—

za Ü. Bekleyen C. Rosenkranzem, Rechtsanwalt,

—

za dánskou vládu J. Bering Liisbergem a R. Holdgaardem, jako zmocněnci,

—

za nizozemskou vládu C. M. Wissels, jako zmocněnkyní,

—

za Komisi Evropských společenství V. Kreuschitzem a G. Rozetem, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 7 prvního pododstavce rozhodnutí Rady přidružení č. 1/80 ze dne 19. září 1980 o vývoji přidružení (dále jen „rozhodnutí č. 1/80“). Rada přidružení byla zřízena Dohodou zakládající přidružení mezi Evropským hospodářským společenstvím a Tureckem, podepsanou dne v Ankaře Tureckou republikou na jedné straně a členskými státy EHS a Společenstvím na straně druhé, která byla uzavřena, schválena a potvrzena jménem Společenství rozhodnutím Rady 64/732/EHS ze dne (Úř. věst. 217, s. 3685; Zvl. vyd. 11/11, s. 10).

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi Ü. Bekleyen, tureckou státní příslušnicí, a Spolkovou zemí Berlín ohledně rozhodnutí této spolkové země, kterým bylo Ü. Bekleyen odmítnuto povolení k pobytu v Německu.

3

Článek 59 dodatkového protokolu podepsaného v Bruselu dne 23. listopadu 1970 a uzavřeného, schváleného a potvrzeného jménem Společenství nařízením Rady (EHS) č. 2760/72 ze dne (Úř. věst. L 293, s. 1; Zvl. vyd. 11/11 s. 41) zní takto:

„V oblastech, na které se vztahuje tento protokol, se Turecku nesmí poskytovat zacházení příznivější, než které si vzájemně poskytují členské státy na základě Smlouvy o založení Společenství.“

4

Článek 6 odst. 1 rozhodnutí č. 1/80 stanoví:

„Aniž jsou dotčena ustanovení článku 7 o volném přístupu jeho rodinných příslušníků k zaměstnání, turecký pracovník působící na řádném trhu práce v členském státě:

5

Článek 7 rozhodnutí č. 1/80 zní takto:

„Rodinní příslušníci tureckého pracovníka působícího na řádném trhu práce v členském státě, kteří získali povolení ho následovat:

Děti tureckých pracovníků, které ukončily odborné vzdělání v hostitelském státě, mohou nezávisle na délce svého pobytu v tomto členském státě za podmínky, že jeden z rodičů legálně vykonával zaměstnání v dotčeném členském státě po dobu nejméně tří let, odpovědět na jakoukoli nabídku zaměstnání ve zmíněném členském státě.“ (neoficiální překlad)

6

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, o změně nařízení (EHS) č. 1612/68 a o zrušení směrnic 64/221/EHS, 68/360/EHS, 72/194/EHS, 73/148/EHS, 75/34/EHS, 75/35/EHS, 90/364/EHS, 90/365/EHS a 93/96/EHS (Úř. věst. L 158, s. 77; Zvl. vyd. 05/05 s. 46; opravy Úř. věst. L 229, s. 35, Úř. věst. 2005, L 197, s. 34, jakož i Úř. věst. 2007, L 204, s. 28) stanoví ve svém článku 7:

„1.   Všichni občané Unie mají právo pobytu na území jiného členského státu po dobu delší než tři měsíce, pokud:

[…]

7

Ümit Bekleyen, narozená v Berlíně v roce 1975, žila do čtrnácti let se svou rodinou v Německu. Její rodiče, turečtí státní příslušníci, byli oba od roku 1971 zaměstnáni ve Spolkové republice Německo. V roce 1989 se Ü. Bekleyen vrátila s celou svou rodinou do Turecka, kde ukončila školní docházku a absolvovala studium krajinné architektury.

8

V lednu 1999 se Ü. Bekleyen vrátila bez rodiny do Spolkové republiky Německo, se souhlasem Spolkové země Berlín, za účelem studia. V březnu 1999 obdržela povolení k pobytu, které bylo několikrát prodlouženo, naposledy jako povolení k pobytu platné do 31. prosince 2005. V létě roku 2005 ukončila Ü. Bekleyen studium na Technische Universität Berlin (Technická univerzita v Berlíně) a obdržela diplom inženýrky krajinné architektury.

9

Dne 19. prosince 2005 požádala Ü. Bekleyen se zřetelem k svému vysokoškolskému vzdělání ukončenému ve Spolkové republice Německo o udělení povolení k pobytu na základě čl. 7 druhého pododstavce rozhodnutí č. 1/80. Spolková země Berlín tuto žádost rozhodnutím ze dne zamítla, jelikož nebyly splněny podmínky pro získání práva pobytu na základě dohody zakládající přidružení mezi Evropským hospodářským společenstvím a Tureckem. Spolková země Berlín tvrdila, že zmíněný čl. 7 druhý pododstavec rozhodnutí č. 1/80 stanoví podmínku časové souvislosti mezi pobytem rodičů a pobytem dítěte, která v projednávané věci nebyla splněna. Podle ní znění a cíl tohoto ustanovení vyžadují, vzhledem k získání práva na zaměstnání a pobyt, aby v okamžiku zahájení odborného vzdělávání dítěte měl alespoň jeden z jeho rodičů dosud bydliště v hostitelském členském státě.

10

V květnu 2007 obdržela Ü. Bekleyen na základě čl. 6 odst. 1 první odrážky rozhodnutí č. 1/80 povolení k pobytu platné do 13. května 2009 vzhledem k tomu, že byla zaměstnána u německé společnosti.

11

Žalobou, která byla původně, v červenci 2006, podána na nečinnost a posléze rozšířena na žalobu směřující proti rozhodnutí ze dne 21. září 2006, se Ü. Bekleyen domáhala potvrzení svého práva pobytu podle čl. 7 druhého pododstavce rozhodnutí č. 1/80.

12

Verwaltungsgericht Berlin tuto žalobu zamítl rozsudkem ze dne 9. srpna 2007. Tento soud uvedl, že žaloba byla sice přípustná, protože Ü. Bekleyen měla navzdory právu pobytu udělenému na základě čl. 6 odst. 1 rozhodnutí č. 1/80 právní zájem na podání žaloby. Pokud by jí totiž bylo přiznáno právo dovolávat se čl. 7 druhého pododstavce rozhodnutí č. 1/80, měla by ve Spolkové republice Německo volný přístup k trhu práce. Žaloba však byla zamítnuta jako neopodstatněná, neboť delší pobyt Ü. Bekleyen v Turecku vedl ke ztrátě jejího práva využívat privilegovaný režim podle zmíněného čl. 7 druhého pododstavce rozhodnutí č. 1/80.

13

Ümit Bekleyen podala proti tomuto rozsudku odvolání k předkládajícímu soudu.

14

Vzhledem k tomu, že se Oberverwaltungsgericht Berlin-Brandenburg domníval, že řešení sporu vyžaduje za těchto podmínek výklad práva Společenství, rozhodl se přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:

„Musí být čl. 7 druhý pododstavec rozhodnutí č. 1/80 […] vykládán v tom smyslu, že právo na přístup na trh práce a tomu odpovídající právo pobytu v hostitelském státě po ukončení odborného vzdělání vzniká i tehdy, pokud se dítě narozené v hostitelském státě poté, co se vrátilo se svou rodinou do společného státu původu, jako zletilá osoba samo vrátilo do dotčeného členského státu za účelem zahájení odborného vzdělávání v okamžiku, kdy již uplynulo deset let od doby, kdy jeho rodiče s tureckou státní příslušností zaměstnaní v minulosti jako pracovníci natrvalo tento členský stát opustili?“

15

Otázkou položenou předkládajícím soudem má být v podstatě zjištěno, zda se v situaci, kdy turecký pracovník legálně vykonával zaměstnání v hostitelském členském státě po dobu nejméně tří let, může dítě tohoto pracovníka v uvedeném členském státě poté, co v něm dokončilo své odborné vzdělání, dovolávat práva na přístup k trhu práce a odpovídajícího práva pobytu, třebaže se poté, co spolu se svými rodiči odcestovalo do státu svého původu, samo vrátilo do zmíněného členského státu, aby tam započalo toto vzdělávání.

16

Podle ustálené judikatury má čl. 7 druhý pododstavec rozhodnutí č. 1/80 v členských státech přímý účinek, takže se turečtí státní příslušníci, kteří splňují jeho podmínky, mohou přímo dovolávat práv, která jim přiznává (rozsudky ze dne 5. října 1994, Eroglu, C 355/93, Sb. rozh. s. I-5113, bod 17, a ze dne , Torun, C 502/04, Sb. rozh. s. I-1563, bod 19).

17

Práva, která čl. 7 druhý pododstavec rozhodnutí č. 1/80 přiznává dítěti tureckého pracovníka v oblasti zaměstnání v hostitelském členském státě, nezbytně znamenají existenci souvisejícího práva pobytu, protože jinak by bylo právo přístupu na trh práce, jakož i skutečný výkon zaměstnanecké činnosti, zbaveno jakéhokoli účinku (viz výše uvedené rozsudky Eroglu, body 20 a 23, a Torun, bod 20).

18

Soudní dvůr rovněž rozhodl, že zmíněný čl. 7 druhý pododstavec, jak vyplývá již z jeho znění, váže právo dítěte tureckého pracovníka odpovědět na jakoukoli nabídku zaměstnání v hostitelském členském státě na splnění dvou podmínek: že dítě dotčeného pracovníka dokončilo odborné vzdělání v dotčeném členském státě a že jeden z jeho rodičů legálně vykonával zaměstnání v tomto státě po dobu nejméně tří let (rozsudek ze dne 19. listopadu 1998, Akman, C-210/97, Recueil, s. I-7519, bod 25).

19

Krom toho není podle judikatury Soudního dvora nezbytné, aby v okamžiku, kdy dítě ukončí svá studia a nabude právo na přístup k zaměstnání v hostitelském státě, a tím i právo získat tam pro tento účel povolení k pobytu, měl rodič tohoto dítěte i nadále postavení pracovníka, anebo na území uvedeného státu pobýval, pokud tam byl v minulosti legálně zaměstnán po dobu nejméně tří let (viz v tomto smyslu výše citovaný rozsudek Akman, bod 51, a rozsudek ze dne 16. března 2000, Ergat, C-329/97, Recueil, s. I-1487, bod 44).

20

V projednávané věci je nesporné, že Ü. Bekleyen dokončila odborné vzdělání v Německu a že její rodiče v této zemi vykonávali zaměstnání po dobu nejméně tří let.

21

Dánská a nizozemská vláda však tvrdí, že podle čl. 7 druhého pododstavce rozhodnutí č. 1/80 závisí právo dítěte tureckého pracovníka na přístup k trhu práce na tom, že existuje určitá časová souvislost mezi zaměstnáním, anebo přinejmenším pobytem, jednoho z rodičů v hostitelském členském státě a zahájením odborného vzdělávání dítěte. Jelikož takováto časová souvislost ve věci v původním řízení neexistuje, nemůže se Ü. Bekleyen dovolávat práv vyplývajících z čl. 7 druhého pododstavce rozhodnutí č. 1/80.

22

Toto tvrzení nelze přijmout.

23

Především je třeba upřesnit, že takováto podmínka není v čl. 7 druhém pododstavci rozhodnutí č. 1/80 výslovně vyjádřena a že toto ustanovení nelze, jak již dříve rozhodl Soudní dvůr, vykládat restriktivně (výše uvedený rozsudek Akman, bod 39).

24

Cílem rozhodnutí č. 1/80 je podpora postupné integrace tureckých státních příslušníků splňujících podmínky stanovené v jednom z ustanovení tohoto rozhodnutí v hostitelském členském státě, a tudíž požívajících práv, která jim toto rozhodnutí přiznává (rozsudek ze dne 18. prosince 2008, Altun, C-337/07, Sb. rozh. s. I-10323, bod 29).

25

Podle ustálené judikatury čl. 7 druhý pododstavec rozhodnutí č. 1/80 představuje ve vztahu k prvnímu pododstavci téhož článku příznivější ustanovení, které zamýšlelo vyhradit ve skupině rodinných příslušníků tureckých pracovníků zvláštní zacházení dětem, směřující k usnadnění jejich vstupu na trh práce po ukončení odborného vzdělání za účelem postupného zavádění volného pohybu pracovníků v souladu s cílem uvedeného rozhodnutí (výše uvedené rozsudky Akman, bod 38, a Torun, bod 23).

26

Na rozdíl od čl. 7 prvního pododstavce rozhodnutí č. 1/80, jenž ukládá rodinnému příslušníku tureckého pracovníka povinnost u tohoto pracovníka nepřetržitě po určitou dobu pobývat (výše uvedený rozsudek Altun, bod 30), nestanoví druhý pododstavec téhož článku žádnou podmínku ohledně skutečného soužití ve společné domácnosti s tímto pracovníkem.

27

Je tomu tak proto, že čl. 7 druhý pododstavec rozhodnutí č. 1/80 nemá za cíl vytvořit příznivé podmínky pro sloučení rodin v hostitelském členském státě (výše uvedený rozsudek Akman, bod 43), nýbrž usnadnit vstup dětí tureckých pracovníků na trh práce.

28

Toto konstatování vyznívá ve prospěch takového výkladu čl. 7 druhého pododstavce rozhodnutí č. 1/80, podle něhož toto ustanovení nečiní práva, jež přiznává dětem tureckých pracovníků, závislými na podmínce, že v okamžiku, kdy dítě započíná v tomto členském státě své vzdělávání, musí jeden z jeho rodičů být i nadále pracovníkem nebo bydlet v hostitelském členském státě.

29

Jakmile jsou splněny podmínky stanovené v čl. 7 druhém pododstavci rozhodnutí č. 1/80, přiznává toto ustanovení dítěti tureckého pracovníka vlastní právo na volný přístup k trhu práce v hostitelské členském státě, a v souvislosti s tím i právo pobytu v tomto státě.

30

Základ práva dítěte tureckého pracovníka na volný přístupu k trhu práce představuje zajisté zaměstnání, které tento pracovník vykonával v minulosti v tomto hostitelském členském státě.

31

Jak však uvedl generální advokát v bodě 63 svého stanoviska, konkrétní funkce druhého pododstavce zmíněného čl. 7 při integraci dětí tureckých pracovníků na trhu práce hostitelského členského státu zapříčiňuje, že požadavek, podle nějž jeden z rodičů musel v tomto státě pracovat po dobu nejméně tří let, nemůže být chápán tak, že vyžaduje, aby zmíněný rodič měl v okamžiku, kdy dítě započne své odborné vzdělávání, stále ještě postavení pracovníka. Cílem tohoto požadavku je pouze zajistit tomuto dítěti souběžně s jeho odborným vzděláváním i dostatečnou integraci v hostitelském členském státě, jež mu umožní využívat zvláštního zacházení podle zmíněného ustanovení.

32

Požadavek, podle něhož musí mít rodič i nadále postavení pracovníka, jakož i podmínka časové souvislosti mezi pobytem rodičů a pobytem dítěte v okamžiku, kdy započíná své odborné vzdělávání, by byly stěží slučitelné s cílem čl. 7 druhého pododstavce rozhodnutí č. 1/80, který, jak bylo uvedeno v bodě 27 tohoto rozsudku, nesměřuje k vytvoření příznivých podmínek pro sloučení rodin ve zmíněném členském státě.

33

Předkládající soud se dále dotazuje, zda by takovýto výklad čl. 7 druhého pododstavce rozhodnutí č. 1/80 nevedl k tomu, že by se v rozporu s článkem 59 dodatkového protokolu podepsaného dne 23. listopadu 1970 dostávalo dětem tureckých pracovníků příznivějšího zacházení, než je to, jež právo Unie přiznává dětem příslušníků členských států.

34

Z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že se spor v původním řízení týká pouze otázky, zda právo pobytu, o něž Ü. Bekleyen žádá v Německu poté, co tam dokončila své odborné vzdělání a získala přístup na trh práce, má být v souladu s jejím tvrzením založeno na čl. 7 druhém pododstavci rozhodnutí č. 1/80 anebo na čl. 6 odst. 1 první odrážce tohoto rozhodnutí, jak vyplývá z povolení k pobytu, které jí bylo vydáno s platností do 13. května 2009. Pochybnosti vnitrostátního soudu však pravděpodobně pramení ze skutečnosti, že má za to, že dítěti státního příslušníka nesvědčí na základě práva Společenství samostatné právo pobytu, jestliže jeho rodiče opustili hostitelský členský stát a toto dítě se samo vrátí do zmíněného členského státu, aby tam započalo odborné vzdělávání.

35

V tomto ohledu je třeba připomenout, že rozhodnutí č. 1/80 nezasahuje do pravomoci členských států upravovat jak vstup tureckých státních příslušníků na jejich území, tak i podmínky jejich prvního zaměstnání (rozsudky ze dne 16. prosince 1992, Kus, C-237/91, Recueil, s. I-6781, bod 25, a výše uvedený rozsudek Altun, bod 48).

36

Členské státy si zachovaly rovněž pravomoc upravit vstup rodinného příslušníka tureckého pracovníka na své území i podmínky jeho pobytu během počátečního období tří let, jež předchází období, kdy má právo odpovědět na jakoukoli nabídku zaměstnání (výše uvedený rozsudek Ergat, bod 42).

37

Krom toho na rozdíl od pracovníků členských států turečtí státní příslušníci nemají právo volného pohybu uvnitř Společenství, ale mohou se dovolávat jen některých práv pouze na území hostitelského členského státu (rozsudek ze dne 18. července 2007, Derin, C-325/05, Sb. rozh. s. I-6495, bod 66).

38

Co se konkrétněji týče podmínek přístupu na trh práce v hostitelském členském státě, je třeba uvést, že zatímco Ü. Bekleyen musí splnit podmínky stanovené v čl. 7 druhém pododstavci rozhodnutí č. 1/80, dítě pracovníka, který je příslušníkem členského státu, má toto právo přímo na základě čl. 39 odst. 1 ES, jenž má za cíl zajistit volný pohyb pracovníků v Unii.

39

Co se dále týče podmínek vstupu a pobytu na území hostitelského členského státu, je nesporné, že návrat Ü. Bekleyen do Německa, kde hodlala studovat, a povolení k pobytu, jež jí tam bylo vydáno za tímto účelem, vycházejí z rozhodnutí vnitrostátních orgánů vydaných nikoli na základě rozhodnutí č. 1/80, nýbrž pouze na základě vnitrostátního práva.

40

Naproti tomu návrat a pobyt dítěte příslušníka jiného členského státu, jehož postavení je srovnatelné s postavením Ü. Bekleyen, na území hostitelského členského státu, kde tento příslušník jiného členského státu vykonával v minulosti zaměstnaneckou činnost, spadá do oblasti uplatňování práva Evropské unie.

41

V tomto případě by dítě pracovníka, který je příslušníkem některého členského státu, mělo právo usadit se v hostitelském členském státě za účelem studia na základě čl. 18 odst. 1 ES, podle nějž každý občan Unie má právo svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států.

42

Výkon tohoto práva pobytu by podléhal pouze podmínkám stanoveným v čl. 7 odst. 1 písm. c) směrnice 2004/38, podle něhož musí být občané Unie zejména účastníky kompletního zdravotního pojištění v hostitelském členském státě a mít dostatečné prostředky, aby se nestali zátěží pro systém sociální pomoci tohoto státu.

43

Navíc judikatura Soudního dvora týkající se podmínek, za kterých mohou být omezena práva vycházející z článku 7 rozhodnutí č. 1/80, kromě výjimky vycházející z veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti a veřejného zdraví, která se uplatní stejným způsobem na turecké státní příslušníky a na příslušníky členských států, uvádí druhý důvod zániku uvedených práv, kterým jsou dotčeny pouze turecké migrující osoby, a to skutečnost, že tyto turecké migrující osoby opustí hostitelský členský stát na podstatnou dobu a bez legitimních důvodů (výše uvedený rozsudek Derin, bod 67).

44

Nelze tedy tvrdit, že by výklad čl. 7 druhého pododstavce rozhodnutí č. 1/80 vyplývající z bodů 23 až 32 tohoto rozsudku vedl k tomu, že by se dítě tureckého pracovníka nacházelo v příznivějším postavení, než je postavení dítěte příslušníka členského státu.

45

Vzhledem k výše uvedenému je na položenou otázku třeba odpovědět, že čl. 7 druhý pododstavec rozhodnutí č. 1/80 je nutno vykládat v tom smyslu, že pokud turecký pracovník legálně vykonával zaměstnání v hostitelském členském státě, může se dítě takovéhoto pracovníka v tomto členském státě poté, co v něm dokončilo své odborné vzdělání, dovolávat práva na přístup k trhu práce a odpovídajícího práva pobytu, třebaže se poté, co spolu se svými rodiči odcestovalo do státu jejich původu, samo vrátilo do zmíněného členského státu, aby v něm započalo toto vzdělávání.

46

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (druhý senát) rozhodl takto:

Článek 7 druhý pododstavec rozhodnutí č. 1/80 ze dne 19. září 1980 o vývoji přidružení, přijatého Radou přidružení, zřízenou Dohodou zakládající přidružení mezi Evropským hospodářským společenstvím a Tureckem, je nutno vykládat v tom smyslu, že pokud turecký pracovník legálně vykonával zaměstnání v hostitelském členském státě, může se dítě takovéhoto pracovníka v tomto členském státě poté, co v něm dokončilo své odborné vzdělání, dovolávat práva na přístup k trhu práce a odpovídajícího práva pobytu, třebaže se poté, co spolu se svými rodiči odcestovalo do státu jejich původu, samo vrátilo do zmíněného členského státu, aby v něm započalo toto vzdělávání.