1.

V tomto řízení o předběžné otázce žádá rakouský Verwaltungsgerichtshof (dále jen „předkládající soud“) Soudní dvůr o odpověď na dvě předběžné otázky týkající se výkladu a případně platnosti článku 11 nařízení Rady (ES) č. 320/2006 ze dne 20. února 2006, kterým se zavádí dočasný režim restrukturalizace cukrovarnického průmyslu ve Společenství a kterým se mění nařízení (ES) č. 1290/2005 o financování společné zemědělské politiky ( 2 ).

2.

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi společností Agrana Zucker GmbH (dále jen „žalobkyně“) a Bundesministerium für Land- und Forstwirtschaft, Umwelt und Wasserwirtschaft (spolkové ministerstvo zemědělství, lesního a vodního hospodářství a životního prostředí, dále jen „žalovaný“) ve věci účinku rozhodnutí přijatého na základě článku 11 nařízení č. 320/2006, na jehož základě požadoval žalobce od žalobkyně úhradu první splátky dočasné restrukturalizační částky za hospodářský rok 2006/2007.

3.

Předkládající soud svou předběžnou otázkou žádá o určení, zda výše dlužné restrukturalizační částky celkové přidělené kvóty musí být vypočítána z celkové přidělené kvóty, nebo zda musí být vypočtena pouze na základě kvóty skutečně dostupné po odečtení množství staženého z trhu v důsledku preventivního stažení. Druhá předběžná otázka je naopak zaměřena na posouzení, zda článek 11 nařízení č. 320/2006 je slučitelný s nadřazenými ustanoveními práva Společenství.

4.

V rámci reformy společné organizace trhů (dále jen „SOT“) v odvětví cukru přijala Rada dne 20. února 2006 nařízení Rady (ES) č. 318/2006 o společné organizaci trhů v odvětví cukru ( 3 ) a nařízení č. 320/2006. Na základě článku 44 nařízení č. 318/2006 byla Komisí přijata přechodná opatření.

5.

Mezi nové nástroje pro řízení trhu zavedené nařízením č. 318/2006 patří stažení cukru podle článku 19 tohoto nařízení, který mimo jiné stanoví:

„(1)   K zachování strukturální rovnováhy trhu na cenové hladině blízké referenční ceně může být s ohledem na závazky Společenství plynoucí z dohod uzavřených podle článku 300 Smlouvy stažen až do začátku následujícího hospodářského roku z trhu procentní podíl cukru podléhajícího kvótám, isoglukosy podléhající kvótám a inulinového sirupu podléhajícího kvótám společný pro všechny členské státy.

[…]

(2)   Procentní podíl určený ke stažení podle odstavce 1 se stanoví nejpozději do 31. října příslušného hospodářského roku na základě předpokládaného vývoje na trhu v uvedeném hospodářském roce.

(3)   Každý podnik s přidělenou kvótou skladuje v období stažení na vlastní náklady množství cukru odpovídající použití procentního podílu podle odstavce 1 na svou výrobu v rámci kvót pro příslušný hospodářský rok.

Množství cukru stažená během určitého hospodářského roku se považují za první množství vyrobená v rámci kvóty pro následující hospodářský rok. S ohledem na předpokládaný vývoj na trhu s cukrem je však možné postupem podle čl. 39 odst. 2 rozhodnout, že pro běžný nebo následující hospodářský rok se veškerý stažený cukr, veškerá stažená isoglukosa či veškerý stažený inulinový sirup nebo jejich část považuje za:

[…]“

6.

Článek 11 nařízení č. 320/2006 upravuje platbu dočasné restrukturalizační částky. Toto ustanovení mimo jiné stanoví:

„(1)   Dočasná restrukturalizační částka se vyplácí na hospodářský rok za tunu kvóty podle podniků, kterým byla kvóta přidělena.

Kvóty, kterých se podnik vzdal od daného hospodářského roku v souladu s čl. 3 odst. 1, nejsou předmětem platby dočasné restrukturalizační částky pro běžný hospodářský rok a následující hospodářské roky.

(2)   Dočasná restrukturalizační částka pro cukr a inulinový sirup činí:

Dočasná restrukturalizační částka na hospodářský rok pro isoglukosu se stanoví ve výši 50 % částek stanovených v prvním pododstavci.

(3)   Členské státy jsou odpovědné Společenství za dočasnou restrukturalizační částku, která se vybírá na jejich území.

Členské státy uhradí dočasnou restrukturalizační částku do restrukturalizačního fondu ve dvou splátkách takto:

[…]

(5)   Celkovou výši dočasných restrukturalizačních částek, které mají být uhrazeny v souladu s odstavcem 3, rozdělí členský stát během daného hospodářského roku mezi podniky na svém území podle přidělených kvót.

Podniky uhradí dočasné restrukturalizační částky ve dvou splátkách takto:

7.

K přechodným opatřením stanoveným nařízením Komise (ES) č. 493/2006 ze dne 27. března 2006, kterým se stanoví přechodná opatření v rámci reformy společné organizace trhů v odvětví cukru a kterým se mění nařízení (ES) č. 1265/2001 a (ES) č. 314/2002 ( 4 ), za účelem zajištění přechodu mezi stávajícím režimem a novým režimem, včetně „preventivního stažení z trhu“.

8.

V tomto ohledu stanoví šestý bod odůvodnění toto:

„V zájmu zlepšení rovnováhy na trhu Společenství bez vytváření nových zásob cukru během hospodářského roku 2006/07 je třeba stanovit přechodné opatření pro snížení způsobilé výroby v rámci kvóty pro uvedený hospodářský rok. Je třeba určit hranici, po jejímž překročení bude výroba každého podniku v rámci kvóty považována za staženou ve smyslu článku 19 nařízení č. 318/2006 nebo, na žádost podniku, za výrobu mimo rámec kvót ve smyslu článku 12 uvedeného nařízení. Vzhledem k přechodu mezi oběma režimy musí být tato hranice určena na základě rovnocenné kombinace metody stanovené v článku 10 nařízení č. 1260/2001 a metody stanovené v článku 19 nařízení č. 318/2006 a je třeba přihlédnout ke zvláštnímu úsilí některých členských států v rámci restrukturalizačního fondu zřízeného nařízením Rady č. 320/2006 […]“

9.

Článek 3 nařízení č. 493/2006 stanoví přechodná ustanovení týkající se „preventivního stažení z trhu“:

„Pro každý podnik se část výroby [cukru] za hospodářský rok 2006/07, který je vyroben v rámci kvót stanovených v příloze III nařízení (ES) č. 318/2006 a který přesahuje hranici stanovenou podle odstavce 2 tohoto článku, považuje za staženou ve smyslu článku 19 uvedeného nařízení nebo se na žádost dotyčného podniku podanou do 31. ledna 2007 považuje v plné nebo částečné výši za vyrobenou nad rámec kvóty ve smyslu článku 12 uvedeného nařízení.

Pro každý podnik je hranice uvedená v odstavci 1 stanovena vynásobením kvóty přidělené podniku podle čl. 7 odst. 2 nařízení (ES) č. 318/2006 součtem těchto koeficientů:

Přesáhne-li však součet koeficientů 1,0000, rovná se tato hranice kvótě uvedené v odstavci 1.“

10.

Rozhodnutím žalovaného ze dne 26. června 2006 o přidělení kvóty pro výrobu cukru v hospodářských letech 2006/2007 až 2014/2015 včetně, respektive rozhodnutím ze dne o přidělení dodatečné kvóty na cukr, byla žalobkyni přidělena kvóta na cukr v celkové výši 405812,4 tun (kvóta na cukr ve výši 387326,4 tun zvýšená o dodatečnou kvótu ve výši 18486,0 tun). Rozhodnutím ze dne stanovil žalovaný orgán pro výrobu cukru podléhajícího kvótám v hospodářském roce 2006/2007 výrobní hranici. Tímto preventivním stažením byla kvóta žalobkyně snížena o 57246,84 tun.

11.

Rozhodnutím představenstva pro obchodní oblast I Agrarmarkt Austria (právnická osoba veřejného práva založená žalovaným za účelem vyřizování podpor, dále jen „AMA“) ze dne 16. ledna 2007 bylo žalobkyni uloženo zaplacení první splátky dočasné restrukturalizační částky pro hospodářský rok 2006/2007 ve výši 30776812,42 eur.

12.

Žalobkyně se proti tomuto rozhodnutí odvolala. Rozhodnutím ze dne 16. dubna 2007, jehož legalitu má předkládající soud zkoumat, odmítl žalovaný odvolání jako neopodstatněné.

13.

Z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že v řízení před správním soudem je sporná otázka, zda je nutné restrukturalizační částku podle čl. 11 odst. 2 nařízení č. 320/2006 vyměřit z celkové přiznané kvóty, jak to učinil žalovaný orgán, nebo zda je nutné kvótu, která má být základem pro vyměření, snížit s ohledem na výrobní hranici, a s tím spojené preventivní stažení. Podle tvrzení žalobkyně měla být restrukturalizační částka vyměřena pouze z 348565,56 tun (to znamená na základě skutečného množství cukru podléhajícího kvótám), a nikoli z 405812,4 tun (to znamená na základě původně přidělené a následně snížené kvóty), zejména z toho důvodu, že nemohla přebytky prodat jako cukr podléhající kvótám.

14.

Z předkládacího usnesení vyplývá, že žalobkyně považuje zahrnutí tohoto množstevního rozdílu, který není v důsledku snížení kvót podle článku 3 nařízení (ES) č. 493/2006 v hospodářském roce 2006/2007 k dispozici, do vyměřovacího základu restrukturalizační částky, kterou je nutné zaplatit v hospodářském roce 2006/2007, za nepřípustné podle práva Společenství, neboť je v rozporu se zásadou proporcionality stanovenou primárním právem a zásadou zákazu diskriminace podle čl. 34 odst. 2 ES.

15.

Předkládající soud vychází z toho, že žalobkyně v původním řízení nebyla aktivně legitimována k podání žaloby na neplatnost podle článku 230 ES, a může se tudíž v původním řízení dovolávat protiprávnosti právního aktu Společenství.

16.

Za těchto podmínek se Verwaltungsgerichtshof rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

17.

Předkládací usnesení ze dne 19. listopadu 2007 došlo kanceláři Soudního dvora dne .

18.

Rada, vláda Litevské republiky, jakož i Komise předložily ve lhůtě stanovené článkem 23 statutu Soudního dvora písemná vyjádření.

19.

Soudní dvůr položil Komisi v rámci organizačních procesních opatření písemně otázku, na kterou Komise odpověděla.

20.

Vzhledem k tomu, že nebylo požadováno jednání, byla po všeobecné schůzi Soudního dvora konané dne 4. listopadu 2008 věc připravena ke zpracování tohoto stanoviska.

21.

Rada i Komise se domnívají, že článek 11 nařízení č. 320/2006 je třeba vykládat v tom smyslu, že také kvóta na cukr, která nemohla být v důsledku preventivního stažení z trhu podle čl. 3 nařízení č. 493/2006 účinně využita, musí být součástí vyměření dočasné restrukturalizační částky.

22.

Litevská vláda zastává opačný názor. Podle ní by měl být výraz „kvóta“ v článku 11 nařízení č. 320/2006 vykládán v tom smyslu, že se jedná o kvótu, která je podnikům skutečně k dispozici v dotčeném hospodářském roce, tj. kvóta vzniklá v důsledku preventivního stažení z trhu.

23.

Rada zejména tvrdí, že pouze výklad článku 11 nařízení č. 320/2006, který navrhla, zohledňuje účel a znění tohoto ustanovení. Z toho jasně vyplývá, že restrukturalizační částka má být vyměřena na tunu kvóty přidělené podniku pro hospodářský rok, přičemž úplně nebo částečně vyloučeny by měly být pouze podniky, které se definitivně vzdaly svých kvót nebo skončily s produkcí. Vybrané částky slouží jakožto účelově vázané příjmy k financování podpory na restrukturalizaci a zajišťují rozpočtovou stabilitu a neutralitu podle zákonodárce Společenství.

24.

Ohledně platnosti tohoto ustanovení Rada poznamenává, že stažení z trhu sleduje legitimní cíl reformy společné organizace trhu v odvětví cukru, totiž zachování strukturální rovnováhy na cenové hladině blízké referenční ceně. Obdobně článek 3 nařízení č. 493/2006 upravuje preventivní stažení z trhu jako přechodné opatření přijímané za účelem zvýšení rovnováhy na trhu Společenství, aniž by v hospodářském roce 2006/07 vznikly nové zásoby cukru. Negativní účinek stažení z trhu je pro podnik ve srovnání s celkovým pozitivním účinkem na trh s cukrem ve Společenství nepatrný. Díky neexistenci nadvýroby může být celková cenová hladina udržována blízko referenční ceně, z čehož mají nakonec prospěch všechny podniky zůstávající na trhu.

25.

Rada popírá, že by došlo k jakémukoliv porušení zásady zákazu diskriminace, a zdůrazňuje, že každý podnik musí platit restrukturalizační částku na základě jemu přidělených kvót. Přidělování kvót a jejich následná správa členskými státy, jakož i koeficienty používané podle článku 3 nařízení č. 493/2006 jsou zaměřeny na to, aby se v každém členském státě stejným způsobem snižovala nadbytečná produkce tak, aby bylo dosaženo rovnováhy v celém Společenství. V případě dvou podniků usazených ve dvou členských státech se jedná o rozdílné situace, s nimiž nemůže být zacházeno stejně. V každém případě je rozdílné zacházení objektivně ospravedlněno smyslem a účelem úpravy koeficientů.

26.

Ohledně výkladu článku 11 nařízení č. 320/2006 uvádí Komise v podstatě stejné argumenty jako Rada.

27.

Pokud se jedná o platnost tohoto ustanovení, Komise především tvrdí, že ani žalobce, ani předkládající soud nijak nezpochybnili přípustnost cílů sledovaných reformou v odvětví cukru z roku 2006. Kromě toho je podle Komise vhodné a správné, aby takové množství cukru, které v důsledku jiných tržních mechanismů, zejména stažení z trhu, ještě nebylo definitivně staženo z trhu, nebylo možné prodat v dotčeném hospodářském roce v rámci režimu kvót, nebylo vyloučeno z restrukturalizační částky.

28.

Zaprvé financování podpor určených k restrukturalizaci je možné zajistit pouze tehdy, pokud je k dispozici dopředu předvídatelný základ výpočtu. Zadruhé, upuštění od kvót podle článku 3 nařízení č. 493/2006 nelze klást na roveň stažení z trhu podle článku 19 nařízení č. 318/2006. V prvním případě se jedná o dlouhodobé opatření s ohledem na strukturální změny na trhu, zatímco druhé opatření je krátkodobou úpravou na podporu cen, které nepřispívá k restrukturalizaci trhů v odvětví cukru. Zatřetí, hospodářské důsledky zahrnutí množství cukru dotčeného stažením do základu výpočtu dočasné restrukturalizační částky jsou omezené. Navíc společnosti, jako je žalobkyně, měly možnost minimalizovat přímé hospodářské důsledky stažení v hospodářském roce 2006/2007, nebo jim mohly úplně zabránit. Komise již dne 3. února 2006 prostřednictvím sdělení v Úředním věstníku ( 5 ) upozornila pěstitele cukrové řepy a výrobce cukru, že s ohledem na očekávanou situaci na trhu Společenství v odvětví cukru využije Radou poskytnuté možnosti stáhnout cukr jako přechodné opatření. Nařízení č. 493/2006, kterým Komise stanovila stažení pro hospodářský rok 2006/2007, bylo vyhlášeno v březnu 2006. Žalobkyně jakožto jediný výrobce cukru v Rakousku měla možnost snížit v dotčeném hospodářském roce svou produkci, aby zabránila převodu staženého množství cukru nebo jeho odbytu nad rámec kvóty.

29.

Pokud jde o výtku, že byla porušena zásada zákazu diskriminace, Komise uvádí, že argumentace žalobkyně se týká koeficientu pro výpočet stanoveného v čl. 3 odst. 2 písm. b) nařízení č. 493/2006, zatímco předběžná otázka se týká výlučně čl. 11 odst. 1 nařízení č. 320/2006. Bez ohledu na skutečnost, že toto stažení v hospodářském roce 2006/2007 založené na přechodném zmocnění není vůbec předmětem předběžné otázky, se Komise domnívá, že rozdílné dopady tohoto opatření nepředstavují nerovné zacházení, příp. jsou objektivně odůvodnitelné. Zohlednění skutečnosti, že bylo upuštěno od kvót na úrovni členských států, je třeba spatřovat v tom, že do skončení platnosti režimu kvót v hospodářském roce 2014/2015 budou kvóty na cukr přidělovány členským státům a těmi poté rozdělovány mezi podniky usazené na jejich území. Podle zákonodárce Společenství lze cíle restrukturalizace trhu s cukrem v přechodném období nejlépe dosáhnout organizací definitivního zrušení kvót také na úrovni členských států.

30.

Litevská vláda tvrdí, že čl. 11 odst. 1 nařízení č. 320/2006 jasně nestanoví, o kterou přidělenou kvótu, tj. původně přidělenou kvótu nebo kvótu přidělenou po preventivním stažení, se jedná. Dále se domnívá, že z čl. 11 odst. 1 druhého pododstavce nařízení č. 320/2006 nelze vyvodit, že podnik, který se nevzdal žádné kvóty, musí odvést poplatky stanovené na základě celkové původně přidělené kvóty.

31.

Dále tvrdí, že stažené množství cukru nemůže být prodáváno jako cukr podléhající kvótám a že čl. 19 odst. 3 nařízení č. 318/2006 v žádném případě neumožňuje nakládat s množstvím, o které byla kvóta v důsledku preventivního stažení snížena, jako s kvótou na cukr.

32.

Výklad článku 11 nařízení č. 320/2006 v tom smyslu, že kvótu na cukr, která nemohla být v důsledku preventivního stažení podle článku 3 nařízení č. 493/2006 využita, je třeba zohlednit při stanovení výše dočasné restrukturalizační částky, by vedl k nedůvodně vysoké finanční zátěži, a tudíž k neodůvodněnému daňovému zatížení podniků. S ohledem na rozsudek ze dne 8. května 2008, Zuckerfabrik Jülich ( 6 ), poukazuje litevská vláda na to, že i přes značnou rozhodovací pravomoc orgánů Společenství v oblasti zemědělství nesmí zatížení producentů překročit meze toho, co je nezbytné k dosažení cíle sledovaného touto daní.

33.

Takový výklad by navíc vedl k diskriminaci, zejména proto, že při provádění tohoto preventivního opatření jsou pro různé členské státy používány různé koeficienty a snížení kvót pro podniky usazené v jednom členském státu může být nakonec nižší než snížení pro podnik v jiném členském státu, a to nezávisle na jejich chování. Takový výklad by vedl k narušení hospodářské soutěže na vnitřním trhu a k neodůvodněnému nerovnému zacházení s těmi podniky, které se nestáhly z trhu.

34.

Nařízeními Rady č. 318/2006 a č. 320/2006 a nařízením Komise č. 493/2006 zahájil zákonodárce Společenství rozsáhlou reformu organizace evropského trhu s cukrem. Touto novou právní úpravou, která vstoupila v platnost dne 1. července 2006, byl tento téměř 40 let ( 7 ) nezměněný systém začleněn do obecné reformy společné zemědělské politiky (SZP) ( 8 ).

35.

Cílem této reformy je zajistit dlouhodobě udržitelnou budoucnost výroby cukru v Evropské unii, podpořit její konkurenceschopnost a tržní orientaci a posílit postavení Evropské unie na probíhajících světových obchodních jednáních. Klíčovými body reformy jsou snížení zaručené minimální ceny za cukr, kompenzační platby zemědělcům a restrukturalizační fond jako podnět k ukončení výroby pro méně konkurenceschopné výrobce cukru. Restrukturalizace je financována tím, že za každou kvótu na sladidla se vybírá zvláštní restrukturalizační částka.

36.

Projednávaná věc se zaměřuje na právní posouzení způsobů výpočtu restrukturalizační částky, jejichž legalita byla napadena žalobkyní jako osobou povinnou tuto částku zaplatit. Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce je třeba chápat v tom smyslu, že první předběžná otázka je zaměřena na výklad článku 11 nařízení č. 320/2006 jako právního základu Společenství pro vydání napadeného rozhodnutí členskými státy, zatímco druhá předběžná otázka je zaměřena na posouzení platnosti těchto ustanovení.

37.

Pokud jde o první předběžnou otázku, je třeba připomenout, že znění ustanovení vykládané v souladu s tradičními zásadami výkladu představuje výchozí bod a zároveň i hranici každého výkladu ( 9 ). Mezi další metody výkladu, které osoba aplikující právo musí v souladu s judikaturou Soudního dvora používat, aby mohla určit obsah ustanovení práva Společenství, patří systematický, teleologický a historický výklad.

38.

Z článku 11 odst. 1 nařízení č. 320/2006 jasně vyplývá, že „podniky, kterým byla kvóta přidělena“, musí za každý hospodářský rok zaplatit „za tunu kvóty“ dočasnou restrukturalizační částku. Toto ustanovení výslovně nehovoří o části kvóty, pro kterou výrobce skutečně vyrobil cukr, z čehož zjevně vychází žalobkyně, nýbrž hovoří o celkové, danému podniku přidělené kvótě ( 10 ). Na tuto skutečnost správně poukázala Rada i Komise. Toto ustanovení tedy váže povinnost platit dočasnou restrukturalizační částku výlučně na přidělení kvóty v dotčeném hospodářském roce, bez jakéhokoli rozlišování a bez ohledu na další osud skutečně vyrobeného množství cukru. Změny kvóty tudíž podle tohoto výkladu nejsou při výpočtu dočasné restrukturalizační částky relevantní.

39.

Jediná výjimka v druhém pododstavci tohoto ustanovení, který upravuje osvobození od platby dočasné restrukturalizační částky, se výslovně týká pouze těch kvót, „kterých se podnik vzdal od daného hospodářského roku v souladu s čl. 3 odst. 1“. Je tím myšleno konečné vzdání se kvóty nebo jejích částí podle čl. 3 odst. 1 nařízení č. 320/2006, které se s ohledem na jeho znění nevztahuje na stažení z trhu podle článku 19 nařízení č. 318/2006 a nemůže být s ním zaměňováno.

40.

Při srovnání mechanismu vzdání se kvót a postupů při stažení z trhu je zřejmé, že tyto se značně liší ve způsobu fungování i ve svém účelu. Zatímco obsahem prvně uvedeného mechanismu je konečné vzdání se kvóty, včetně demontáže nebo uzavření výrobního zařízení, z druhého vyplývá pouze dočasné stažení určitého množství cukru z trhu, jeho uskladnění nebo jeho prodej mimo režim kvót. Tento rozdíl ve způsobu fungování vyplývá z odlišného normativního předmětu příslušných ustanovení.

41.

Sociálně a ekologicky udržitelné vzdání se kvót ze strany méně konkurenceschopných výrobců cukru je jedním z nástrojů používaných při restrukturalizaci cukrovarnického průmyslu zamýšlené nařízením č. 320/2006. Z prvního a pátého bodu odůvodnění tohoto nařízení je zřejmé, že platba restrukturalizační podpory by měla představovat účinnou ekonomickou pobídku pro cukrovarnické podniky s nejnižší produktivitou, aby zastavily výrobu cukru podléhajícího kvótám a vzdaly se dotčených kvót. Tato podpora by podle zákonodárce Společenství měla umožnit jednak snížení výroby v rozsahu potřebném pro dosažení rovnováhy na trhu ve Společenství, a jednak značné snížení nerentabilní výrobní kapacity. Proto jsou tyto částky ve čtvrtém bodě odůvodnění označeny jako „účelově vázané příjmy“, které jsou odlišné od obvyklých plateb v rámci společné organizace trhu v odvětví cukru.

42.

Restrukturalizace cukrovarnického průmyslu slouží k dosažení dlouhodobých politických cílů Společenství, které v souladu s prvním bodem odůvodnění nařízení č. 320/2006 spočívají v dosažení souladu mezi systémem výroby cukru a obchodováním s ním ve Společenství a mezinárodními požadavky ( 11 ) a v zajištění jeho konkurenceschopnosti do budoucna.

43.

V případě stažení z trhu se jedná naopak o nástroj na podporu cen, jehož cílem je, v souladu s čl. 19 odst. 1 nařízení č. 318/2006 a jeho bodem 22 odůvodnění, udržení strukturální rovnováhy na cenové hladině blízké referenční ceně. Obdobně článek 3 nařízení č. 493/2006 upravuje preventivní stažení z trhu jako přechodné opatření přijímané za účelem zvýšení rovnováhy na trhu Společenství, aniž by v hospodářském roce 2006/07 vznikly nové zásoby cukru.

44.

Na první předběžnou otázku je tudíž třeba odpovědět tak, že čl. 11 odst. 1 nařízení č. 320/2006 je třeba vykládat v tom smyslu, že také kvóta na cukr, která nemůže být v důsledku preventivního stažení podle článku 3 nařízení č. 493/2006 ze dne 27. března 2006 využita, musí být součástí vyměření dočasné restrukturalizační částky.

45.

V řízení o předběžné otázce podle čl. 234 prvního pododstavce písm. b) ES, jehož cílem je přezkum platnosti aktu sekundárního práva Společenství, vymezuje předkládající soud svou předběžnou otázkou v podstatě rozsah přezkumu prováděného Soudním dvorem ( 12 ).

46.

Jak je uvedeno výše, směřuje druhá předběžná otázka výslovně k přezkumu slučitelnosti článku 11 nařízení č. 320/2006 s pravidlem vyšší právní síly, přesněji se zásadou ochrany legitimního očekávání zakotvenou právem Společenství a se zásadou zákazu diskriminace vyplývající z čl. 34 odst. 2 druhého pododstavce ES. Je však třeba poznamenat, že vyjádření uvedená v předkládacím usnesení, včetně námitek vznesených žalobkyní během jednání ( 13 ), se celkově týkají požadavku přiměřenosti a zákazu diskriminace.

47.

Při rozumném posouzení žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce je třeba vycházet z toho, že předkládající soud ve skutečnosti požaduje přezkum slučitelnosti článku 11 nařízení č. 320/2006 s oběma výše uvedenými zásadami. Proto navrhuji přeformulovat druhou předběžnou otázku v tomto smyslu.

48.

Podle zásady proporcionality, která je jednou z obecných právních zásad Společenství, a zejména v oblasti SZP byla již mnohokrát potvrzena judikaturou Soudního dvora, se stanoví, že akty orgánů Společenství nesmí překročit meze toho, co je přiměřené a nezbytné k dosažení cílů sledovaných dotčenou právní úpravou. Přitom platí, že pokud se nabízí volba mezi vícero přiměřenými opatřeními, je třeba zvolit nejméně omezující opatření; způsobené nepříznivé následky dále nesmí být nepřiměřené vzhledem ke sledovaným cílům ( 14 ).

49.

Soudní dvůr však současně konstatoval, že zákonodárce Společenství má v oblasti společné zemědělské politiky širokou posuzovací pravomoc, která odpovídá politické odpovědnosti, kterou mu přiznávají články 34 ES až 37 ES. Při provádění SZP, zejména v odvětví cukru, přitom musí zákonodárce Společenství posuzovat složité hospodářské situace, jakož i přijímat rozhodnutí ekonomické, politické a sociální povahy ( 15 ). Soudní dvůr tudíž konstatoval, že soudní přezkum se musí omezit na ověření, zda dotčené opatření není stiženo zjevným nesprávným posouzením nebo zneužitím pravomoci, nebo zda dotčený orgán zjevně nepřekročil hranice své posuzovací pravomoci ( 16 ).

50.

Soudní dvůr konstatoval, že pokud jde o soudní přezkum souladu se zásadou proporcionality, ze široké posuzovací pravomoci vyplývá, že legalita opatření přijatého v oblasti SZP může být dotčena pouze tehdy, je-li zjevně nepřiměřené ve vztahu k cíli, který příslušný orgán sleduje ( 17 ). Nejde tedy o to zjistit, zda opatření přijaté zákonodárcem bylo jediným nebo nejlepším možným opatřením, ale o to, zda bylo zjevně nepřiměřené ( 18 ).

51.

Jak generální advokátka E. Sharpston správně uvedla ve svém stanovisku ze dne 14. června 2007 ve věci Zuckerfabrik Jülich ( 19 ), nelze tuto judikaturu chápat tak, že Soudní dvůr zamýšlel poskytnout zákonodárci Společenství carte blanche. Soudní dvůr nijak nevyloučil soudní přezkum výkonu široké posuzovací pravomoci orgány Společenství. Jestliže by takový přezkum měl mít nějaký význam, musí být možné, aby Soudní dvůr v určitých případech mohl zasáhnout, například když jsou výrobci nepřiměřeně zatěžováni příliš vysokými platbami.

52.

Dále je třeba zkoumat, zda s ohledem na všechny uvedené skutečnosti je povinnost výrobců platit restrukturalizační částku podle článku 11 nařízení č. 320/2006 přiměřená k dosažení sledovaných cílů nebo zda nepředstavuje nepřiměřené zatížení výrobců.

53.

Aniž by se předkládající soud podrobněji zabýval pochybnostmi ohledně platnosti článku 11 nařízení č. 320/2006, odkazuje ve svém předkládacím usnesení na argumentaci žalobkyně ohledně údajného rozporu s požadavkem proporcionality. Žalobkyně v podstatě uvádí, že cukr vyrobený nad rámec výrobní hranice nemůže být v žádném případě prodáván jako cukr podléhající kvótám. S ohledem na skutečnost, že restrukturalizační částka je vypočítávána na základě celé kvóty, bez ohledu na kvóty stažené z trhu v důsledku preventivního stažení, je skutečná čistá referenční cena na úrovni výrobců nižší než 505,50 eur a musí jí být dosaženo prodejem nižšího počtu kvót. Stažená kvóta je navíc považována za první kvótu pro příští hospodářský rok 2007/2008, a je tudíž opět zahrnuta do vyměření restrukturalizační částky. Jako poslední argument žalobkyně uvádí, že na rozdíl od cíle této úpravy uvedeného ve čtvrtém bodě odůvodnění, jímž je poskytnout výhody podnikům, které jsou povinny platit restrukturalizační částky, má naopak ten účinek, že podniky se sníženými kvótami nikdy nemají prospěch z platby restrukturalizační částky.

54.

Nejprve je třeba uvést, že žalobkyně a předkládající soud nezpochybňují legitimitu cílů sledovaných reformou společné organizace trhu v odvětví cukru z roku 2006. Nezpochybňují ani přiměřenost zákonodárcem Společenství zavedeného systému finančních pobídek, díky kterým mají být nerentabilní výrobci cukru povzbuzováni k definitivnímu vzdání se kvót. Dále není sporu o tom, že systém restrukturalizace by měl být financován zbývajícími podniky na trhu, tj. těmi, které mají skutečně užitek z restrukturalizace.

55.

Bez ohledu na to se mi z dnešního pohledu zdá správné a účelné, aby restrukturalizační částku hradily výlučně ty podniky, které chtějí a mohou pokračovat ve výrobě cukru v rámci hospodářské soutěže, zejména proto, že mají skutečný užitek ze stažení méně výkonných soutěžitelů a s tím souvisejících změn trhu. Stejně tak je správné a účelné, aby méně výkonné podniky, které chtějí definitivně ukončit výrobu cukru vzdáním se kvóty, byly osvobozeny od povinnosti platit tuto částku a místo toho obdržely přiměřenou restrukturalizační podporu. V tomto ohledu lze považovat přidělení kvóty podle článku 11 nařízení č. 320/2006 za vhodné východisko pro odůvodnění povinnosti přispívat.

56.

Hlavní otázka, která v projednávané věci vyvstává, ovšem je, zda s ohledem na cíl restrukturalizace nemá být považováno za nepřiměřené, že z restrukturalizační částky není to množství cukru, které nemohlo být v dotčeném hospodářském roce prodáno v režimu kvót v důsledku jiných mechanismů, zejména stažení.

57.

Rada a Komise poukazují především na potřebu předem předvídatelného základu výpočtu k zajištění samofinancování restrukturalizačního systému. Cíl dočasného systému restrukturalizace, kterým je uspokojit všechny žádosti o podporu, nesmí být zpochybněn prvky nejistoty, jako je nedostatek finančních prostředků z restrukturalizačního fondu. Pokud by do základu výpočtu byla zahrnuta pouze množství cukru skutečně vyrobeného v režimu kvót nebo dokonce množství cukru, která byla stažena, a ne všechny přidělené kvóty, nebylo by možné tohoto cíle dosáhnout a jednotlivé žádosti by případně musely být zamítnuty.

58.

Komise dodává, že skutečnost, že restrukturalizační částka se týká kvót přidělených na abstraktním základě, a ne kvót skutečně vyrobených, vyplývá z úvahy, že i restrukturalizační podpory poskytované podnikům v případě definitivního vzdání se kvót, jsou placeny bez ohledu na skutečnost, že v důsledku stažení nemohly tyto podniky nijak využít části těchto kvót v jednom hospodářském roce.

59.

Podle mého názoru představují uvedená rozpočtová hlediska a odkaz na nezbytnost samofinancování systému restrukturalizace dostatečně přesvědčivé argumenty pro výpočet restrukturalizační částky z kvóty přidělené na abstraktním základě. Tento přístup jednak zajišťuje stabilní příjmy do restrukturalizačního fondu, ale na druhé straně také zajišťuje finanční rovnováhu mezi příjmy a výdaji, která je nejen ústřední zásadou rozpočtového práva Společenství, ale je také nezbytností ( 20 ), uvědomíme-li si, že restrukturalizační podpora, na kterou má v zásadě nárok každý výrobce, je vypočítána také na základě kvót přidělených na abstraktním základě. Jestliže je třeba předcházet jednostrannému zvýšení nákladů, jež je doprovázeno nedostatečným financováním restrukturalizačního fondu, pak je logické, že budou stanovena jednotná kritéria pro výpočet restrukturalizační částky a restrukturalizační pomoci.

60.

V odpovědi na písemnou otázku Soudu Komise předložila důkaz ve formě svého dopisu ze dne 11. prosince 2008, ke kterému je přiložen přehled odhadovaných a skutečných příjmů a výdajů restrukturalizačního fondu, který potvrzuje samofinancování systému restrukturalizace, přičemž předpokládané, příp. skutečné příjmy příliš nepřekračují výdaje ( 21 ).

61.

Komise a Rada dále poukazují na rozdíly mezi stažením jako krátkodobou úpravou na podporu cen a vzdání se kvót jako dlouhodobější opatření s ohledem na strukturální změny na trhu. Jak správně uvádějí, stažení z trhu neznamená definitivní ztrátu kvóty ( 22 ). Je pravda, že podnik nemůže prodat množství cukru, které bylo staženo v dotčeném hospodářském roce, v režimu kvót. Zůstává mu přesto část kvóty. Může se rozhodnout, zda tuto část kvóty prodá na světovém trhu ( 23 ), nebo zda ji převede do dalšího hospodářského roku. Ve druhém případě může být kvóta opět využita v rámci režimu kvót, jelikož konkrétní množství cukru, které bylo v prvním hospodářském roce staženo, je považováno za první množství vyrobené v následujícím hospodářském roce. Toto výslovně vyplývá z čl. 19 odst. 3 nařízení č. 318/2006.

62.

Na rozdíl od názoru žalobkyně vyjádřeného v předkládacím usnesení ( 24 ) nevyplývá pro výrobce cukru v důsledku povinnosti přispívat podle článku 11 nařízení č. 320/2006 žádné další zatížení, jelikož mechanismus stažení podle článku 3 nařízení č. 493/2006 nevede podle vysvětlení Komise k tomu, že stejná kvóta ve dvou po sobě jdoucích hospodářských letech podléhá poplatkům. Každý hospodářský rok je posuzován samostatně, přičemž v každém hospodářském roce podléhá celá přidělená kvóta dočasné restrukturalizační částce. Přitom není relevantní, zda se v případě konkrétního množství cukru jedná o cukr vyrobený v prvním nebo následujícím hospodářském roce.

63.

Komise a Rada dále uvádějí, že případné negativní hospodářské důsledky zahrnutí cukru dotčeného stažením do základu výpočtu dočasné restrukturalizační částky jsou omezené a jsou vyrovnány výhodami vyplývajícími ze stažení.

64.

S žalobkyní je sice třeba souhlasit v tom, že je možné, že cukr vyrobený v důsledku stažení nad výrobní hranici, který může být prodán jako cukr podléhající kvótám jen v následujícím hospodářském roce, nebude vždy způsobilý dosáhnout referenční ceny. Rada v tomto ohledu nicméně poukazuje na to, že jelikož intervenční cena byla reformou společné organizace trhu v odvětví cukru v roce 2006 zrušena, nařízení č. 318/2006 již nezaručuje prodej za referenční ceny. Článek 18 odst. 2 tohoto nařízení navíc stanoví, že intervenční cena za cukr podléhající kvótám činí 80 %, a nikoli 100 % referenční ceny.

65.

Výrobce se tudíž nemůže spoléhat na to, že vždy dosáhne referenční ceny. Prodej cukru závisí na mnoha hospodářských faktorech. Skutečná tržní cena se především řídí nabídkou a poptávkou, takže za určitých okolností může výrobce za cukr stažený z trhu dosáhnout vyšší než referenční cenu.

66.

Dále musím souhlasit s tvrzeními Rady a Komise, podle kterých je stažení nakonec pro výrobce výhodné. Jak již bylo uvedeno ( 25 ), cílem mechanismu stažení z trhu je udržení ceny cukru na úrovni blížící se referenční ceně, tudíž na úrovni vyšší, než je intervenční cena. Každá ztráta vzniklá v přímé souvislosti se stažením je v důsledku právě tohoto opatření vždy nepřímo vyrovnána všeobecným růstem ceny cukru podléhajícího kvótám.

67.

Jako neobhajitelné je třeba odmítnout tvrzení žalobkyně, že stažení se týká především konkurenceschopných výrobců. Spíše platí, že stažení se týká všech podniků, kterým byly přiděleny kvóty. Toto určující kritérium je samo o sobě neutrální, jelikož nerozlišuje mezi produktivitou a konkurenceschopností dotčených podniků. Na všechny podniky, bez ohledu na jejich produktivitu, se tudíž vztahují stejné soutěžní podmínky. Tvrzení o diskriminačním znevýhodnění a narušení hospodářské soutěže jsou tudíž neopodstatněná.

68.

Nehledě na to nejsou podniky, jako je podnik žalobkyně, ve vlastním zájmu vyňaty z všeobecné povinnosti řádné péče ( 26 ), na základě které mají zejména povinnost pokud možno odvrátit případné nepříznivé hospodářské důsledky stažení. To zahrnuje přijetí všech nezbytných opatření, včetně vhodného přizpůsobení výroby, jakmile je prostřednictvím sdělení Komise oznámeno stažení. Komise tak dne 3. února 2004 sdělením v Úředním věstníku ( 27 ) upozornila, že s ohledem na očekávanou situaci na trhu Společenství v odvětví cukru v hospodářském roce 2006/2007 využije Radou poskytnuté možnosti stáhnout cukr z trhu jako přechodné opatření. Nařízení č. 493/2006, kterým Komise nařídila stažení pro hospodářský rok 2006/2007, bylo zveřejněno v březnu 2006. Žalobkyně tudíž měla možnost snížit v tomto období svou produkci v dotčeném hospodářském roce ( 28 ) na příslušné množství, aby zabránila převodu staženého množství cukru nebo jeho prodeje nad rámec kvóty.

69.

Z uvedeného je zřejmé, že zákonodárce Společenství při stanovení postupu výpočtu restrukturalizační částky zohlednil všechna podstatná hlediska, včetně výhod a nevýhod pro podniky.

70.

Použití kvóty přidělené na abstraktním základě podle článku 11 nařízení č. 320/2006 jako základu pro výpočet restrukturalizační částky není s ohledem na cíl restrukturalizace v odvětví cukru a s ohledem na širokou posuzovací pravomoc přiznanou zákonodárci Společenství v oblasti SZP zjevně nevhodné ani nepředstavuje nepřiměřenou zátěž výrobců.

71.

Z ustálené judikatury vyplývá, že zákaz diskriminace mezi výrobci nebo spotřebiteli uvnitř Společenství stanovený v čl. 34 odst. 2 druhém pododstavci ES vyžaduje, aby se srovnatelnými situacemi nebylo zacházeno odlišně a s odlišnými situacemi stejně, není-li takové rozdílné zacházení objektivně odůvodněno ( 29 ). Opatření přijatá v rámci společné organizace trhu, konkrétně jejich intervenční mechanismy, tudíž mohou rozlišovat pouze na základě objektivních kritérií, která zaručují rovnoměrné rozdělení výhod a nevýhod mezi zúčastněné strany, podle jednotlivých regionů, ostatních podmínek výroby nebo spotřeby, ale nikoli podle území členských států ( 30 ).

72.

Vzhledem k tomu, že se mimoto jedná o soudní přezkum způsobu provádění zákazu diskriminace stanoveného v čl. 34 odst. 2 druhém pododstavci ES, má zákonodárce v oblasti společné zemědělské politiky širokou posuzovací pravomoc, jež odpovídá politické odpovědnosti, která pro něj vyplývá z článků 34 ES až 37 ES ( 31 ).

73.

Pochybnosti předkládajícího soudu ohledně platnosti článku 11 nařízení č. 320/2006 se opírají o argumenty přednesené žalobkyní během původního řízení a uvedené v předkládacím usnesení. Žalobkyně se považuje za znevýhodněnou v důsledku preventivního stažení z trhu, které nebylo provedeno stejným způsobem pro všechny podniky, ale na základě použití koeficientů, které se v jednotlivých členských státech liší. Podle žalobkyně v původním řízení spočívá nerovné zacházení v tom, že podniky v členských státech, které byly stažením více dotčeny, mohou prodat poměrně méně cukru za referenční cenu. Tvrdí, že toto rozdílné zacházení je podporováno způsobem výpočtu restrukturalizační částky na základě přidělené kvóty, jelikož dotčené podniky tak musí prodat svou zbývající produkci cukru za ještě nižší čistou referenční cenu.

74.

Rada a Komise sice správně uvádějí, že vyjádření žalobkyně v původním řízení se týkají především nástroje preventivního stažení z trhu podle článku 3 nařízení č. 493/2006, zatímco druhá předběžná otázka se týká platnosti článku 11 nařízení č. 320/2006. Podle Komise musí být otázka předkládajícího soudu týkající se platnosti považována za bezpředmětnou, zejména pokud toto ustanovení neupravuje podrobnosti mechanismu stažení z trhu. Přesto se domnívám, že vyjádření žalobkyně v původním řízení mají pro zkoumání druhé předběžné otázky určitou relevanci. S ohledem na skutkové okolnosti původního řízení nemohou být důsledky výpočtu restrukturalizační částky na základě přidělené kvóty přesně posouzeny, pokud nejsou zohledněny účinky stažení z trhu na výrobce cukru. Všichni zúčastnění předložili k této věci svá vyjádření, čímž byl rozsah soudního přezkumu v řízení o předběžné otázce odpovídajícím způsobem rozšířen.

75.

Soudní dvůr tudíž musí při přezkumu této stížnosti zohlednit vyjádření žalobkyně v původním řízení, která se týkají platnosti článku 11 nařízení č. 320/2006.

76.

K objasnění je třeba nejprve uvést, že platby dočasné restrukturalizační částky stanovené v odstavci 1 tohoto ustanovení nepředstavují samy o sobě porušení zásady zákazu diskriminace, jelikož všechny podniky zůstávající na trhu s cukrem musí tuto částku platit na základě jim přidělených kvót. Žalobkyně navíc nic nenamítá proti tomu, že podniky, které se definitivně vzdaly svých kvót, nemusí přispívat ani do restrukturalizačního fondu.

77.

Před tím, než se budu zabývat výtkou týkající se nejednotného, a tudíž údajně diskriminačního provádění stažení, považuji za užitečné blíže objasnit způsob fungování a smysl a účel systému koeficientů.

78.

Článkem 44 nařízení č. 318/2006 zmocnila Rada Komisi k přijímání opatření k ulehčení přechodu ze situace na trhu v hospodářském roce 2005/2006 do situace na trhu v hospodářském roce 2006/2007, zejména snížením množství, které může být vyrobeno v rámci kvót. Mezi tato opatření patří také preventivní stažení upravené v článku 3 nařízení č. 493/2006.

79.

Na základě druhého odstavce se hranice podle tohoto ustanovení vypočítá vynásobením kvóty přidělené podniku podle čl. 7 odst. 2 nařízení č. 318/2006 součtem dvou koeficientů stanovených v čl. 2 odst. 3 písm. a ) a písm. b) nařízení č. 493/2006. Jak vysvětlila Komise, první koeficient, stanovený v příloze I nařízení č. 493/2006, je kombinací použití čl. 10 odst. 6 nařízení č. 1260/2001 ( 32 ) a způsobu stažení stanoveného v článku 19 nařízení č. 318/2006. Druhý koeficient přihlíží k úsilí členských států v rámci systému restrukturalizace stanoveného nařízením č. 320/2006 vzdát se v hospodářském roce 2006/2007 definitivně kvót a byl Komisí stanoven v nařízení č. 1541/2006 ( 33 ).

80.

Vyjádření žalobkyně se zjevně týkají použití koeficientu uvedeného v čl. 3 odst. 2 písm. b) nařízení č. 493/2006.

81.

Podle souhlasných vyjádření Komise a žalobkyně ( 34 ) je při použití tohoto koeficientu v přechodném roce 2006/2007 je hranice v hospodářském roce 2006/2007 tím vyšší, čím vyšší je počet kvót, kterých se podniky na základě čl. 3 odst. 1 nařízení č. 320/2006 definitivně vzdaly. Jinak řečeno, účinkem použití tohoto koeficientu na přechodný rok 2006/2007 je, že podniky v členských státech, ve kterých byl definitivně zrušen menší počet kvót, mohou v režimu kvót prodat méně cukru, než kdyby byly usazeny v členském státě, ve kterém byl definitivně zrušen větší počet kvót.

82.

Stanovení hranice stažení předpokládá komplexní výpočet, který zohledňuje uvedené koeficienty, ale i kvóty přidělené v konečném výsledku každému podniku. Jednotlivé kvóty jsou přidělovány podle čl. 7 odst. 2 nařízení č. 318/2006 příslušnými členskými státy na základě vnitrostátních kvót stanovených Radou.

83.

Jelikož jsou při posouzení zatížení jednotlivých podniků v souvislosti se stažením důležitá hlediska jak práva Společenství, tak i vnitrostátního práva, vyvstává otázka, zda referenční rámec pro posouzení otázky, zda se jedná o nerovné zacházení s dotčenými podniky, má být stanoven na úrovni Společenství nebo na úrovni jednotlivých členských států.

84.

Podle ustálené judikatury Soudního dvora musí členské státy při provádění pravidel Společenství, a zejména v případě, že jim tato pravidla umožňují volbu mezi různými způsoby provedení nebo různými postupy, dodržovat zásadu stanovenou v čl. 34 odst. 2 ES ( 35 ). Zákaz diskriminace jakožto objektivní právní pravidlo platí tudíž nejen pro zákonodárce Společenství, kterému je především určeno, ale také pro členské státy, pokud vyvíjejí činnost, např. při výkonu pravomoci přiznané na základě zmocnění obsaženého v nařízení Společenství nebo při jeho provádění ( 36 ).

85.

Domnívám se, že v projednávané věci musí být referenční rámec pro posouzení existence rozdílného zacházení stanoven na úrovni Společenství, nikoliv na úrovni členských států. Rozhodujícím faktorem je podle mého názoru skutečnost, kterému rozhodujícím orgánu má být nerovné zacházení nakonec přičítáno. Musím souhlasit s Komisí, že zmocnění k přidělování kvót obsažené v čl. 7 odst. 1 nařízení č. 318/2006 přiznává ve skutečnosti jednotlivým členským státům určitou rozhodovací pravomoc při stanovení průmyslové politiky. Z právního pohledu činnost přičitatelná zákonodárci Společenství skutečně existuje, zejména proto, že Rada a Komise stanovily základ pro jednotné snížení nadbytečné produkce ve všech členských státech tím, že stanovily koeficienty a kvóty pro jednotlivé členské státy. Rozhodovací pravomoc členských států, například při přerozdělování nebo snižování kvót, na které poukazuje Komise, však nemůže zakrýt skutečnost, že to byl nakonec zákonodárce Společenství, kdo přijal příslušná rozhodnutí ohledně uspořádání trhu s cukrem. Vytvořil jednotnou organizaci trhu s cukrem pro celé Společenství, na jehož území lze využívat různé mechanismy pro přizpůsobení výroby, včetně v projednávané věci dotčeného preventivního stažení podle čl. 3 odst. 1 nařízení č. 493/2006.

86.

Referenční rámec pro posouzení, zda se jedná o nerovné zacházení, tudíž musí být stanoven na úrovni Společenství. Proto je za určitých okolností, jako jsou okolnosti projednávané věci, v zásadě právně možné srovnávat postavení žalobkyně s postavením podniku usazeného v jiném členském státě.

87.

Podle žalobkyně vede systém koeficientů k rozdílnému zacházení s výrobci. V této souvislosti poukazuje na jednu jí vykonstruovanou hypotetickou situaci, která ilustruje účinky tohoto systému popsané v bodě 81 tohoto stanoviska ( 37 ).

88.

Na základě této hypotetické situace žalobkyně srovnává účinky rozdílného snížení kvót ve dvou stejně velkých členských státech se stejnými kvótami rozdělenými rovnoměrně mezi dva podniky nacházející se v každé z těchto zemí. Pokud v jednom z těchto členských států zastaví jeden ze dvou podniků vyrábějících cukr zcela nebo zčásti svou výrobu a vzdá se svých kvót podle článku 3 nařízení (ES) č. 320/2006, je tak druhý podnik v tomto členském státě, který v plném rozsahu zachová výrobu cukru, tímto jednáním prvně jmenovaného podniku nepřímo zvýhodněn. Ve vztahu ke srovnatelným podnikům v jiném členském státě, kde žádný z obou podniků nezastaví nebo neomezí svou výrobu, je totiž kvóta tohoto členského státu na základě vzdání se kvóty druhým podnikem, již nemůže tento členský stát ovlivnit, snížena v menší míře. Podniky v členských státech, jež jsou výrazněji dotčeny snížením kvóty, mohly v hospodářském roce 2006/2007 prodat ve srovnání s podniky v jiných členských státech poměrně méně cukru za referenční cenu ve výši 631,9 eur za tunu. Již tuto skutečnost je podle názoru žalobkyně nutno považovat za diskriminaci ve smyslu čl. 34 odst. 2 ES.

89.

Domnívám se, že stačí připomenout, že ani jeden ze zúčastněných nijak nezpochybnil, že použití systému koeficientů má výše uvedené účinky. Nelze tudíž vyloučit, že dva podniky usazené ve dvou různých členských státech budou stažením různě dotčeny, vždy podle velikosti podílu na trhu podniku usazeného v příslušném členském státu, který se definitivně vzdal výroby. Vycházíme-li stejně jako žalobkyně z toho, že dotčené podniky jsou alespoň formálně stejné ( 38 ), pak by se za daných okolností skutečně jednalo o rozdílné zacházení.

90.

Je sporné, zda takové možné rozdílné zacházení s podniky z jednoho členského státu vůči podnikům z jiného členského státu může být objektivně odůvodněno.

91.

Na úvod je třeba konstatovat, že po bližším zkoumání mechanismu stažení a jeho účelu lze říci, že se jedná o mechanismus, který v jednotlivých případech umožňuje rozdílné zacházení. Na rozdíl od tvrzení žalobkyně jsou při stanovení hranice stažení výroby činěny rozdíly na základě výrobních podmínek panujících v příslušných členských státech, nikoliv podle jejich území. Mechanismus stažení stanovený zákonodárcem Společenství se totiž vyznačuje tím, že patřičně zohledňuje zvláštnosti výroby cukru v jednotlivých členských státech. Toho je dosaženo prostřednictvím výše popsaného způsobu fungování systému koeficientů, jakož i prostřednictvím přidělování jednotlivých kvót, což je v podstatě ponecháno na uvážení členských států. Použitá kritéria pro rozdílné zacházení jsou podle judikatury přípustná ( 39 ).

92.

Pokud jde o posouzení existence legitimního důvodu pro rozdílné zacházení, je třeba odkázat na judikaturu Soudního dvora ( 40 ), podle které má Komise při intervenci na trhu širokou rozhodovací pravomoc, která vylučuje jakýkoliv automatismus a musí být vykonávána s ohledem na cíle hospodářské politiky stanovené platným nařízením upravujícím společnou organizaci trhu v odvětví cukru. Z toho Soudní dvůr došel k závěru, že při přezkumu přiměřenosti výkonu této pravomoci nemohou soudy nahradit zjištění příslušných orgánů svými vlastními. Musí se tudíž omezit na přezkum, zda je příslušné posouzení zjevně nesprávné nebo zda nedošlo ke zneužití pravomoci. Obdobné musí platit pro soudní přezkum rozdílného zacházení přičítaného Komisi ( 41 ).

93.

Při zkoumání otázky odůvodnění považuji za relevantní prohlášení Komise ( 42 ), podle kterého se zákonodárce Společenství snažil zohlednit snahy, odlišné v jednotlivých členských státech, o restrukturalizaci trhu s cukrem, jakož i další zvláštní situace v určitých členských státech.

94.

Stejně tak považuji za relevantní prohlášení Rady ( 43 ), podle kterého Komise vytvořila koeficienty jako součást prováděcích ustanovení s cílem jednotným způsobem snížit nadbytečnou výrobu ve všech členských státech a současně dosáhnout rovnováhy ve výrobě v celém Společenství. Podle Rady musí být nástroje na úpravu trhu, jako je stažení, používány rozdílně s ohledem na okolnosti tak, aby bylo dosaženo strukturální rovnováhy ve Společenství. Pokud se podnik usazený v členském státě dobrovolně vzdá svých kvót, pak již tento členský stát snížil svou výrobu na určitou úroveň. Naopak v členském státě, ve kterém již byly kvóty pro produkci zcela využity, je v souladu s vyjádřením Rady potřeba použít mechanismus stažení, aby byly poměrně sníženy kvóty přidělené členskému státu.

95.

Cíl poměrného snížení přidělené výrobní kvóty s ohledem na výrobu cukru v každém členském státě tak, aby byly jednotně stabilizovány ceny v celém Společenství, může podle mého názoru naprosto odůvodnit diferencovaný přístup při provádění stažení jednak proto, že je v souladu se zásadou jednotnosti na evropském vnitřním trhu, která vyžaduje společné tarify pro regulované výrobky ( 44 ), a jednak proto, že stažení je výhodné pro všechny výrobce cukru ve Společenství, včetně žalobkyně.

96.

Naproti tomu nelze zákonodárci Společenství vytýkat, že při výkonu své rozhodovací pravomoci při úpravě stažení uplatňuje rozdílný přístup, při kterém zohledňuje situaci v každém členském státě, především jednotlivé kvóty přidělené podnikům na základě čl. 7 odst. 2 nařízení č. 318/2006 a podíl kvót, kterých se podniky podle čl. 3 odst. 1 nařízení č. 320/2006 definitivně vzdaly.

97.

Diferencovaný přístup je nutný jednak z organizačních důvodů, jelikož členské státy díky důkladné znalosti příslušných výrobních struktur a výrobních podmínek mohou lépe posoudit způsobilost výrobců cukru k získání podpory podle určitých objektivních kritérií, jako je regionální specializace ( 45 ) a konkurenceschopnost. Prostřednictvím kontroly výroby cukru stanovením priorit přispívají členské státy vlastně k dosažení cíle restrukturalizace na úrovni Společenství.

98.

Dále souhlasím s Radou, že je nutné stanovit různě nízkou hranici pro stažení podle výše podílu kvót, kterých se podniky definitivně vzdaly. S ohledem na potřebu poměrného snížení výroby cukru v celém Společenství se zdá důvodné stanovení vyšší hranice pro stažení v těch členských státech, ve kterých již byla výroba snížena na určitou úroveň. Naopak je nezbytné stanovit nižší hranici stažení v tom členském státě, ve kterém nebyla využita možnost finanční podpory v případě vzdání se kvót.

99.

Po posouzení všech skutečností a argumentů předložených Soudnímu dvoru jsem dospěla k závěru, že nic nenasvědčuje tomu, že sporné používání systému koeficientů při stanovení hranice pro stažení je stiženo zjevným pochybením nebo že byla zneužita posuzovací pravomoc. Stejně tak z tohoto opatření nevyplývá, že zákonodárce Společenství překročil svou rozhodovací pravomoc.

100.

Z uvedeného vyplývá, že nedošlo k porušení zásady zákazu diskriminace, který vyplývá z čl. 34 odst. 2 druhého pododstavce ES.

101.

Na základě předchozích úvah navrhuji Soudnímu dvoru, aby na předběžné otázky Verwaltungsgerichtshof odpověděl takto: