—

za Distillerie Smeets Hasselt NV J. Verbistem, advocaat,

—

za belgickou vládu J.-C. Halleuxem, jako zmocněncem,

—

za Komisi Evropských společenství S. Schønbergem a M. van Beekem, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 217 odst. 1 a čl. 221 odst. 1 nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství (Úř. věst. L 302, s. 1; Zvl. vyd. 02/04, s. 307, dále jen „celní kodex“).

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi Distillerie Smeets Hasselt NV na jedné straně a Belgische Staat (Belgický stát), L. De Vosem, Bollen, Mathay & Co. BVBA, likvidátorem Transterminal Logistics NV, D. Van den Langenberghem a Firma De Vos NV na straně druhé, dále mezi Belgische Staat a Bollen, Mathay & Co. BVBA, likvidátorem Transterminal Logistics NV, a konečně mezi L. De Vosem a Belgische Staat, ve věci vybrání dovozního cla po propuštění zboží.

3

Článek 217 celního kodexu stanoví:

„1.   Celní orgány vypočtou výši dovozního cla nebo vývozního cla vyplývající z celního dluhu (dále jen ‚částku cla‘) jakmile mají potřebné údaje, a zapíší ji do účetních dokladů nebo na jiný rovnocenný nosič údajů (zaúčtování).

[…]

2.   Členské státy stanoví podrobná pravidla pro účtování částek cel. Tyto postupy se mohou lišit podle toho, do jaké míry si jsou či nejsou celní orgány jisté s ohledem na okolnosti, za nichž vznikl celní dluh, že dotyčné částky budou zaplaceny.“

4

Podle čl. 221 odst. 1 uvedeného kodexu:

„Jakmile je částka cla zaúčtována, musí být odpovídajícím postupem sdělena dlužníkovi.“

5

Určování a sdělování splatných dovozních a vývozních cel v případech celních deliktů je upraveno články 267 až 272 všeobecného zákona o clu a spotřebních daních, konsolidovaného královskou vyhláškou ze dne 18. července 1977 (Belgisch Staatsblad, 21. září 1977, s. 11425) a potvrzeného zákonem ze dne 6. července 1978 o clu a spotřebních daních (Belgisch Staatsblad, 12. srpna 1978, s. 9013, dále jen „LGDA“).

6

Podle článku 267 LGDA:

„Pokud protokol konstatuje trestné činy, podvody nebo jednání odporující tomuto zákonu, jsou tyto dokumenty okamžitě a bezodkladně vyhotoveny alespoň dvěma oprávněnými osobami, z nichž jedna musí být zaměstnána u správy cel a spotřebních daní nebo být touto správou pověřena.“

7

Článek 268 LGDA stanoví:

„Protokol musí obsahovat stručný a přesný popis zjištění a důvodu obvinění s údaji o osobách, povolání, dni a místu, a ve zvláštních případech uvedených v článku 176 musí splňovat podmínky v něm stanovené.“

8

Článek 270 LGDA stanoví:

„Do pěti dnů po vyhotovení protokolu ve smyslu článku 267 je jeho originál předložen k podpisu ne varietur vrchnímu vyšetřovateli a kopii protokolu obdrží pachatel. Pokud pachatelé odmítnou tuto formu sdělení nebo jsou-li neznámí, vyrozumí se starosta obce či jeho zástupce v místě, kde bylo porušení zjištěno.“

9

Článek 271 LGDA uvádí:

„Obviněný, který je přítomen trestnímu oznámení, musí být vyzván, aby byl přítomen i vyhotovení protokolu, a pokud si to přeje, aby sám podepsal protokol a okamžitě obdržel jeho kopii; v případě nepřítomnosti je obviněnému kopie protokolu zaslána doporučeně.“

10

Podle článku 272 LGDA:

„Pro protokoly úředníků, které se týkají jejich jednání a úředních činností, existuje v plném rozsahu domněnka správnosti, dokud není prokázán opak. Nepřesnosti, které se netýkají skutkového stavu, nýbrž pouze použití právních předpisů, se nedotýkají účinků protokolu, avšak musí být při předvolání opraveny; protokol nemůže být sám o sobě důkazem, je-li sepsán pouze jedním úředníkem.“

11

Spor v původním řízení popsaný předkládajícím soudem se týká podvodného propuštění do volného oběhu různých součástí etylalkoholu, nacházejících se v aktivním zušlechťovacím styku podle příslušných ustanovení celního kodexu. Uvedené součásti byly nahrazovány jinými součástmi zboží, v tomto případě vodou, a proto bylo zboží vyjímáno z tohoto celního režimu.

12

Rozsudkem ze dne 26. září 2006 odsoudil hof van beroep te Antwerpen (odvolací soud v Antverpách) za tento podvod Distillerie Smeets Hasselt NV a L. De Vos zejména ke společné a nerozdílné úhradě dlužného dovozního cla.

13

Před předkládajícím soudem, který rozhodoval o kasačním opravném prostředku podaném proti uvedenému rozsudku, tvrdila společnost Distillerie Smeets Hasselt NV zvláště to, že s ohledem na čl. 217 odst. 1 a čl. 221 odst. 1 celního kodexu se odvolací soud nemohl domnívat, že protokol o zjištění, který vypracovali vyšetřovatelé v souladu s použitelnými vnitrostátními právními předpisy, představuje „účetní doklad“ nebo „jiný rovnocenný nosič údajů“ ve smyslu uvedeného čl. 217 odst. 1.

14

Za těchto okolností se Hof van Cassatie (Kasační soudní dvůr) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:

„Je třeba čl. 217 odst. 1 a čl. 221 odst. 1 [celního kodexu] vykládat v tom smyslu, že zaúčtování celního dluhu […] může být platně provedeno rovněž zaznamenáním částky [cla vyplývajícího z tohoto dluhu] do protokolu podle LGDA, který je vyhotoven vyšetřovateli, a nikoli osobami, které jsou oprávněny zaúčtovat takovou částku, a může být takový protokol považován za účetní doklad nebo jiný rovnocenný nosič údajů ve smyslu čl. 217 odst. 1 [uvedeného kodexu]?“

15

Komise Evropských společenství zpochybňuje přípustnost žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce z důvodu jejího nedostatečného odůvodnění.

16

V této souvislosti je třeba připomenout, že v souladu s ustálenou judikaturou vyžaduje nezbytnost dospět k výkladu práva Společenství, jenž by byl užitečný pro vnitrostátní soud, aby vnitrostátní soud vymezil skutkový a právní rámec, k němuž se vážou otázky, které pokládá, nebo aby přinejmenším vysvětlil skutkové předpoklady, na nichž jsou tyto otázky založeny (viz zejména rozsudky ze dne 21. září 1999, Albany, C-67/96, Recueil, s. I-5751, bod 39; ze dne 11. dubna 2000, Deliège, C-51/96 a C-191/97, Recueil, s. I-2549, bod 30, jakož i ze dne 19. září 2006, Wilson, C-506/04, Sb. rozh. s. I-8613, bod 38).

17

Informace poskytnuté v předkládacích rozhodnutích nemají pouze umožnit Soudnímu dvoru, aby podal užitečné odpovědi, ale mají rovněž poskytnout vládám členských států, jakož i ostatním zúčastněným možnost předložit vyjádření v souladu s článkem 23 statutu Soudního dvora. Je na Soudním dvoru, aby zajistil zachování této možnosti, s ohledem na to, že na základě tohoto ustanovení jsou zúčastněným oznamována pouze předkládací rozhodnutí (viz zejména výše uvedený rozsudek Albany, bod 40, a rozsudek ze dne 12. dubna 2005, Keller, C-145/03, Sb. rozh. s. I-2529, bod 30, a výše uvedený rozsudek Wilson, bod 39).

18

V projednávaném případě jednak předkládací rozhodnutí obsahuje dostatek informací, jež umožňují vládám členských států i ostatním zúčastněným předložit vyjádření. Z vyjádření předložených belgickou vládou a Komisí ostatně vyplývá, že mohly účinně zaujmout stanovisko k otázce položené předkládajícím soudem.

19

Kromě toho Soudní dvůr na základě informací, které jsou uvedeny v předkládacím rozhodnutí a ve vyjádřeních, která mu byla předložena, pokládá věc za dostatečně objasněnou k tomu, aby mohl užitečně odpovědět na uvedenou otázku.

20

Z výše uvedeného vyplývá, že je namístě, aby Soudní dvůr odpověděl na položenou otázku.

21

Touto otázkou se předkládající soud táže, zda zapsání částky cla vyplývající z celního dluhu do protokolu, do kterého vnitrostátní orgány zaznamenávají zjištěná porušení LGDA, může představovat zaúčtování uvedené částky upravené v článku 217 a článku 221 celního kodexu.

22

Za účelem zodpovězení této otázky je třeba uvést, že z čl. 217 odst. 1 prvního pododstavce celního kodexu vyplývá, že zaúčtování spočívá v tom, že celní orgány zapíšou výši dovozního nebo vývozního cla vyplývající z celního dluhu do účetních dokladů nebo na jiný rovnocenný nosič údajů.

23

Podle čl. 217 odst. 2 uvedeného kodexu přísluší členským státům, aby stanovily podrobná pravidla pro zaúčtování, která se mohou lišit podle toho, do jaké míry si jsou či nejsou celní orgány jisté s ohledem na okolnosti, za nichž vznikl celní dluh, že částka cla vyplývající z uvedeného dluhu bude zaplacena.

24

V tomto ohledu je třeba konstatovat, že když se postup vybírání částky cla, jak je tomu ve věci v původním řízení, vztahuje k celnímu dluhu, který vznikl poté, co příslušné vnitrostátní orgány zjistily porušení použitelných celních právních předpisů, pak je výsledek takového postupu ze své podstaty nejistý, což vylučuje jistotu celních orgánů o tom, že uvedená částka bude zaplacena.

25

S ohledem na prostor pro uvážení, který členským státům svěřuje čl. 217 odst. 2 celního kodexu, je tedy třeba mít za to, že členské státy mohou stanovit, že zaúčtování částky cla vyplývající z celního dluhu je provedeno zapsáním uvedené částky do protokolu, který je pro účely zjištění porušení právních předpisů vypracován příslušnými celními orgány, jakými jsou například orgány uvedené v článku 267 LGDA.

26

Za těchto podmínek je třeba na položenou otázku odpovědět tak, že článek 217 celního kodexu je třeba vykládat v tom smyslu, že členské státy mohou stanovit, že zaúčtování částky cla vyplývající z celního dluhu je provedeno zapsáním uvedené částky do protokolu, který je vypracován příslušnými celními orgány a který konstatuje porušení použitelných celních právních předpisů.

27

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (druhý senát) rozhodl takto:

Článek 217 nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství, je třeba vykládat v tom smyslu, že členské státy mohou stanovit, že zaúčtování částky cla vyplývající z celního dluhu je provedeno zapsáním uvedené částky do protokolu, který je vypracován příslušnými celními orgány a který konstatuje porušení použitelných celních právních předpisů.