Žaloba podaná dne 19. dubna 2007 – Aughinish Alumina v. Komise

(Věc T-130/07)

(2007/C 140/60)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Aughinish Alumina Ltd (Askeaton, Irsko) (zástupci: J. Handoll, C. Waterson, Solicitors)

Žalovaná: Komise Evropských společenství

Návrhové žádání žalobkyně

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Prostřednictvím této žaloby se žalobce domáhá částečného zrušení rozhodnutí Komise C(2007)286 konečné ze dne 7. února 2007 o osvobození minerálních olejů používaných jako palivo při výrobě oxidu hlinitého (aluminy) v regionu Gardanne, v regionu Shannon a na Sardinii od spotřební daně, které zavedly Francie, Irsko a Itálie, v rozsahu, ve kterém se týká Aufhinish Alumina Ltd (dále jen „AAL“).

AAL konstatuje, že na podporu její žaloby existuje osm důvodů pro zrušení:

Zaprvé, Komise dle žalobkyně nezohlednila, že osvobození odpovídá povaze a logice irského daňového systému a proto nepředstavuje státní podporu.

Zadruhé žalobkyně tvrdí, že Komise neprovedla řádnou analýzu relevantních trhů a jejich konkurenční struktury. Za okolností, kdy Komise sama dříve uznala, že nešlo o narušení hospodářské soutěže, a ve světle skutečnosti, že Rada schválila osvobození do 31. prosince 2006, žalobkyně tvrdí, že bylo povinností Komise prokázat, že provedla hospodářskou analýzu, která jasně prokazuje, že zde existovalo aktuální nebo hrozící narušení hospodářské soutěže. Proto žalobkyně konstatuje, že Komise neprokázala, že osvobození představuje podporu.

Zatřetí, žalobkyně uvádí, že v případě, že na osvobození bude přesto nahlíženo jako na podporu, Komise opominula nakládat s dotyčnou podporou jakožto se stávající podporou spadající pod čl. 88 odst. 1 ES. Podpora byla předmětem závazného příslibu poskytnutého před přistoupením Irska k Evropskému společenství v lednu 1983. Jelikož Komise nic nepodnikla až do 17. července 2000, uplynula desetiletá lhůta a vrácení je proto vyloučeno. Proto nemůže být na podporu nahlíženo z hlediska úpravy podpor.

Začtvrté, žalobkyně tvrdí, že Komise měla při určení, zda a jak vykoná své pravomoci podle ustanovení Smlouvy o ES o státních podporách, přihlédnout k obecným acquis v oblasti harmonizace spotřebních daní. Napadené rozhodnutí představuje vážné porušení zásady právní jistoty, neboť zpochybňuje povolení udělená Radou podle článku 93 ES na základě návrhu Komise. Navíc, Komise pochybila, když nevzala v úvahu, že opatření Rady přijatá na základě článku 93 ES představují lex specialis, který má přednost před rozporným uplatněním předpisů o státních podporách. Navíc Komise podle tvrzení žalobkyně nepoužila postupy stanovené článkem 8 směrnice 92/81/EHS – rozhodnout o státní podpoře nebo jiných otázkách nebo usilovat o zrušení relevantních rozhodnutí Rady – a tím ohrozila užitečný účinek opatření Rady.

Zapáté, žalobkyně tvrdí, že přijetím napadeného rozhodnutí Komise nevzala v úvahu základní požadavky článků 3 ES a 157 ES, tedy posílení konkurenceschopnosti průmyslu Společenství a zajištění existence jejich nezbytných podmínek.

Zašesté, určením, že 20 % osvobození představuje podporu, Komise neocenila, že žalobkyně měla mnoho povinností v oblasti životního prostředí, a nevzala v úvahu opatření, která by měla stejný motivační účinek jako má požadavek zaplatit významný poměr vnitrostátní daně.

Zasedmé žalobkyně tvrdí, že napadené rozhodnutí porušuje zásady ochrany legitimního očekávání a právní jistoty.

Zaosmé, nepřiměřeně dlouhá doba trvání řízení podle čl. 88 odst. 2 ES porušuje zásady řádné správy a právní jistoty a je dle žalobkyně o to závažnější, že Komise před zahájením řízení neučinila nic ohledně oznámení z roku 1983.