16.5.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 113/26

—

zrušit rozsudek Soudu prvního stupně Evropských společenství ze dne 16. prosince 2008 ve spojených věcech T-225/06, T-255/06, T-257/06 a T-309/06, s výjimkou bodu 1 výroku,

—

vydat konečné rozhodnutí ve věci a zamítnout návrhová žádání uplatněná v prvním stupni, nebo vrátit věc k rozhodnutí Soudu prvního stupně a

—

uložit žalobci v prvním stupni náhradu nákladů řízení.

1.

Soud prvního stupně se dopustil nesprávného právního posouzení, když odmítnul příslušnost Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu k určení, že Budvar neunesl důkazní břemeno prokázání práv podle čl. 8 odst. 4 (1), neboť existovaly vážené pochybnosti o platnosti uvedených práv (uplatňované označení původu pro „BUD“).

2.

Soud prvního stupně nesprávně vyložil kvalitativní a kvantitativní požadavky práva Společenství na „používání v obchodním styku“ podle čl. 8 odst. 4. Zaprvé uvedl, že tento požadavek se týká jakéhokoli obchodního používání, kromě výhradně soukromé sféry, a rozhodl, že se nevyžaduje skutečné používání práva podle čl. 8 odst. 4, jak by tomu bylo v případě ochranných známek. V tomto kontextu připustil, že „bezplatnou“ zásilku lze považovat za „používání v obchodním styku“, jakož i používání v rozličných funkcích (používání ochranné známky spíše než používání označení původu). Zadruhé, napadené rozhodnutí nesprávně umožnilo zohlednit používání po datu podání přihlášky sporné ochranné známky, čímž opominulo skutečnost, že k tomu, aby starší právo bylo vyhodnoceno jako základ pro námitky podle článku 8, musí být všechny podmínky splněny v okamžiku podání přihlášky. Zatřetí, Soud prvního stupně nesprávně vyložil čl. 8 odst. 4, když rozhodl, že odchylně od zásady teritoriality lze zohlednit používání v jiných zemích, než v zemích, kde existuje právo uplatňované podle čl. 8 odst. 4.

3.

Soud prvního stupně též nesprávně vyložil požadavek „většího než místního významu“. V podstatě tento požadavek považoval za splněný na základě skutečnosti, že právo uplatňované podle čl. 8 odst. 4 pochází ze třetí země a bylo rozšířeno do dvou členských států Evropské unie. Soud prvního stupně nezkoumal, zda předmětné právo získalo ve dvou členských státech, kde bylo uplatněno, význam větší než místní, čímž pod čl. 8 odst. 4 zahrnul práva, která nepocházejí z Evropské unie.

4.

Druhým důvodem kasačního opravného prostředku je porušení čl. 8 odst. 4 písm. b) spolu s čl. 74 odst. 1. Článek 8 odst. 4 písm. b) požaduje, aby vnitrostátní právo umožňovalo společnosti Budvar zakázat používání sporné ochranné známky. Odvolací senát určil na základě důkazů předložených účastníky řízení a s použitím pravidla, že důkazní břemeno v námitkovém řízení před OHIM nese ten, kdo vznáší námitku, že Budvar neprokázal, že na základě vnitrostátního práva použitelného buď ve Francii nebo v Rakousku mohl zakázat používání ochranné známky „BUD“. Soud prvního stupně však v rozporu s čl. 74 odst. 1 a čl. 8 odst. 4 písm. b) konstatoval, že OHIM měl bez návrhu přezkoumat právní předpisy a vývoj práva ve prospěch práv na základě čl. 8 odst. 4, a to nad rámec návrhových žádání účastníků řízení, a nikoli zamítnout námitky pro nedostatek důkazů na podporu práv uplatňovaných společností Budvar.

5.

V souhrnu napadený rozsudek Soudu prvního stupně uvádí výklad čl. 8 odst. 4, který není v souladu se zněním uvedeného ustanovení, a je v naprostém nesouladu s cílem nařízení č. 40/94, kterým je v zájmu podpory obchodu v rámci Společenství vytvořit dobře fungující jednotný systém práva ochranných známek s působností v celém Společenství.

6.

Každé z těchto porušení práva ze strany Soudu prvního stupně vedlo ke zrušení rozhodnutí druhého odvolacího senátu a je tedy — každé zvlášť — důvodem ke zrušení napadeného rozsudku.