1. 

Projednávaná žaloba byla podána Komisí Evropských společenství proti Řecké republice na základě článku 228 ES.

2. 

Komise tomuto členskému státu vytýká, že nesplnil povinnosti vyplývající z rozsudku ze dne 26. října 2006, Komise v. Řecko ( 2 ). V tomto rozsudku Soudní dvůr určil, že žalovaná tím, že do své vnitrostátní právní úpravy vložila pod hrozbou trestních nebo správních sankcí zákaz instalovat a provozovat elektrické, elektromechanické a elektronické hry, včetně všech počítačových her, ve všech veřejných nebo soukromých místech s výjimkou kasin, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z článků 28 ES, 43 ES a 49 ES, jakož i článku 8 směrnice 98/34/ES ( 3 ).

3. 

Komise navrhuje, aby Soudní dvůr určil nesplnění povinnosti a uložil Řecké republice povinnost zaplatit penále a paušální částku.

4. 

V rámci tohoto stanoviska budu tvrdit, že Řecká republika skutečně nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z článku 228 ES, a navrhnu, aby jí z tohoto důvodu Soudní dvůr uložil povinnost zaplatit penále a paušální částku.

5.

Článek 28 ES zakazuje množstevní omezení dovozu, jakož i veškerá opatření s rovnocenným účinkem mezi členskými státy.

6.

Článek 43 první pododstavec ES zakazuje omezování svobody usazování pro státní příslušníky jednoho členského státu na území jiného členského státu.

7.

Článek 49 první pododstavec ES konečně zakazuje omezování volného pohybu služeb uvnitř Společenství pro státní příslušníky členských států, kteří jsou usazeni v jiném státě Společenství, než se nachází příjemce služeb.

8.

Cílem směrnice 98/34 je zajistit co možná největší transparentnost iniciativ členských států při zavádění norem nebo technických předpisů. Tím, že tato směrnice členským státům ukládá sdělit Komisi jejich návrhy technických předpisů, směřuje k odstranění překážek obchodu vyplývajících z tohoto druhu předpisů.

9.

Článek 1 uvedené směrnice stanoví:

„Pro účely této směrnice se rozumí:

[…]

[…]“

10.

Článek 8 odst. 1 první pododstavec směrnice 98/34 zní následovně:

„S výhradou článku 10, členské státy sdělí neprodleně Komisi každý návrh technického předpisu s výjimkou případu, kdy takový předpis pouze přejímá úplné znění mezinárodní nebo evropské normy a kdy postačí informace o dotyčné normě; členské státy současně Komisi sdělí důvody, pro které je nezbytné takový technický předpis přijmout, pokud již nebyly uvedeny v samotném návrhu.“

11.

Článek 1 zákona č. 3037/2002 ( 4 ), nazvaný „Kategorie her“ zní následovně:

„Ve smyslu ustanovení tohoto zákona se rozumí:

V kategorii zábavních technických her jsou obsaženy rovněž karetní hry kvalifikované jako ‚technické hry‘ na základě ustanovení [kodifikovaného] královského nařízení č. 29/1971.“

12.

Článek 2 odst. 1 uvedeného zákona nazvaný „Zákaz používání nebo instalace her“ stanoví:

„Používání her uvedených v čl. 1 písm. b), c) a d), včetně počítačů, je obecně zakázáno v takových veřejných místech, jak jsou hotely, kavárny, sály všech druhů sdružení uznaných za veřejně prospěšná a ve všech dalších veřejných nebo soukromých místech. Instalace těchto her je rovněž zakázána.“

13.

Článek 3 téhož zákona nazvaný „Podniky poskytující internetové služby“ stanoví:

„Instalace a provozování počítačů v zařízeních poskytujících internetové služby nepodléhá zákazu uvedenému v článku 2. Používání her na těchto počítačích je nicméně zakázáno nezávisle na použité metodě.

Provoz podniku poskytujícího internetové služby podléhá udělení zvláštního povolení obce, ve které se zařízení nachází, a pokud je provozován na plavidle, přístavního orgánu přístavu vyplutí. Od prvního použití tohoto opatření si musí podnik opatřit toto povolení, a to ve lhůtě tří měsíců od vstupu tohoto zákona v platnost.“

14.

Podle článku 4 zákona č. 3037/2002 nazvaného „Trestní sankce“:

„1.   Každé osobě, která provozuje nebo řídí střediska nebo jiná místa uvedená v čl. 2 odst. 1, ve kterých jsou používány nebo instalovány hry zakázané na základě ustanovení předcházejících článků, bude uložen trest odnětí svobody na nejméně tři měsíce a pokuta ve výši nejméně 5000 eur. Recidivistům bude uložen trest odnětí svobody na nejméně jeden rok a pokuta ve výši od 25000 eur do 75000 eur. Soud rovněž nařídí zabavení herních přístrojů.

[…]“

15.

V bodě 1 výroku výše uvedeného rozsudku Komise v. Řecko Soudní dvůr rozhodl následovně:

„Řecká republika tím, že vložila do čl. 2 odst. 1 a článku 3 zákona č. 3037/2002 zákaz pod hrozbou trestních nebo správních sankcí stanovených v článcích 4 a 5 téhož zákona instalovat a provozovat všechny elektrické, elektromechanické a elektronické hry, včetně všech počítačových her, ve všech veřejných nebo soukromých místech s výjimkou kasin, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z článků 28 ES, 43 ES a 49 ES, jakož i z článku 8 směrnice [směrnice 98/34].“

16.

Když byla Řecká republika dne 11. prosince 2006 Komisí dotázána na stav plnění povinností vyplývajících z výše uvedeného rozsudku Komise v. Řecko, odpověděla na tuto žádost dopisem ze dne . V tomto dopise řecké orgány neposkytly žádné konkrétní informace týkající se změny dotčené vnitrostátní právní úpravy za účelem dosažení souladu s rozsudkem Soudního dvora. Tento členský stát naopak zdůraznil závažnost a složitost dané otázky, když tvrdil, že příslušná ministerstva spolupracují, aby byla zavedena přijatelná právní úprava, která bude respektovat právo Společenství a zásadu proporcionality.

17.

Vzhledem k tomu, že se Komise domnívala, že Řecká republika nepřijala opatření nezbytná k vyhovění výše uvedenému rozsudku Komise v. Řecko, zaslala dne 23. března 2007 tomuto členskému státu výzvu dopisem podle čl. 228 odst. 2 ES.

18.

Vzhledem k tomu, že Řecká republika na tento dopis neodpověděla, Komise tomuto členskému státu zaslala dne 29. června 2007 odůvodněné stanovisko, kterým jej vyzvala, aby ve lhůtě dvou měsíců od oznámení tohoto odůvodněného stanoviska přijal opatření nezbytná k tomu, aby vyhověl uvedenému rozsudku.

19.

Vzhledem k tomu, že Řecká republika neodpověděla na toto stanovisko, ani neoznámila jakékoli legislativní opatření, aby vyhověla uvedenému rozsudku, měla Komise za těchto podmínek za to, že Řecká republika nevyhověla výše uvedenému rozsudku Komise v. Řecko, a podala dne 10. března 2008 projednávanou žalobu.

20.

Ve své žalobě Komise v podstatě Soudní dvůr vyzývá, aby určil, že Řecká republika nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 228 odst. 1 ES.

21.

Navrhuje, aby Soudní dvůr:

22.

Ve své žalobní odpovědi Řecká republika vyzývá Soudní dvůr, aby žalobu zamítl a uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

23.

Z písemností ve spise vyplývá, že Řecká republika zaslala svou odpověď na odůvodněné stanovisko dne 12. března 2008, tedy dva dny po podání projednávané žaloby Komisí. V této odpovědi uvádí, že za účelem vypracování návrhu změny zákona byl svolán legislativní redakční výbor.

24.

Z diskuse při jednání krom toho vyplývá, že Řecká republika Komisi předala první návrh změny zákona v květnu 2008 v souladu s článkem 8 směrnice 98/34. Komise formulovala připomínky v odůvodněném stanovisku ze dne 1. srpna 2008, na které Řecká republika neodpověděla. Naproti tomu, v prosinci 2008 se mezi účastnicemi řízení konalo jednání v Athénách.

25.

Zástupce Řecké republiky rovněž uvedl, že nový návrh změny zákona by měl být brzy schválen vládou předtím, než bude sdělen Komisi za účelem nového přezkumu jeho ustanovení na základě článku 8 směrnice 98/34. Na závěr tohoto postupu by o tomto návrhu mělo být hlasováno v Parlamentu za účelem jeho přijetí.

26.

Komise uvádí, že ke dni podání její žaloby Řecká republika neoznámila žádné legislativní opatření za účelem splnění povinností vyplývajících z výše uvedeného rozsudku Komise v. Řecko. V důsledku toho se Komise domáhá, aby Soudní dvůr určil nesplnění povinnosti a aby Řecké republice uložil povinnost zaplatit penále a paušální částku.

27.

Řecká republika nesplnění povinnosti nezpochybňuje. Tvrdí nicméně, že žaloba Komise musí být zamítnuta, jelikož ke splnění povinností vyplývajících z výše uvedeného rozsudku Komise v. Řecko by mělo dojít před ukončením probíhajícího řízení. V každém případě Řecká republika uplatňuje, že peněžité sankce musí být sníženy, aby byla zohledněna závažnost sociálních a hospodářských problémů, které odůvodnily přijetí dotčené vnitrostátní právní úpravy.

28.

Článek 228 ES neupřesňuje lhůtu, v níž musí být rozsudku vyhověno. Nicméně, jak Soudní dvůr v nedávné době připomněl v rozsudku ze dne 9. prosince 2008, Komise v. Francie ( 5 ), zájem na okamžitém a jednotném uplatňování práva Společenství vyžaduje, aby toto plnění povinností vyplývajících z rozsudku bylo započato okamžitě a bylo završeno v co nejkratší možné lhůtě ( 6 ).

29.

Podle Soudního dvora je datem rozhodným pro posouzení existence nesplnění povinnosti podle článku 228 ES uplynutí lhůty stanovené v odůvodněném stanovisku vydaném podle tohoto ustanovení ( 7 ).

30.

V projednávaném případě je zjevné, že ke dni, kdy uplynula lhůta dvou měsíců, stanovená v odůvodněném stanovisku ze dne 29. června 2007, již lhůta, ve které mělo být zajištěno splnění povinností vyplývajících z výše uvedeného rozsudku Komise v. Řecko, který vyžadoval změnu dotčené vnitrostátní právní úpravy v souladu s články 28 ES, 43 ES a 49 ES, jakož i článkem 8 směrnice 98/34, dávno uplynula, jelikož od vyhlášení tohoto rozsudku uplynulo téměř deset měsíců.

31.

Krom toho se zdá, že ke dni uplynutí této lhůty Řecká republika nepřijala žádné z opatření, která vyplývají z uvedeného rozsudku. Z diskuse při jednání totiž vyplývá, že první důsledné opatření přijaté za účelem splnění povinností vyplývajících z výše uvedeného rozsudku Komise v. Řecko bylo Komisi sděleno až v květnu 2008.

32.

Za těchto podmínek je třeba určit, že Řecká republika, jak ostatně sama připouští, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 228 odst. 1 ES.

33.

Vzhledem k tomu, že jsem konstatoval, že Řecká republika nesplnila povinnosti vyplývající z výše uvedeného rozsudku Komise v. Řecko, Soudní dvůr jí může na základě čl. 228 odst. 2 třetího pododstavce ES uložit povinnost zaplatit penále nebo paušální částku.

34.

Cílem tohoto řízení je přimět členský stát, aby vyhověl rozsudku Soudního dvora, kterým se určuje nesplnění povinnosti, a tím zajistit účinné uplatnění práva Společenství.

35.

Penále má především donucovací povahu. Jeho cílem je vyvinout na členský stát, který nesplnil povinnost vyhovět rozsudku, kterým se určuje nesplnění povinnosti, ekonomický nátlak, který jej přiměje k tomu, aby co nejdříve ukončil zjištěné neplnění povinnosti. Soudní dvůr tedy uloží členskému státu povinnost zaplatit penále, pokud tento stát stále nesplnil povinnosti vyplývající z rozsudku, kterým se původně určuje neplnění povinnosti.

36.

Uložení zaplacení paušální částky spočívá spíše na posouzení dopadů nesplnění povinností dotyčného členského státu na soukromé a veřejné zájmy, zejména pokud neplnění povinností trvalo po dlouhou dobu od rozsudku, jímž bylo původně určeno.

37.

Podle ustálené judikatury stanoví Soudní dvůr výši penále nebo paušální částky takovým způsobem, aby byly jednak přizpůsobené okolnostem věci, a jednak přiměřené zjištěnému nesplnění povinností a platební schopnosti dotyčného členského státu ( 8 ).

38.

Jak uvedl Soudní dvůr v rozsudku ze dne 12. července 2005, Komise v. Francie ( 9 ), použití obou druhů sankcí není vyloučeno, zejména pokud neplnění povinností trvalo po dlouhou dobu a současně má tendenci nadále přetrvávat.

39.

Ve všech případech Soudní dvůr posuzuje vhodnost uložení peněžité sankce a vybírá sankci nejpřizpůsobenější okolnostem věci. V tomto ohledu Soudní dvůr mnohokrát připomněl, že není vázán způsobem výpočtu peněžitých sankcí stanoveným Komisí v jejím sdělení ze dne 13. prosince 2005 ( 10 ), jelikož tento způsob je pouze užitečným referenčním základem ( 11 ).

40.

Komise navrhla, aby Soudní dvůr uložil Řecké republice penále ve výši 31798,80 eur za každý den prodlení s plněním povinností vyplývajících z výše uvedeného rozsudku Komise v. Řecko, a to ode dne vyhlášení rozsudku v projednávané věci až do úplného splnění povinností vyplývajících z prvního rozsudku.

41.

Za tímto účelem Komise vycházela ze způsobu výpočtu, který stanovila ve svém sdělení z roku 2005. Tato denní částka vychází, jak stanoví uvedený způsob výpočtu, z vynásobení jednotného základu 600 eur koeficientem závažnosti porušení, v projednávaném případě stanoveným na 11 na stupnici od 1 do 20, koeficientem délky trvání porušení, v projednávaném případě stanoveným na 1,1 na stupnici od 1 do 3, a faktorem „n“, který závisí na platební schopnosti každého členského státu, přičemž tento faktor byl, pokud jde o Řeckou republiku, stanoven na 4,38.

42.

Pokud jde o závažnost porušení, Komise uvádí, že dotčená vnitrostátní právní úprava porušuje tři ze čtyř základních svobod Smlouvy. Mimoto tvrdí, že řecké orgány nesplnily povinnosti, které pro ně vyplývají z čl. 8 odst. 1 prvního pododstavce směrnice 98/34 a že krom toho zcela nespolupracovaly s Komisí během postupu před zahájením soudního řízení zahájeného na základě článku 228 ES. Komise tak navrhuje koeficient závažnosti 11 (na stupnici od 1 do 20).

43.

Řecká republika tvrdí, že tento koeficient závažnosti je velmi vysoký a neměl by být vyšší než 4. V tomto ohledu žalovaná uplatňuje, že nesplnění povinnosti se dotýká pouze malého odvětví činnosti, že dotčená vnitrostátní právní úprava se použije nediskriminačně a že je mimoto nejvhodnějším řešením vzhledem k hospodářským a sociálním problémům způsobeným nezdravým a nekontrolovaným provozováním her, takže je odůvodněna naléhavými důvody obecného zájmu. Řecká republika konečně tvrdí, že koeficient závažnosti navržený Komisí porušuje zásadu proporcionality. V tomto ohledu vychází ze srovnání své situace se situací členských států odsouzených v jiných věcech podle článku 226 ES.

44.

Pokud jde o délku trvání neplnění povinnosti, Komise uvádí, že je rovna jedenácti měsícům ode dne vyhlášení výše uvedeného rozsudku Komise v. Řecko do dne, kdy se rozhodla podat projednávanou žalobu.

45.

Řecká republika uplatňuje, že tento koeficient musí být snížen na minimální sazbu. Tvrdí, že neplnění povinnosti začíná ve skutečnosti uplynutím lhůty tří měsíců stanovené v dopise ze dne 11. prosince 2006, kterým Komise požádala řecké orgány o informace ohledně stavu plnění povinností vyplývajících z výše uvedeného rozsudku Komise v. Řecko. Mimoto Řecká republika odkazuje na délku trvání neplnění povinnosti Francouzskou republikou ve věci, v níž byl vydán výše uvedený rozsudek ze dne , Komise v. Francie, které bylo mnohem delší a u něhož byl koeficient za délku trvání 3 ( 12 ).

46.

Z hlediska povahy dotčeného neplnění povinnosti, které přetrvává do současnosti, se domnívám, že zaplacení penále představuje prostředek nejpřizpůsobenější okolnostem projednávané věci.

47.

Jak jsem uvedl, penále musí umožnit zajistit co nejrychlejší splnění povinností vyplývajících z rozsudku, kterým bylo dříve určeno nesplnění povinností vyplývajících z práva Společenství. Výše penále musí být stanovena v závislosti na stupni přesvědčování nezbytného k tomu, aby dotčený členský stát změnil své jednání ( 13 ).

48.

Soudnímu dvoru při výkonu jeho posuzovací pravomoci přísluší, aby stanovil tuto výši takovým způsobem, aby bylo jednak penále přizpůsobené okolnostem, a jednak přiměřené zjištěnému nesplnění povinností, jakož i platební schopnosti dotyčného členského státu ( 14 ).

49.

Soudní dvůr vychází do značné míry z kritérií a matematických proměnných stanovených Komisí v jejím sdělení z roku 2005 a bere tak v úvahu stupeň závažnosti porušení, délku jeho trvání a platební schopnost dotčeného členského státu. Za účelem použití těchto kritérií Soudní dvůr přihlíží rovněž k důsledkům nesplnění povinností vyplývajících z rozsudku Soudního dvora pro soukromé a veřejné zájmy a k naléhavosti, s níž je třeba přimět dotyčný členský stát k tomu, aby dostál svým povinnostem ( 15 ).

50.

Pokud jde zaprvé o závažnost porušení a zvláště důsledky nesplnění povinností vyplývajících z výše uvedeného rozsudku Komise v. Řecko pro soukromé a veřejné zájmy, domnívám se, že trvající neplnění povinností Řeckou republikou má zvláštní stupeň závažnosti, a to ze dvou důvodů.

51.

Jak rozhodl Soudní dvůr v uvedeném rozsudku, dotčená vnitrostátní právní úprava jednak porušuje zásadu volného pohybu zboží, jakož i zásady volného poskytování služeb a svobody usazování v Evropské unii, tedy tři že čtyř základních svobod zaručených Smlouvou.

52.

Tato právní úprava způsobuje snížení objemu dovozu her, které jsou legálně vyráběny a prodávány v jiných členských státech. Taková právní úprava může rovněž činit obtížnějším poskytování služeb spočívajících v provozu herních přístrojů poskytovateli usazenými v jiných členských státech, ba dokonce tomuto poskytování bránit, a může v konečném výsledku odrazovat hospodářské subjekty pocházející z těchto států od toho, aby se usadili v Řecku.

53.

Je zřejmé, že nesplněním povinností vyplývajících z výše uvedeného rozsudku Komise v. Řecko se Řecká republika významně dotýká veřejných zájmů a v každém případě soukromých zájmů dovozců z důvodu velmi široké povahy daného zákazu.

54.

Nesplnění povinností je krom toho podle mého názoru o to závažnější, že, jak vyplývá z diskuse při jednání, Řecká republika nepřestala uplatňovat svou právní úpravu, čímž hospodářské subjekty vystavila peněžitým sankcím a trestům odnětí svobody.

55.

Nesplnění specifičtější povinnosti sdělit Komisi návrhy technických předpisů stanovené v článku 8 směrnice 98/34 musí být konečně považováno za závažné, jelikož dodržení této zvláštní povinnosti je nezbytnou podmínkou pro to, aby byly zcela uskutečněny cíle sledované uvedenou směrnicí.

56.

S přihlédnutím k těmto skutečnostem se mi koeficient závažnosti 11 (na stupnici od 1 do 20) stanovený Komisí nezdá být stanoven na základě nesprávného posouzení skutkového stavu.

57.

Pokud jde zadruhé o koeficient týkající se délky trvání porušení, konstatuji, že Komise vypočetla tento koeficient na základě 0,10 za měsíc, když zohlednila datum, kdy byl výše uvedený rozsudek Komise v. Řecko vydán, tedy dne 26. října 2006, a datum, kdy se rozhodla podat projednávanou žalobu, a sice podle jejích písemností dne .

58.

V souladu s judikaturou Soudního dvora musí být přitom délka trvání porušení posuzována vzhledem k okamžiku, kdy Soudní dvůr posuzuje skutkové okolnosti, a nikoliv k okamžiku, kdy se na Soudní dvůr obrátila Komise ( 16 ). V každém případě připomínám, že Soudní dvůr není vázán touto stupnicí od 1 do 3 navrženou Komisí ( 17 ).

59.

V projednávané věci podotýkám, že neplnění povinností Řeckou republikou trvá 27 měsíců, protože výše uvedený rozsudek Komise v. Řecko byl vydán dne 26. října 2006 a jednání v projednávané věci se konalo dne . Jak uznal zástupce Řecké republiky při jednání, ke splnění povinností vyplývajících z tohoto rozsudku mohlo ve skutečnosti dojít v kratší lhůtě.

60.

Zdá se mi totiž, že splnění povinností vyplývajících z výše uvedeného rozsudku Komise v. Řecko vyžadovalo pouze velmi omezenou změnu dotčené vnitrostátní právní úpravy, jelikož bylo především třeba omezit rozsah působnosti této právní úpravy na rekreační hry, které je možné přeměnit na hazardní hry.

61.

Vzhledem k těmto skutečnostem se domnívám, že koeficient 1,1 se zdá vhodný za účelem zohlednění délky trvání porušení.

62.

Pokud jde zatřetí o návrh Komise spočívající ve vynásobení základní částky koeficientem založeným na hrubém domácím produktu dotyčného členského státu a na počtu hlasů, kterými tento stát disponuje v Radě Evropské unie, Soudní dvůr opakovaně rozhodl, že se jedná o vhodný způsob, jak promítnout platební schopnost tohoto členského státu při zachování přiměřeného odstupu mezi jednotlivými členskými státy ( 18 ). V projednávaném případě činí koeficient stanovený pro Řeckou republiku ve sdělení z roku 2005 4,38.

63.

S přihlédnutím k těmto skutečnostem navrhuji, aby Soudní dvůr vynásobil koeficienty závažnosti, délky trvání a platební schopnosti členského státu základní částkou 600 eur, jak navrhuje Komise ( 19 ).

64.

Vzhledem k předcházejícím úvahám vede vynásobení základní částky 600 eur koeficienty stanovenými na 11 za závažnost porušení, 1,1 za délku trvání porušení a na 4,38 za platební schopnost Řecké republiky v projednávaném případě k částce 31798,80 eur za každý den prodlení.

65.

Pokud jde začtvrté o periodicitu penále, domnívám se, že toto penále musí být uloženo na denním základě, jelikož dotčené nesplnění povinností se týká splnění povinností vyplývajících z rozsudku Soudního dvora, který vyžaduje přijetí návrhu změny zákona ( 20 ).

66.

Vzhledem ke všem těmto skutečnostem navrhuji, aby Soudní dvůr uložil Řecké republice, aby Komisi zaplatila na účet „Vlastní zdroje Evropského společenství“ penále ve výši 31798,80 eur za každý den prodlení s přijetím opatření nezbytných k zajištění úplného splnění povinností vyplývajících z výše uvedeného rozsudku Komise v. Řecko ode dne vyhlášení rozsudku v projednávané věci až do úplného splnění povinností vyplývajících z prvního rozsudku.

67.

Komise navrhla, aby Soudní dvůr uložil Řecké republice zaplacení paušální částky 9636 eur za každý den prodlení se splněním povinností vyplývajících z výše uvedeného rozsudku Komise v. Řecko ode dne vydání tohoto rozsudku, a to do dne, kdy bude uvedenému rozsudku vyhověno v plném rozsahu nebo do dne, kdy bude vydán rozsudek v projednávané věci (pokud nebyly k tomuto okamžiku v plném rozsahu splněny povinnosti vyplývající z výše uvedeného rozsudku Komise v. Řecko).

68.

Tato denní částka vychází z vynásobení základní částky 200 eur koeficientem závažnosti porušení, v projednávaném případě stanoveným na 11 na stupnici od 1 do 20, a faktorem „n“, který závisí na platební schopnosti Řecké republiky a byl stanoven na 4,38.

69.

Komise se domnívala, že celková výše paušální částky, jejíž zaplacení navrhuje uložit Řecké republice, činí 3420780 eur. Tato částka vyplývá z vynásobení denní výše paušální částky, tedy 9636 eur, počtem dnů mezi dnem, kdy byl vydán výše uvedený rozsudek Komise v. Řecko, tedy 26. říjnem 2006, a dnem, kdy se Komise rozhodla podat projednávanou žalobu, a sice 17. říjnem 2007, tedy 355 dny.

70.

Řecká republika tvrdí, že by jí neměla být uložena povinnost zaplacení paušální částky, jelikož tato peněžitá sankce trestá jednání členského státu v minulosti. Podle ní je výše paušální částky navržené Komisí nepřiměřená vzhledem k závažnosti, jakož i délce trvání porušení, a příliš vysoká vzhledem zejména k problematickému charakteru právní úpravy her v Řecku.

71.

Jak jsem uvedl, účelem paušální částky je potrestat neplnění povinností členským státem vzhledem k důsledkům, které toto neplnění způsobilo a délce jeho trvání. Jeho účelem je rovněž předejít tomu, aby se obdobná porušení práva Společenství opakovala.

72.

Uložení paušální částky není automatické a její výpočet nezávisí na matematickém vzorci, ani na seznamu předem určených kritérií, jak tomu může být v případě výpočtu výše penále Soudním dvorem.

73.

Judikatura nám nicméně poskytuje určitá vodítka, pokud jde o kritéria nebo okolnosti, které je třeba zohlednit pro účely výpočtu výše paušální částky.

74.

Ve svém výše uvedeném rozsudku z nedávné doby ze dne 9. prosince 2008, Komise v. Francie, Soudní dvůr rozhodl, že uložení paušální částky „musí v každém jednotlivém případě záviset na všech relevantních skutečnostech souvisejících jak s charakteristikami zjištěného nesplnění povinnosti, tak s přístupem dotčeného členského státu“ ( 21 ).

75.

V této věci Soudní dvůr pro účely výpočtu paušální částky uložené Francouzské republice zohlednil následující okolnosti:

76.

Zdá se mi, že v projednávané věci je uložení paušální částky odůvodněno především vzhledem k závažnosti porušení.

77.

Jak jsem totiž uvedl, jednání Řecké republiky se významně dotýká veřejných zájmů a v každém případě soukromých zájmů hospodářských subjektů, jelikož dotčená vnitrostátní právní úprava porušuje tři ze čtyř základních svobod zaručených Smlouvou. Toto neplnění povinnosti je podle mého názoru o to závažnější, že Řecká republika nepřestala uplatňovat tuto právní úpravu, čímž hospodářské subjekty vystavila a stále vystavuje peněžitým sankcím a trestům odnětí svobody.

78.

Pokud jde o dobu přetrvávání neplnění povinnosti od vyhlášení výše uvedeného rozsudku Komise v. Řecko, Řecká republika uznala své prodlení se splněním povinností vyplývajících z tohoto rozsudku a uvedla, že k nápravě mohlo dojít rychleji.

79.

Argumenty předložené řeckými orgány, podle kterých je toto prodlení odůvodněno vzhledem k citlivosti a pozdvižení, které by v Řecku vyvolala úplná liberalizace her, se mi nezdají přípustné, jelikož žádný z dokumentů ve spise nám neumožňuje odlišit zvláštní situaci Řecké republiky od ostatních členských států. Připomínám mimoto, že podle ustálené judikatury se členský stát nemůže dovolávat ustanovení, praxe nebo situací svého vnitrostátního právního řádu jako důvodu, proč nesplnil povinnosti vyplývající z práva Společenství ( 23 ).

80.

Pokud jde konečně o postoj Řecké republiky, zdá se mi, že tento členský stát jednal relativně pasivně až do zahájení postupu před zahájením probíhajícího soudního řízení. Řecká republika uvedla až dva dny po podání projednávané žaloby Komisí, tedy dne 12. března 2008, že za účelem vypracování návrhu změny zákona byl svolán legislativní redakční výbor.

81.

Vzhledem ke všem těmto skutečnostem se mi zdá, že uložení povinnosti Řecké republice zaplatit paušální částku ve výši 2 miliony eur představuje spravedlivé zhodnocení okolností projednávaného případu.

82.

Podle čl. 69 odst. 2 prvního pododstavce jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Komise požadovala po Řecké republice náhradu nákladů řízení a posledně uvedená neměla ve věci úspěch, je důvodné jí uložit náhradu nákladů řízení.

83.

Vzhledem k předcházejícím úvahám navrhuji, aby Soudní dvůr: