Choose the experimental features you want to try

This document is an excerpt from the EUR-Lex website

Document 62007TJ0359

    Rozsudek Soudu prvního stupně (kasačního senátu) ze dne 20. února 2009.
    Komise Evropských společenství proti Marli Bertolete a další.
    Kasační opravný prostředek - Veřejná služba - Rovné zacházení.
    Spojené věci T-359/07 P až T-361/07 P.

    Sbírka rozhodnutí – Veřejná služba 2009 I-B-1-00005; II-B-1-00021

    ECLI identifier: ECLI:EU:T:2009:40

    ROZSUDEK SOUDU

    (kasační senát)

    20. února 2009

    Spojené věci T-359/07 P až T-361/07 P

    Komise Evropských společenství

    v.

    Marli Bertolete a další

    „Kasační opravný prostředek – Veřejná služba – Smluvní zaměstnanci Úřadu pro infrastrukturu a logistiku (OIB) – Bývalí zaměstnanci podle belgického práva – Změna použitelného režimu – Rozhodnutí Komise stanovící odměnu – Rovné zacházení“

    Předmět: Kasační opravné prostředky podané proti rozsudkům Soudu pro veřejnou službu Evropské unie (druhého senátu) ze dne 5. července 2007, Bertolete a další v. Komise (F‑26/06, dosud nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí), Abarca Montiel a další v. Komise (F‑24/06, dosud nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí) a Ider a další v. Komise (F‑25/06, dosud nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí), směřující ke zrušení těchto rozsudků.

    Rozhodnutí: Rozsudky Soudu pro veřejnou službu (druhého senátu) ze dne 5. července 2007, Bertolete a další v. Komise (F‑26/06, dosud nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí), Abarca Montiel a další v. Komise (F‑24/06, dosud nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí) a Ider a další v. Komise (F‑25/06, dosud nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí) se zrušují. Kasační opravné prostředky účastníků řízení, kteří byli žalobci v prvním stupni, Marli Bertolete a 8 dalších smluvních zaměstnanců Komise, Sabriny Abarcy Montiel a 19 dalších smluvních zaměstnanců Komise, Béatrice Ider, Marie-Claire Desorbay a Lina Noschese, se zamítají. Účastníci řízení, kteří byli žalobci v prvním stupni, a Komise ponesou vlastní náklady řízení.

    Shrnutí

    1.      Úředníci – Smluvní zaměstnanci – Odměna – Pojem

    (Služební řád, článek 62 a následující; pracovní řád ostatních zaměstnanců, článek 19 a následující, článek 92, a příloha, čl. 2 odst. 2)

    2.      Úředníci – Smluvní zaměstnanci – Odměna – Náhrada za snížení odměny zaměstnancům, kteří byli dříve zaměstnání podle vnitrostátní právní úpravy

    (Pracovní řád ostatních zaměstnanců, příloha, čl. 2 odst. 2)

    3.      Úředníci – Pracovní řád ostatních zaměstnanců – Rovné zacházení – Uplatnění na přechodný režim

    1.      Vzhledem ke skutečnosti, že pojem odměna, jak je definován v článku 62 a následujících služebního řádu, který se uplatní ohledně smluvních zaměstnanců, kteří byli dříve zaměstnání podle vnitrostátní právní úpravy na základě článku 19 a následujících pracovního řádu ostatních zaměstnanců, ve spojení s jeho článkem 92, zahrnuje rodinné přídavky, je povinnost orgánů podle čl. 2 odst. 2 přílohy tohoto pracovního řádu zohlednit rozdíly jednak mezi daňovými předpisy a předpisy upravujícími oblasti sociálního zabezpečení a důchodového pojištění členského státu zaměstnání, a jednak ustanoveními, která se uplatní v případě smluvního zaměstnance, třeba vykládat v tom smyslu, že jestliže tyto orgány zamýšlí vyrovnat snížení odměny při přechodu do režimu smluvních zaměstnanců Společenství, musejí zohlednit všechny prvky zakládající tento pojem odměny. Za tímto účelem jsou tedy povinny zohlednit zvláštnosti dříve uplatnitelných vnitrostátních předpisů v oblasti daňové a v oblasti sociálního zabezpečení a důchodového pojištění, jež mohou mít vliv na výši této odměny ve smyslu služebního řádu Společenství, třebaže případné finanční výhody vyplývající z těchto zvláštností nejsou nutně součástí odměny ve smyslu vnitrostátního práva. Článek 2 odst. 2 přílohy pracovního řádu ostatních zaměstnanců tudíž orgánům ukládá, jestliže přijímají diskreční rozhodnutí o vyrovnání snížení odměny, aby při výpočtu dodatečných částek vzaly v úvahu všechny platové, daňové a sociální výhody vyplývající z vnitrostátního práva, které v použitelném právu Společenství spadají pod pojem odměna. Proto skutečnost, že orgán do výpočtu dodatečných částek přiznaných dotčeným zaměstnancům zahrnul rodinné přídavky ve smyslu vnitrostátního práva, které jsou sociální dávkou vyplácenou státem, a nikoli odměnou vyplácenou zaměstnavatelem, představuje správné uplatnění čl. 2 odst. 2 přílohy pracovního řádu ostatních zaměstnanců.

    (viz body 45 až 47)

    Odkazy: Soudní dvůr, 7. května 1987, Komise v. Belgie, 186/85, Recueil, s. 2029, body 26 a 29; Soudní dvůr, 7. května 1987, Komise v. Německo, 189/85, Recueil, s. 2061, bod 18

    2.      Pro účely uplatnění zásady rovného zacházení při určování dodatečných částek, jež mají být přiznány zaměstnancům, kteří byli dříve zaměstnáni podle vnitrostátních právních předpisů po jejich přechodu do režimu smluvních zaměstnanců Společenství, je orgán povinen porovnat dotčené situace s ohledem na cíl čl. 2 odst. 2 přílohy pracovního řádu ostatních zaměstnanců tak, aby byla zachována dřívější úroveň odměny, jak je definována ve služebním řádu, to znamená celková dřívější odměna včetně rodinných přídavků, a musí být převedena na odměnu ve smyslu služebního řádu. Toto porovnání s ohledem na účel použitelných ustanovení a pojem odměny podle služebního řádu Společenství tak zahrnuje povinnost orgánu zohlednit danou rodinnou situaci dotyčných osob, a zejména skutečnost, zda mají děti či nikoli. Jak ze skutkového, tak i z právního hlediska se přitom v okamžiku přechodu do režimu smluvního zaměstnance podle čl. 7 odst. 1 a čl. 8 odst. 1 obecných prováděcí ustanovení týkajících se přechodných opatření uplatnitelných na zaměstnance Úřadu pro infrastrukturu a logistiku v Bruselu rodinná a platová situace osoby, která má jedno nebo několik dětí, zásadně liší od situace bezdětné osoby, jelikož posledně uvedená osoba nemá nárok – na základě předchozího smluvního režimu podle vnitrostátních právních předpisů, ani smluvního režimu podle služebních právních předpisů Společenství – na rodinné přídavky pro vyživované děti, představující zvláštní složku odměny. Naopak rozdílná rodinná a platová situace obou těchto skupin osob představuje relevantní rozlišující kritérium, které orgán nemůže legálně opomenout s ohledem na cíl použitelné právní úpravy.

    (viz body 50 a 51)

    3.      Uplatnění zásady rovného zacházení na přechodný režim předpokládá, že orgán zohlední osobní situaci všech dotčených osob v konkrétním okamžiku změny jejich statutu, jež je událostí představující významný předěl, který může zásadně změnit všechny jejich práva a povinnosti. Kdyby tomu bylo jinak, orgány Společenství by musely v zájmu dodržení zásady rovného zacházení v takovéto situaci, kdy došlo ke změně postavení dotčených osob ad hoc, zohlednit při přijímání opatření obecné povahy hypotetický vývoj osobní situace každé z těchto dotčených osob, což by na tyto orgány kladlo nadměrné a stěží splnitelné požadavky týkající se výhledového a srovnávacího přezkumu. Toto posouzení však není nijak dotčeno nezbytností pravidelně ověřovat osobní situaci dotčených zaměstnanců a případně napravit budoucí nerovnosti mezi osobami nacházejícími se v tomto pozdějším okamžiku v podobných nebo totožných situacích.

    (viz bod 54)

    Odkazy: Soud, 14. února 2007, Simões Dos Santos v. OHIM, T‑435/04, Sb. rozh. s. II‑0000, bod 90 a následující

    Top