Věc C-152/09

André Grootes

v.

Amt für Landwirtschaft Parchim

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Verwaltungsgericht Schwerin)

„Společná zemědělská politika – Integrovaný administrativní a kontrolní systém pro některé režimy podpor – Režim jednotné platby –Nařízení (ES) č. 1782/2003 – Výpočet platebních nároků – Článek 40 odst. 5 – Zemědělci, kteří během referenčního období podléhali agroenvironmentálním závazkům – Článek 59 odst. 3 – Regionální provádění režimu jednotné platby – Článek 61 – Různé jednotkové hodnoty pro hektary stálých pastvin a pro jakýkoli jiný hektar, na který lze poskytnout podporu“

Shrnutí rozsudku

1.        Zemědělství – Společná zemědělská politika – Integrovaný administrativní a kontrolní systém pro některé režimy podpor – Režim jednotné platby – Výpočet referenční částky v případě výjimečných okolností – Uplatnění v případě regionálního provádění

(Nařízení Rady č. 1782/2003, ve znění nařízení č. 319/2006, čl. 40 odst.5, čl. 59 odst. 3 první pododstavec a článek 61, a nařízení č. 2078/92)

2.        Zemědělství – Společná zemědělská politika – Integrovaný administrativní a kontrolní systém pro některé režimy podpor – Režim jednotné platby – Výpočet referenční částky v případě výjimečných okolností – Uplatnění v případě regionálního provádění

(Nařízení Rady č. 1782/2003, ve znění nařízení č. 319/2006, čl. 40 odst.5 a článek 61)

3.        Zemědělství – Společná zemědělská politika – Integrovaný administrativní a kontrolní systém pro některé režimy podpor – Režim jednotné platby – Výpočet referenční částky v případě výjimečných okolností – Uplatnění v případě regionálního provádění

(Nařízení Rady č. 1782/2003, ve znění nařízení č. 319/2006, čl. 40 odst.5 a článek 61)

1.        Článek 40 odst. 5 nařízení č. 1782/2003, kterým se stanoví společná pravidla pro režimy přímých podpor v rámci společné zemědělské politiky a kterým se zavádějí některé režimy podpor pro zemědělce, ve znění nařízení č. 319/2006, musí být vykládán v tom smyslu, že pokud byly v dotyčném členském státě stanoveny různé jednotkové hodnoty pro hektary pastvin a pro jakýkoli jiný hektar, na který lze poskytnout podporu na základě článku 61 tohoto nařízení, je zemědělec, který podléhá k rozhodnému dni uvedenému v tomto článku agroenvironmentálním závazkům podle nařízení č. 2078/92 o způsobech zemědělské produkce slučitelných s požadavky na ochranu životního prostředí a zachování venkova, jež bezprostředně navazují na agroenvironmentální závazky, jejichž předmětem byla změna orné půdy na stálou pastvinu, oprávněn požadovat, aby nároky uvedené v čl. 59 odst. 3 prvním pododstavci nařízení č. 1782/2003 byly vypočítány na základě jednotkových hodnot stanovených pro jiné hektary, na něž lze poskytnout podporu, než jsou hektary pastvin.

(viz bod 52, výrok 1)

2.        Článek 40 odst. 5 nařízení č. 1782/2003, kterým se stanoví společná pravidla pro režimy přímých podpor v rámci společné zemědělské politiky a kterým se zavádějí některé režimy podpor pro zemědělce, ve znění nařízení č. 319/2006, ve spojení s článkem 61 tohoto nařízení, musí být vykládán v tom smyslu, že pouze v případě, kdy mezi změnou využívání pozemku z orné půdy na stálou pastvinu a účastí na agroenvironmentálním opatření existuje příčinná souvislost, lze pro účely výpočtu platebních nároků odhlédnout od skutečnosti, že v rozhodný den, na který odkazuje článek 61 uvedeného nařízení byl tento pozemek využíván jako stálá pastvina.

(viz bod 58, výrok 2)

3.        Článek 40 odst. 5 nařízení č. 1782/2003, kterým se stanoví společná pravidla pro režimy přímých podpor v rámci společné zemědělské politiky a kterým se zavádějí některé režimy podpor pro zemědělce, ve znění nařízení č. 319/2006, ve spojení s článkem 61 tohoto nařízení, musí být vykládán v tom smyslu, že jeho použití nepodléhá podmínce, aby zemědělec podávající žádost o platbu byl také tím, kdo provedl změnu využití dotyčného pozemku.

(viz bod 69, výrok 3)

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (prvního senátu)

11. listopadu 2010(*)

„Společná zemědělská politika – Integrovaný administrativní a kontrolní systém pro některé režimy podpor – Režim jednotné platby – Nařízení (ES) č. 1782/2003 – Výpočet platebních nároků – Článek 40 odst. 5 – Zemědělci, kteří během referenčního období podléhali agroenvironmentálním závazkům – Článek 59 odst. 3 – Regionální provádění režimu jednotné platby – Článek 61 – Různé jednotkové hodnoty pro hektary stálých pastvin a pro jakýkoli jiný hektar, na který lze poskytnout podporu“

Ve věci C‑152/09,

jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 234 ES, podaná rozhodnutím Verwaltungsgericht Schwerin (Německo) ze dne 3. února 2009, došlým Soudnímu dvoru dne 4. května 2009, v řízení

André Grootes

proti

Amt für Landwirtschaft Parchim,

SOUDNÍ DVŮR (první senát),

ve složení A. Tizzano, předseda senátu, J.-J. Kasel, A. Borg Barthet (zpravodaj), E. Levits a M. Safjan, soudci,

generální advokát: J. Mazák,

vedoucí soudní kanceláře: A. Calot Escobar,

s přihlédnutím k písemné části řízení,

s ohledem na vyjádření předložená:

–        za A. Grootese J. Boothem, Rechtsanwalt,

–        za německou vládu M. Lummou a C. Blaschkem, jako zmocněnci,

–        za Komisi Evropských společenství G. von Rintelenem, jako zmocněncem,

po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 8. července 2010,

vydává tento

Rozsudek

1        Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 40 odst. 5 nařízení Rady (ES) č. 1782/2003 ze dne 29. září 2003, kterým se stanoví společná pravidla pro režimy přímých podpor v rámci společné zemědělské politiky a kterým se zavádějí některé režimy podpor pro zemědělce a kterým se mění nařízení (EHS) č. 2019/93, (ES) č. 1452/2001, (ES) č. 1453/2001, (ES) č. 1454/2001, (ES) č. 1868/94, (ES) č. 1251/1999, (ES) č. 1254/1999, (ES) č. 1673/2000, (EHS) č. 2358/71 a (ES) č. 2529/2001 (Úř. věst. L 270, s. 1; Zvl. vyd. 03/40, s. 269), ve znění nařízení Rady (ES) č. 319/2006 ze dne 20. února 2006 (Úř. věst. L 58, s. 32, dále jen „nařízení č. 1782/2003“).

2        Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi A. Grootesem a Amt für Landwirtschaft Parchim (Zemědělský úřad v Parchim), jehož předmětem je status, který má být přiznán určitému pozemku (dále jen „sporný pozemek“), tedy status orné půdy nebo stálé pastviny, a to pro účely výpočtu platebních nároků.

 Právní rámec

 Právo Unie

 Nařízení č. 1782/2003

3        V rámci reformy společné zemědělské politiky přijala Rada Evropské unie nařízení č. 1782/2003, kterým se stanoví společná pravidla pro režimy přímých podpor v rámci společné zemědělské politiky, jakož i pro některé režimy podpor pro zemědělce.

4        Nařízení č. 1782/2003 zavádí zejména režim podpory příjmů zemědělců. Tento režim je označen v čl. 1 druhé odrážce tohoto nařízení jako „režim jednotné platby“. Tento režim je upraven v hlavě III uvedeného nařízení.

5        Podle ustanovení čl. 34 odst. 2 prvního pododstavce nařízení č. 1782/2003:

„Zemědělci zašlou svoji žádost o účast v rámci režimu jednotné platby do data stanoveného členskými státy, avšak nejpozději do 15. května.“

6        Článek 37 odst. 1 tohoto nařízení zní:

„Referenční částka představuje tříletý průměr celkových částek plateb poskytnutých zemědělci podle režimů podpor uvedených v příloze VI, vypočítaná a upravená v souladu s přílohou VII, v každém kalendářním roce referenčního období podle článku 38.

[…]“

7        Podle článku 38 uvedeného nařízení zahrnuje referenční období kalendářní roky 2000, 2001 a 2002.

8        Článek 40 téhož nařízení, nadepsaný „Mimořádné okolnosti“, stanoví:

„1.      Odchylně od článku 37 je každý zemědělec, jehož produkce byla během referenčního období vážně ovlivněna případem vyšší moci nebo mimořádnými okolnostmi, které nastaly před uvedeným referenčním obdobím nebo během něj, oprávněn požádat, aby byla referenční částka vypočítána na základě kalendářního roku nebo kalendářních let referenčního období, která nebyla ovlivněna případem vyšší moci nebo mimořádnými okolnostmi.

2.      Pokud bylo případem vyšší moci nebo mimořádnými okolnostmi ovlivněno celé referenční období, vypočítá členský stát referenční částku na základě období 1997 až 1999, nebo, v případě cukrové řepy, cukrové třtiny a čekanky, na základě nejbližšího hospodářského roku před reprezentativním obdobím určeným v souladu s písmenem K přílohy VII. V tom případě se odstavec 1 použije obdobně.

3.      Případ vyšší moci nebo mimořádné okolnosti, jakož i vztahující se důkazy, které jsou doloženy ke spokojenosti příslušného orgánu, oznámí dotyčný zemědělec písemně příslušnému orgánu ve lhůtě, kterou každý členský stát stanoví.

4.      Případy uznané příslušným orgánem jako vyšší moc nebo mimořádné okolnosti jsou například:

a)      úmrtí zemědělce;

b)      déletrvající pracovní neschopnost zemědělce;

c)      vážná přírodní katastrofa, která významně zasáhne zemědělské plochy zemědělského podniku;

d)      náhodné zničení budov zemědělského podniku určených k chovu zvířat;

e)      nákaza, která postihne část nebo všechna hospodářská zvířata zemědělce.

5.      Odstavce 1, 2 a 3 tohoto článku se přiměřeně použijí na zemědělce, kteří během referenčního období podléhali agroenvironmentálním závazkům podle nařízení [Rady] (EHS) č. 2078/92 [ze dne 30. června 1992 o způsobech zemědělské produkce slučitelných s požadavky na ochranu životního prostředí a zachování venkova (Úř. věst. L 215, s. 85)] a [nařízení Rady] (ES) č. 1257/1999 [ze dne 17. května 1999 o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského orientačního a záručního fondu (EZOZF) a o změně a zrušení některých nařízení (Úř. věst. L 160, s. 80; Zvl. vyd. 3/25, s. 391)], na producenty chmele, kteří ve stejném období podléhali závazku vyklučení podle nařízení [Rady] (ES) č. 1098/98 [ze dne 25. května 1998, kterým se zavádějí dočasná zvláštní opatření v odvětví chmele (Úř. věst. L 157, s. 7; Zvl. vyd. 3/23, s. 117)], i na producenty tabáku, kteří se zúčastnili programu zpětného odkupu kvót podle nařízení [Rady] (EHS) č. 2075/92 [ze dne 30. června 1992 o společné organizaci trhu se surovým tabákem (Úř. věst. L 215, s. 70; Zvl. vyd. 3/13, s. 29)].

Pokud se opatření uvedená v prvním pododstavci vztahují zároveň na referenční období i na období uvedené v odstavci 2 tohoto článku, stanoví členské státy podle objektivních kritérií referenční částku v souladu s prováděcími pravidly, která budou stanovena Komisí postupem podle čl. 144 odst. 2, a to takovým způsobem, aby bylo zajištěno rovné zacházení se zemědělci a aby se zabránilo narušení trhu a hospodářské soutěže.“

9        Oddíl 1 kapitoly 5 hlavy III nařízení 1782/2003, nadepsaný „Regionální provádění“, stanoví pro členské státy možnost provádět režim jednotné platby stanovený v kapitolách 1 až 4 této hlavy na regionální úrovni.

10      Podle čl. 58 odst. 1 a 3 tohoto nařízení se členský stát může rozhodnout, že provede režim jednotné platby na regionální úrovni tak, že výši svého vnitrostátního stropu rozdělí nikoli mezi jednotlivé zemědělce tohoto státu na základě jejich referenčních částek, ale mezi regiony, ze kterých se skládá jeho území.

11      Článek 59 odst. 1, 3 a 4 uvedeného nařízení stanoví:

„1.      V řádně odůvodněných případech a podle objektivních kritérií může členský stát rozdělit celkovou výši regionálního stropu stanoveného v souladu s článkem 58 nebo část tohoto stropu mezi všechny zemědělce, jejichž zemědělské podniky jsou umístěny v dotyčném regionu, včetně zemědělců, kteří nesplňují kritéria způsobilosti podle článku 33.

[…]

3.      V případě částečného rozdělení celkové výše regionálního stropu využijí zemědělci nároky, jejichž jednotková hodnota se vypočítá vydělením odpovídající části regionálního stropu stanoveného v souladu s článkem 58 počtem hektarů, na něž lze poskytnout podporu ve smyslu čl. 44 odst. 2, stanoveným na regionální úrovni.

V případě, že může zemědělec rovněž využít nároky vypočítané ze zbývající části regionálního stropu, zvýší se regionální jednotková hodnota každého z nároků tohoto zemědělce, s výjimkou nároků při vynětí půdy z produkce, o částku, která odpovídá referenční částce vydělené počtem nároků zemědělce stanoveným v souladu s odstavcem 4.

[…]

4.      Počet nároků na zemědělce se musí rovnat počtu hektarů, které ohlásí v souladu s čl. 44 odst. 2 pro první rok použití režimu jednotné platby, s výjimkou případu vyšší moci nebo mimořádných okolností, které jsou stanoveny v čl. 40 odst. 4.“

12      Podle čl. 60 odst. 3 nařízení č. 1782/2003:

„V rámci omezení stanovených v souladu s odstavcem 2 pro dotyčný region je zemědělec oprávněn využít možnosti podle odstavce 1:

[…]

b)      v případě přiměřeného použití článku 40 a čl. 42 odst. 4 v rámci omezení počtu hektarů, který má být stanoven podle objektivních kritérií a takovým způsobem, aby bylo zajištěno rovné zacházení mezi zemědělci a aby se zabránilo narušení trhu a hospodářské soutěže.“

13      Podle ustanovení článku 61 uvedeného nařízení:

„V případě použití článku 59 mohou členské státy podle objektivních kritérií rovněž stanovit v mezích regionálního stropu nebo jeho části různé jednotkové hodnoty nároků, které mají být přiznány zemědělcům podle čl. 59 odst. 1, pro hektary pastvin ke dni stanovenému pro podání žádostí o podporu na plochu v roce 2003 a pro jakýkoli jiný hektar, na který lze poskytnout podporu, nebo pro hektary stálých pastvin ke dni stanovenému pro podání žádostí o podporu na plochu v roce 2003 a pro jakýkoli jiný způsobilý hektar.“

 Nařízení (ES) č. 795/2004

14      Článek 16 nařízení Komise (ES) č. 795/2004 ze dne 21. dubna 2004, kterým se stanoví prováděcí pravidla k režimu jednotné platby podle nařízení č. 1782/2003 (Úř. věst. L 141, s. 1; Zvl. vyd. 3/44, s. 226), ve znění nařízení Komise (ES) č. 1974/2004 ze dne 29. října 2004 (Úř. věst. L 345, s. 85, dále jen „nařízení č. 795/2004“), stanoví:

„1.      V případech uvedených v čl. 40 odst. 5 nařízení (ES) č. 1782/2003, pokud agroenvironmentální závazky uvedené v daném článku zaniknou po termínu pro podávání žádostí o platbu na základě režimu jednotné platby během prvního roku jeho používání, stanoví členský stát v prvním roce používání režimu jednotné platby referenční částky pro každého dotčeného zemědělce v souladu s čl. 40 odst. 1, 2, 3 nebo 5 druhým pododstavcem uvedeného nařízení za podmínky, že se vyloučí možnost zdvojení platby na základě těchto agroenvironmentálních závazků.

[…]

2.      V případě uvedeném v čl. 40 odst. 5 druhém pododstavci nařízení (ES) č. 1782/2003 se platební nároky zemědělce vypočítají tak, že se referenční částka, stanovená členským státem podle objektivních kritérií a takovým způsobem, aby bylo zajištěno rovné zacházení se zemědělci a aby se zabránilo narušení trhu a hospodářské soutěže, vydělí počtem hektarů nepřesahujícím počet hektarů, které zemědělec ohlásí v prvním roce používání režimu jednotné platby.

3.      Článek 40 nařízení (ES) č. 1782/2003 se použije na základě každé přímé platby podle přílohy VI uvedeného nařízení.“

15      Kapitola 6 nařízení č. 795/2004 obsahuje oddíl 1 nadepsaný „Regionální provádění“.

16      Článek 38 nařízení č. 795/2004, který je součástí tohoto oddílu, stanoví ve svých odstavcích 1 a 3 řadu pravidel pro použití čl. 59 odst. 1 a 2 nařízení č. 1782/2003.

17      Článek 38 odst. 4 nařízení č. 795/2004 stanoví:

„Článek 40 nařízení (ES) č. 1782/2003 a článek 16 tohoto nařízení se použijí přiměřeně.“

 Vnitrostátní právní úprava

18      Podle § 2 odst. 1 zákona o provádění režimu jednotné platby (Betriebsprämiendurchführungsgesetz, BGBl. 2006 I, s. 1298, dále jen „BetrPrämDurchfG“) se jednotná platba poskytuje na regionální úrovni od 1. ledna 2005 podle podmínek stanovených tímto zákonem a nařízením, kterým se provádí režim jednotné platby.

19      Ustanovení § 5 odst. 1 BetrPrämDurchfG stanoví, že referenční částka jednotné platby se na základě ustanovení čl. 59 odst. 1 společně s čl. 59 odst. 3 nařízení č. 1782/2003 skládá pro každého zemědělce z částky pro zemědělský podnik a z částky vycházející ze zemědělské plochy.

20      Částka pro zemědělský podnik se vypočítá na základě předchozích přímých plateb uvedených v § 5 odst. 2 bodě 1 BetrPrämDurchfG, ke kterým je nutné připočítat prémii z mléčných výrobků a příplatky k prémii z mléčných výrobků.

21      Částka vycházející ze zemědělské plochy se vypočítá vydělením zbývající části regionálního stropu počtem hektarů, na něž lze poskytnout podporu.

22      V tomto ohledu § 5 odst. 3 BetrPrämDurchfG stanoví:

„Částka vycházející ze zemědělské plochy se pro finanční rok 2005 vypočítá následovně:

1.      Výše individuálních částek pro zemědělský podnik uvedených v odstavci 2 pro každý region se odpočítá z každého odpovídajícího regionálního stropu definovaného v § 4 odst. 1.

2.      Zbývající část regionálního stropu, získaná po odečtení podle pravidel definovaných v bodě 1, se rozdělí v souladu čl. 59 odst. 3 prvním pododstavcem nařízení (ES) č. 1782/2003 mezi zemědělské plochy, které jsou v něm uvedeny, na základě počtu hektarů, přičemž se v každém regionu přihlédne k poměru upravenému v příloze 2 mezi částkou vycházející ze zemědělské plochy na hektar, na který lze poskytnout podporu, který se ke dni 15. května 2003 využíval jako stálá pastvina, a částkou vycházející ze zemědělské plochy na hektar, na který lze poskytnout podporu, ostatních zemědělských ploch.

[…]“

23      Příloha 2 BetrPrämDurchfG obsahuje tabulku jednotkových hodnot pro hektary stálých pastvin a pro jakýkoli jiný hektar, na který lze poskytnout podporu, která pro spolkovou zemi Meklenbursko-Přední Pomořansko stanoví základní hodnotu 0,194 pro hektary stálých pastvin a 1 pro ostatní hektary.

24      V době, ve které nastaly skutkové okolnosti věci v původním řízení, stanovil § 13 odst. 2 nařízení, kterým se provádí režim jednotné platby (Betriebsprämiendurchführungsverordnung, BGBl. 2006 I, s. 2376), zejména:

„V případech uvedených v čl. 40 odst. 5 druhém pododstavci nařízení (ES) č. 1782/2003 se částka pro zemědělský podnik a částka vycházející ze zemědělské plochy pro účely určení referenční částky vypočítají na základě kalendářního roku, který předcházel kalendářnímu roku, ve kterém se tento podnik zúčastnil agroenvironmentálního opatření. […]“.

 Spor v původním řízení a předběžné otázky

25      Z překládacího rozhodnutí vyplývá, že v roce 1994 byl sporný pozemek, který byl dříve ornou půdou, přeměněn na pastvinu poté, co byla uzavřena mezi Staatliches Amt für Umwelt und Natur Lübz (Státní úřad pro životní prostředí v Lübz) a zemědělským podnikem, který v té době obhospodařoval sporný pozemek, smlouva týkající se využívání v souladu s ochranou přírody.

26      V roce 1999 byla s uvedeným úřadem podepsána jiná smlouva na základě nařízení č. 2078/92. Podle této smlouvy musel být sporný pozemek v období od ledna 1999 do prosince 2003 využíván jako stálá pastvina. Dne 1. října 2002 nabyla sporný pozemek společnost občanského práva založená A. Grootesem a jeho otcem a podle dodatku ze dne 3. března 2003 vstoupila tato společnost do práv a povinností vyplývajících z této smlouvy, a to s účinností k 31. prosinci 2002. Později začal A. Grootes zemědělský podnik řídit sám.

27      Sporný pozemek byl změněn na ornou půdou a na jaře roku 2004 byl v důsledku toho oset.

28      Dopisem ze dne 6. května 2005 podal A. Grootes žádost, aby pro účely výpočtu platebních nároků získal sporný pozemek status orné půdy.

29      Příslušný orgán, tedy Amt für Landwirtschaft Parchim, rozhodnutím ze dne 27. února 2006 přiznal A. Grootesovi pouze platební nároky vycházející ze stálých pastvin.

30      Dne 15. března 2006 podal A. Grootes proti tomuto rozhodnutí odvolání, které bylo zamítnuto rozhodnutím ze dne 3. července 2006, jež obsahovalo jak odepření platebních nároků, tak i zamítnutí odvolání. Amt für Landwirtschaft Parchim měl za to, že okolnosti, které zakládají případ vyšší moci, pokud jde o sporný pozemek, nenastaly, jelikož jeho využívání jakožto pastviny podle státního programu není agroenvironmentálním opatřením ve smyslu čl. 40 odst. 5 nařízení č. 1782/2003, ve spojení s § 13 nařízení, kterým se provádí režim jednotné platby.

31      André Grootes podal proti tomuto rozhodnutí žalobu a domáhá se toho, aby byla Amt für Landwirtschaft Parchim uložena povinnost přiznat mu platební nároky vycházející z orné půdy.

32      Předkládající soud uvádí, že podle článku 61 nařízení č. 1782/2003, ve spojení s § 5 odst. 3 bodem 2 BetrPrämDurchfG, se o otázce, zda se mají platební nároky na podpory na zemědělskou plochu stanovit na základě hodnoty připadající na ornou půdu či hodnoty připadající na pastviny, v Německu rozhoduje v závislosti na způsobu využívání sporného pozemku k 15. květnu 2003. K tomuto dni byl přitom sporný pozemek pastvinou. Přiznání platebních nároků vycházejících z orné půdy by za těchto podmínek přicházelo v úvahu pouze tehdy, pokud by nastaly okolnosti zakládající případ vyšší moci ve smyslu článku 40 nařízení č. 1782/2003.

33      Vzhledem k tomu, že měl Verwaltungsgericht Schwerin za to, že výsledek sporu, který mu byl předložen, závisí na výkladu použitelného práva Unie, rozhodl se přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

„1)      Lze přiznat existenci okolností zákládajících případ vyšší moci ve smyslu čl. 40 odst. 5 nařízení […] č. 1782/2003, pokud jde o částku vycházející ze zemědělské plochy, také v případě, kdy se na základě agroenvironmentálního opatření trvajícího ke dni 15. května 2003 pouze ponechává využívání zemědělské půdy jako (stálé) pastviny, ale toto opatření z časového hlediska přímo (nebo v každém případě bezprostředně) navazuje na opatření, jehož předmětem byla změna orné půdy na stálou pastvinu?

2)      V případě, že je odpověď na první otázku kladná:

         Lze přiznat existenci okolností zákládajících případ vyšší moci ve smyslu čl. 40 odst. 5 nařízení […] č. 1782/2003, pokud jde o částku vycházející ze zemědělské plochy, pouze tehdy, pokud došlo ke změně využití orné půdy na pastvinu (právě v důsledku) účasti na agroenvironmentálním opatření ve smyslu výše uvedeného ustanovení?

3)      Vyžaduje přiznání existence okolností zákládajících případ vyšší moci ve smyslu čl. 40 odst. 5 nařízení […] č. 1782/2003, aby zemědělec podávající žádost byl také tím, kdo změnu využití půdy provedl, nebo může úspěšně uplatnit existenci okolností zákládajících případ vyšší moci ve smyslu tohoto ustanovení také zemědělec, který později ,vzal na sebe‘ již realizované agroenvironmentální opatření?“

 K předběžným otázkám

 K první otázce

34      Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda se má čl. 40 odst. 5 nařízení č. 1782/2003 vykládat tak, že pokud byly v dotyčném členském státě stanoveny různé jednotkové hodnoty pro hektary pastvin a pro jakýkoli jiný hektar, na který lze poskytnout podporu na základě článku 61 tohoto nařízení, je zemědělec, který podléhá k rozhodnému dni uvedenému v tomto článku agroenvironmentálním závazkům, jež bezprostředně navazují na agroenvironmentální závazky, jejichž předmětem byla změna orné půdy na stálou pastvinu, oprávněn požadovat, aby nároky uvedené v čl. 59 odst. 3 prvním pododstavci uvedeného nařízení byly vypočítány na základě jednotkových hodnot stanovených pro jiné hektary, na něž lze poskytnout podporu, než jsou hektary pastvin.

35      Úvodem je třeba připomenout, že článek 40 nařízení č. 1782/2003 obsahuje odchylné ustanovení, jež má upravit pravidlo pro výpočet referenční částky stanovené v rámci tzv. „historického“ modelu, podle kterého mají zemědělci, jimž byla během referenčního období kalendářních let 2000 až 2004 poskytnuta platba na základě alespoň jednoho z režimů podpory uvedených v příloze VI tohoto nařízení, nárok na podporu vypočítanou pro každého zemědělce na základě referenční částky získané z ročního průměru, za toto období, celkových plateb přiznaných na základě uvedených režimů.

36      Článek 40 odst. 5 nařízení č. 1782/2003 zejména umožňuje, aby zemědělci, kteří podléhají agroenvironmentálním závazkům, nebyli penalizováni v rámci režimu jednotné platby z toho důvodu, že podléhali takových závazkům během referenčního období.

37      Článek 61 nařízení č. 1782/2003 dále umožňuje, aby členské státy stanovily různé jednotkové hodnoty pro hektary stálých pastvin ke dni stanovenému pro podání žádostí o podporu na plochu v roce 2003 a pro jakýkoli jiný hektar, na který lze poskytnout podporu, v rámci provádění režimu jednotné platby na regionální úrovni.

38      V tomto kontextu předkládající soud vychází ze zásady, že se čl. 40 odst. 5 nařízení č. 1782/2003 použije rovněž pokud jde o rozhodný den uvedený v článku 61 uvedeného nařízení.

39      Využívání pozemku jako stálé pastviny k rozhodnému dni uvedenému v článku 61 nařízení č. 1782/2003 zajisté může, jak je tomu zřejmě u sporného pozemku, vyplývat z přijetí agroenvironmentálních závazků.

40      Avšak v případě neexistence výslovného ustanovení, kterým se stanoví použití čl. 40 odst. 5 nařízení č. 1782/2003, jak je tomu u čl. 59 odst. 4 a článku 60 uvedeného nařízení, je třeba nejprve ověřit, zda lze toto ustanovení obdobně použít v rámci článku 61 tohoto nařízení.

41      Obdobné použití ustanovení vůči hospodářskému subjektu je možné, pokud právní režim, který se na něho vztahuje, je jednak úzce srovnatelný s režimem, jehož obdobné použití se zamýšlí, a jednak obsahuje vadu neslučitelnou s obecnou právní zásadou Unie, kterou toto obdobné použití umožňuje napravit (rozsudek ze dne 12. prosince 1985, Krohn, 165/84, Recueil, s. 3997, bod 14).

42      V projednávané věci jsou jednak oba právní režimy úzce srovnatelné, jelikož využívání ploch jakožto pastvin k rozhodnému dni uvedenému v článku 61 nařízení č. 1782/2003 vychází ze stejného typu agroenvironmentálních závazků, jako jsou závazky uvedené v čl. 40 odst. 5 tohoto nařízení.

43      Krom toho je třeba konstatovat, že na rozdíl od čl. 40 odst. 5 nařízení č. 1782/2003 neupravuje článek 61 tohoto nařízení právní situaci zemědělců, kteří k rozhodnému dni uvedenému v tomto článku 61 podléhali agroenvironmentálním závazkům, takže se tito zemědělci pouze z důvodu, že přijali takové závazky, vystavují nebezpečí, že budou penalizováni v rámci režimu jednotné platby, který byl přijal později. Přitom podle zásady právní jistoty, která je základní zásadou práva Unie, musí být právní úprava Unie uložená právním subjektům jasná a přesná tak, aby tyto subjekty byly schopny jednoznačně rozpoznat svá práva a povinnosti a postupovat podle toho (viz rozsudek ze dne 11. června 2009, Nijemeisland, C‑170/08, Sb. rozh. s. I‑5127, bod 44).

44      Z toho vyplývá, že zemědělec, který podléhal agroenvironmentálním závazkům podle nařízení č. 2078/92 a č. 1257/1999, nemůže být penalizován v rámci pozdějšího režimu podpory Unie právě z důvodu takových závazků, jelikož nemohl předvídat, že by jeho rozhodnutí mohlo mít důsledky pro budoucí přímé platby podle právní úpravy přijaté později (viz v tomto smyslu výše uvedený rozsudek Nijemeisland, bod 45).

45      Je třeba připomenout, že v projednávané věci byl sporný pozemek přeměněn na stálou pastvinu roce 1994 v důsledku agroenvironmentálních závazků, které poté, dne 3. března 2003, na sebe vzal A. Grootes, zatímco nařízení č. 1782/2003 bylo přijato dne 29. září 2003.

46      Za těchto podmínek je třeba dojít k závěru, že se čl. 40 odst. 5 nařízení č. 1782/2003 přiměřeně použije v rámci článku 61 tohoto nařízení.

47      Z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že podle německé právní úpravy se platební nároky v případech uvedených v čl. 40 odst. 5 druhém pododstavci nařízení č. 1782/2003 vypočítají na základě kalendářního roku, který předcházel kalendářnímu roku, ve kterém se podnik zúčastnil agroenvironmentálního opatření. V této souvislosti se předkládající soud ptá, zda je třeba agroenvironmentální závazky, které byly postupně přijaty v rámci věci v původním řízení, považovat pro účely tohoto ustanovení, ve spojení s článkem 61 tohoto nařízení, za jeden celek.

48      V tomto ohledu je třeba zaprvé uvést, že ze znění čl. 40 odst. 5 nařízení č. 1782/2003 nevyplývá, že opatření, na která se vztahuje, musí vyplývat z jednoho a téhož smluvního závazku.

49      Zadruhé, vzhledem k cíli uvedeného ustanovení, kterým je zabránit tomu, aby zemědělci, kteří převzali určité agroenvironmentální závazky během referenčního období, byli v rámci režimu jednotné platby penalizováni, není důležité, zda způsob, jakým je plocha využívána, je výsledkem jediné smlouvy zavazující zemědělce přijmout určitá agroenvironmentální opatření nebo zda takový závazek vyplývá z několika smluv, které postupně pokrývají totéž období.

50      V posledně uvedeném případě je naproti tomu nezbytné, aby každá z po sobě jdoucích smluv stanovila agroenvironmentální závazky podle nařízení č. 2078/92 nebo č. 1257/1999 a aby na sebe časově navazovaly.

51      To samé platí, pokud jde o úpravu rozhodného dne uvedeného v článku 61 č. 1782/2003 v rámci obdobného použití čl. 40 odst. 5 tohoto nařízení.

52      Na první otázku je tedy třeba odpovědět tak, že čl. 40 odst. 5 nařízení č. 1782/2003 musí být vykládán v tom smyslu, že pokud byly v dotyčném členském státě stanoveny různé jednotkové hodnoty pro hektary pastvin a pro jakýkoli jiný hektar, na který lze poskytnout podporu na základě článku 61 tohoto nařízení, je zemědělec, který podléhá k rozhodnému dni uvedenému v tomto článku agroenvironmentálním závazkům podle nařízení č. 2078/92, jež bezprostředně navazují na agroenvironmentální závazky, jejichž předmětem byla změna orné půdy na stálou pastvinu, oprávněn požadovat, aby nároky uvedené v čl. 59 odst. 3 prvním pododstavci nařízení č. 1782/2003 byly vypočítány na základě jednotkových hodnot stanovených pro jiné hektary, na než lze poskytnout podporu, než jsou hektary pastvin.

 Ke druhé otázce

53      Podstatou druhé otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 40 odst. 5 nařízení č. 1782/2003, ve spojení s článkem 61 tohoto nařízení, musí být vykládán v tom smyslu, že pouze v případě, kdy mezi změnou využívání pozemku z orné půdy na stálou pastvinu a účastí na agroenvironmentálním opatření ve smyslu tohoto ustanovení existuje příčinná souvislost, lze pro účely výpočtu platebních nároků odhlédnout od skutečnosti, že v rozhodný den, na který odkazuje článek 61 uvedeného nařízení, byl tento pozemek využíván jako stálá pastvina.

54      Ke zodpovězení této otázky je třeba uvést, že ze znění čl. 40 odst. 5 nařízení č. 1782/2003 zajisté nevyplývá, že by využití výjimky uvedené v tomto ustanovení podléhalo podmínce, aby dotyčné zemědělské plochy byly přeměněny na stálé pastviny z důvodu přijatých agroenvironmentálních závazků.

55      Je však třeba připomenout, že v rámci věci v původním řízení se čl. 40 odst. 5 nařízení č. 1782/2003 použije obdobně na situaci upravenou článkem 61 tohoto nařízení.

56      Jak vyplývá z bodu 42 tohoto rozsudku, takové použití přitom vychází ze závěru, že se změna způsobu využití dotyčného pozemku uskutečnila právě z důvodu závazků přijatých zemědělcem na základě nařízení č. 2078/92 a č. 1257/1999.

57      Z toho vyplývá, že pokud byl dotyčný pozemek využíván jako pastvina předtím, než zemědělec převzal závazek provést agroenvironmentální opatření, a nezávisle na tomto závazku, tento pozemek je třeba rovněž pokládat za pozemek, který je využíván jakožto pastvina pro účely článku 61 nařízení č. 1782/2003.

58      Na druhou otázku je tedy třeba odpovědět tak, že čl. 40 odst. 5 nařízení č. 1782/2003, ve spojení s článkem 61 tohoto nařízení, musí být vykládán v tom smyslu, že pouze v případě, kdy mezi změnou využívání pozemku z orné půdy na stálou pastvinu a účastí na agroenvironmentálním opatření existuje příčinná souvislost, lze pro účely výpočtu platebních nároků odhlédnout od skutečnosti, že v rozhodný den, na který odkazuje článek 61 uvedeného nařízení, byl tento pozemek využíván jako stálá pastvina.

 Ke třetí otázce

59      Podstatou třetí otázky předkládajícího soudu je, zda musí být čl. 40 odst. 5 nařízení č. 1782/2003, ve spojení s článkem 61 tohoto nařízení, vykládán v tom smyslu, že jeho použití podléhá podmínce, aby zemědělec podávající žádost o platbu byl také tím, kdo provedl změnu využití dotyčného pozemku.

60      Úvodem je třeba připomenout, že jak vyplývá ze znění čl. 40 odst. 5 nařízení č. 1782/2003, ve spojení s odstavcem 1 uvedeného článku, zemědělec, který podléhal během referenčního období agroenvironmentálním závazkům, je oprávněn požádat, aby byla referenční částka vypočítána na základě kalendářního roku nebo kalendářních let referenčního období, která nebyla ovlivněna takovými závazky.

61      Článek 40 odst. 5 nařízení č. 1782/2003 se sice použije obdobně na situaci upravenou článkem 61 tohoto nařízení, jeho funkcí ale není upravit referenční období uvedené v článku 38 uvedeného nařízení pro účely výpočtu referenční částky, ale rozhodný den uvedený v článku 61 téhož nařízení.

62      V tomto ohledu je třeba připomenout, že článek 61 nařízení č. 1782/2003 umožňuje členským státům stanovit k určitému dni různé jednotkové hodnoty pro hektary stálých pastvin a pro jakýkoli jiný hektar, na který lze poskytnout podporu.

63      Určujícím kritériem v rámci článku 61 nařízení č. 1782/2003 je tak kritérium využívání dotyčných pozemků k rozhodnému dni uvedenému v tomto článku. Naopak totožnost zemědělce podávajícího žádost o platbu se zemědělcem vlastnícím pozemky k rozhodnému dni uvedenému v tomto článku je v tomto ohledu irelevantní.

64      V rámci obdobného použití čl. 40 odst. 5 nařízení č. 1782/2003 na situaci upravenou článkem 61 tohoto nařízení nelze uložit žádnou další podmínku.

65      Z toho vyplývá, že totožnost zemědělce vlastnícího pozemky k rozhodnému dni upravenému na základě čl. 40 odst. 5 nařízení č. 1782/2003 není relevantní v rámci obdobného použití tohoto ustanovení na situaci upravenou článkem 61 tohoto nařízení. Stejně tak je irelevantní totožnost zemědělce, který provedl změnu využívání těchto pozemků.

66      Krom toho je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury zásada rovného zacházení vyžaduje, aby se srovnatelnými situacemi nebylo zacházeno odlišně a s odlišnými situacemi stejně, není-li takové zacházení objektivně odůvodněné (viz zejména rozsudek ze dne 8. července 2010, Afton Chemical, C‑343/09, Sb. rozh. s. I‑0000, bod 74).

67      V projednávané věci se přitom zemědělec, který původně podléhal agroenvironmentálním závazkům, a zemědělec, který pouze vzal takové závazky na sebe v rámci převodu zemědělských pozemků, nacházejí při podání žádosti o účast na režimu jednotné platby ve srovnatelné situaci s ohledem na článek 61 nařízení č. 1782/2003.

68      Za těchto podmínek by bylo zjevně v rozporu se zásadou rovného zacházení, kdyby s nimi bylo zacházeno rozdílně a kdyby se pouze zemědělec, který původně podléhal agroenvironmentálním závazkům, mohl dovolávat použití čl. 40 odst. 5 nařízení č. 1782/2003, ve spojení s jeho článkem 61.

69      Vzhledem ke všem výše uvedeným úvahám je na třetí otázku třeba odpovědět tak, že čl. 40 odst. 5 nařízení č. 1782/2003, ve spojení s článkem 61 tohoto nařízení, musí být vykládán v tom smyslu, že jeho použití nepodléhá podmínce, aby zemědělec podávající žádost o platbu byl také tím, kdo provedl změnu využití dotyčného pozemku.

 K nákladům řízení

70      Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (první senát) rozhodl takto:

1)      Článek 40 odst. 5 nařízení Rady (ES) č. 1782/2003 ze dne 29. září 2003, kterým se stanoví společná pravidla pro režimy přímých podpor v rámci společné zemědělské politiky a kterým se zavádějí některé režimy podpor pro zemědělce a kterým se mění nařízení (EHS) č. 2019/93, (ES) č. 1452/2001, (ES) č. 1453/2001, (ES) č. 1454/2001, (ES) č. 1868/94, (ES) č. 1251/1999, (ES) č. 1254/1999, (ES) č. 1673/2000, (EHS) č. 2358/71 a (ES) č. 2529/2001, ve znění nařízení Rady (ES) č. 319/2006 ze dne 20. února 2006, musí být vykládán v tom smyslu, že pokud byly v dotyčném členském státě stanoveny různé jednotkové hodnoty pro hektary pastvin a pro jakýkoli jiný hektar, na který lze poskytnout podporu na základě článku 61 tohoto nařízení, je zemědělec, který podléhá k rozhodnému dni uvedenému v tomto článku agroenvironmentálním závazkům podle nařízení Rady (EHS) č. 2078/92 ze dne 30. června 1992 o způsobech zemědělské produkce slučitelných s požadavky na ochranu životního prostředí a zachování venkova, jež bezprostředně navazují na agroenvironmentální závazky, jejichž předmětem byla změna orné půdy na stálou pastvinu, oprávněn požadovat, aby nároky uvedené v čl. 59 odst. 3 prvním pododstavci nařízení č. 1782/2003, ve znění nařízení č. 319/2006, byly vypočítány na základě jednotkových hodnot stanovených pro jiné hektary, na něž lze poskytnout podporu, než jsou hektary pastvin.

2)      Článek 40 odst. 5 nařízení č. 1782/2003, ve znění nařízení č. 319/2006, ve spojení s článkem 61 tohoto nařízení, ve znění změn a doplňků, musí být vykládán v tom smyslu, že pouze v případě, kdy mezi změnou využívání pozemku z orné půdy na stálou pastvinu a účastí na agroenvironmentálním opatření existuje příčinná souvislost, lze pro účely výpočtu platebních nároků odhlédnout od skutečnosti, že v rozhodný den, na který odkazuje článek 61 uvedeného nařízení, ve znění změn a doplňků, byl tento pozemek využíván jako stálá pastvina.

3)      Článek 40 odst. 5 nařízení č. 1782/2003, ve znění nařízení č. 319/2006, ve spojení s článkem 61 tohoto nařízení, ve znění změn a doplňků, musí být vykládán v tom smyslu, že jeho použití nepodléhá podmínce, aby zemědělec podávající žádost o platbu byl také tím, kdo provedl změnu využití dotyčného pozemku.

Podpisy.

---

* Jednací jazyk: němčina.