byla předložena ke schválení vnitrostátnímu parlamentu poté, co soud zrušil akt, kterým již byla správou schválena, splňuje požadavky čl. 1 odst. 5 směrnice EIA, jestliže zaprvé zákonodárci poskytovala informace, které byly nutné – tzn. dostatečně aktuální a úplné – v procesu podle směrnice, a zadruhé, jestliže zákonodárce mohl na tomto základě přiměřeně posoudit a prodiskutovat vlivy záměru na životní prostředí.

145.

Státní rada chce prostřednictvím otázek 7, 8 a 9 také objasnit, zda zákon 3481/2006 vyhovuje požadavkům směrnice SEA. Za tímto účelem se dotazuje, zda záměr spadá do věcné a případně i časové oblasti působnosti směrnice SEA (k tomu viz body 1 a 2). Pokud ano, chce vědět, zda je navíc k přezkoumání podle rámcové směrnice o vodě a směrnice EIA potřebné i zvláštní posouzení vlivů na životní prostředí podle směrnice SEA (k tomu viz bod 3).

146.

Sedmou otázkou se chce Státní rada dozvědět, zda plán na odklonění řeky spadá do oblasti působnosti směrnice SEA, pokud se týká výstavby přehrad a odklonění vody z jedné oblasti povodí do druhé; zda spadá do oblasti působnosti rámcové směrnice o vodě, týká se prací ve smyslu směrnice EIA a zda může mít vliv na životní prostředí v oblastech ve smyslu směrnice o stanovištích.

147.

Za účelem zjištění, zda takový plán spadá do věcné oblasti působnosti směrnice SEA, je třeba přezkoumat, jedná-li se o plán nebo program ve smyslu čl. 2 písm. a) této směrnice, a jestli spadá pod čl. 3 odst. 2 až 4.

148.

Podle čl. 2 písm. a) směrnice SEA označuje pojem „plány a programy“ ve smyslu směrnice plány a programy, které podléhají přípravě a/nebo přijetí orgánem nebo které jsou připravovány ke schválení v legislativním procesu a které jsou vyžadovány právními a správními předpisy.

149.

Z žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce není zřejmé, zda „plán na odklonění řeky“musí být vypracován na základě právních nebo správních předpisů. Jestliže se plán vypracovává nezávisle na povinnosti, nevyžaduje posouzení vlivů na životní prostředí podle směrnice SEA ( 58 ).

150.

Podle tvrzení DEI se sice jeví jako možné, že záměr odklonění vod může být předmětem plánu na využití ploch stanoveného podle řeckého práva, ale takový plán není předmětem žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, nýbrž byl podle výkladu DEI Státní radou v dřívějším rozhodnutí spíše považován za nikoli nezbytný.

151.

Vyžadují-li konkrétní projekty povolení, nemělo by být zpravidla nutné ani posouzení vlivů na životní prostředí podle směrnice SEA. Povolení projektu jako takové totiž není žádným plánem nebo programem.

152.

Otázka se však zabývá i plány pro oblasti povodí řek Acheloos a Pineios, které jsou součástí zákona 3481/2006. Je nesporné, že se přitom jedná o plány ve smyslu směrnice SEA. Tyto plány musejí být vypracovány podle článku 13 rámcové směrnice o vodě. Byly také připraveny orgánem tak, aby mohly být přijaty parlamentem v zákonodárném procesu.

153.

Podle čl. 3 odst. 1 směrnice SEA se posouzení vlivů na životní prostředí v souladu s články 4 až 9 provádí u plánů a programů uvedených v odstavcích 2 až 4, které mohou mít významný vliv na životní prostředí.

154.

Je třeba uvést, že podle čl. 3 odst. 2 písm. a) směrnice SEA se posouzení vlivů na životní prostředí provádí u plánů, které se připravují ve vodohospodářských odvětvích a které stanoví rámec pro budoucí schvalování záměrů uvedených v přílohách I a II směrnice EIA.

155.

Plány povodí stanoví rámec pro povolení takových projektů, např. přečerpání vodních zdrojů podle přílohy I bodu 12 směrnice EIA a projektů přehrad podle přílohy I bodu 15. Nejedná se přitom primárně o povolení dílčích záměrů projektu přečerpání, protože plány povodí v každém případě ještě nebyly z hlediska unijního práva závazné. Avšak od uplynutí lhůty pro vypracování plánů povodí musí každé další povolení příslušného záměru respektovat jimi stanovený rámec.

156.

Minimálně v daném případě ostatně hovoří mnohé i pro domněnku, že je dána povinnost posouzení podle čl. 3 odst. 2 písm. b) směrnice SEA. Toto ustanovení zahrnuje plány, u kterých je vyžadováno posouzení podle článků 6 a 7 směrnice o stanovištích s ohledem na možný vliv na území. V oblasti působnosti plánů povodí se nacházejí chráněné oblasti podle této směrnice. Při použití plánů může dojít k jejich negativnímu ovlivnění, obzvláště předpokládají-li tyto plány ve značné míře odklonění vod ( 59 ).

157.

Je tedy nutné konstatovat, že plány povodí ve smyslu článku 13 rámcové směrnice o vodě musejí být v zásadě podrobeny posouzení vlivů na životní prostředí podle směrnice SEA.

158.

Je tedy nutné objasnit i osmou otázku, a to zda mohou být akty, které se týkaly sporného záměru a byly se zpětnou účinností zrušeny soudními rozhodnutími, považovány za formální přípravné akty přijaté před 21. červencem 2004 s tím, že neexistuje povinnost vypracovat strategickou studii o posouzení vlivů na životní prostředí.

159.

Tato otázka se vztahuje k čl. 13 odst. 3 první větě směrnice SEA, který s odkazem na prováděcí lhůtu podle čl. 13 odst. 1 vymezuje obvyklý případ použití směrnice: plány a programy, u nichž první formální přípravný akt následuje po 21. červenci 2004, podléhají posouzení vlivu na životní prostředí.

160.

Soudně zrušená povolení proto nepřicházejí v úvahu už proto, že byla (mezi)výsledkem povolovacího řízení. Jako přípravné akty přicházejí v úvahu pouze kroky k zahájení povolovacího řízení. Skutečnost, zda bylo povolení se zpětnou účinností zrušeno, je tedy tím spíše bezvýznamná.

161.

Pro původní řízení má větší význam to, zda lze zahájení povolovacího řízení považovat za přípravný akt pro plány povodí nebo zda se může jednat o přípravný akt pro plán odklonění řeky Acheloos.

162.

Směrnice SEA nedefinuje pojem „formálního přípravného aktu“. Ten je ale zcela zřejmě koncipován tak, aby stanovil spolehlivé kritérium pro okamžik zahájení řízení. Tím zajistí právní jistotu a přispěje k praktické účinnosti směrnice ( 60 ). Formální přípravný akt pro řízení ve smyslu směrnice SEA musí být tedy jednoznačně zaměřen na vypracování plánu nebo programu, který podléhá směrnici.

163.

V rámci směrnice EIA tak Soudní dvůr nepovažoval pro účely určení začátku řízení dostačující neformální kontakty a jednání mezi příslušnými orgány a oznamovatelem ( 61 ).

164.

Stejně tak málo dostačující může být v rámci směrnice SEA zahájení určitých řízení k záměrům, které byly dotčeny plánem povodí, např. řízení o povolení odklonění vod. Z těchto řízení totiž není zřejmé, že se (také) vztahují k plánu povodí.

165.

Plán povodí by ostatně stěží mohl být ratione temporis podroben posouzení vlivu na životní prostředí, kdyby byla řízení o povolení dotčených záměrů, zahájená před 21. červencem 2004, považována za formální přípravné akty pozdějších plánů povodí. V působnosti každého plánu povodí se totiž nachází množství takových existujících záměrů, které jsou tímto potenciálně dotčeny kvůli zákazu zhoršování stavu a povinnosti zajistit obnovu podle článku 4 rámcové směrnice o vodě.

166.

Ve věci v původním řízení hovoří konečně i časový průběh proti tomu, že byl první z formálních přípravných aktů pro plány povodí vypracován před 21. červencem 2004. Neexistence plánů pro oblasti povodí řek Acheloos a Pineios byla vytknuta poprvé v rozsudku 1688/2005 Státní rady, tedy po 21. červenci 2004. To ukazuje, že přípravy pro jejich vypracování byly zahájeny rovněž až po tomto datu.

167.

Jiné by to bylo, pokud by byl – oproti odpovědi na sedmou otázku – k dispozici plán na částečné odklonění řeky Acheloos, který by v zásadě podléhal povinnosti posouzení.

168.

Ustanovení o přípravných aktech by měla umožňovat uzavírání probíhajících řízení bez ovlivnění zbrusu novými procesními požadavky. Naproti tomu by neměla sloužit k uzavření posouzení vlivů plánů na životní prostředí pouze proto, že ohledně stejného předmětu byla v minulosti učiněna nějaká správní opatření.

169.

Záleží tedy na tom, zda řízení o povolení plánu dále plynule pokračovalo. Soudní rozhodnutí by se v této souvislosti nehodnotila jako přerušení, pokud by příslušné orgány neprodleně učinily nutná opatření k odstranění soudně zjištěných vad. Ani změna ze správního řízení na zákonodárný proces by neměla být považována za přerušení.

170.

Zahájení řízení o povolení záměru odklonění vod by tedy mohlo být formálním přípravným aktem pro vypracování plánu o tomto záměru, který podléhá povinnosti posouzení.

171.

Doplňkově je třeba poukázat na to, že ve věci v původním řízení odpadá povinnost posouzení podle čl. 13 odst. 3 druhé věty směrnice SEA. V úvahu přichází v případě, že plány a programy, u nichž byl první formální přípravný akt proveden před 21. červencem 2004, jsou přijaty nebo předány k zákonodárnému procesu více než 24 měsíců poté. Sporná ustanovení zákona 3481/2006 však byla řeckému parlamentu předána podle žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce již 6. července 2006 ( 62 ).

172.

Na osmou otázku je tedy třeba odpovědět, že zrušená povolení záměru k odklonění řeky ani zahájení odpovídajícího povolovacího řízení podle čl. 13 odst. 1 směrnice SEA nemohou být považována za formální přípravné akty pro plány pro oblasti povodí podle rámcové směrnice o vodě. Zahájení povolovacího řízení by ovšem mohlo být považováno za přípravný akt plánu na odklonění řeky, který podléhá povinnosti přezkoumání, kdyby povolovací řízení pokračovalo kontinuálně bez přerušení.

173.

S ohledem na odpověď na osmou předběžnou otázku je třeba odpovědět i na otázku devátou. Státní rada se chce v podstatě dozvědět, zda musí být provedeno samostatné strategické posouzení vlivů na životní prostředí v případě, že již byla provedena posouzení podle rámcové směrnice o vodě a směrnice EIA.

174.

Odpověď vyplývá z čl. 11 odst. 1 a 2 směrnice SEA, který již Státní rada uváděla. Podle odstavce 1 nejsou posuzováním vlivů na životní prostředí prováděným podle směrnice SEA dotčeny požadavky směrnice EIA ani žádné jiné požadavky právních předpisů Společenství. Odstavec 2 však členským státům povoluje u plánů a programů, u kterých vzniká povinnost provést posouzení vlivů na životní prostředí současně ze směrnice SEA a z jiných právních předpisů Unie, stanovit koordinované a společné postupy, které splňují požadavky příslušných právních předpisů Společenství, aby se mimo jiné zabránilo opakovanému posuzování.

175.

Tato ustanovení ukazují, že různá posouzení vlivů na životní prostředí podle unijního práva nemusejí být zpracována formalisticky. Záleží spíše na tom, aby byly provedeny požadavky různých předpisů. Stane-li se tak, nezáleží na tom, jak je odpovídající posouzení označeno ( 63 ).

176.

Zda určité studie na základě jiných ustanovení vyhovují požadavkům směrnice SEA, vyžaduje konkrétní posouzení v jednotlivém případě, které přísluší vnitrostátním soudům. Takové studie musejí splňovat jak obsahové, tak procesněprávní požadavky směrnice SEA. Z důvodu značné podobnosti směrnic EIA a SEA je to v zásadě možné, mají-li obě posouzení stejný rozsah, tzn. je-li projekt z velké části shodný s plánem. Není také vyloučeno, že splnění požadavků na plán povodí podle čl. 13 odst. 4 a přílohy VII rámcové směrnice o vodě bude vyhovovat požadavkům na posouzení vlivů plánu na životní prostředí podle směrnice SEA.

177.

Vzhledem k úvahám o směrnici EIA ( 64 ) je však třeba poukázat na to, že případné vady v posouzení podle této směrnice by byly s největší pravděpodobností považovány také za vady v posouzení vlivů na životní prostředí podle směrnice SEA. Článek 5 odst. 2 směrnice SEA požaduje o mnoho jasněji než směrnice EIA, aby posouzení respektovalo stávající znalosti a aktuální metody posuzování. A článek 8 obou směrnic vyžaduje vždy zohlednění získaných poznatků o vlivech na životní prostředí při přijetí rozhodnutí.

178.

Na devátou otázku je tedy třeba odpovědět, že podle čl. 11 odst. 2 směrnice SEA nemusí být v případě, že plán spadá současně do oblasti působnosti této směrnice, rámcové směrnice o vodě i směrnice EIA, které rovněž vyžadují posouzení vlivů projektu na životní prostředí, provedeno samostatné strategické posouzení vlivů na životní prostředí, jestliže studie provedené na základě rámcové směrnice o vodě a směrnice EIA obsahově a s ohledem na provedený postup vyhovují požadavkům směrnice SEA.

179.

Na závěr je třeba zabývat se několika otázkami ohledně unijního práva o ochraně přírody. Státní rada se dotazuje na předběžnou ochranu navržených lokalit významných pro Společenství (dále jen „LVS“) ještě před tím, než byly zahrnuty do seznamu Společenství (k tomu bod 1), na přípustnost povolení bez znalosti dotčeného ptactva (k tomu bod 2), na odůvodnění poškození lokalit cíli zavlažování a zásobování pitnou vodou (k tomu bod 3), popř. na možná opatření k zajištění soudržnosti (k tomu bod 4) a rovněž na to, zda je slučitelné se směrnicí o stanovištích přeměnit přirozený říční ekosystém na antropizovaný říční a jezerní ekosystém (k tomu bod 5).

180.

Zodpovězení těchto otázek je rozhodujícím způsobem charakterizováno okolností, že řízení o povolení částečného odklonění řeky Acheloos je vedeno již velmi dlouhou dobu. Bylo zahájeno již před přijetím směrnice o stanovištích. Nelze tedy použít postup ex-ante posuzování záměrů podle čl. 6 odst. 3, nýbrž pouze zákaz zhoršování stavu podle čl. 6 odst. 2.

181.

Desátou otázkou se chce Státní rada dozvědět, zda lokality, které byly zahrnuty do národních seznamů lokalit významných pro Společenství (LVS) a které byly nově zahrnuty do seznamu Společenství LVS, spadají pod ochranu směrnice o stanovištích před zveřejněním rozhodnutí 2006/613, kterým se přijímá seznam lokalit významných pro Společenství ve středomořské biogeografické oblasti.

182.

Přitom se Státní rada odvolává na pět LVS ( 65 ), které byly výše uvedeným rozhodnutím zahrnuty do seznamu a jsou dotčeny záměrem.

183.

U této otázky vychází Státní rada z toho, že směrodatná ustanovení zákona 3481/2006, články 9 a 13, byla zveřejněna a vstoupila v platnost zákonem dne 2. srpna, zatímco rozhodnutí 2006/613 bylo zveřejněno až 21. září 2006. Kdyby byl pro zahrnutí dotčených lokalit do seznamu Společenství směrodatný okamžik tohoto zveřejnění, byl by čl. 6 odst. 2, 3 a 4 směrnice o stanovištích podle čl. 4 odst. 5 této směrnice použitelný až od 21. září 2006 ( 66 ), tedy po vstupu zákona 3481/2006 v platnost.

184.

Rozhodnutí 2006/613 však nabylo účinnosti podle tehdy použitelného čl. 254 odst. 3 ES (po změně nyní čl. 297 odst. 2 třetí pododstavec SFEU) již jeho oznámením adresátům – což jsou podle článku 2 rozhodnutí členské státy ( 67 ). V tomto případě není třeba rozhodovat, zda mohla být ochrana lokalit vůči jednotlivcům namítána před zveřejněním rozhodnutí. Okamžik oznámení – pro který databáze unijního práva (EUR-Lex) uvádí den přijetí rozhodnutí 19. července 2006 ( 68 ) – musí stanovit Státní rada.

185.

Vyjde-li najevo, že rozhodnutí Komise bylo Řecku oznámeno až po vydání zákona 3481/2006, muselo Řecko zajistit předběžnou ochranu navržených lokalit: podle směrnice o stanovištích musejí členské státy ohledně lokalit, které určily za účelem jejich zařazení do seznamu Společenství, přijmout vhodná ochranná opatření, aby byly zachovány charakteristiky uvedených lokalit. Členské státy tedy nemohou povolit zásahy, které by mohly vážně ohrozit ekologické charakteristiky těchto lokalit. Tak je tomu zejména v případě, kdy hrozí, že zásah buď značným způsobem zmenší rozlohu lokality, nebo způsobí vymizení prioritních druhů, které se vyskytují v lokalitě, nebo konečně způsobí zničení lokality nebo zánik jejích reprezentativních charakteristik ( 69 ).

186.

Jestliže naproti tomu bylo rozhodnutí Komise Řecku v okamžiku vydání zákona 3481/2006 již oznámeno, platila podle čl. 4 odst. 5 směrnice o stanovištích pro lokality zařazené na seznam v zásadě ustanovení čl. 6 odst. 2, 3 a 4. Následně však ukážu, že skutečnost, že řízení o povolení částečného odklonění řeky Acheloos bylo prováděno již delší dobu, brání uplatnění posouzení ex-ante podle čl. 6 odst. 3. Použitelný je spíše čl. 6 odst. 2, popř. ve spojení s požadavky čl. 6 odst. 4 na odůvodnění případného poškození lokality.

187.

Bylo by nasnadě požadovat posouzení odklonu řeky Acheloos z hlediska slučitelnosti s cíli ochrany podle čl. 6 odst. 3 věty první směrnice o stanovištích, které byly stanoveny pro tyto lokality. Podle něj vyžadují plány nebo projekty, které budou mít pravděpodobně na tuto chráněnou lokalitu významný vliv, posouzení jeho důsledků pro lokalitu z hlediska cílů její ochrany.

188.

Soudní dvůr však již konstatoval, že projekt, pokud byl povolen před datem uplynutí lhůty k provedení směrnice o stanovištích nebo pokud bylo povolovací řízení zahájeno před přistoupením dotčeného členského státu k Evropské unii, nepodléhá požadavkům čl. 6 odst. 3 směrnice o stanovištích o ex-ante posouzení jeho vlivů na dotčenou lokalitu ( 70 ). Nebylo by tak vhodné, aby byla řízení, složitá již na vnitrostátní úrovni a formálně zahájená před datem uplynutí lhůty pro provedení uvedené směrnice, ztížena a zpožděna z důvodu specifických požadavků uložených touto směrnicí a aby tím byly dotčeny již vzniklé situace ( 71 ).

189.

Projednávaný případ se sice netýká pravomocného povolení před uplynutím lhůty pro provedení směrnice o stanovištích ani povolovacího řízení zahájeného před přistoupením Řecka k Unii, ale přesto by měl být posuzován stejně – i když již byly dotčené lokality při vydání zákona 3481/2006 zahrnuty na seznam Společenství.

190.

Řízení o povolení částečného odklonění řeky Acheloos byla totiž zahájena již začátkem 90. let – tedy možná před přijetím směrnice o stanovištích – a až do oznámení rozhodnutí o seznamu Společenství ve vztahu k dotčeným LVS nepodléhala procesu posouzení ex-ante ( 72 ). Použití tohoto procesu krátce před vydáním zákona 3481/2006 by průběh řízení skutečně mohlo významně ztížit a zpozdit.

191.

Navíc bylo prakticky jen těžko odhadnutelné, kdy Komise přijme seznam Společenství. Podle čl. 4 odst. 2 směrnice o stanovištích měl být seznam hotový již v roce 1998 a již dlouho před seznamem pro středomořskou biogeografickou oblast, který zahrnuje Řecko, byly zveřejněny ostatní dílčí seznamy ( 73 ). Řecko tedy nemuselo nutně počítat s tím, že by byl před povolením záměru použitelný režim ochrany směrnice o stanovištích.

192.

S ohledem na LVS tedy nebylo nutné posouzení vlivů podle čl. 6 odst. 3 směrnice o stanovištích.

K použitelnosti čl. 6 odst. 2 směrnice o stanovištích

193.

Uvedená judikatura se však týká pouze procesněprávních aspektů režimu ochrany směrnice o stanovištích. Naproti tomu Soudní dvůr již několikrát zdůraznil, že materiální požadavky na ochranu lokalit podle čl. 6 odst. 2 směrnice o stanovištích nejsou vyloučeny ani povolením. Toto ustanovení zakazuje poškozování přírodních stanovišť a stanovišť druhů ve zvláště chráněných oblastech, jakož i vyrušování druhů, pro něž jsou tato území určena, pakliže by takové vyrušování mohlo být významné ve vztahu k cílům této směrnice.

194.

Soudní dvůr konstatoval, že čl. 6 odst. 2 směrnice o stanovištích umožňuje vyhovět základnímu cíli zachovávání a ochrany kvality životního prostředí, včetně ochrany přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin ve smyslu prvního bodu odůvodnění směrnice, stane-li se plán schválený podle čl. 6 odst. 3 nebo takový projekt následně – i když nedošlo k pochybení příslušných vnitrostátních orgánů – způsobilým přivodit taková poškození nebo významná vyrušování ( 74 ). Navíc může čl. 6 odst. 2 stanovit povinnost dodatečného posouzení stávajícího povolení ( 75 ); v souladu s tím spadá uskutečňování záměru povoleného před uplynutím lhůty k provedení směrnice o stanovištích do oblasti působnosti tohoto ustanovení ( 76 ).

195.

Článek 6 odst. 2 směrnice o stanovištích tedy členské státy zavazuje k tomu, aby rovněž s ohledem na staré záměry přijaly nezbytná opatření k zabránění poškozování a vyrušování chráněných oblastí. Oprávněné zájmy majitele povolení musejí být v naléhavém případě uspokojeny odškodněním ( 77 ).

196.

Tato judikatura není v rozporu se zákazem zpětné účinnosti právních norem. Nová právní norma platí v zásadě většinou od svého vstupu v platnost. Není sice použitelná na právní postavení vzniklá a pravomocně nabytá v době platnosti starého práva, použije se však na jejich budoucí účinky ( 78 ). I záměry, které mohou přivodit poškození nebo významné vyrušování chráněných lokalit, mohou být tedy povoleny jen do té míry, v jaké jsou slučitelné s ochranou lokalit, i když jejich povolovací řízení ještě nepodléhalo procesněprávním požadavkům podle čl. 6 odst. 3 směrnice o stanovištích ( 79 ).

197.

Jestliže Komise zařadila dotčené LVS na seznam Společenství před vydáním zákona 3481/2006, musí tedy Státní rada přezkoumat, zda je zákon slučitelný s čl. 6 odst. 2 směrnice o stanovištích.

198.

Dojde-li Státní rada k závěru, že na základě zákona 3481/2006 jsou v LVS poškozována přírodní stanoviště nebo stanoviště druhů, resp. jsou-li druhy významně vyrušovány, vyvstává otázka, zda tato poškození lze odůvodnit.

199.

Článek 6 odst. 2 směrnice o stanovištích nestanoví – jako ochrana faktických oblastí ochrany ptactva podle čl. 4 odst. 4 směrnice o ochraně ptactva – odůvodnění na základě nadřazených zájmů. Ochrana lokality směrnicí o stanovištích totiž vychází z úvahy, že poškozování nebo významná vyrušování chráněných území musejí být povolena podle čl. 6 odst. 3 a 4 (a v daném případě rovněž odůvodněna). A vychází-li takové povolení z přiměřeného posouzení vlivů, nezbývá v zásadě prostor pro použití čl. 6 odst. 2 ( 80 ).

200.

V tomto případě ještě naproti tomu nebyl čl. 6 odst. 3 a 4 směrnice o stanovištích vůbec použitelný. Nebylo by však na místě bránit záměrům, které z časových důvodů nepodléhají ex-ante posouzení podle čl. 6 odst. 3 a 4 směrnice o stanovištích, v možnosti získat výjimečné povolení, jak je stanoveno v čl. 6 odst. 4. Tyto záměry by byly omezeny více než záměry pozdější, na něž se použije čl. 6 odst. 2 až 4 ( 81 ).

201.

V důsledku toho je v případě starých záměrů třeba rovněž podle čl. 6 odst. 2 směrnice o stanovištích připustit poškozování nebo významná vyrušování chráněných území, jestliže jsou dány hmotněprávní podmínky čl. 6 odst. 4, tj. naléhavé důvody převažujícího veřejného zájmu, včetně důvodů sociálního nebo ekonomického charakteru, není-li k dispozici žádné alternativní řešení a kompenzační opatření, za účelem zajištění ochrany celkové soudržnosti sítě NATURA 2000 ( 82 ).

202.

Požadavky na odůvodnění je třeba se podrobně zabývat při zodpovídání níže uvedených otázek.

203.

Na desátou otázku je tedy třeba odpovědět tak, že členské státy byly podle směrnice o stanovištích před zveřejněním seznamu lokalit významných pro Společenství (LVS) pro lokality, které byly zahrnuty do národních seznamů LVS a které byly nově zahrnuty do seznamu Společenství, povinny učinit vhodná ochranná opatření k zachování charakteristik těchto lokalit ( 83 ). Od okamžiku zveřejnění musejí členské státy podle čl. 6 odst. 2 směrnice o stanovištích zabránit tomu, aby záměry, jejichž povolovací řízení bylo zahájeno před zveřejněním, v LVS poškozovaly přírodní stanoviště nebo stanoviště druhů, resp. významně rušily druhy, nebudou-li případná poškozování lokalit odůvodněna.

204.

Jedenáctou otázkou se chce Státní rada dozvědět, zda příslušné vnitrostátní orgány podle směrnice o stanovištích mohou bez spolehlivých a aktualizovaných údajů o ptactvu v dotčené chráněné lokalitě vydat povolení k provádění plánu odklonění vod.

205.

Správa provincie Magnisia namítá, že Státní rada by podle svého procesního práva nemohla absenci údajů o ptactvu vůbec zjistit a že je z tohoto důvodu předběžná otázka nepřípustná. Tuto námitku však nelze uplatnit. V řízení o rozhodnutí o předběžné otázce je totiž Soudní dvůr v zásadě vázán informacemi předkládajícího soudu a nemůže přezkoumat, zda soud překročil své pravomoci podle vnitrostátního práva ( 84 ).

206.

Je tedy namístě odpovědět na jedenáctou otázku. Sám o sobě by pro ni byl rozhodný čl. 6 odst. 3 první věta směrnice o stanovištích. Protože je však povolovací řízení vedeno již delší dobu, není toto ustanovení použitelné. Namísto něho platí čl. 6 odst. 2.

207.

Pro povolování záměrů a informace, které jsou přitom používány, je v zásadě směrodatný postup posouzení ex-ante podle čl. 6 odst. 3 první věty směrnice o stanovištích. Takové posouzení by se muselo zakládat na nejlepších příslušných vědeckých poznatcích o ptactvu v dotčené lokalitě ( 85 ).

208.

Na dotčené LVS sice není použitelný čl. 6 odst. 3 první věta směrnice o stanovištích, jak již bylo uvedeno ( 86 ), ale toto ustanovení by bylo možné použít s ohledem na dotčené zvláště chráněné oblasti podle směrnice o ochraně ptactva, které byly vyhlášeny již dříve. Podle článku 7 směrnice o stanovištích platí pro tyto lokality čl. 6 odst. 2, 3 a 4 od data jejího provádění, resp. později od data, kdy členský stát dotčenou lokalitu označí jako oblast ochrany ptactva nebo ji jako takovou uzná.

209.

Směrnice o stanovištích byla použitelná uplynutím prováděcí lhůty v roce 1994. Článek 6 odst. 3 první věta tak byla použitelná nejdříve od tohoto okamžiku a nejpozději od následného vyhlášení dotčené OZO.

210.

Řízení o povolení částečného odklonění řeky Acheloos však bylo zahájeno již před rokem 1994, protože první povolení byla udělena v roce 1992. Státní rada je sice stejně jako pozdější povolení zrušila, ale mnohé hovoří pro hypotézu, že povolení záměru bylo předmětem plynule pokračujícího řízení až po dnes sporná ustanovení zákona 3481/2006 ( 87 ).

211.

Je tedy nutné vycházet z toho, že povolovací řízení bylo zahájeno před začátkem použitelnosti čl. 6 odst. 3 první věty směrnice o stanovištích. Již uvedená judikatura k povolovacím řízením, která byla zahájena před zavedením zásadních změn procesního práva ( 88 ), tedy vylučuje povinnost posouzení vlivů podle tohoto ustanovení.

212.

Naproti tomu je použitelný čl. 6 odst. 2 směrnice o stanovištích ( 89 ).

213.

Nutnost použití této normy je u oblastí ochrany ptactva ještě zřetelnější než u chráněných lokalit na základě směrnice o stanovištích, tj. u LVS. Oblasti ochrany ptactva se totiž v Řecku musely označovat od uplynutí lhůty k provádění směrnice o ochraně ptactva, tj. od 6. dubna 1981 ( 90 ). I když chybělo požadované označení, podléhaly již dotčené lokality od tohoto okamžiku ochraně podle čl. 4 odst. 4 první věty ( 91 ).

214.

V původním řízení je tedy třeba přezkoumat, zda povolený záměr poškozuje stanoviště ptactva, pro která byla vyhlášena OZO, nebo zda jsou tyto druhy vyrušovány způsobem, který se s ohledem na cíle směrnice jeví jako významný ( 92 ).

215.

V případě zjištění takovéhoto poškozování nebo vyrušování bude třeba také přezkoumat, zda jsou odůvodněna na základě materiálních měřítek podle čl. 6 odst. 4 směrnice o stanovištích. Jak již bylo uvedeno, předpokládá odůvodnění, a obzvláště zvážení, přezkum alternativních řešení a kompenzační opatření ( 93 ).

216.

Formální posouzení důsledků pro lokalitu podle čl. 6 odst. 3 směrnice o stanovištích sice není vyžadováno, avšak prostor členských států k uvážení při uplatňování odůvodnění podléhá určitým hranicím ( 94 ).

217.

Soudní dvůr totiž konstatoval, že čl. 6 odst. 4 směrnice o stanovištích lze použít pouze poté, co byly účinky plánu nebo projektu posouzeny podle čl. 6 odst. 3 směrnice. Informace o slučitelnosti s cíli ochrany, které se týkají sporné lokality, totiž představují nezbytnou podmínku pro použití uvedeného čl. 6 odst. 4, jelikož v opačném případě nemůže být žádná podmínka pro použití této výjimky přezkoumána. Přezkum případných naléhavých důvodů převažujícího veřejného zájmu a přezkum alternativních řešení, která by lokalitu poškodila méně, totiž vyžaduje porovnání s poškozením lokality, které by dotčený plán nebo projekt způsobil. Mimoto musejí být účinky na uvedenou lokalitu definovány přesně, aby bylo možné určit povahu případných kompenzačních opatření ( 95 ).

218.

Při odůvodňování účinků na lokalitu podle čl. 6 odst. 2 směrnice o stanovištích musejí být tedy s péčí a nestranností přezkoumány všechny relevantní skutečnosti projednávaného případu, a je pak nutné zajistit, aby byly tyto schopny podpořit z nich vyvozované závěry ( 96 ). I v této souvislosti tedy porovnání, přezkum alternativních řešení a kompenzační opatření předpokládají přiměřené posouzení důsledků pro lokalitu vyžadujících odůvodnění ( 97 ).

219.

Důsledky pro lokalitu mohou být přiměřeně posouzeny pouze na základě spolehlivých a aktualizovaných údajů o ptactvu v dotčených lokalitách. V opačném případě by byly do porovnání, přezkumu alternativních řešení a stanovení kompenzačních opatření zahrnuty pouze hypotetické důsledky. Nebylo by zajištěno zohlednění skutečných důsledků pro lokalitu.

220.

Na jedenáctou otázku je tedy třeba odpovědět tak, že příslušné vnitrostátní orgány mohou podle čl. 6 odst. 2 směrnice o stanovištích vydat povolení k provedení plánu na odklonění vody, který poškozuje stanoviště ptactva, pro která byla vyhlášena OZO, nebo tyto druhy vyrušuje způsobem, který by se s ohledem na cíle směrnice mohl jevit jako významný, pouze v případě, že je tento záměr odůvodněn na základě spolehlivých a aktualizovaných údajů o ptactvu v dotčených OZO.

221.

Státní rada se chce dvanáctou otázkou dozvědět, zda důvody související především se zavlažováním a ve druhé řadě se zásobováním pitnou vodou, které jsou základem projektu na odklonění vody, mohou odůvodnit poškozování chráněné lokality.

222.

Předmětem dvanácté otázky je první z podmínek podle čl. 6 odst. 4 směrnice o stanovištích, a to naléhavé důvody převažujícího veřejného zájmu, včetně důvodů sociálního a ekonomického charakteru. Jak již bylo konstatováno v souvislosti s rámcovou směrnicí o vodě, může zavlažování a zásobování pitnou vodou takové důvody v zásadě představovat ( 98 ).

223.

Jestliže se ale na dotčené lokalitě vyskytují prioritní typy přírodních stanovišť nebo prioritní druhy, pak mohou být podle čl. 6 odst. 4 druhého pododstavce směrnice o stanovištích uplatněny pouze důvody související s ochranou lidského zdraví a veřejné bezpečnosti nebo s nesporně příznivými důsledky mimořádného významu pro životní prostředí nebo jiné naléhavé důvody převažujícího veřejného zájmu podle stanoviska Komise.

224.

Tři z LVS zmíněných v žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce zahrnují prioritní druhy nebo přírodní stanoviště: „Delta Acheloou, Limnothalassa, Mesologgiou-Aitolikou, Ekvoles Evinou, Nisoi Echinades, Nisos Petalas“ (GR2310001), „Limmes Trichonida kai Lysimachia“ (GR2310009) a „Aspropotamos“ (GR1440001) ( 99 ).

225.

Protože Komise v projednávaném případě nevydala žádné stanovisko, byl by podle znění čl. 6 odst. 4 druhého pododstavce směrnice o stanovištích okruh možných odůvodňujících zájmů velmi omezen. Zavlažování by pak nebylo zájmem, který by mohl záměr odůvodnit, protože by nebylo nutné pro ochranu lidského zdraví ani veřejnou bezpečnost ani pro nesporně příznivé důsledky mimořádného významu pro životní prostředí. Zásobování pitnou vodou by naproti tomu bylo důvodem v souvislosti s lidským zdravím.

226.

Nebylo by však namístě uplatnit tyto přísnější požadavky již na odůvodňování negativních dopadů, nebudou-li poškozeny prioritní prvky příslušných lokalit. Jelikož Komise toto pojetí veřejně vyjádřila ( 100 ), je její stanovisko v takových případech před uplatněním jiných zájmů zbytečné. To, zda jsou poškozovány prioritní prvky dotčených lokalit, a zda tedy platí přísnější požadavky na případná odůvodnění, musí stanovit Státní rada.

227.

Důvody pro záměr jsou ostatně naléhavé a převažující pouze v případě, že jim přináleží větší důležitost než negativním dopadům záměru na lokality chráněné směrnicí o stanovištích ( 101 ).

228.

Na dvanáctou otázku je tedy třeba odpovědět tak, že jak zavlažování, tak zásobování pitnou vodou jsou ve smyslu čl. 6 odst. 4 směrnice o stanovištích naléhavými důvody převažujícího veřejného zájmu pro projekt odklonění vod, převažují-li tyto důvody nad negativními dopady tohoto záměru na lokality chráněné směrnicí. Jestliže však jsou poškozovány prioritní typy stanovišť nebo druhy, přichází v úvahu bez stanoviska Komise jako odůvodňující skutečnost pouze zásobování pitnou vodou.

229.

Třináctou otázkou se chce Státní rada dozvědět, zda je pro zjištění vhodnosti kompenzačních opatření nutné zohlednit rozsah tohoto odklonu vody a význam prací, které odklon vyžaduje.

230.

Tato otázka se týká třetí podmínky odůvodnění negativních dopadů na chráněné lokality podle čl. 6 odst. 4 směrnice o stanovištích, a to kompenzačních opatření nezbytných pro zajištění – i přes poškození lokality – ochrany celkové soudržnosti sítě NATURA 2000. Přitom se oproti formulaci třinácté a čtrnácté otázky nejedná o soudržnost jednotlivých lokalit, nýbrž o soudržnost sítě chráněných lokalit.

231.

Síť NATURA 2000 je podle čl. 3 odst. 1 směrnice o stanovištích spojitá evropská ekologická síť zvláštních oblastí ochrany. Tato síť je složena z lokalit s přírodními stanovišti uvedenými v příloze I a stanovišti druhů uvedenými v příloze II a zvláště chráněných oblastí pro ptáky uvedené v příloze I směrnice o ptácích a pro pravidelně se vyskytující tažné ptáky. Síť NATURA 2000 musí zajistit zachování příslušných typů přírodních stanovišť a stanovišť druhů v jejich přirozeném areálu rozšíření ve stavu příznivém z hlediska jejich ochrany, nebo popřípadě obnovení tohoto stavu ( 102 ).

232.

Nutná opatření proto mohou být určena pouze v závislosti na poškození příslušné lokality. Příslušné orgány musejí určit, jaký přínos poškozené lokality síti NATURA 2000 byl vinou záměru ztracen a jak má být tato ztráta kompenzována, aby byla v konečném důsledku zachována soudržnost sítě ( 103 ).

233.

Soudní dvůr již tudíž konstatoval, že poškození lokality musí být přesně identifikováno, aby mohl být určen druh případných kompenzačních opatření ( 104 ). U kompenzačních opatření je tedy nutné zohlednit rozsah odklonění řeky Acheloos a význam prací, které odklon vyžaduje, pokud tyto poškozují chráněné lokality.

234.

Na třináctou otázku je tedy třeba odpovědět tak, že pro zjištění vhodnosti kompenzačních opatření, která jsou nutná ve smyslu čl. 6 odst. 4 směrnice o stanovištích, za účelem zajištění ochrany celkové soudržnosti sítě NATURA 2000, musí být zohledněn rozsah odklonění řeky a význam prací, které odklon vyžaduje, jestliže poškozují chráněné lokality sítě NATURA 2000.

235.

Čtrnáctou otázkou se chce Státní rada dozvědět, zda směrnice o stanovištích vykládaná ve světle zásady udržitelného rozvoje zakotvené v článku 6 ES (nyní článek 11 SFEU), povoluje změnu přirozeného říčního ekosystému na antropizovaný říční a jezerní ekosystém.

236.

S největší pravděpodobností by změna přirozeného říčního ekosystému na antropizovaný říční a jezerní ekosystém, tzn. sled přehrad, poškozovala stávající chráněná přírodní stanoviště ve smyslu čl. 6 odst. 2 směrnice o stanovištích. Podrobně by to bylo nutné přezkoumat na základě příslušných cílů ochrany.

237.

Případné negativní dopady ovšem neznamenají, že by byl sporný záměr odklonění vod v každém případě nepřípustný. Spíše by mohl být odůvodněn podle kritérií uvedených v čl. 6 odst. 4 směrnice o stanovištích.

238.

V rámci odůvodnění, tzn. při hodnocení důvodů veřejného zájmu, poškozování a alternativ, je nutné zohlednit zásadu trvalé udržitelnosti. Nemůže-li záměr uskutečnit své cíle nebo je může uskutečnit pouze podmíněně udržitelně, sníží to význam těchto cílů při zvažování. Stejně tak mají pouze přechodná poškození menší význam než trvalá poškození.

239.

Na čtrnáctou otázku je tedy třeba odpovědět tak, že plán na odklonění vod v rámci lokality sítě NATURA 2000, který by změnil přirozený říční ekosystém na antropizovaný říční a jezerní ekosystém, lze povolit v případě, že jsou dány předpoklady podle čl. 6 odst. 4 směrnice o stanovištích.

240.

Navrhuji Soudnímu dvoru, aby žádost o rozhodnutí o předběžné otázce zodpověděl takto: