Spojené věci T-102/07 a T-120/07

Freistaat Sachsen (Allemagne) a další

v.

Evropská komise

„Státní podpory – Podpora poskytnutá Německem ve formě nabytí podílu a ve formě záruk za půjčky – Rozhodnutí prohlašující podporu za neslučitelnou se společným trhem – Obecný režim podpor schválený Komisí – Pojem ‚podnik v nesnázích‘ – Pokyny pro státní podpory na záchranu a restrukturalizaci podniků v nesnázích – Částka podpory – Povinnost uvést odůvodnění“

Shrnutí rozsudku

1.      Podpory poskytované státy – Obecný režim podpor schválený Komisí – Individuální podpora prezentovaná jako podpora spadající do rámce schválení – Přezkum Komisí

(Články 87 ES a 88 ES)

2.      Podpory poskytované státy – Zákaz – Odchylky

(Článek 87 odst. 1 a 3 ES a čl. 88 odst. 3 ES; sdělení Komise 1999/C 288/02, bod 3)

3.      Podpory poskytované státy – Zákaz – Odchylky – Sdělení Komise o rámci Společenství pro státní podpory podnikům v nesnázích

(Sdělení Komise 1999/C 288/02, body 4 až 6)

4.      Akty orgánů – Odůvodnění – Povinnost – Rozsah – Rozhodnutí Komise v oblasti státních podpor – Výpočet výše podpory podniku v nesnázích

(Články 87 ES a 253 ES; sdělení Komise 97/C 273/03)

1.      Komise, zabývá-li se individuální podporou, která byla údajně poskytnuta na základě dříve schváleného režimu, nemůže tuto podporu bez dalšího zkoumat ve vztahu ke Smlouvě. Před zahájením jakéhokoli řízení musí nejprve přezkoumat, zda podpora spadá do obecného režimu a zda splňuje podmínky stanovené v rozhodnutí schvalujícím tento režim. Pokud by Komise nepostupovala tímto způsobem, mohla by v rámci přezkumu každé individuální podpory vzít zpět rozhodnutí schvalující režim podpor, které již předpokládalo přezkoumání s ohledem na článek 87 ES. Podporu, která představuje striktní a předvídatelné použití podmínek stanovených v rozhodnutí schvalujícím obecný režim, je tedy nutno považovat za existující podporu, která nemusí být oznámena Komisi ani přezkoumána s ohledem na článek 87 ES.

Rozhodnutí Komise, kterým se konstatuje slučitelnost podpory s dotyčným režimem, spadá do výkonu její povinnosti dbát nad používáním článků 87 ES a 88 ES. Z tohoto důvodu nepředstavuje přezkum slučitelnosti podpory s tímto režimem ze strany Komise iniciativu překračující rámec jejích pravomocí. Proto nemůže být posouzení Komise omezeno posouzením vnitrostátních orgánů, které podporu poskytly.

(viz body 59–60, 62, 136)

2.      Z bodu 3 pokynů pro státní podpory na záchranu a restrukturalizaci podniků v nesnázích, jimiž se Komise mohla vybavit pro účely výkonu široké posuzovací pravomoci, kterou má v rámci použití čl. 87 odst. 3 ES, a kterými je vázána, vyplývá, že „[s]tátní podpora na záchranu podniků v nesnázích od konkurzu a pomoc při jejich restrukturalizaci může být považována za oprávněnou pouze za určitých podmínek“. Právě z tohoto důvodu uvedené pokyny stanoví povinnost předchozího oznámení Komisi každého financování poskytnutého nebo zaručeného státem pro podnik ve finančních nesnázích.

V rámci schváleného režimu regionálních podpor nelze přijmout zvláštní definici pojmu podniku v nesnázích. Připuštění paralelní existence různých definic pojmu podniku v nesnázích by totiž mohlo vést k situaci, ve které by podnik, který je v nesnázích podle uvedených pokynů, mohl přesto být příjemcem státní podpory bez povinnosti oznámení a bez nutnosti dodržení těchto pokynů. Taková situace by byla v rozporu se strukturou čl. 87 odst. 1 až 3 ES a čl. 88 odst. 3 ES, tak jak je uvedena ve zmíněných pokynech.

(viz body 74, 76)

3.       Bod 4 pokynů Společenství pro státní podpory na záchranu a restrukturalizaci podniků v nesnázích se omezuje na obecné uvedení, že se považuje za podnik v nesnázích takový podnik, který není schopen prostřednictvím zdrojů svých či prostředků získaných od svých vlastníků/akcionářů nebo věřitelů zastavit ztráty, které ho bez vnějšího zásahu orgánů veřejné moci během krátkého či střednědobého období téměř jistě přivedou k úpadku. Mimoto ze znění bodů 5 a 6 uvedených pokynů vyplývá, že ačkoliv se podnik považuje za podnik v nesnázích „v každém případě“ tehdy, zmizela-li podstatná část jeho základního kapitálu, může být prokázáno také jinými důkazy, jaké jsou uvedeny v bodě 6, že se nachází ve finančních nesnázích ve smyslu těchto pokynů, i když neztratil podstatnou část svého základního kapitálu.

Významné snížení základního kapitálu tak představuje velmi závažný faktor naznačující, že se podnik nachází v nesnázích. Krom toho existuje určitý počet hospodářských faktorů, jejichž neúplný výčet se nachází v bodě 6 uvedených pokynů, které mohou rovněž prokázat existenci takového stavu, a to i v případě, kdy nedošlo ke ztrátě podstatné části základního kapitálu nebo k platební neschopnosti ve smyslu bodu 5 týchž pokynů.

(viz body 103–105, 133, 135)

4.      Rozsah povinnosti uvést odůvodnění závisí na povaze dotčeného aktu a na kontextu, v němž byl přijat. Z odůvodnění musí jasně a jednoznačně vyplývat úvahy orgánu, jenž akt vydal, jednak aby se zúčastněné osoby mohly seznámit s důvody, které vedly k přijetí opatření, aby mohly hájit svá práva a ověřit, zda rozhodnutí je či není opodstatněné, a jednak aby soud mohl vykonávat svůj přezkum legality. Není požadováno, aby odůvodnění vylíčilo všechny relevantní skutkové a právní okolnosti, jelikož otázka, zda odůvodnění aktu splňuje požadavky článku 253 ES, musí být posuzována s ohledem nejen na jeho znění, ale také s ohledem na jeho kontext, jakož i s ohledem na všechna právní pravidla upravující dotčenou oblast. Komise především není povinna vyjádřit se ke všem argumentům, jichž se před ní dovolávají zúčastněné strany, ale stačí, aby uvedla skutkové okolnosti a právní úvahy, které mají zásadní význam v rámci systematiky rozhodnutí.

Každopádně musí být zrušeno rozhodnutí Komise, které došlo k závěru, že existuje státní podpora neslučitelná se společným trhem, a které ve svém výpočtu výše podpory podniku v nesnázích neobsahuje žádný odkaz na praxi finančních trhů ohledně souběhu rizik (podnik v nesnázích, absence zajištění), takže se souvislost mezi navýšeními stanovenými Komisí a konkrétní situací dotčených společností nezdá jasná a zvolení použitých navýšení má, alespoň tak, jak se jeví, náhodnou povahu, a sdělení Komise o způsobu stanovování referenčních a diskontních sazeb neobsahuje žádný údaj k uvedenému souběhu rizik. Komise měla vysvětlit použití dodatečných navýšení, jakož i jejich výši prostřednictvím rozboru tržní praxe, aby uvedené společnosti mohly zpochybnit přiměřenost navýšení a Tribunál mohl přezkoumat jejich legalitu.

(viz body 180, 217–218)

ROZSUDEK TRIBUNÁLU (čtvrtého senátu)

3. března 2010(*)

„Státní podpory – Podpora poskytnutá Německem ve formě nabytí podílu a ve formě záruk za půjčky – Rozhodnutí prohlašující podporu za neslučitelnou se společným trhem – Obecný režim podpor schválený Komisí – Pojem ‚podnik v nesnázích‘ – Pokyny pro státní podpory na záchranu a restrukturalizaci podniků v nesnázích – Částka podpory –Povinnost uvést odůvodnění“

Ve spojených věcech T‑102/07 a T‑120/07,

Freistaat Sachsen (Německo), zastoupená C. von Donatem a G. Quardtem, advokáty,

žalobkyně ve věci T‑102/07,

MB Immobilien Verwaltungs GmbH, se sídlem v Neukirch (Německo), původně zastoupená G. Brüggenem, dále A. Seidlem, K. Lengertem a W. T. Sommerem, advokáty,

MB System GmbH & Co. KG, se sídlem v Nordhausen (Německo), zastoupená G. Brüggenem, advokátem,

žalobkyně ve věci T‑120/07,

proti

Evropské komisi, zastoupené K. Grossem a T. Scharfem, jako zmocněnci,

žalované,

jejímž předmětem jsou návrhy na zrušení rozhodnutí Komise 2007/492/ES ze dne 24. ledna 2007 o státní podpoře č. C 38/2005 (ex NN 52/2004) poskytnuté Německem skupině Biria (Úř. věst. L 183, s. 27),

TRIBUNÁL (čtvrtý senát),

ve složení O. Czúcz (zpravodaj), předseda, I. Labucka a K. O’Higgins, soudci,

vedoucí soudní kanceláře: T. Weiler, rada,

s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 20. ledna 2009,

vydává tento

Rozsudek

 Právní rámec a skutečnosti předcházející sporu

1.     Právní úprava Společenství

1        Článek 87 ES uvádí:

„1.      Podpory poskytované v jakékoli formě státem nebo ze státních prostředků, které narušují nebo mohou narušit hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňují určité podniky nebo určitá odvětví výroby, jsou, pokud ovlivňují obchod mezi členskými státy, neslučitelné se společným trhem, nestanoví-li tato smlouva jinak.

[...]

3. Za slučitelné se společným trhem mohou být považovány:

a)       podpory, které mají napomáhat hospodářskému rozvoji oblastí s mimořádně nízkou životní úrovní nebo s vysokou nezaměstnaností;

[...]

c)       podpory, které mají usnadnit rozvoj určitých hospodářských činností nebo hospodářských oblastí, pokud nemění podmínky obchodu v takové míře, jež by byla v rozporu se společným zájmem [...]“

2        Pokyny Společenství pro státní podpory na záchranu a restrukturalizaci podniků v obtížích (Úř. věst. 1999, C 288, s. 2; Zvl. vyd. 08/01, s. 322, dále jen „pokyny z roku 1999“) ve svém bodě 2 stanoví toto:

„2.1 Pojem ‚podnik v nesnázích‘

(4) Neexistuje definice Společenství, co je to ,podnik v nesnázích‘. Pro účely těchto pokynů však Komise považuje za podnik v nesnázích takový podnik, který není schopen prostřednictvím zdrojů svých či prostředků získaných od svých vlastníků/akcionářů nebo věřitelů zastavit ztráty, které ho bez vnějšího zásahu orgánů veřejné moci během krátkého či střednědobého období téměř jistě přivedou k úpadku.

(5)       Pro účely těchto pokynů se podnikem v nesnázích bez ohledu na jeho velikost rozumí zejména:

a)       společnost s ručením omezeným, pokud zmizela více než polovina upsaného kapitálu a více než čtvrtina tohoto kapitálu se ztratila během předchozích 12 měsíců; nebo

b)       společnost s ručením neomezeným, pokud podle údajů v účetnictví společnosti zmizela více než polovina vlastního kapitálu a více než čtvrtina tohoto kapitálu se ztratila během předchozích 12 měsíců; nebo

c)       jakákoli forma společnosti, pokud splňuje kritéria vnitrostátního práva, aby se stala předmětem kolektivního úpadkového řízení.

(6)       Obvyklými znaky podniku v nesnázích jsou zvyšující se ztráty, snižující se obrat, rostoucí množství zásob, nadbytečná kapacita, snižující se peněžní tok, rostoucí dluh, rostoucí úrokové platby a klesající nebo nulová čistá hodnota aktiv. V nejzávažnějších případech se podnik již dostal do platební neschopnosti nebo se stal předmětem kolektivního úpadkového řízení zahájeného podle vnitrostátního práva. V posledně zmíněném případě jsou tyto pokyny použitelné pro všechny podpory poskytnuté v souvislosti s takovým řízením, které vedou k pokračování podnikání podniku.V každém případě má podnik v nesnázích nárok na podporu pouze tehdy, pokud se prokazatelně není schopen oživit prostřednictvím zdrojů svých či prostředků získaných od svých vlastníků/akcionářů nebo věřitelů.

[...]“

3        Pokud jde o režim podpor pro malé a střední podniky (MSP), bod 4 pokynů z roku 1999 stanoví:

„4.1 Obecné zásady 

(64) Komise schválí režimy podpory na záchranu a/nebo restrukturalizaci [MSP] v nesnázích pouze tehdy, jestliže dotyčné podniky odpovídají definici [MSP] Společenství. Jestliže následující zvláštní ustanovení nestanoví jinak, bude slučitelnost těchto režimů podpory hodnocena s přihlédnutím k podmínkám stanoveným v [bodech] 2 a 3. Každá podpora, která je poskytnuta podle režimu a nesplňuje jednu z podmínek, musí být oznámena jednotlivě a schválena Komisí předem.

4.2 Způsobilost

(65) Pokud není v pravidlech o státní podpoře v příslušném odvětví stanoveno jinak, je poskytnutí podpory malým nebo středním podnikům podle režimů schválených od této chvíle osvobozeno od jednotlivého oznámení pouze tehdy, jestliže příslušný podnik splňuje alespoň jedno ze tří kritérií stanovených v [odstavci] 5. Podpora podnikům, které nesplňují žádné ze tří kritérií, musí být oznámena Komisi jednotlivě, aby tato mohla zhodnotit, zda se jedná o podniky v nesnázích.

[...]“

4        Bod 6 pokynů z roku 1999 se týká příslušných opatření podle čl. 88 odst. 1 ES. Pokud jde o přijetí režimů podpor na záchranu nebo restrukturalizaci, stanoví toto:

„(94) Členské státy musí upravit své stávající režimy podpory na záchranu a restrukturalizaci, které mají zůstat v platnosti po 30. červnu 2000, aby je přizpůsobili těmto pokynům a zejména požadavkům [bodu] 4.

(95) Aby Komise mohla kontrolovat postup úprav, členské státy jí musí předložit seznam těchto režimů do 31. prosince 1999. Následně jí musí, v každém případě do 30. června 2000, poskytnout informace postačující k tomu, aby jí umožnily kontrolovat, zda jsou režimy skutečně upraveny v souladu s těmito pokyny.“

2.     Schválený režim podpor

5         Bürgschaftsrichtlinien des Freistaates Sachsen für die Wirtschaft und die freien Berufe sowie die Land- und die Forstwirtschaft (směrnice o zárukách Freistaat Sachsen pro hospodářství a svobodná povolání, jakož i zemědělství a lesnictví) stanoví dvě varianty záruk: jednak záruky z titulu regionálních provozních a investičních podpor (dále jen „varianta regionálních podpor“) a jednak záruky z titulu podpor na záchranu a restrukturalizaci (dále jen „varianta podpor na záchranu a restrukturalizaci“). Evropská komise schválila uvedené směrnice Freistaat Sachsen rozhodnutím SG (93) D/9273 ze dne 7. června 1993 o státní podpoře č. 73/93. Jedná se tak o schválený režim podpor (dále jen „schválený režim podpor“). V uvedeném rozhodnutí ze dne 7. června 1993 Komise uvádí, že záruky podnikům, jejichž ručitel ví nebo by měl vědět jako subjekt, který postupuje s řádnou péčí, že se nacházejí v nesnázích, představují podporu, na níž se nevztahuje dotčené rozhodnutí, a měly by být jednotlivě oznámeny Komisi.

6        Schválený režim podpor byl přizpůsoben pokynům Společenství pro státní podpory na záchranu a restrukturalizaci podniků v nesnázích, ve znění z roku 1994 (Úř. věst. 1994, C 368, s. 12, dále jen „pokyny z roku 1994“). Komise tak dne 13. března 1996 přijala rozhodnutí 96/475/ES o slučitelnosti státních záruk ve prospěch restrukturalizačních projektů (včetně projektů asanace a konsolidace) pro velké podniky v nesnázích, poskytnutých v rámci režimů záruk spolkových zemí Sasko-Anhaltsko, Dolní Sasko, Severní Porýní-Vestfálsko, Porýní-Falc, Bavorsko, Brémy, Meklenbursko-Předpomořansko, Šlesvicko-Holštýnsko a Sasko (Úř. věst. L 194, s. 25), se společným trhem, a stanovila, že poskytnutí záruk určených na restrukturalizaci velkých podniků v nesnázích, v rámci směrnice o zárukách, jako je směrnice Freistaat Sachsen, musí být v jednotlivých případech oznámeno Komisi. Pokud jde o definici pojmu „podnik v nesnázích“, toto rozhodnutí odkazuje na kritéria pokynů z roku 1994. Dopisem ze dne 19. prosince 1996 Spolková republika Německo potvrdila, že uvedené rozhodnutí bylo správně provedeno Freistaat Sachsen.

7        Jelikož se domnívaly, že definice pojmu „podnik v nesnázích“ byla nejasná, považovaly německé orgány a Komise za nezbytné učinit tento pojem použitelným pro uplatnění záručních programů německých spolkových zemí. To bylo předmětem dopisu Komise ze dne 2. března 1998.

8        V uvedeném dopise Komise navrhla vhodná opatření pro použití směrnic o zárukách německých spolkových zemí, včetně schváleného režimu podpor, a zejména tuto definici pojmu „podnik v nesnázích“ (dále jen „vhodné opatření E 16/94“):

„Pro účely použití výše uvedených pravidel v oblasti záruk je podnik považován za podnik v nesnázích, pokud je splněno jedno z následujících kritérií:

–        dotyčný podnik je v platební neschopnosti nebo je předlužený ve smyslu [Konkursordnung (německý konkursní řád)] nebo [Einführungsgesetz zur Insolvenzordnung (německý zaváděcí zákon k úpadkovému zákoníku)];

–        více než polovina zaúčtovaného vlastního kapitálu, pokud jde o osobní společnosti, nebo, jde-li o kapitálové společnosti, více než polovina základního kapitálu, byla vyčerpána v důsledku ztrát ve smyslu článku 92 [Aktiengesetz (německý zákon o akciových společnostech)] a článku 49 [Gesetz betreffend die Gesellschaften mit beschränkter Haftung (německý zákon o společnostech s ručením omezeným)], a 25 % tohoto kapitálu bylo vyčerpáno během dvanácti posledních měsíců před podáním žádosti o poskytnutí záruky.

Mimoto je při uplatňování tohoto pojmu třeba vzít v úvahu – s ohledem na rozpočtové právo – to, že ručitel musí v každém jednotlivém případě ověřit [tyto skutečnosti]:

–        záruka – obecně – nemůže být poskytnuta, pokud lze s vysokou pravděpodobností očekávat, že bude třeba požádat ručitele o plnění (článek 39 prozatímních správních pokynů ke spolkovým rozpočtovým pravidlům a odpovídající ustanovení v rozpočtových pravidlech spolkových zemí); z toho vyplývá, že záruka může být poskytnuta ve prospěch podniků v nesnázích, ve smyslu kritérií uvedených výše, pouze pokud ručitel na základě posudku vyhotoveného (nezávislým) účetním znalcem, který bere v úvahu půjčku, za niž se ručí, konstatuje, že vyhlídky pokračování podnikání podniku, jemuž je poskytnuta záruka, jsou dobré.

–        při poskytnutí záruky je třeba v každém jednotlivém případě ověřit, zda není možné jiné financování na kapitálovém trhu.“

9        Spolková republika Německo potvrdila použití této definice pojmu podniku v nesnázích v dopise ze dne 29. června 1998.

10      Krom toho je v dopise Komise Spolkové republice Německo ze dne 11. listopadu 1998 uvedeno, pokud jde o pojem „podnik v nesnázích“, toto:

„Co se týče bodů, které ještě nebyly zcela vyjasněny, a zejména otázky definice pojmu podniku v nesnázích a uplatnění pravidla ‚de minimis‘ na záruky pro podniky v nesnázích, Komise navrhuje počkat na novelizaci pokynů pro státní podpory na záchranu a restrukturalizaci. Jakmile bude rozhodnutí přijato, budou nedořešené body v nezbytném rozsahu přizpůsobeny pokynům.“

11      Schválený režim podpor byl následně přizpůsoben pokynům z roku 1999. Podle vhodných opatření uvedených v bodě 6 pokynů z roku 1999 (viz bod 4 výše) Spolková republika Německo Komisi dopisem ze dne 1. prosince 1999 zaslala seznam režimů podpor, které zůstávají v platnosti po 30. červnu 2000 a které tedy musejí být přizpůsobeny uvedeným vhodným opatřením (dále jen „dopis ze dne 1. prosince 1999“). Tento seznam obsahoval schválený režim podpor. Dopisem ze dne 20. ledna 2000 (dále jen „dopis ze dne 20. ledna 2000“) Spolková republika Německo uvedená vhodná opatření přijala. Mimoto podle odstavce 95 pokynů z roku 1999 Spolková republika Německo rovněž v této věci Komisi zaslala různé dokumenty (dopisy ze dne 30. června 2000 a 11. prosince 2000, a ze dne 26. března 2001) prokazující přizpůsobení existujících německých režimů podpory uvedeným vhodným opatřením.

12      V této souvislosti Spolková republika Německo rovněž zaslala, dopisem ze dne 30. června 2000 (dále jen „dopis ze dne 30. června 2000“), Prüfraster für staatliche Bürgschaften aus den Bürgschaftsrichtlinien des Bundes und der Länder (kontrolní seznam státních záruk vyplývajících ze spolkových i zemských směrnic o zárukách, dále jen „kontrolní seznam“)

3.     Dotčené podniky

13      Skupina Biria vykonávala činnosti v odvětví výroby a distribuce jízdních kol.

14      První žalobkyně ve věci T‑120/07, MB Immobilien Verwaltungs GmbH (dále jen „MB Immobilien“) je právní nástupkyní společnosti Biria AG (nová), bývalé mateřské společnosti skupiny Biria.

15      Biria AG (nová) vznikla v roce 2003 na základě fúze mezi společnostmi Biria AG (původní) a Sachsen Zweirad GmbH, přičemž tato společnost se původně jmenovala Biria GmbH, poté Biria AG (nová). Jediným vlastníkem Biria AG (nová) byl Mehdi Biria.

16      Druhá žalobkyně ve věci T‑120/07, MB System GmbH & Co. KG je právní nástupkyní společnosti Bike Systems GmbH & Co., Thüringer Zweiradwerk KG (dále jen „Bike Systems“), která byla jedním z nejdůležitějších podniků skupiny Biria. MB System jízdní kola pouze vyráběl, zatímco jiný podnik skupiny byl odpovědný za jejich uvádění na trh.

4.     Dotčená opatření

17      Mezi březnem 2001 a prosincem 2003 skupina Biria obdržela tři finanční příspěvky.

18      Zaprvé v březnu 2001 poskytla gbb Beteiligungs- AG (dále jen „gbb“), dceřiná společnost banky Deutsche Ausgleichsbank, německá veřejnoprávní banka, jejímž posláním je poskytovat subvence veřejného zájmu ve prospěch německého hospodářství, vklad tichého společníka podniku Bike Systems ve výši přibližně 2 070 732 eur platný do konce roku 2010 (dále jen „opatření 1“).

19      Zadruhé dne 23. března 2003 udělil Freistaat Sachsen na základě schváleného režimu podpor záruku ve výši 80 % na provozní úvěr ve výši 5,6 milionu eur ve prospěch společnosti Sachsen Zweirad, jejíž platnost byla původně stanovena do konce roku 2008 (dále jen „opatření 2“. Tato záruka byla vrácena dne 5. ledna 2004 a nahrazena zárukou ve prospěch společnosti Biria GmbH (viz bod 20 níže).

20      Zatřetí dne 9. prosince 2003 poskytl Freistaat Sachsen, s účinností ode dne 5. ledna 2004, záruku ve výši 80 % na provozní úvěr ve výši 24 875 000 eur ve prospěch společnosti Biria GmbH (dále jen „opatření 3“), rovněž na základě schváleného režimu podpor, přičemž záruka byla poskytnuta za předpokladu, že bude vrácena záruka poskytnutá společnosti Sachsen Zweirad v rámci opatření 2.

5.     Správní řízení

21      V červenci a srpnu 2003 byly Komisi předloženy stížnosti týkající se záruky poskytnuté skupině Biria a podílů veřejných subjektů v podnicích skupiny.

22      Dopisem ze dne 9. září 2003 si Komise od Spolkové republiky Německo vyžádala další informace. Spolková republika této žádosti vyhověla.

23      Dne 18. října 2004 vydala Komise příkaz k poskytnutí informací, neboť měla pochybnosti, zda opatření podpory ve prospěch skupiny Biria odpovídala režimu, na jehož základě byla poskytnuta. V odpovědi na příkaz o poskytnutí informací sdělila Spolková republika Německo další informace v dopise ze dne 31. ledna 2005 (dále jen „dopis ze dne 31. ledna 2005“). Dopisem ze dne 31. ledna 2005 Spolková republika Německo Komisi oznámila, že opatření 3 bylo rovněž poskytnuto na základě schváleného režimu podpor.

24      Komise dne 20. října 2005 zahájila formální vyšetřovací řízení ohledně tří údajných státních podpor. Ve stejném rozhodnutí konstatovala, že několik dalších údajně protiprávně poskytnutých opatření buď nepředstavuje žádnou státní podporu, nebo bylo poskytnuto v souladu se schváleným režimem podpor. Toto rozhodnutí bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie ze den 5. ledna 2006 (Úř. věst. C 2, s. 14). Komise vyzvala všechny zúčastněné strany, aby se k možným opatřením podpor vyjádřily. Několik společností, které podaly stížnost sdělilo svá vyjádření, která byla oznámena Spolkové republice Německo dopisy ze dne 6. února 2006 a 2. března 2006, na něž posledně uvedená odpověděla dopisy ze dne 5. dubna 2006 a 12. května 2006.

25      Spolková republika Německo sdělila své stanovisko k zahájení formálního vyšetřovacího řízení dopisem ze dne 23. ledna 2006 (dále jen „dopis ze dne 23. ledna 2006“).

26      Komise si dopisem ze dne 6. února 2006 vyžádala doplňující informace, které Spolková republika Německo poskytla v dopise ze dne 5. dubna 2006. Komise Spolkové republice Německo zaslala dodatečnou žádost o informace dne 19. července 2006, na kterou tato odpověděla dopisem ze dne 25. září 2006.

6.     Napadené rozhodnutí

27      Dne 24. ledna 2007 Komise přijala rozhodnutí 2007/492/ES o státní podpoře č. C 38/2005 (ex NN 52/2004) poskytnuté Německem skupině Biria (Úř. věst. L 183, s. 27, dále jen „napadené rozhodnutí“). Výrok napadeného rozhodnutí uvádí toto:

„Článek 1

Státní podpora [Spolkové republiky Německo] ve prospěch [Bike Systems], [Sachsen Zweirad] a Biria GmbH (nyní Biria AG) není slučitelná se společným trhem. Podpora zahrnovala následující opatření:

a)       Opatření 1: vklad tichého společníka ve výši 2 070 732 eur poskytnutý [Bike Systems]. Prvek podpory odpovídá rozdílu mezi referenční sazbou navýšenou o 1000 základních bodů a odměnou za vklad tichého společníka (pevná sazba plus 50 % pohyblivé části odměny).

b)       Opatření 2: záruka ve výši 4 480 000 eur ve prospěch [Sachsen Zweirad]. Prvek podpory odpovídá rozdílu mezi referenční sazbou navýšenou o 800 základních bodů a úrokem, s jakým byla zaručená půjčka poskytnuta.

c)       Opatření 3: záruka ve výši 19 900 000 eur ve prospěch společnosti Biria GmbH (nyní Biria AG). Prvek podpory odpovídá rozdílu mezi referenční sazbou s navýšením o 700 základních bodů a skutečným úrokem, s jakým byla zaručená půjčka poskytnuta.

Článek 2

1. [Spolková republika Německo] přijme veškerá opatření potřebná k tomu, aby bylo možno získat od příjemce nazpět podporu uvedenou v článku 1, jež mu byla poskytnuta protiprávně.

2. Vklad tichého společníka a záruka pro společnost Biria GmbH (nyní Biria AG) musí být ukončeny během dvou měsíců po oznámení tohoto rozhodnutí.

[...]“

28      Odůvodnění uvedené na podporu napadeného rozhodnutí je následující. Pokud jde o opatření 1, Komise se domnívala, že vklad ze strany gbb je třeba připsat státu a že zvýhodňuje Bike Systems, neboť ta by na trhu tato ručení za stejných podmínek nezískala. Na základě bodu 3.2 svého sdělení o použití článků 87 [ES] a 88 [ES] na státní podpory ve formě záruk (Úř. věst. 2000, C 71, s. 14) měla za to, že může prvek podpory činit až 100 % vkladu tichého společníka, neboť se Bike Systems v době vkladu tichého společníka nacházela v nesnázích a s tím spojené riziko bylo takové, že žádný investor v podmínkách tržního hospodářství by tento vklad neposkytl. Co se týče opatření 2 a 3 Komise se domnívala, že příjemci jsou velké podniky, které byly v době, kdy příslušné záruky byly poskytnuty, v nesnázích podle kritérií pokynů z roku 1999, a zejména kritérií uvedených v jejich odstavci 6. Na uvedené záruky se tak údajně nevztahoval schválený režim podpor, nýbrž Komisi měly být oznámeny jednotlivě. Krom toho Komise konstatovala, pokud jde o opatření 1, 2 a 3, že výjimky stanovené v čl. 87 odst. 2 a 3 ES nelze uplatnit a že jí zejména nebyla poskytnuta žádná informace, pokud jde konkrétně o provedení plánu restrukturalizace, jak bylo vyžadováno pokyny z roku 1999. Co se týče opatření 2 a 3, Komise mimoto v napadeném rozhodnutí uvádí, že, jelikož Sachsen Zweirad byla příjemcem podpory na restrukturalizaci v dubnu 1996 a v březnu 1998, poskytnutí obou dotčených záruk znamená nedodržení zásady „jednou a dost“, jelikož od ukončení období restrukturalizace uplynulo méně než deset let a v daném případě neexistovaly žádné mimořádné okolnosti. Podle Komise tedy nebyly dodrženy pokyny z roku 1999.

 Řízení a návrhová žádání účastnic řízení

29      Návrhy došlými kanceláři Tribunálu dne 5. a 16. dubna 2007, zapsanými do rejstříku pod čísly věcí T‑102/07 a T‑120/07, podaly jednak Freistaat Sachsen a jednak MB Immobilien a MB System projednávané žaloby.

30      Samostatným podáním došlým kanceláři Tribunálu dne 13. srpna 2007, MB Immobilien podala návrh na předběžné opatření směřující k odkladu vykonatelnosti napadeného rozhodnutí. Tento návrh byl zamítnut usnesením předsedy Tribunálu ze dne 11. října 2007 s tím, že o náhradě nákladů bude rozhodnuto později.

31      Usnesením předsedy čtvrtého senátu Tribunálu ze dne 24. listopadu 2008 byly po vyslechnutí účastnic řízení spojeny věci T‑102/07 a T‑120/07 pro účely ústní části řízení a rozsudku v souladu s článkem 50 jednacího řádu Tribunálu.

32      Ve věci T 102/07 Freistaat Sachsen navrhuje, aby Tribunál:

–        zrušil napadené rozhodnutí v rozsahu, v němž se týká opatření 2 a 3;

–        uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

33      Ve věci T 120/07 MB Immobilien a MB System navrhují, aby Tribunál:

–        zrušil napadené rozhodnutí;

–        uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

34      Ve věci T‑102/07 Komise navrhuje, aby Tribunál:

–        zamítl žalobu;

–        uložil Freistaat Sachsen náhradu nákladů řízení.

35      Ve věci T‑120/07 Komise navrhuje, aby Tribunál:

–        zamítl žalobu;

–        uložil MB Immobilien a MB System náhradu nákladů řízení.

 Právní otázky

36      Žaloba ve věci T‑102/07 obsahuje tři žalobní důvody. První žalobní důvod vychází z porušení práva Společenství vyplývajícího z nesprávného výkladu schváleného režimu podpor. Sestává ze tří částí. V první části Freistaat Sachsen zpochybňuje nepoužití vhodného opatření E 16/94. Ve druhé části tvrdí nedostatek odůvodnění. Ve třetí části uvádí, že dotyčné podniky nejsou podniky v nesnázích ve smyslu schváleného režimu podpor. Druhý žalobní důvod vychází z nesprávného posouzení skutkového stavu, pokud jde o nesnáze dotčených podniků. Skládá se ze dvou částí. V první části Freistaat Sachsen tvrdí, že napadené rozhodnutí je v rozporu s praxí Komise. V druhé části tvrdí nesprávné posouzení kritérií odstavce 6 pokynů z roku 1999. Třetí žalobní důvod vychází z nedostatku odůvodnění, pokud jde o částku prvku podpory.

37      Žaloba ve věci T‑120/07 rovněž sestává ze tří žalobních důvodů. První žalobní důvod vychází z porušení práva Společenství z důvodu nesprávného výkladu schváleného režimu podpor. Druhý žalobní důvod vychází z nesprávného posouzení skutkového stavu, pokud jde o nesnáze podniků, kterým byla poskytnuta podpora. Třetí žalobní důvod vychází z porušení povinnosti uvést odůvodnění. Skládá se ze čtyř částí. V první části MB Immobilien a MB System tvrdí, že se Komise odchýlila od pokynů z roku 1999, aniž by tuto skutečnost odůvodnila. Ve druhé části tyto společnosti tvrdí nedostatek odůvodnění na základě vhodného opatření E 16/94. Ve třetí části napadají skutečnost, že Komise údajně neodůvodnila své rozhodnutí odchýlit se od vhodného opatření E 16/94. Ve čtvrté části tvrdí závažné pochybení v odůvodnění při určení hodnoty podpor, které mají být vráceny.

38      Je třeba konstatovat, že se argumenty předložené Freistaat Sachsen v rámci žaloby ve věci T‑102/07 a argumenty společností MB Immobilien a MB System v rámci žaloby ve věci T‑120/07 ve značném rozsahu překrývají, ačkoli se žalobní důvody Freistaat Sachsen týkají pouze opatření 2 a 3, zatímco žalobní důvody společností MB Immobilien a MB System se vztahují rovněž na opatření 1. Jejich žalobní body se v podstatě týkají, zaprvé, pokud jde o opatření 2 a 3, porušení schváleného režimu podpor založeného na údajném nepoužití úzkého vymezení pojmu podniku v nesnázích obsaženého ve vhodném opatření E 16/94 ve prospěch vymezení obsaženého v pokynech z roku 1999, a zejména indicií uvedených v jejich odstavci 6. Zadruhé žalobkyně tvrdí, že se Komise dopustila zjevně nesprávných posouzení, když podniky, kterým byla poskytnuta podpora, označila za podniky v nesnázích. Zatřetí údajně došlo k porušení povinnosti uvést odůvodnění. V tomto pořadí jsou žalobní body následně analyzovány.

1.     K žalobním bodům vycházejícím z nepoužití vymezení pojmu podniku v nesnázích obsaženého ve vhodném opatření E 16/94

 Argumenty účastnic řízení

39      Žalobkyně nezpochybňují, že podniky v nesnázích jsou vyloučeny z varianty regionálních podpor schváleného režimu podpor. V podstatě však tvrdí, že Komise měla svou analýzu, podle které byly podniky, které využily opatření 2 a 3, v nesnázích, založit na kritériích vhodného opatření E 16/94, a nikoli na kritériích odstavců 4 až 6 pokynů z roku 1999, která jsou údajně širší.

40      Podle Freistaat Sachsen Komise měla s ohledem na judikaturu povinnost zkoumat opatření 2 a 3 na základě podmínek schváleného režimu podpor (rozsudek Soudního dvora ze dne 5. října 1994, Itálie v. Komise, C‑47/91, Recueil, s. I‑4635). V napadeném rozhodnutí však Komise rozhodla o neslučitelnosti opatření 2 a 3 se schváleným režimem podpor nikoli na základě vymezení pojmu podniku v nesnázích vyplývajícího z vhodného opatření E 16/94, nýbrž na základě kritérií uvedených v odstavci 6 pokynů z roku 1999. Komise tak údajně přecenila rozsah své posuzovací pravomoci v rámci konkrétního použití režimu podpor, který předtím schválila.

41      Freistaat Sachsen připomíná, že schválený režim podpor obsahuje dvě varianty: jednak variantu regionálních podpor a jednak variantu podpor na záchranu a restrukturalizaci. Opatření 2 a 3 údajně měla být přiznána v rámci varianty regionálních podpor, takže mělo být použito vymezení pojmu podniku v nesnázích vyplývající z vhodného opatření E 16/94.

42      Zaprvé se Freistaat Sachsen opírá o výklad existujícího skutkového stavu a korespondence uskutečněné před přijetím pokynů z roku 1999.

43      Tvrdí tak, že pojem „podnik v nesnázích“ byl údajně poprvé vymezen v rozhodnutí SG (93) D/9273 jako všechny podniky, jejichž ručitel ví nebo by měl vědět jako subjekt, který postupuje s řádnou péčí, že se nacházejí v nesnázích.

44      Podle Freistaat Sachsen Komise v rozhodnutí 96/475, pokud jde o záruky za projekty restrukturalizace ve prospěch velkých podniků v nesnázích, poskytnuté v rámci režimu záruk několika německých spolkových zemí, včetně Freistaat Sachsen, rozhodla, že poskytnutí záruk velkým podnikům v nesnázích má být oznámeno v každém jednotlivém případě. Z toho údajně v rámci varianty podpor na záchranu a restrukturalizaci schváleného režimu podpor vyplývá, že záruky mohly být nadále poskytovány pouze MSP v nesnázích. Podle Freistaat Sachsen se to netýkalo varianty regionálních podpor schváleného režimu podpor, což je údajně potvrzeno dopisem ze dne 19. prosince 1996 (viz bod 6 výše).

45      Krom toho Freistaat Sachsen tvrdí, že ze znění korespondence mezi Spolkovou republikou Německo a Komisí, jako je dopis ze dne 2. března 1998 (viz bod 7 výše) vyplývá, že programy podobných záruk existovaly v několika spolkových zemích, jakož i na spolkové úrovni. Z důvodu důležitosti nástroje regionální podpory, údajně bylo třeba nalézt operační vymezení pojmu „zdravé podniky“. Podle Freistaat Sachsen toto zkoumání bylo předmětem několika diskusí a rozsáhlé korespondence mezi Komisí a Spolkovou republikou Německo, která mohla být ukončena pouze návrhem Komise vymezit pojem „podnik v nesnázích“ ve vhodném opatření E 16/94.

46      Vhodné opatření E 16/94 údajně redefinovalo vyloučení podniků v nesnázích z regionálních podpor. Napříště jsou údajně z čerpání regionálních podpor vyloučeny jednak podniky, které splňují jasná kritéria, následně uvedená v odstavci 5 pokynů z roku 1999, a jednak podniky, u nichž existuje riziko, že bude požadováno plnění ze záruky. Toto vymezení od té doby údajně nebylo změněno.

47      Freistaat Sachsen ještě uvádí, že v dopise ze dne 11. listopadu 1998 (viz bod 10 výše) Komise uvedla, že otázka vymezení pojmu podniku v nesnázích ještě nebyla zcela osvětlena, že však v zájmu právní jistoty mají být použita kritéria vhodného opatření E 16/94.

48      Zadruhé Freistaat Sachsen uvádí, že korespondence mezi Spolkovou republikou Německo a Komisí, ke které došlo po přijetí pokynů z roku 1999, neukazuje žádnou změnu, pokud jde o použití vymezení pojmu podniku v nesnázích uvedeného ve vhodném opatření E 16/94 na variantu regionálních podpor schváleného režimu podpor.

49      Podle Freistaat Sachsen se dopis ze dne 1. prosince 1999 týká výlučně podpor na záchranu a restrukturalizaci podniků v nesnázích. Totéž údajně platí pro dopis ze dne 20. ledna 2000, ve kterém Spolková republika Německo přijala vhodná opatření stanovená v bodě 6 pokynů z roku 1999, jelikož se také uvedená vhodná opatření týkala pouze režimů podpor na záchranu a restrukturalizaci. Rovněž z tohoto dopisu údajně vyplývá, že pro MSP v nesnázích má být použito vymezení uvedené v odstavci 5 pokynů z roku 1999.

50      Dokumenty zaslané dopisem ze dne 30. června 2000 se údajně rovněž týkají výlučně režimů podpor na záchranu a restrukturalizaci. Kontrolní seznam údajně shrnuje ve svém bodě 3.5 programy nebo varianty regionálních programů. Naproti tomu bod 4 údajně upravuje výlučně podpory na záchranu a restrukturalizaci. To údajně platí i pro pozdější změny bodu 4, které jsou předmětem následné korespondence mezi Komisí a německou vládou.

51      Zatřetí Freistaat Sachsen soudí, že použití dvou lehce rozdílných vymezení pojmu podniku v nesnázích v rámci varianty regionálních podpor a varianty podpor na záchranu a restrukturalizaci schváleného režimu podpor vyplývá z rozdílných cílů uvedených variant.

52      Varianta podpor na záchranu a restrukturalizaci má údajně za cíl zajistit, aby pouze MSP, které splňují kritéria odstavce 5 pokynů z roku 1999, mohly využívat podpory na záchranu a restrukturalizaci. Freistaat Sachsen uvádí, že v případě varianty regionálních podpor podniky mohly využívat regionální podpory, pokud nebyly v nesnázích podle vhodného opatření E 16/94, tedy podle jasně definovaných kritérií odpovídajících kritériím odstavce 5 pokynů z roku 1999 nebo pokud bylo nepravděpodobné, že by bylo požadováno plnění ze záruky.

53      Konečně Freistaat Sachsen tvrdí, že indicie nesnází podniku uvedené v odstavci 6 pokynů z roku 1999 jsou příliš vágní pro vytvoření kritérií posuzování slučitelnosti opatření zamýšleného opatření podpory s existujícím režimem členskými státy.

54      MB Immobilien a MB System tvrdí, že Komise měla přezkoumat opatření 2 a 3 s ohledem na podmínky schváleného režimu podpor a v tomto ohledu rovněž uplatňují vhodné opatření E 16/94. Uvádějí, že podmínky vhodného opatření E 16/94 jsou upraveny úžeji než podmínky pokynů z roku 1999. Místo indicií ve smyslu uvedených pokynů, je to údajně kritérium vycházející z rozpočtového práva vhodného opatření E 16/94, které je použitelné v tomto případě. Podle tohoto kritéria by záruky neměly být poskytnuty, pokud je třeba s vysokou pravděpodobností očekávat, že bude požadováno plnění po ručiteli. Spolková republika Německo údajně toto vymezení přijala a jak Freistaat Sachsen, tak příjemci údajně mohly počítat se skutečností, že se schválený režim podpor uplatní jako zvláštní režim.

55      MB Immobilien a MB System tvrdí, že se přizpůsobení schváleného režimu podpor pokynům z roku 1999 týká pouze varianty podpor na záchranu a restrukturalizaci. Komise údajně navrhla oznámit veškeré záruky ve prospěch velkých podniků bez ohledu na jejich účel, ale nechala bez povšimnutí skutečnost, že Spolková republika Německo tento návrh odmítla. Tato otázka údajně ještě nebyla definitivně objasněna.

56      Podle společností MB Immobilien a MB System byly záruky podporující opatření na restrukturalizaci a záchranu ve prospěch podniků v nesnázích ve smyslu schváleného režimu podpor omezeny na MSP. Pro regionální provozní a investiční podpory, jak je uvedeno ve vhodném opatření E 16/94, musí být použití přísných kritérií odstavce 5 pokynů z roku 1999 údajně doplněno dvojí rozpočtovou podmínkou, podle které záruka nemůže být poskytnuta, pokud je vysoce pravděpodobné, že dojde k plnění ze záruky a že tudíž záruky mohou být ve prospěch podniků v nesnázích poskytnuty pouze, pokud ručitel konstatuje, na základě posudku vyhotoveného nezávislým auditorem, že podnik, v jehož prospěch je záruka poskytována, má s ohledem na zaručenou půjčku dobré vyhlídky pokračovat ve svém podnikání. Krom toho, pokud jde o povinnost oznámení podpor na restrukturalizaci a záchranu velkých podniků v nesnázích, která vyplývá z rozhodnutí 96/475, MB Immobilien a MB System tvrdí, že ji Spolková republika Německo pro obě varianty přijala pouze pro Bádensko-Württembersko (Německo) a Hamburk (Německo). Co se týče varianty regionálních podpor, schválený režim podpor údajně nemohl být ovlivněn rozhodnutím 96/475. Kritériem umožňujícím ověřit přípustnost takových záruk tudíž údajně zůstává výše uvedené rozpočtové kritérium a nemělo být nahrazeno indiciemi uvedenými v pokynech z roku 1999.

57      Komise navrhuje zamítnutí těchto žalobních bodů. Zpochybňuje použitelnost vhodného opatření E 16/94 a tvrdí, že v napadeném rozhodnutí právem použila kritéria odstavců 4 až 6 pokynů z roku 1999.

 Závěry Tribunálu

58      Je třeba konstatovat, že žalobkyně nezpochybňují, že podniky v nesnázích jsou vyloučeny z varianty regionálních podpor schváleného režimu podpor. Tvrdí však, že Komise nemohla vzhledem k opatřením 2 a 3, napadené rozhodnutí založit na vymezení pojmu „podnik v nesnázích“, který vyplývá z odstavců 4 až 6 pokynů z roku 1999, aby tak dotčené podniky vyloučila z použití varianty regionálních podpor, nýbrž měla použít vymezení uvedené ve vhodném opatření E 16/94, které je přísnější. Spolková republika Německo totiž toto údajně širší vymezení stanovené v pokynech z roku 1999, údajně nepřijala pro variantu regionálních podpor schváleného režimu podpor. Mimoto jsou indicie obsažené v odstavci 6 pokynů z roku 1999 údajně příliš neurčité k tomu, aby členské státy mohly posoudit slučitelnost finančních opatření se schváleným režimem podpor.

59      Pokud jde o prostor Komise pro uvážení, je třeba připomenout, že Komise, zabývá-li se individuální podporou, která byla údajně poskytnuta na základě dříve schváleného režimu, nemůže tuto podporu bez dalšího zkoumat ve vztahu ke Smlouvě o ES. Před zahájením jakéhokoli řízení musí nejprve přezkoumat, zda podpora spadá do obecného režimu a zda splňuje podmínky stanovené v rozhodnutí schvalujícím tento režim. Pokud by Komise nepostupovala tímto způsobem, mohla by v rámci přezkumu každé individuální podpory vzít zpět rozhodnutí schvalující režim podpor, které již předpokládalo přezkoumání s ohledem na článek 87 ES (viz v tomto smyslu rozsudek Itálie v. Komise, bod 40 výše, bod 24).

60      Podporu, která představuje striktní a předvídatelné použití podmínek stanovených v rozhodnutí schvalujícím obecný režim, je tedy nutno považovat za existující podporu, která nemusí být oznámena Komisi ani přezkoumána s ohledem na článek 87 ES (rozsudek Soudního dvora ze dne 16. května 2002, ARAP a další v. Komise, C‑321/99 P, Recueil, s. I‑4287, bod 83, a rozsudek Tribunálu ze dne 18. listopadu 2004, Ferriere Nord v. Komise, T‑176/01, Sb. rozh. s. II‑3931, bod 51).

61      Naproti tomu opatření, která nespadají do dovolávaných obecných režimů, představují nové podpory, jejichž slučitelnost se společným trhem musí podléhat přezkumu Komise. Z článku 2 nařízení Rady (ES) č. 659/1999 ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku [88] Smlouvy o ES (Úř. věst. L 83, s. 1; Zvl. vyd. 08/01, s. 339), totiž vyplývá, že „dotyčný členský stát [musí] oznámit Komisi s dostatečným časovým předstihem všechny plány na poskytnutí nové podpory“.

62      Dále je třeba uvést, že rozhodnutí Komise, kterým se konstatuje slučitelnost podpory s dotyčným režimem, spadá do výkonu její povinnosti dbát nad používáním článků 87 ES a 88 ES. Z tohoto důvodu nepředstavuje přezkum slučitelnosti podpory s tímto režimem ze strany Komise iniciativu překračující rámec jejích pravomocí. Proto nemůže být posouzení Komise omezeno posouzením vnitrostátních orgánů, které podporu poskytly.

63      Co se týče argumentu, podle kterého Spolková republika Německo neměla přijmout vymezení pojmu podniku v nesnázích, jak vyplývá z odstavců 4 až 6 pokynů z roku 1999 pro variantu regionálních podpor schváleného režimu podpor, z čl. 17 odst. 1 nařízení č. 659/1999 vyplývá, že Komise získá od dotyčného členského státu všechny informace nezbytné pro přezkoumání existujících režimů podpory podle čl. 88 odst. 1 Smlouvy, které proběhne ve spolupráci s členským státem. Pokud Komise, z hlediska předložených informací, dospěje k názoru, že existující režim podpory není nebo již není slučitelný se společným trhem, vydá doporučení navrhující dotyčnému členskému státu vhodná opatření pro změnu nebo zrušení existujícího režimu podpor v souladu s článkem 18 nařízení č. 659/1999.

64      V tomto ohledu z článku 19 nařízení č. 659/1999 vyplývá, že „[p]okud dotyčný členský stát přijme navrhovaná opatření a uvědomí o tom Komisi, Komise toto zjištění zaznamená a uvědomí o tom členský stát“. Uvedený článek rovněž uvádí, že „[č]lenský stát je svým přijetím provést vhodná opatření vázán“.

65      V projednávané věci podle vhodných opatření stanovených v pokynech z roku 1999 (viz bod 4 výše) Spolková republika Německo Komisi dopisem ze dne 1. prosince 1999 zaslala seznam režimů podpor, které zůstanou v platnosti po 30. červnu 2000 a které mají být podle uvedeného dopisu přizpůsobeny vhodným opatřením. V tomto seznamu je uveden schválený režim podpor. Dopisem ze dne 20. ledna 2000 Spolková republika Německo přijala vhodná opatření navrhovaná v bodě 6 pokynů z roku 1999.

66      Podle žalobkyň však Spolková republika Německo pouze přijala vhodná opatření pro režimy podpor na záchranu a restrukturalizaci, a tudíž pouze pro variantu podpor na záchranu a restrukturalizaci schváleného režimu podpor. Žalobkyně z toho vyvozují, že i nadále má být na variantu regionálních podpor schváleného režimu podpor používáno vymezení pojmu „podnik v nesnázích“ stanovené ve vhodném opatření E 16/94.

67      Tato argumentace musí být odmítnuta.

68      Komise vskutku právem uvádí, že korespondence Spolkové republiky ve spise nerozlišuje mezi různými variantami schváleného režimu podpor. Tento režim je zejména uveden bez bližších upřesnění v dopise ze dne 1. prosince 1999. Dopis ze dne 20. ledna 2000 je rovněž obecný. Nebylo tak prokázáno, že existuje jakékoli výslovné vyloučení použití pokynů z roku 1999 pro variantu regionálních podpor schváleného režimu podpor.

69      Krom toho kontrolní seznam, který je, jak vyplývá z dopisu ze dne 30. června 2000, nedílnou součástí režimu německých záruk a provádí pro tuto oblast vhodná opatření, a zejména jeho bod 4.1, výslovně odkazuje na povinnost jednotlivého oznámení v případě podpor na záchranu a restrukturalizaci určených velkým podnikům v nesnázích ve smyslu pokynů z roku 1999. Z bodu 4.1 kontrolního seznamu tak vyplývá, že Spolková republika Německo připustila, že všechny záruky, které mohou být označeny za podporu na záchranu a restrukturalizaci (s výjimkou záruk poskytnutých v rámci režimu podpor MSP, které splňují alespoň jedno ze tří kritérií uvedených v odstavci 5 pokynů z roku 1999, viz bod 78 níže), musejí být jednotlivě oznámeny Komisi podle pokynů z roku 1999.

70      Je pravdou, jak uvádí Freistaat Sachsen, že dotčená korespondence v některých ohledech výslovně odkazuje na „režimy podpor na záchranu a restrukturalizaci“. Například v dopise ze dne 1. prosince 1999 je zmíněno přizpůsobení všech „stávajících režimů podpor na záchranu a restrukturalizaci“ platných po dni 30. června 2000 pokynům z roku 1999. Totéž platí pro kontrolní seznam. To je vskutku v souladu se zněním bodu 6.3 pokynů z roku 1999, který vyžaduje úpravu „stávajících režimů podpory na záchranu a restrukturalizaci s přihlédnutím k těmto pokynům“.

71      Avšak na rozdíl od toho, co tvrdí Freistaat Sachsen, z těchto odkazů na „režimy podpor na záchranu a restrukturalizaci“ nevyplývá, že přijetí vhodných opatření Spolkovou republikou Německo bylo omezeno na variantu podpor na záchranu a restrukturalizaci schváleného režimu podpor.

72      I kdyby uvedené přijetí vhodných opatření stanovených v pokynech z roku 1999 vskutku odkazovalo pouze na stávající režimy podpor na záchranu a restrukturalizaci, neznamenalo by to, že Freistaat Sachsen mohl nezohlednit pokyny z roku 1999, když poskytl, po jejich vstupu v platnost dne 9. října 1999 a po přijetí vhodných opatření, které s nimi souvisejí, Spolkovou republikou Německo, finanční výhody podnikům, potenciálně se nacházejících v nesnázích. To platí, i kdyby uvedené výhody a priori splňovaly podmínky stávajícího režimu regionálních podpor pro region, který je, jak je uvedeno v bodě 10 odůvodnění napadeného rozhodnutí, podporovanou oblastí ve smyslu čl. 87 odst. 3 písm. a) ES.

73      V tomto ohledu je třeba připomenout, že výhrada uvedená v čl. 87 odst. 3 písm. a) a c) ES týkající se regionálních podpor předpokládá, jsou-li dotčeny podpory na záchranu, existenci skutečného plánu restrukturalizace, aby kladné účinky podpory na regionální rozvoj mohly být trvalé (viz v tomto smyslu rozsudek Soudního dvora ze dne 21. března 1991, Itálie v. Komise, C‑305/89, Recueil, s. I‑1603, bod 36) a nahradit účinky narušení hospodářské soutěže.

74      Stejně tak z odstavce 3 pokynů z roku 1999, jimiž se Komise mohla vybavit pro účely výkonu široké posuzovací pravomoci, kterou má v rámci použití čl. 87 odst. 3 ES, a kterými je vázána (viz v tomto smyslu rozsudek Tribunálu ze dne 15. června 2005, Regione autonoma della Sardegna v. Komise, T‑171/02, Sb. rozh. s. II‑2123, body 94 a 95, a citovaná judikatura), vyplývá, že „[s]tátní podpora na záchranu podniků v nesnázích od konkurzu a pomoc při jejich restrukturalizaci může být považována za oprávněnou pouze za určitých podmínek“. Právě z tohoto důvodu pokyny z roku 1999 stanoví, zejména ve svém odstavci 17, povinnost předchozího oznámení Komisi každého financování poskytnutého nebo zaručeného státem pro podnik ve finančních nesnázích, a v rámci zkoumání tohoto oznámení Komise zohlední úvahy regionální povahy uvedené v čl. 87 odst. 3 písm. a) a c) ES, jak vyplývá z odstavců 19 a 20 uvedených pokynů.

75      Z výše uvedeného vyplývá, že v rozhodné době z hlediska skutkového stavu, před poskytnutím podpory velkému podniku, který se nacházel v přinejmenším problematické hospodářské situaci, v níž se skupina Biria nepopiratelně nacházela, Spolková republika Německo měla nejdříve určit, zda se jedná o podnik v nesnázích podle kritérií odstavců 4 až 6 pokynů z roku 1999. Pokud šlo o tento případ, podléhala dotčená podpora povinnosti jednotlivého oznámení.

76      Z toho rovněž vyplývá, že argument žalobkyň, pokud jde o existenci zvláštního vymezení pojmu „podnik v nesnázích“ v rámci varianty regionálních podpor schváleného režimu podpor, musí být odmítnut. Připuštění paralelní existence různých definic pojmu „podnik v nesnázích“ by totiž mohlo vést k situaci, ve které by podnik, který je v nesnázích podle pokynů z roku 1999, mohl přesto být příjemcem státní podpory bez povinnosti oznámení a bez nutnosti dodržení pokynů z roku 1999. Taková situace by byla v rozporu se strukturou čl. 87 odst. 1 až 3 ES a čl. 88 odst. 3 ES, tak jak uvedena v pokynech z roku 1999 (viz bod 74 výše).

77      Co se dále týče argumentů žalobkyň, podle kterých indicie uvedené v odstavci 6 pokynů z roku 1999 jsou údajně příliš neurčité pro to, aby mohly být použity členským státem v rámci posouzení slučitelnosti zamýšleného opatření podpory se stávajícím režimem, je třeba připomenout, jak správně uvádí Komise, že v případě pochybností o kvalifikaci situace podniku, který je příjemcem podpory, musí členský stát dotčené opatření oznámit.

78      Mimoto, pokud jde o argumenty žalobkyň vycházející ze srovnání mezi kritérii vhodného opatření E 16/94 a kritérii odstavce 5 pokynů z roku 1999, jakož i skutečnosti, že část korespondence mezi Komisí a Spolkovou republikou Německo, ke které došlo po přijetí pokynů z roku 1999, údajně pouze odkazovala na kritéria uvedeného odstavce 5, musí být uvedeno, že ze znění pokynů z roku 1999, a zejména z jejich bodu 4 (viz bod 3 výše) jasně vyplývá, že pouze stále schválené režimy podpor podnikům v nesnázích se týkají MSP. Z toho rovněž vyplývá, že pro posouzení, zda jsou MSP v nesnázích, jsou a priori relevantní pouze přísná kritéria odstavce 5 pokynů z roku 1999. Mimo použití uvedených přísných kritérií je nutné jednotlivé oznámení. I kdyby tedy korespondence mezi Komisí a Spolkovou republikou Německo, ke které došlo po přijetí pokynů z roku 1999, mohla obsahovat diskusi týkající se vymezení pojmu podniku v nesnázích, jak vyplývá z odstavce 5 pokynů z roku 1999, za účelem vymezení rámce posouzení stále schválených režimů podpor, nemůže z toho být vyvozováno, jak to zjevně tvrdí žalobkyně, že Spolková republika Německo přijala pouze toto vymezení, ani že odmítla možnost použít vymezení podniku obsažené v odstavci 6 pokynů z roku 1999 mimo zvláštní kontext režimů podpor na záchranu a restrukturalizaci ve vztahu k MSP.

79      Konečně je ještě třeba uvést, že, jak tvrdí Komise a jak to vyplývá z dopisu ze dne 23. ledna 2006, Spolková republika Německo hájila posouzení opatření 2 a 3 ve vztahu k odstavci 6 pokynů z roku 1999. Krom toho ani z napadeného rozhodnutí ani ze spisu nevyplývá, že by Spolková republika Německo odkázala na vhodné opatření E 16/94 v rámci správního řízení a žalobkyně ostatně netvrdí opak.

80      Z výše uvedeného vyplývá, že je třeba nebrat v úvahu veškerou korespondenci mezi Komisí a Spolkovou republikou Německo, ke které došlo před rokem 1999. Rovněž je třeba odmítnout údajně užší vymezení pojmu podniku v nesnázích obsažené ve vhodném opatření E 16/94 z důvodu, že není relevantní pro řešení projednávaného sporu.

81      Komise tudíž neporušila právo Společenství ani schválený režim podpor tím, že posoudila situaci podniků dotčených v napadeném rozhodnutí ve světle kritérií pokynů z roku 1999, včetně, co se týče jejich odstavce 6, a nikoli kritérií uvedených ve vhodném opatření E 16/94.

82      Žalobní body předložené v rámci žalob ve věcech T‑102/07 a T‑120/07, vycházející z porušení schváleného režimu podpor v tomto ohledu, musejí být tedy zamítnuty.

2.     K žalobním bodům týkajícím se označení podniků, kterým byla poskytnuta podpora, za podniky v nesnázích

83      Zaprvé MB Immobilien a MB System tvrdí, že podnik, kterému je určeno opatření 1, Bike Systems, nebyl v nesnázích v březnu 2001. Jelikož se schválený režim podpor týká státních záruk a opatření 1 je vkladem tichého společníka, který byl poskytnut mimo tento rámec, MB Immobilien a MB System nezpochybňují s ohledem k němu použitelnost vymezení pojmu „podnik v nesnázích“ obsažené v pokynech z roku 1999.

84      Zadruhé jak Freistaat Sachsen, tak i MB Immobilien tvrdí, že podniky, kterým jsou určena opatření 2 a 3, Sachsen Zweirad a Biria GmbH, nebyly v nesnázích ve smyslu vhodného opatření E 16/94 v okamžiku poskytnutí záruk. V tomto ohledu z předcházející analýzy vyplývá, že Komise právem napadené rozhodnutí založila na vymezení pojmu podniku v nesnázích obsaženém v pokynech z roku 1999. Z toho vyplývá, že žalobní body vycházející ze skutečnosti, že podniky, kterým byla poskytnuta podpora, údajně nejsou v nesnázích podle kritérií obsažených ve vhodném opatření E 16/94, musejí být zamítnuty jako neúčinné.

85      Zatřetí Freistaat Sachsen tvrdí, že Sachsen Zweirad a Biria GmbH nebyly podniky v nesnázích ve smyslu kritérií obsažených v pokynech z roku 1999 ani v březnu 2003 a v prosinci 2003.

86      Krom toho MB Immobilien a MB System ve své replice podpůrně rovněž tvrdí, že i kdyby byly použity pokyny z roku 1999, bylo by třeba se domnívat, že Sachsen Zweirad a Biria GmbH nebyly v nesnázích. Tento žalobní bod však musí být prohlášen za nepřípustný z důvodu porušení článku 21 statutu Soudního dvora a čl. 44 odst. 1 písm. c) jednacího řádu, podle kterého žaloba musí obsahovat předmět sporu a stručný popis žalobních důvodů. Uvedení těchto informací totiž musí být dostatečně jasné a přesné, aby umožnilo žalované straně připravit svoji obranu a Tribunálu rozhodnout o žalobě, případně bez dalších informací na její podporu. Za účelem zajištění právní jistoty a řádného výkonu spravedlnosti je třeba, aby hlavní skutkové a právní okolnosti, na kterých je založena, vyplývaly, přinejmenším stručně, ale uceleně a srozumitelně, z textu samotné žaloby (usnesení Tribunálu ze dne 11. července 2005, Internationaler Hilfsfonds v. Komise, T‑294/04, Sb. rozh. s. II‑2719, bod 23).

87      Z toho vyplývá, že se přezkum případných nesprávných posouzení ze strany Komise při použití kritérií pokynů z roku 1999 na situaci Sachsen Zweirad a Biria GmbH omezuje na přezkum argumentů předložených v tomto ohledu Freistaat Sachsen.

88      Dále tedy bude zkoumáno na základě pokynů z roku 1999, zda se Komise nedopustila zjevně nesprávného posouzení tím, že označila jednak společnost Bike Systems za podnik v nesnázích v březnu 2001 a jednak společnosti Sachsen Zweirad a Biria GmbH za podniky v nesnázích v březnu 2003 a v prosinci 2003.

 K otázce, zda Bike Systems byla podnikem v nesnázích v březnu 2001

 Argumenty účastnic řízení

89      Zaprvé MB Immobilien a MB System tvrdí, že důvody uvedené v bodě 61 napadeného rozhodnutí pro domněnku, že Bike Systems byla podnikem v nesnázích, neodpovídají kritériím nebo symptomům relevantním ve smyslu pokynů z roku 1999 a jsou neúplné. Komise údajně sama konstatovala, že Bike Systems nebyla v úpadku, avšak nijak se nevyslovila k rozvaze podniků, kterým byla poskytnuta podpora, a tudíž ke kritériím uvedených pokynů. Mimoto z omezené restrukturalizace by nemělo být automaticky vyvozováno, že budoucí vývoj podniku je nejistý, nýbrž k tomu bylo třeba podrobnějších konstatování. Krom toho Komise údajně dostatečně nezohlednila skutečnost, že Bike Systems byla převzata zdravým podnikem. Jelikož z důvodu plánu obnovy došlo ke změně vlastníka, Komise údajně měla zkoumat hospodářskou váhu přebírající společnosti pro to, aby mohla vydat platný názor k budoucímu vývoji podniku. Mimoto ztráty nebo záporný vlastní kapitál by mohly, ale nezbytně nemusí představovat indicii, že je podnik v nesnázích, jak údajně dosvědčují kritéria pokynů z roku 1999.

90      Zadruhé MB Immobilien a MB System tvrdí, že Komise neanalyzovala závazný souhlasný dopis (harte Patronatserklärung) společnosti Biria GmbH ze dne 6. března 2001 (dále jen „souhlasný dopis“) navzdory skutečnosti, že existence tohoto dokumentu byla Spolkovou republikou Německo uplatněna v dopise ze dne 31. ledna 2005. Komise údajně měla zohlednit skutečnost, že gbb disponovala, pokud se jedná o povinnosti vyplývající ze smlouvy o vkladu tichého společníka, zárukou společnosti Biria GmbH, a že se tudíž mohla v případě úpadku obrátit na podnik, který nebyl v nesnázích. Komise údajně uznala, že nezkoumala souhlasný dopis, který Biria GmbH napsala ve prospěch společnosti Bike Systems, ačkoli ji tato skutečnost byla známa. Podle žalobkyň je třeba rozlišovat mezi závaznými souhlasnými dopisy (harte Patronatserklärungen) a nezávaznými souhlasnými dopisy (weiche Patronatserklärungen). V rámci závazného souhlasného dopisu, ručitel údajně není dlužníkem, jehož odpovědnost plnit nastane až po odpovědnosti hlavního dlužníka, nýbrž vystupuje vedle posledně uvedeného jako solidární dlužník.

91      Tyto úvahy údajně nejsou v rozporu se skutečností, že německá vláda v dopise ze dne 23. ledna 2006 uvedla, že souhlasí s vysvětleními Komise, podle kterých je vklad tichého společníka srovnatelný s podřízenou půjčkou, jejíž riziko je z důvodu neexistence zajištění vyšší než riziko klasické bankovní půjčky určené na financování investice, takže odměna za takový vklad tichého společníka musí být jednoznačně vyšší než referenční sazba Evropské unie platná v den poskytnutí. Pokud Komise uvádí, že s ohledem na toto abstraktní prohlášení neměla žádný důvod podrobněji zkoumat kvalifikaci souhlasného dopisu a klást v souvislosti s ním otázky, údajně zapomíná, že o něm věděla a měla povinnost členský stát poučit nebo mu alespoň položit otázky.

92      Zatřetí MB Immobilien a MB System tvrdí, že Komise nezohlednila auditní zprávu týkající se ročních účetních závěrek k 31. prosinci 2002 a výroční zprávy společnosti Bike Systems za účetní rok 2002 (dále jen „zpráva o ověření roční účetní závěrky společnosti Bike Systems za rok 2002“), o níž věděla a ve které bylo uvedeno, že prezentace a posouzení aktiv v rozvaze k 31. prosinci 2002 umožňovaly vycházet ze zásady, že budoucí vývoj je pozitivní. Komise údajně nikdy neuvedla solventnost přebírající společnosti. MB Immobilien a MB System zpochybňují tvrzení Komise, podle kterého nemá zpráva o ověření roční účetní závěrky společnosti Bike Systems za rok 2002 žádnou hodnotu pro posouzení rozhodnutí spadajících do roku 2001. Mimoto ostatně sama použila tento typ odůvodnění a posteriori.

93      Začtvrté žalobkyně uvádějí, že argumenty, které Komise předkládá, pokud jde o období po vydání napadeného rozhodnutí nemohou sloužit k odůvodnění tohoto rozhodnutí.

94      Komise zpochybňuje argumenty MB Immobilien a MB System.

 Závěry Tribunálu

95      Úvodem je třeba uvést, že z žaloby ve věci T‑120/07 vyplývá, že žalobní body společností MB Immobilien a MB System, předložené v rámci druhého žalobního důvodu, se týkají jednak označení společnosti Bike Systems jakožto podniku v nesnázích a jednak určení prvku pomoci, zvláště rozsahu navýšení uplatněného Komisí.

96      Pokud jde o určení prvku pomoci v rámci opatření 1, je třeba konstatovat, že druhý žalobní důvod neobsahuje žádný popis ve vztahu k žalobnímu bodu MB Immobilien a MB System uvedenému v rámci tohoto žalobního důvodu v žalobě ve věci T‑120/07, podle kterého Komise dostatečně nezohlednila skutečnost, že odměna činící více než 600 základních bodů referenční úrokové sazby dostatečně zohledňuje zvýšené riziko úpadku podniku v nesnázích. Musí tak být prohlášen za nepřípustný v souladu s judikaturou uvedenou v bodě 86 výše. Argumenty vůči určení prvku podpory ve vztahu k referenční tržní sazbě nacházející se v třetím žalobním důvodu žaloby ve věci T‑120/07 týkajícím se nedostatku odůvodnění budou zkoumány níže v rámci přezkumu žalobních bodů vycházejících z nedostatku odůvodnění napadeného rozhodnutí.

97      Druhý žalobní důvod ve věci T‑120/07 a přezkum případných nesprávných posouzení se tedy omezí na otázku, zda se Komise dopustila nesprávného posouzení, když se domnívala, že Bike Systems byl podnikem v nesnázích v době poskytnutí opatření 1 na základě kritérií pokynů z roku 1999.

98      V tomto ohledu je rovnou třeba připomenout, že přezkum, který Komise musí provést, zahrnuje zohlednění a posouzení komplexních hospodářských skutečností a okolností. Vzhledem k tomu, že soud nemůže nahradit Komisi při posuzování komplexních hospodářských skutečností a okolností, musí se přezkum Tribunálu omezit na ověření dodržení procesních pravidel a pravidel týkajících se odůvodnění, věcné správnosti skutkových zjištění, jakož i neexistence zjevně nesprávného posouzení a zneužití pravomoci (viz rozsudek Tribunálu ze dne 11. května 2005, Saxonia Edelmetalle a ZEMAG v. Komise, T‑111/01 a T‑133/01, Sb. rozh. s. II‑1579, bod 91, a citovaná judikatura).

99      Co se týče situace Bike Systems v březnu 2001, je třeba připomenout, že Komise uvádí v bodě 61 odůvodnění napadeného rozhodnutí toto:

„Podnik Bike Systems [...] byl v této době právě přijetím plánu k řešení platební neschopnosti vyveden z této platební neschopnosti. Jeho budoucí vývoj byl nejistý, neboť došlo pouze k omezené restrukturalizaci podniku. Podle rozvahy 2001 podnik v tomto roce stále ještě vykazoval ztráty. Vlastní kapitál zůstával nadále záporný, což ovšem díky skrytým rezervám nevyvolalo platební neschopnost. Na základě toho je třeba podnik Bike Systems v uvedené době považovat ze podnik v nesnázích.“

100    Analýza situace společnosti Bike Systems je tedy založena na existenci plánu k řešení platební neschopnosti, omezené restrukturalizaci, z níž vyplývá, že budoucí vývoj byl nejistý, ztrátách, které jsou uvedeny v rozvaze za rok 2001 a záporném vlastním kapitálu.

101    Zaprvé MB Immobilien a MB System uvádějí, že uvedené faktory se nenacházejí v pokynech z roku 1999 a dostatečně právně nepodporují závěr Komise, podle kterého byla Bike Systems v nesnázích.

102    Tento argument nemůže obstát.

103    Co se týče rámce analýzy pokynů z roku 1999, je třeba připomenout, že se jejich odstavec 4 omezuje na obecné uvedení, že se považuje za podnik v nesnázích takový podnik, který není schopen prostřednictvím zdrojů svých či prostředků získaných od svých vlastníků/akcionářů nebo věřitelů zastavit ztráty, které ho bez vnějšího zásahu orgánů veřejné moci během krátkého či střednědobého období téměř jistě přivedou k úpadku.

104    Mimoto ze znění odstavců 5 a 6 pokynů z roku 1999 vyplývá, že pokud se podnik považuje za podnik v nesnázích „v každém případě“ tehdy, zmizela-li podstatná část jeho základního kapitálu, může být prokázáno také jinými důkazy, jaké jsou uvedeny v odstavci 6, že se nachází ve finančních nesnázích ve smyslu pokynů z roku 1999, i když neztratil podstatnou část svého základního kapitálu (viz v tomto smyslu a obdobně rozsudek Tribunálu ze dne 15. června 2005, Corsica Ferries France v. Komise, T‑349/03, Sb. rozh. s. II‑2197, bod 185).

105    Z této judikatury lze odvodit jednak, že významné snížení základního kapitálu představuje velmi závažný faktor naznačující, že se podnik nachází v nesnázích, a jednak, že existuje určitý počet hospodářských faktorů, jejichž neúplný výčet se nachází v odstavci 6 pokynů z roku 1999 (viz použití slov „jaké jsou“ v rozsudku Corsica Ferries France v. Komise, bod 104 výše, bod 185), které mohou rovněž prokázat existenci takového stavu, a to i v případě, kdy nedošlo ke ztrátě podstatné části základního kapitálu nebo k platební neschopnosti ve smyslu odstavce 5 pokynů z roku 1999.

106    V projednávané věci napadené rozhodnutí uvádí existenci záporného vlastního kapitálu, což může být, na rozdíl od toho, co tvrdí MB Immobilien a MB System, považováno za významný ukazatel finančních potíží podniku i nad rámec zvláštních okolností uvedených v odstavci 5 pokynů z roku 1999.

107    Napadené rozhodnutí uvádí rovněž jiné indicie, zejména pokračování ztrát v průběhu roku opatření 1. I když tento posledně uvedený faktor není zmíněn v demonstrativním výčtu indicií odstavce 6, který uvádí zvyšující se ztráty, nemůže být jeho relevance v rámci analýzy finanční situace podniku popřena v rozsahu, v němž se týká situace existující před poskytnutím podpory nebo v okamžiku jejího poskytnutí, což MB Immobilien a MB System nezpochybňují.

108    Pokud jde o existenci plánu k řešení platební neschopnosti, z vysvětlení poskytnutých společností MB System a Komisí na písemné otázky Tribunálu ve věci T‑120/07 vyplývá, že postup plánu k řešení platební neschopnosti má v německém právu za cíl ozdravit podnik v platební neschopnosti v okamžiku, kdy je ještě možno vyhnout se úpadku, a předpokládá předložení plánu k řešení platební neschopnosti.

109    V tomto ohledu musí být připomenuto, že odst. 5 písm. c) pokynů z roku 1999 odkazuje na situaci podniku, který splňuje „kritéria vnitrostátního práva, aby se stal[...] předmětem kolektivního úpadkového řízení“, jako faktor určující, že má být každopádně považován za podnik v nesnázích. Je pravdou, že situace Bike Systems v březnu 2001 neodpovídala situaci popsané v uvedeném odst. 5 písm. c), neboť vycházela z úpadkového řízení. Avšak, jak potvrdila v odpovědi na písemné otázky Tribunálu a na jednání, Komise se v napadeném rozhodnutí domnívala, že plán k řešení platební neschopnosti umožnil společnosti Bike Systems překonat platební neschopnost, že však její situace zůstala nestálá, zejména proto, že jeho restrukturalizace byla omezená, přičemž tento faktor byl zohledněn jako indicie nesnází na základě odstavce 6 pokynů z roku 1999.

110    Co se dále týče rozsahu této restrukturalizace, i když MB System připouští, že původní restrukturalizace společnosti Bike Systems byla omezená v tom smyslu, že bylo třeba společnost co nejrychleji vyjmout z úpadkového řízení s cílem umožnit pokračování její činnosti a že tak v podstatě šlo o vyrovnání dluhů, MB System tvrdí, že Komise měla zohlednit skutečnost, že situace podniku, který vyšel z úpadkového řízení, je podobná situaci nové společnosti, neboť již nemá dluhy. Krom toho podle společnosti MB System věřitelé věřili, že dojde k ozdravení společnosti Bike Systems, jelikož přijali plán k řešení platební neschopnosti. MB System se domnívá, že jelikož skupina Biria byla druhou skupinou na trhu, měla Bike Systems po svém převzetí ze strany skupiny Biria, zcela jiné hospodářské vyhlídky.

111    Navzdory faktorům uvedeným společnostmi MB Immobilien a MB System je třeba konstatovat, že úpadkové řízení týkající se společnosti Bike Systems bylo ukončeno až v prosinci 2000, to znamená jen tři měsíce před poskytnutím opatření 1. Za těchto podmínek a vzhledem ke skutečnosti, že šlo hlavně o restrukturalizaci závazků bez významných provozních změn, má Tribunál za to, že Komise mohla dospět k závěru, aniž by se dopustila zjevně nesprávného posouzení, že situace společnosti Bike Systems v březnu 2001 zůstala nestálá a její budoucí vývoj byl nejistý, a to navzdory důvěře, kterou mohly banky projevit, pokud jde o uvedený budoucí vývoj.

112    Pokud jde o údajné nezohlednění situace zdravé společnosti přebírající společnost Bike Systems, tedy žalobní bod, který, jak vyplývá z odpovědi na písemné otázky Tribunálu, odkazuje na integraci společnosti Bike Systems do skupiny Biria během období restrukturalizace, je třeba konstatovat, že argument společností MB Immobilien a MB System není dostatečně podložený, a tyto společnosti zejména nevysvětlují, které zvláštní informace předložené během správního řízení údajně Komise nezohlednila. Odkaz učiněný v průběhu jednání v odpověď na otázku Tribunálu na postavení skupiny Biria na trhu v tomto ohledu nemůže postačovat a tento žalobní bod je tedy třeba prohlásit za nepřípustný v souladu s judikaturou uvedenou výše v bodě 86. Každopádně, jak tvrdí Komise, osobou odpovědnou za vyplacení odměny za opatření 1 je Bike Systems, a nikoli nabyvatel a nelze se domnívat, že přebírající společnost pomůže své dceřiné společnosti s vypořádáním takového dluhu.

113    Zadruhé MB Immobilien a MB System tvrdí, že Komise měla analyzovat souhlasný dopis.

114    V tomto ohledu je třeba připomenout, že dotyčnému členskému státu přísluší za účelem splnění jeho povinnosti spolupráce s Komisí poskytnout všechny poznatky, které Komisi umožňují ověřit, že podmínky pro výjimku, o kterou členský stát žádá, jsou splněny (viz rozsudek Tribunálu ze dne 6. dubna 2006, Schmitz-Gotha Fahrzeugwerke v. Komise, T‑17/03, S. rozh. s. II‑1139, bod 48, a citovaná judikatura).

115    Krom toho je ustálenou judikaturou, že legalitu aktu Společenství je nutno posuzovat na základě skutkového a právního stavu, který existoval v době přijetí aktu, a posouzení, která Komise provedla, je třeba zkoumat jen na základě informací, kterými disponovala v okamžiku provedení těchto posouzení (viz rozsudek Schmitz-Gotha Fahrzeugwerke v. Komise, bod 114 výše, bod 54, a citovaná judikatura).

116    Jakmile Komise umožnila zúčastněným osobám účinně předložit jejich vyjádření, nemůže jí být vytýkáno, že nepřihlédla k případným skutkovým poznatkům, které jí mohly být, ale nebyly, předloženy během správního řízení, vzhledem k tomu, že Komise není povinna bez návrhu a na základě svých dohadů zkoumat, jaké jsou poznatky, které jí mohly být předloženy (viz rozsudek Schmitz-Gotha Fahrzeugwerke v. Komise, bod 114 výše, bod 54, a citovaná judikatura).

117    V projednávané věci je třeba konstatovat, že souhlasný dopis nebyl oznámen Komisi během správního řízení. Je však pravdou, že jeho existence byla Spolkovou republikou Německo zmíněna v dopise ze dne 31. ledna 2005 takto:

„Strategické spojení tvořené skupinou Biria (zejména seskupení nákupu a dodávek materiálů) umožnilo domnívat se, že budoucí vývoj společnosti Bike Systems je pozitivní a že její restrukturalizace bude úspěšná. Souhlasný dopis požadovaný od společnost[í] [Sachsen Zweirad] a Biria GmbH v rámci vložení [vkladu tichého společníka] by měl zaručit, že tyto podniky aktivně podpoří vývoj společnosti Bike Systems.“

118    V tomto ohledu je třeba uvést, že, jak tvrdí Komise, skutečnost, že Spolková republika Německo v jedné jediné větě uvedla, že v rámci refinancování dotčené společnosti existovala trvalá záruka pomoci ze strany mateřské společnosti, nutně neznamená, bez dalších podpůrných důkazů, například ve vztahu k finanční situaci autora souhlasného dopisu k datu opatření 1, že by Bike Systems měla být v budoucnu hodnocena jinak, ani že by se tím změnily její vyhlídky do budoucna. Každopádně by Komise musela disponovat původním dokumentem, aby mohla posoudit závaznost souhlasného dopisu.

119    V souhrnu, za okolností projednávaného případu, jak byly popsány, a v souladu s judikaturou uvedenou v bodech 114 až 116 výše, Komise neměla povinnost požadovat od Spolkové republiky Německo vysvětlení ohledně dopadu souhlasného dopisu na finanční situaci společnosti Bike Systems. Je tudíž třeba dojít k závěru, že Komise nejednala protiprávně, když neprovedla pozdější přezkum odkazu na souhlasný dopis zmíněný v dopise ze dne 31. ledna 2005.

120    Zatřetí, pokud jde o nezohlednění zprávy o ověření roční účetní závěrky společnosti Bike Systems za rok 2002 v napadeném rozhodnutí, je zřejmé, že finanční situace společnosti Bike Systems v roce 2002 není relevantní pro účely posouzení legality opatření 1 přijatého v roce 2001. Judikatura v tomto ohledu jasně uvádí, že otázka, zda opatření představuje podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 ES, musí být řešena ve světle situace, která existovala v okamžiku přijetí tohoto opatření. Kdyby Komise přihlížela k pozdějším skutečnostem, zvýhodňovala by totiž členské státy, které nesplnily svou povinnost oznámit podpory, které hodlají poskytnout, ve stádiu záměru (viz v tomto smyslu rozsudek Tribunálu ze dne 11. července 2002, HAMSA v. Komise, T‑152/99, Recueil, s. II‑3049, bod 53).

121    Začtvrté, pokud jde o odkazy učiněné Komisí na situaci Bike Systems v letech 2002 a 2003 a okolnosti, za jakých bylo opatření 1 ukončeno v roce 2005, nejsou relevantní pro rozhodnutí o legalitě napadeného rozhodnutí z týchž důvodů, jako jsou důvody uvedené v bodě 120 výše.

122    Z výše uvedeného vyplývá, že faktory uvedené v bodě 61 odůvodnění napadeného rozhodnutí jsou v souladu s pokyny z roku 1999 a že se Komise nedopustila zjevně nesprávného posouzení tím, že dospěla k závěru, že Bike Systems byla v březnu 2001 v nesnázích.

 K otázce, zda Sachsen Zweirad a Biria GmbH byly podniky v nesnázích v březnu a prosinci 2003

123    Freistaat Sachsen uvádí jednak obecné argumenty související s rámcem posouzení situace podniků, které byly příjemci opatření 2 a 3, a jednak zjevná pochybení v použití uvedeného rámce na tyto společnosti.

 K rámci posouzení situace podniků, které byly příjemci opatření 2 a 3

–       Argumenty účastnic řízení

124    Freistaat Sachsen tvrdí, že v bodech 66 až 78 odůvodnění napadeného rozhodnutí se Komise spokojila s vyjmenováním některých typických „symptomů“ podniků v nesnázích s odkazem na odstavec 6 pokynů z roku 1999, ve kterých je kategorie podniků, které mohou obdržet podpory na záchranu a restrukturalizaci, údajně rozšířena na podniky, které nesplňují kritéria uvedeného odstavce 5. Podniky v nesnázích, které by se bez zásahu státu dostaly do platební neschopnosti vykazují obecně „symptomy“ vyjmenované v odstavci 6 pokynů, nebo alespoň některé z nich. Přítomnost některých z těchto „symptomů“ však údajně nestačí pro konstatování toho, že se podnik nachází v takových nesnázích, že by bez státní podpory zmizel z trhu.

125    Krom toho podle Freistaat Sachsen jde praxe Komise údajně opačným směrem. V případě podniků, které nesplňují kritéria odstavce 5 pokynů z roku 1999, se Komise ve svých pozdějších rozhodnutích údajně nespokojuje s konstatováním některých „symptomů“.

126    Navíc Komise údajně přeceňuje rozsah své posuzovací pravomoci. Nemůže svým posouzením nahrazovat posouzení orgánu, který podporu poskytl, neboť schválením režimu podpor Komise členskému státu přiznala určitý rozhodovací prostor. Proto je údajně jediným úkolem, který má podle čl. 88 odst. 1 ES, neustálá kontrola uplatňování schváleného režimu podpor. Freistaat Sachsen se tudíž domnívá, že k tomu, aby byl schválený režim podpor neúčinný, by muselo být posouzení úřadem nebo orgánem členského státu při poskytnutí podpory zjevně nesprávné v okamžiku přijetí rozhodnutí (a nikoli na základě informací, kterými by Komise disponovala následně při uvedené kontrole).

127    Freistaat Sachsen mimoto tvrdí, že prostor pro uvážení pro rozhodnutí, zda podnik lze považovat za podnik v nesnázích, je užší v rámci regionálních režimů podpor než v rámci podpor na záchranu a restrukturalizaci. V případě posledně uvedených podpor údajně protisoutěžní účinek vyplývá ze skutečnosti, že podnik v nesnázích je zvýhodněn v porovnaní s jinými podniky. Naopak v případě regionální podpory je podnik v nesnázích údajně znevýhodněn v porovnání s jinými podniky, kterým byly poskytnuty regionální podpory na týž projekt.

128    V tomto kontextu se Freistaat Sachsen domnívá, že je rovněž třeba rozdílně posuzovat kritéria odstavce 5 a odstavce 6 pokynů z roku 1999. Zatímco kritéria uvedeného odstavce 5 údajně mohou být předmětem kontroly, „symptomy“ vyjmenované v uvedeném odstavci 6 se mohou objevit jak v případě podniků v nesnázích, tak i v případě podniků, které nejsou v nesnázích. Proto, pokud podnik nevykazuje některý z těchto „symptomů“, nelze údajně považovat za prokázané, že posouzení orgánu poskytujícího podporu, podle kterého podnik není podnikem v nesnázích, je zjevně nesprávné. Jelikož však kritéria odstavce 5 a většina „symptomů“ odstavce 6 nebyly v případe těchto dvou podniků v dotčené době splněny, konstatování v napadeném rozhodnutí, podle kterého byly určité „symptomy“ splněny, neumožňuje a posteriori odůvodnit neuplatnění schváleného režimu podpor.

129    Podle Freistaat Sachsen tvrzení Komise, podle kterého se Tribunál ve svém rozsudku Corsica Ferries France v. Komise, bod 104 výše, domníval, že přítomnost dvou indicií, totiž zvyšujících se ztrát a rostoucích dluhů, stačí k závěru, že podnik je v nesnázích, je mylné, neboť tento spor se týkal rozhodnutí, v němž Komise rovněž konstatovala přítomnost jednoho z kritérií stanovených v odstavci 5 pokynů z roku 1999. Krom toho výše uvedené indicie údajně přesně vzato nebyly přítomny v případě společnosti Sachsen Zweirad v březnu 2003 a společnosti Biria GmbH v prosinci 2003.

130    Mimoto Komise údajně správně neposoudila kritéria uvedená v odstavci 6 pokynů z roku 1999. Ve svých vyjádřeních k zahájení formálního vyšetřovacího řízení totiž Spolková republika Německo údajně Komisi předložila tabulku, ze které vyplývá, že uvedená kritéria nebyla splněna. Tato tabulka se týkala nejprve situace společnosti Sachsen Zweirad, neboť v letech 2001 a 2002 zaznamenal tento podnik ztráty, zatímco po převzetí Biria AG (původní název) údajně znovu dosáhl v roce 2003 zisku (jakožto Biria GmbH). Kritéria odstavce 6 pokynů jsou údajně založena na záporném vývoji (rostoucí ztráty, zvyšování skladových zásob, pokles cash-flow, rostoucí zadlužení, zvyšující se úrokové platby a snížení nebo ztráta vlastního kapitálu). Tabulka předložená Spolkovou republikou Německo tedy údajně ukazuje, že situace se v roce 2003 zlepšila a že ještě nebyla dána žádná z indicií. Otázka trendu hospodářského vývoje je údajně rozhodující pro zkoumání podniku z hlediska kritérií odstavce 6 pokynů z roku 1999. Solventní podnik, který stále disponuje více než polovinou svého vlastního kapitálu nebo který ztratil méně než čtvrtinu vlastního kapitálu v průběhu posledních dvanácti měsíců, údajně nesplňuje kritéria podniku v nesnázích ve smyslu odstavce 5 uvedených pokynů. Ztráty vlastního kapitálu proto údajně nemohou stačit ke splnění kritéria souvisejícího se ztrátami stanoveného v odstavci 6 pokynů z roku 1999 a k označení podniku za podnik v nesnázích, pokud není dosaženo prahových hodnot stanovených v odstavci 5. Naopak je údajně třeba, aby existovalo i zjevné zhoršení hospodářské situace. Komise v napadeném rozhodnutí údajně neuznala, že hospodářská situace dotyčných podniků se ve skutečnosti od roku 2001 zlepšila.

131    Pokud jde o tvrzení Komise, podle kterého vymezení, ve vlastním slova smyslu, podniku v nesnázích ve smyslu pokynů z roku 1999 je údajně uvedeno v jejich odstavci 4, stačí konstatovat, že v napadeném rozhodnutí toto vymezení neuplatnila. Mimoto je údajně třeba uvést, že z tohoto kritéria nevyplývá, že podnik má být považován za podnik v nesnázích, pokud není schopen soustředit vlastní kapitál nebo půjčky na financovaní projektů nezbytných pro zlepšení jeho hospodářské situace. To údajně vyplývá z dokumentu Komise SEC (2005) 795 nazvaného „Akční plán pro státní podpory – Cílenější státní podpory a jejich nižší počet: plán pro reformu státní podpory v letech 2005–2009“ (dále jen „akční plán“), podle kterého takovou situaci lze rovněž vysvětlit selháním trhu. Varianta regionálních podpor schváleného režimu podpor údajně může být použita pouze, pokud nelze pro projekt najít žádné jiné financování, a to i v případe podniků, které nejsou v nesnázích. Zkušenost získaná v rámci použití tohoto nástroje regionální podpory od roku 1993 údajně ukázala, že i podniky, které nemají hospodářské problémy, potřebují záruku spolkové země, aby mohly uskutečnit své projekty. Je tomu tak například, pokud jejich běžná banka restrukturuje své portfolio a stáhne se z financování.

132    Komise zpochybňuje argumenty Freistaat Sachsen.

–       Závěry Tribunálu

133    Z analýzy uvedené výše v bodech 103 až 105 vyplývá, že odstavec 6 pokynů z roku 1999 obsahuje demonstrativní výčet faktorů, které mohou sloužit k prokázání, že se podnik nachází v nesnázích, ačkoli nedošlo k výraznému snížení základního kapitálu nebo úpadkovému řízení, jak je stanoveno v jejich odstavci 5, tedy okolnostem, které podle uvedeného odstavce 5 každopádně vedou k úvaze, že se podnik nachází v nesnázích. Na rozdíl od toho, co tvrdí Freistaat Sachsen, je tedy možné, v rámci pokynů z roku 1999, dojít na základě některých indicií uvedených v odstavci 6, nebo dokonce na základě jiných indicií k závěru, že se podnik nachází v takových nesnázích, že bez veřejného zásahu je ohrožena jeho další existence.

134    Krom toho, pokud jde o paralely, které Freistaat Sachsen hodlá prokázat s jinými řízeními o státní podpoře, je třeba připomenout, že legalita rozhodnutí Komise, jež konstatuje, že nová podpora nesplňuje podmínky pro použití této odchylky, musí být posuzována pouze v rámci čl. 87 odst. 3 písm. c) ES, a nikoliv s ohledem na předchozí rozhodovací praxi Komise za předpokladu, že je prokázána (rozsudek Regione autonoma della Sardegna v. Komise, bod 74 výše, bod 177). Srovnání s jinými řízeními o státní podpoře tedy nejsou relevantní pro prokázání toho, zda je třeba splnit minimální počet kritérií ve smyslu odstavce 6 pokynů z roku 1999, s ohledem na přítomnost nebo nepřítomnost vlastního kapitálu dotčeného ve smyslu jejich odstavce 5.

135    Pokud jde o odkaz učiněný ze strany Freistaat Sachsen na rozsudek Corsica Ferries France v. Komise, bod 104 výše, je třeba uvést že Tribunál v bodě 191 uvedeného rozsudku uvedl, že výše ztrát a finančních dluhů dotčeného podniku jsou kritérii, která jsou sama o sobě způsobilá prokázat, že jde o podnik v nesnázích. Z toho tedy nelze vyvodit, že existuje určitý minimální počet kritérií, která je třeba splnit, aby bylo možno označit podnik za podnik v nesnázích, neboť posouzení Tribunálu v tomto ohledu konkrétně odpovídalo skutkovému stavu předmětné věci. Z toho však vyplývá, že k tomu, aby podnik mohl být považován za podnik v nesnázích ve smyslu pokynů z roku 1999, není nezbytné, aby byla splněna všechna kritéria vyjmenovaná v odstavci 6 těchto pokynů.

136    Mimoto, pokud jde o argument Freistaat Sachsen, podle kterého je prostor pro uvážení Komise údajně různý v kontextu schváleného režimu podpor, bylo v bodě 62 výše připomenuto, že přezkum slučitelnosti podpory s tímto režimem ze strany Komise nepředstavuje iniciativu překračující rámec jejích pravomocí. Jelikož jsou podniky v nesnázích vyloučeny z varianty regionálních podpor schváleného režimu podpor a jejich vymezení se řídí pokyny z roku 1999, jak vyplývá z analýzy právního rámce, který se použije na projednávaný případ v bodech 58 až 81 výše, Komise měla právo ověřit, zda pokyny z roku 1999 byly v projednávané věci správně uplatněny. Argumenty vycházející z případného omezenějšího prostoru Komise pro uvážení, pokud jde o regionální podpory v porovnání s podporami na restrukturalizaci musejí být odmítnuty z týchž důvodů.

137     Dále, co se týče argumentu Freistaat Sachsen, podle kterého v případě, kdy nedojde ke ztrátě vlastního kapitálu, jak je popsáno v odstavci 5 pokynů z roku 1999, je třeba pomocí kritérií jejich odstavce 6 prokázat existenci negativní tendence, z judikatury vyplývá, že význam, který pokyny přiznávají tendenčním ukazatelům, nutně nezbavuje relevance jiné typy ukazatelů. Tyto ukazatelé mohou být nicméně relevantní pouze v případě, že umožňují konstatovat existenci skutečných a prokázaných obtíží (viz v tomto smyslu a obdobně rozsudek Regione autonoma della Sardegna v. Komise, bod 74 výše, bod 111). Z toho vyplývá, že i když jsou ukazatelé negativní tendence určitě zvláště relevantní k prokázání toho, že jde o podnik v nesnázích, nelze z formulace kritérií odstavce 6 pokynů z roku 1999 vyvodit žádnou povinnost Komise prokázat negativní tendenci, pokud dostatečně právně prokáže, že se jedná o společnost, jejíž další existence by bez veřejného zásahu byla ohrožena.

138    Konečně, pokud jde o odkaz na akční plán Freistaat Sachsen, uvedený dokument obhajuje častější využívání hospodářského přístupu v oblasti státních podpor a uvádí, že jednou z hlavních skutečností je v tomto ohledu analýza případů selhání trhu, jež mohou být důvody, proč na trzích není dosahováno žádoucích cílů společného zájmu (body 22 a 23 akčního plánu). Je však třeba konstatovat, že tato tvrzení jsou velmi obecná a bez jakékoli souvislosti s vymezením pojmu podniku v nesnázích. Nijak nepotvrzují tezi Freistaat Sachsen, podle níž měla Komise zohlednit skutečnost, že problémy likvidity podniku mohou souviset s určitými přechodnými hospodářskými faktory, jako je fáze růstu. Tento argument je tedy třeba odmítnout.

139    Z toho vyplývá, že argumenty vznesené Freistaat Sachsen, pokud jde o obecný rámec analýzy použitý Komisí pro posouzení, zda podniky, kterým byla poskytnuta podpora, byly v nesnázích, musejí být odmítnuty.

 K posouzení situace společnosti Sachsen Zweirad

–       Argumenty účastnic řízení

140    Freistaat Sachsen tvrdí, že Sachsen Zweirad v březnu 2003 nevykazovala rostoucí ztráty. Připouští, že v letech 2001 a 2002 zaznamenal ztráty, ale že ke snížení těchto ztrát údajně došlo již v letech 2001 až 2002, z 1,274 milionu eur na 733 000 eur. V době poskytnutí opatření 2 se podle Freistaat Sachsen očekával kladný roční výsledek za rok 2003. Navíc zisky z předcházejících let údajně nebyly ztrátami spotřebovány. Sachsen Zweirad si zachovala nezměněný kladný vlastní kapitál. Krom toho se od roku 2001 do roku 2002 její obrat údajně snížil o 13,8 % na 51 milionů eur, neboť potenciální kupující byli v Německu velmi opatrní z důvodu trvání hospodářského poklesu. Pro finanční rok 2003 tato společnost údajně zamýšlela zvýšit obrat a tento plán byl posuzován jako realistický, neboť jednak zdrženlivost kupujících v průběhu předcházejícího období údajně vyvolala potřebu dohnání a jednak deset největších zákazníků společnosti Sachsen Zweirad již údajně učinilo před koncem roku závazné objednávky pro objem obratu přesahující 30 milionů eur. Snížení obratu tedy údajně netrvalo dlouho. Freistaat Sachsen tvrdí, že ačkoli Komise konstatovala přítomnost dvou výše uvedených indicií, nezabývala se jejich příčinami, ani neposoudila jejich vliv na vývoj podniku. Bez takového posouzení tyto indicie údajně neumožňují dospět k závěru, zda se podnik nachází v nesnázích či nikoli.

141    Komise mimoto údajně uvádí problémy s likviditou, ale tyto problémy nelze považovat za platební problémy. Sama vysvětluje, že je nezbytné použít externí financování pro zajištění růstu podniku a vytvoření provozního kapitálu, který s ním souvisí. Potíže se získáním financování růstu na trhu údajně neumožňují označit podnik za podnik v nesnázích. To údajně rovněž platí i pro potřebu, uvedenou v auditní zprávě týkající se ročních účetních závěrek k 31. prosinci 2002 a výroční zprávy společnosti Sachsen Zweirad za účetní rok 2002 (dále jen „zpráva o ověření roční účetní závěrky společnosti Sachsen Zweirad za rok 2002“), celkově restrukturalizovat financování, aby se snížily náklady podniku a umožnilo se bezpečné plánování na delší období. Krátké doby zbývající do splatnosti úvěrů údajně představovaly hlavně riziko v oblasti nákladů a nikoli přímo důkaz o podstatných nesnázích. Mimoto se údajně snížily úrokové náklady společnosti Sachsen Zweirad (z 2 milionů eur v roce 2001 na 1,8 milionů eur v roce 2002), takže se neočekávaly žádné platební problémy z důvodu těchto úrokových nákladů v případě poskytnutí záruky.

142     Komise zpochybňuje argumenty Freistaat Sachsen.

–       Závěry Tribunálu

143    Je třeba úvodem připomenout, že podle ustálené judikatury má Komise při uplatňování čl. 87 odst. 3 ES širokou posuzovací pravomoc. Vzhledem k tomu, že soud nemůže nahradit posouzení komplexních hospodářských skutečností a okolností ze strany Komise svým vlastním posouzením, musí se přezkum Tribunálu omezit na ověření dodržení procesních pravidel a pravidel týkajících se odůvodnění, jakož i věcné správnosti skutkových zjištění, neexistence zjevně nesprávného posouzení a zneužití pravomoci (viz rozsudek Tribunálu ze dne 12. září 2007, Olympiaki Aeroporia Ypiresies v. Komise, T‑68/03, Sb. rozh. s. II‑2911, bod 150, a citovaná judikatura).

144    V projednávané věci, pokud jde o opatření 2 a situaci společnosti Sachsen Zweirad v březnu 2003, napadené rozhodnutí uvádí toto:

„(66) Podle názoru [Spolkové republiky Německo] podnik [Sachsen Zweirad] nevykazoval ve smyslu pokynů [z roku 1999] Společenství žádné znaky typické pro podnik v nesnázích. Komise zdůrazňuje, že znaky typické pro podnik v nesnázích uvedené v [odstavci] 6 pokynů [z roku 1999] mají pouze nabízet vodítka, kdy je možné podnik považovat za podnik v nesnázích, nelze je však považovat za podmínky, které musejí být splněny kumulativně. Společnost [Sachsen Zweirad] zaznamenala v roce 2001 ve výsledku běžné obchodní činnosti ztrátu ve výši 1 274 000 [eur] a v roce 2002 ztrátu ve výši 733 000 [eur]. Tyto ztráty převzala podle smlouvy o převodu výnosů a ztrát mateřská společnost Biria. Obrat se v roce 2002 ve srovnání s rokem 2001 snížil.

(67) Podle zprávy o ověření roční účetní závěrky společnosti Sachsen Zweirad za rok 2002 tato společnost rovněž čelila problémům s likviditou. Ve výroční zprávě se výslovně uvádí, že situace podniku [Sachsen Zweirad] ohledně likvidity byla napjatá díky vysokým výdajům na předběžné financování zásob a díky růstu v rámci skupiny. Podle výroční zprávy mohlo být přežití podniku zajištěno pouze tehdy, pokud by banky byly ochotny zachovat nebo restrukturalizovat stávající úvěrové linie.

(68) Nebezpečí, že by soukromé finanční instituce neprodloužily své úvěry, podle [Spolkové republiky Německo] nikdy nehrozilo. To ovšem nemění nic na zjištění, že situace podniku ohledně likvidity byla napjatá. Podle zprávy o ověření roční účetní závěrky společnosti Sachsen Zweirad za rok 2002 měla většina úvěrů dobu zbývající do jejich splatnosti kratší než pět let, což pro financování obchodní činnosti není v žádném případě optimální a pro podnik se tím zvyšují rizika. Krátká splatnost úvěrů mimoto vedla k vysokým úrokovým platbám (ačkoliv se v roce 2002 ve srovnání s rokem 2001 mírně snížily), které dále zatížily likviditu podniku.“

145    Z tohoto úseku napadeného rozhodnutí vyplývá, že Komise založila závěr, podle kterého byla Sachsen Zweirad v nesnázích v březnu roku 2003, na následujících faktorech: zaprvé existenci ztrát, byť zmenšujících se, v letech 2001 a 2002, zadruhé na obratu, který se v roce 2002 v porovnání s rokem 2001 snížil, a zatřetí existenci závažných problémů s likviditou, které jsou uvedeny ve zprávě o ověření roční účetní závěrky společnosti Sachsen Zweirad za rok 2002 a které by se ještě zhoršily převahou krátkodobých úvěrů s vysokým úrokem.

146     Nejprve, co se týče klesajícího obratu, je třeba konstatovat, že toto kritérium je uvedeno v odstavci 6 pokynů z roku 1999. I když toto kritérium samo o sobě není silnou indicií existence podstatných nesnází podniku, pokud jsou brány v úvahu pouze dva po sobě následující roky, Komise rovněž zkoumala další kritéria pro posouzení finanční situace společnosti Sachsen Zweirad.

147    Co se týče ztrát, je třeba konstatovat, že odstavec 6 pokynů z roku 1999 odkazuje na rostoucí ztráty. Tribunál se však domnívá, že to nemůže Komisi bránit v tom, aby zohlednila přetrvávání ztrát během vícero po sobě jdoucích let jako znak finančních nesnází, ačkoli tyto ztráty nerostou. Mimoto se zdá zcela relevantní zohlednit v případě opatření podpory poskytnutého v průběhu prvního čtvrtletí roku 2003 v tomto ohledu finanční výsledky podniku, který je příjemcem podpory, v průběhu dvou předcházejících let.

148    Krom toho, pokud jde o tabulku předloženou v příloze žaloby, která konstatuje zisk 1,7 milionu eur v době předběžné rozvahy ze dne 31. května 2003, ohledně níž Freistaat Sachsen Komisi vytýká, že ji nezohlednila, je třeba uvést, že, jak uvádí Komise, zlepšení situace podniku, který je příjemcem podpory, v průběhu roku, během něhož bylo poskytnuto opatření 2, nemůže ovlivnit posouzení jeho situace v době poskytnutí, zejména protože nelze vyloučit, že existence uvedené záruky mohla tento vývoj ovlivnit. Jak bylo připomenuto výše, judikatura uvádí, že otázka, zda opatření představuje podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 ES, musí být řešena ve světle situace, která existovala v okamžiku přijetí tohoto opatření. Kdyby Komise přihlížela k pozdějším skutečnostem, zvýhodňovala by totiž členské státy, které nesplnili svou povinnost oznámit podpory, které hodlají poskytnout, ve stádiu záměru (rozsudek HAMSA v. Komise, bod 120 výše, bod 53).

149    Co se dále týče problémů s likviditou, odstavec 6 pokynů z roku 1999 je výslovně neuvádí, ačkoli odkazuje na snižující se peněžní tok jako na znak finančních nesnází.

150    Je však třeba konstatovat, že stav likvidity byl jasně popsán jako znepokojující ve zprávě o ověření roční účetní závěrky společnosti Sachsen Zweirad za rok 2002, o niž Komise opřela svou analýzu. Uvedená zpráva uvedla zejména toto:

„Společnost se snažila čelit zhoršení výsledků, které se v porovnání s rokem 2001 ještě zvýraznilo, a přistoupila k šetření nákladů, které se v absolutním pojetí projevilo zejména v oblasti mzdových nákladů a na úrovni dalších provozních nákladů. Tato opatření se však ukázala nedostatečnými pro vyhnutí se záporným výsledkům na konci tohoto roku [...]

Stejně jako během předcházejícího finančního roku 2001 se ředitelství [Sachsen Zweirad] domnívá, že rozšíření skupiny podniků spojených s mateřskou společností Biria AG, které v roce 2002 rovněž způsobilo velkou potřebu financování, představuje hlavní zdroj rizika. Jelikož záruka Spolkové republiky a spolkové země, která byla nejprve přijata za podmínky, že bude předloženo prohlášení Komise o nevznesení námitky, byla odmítnuta, bylo možno krizový stav likvidity, který nyní převládá, překonat, zejména v průběhu zimních měsíců, pouze díky plánu financování vypracovanému s bankami. Dnes existence [společnosti Sachsen Zweirad] závisí rovněž na zachování úvěrů aktuálně poskytnutých bankami, a to tím spíše, že [Sachsen Zweirad] vytvořila významné zajištění pro půjčky celé skupiny Biria. Z důvodu výše krátkodobého financování hrozí riziko kolísání úrokových sazeb, které mohou ohrozit existenci společnosti.

[...]

Velké výdaje v rámci prefinancování zásob zboží a růst skupiny významně poznamenaly likviditu podniku, jehož situace je nadále napjatá do té míry, že její existenci lze zajistit jen za podmínky, že banky zachovají v současnosti poskytnuté úvěrové linky nebo je restrukturují a rozšíří je s ohledem na zrušení záruky za nesplácení ze strany Spolkové republiky/spolkových zemí.

[...] Co se týče krátkodobého financování, existuje mimoto riziko kolísání úrokových sazeb, které může ohrozit existenci podniku [...]“

151     Z této citace vyplývá, že se Sachsen Zweirad nacházela v obtížné finanční situaci a byla restrukturována. Tribunál se domnívá, že zejména vzhledem k výši krátkodobých úvěrů podléhajících kolísání úrokových sazeb mohla Komise právem považovat situaci likvidity popsanou ve zprávě o ověření roční účetní závěrky společnosti Sachsen Zweirad za rok 2002 za důkaz o obtížné finanční situaci, která by mohla ohrozit schopnost přežití podniku bez státního zásahu, neboť podnik, kterému se nedostává likvidity, nemůže zajistit plnění svých krátkodobých a střednědobých závazků.

152    Krom toho, pokud jde o argument, podle kterého Komise měla zohlednit skutečnost, že tato napjatá situace likvidity byla způsobena financováním růstu společnosti Sachsen Zweirad a že uvedená situace nebyla nutně ukazatelem nesnází, je třeba uvést, že zpráva o ověření roční účetní závěrky společnosti Sachsen Zweirad za rok 2002 skutečně uvádí prefinancování zásob zboží a růst skupiny. Je však třeba se domnívat, že Komise se nedopustila zjevně nesprávného posouzení tím, že pokud jde o tuto otázku vycházela z velmi znepokojujícího tónu uvedené zprávy, neboť tato výroční zpráva zjevně zohlednila kontext růstu, ale i tak konstatuje situaci, která je nadále napjatá.

153    Krom toho, pokud jde o argument Freistaat Sachsen, podle kterého měla Komise zohlednit stav konjunktury a existenci významných závazných objednávek na konci roku 2002, Komise v odpovědi na písemnou otázku Tribunálu uvedla, že tyto informace nebyly předloženy během správního řízení, nýbrž byly poprvé uvedeny v žalobě. Freistaat Sachsen, který byl v této souvislosti na jednání dotázán, tato tvrzení nepopřel, ani neuvedl, prostřednictvím jakých dokumentů byly tyto informace poskytnuty během správního řízení, nýbrž pouze uvedl, že zeslabení konjunktury v roce 2002 představovalo obecně známý problém.

154    Za těchto okolností se Tribunál domnívá, že se Komise nedopustila zjevně nesprávného posouzení tím, že nezohlednila tyto faktory, aby dospěla k závěru, že se Sachsen Zweirad nacházela v nejisté hospodářské a finanční situaci. Z judikatury uvedené v bodě 115 výše totiž vyplývá, že posouzení provedená Komisí mohou být posuzována jen na základě informací, kterými disponovala v okamžiku provedení těchto posouzení.

155    Co se konečně týče údajného nezohlednění mírného snížení úrokových nákladů z 2 milionů eur v roce 2001 na 1,8 milionů eur v roce 2002, Komise v odpověď na písemnou otázku Tribunálu uvedla, že z bodu 68 odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývalo, že tuto okolnost zohlednila, ale že k posouzení toho, zda je podnik v nesnázích, musela jeho situaci zohlednit jako celek. I s ohledem na mírné snížení finančních nákladů se Komise domnívá, že se Sachsen Zweirad nacházela v nesnázích z důvodu značných minulých ztrát a problémů s hotovostí.

156    V tomto ohledu Tribunál konstatuje, že bod 68 odůvodnění napadeného rozhodnutí skutečně uvádí snížení finančních nákladů z roku 2001 na rok 2002. Vzhledem k jasně záporné analýze situace likvidity společnosti Sachsen Zweirad, jak vyplývá ze zprávy o ověření roční účetní závěrky společnosti Sachsen Zweirad za rok 2002 uvedené výše, se Tribunál domnívá, že se Komise nedopustila zjevně nesprávného posouzení, když se domnívala, že tento zvláštní faktor nemohl mít určující vliv na celkové posouzení situace uvedeného podniku v době poskytnutí opatření 2.

157    V důsledku toho Freistaat Sachsen neprokázal, že se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení, když se opřela o uvedené faktory, aby dospěla k závěru, že Sachsen Zweirad byla v březnu 2003 v nesnázích.

 K posouzení situace společnosti Biria GmbH

–       Argumenty účastnic řízení

158     Freistaat Sachsen uvádí, že Komise konstatuje v bodě 72 odůvodnění napadeného rozhodnutí, že Biria GmbH (nová) zdědila nesnáze společností Biria AG (bývalé) a Sachsen Zweirad, avšak uvádí, že takové tvrzení neumožňuje vyvodit závěr týkající se otázky, zda se restrukturovaný podnik nacházel v nesnázích. Sachsen Zweirad údajně předtím nebyl podnikem v nesnázích, takže převzetí aktiv a pasiv společnosti Biria AG společností Biria GmbH nutně z posledně uvedené společnosti nečinilo podnik v nesnázích, jak to údajně jasně ukazuje skutečnost, že celková rozvaha vzrostla z 24 milionů eur ke dni 31. prosince 2002 na více než 34 milionů eur ke dni 31. prosince 2003, zatímco pasiva vzrostla pouze o 4 miliony, z 22 milionů na 26 milionů eur. Údajně je třeba se opřít pouze o finanční ukazatele restrukturovaného podniku, které by prokazovaly, že se nenacházel v nesnázích.

159    Krom toho Komise údajně uplatnila závažné problémy likvidity společnosti Biria GmbH, avšak nechala bez povšimnutí skutečnost, že tyto problémy nezpůsobily platební neschopnost podniku ani pouhé přechodné přerušení plateb. Komise údajně rovněž pominula skutečnost, že se jedná o problémy, kterým uvedený podnik čelil ve financování svého růstu, a nikoli o platební nesnáze vyplývající z problematického vztahu mezi příjmy a výdaji.

160    Freistaat Sachsen se domnívá, že závěr, který Komise vyvozuje, v bodě 77 odůvodnění napadeného rozhodnutí, ze stáhnutí se konsorcia bank, není nutně správným závěrem. Konsorcium dotčených bank údajně bylo řízeno bankou D., která byla založena teprve v roce 2001 fúzí dvou dalších bank a jejíž zaměření je, podle tisku, stále předmětem diskusí. To je mimoto údajně důvodem toho, proč stále nemohla být uskutečněna fúze s bankou W. zamýšlená po několik let. Na žádost mandatáře záruky banka D. údajně vysvětlila, že se konsorcium bank v listopadu 2003 stáhlo ze strategických důvodů, jak to údajně vyplývá z dopisu předloženého v příloze žaloby. Freistaat Sachsen tvrdí, že toto vysvětlení není nepravděpodobné, jelikož je podáno v kontextu trvalé interní diskuse týkající se otázky, zda se banka D. musí či nemusí zabývat obchodními zákazníky s vnitrostátním zaměřením v hospodářské soutěži s lidovými družstevními bankami a spořitelnami, které jsou s ní spřízněny. Hodnota pohledávek byla údajně upravena v rámci vnitřní restrukturalizace banky a výnos zpětného prodeje mohl být optimalizován pomocí daňového plánu pro vyhnutí se veškerým, nebo prakticky veškerým, ztrátám. Obě další banky se připojily ke stáhnutí se banky D., neboť si ani jedna ani druhá údajně nepřejí převzít řízení konsorcia, rozhodnutí které údajně rovněž není neobvyklé a nemůže být použito jako důkaz zvlášť vysokého nebezpečí úpadku. Podle Freistaat Sachsen tedy nic neumožňuje dojít k závěru, že dotčený podnik měl být označen za podnik v nesnázích.

161    Podle Freistaat Sachsen z toho vyplývá, že ačkoli podniky bezpochyby sledovaly obchodní strategii, která zahrnovala početná rizika a ačkoli v tomto ohledu neměly dostatek kapitálu, důkladný přezkum kritérií vyjmenovaných Komisí údajně přesto měl vést k závěru, že v době, kdy bylo poskytnuto opatření 3, uvedené podniky nečelily nesnázím, které by bránily v pokračování jejich činnosti, kdyby jim stát neposkytl podporu. Auditní společnost pověřená Freistaat Sachsen údajně došla zejména k závěru, ohledně obou podniků, že riziko požadování plnění ze záruky je v tomto bodě tak omezené, že poskytnutí záruky je obhajitelné.

162    Konečně Freistaat Sachsen tvrdí, že je třeba zamítnout argument Komise, podle kterého původ problémů likvidity nemá vliv na skutečnost, zda je podnik třeba považovat za podnik v nesnázích. Rozsudek Corsica Ferries France v. Komise, bod 104 výše, uplatněný Komisí k prokázání toho, že praxe cenové války není absolutně neslučitelná s existencí nesnází, údajně není použitelný na projednávaný případ, neboť problémy likvidity nelze připodobňovat ztrátám. Právě v rámci financování růstu údajně vznikají problémy likvidity, neboť tvorba fixního kapitálu a provozního kapitálu musí být financována, avšak tato tvorba kapitálu nevede ke ztrátám. Situace napjaté likvidity tedy údajně neznamená, že podnik musí být považován za podnik v nesnázích.

163     Komise zpochybňuje argumenty Freistaat Sachsen.

–       Závěry Tribunálu

164    Co se týče opatření 3 a situace Biria GmbH v době poskytnutí uvedeného opatření v prosinci 2003, napadené rozhodnutí uvádí toto:

„(70) Společnost Biria GmbH (nyní Biria AG) vznikla s účinností od 1. října 2003 sloučením (staré) společnosti Biria AG s dceřinou společností [Sachsen Zweirad].

(71) Podle [Spolkové republiky Německo] je nutné jasně odlišovat společnost Biria GmbH (nyní Biria AG) od (staré) společnosti Biria AG a podniku [Sachsen Zweirad], neboť sloučením vznikl nový podnik. Proto musí být otázka, zda byl tento podnik v okamžiku poskytnutí ručení dne 9. prosince [2003] v nesnázích, posouzena na základě počáteční rozvahy nově sloučeného podniku. Počáteční rozvaha ukazuje, že společnost Biria GmbH nemůže být považována za podnik v nesnázích.

(72) Komise s touto argumentací nesouhlasí. Nově sloučený podnik Biria GmbH nelze oddělit od bývalých společností Biria AG a [Sachsen Zweirad], neboť vznikl jejich sloučením. Na druhé straně by bylo snadné obejít klasifikaci podniku v nesnázích sloučením hospodářských subjektů nebo založením nových podniků. Bývalá Biria AG zaznamenala roku 2002 rovněž ztráty a měla stejně jako podnik [Sachsen Zweirad] problémy s likviditou. Biria GmbH převzala všechny dluhy a závazky (staré) společnosti Biria AG a podniku [Sachsen Zweirad]. Kromě toho vlastní Biria GmbH stejná aktiva a vykonává stejnou činnost jako (stará) Biria AG a [Sachsen Zweirad]. Komise se proto domnívá, že Biria GmbH převzala nesnáze (staré) společnosti Biria AG a podniku [Sachsen Zweirad].

(73) Společnost [Sachsen Zweirad] měla podle [Spolkové republiky Německo] při sloučení hospodářskou převahu. Společnost [Sachsen Zweirad] nebyla v nesnázích, a proto nelze automaticky předpokládat, že by nová společnost Biria AG byla v nesnázích. Komise se oproti Německu nicméně domnívá, že společnost [Sachsen Zweirad] byla v nesnázích. Nová Biria AG tedy ‚zdědila‘ nesnáze podniku [Sachsen Zweirad].

(74) Podle výroční zprávy za rok 2003 pokračovala v roce 2003 restrukturalizace a reorganizace skupiny Biria. Tento proces byl zahájen již v roce 2002 a zahrnoval rovněž reorganizaci financování skupiny. Na základě ručení spolkové země Sasko na půjčku ve výši 24,875 milionu [EUR] vypracovala skupina Biria novou koncepci střednědobého financování svých činností. Nová koncepce financování předpokládala rovněž značné přizpůsobení úrokových sazeb, a tím snížení vysoké úrokové zátěže.

(75) Zároveň bylo reorganizováno sdružení bank: tři banky byly ochotné vzdát se pohledávek ve výši 8 567 000 EUR, což zřejmě představovalo mnohem více než 50 % jejich pohledávek, pokud budou okamžitě vyrovnány zbývající pohledávky. Proto půjčka, která je kryta 80 % ručením opatření 3, sestává z 8 mil. EUR na půjčku na provozní kapitál, ze 7,45 milionu EUR jako zálohy na běžný účet a z obnosu ve výši 9,425 milionu EUR na financování sezónních potřeb.

(76) Společnost Biria GmbH (nyní Biria AG) tedy měla v okamžiku poskytnutí ručení značné problémy s likviditou, a proto byla podnikem v nesnázích. Toto hodnocení dokazuje skutečnost, že tři banky odstoupily od financování činností společnosti Biria, a dokonce byly ochotné vzdát se velké části svých pohledávek, pokud budou zbývající pohledávky bezodkladně splaceny. Toto opatření ukazuje, že banky vážně pochybovaly o tom, že bude Biria schopná splatit své dluhy a že je možné ji považovat za rentabilní podnik.

(77) [Spolková republika Německo] namítá, že banky odstoupily od financování pouze z důvodu změny orientace své obchodní strategie. Komise zjistila, že se banky vzdaly přibližně 50 % svých nesplacených pohledávek, což je i v případě odstoupení bank z důvodu změny obchodní strategie znakem toho, že úvěrové instituce považovaly splacení celé půjčky za velmi nepravděpodobné.“

165    Z této pasáže napadeného rozhodnutí vyplývá, že Komise založila svůj závěr, podle kterého Biria GmbH byla v nesnázích v prosinci 2003 na následujících faktorech: zaprvé skutečnosti, že zdědila finanční nesnáze svých obou zakládajících společností, zadruhé závažných problémech likvidity v okamžiku poskytnutí opatření 3 a zatřetí stáhnutí se třech bank a jejich vzdání se, v souvislosti s tím, velké části svých pohledávek.

166    Nejprve, pokud jde o „dědictví“ společnosti Biria GmbH, Freistaat Sachsen zpochybňuje, že Sachsen Zweirad byla v nesnázích. Z předchozí analýzy (viz body 144 až 157 výše) však vyplývá, že nebylo prokázáno, že se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení tím, že došla k opačnému závěru. Mimoto z bodu 72 odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že bývalá Biria AG rovněž zaznamenala ztráty v roce 2002 a také měla problémy s likviditou, aniž by to bylo zpochybněno Freistaat Sachsen.

167    Freistaat Sachsen však tvrdí, že se Komise měla opřít výlučně o rozvahu nové společnosti Biria GmbH a analyzovat její finanční ukazatele namísto činění abstraktních vývodů, podle kterých kombinace dvou společností v nesnázích automaticky vede k novému podniku rovněž v nesnázích.

168    V tomto ohledu má Tribunál za to, že se Komise nedopustila zjevně nesprávného posouzení, když kromě faktorů spojených s hospodářskou a finanční situací nové společnosti Biria GmbH zohlednila rovněž situaci obou podniků, které se do ní sloučily. Jak je totiž uvedeno v bodě 72 odůvodnění napadeného rozhodnutí a jak Komise poznamenala před Tribunálem, nemůže být umožněno, aby společnosti unikly povinnosti oznámení a předložení plánu restrukturalizace prostřednictvím pouhé fúze hospodářských jednotek nebo vytvořením nových podniků.

169    Krom toho, co se nejprve týče odkazů učiněných Freistaat Sachsen na některé finanční údaje za rok 2003, zejména na celkovou rozvahu a provozní výsledek společnosti Biria GmbH ke dni 31. prosince 2003, je třeba připomenout, že z judikatury uvedené v bodě 120 výše vyplývá, že otázka, zda opatření představuje podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 ES, musí být řešena ve světle situace existující v okamžiku, kdy toto opatření bylo přijato. Komisi tak nemůže být vytýkáno, že nezohlednila údaje týkající se situace dotčené společnosti ke dni 31. prosince 2003, jelikož toto datum nastalo až po dni poskytnutí podpory. Jak uvádí Komise, tyto údaje totiž nebyly k dispozici v okamžiku poskytnutí podpory. Komise tak v napadeném rozhodnutí byla oprávněna v tomto ohledu odkázat na údaje za finanční rok 2002. Z toho vyplývá, že argumenty předložené Freistaat Sachsen týkající se zejména rozvahy ke dni 31. prosince 2003 a kladného běžného provozního výsledku společnosti Biria GmbH za rok 2003 jsou neúčinné.

170    Co se dále týče argumentu Freistaat Sachsen, podle kterého nehledě k rozvaze nové společnosti ke dni 31. prosince 2003 a provoznímu výsledku za rok 2003, údajně měly být zohledněny prozatímní výsledky, jakož i předběžná rozvaha ke dni 31. května 2003, Komise správně uvádí, že nemůže být určeno, v jaké míře kladný vývoj provozního výsledku v průběhu roku 2003 mohl vyplývat z poskytnutí, v březnu 2003, opatření 2 společnosti Sachsen Zweirad, společnosti, která se sloučila do společnosti Biria GmbH. Za těchto okolností několik abstraktních odkazů učiněných Freistaat Sachsen k prozatímním výsledků za rok 2003 nestačí k prokázání toho, že se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení tím, že svou analýzu finanční situace společnosti Biria GmbH nezaložila na uvedených prozatímních výsledcích.

171    Krom toho, pokud jde o situaci omezené likvidity společnosti Biria GmbH, Komise poukazuje na auditní zprávu týkající se ročních účetních závěrek k 31. prosinci 2002 a výroční zprávy této společnosti za účetní rok 2002, která uvádí toto:

„Problémy likvidity podniku se ještě zvětšily v roce 2002 a situace je nadále napjatá do té míry, že přežití společnosti Biria AG může být zajištěno pouze za podmínky, že banky zachovají současné úvěrové linky nebo je restrukturují a rozšíří s ohledem na zrušení záruky za nesplácení ze strany Spolkové republiky/spolkových zemí [...]

Z účetního hlediska je společnost předlužena. Obchodní ředitelství se nicméně domnívá, že stav předluženosti ve smyslu práva upravujícího platební neschopnost není dán, jelikož záporný kapitál v rozvaze je kompenzován rezervami plynoucími z tiché účasti ve [společnosti Sachsen Zweirad], prohlášením o podřízení společníka a dobrou pověstí společnosti Biria AG.“

172    V tomto ohledu již bylo rozhodnuto, že situace napjaté likvidity může představovat relevantní ukazatel stavu nesnází ve smyslu pokynů z roku 1999. Ostatně je třeba v tomto ohledu poznamenat, že Komise uvádí, aniž by to bylo zpochybněno Freistaat Sachsen, že úvěry, na něž se vztahuje opatření 3, nebyly určeny k investování, nýbrž že se jednalo zejména o kontokorentní úvěr a jiný úvěr pro financování sezónních potřeb, což rovněž vyplývá z bodu 75 odůvodnění napadeného rozhodnutí. Argument Freistaat Sachsen, podle kterého situace likvidity údajně nezpůsobovala platební neschopnost je tak nerelevantní, neboť pokyny připouští situaci nesnází mimo tento přesný právní kontext. Pokud jde o argumenty Freistaat Sachsen vycházející ze skutečnosti, že situace likvidity společnosti Biria GmbH měla být hodnocena společně v kontextu s růstem společnosti, Tribunál se domnívá, že tato okolnost sama o sobě nestačí k tomu, aby Komisi umožnila nezohlednit nesnáze s likviditou společnosti, nýbrž že se jedná o celkové posouzení její situace.

173    Konečně pokud jde o stáhnutí se bank, je třeba uvést, že dopis banky D. v příloze žaloby ve věci T‑102/07 nepředstavuje rozhodující důkaz toho, že dotčená dohoda byla zcela výsledkem úvah interní strategie bank. I když totiž uvedený dopis uvádí, že strategické důvody byly základem zahájení jednání o restrukturalizaci úvěrů v únoru 2003, nezpochybňuje analýzu v napadeném rozhodnutí, podle které vzdání se 50 % úvěrů výměnou za okamžité splacení zbytku má mimořádnou povahu. Komise se tak nedopustila zjevně nesprávného posouzení tím, že stáhnutí se a vzdání se pohledávek ze strany bank vyložila jako indicii nedostatku důvěry ve schopnosti společnosti Biria GmbH splatit veškeré své půjčky.

174     Z předchozích úvah vyplývá, že z žádného argumentu Freistaat Sachsen nevyplývá, že se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení tím, že došla k závěru, že Biria GmbH byla v rozhodné době rovněž podnikem v nesnázích.

175    V důsledku toho je třeba zamítnout veškeré výtky žalobkyň, týkající se údajných zjevně nesprávných posouzení v označení podniků, kterým byla poskytnuta podpora, za podniky v nesnázích.

3.     K žalobním bodům vycházejícím z nedostatečného odůvodnění

176    Argumenty žalobkyň se jednak týkají nedostatku odůvodnění napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž Komise neuvádí důvod, ze kterého nebylo použito vymezení pojmu podniku v nesnázích vhodného opatření E 16/94, a ani nevysvětluje důvod, ze kterého se odchýlila od vymezení uvedeného pojmu v pokynech z roku 1999. Zároveň žalobkyně tvrdí, že napadené rozhodnutí je stiženo nedostatkem odůvodnění, pokud jde o určení prvků podpory, co se týče opatření 1 až 3.

 K nedostatečnému odůvodnění týkajícímu se nepoužití vhodného opatření E 16/94 a odchýlení se od pokynů z roku 1999

 Argumenty účastnic řízení

177    Freistaat Sachsen tvrdí, že i kdyby bylo třeba se domnívat, že dotyčné podniky byly podniky v nesnázích podle kritérií stanovených schváleným režimem podpory, Komise neuvedla důvody takového rozhodnutí. Komise ostatně údajně navíc neuvedla důvody, ze kterých se odchýlila od kritérií stanovených ve schváleném režimu podpor. Krom toho podle Freistaat Sachsen Komise v napadeném rozhodnutí nevysvětluje důvod, ze kterého neuplatňuje kritéria odstavce 5 pokynů z roku 1999 tam, kde se údajně často v jiných řízeních tázala, zda dotyčný podnik může být v nesnázích, pokud tato kritéria nejsou splněna. Vzhledem ke skutečnosti, že odstavec 5 pokynů z roku 1999 obsahuje obecné pravidlo a jejich odstavec 6 výjimku, měla Komise údajně odůvodnit nepoužití uvedeného odstavce 5.

178    MB Immobilien a MB System tvrdí, že pokud jde o použití pokynů z roku 1999, je napadené rozhodnutí stiženo trojím nedostatkem odůvodnění. Zaprvé rozhodnutí údajně neuvádí důvody, ze kterých se Komise odchýlila od přezkumu kritérií pokynů z roku 1999. Zadruhé za předpokladu, že by Komise k závěru, že příjemci podpory měly být označeni za podniky v nesnázích, došla na základě dělení mezi zdravými podniky a podniky v nesnázích, které údajně sama stanovila, nic v tomto ohledu údajně nebylo uvedeno v napadeném rozhodnutí. Zatřetí Komise údajně měla uvést důvod, ze kterého se odchýlila od podmínek schváleného režimu podpor v rozsahu, v němž se týká opatření 2 a 3.

179    Komise s argumenty žalobců nesouhlasí.

 Závěry Tribunálu

180    Je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury závisí rozsah povinnosti uvést odůvodnění na povaze dotčeného právního aktu a na kontextu, v němž byl přijat. Z odůvodnění musí jasně a jednoznačně vyplývat úvahy orgánu, jenž akt vydal, jednak aby se zúčastněné osoby mohly seznámit s důvody, které vedly k přijetí opatření, aby mohly hájit svá práva a ověřit, zda rozhodnutí je či není opodstatněné, a jednak aby soud mohl vykonávat svůj přezkum legality. Není požadováno, aby odůvodnění vylíčilo všechny relevantní skutkové a právní okolnosti, jelikož otázka, zda odůvodnění aktu splňuje požadavky článku 253 ES, musí být posuzována s ohledem nejen na jeho znění, ale také s ohledem na jeho kontext, jakož i s ohledem na všechna právní pravidla upravující dotčenou oblast. Komise především není povinna vyjádřit se ke všem argumentům, jichž se před ní dovolávají zúčastněné strany, ale stačí, aby uvedla skutkové okolnosti a právní úvahy, které mají zásadní význam v rámci systematiky rozhodnutí (viz rozsudek Corsica Ferries France v. Komise, bod 104 výše, body 62 až 64, a citovaná judikatura).

181    V projednávané věci z napadeného rozhodnutí nevyplývá, že Spolková republika Německo odkázala na vhodné opatření E 16/94 v rámci správního řízení. Komise před Tribunálem potvrdila, že vhodné opatření E 16/94 nebylo uplatněno během správního řízení, aniž by to žalobkyně zpochybnily. Krom toho z předcházející analýzy vyplývá, že vymezení pojmu podniku v nesnázích obsažené ve vhodném opatření E 16/94 nebylo použitelné v projednávané věci a že Komise byla oprávněna opřít se v tomto ohledu o pokyny z roku 1999. Za těchto okolností musejí být žalobní body vycházející z nedostatečného odůvodnění napadeného rozhodnutí, pokud jde o nepoužití vhodného opatření E 16/94, prohlášeny za neopodstatněné, jelikož nelze přijmout tvrzení, že Komise musí vysvětlit důvod, ze kterého nevycházela z nepoužitelných a neuplatněných pravidel.

182    Rovněž je třeba zamítnout jako neopodstatněné výtky vycházející z nedostatečného odůvodnění vzhledem k zohlednění či nezohlednění kritérií uvedených v pokynech z roku 1999. Komise totiž uvádí v bodě 66 odůvodnění napadeného rozhodnutí, že je názoru, že „znaky typické pro podnik v nesnázích uvedené v [odstavci] 6 pokynů [z roku 1999] mají pouze nabízet vodítka, kdy je možné podnik považovat za podnik v nesnázích, nelze je však považovat za podmínky, které musejí být splněny kumulativně“. Její stanovisko v tomto ohledu je tedy jasné. Co se týče zbytku, jak vyplývá z předcházející analýzy, napadené rozhodnutí uvádí, která hospodářská kritéria Komise vzala v úvahu pro posouzení finanční situace dotčených podniků, kterým byla poskytnuta podpora. Toto odůvodnění je dostačující pro to, aby se účastnice řízení mohly seznámit s odůvodněními napadeného rozhodnutí a aby Tribunál mohl posoudit jeho legalitu.

 K nedostatku odůvodnění, pokud jde o určení prvku podpory

 Argumenty účastnic řízení

183     Freistaat Sachsen uvádí, že nerozumí způsobu, jakým Komise vypočetla úrokovou sazbu, za kterou, podle ní, měly být úvěry poskytnuty, aby odpovídaly tržním podmínkám tak, aby bylo možno se domnívat, že se na ně nevztahuje podpora. Komise se údajně spokojila s odkazem na její sdělení 97/C 273/03 o způsobu stanovování referenčních a diskontních sazeb (Úř. věst. 1997, C 273, s. 3, dále jen „sdělení o referenčních sazbách“). Pouhý odkaz na starší sdělení však údajně nestačí k prokázání toho, že navýšení o 400 základních bodů je na trhu obvyklé. Freistaat Sachsen tvrdí, že nerozumí ani důvodu, ze kterého Komise používá, pokud jde o opatření 2 a 3, dvojí navýšení (bod 93 napadeného rozhodnutí). Oba příklady uvedené ve sdělení o referenčních sazbách (podnik v nesnázích a neexistence zajištění) údajně souvisejí s rizikem úpadku, takže se souběh nejeví odůvodněný.

184     Komise údajně každopádně neprokázala žádnou srozumitelnou vazbu s obvyklými tržními podmínkami. Dále se ostatně jeví málo pravděpodobné, že by trh reagoval na tvrzenou neexistenci zajištění prostřednictvím fixních navýšení úrokových sazeb zcela nepřiměřeným k úrovni sazeb platných v dané době. Bylo by údajně vhodné přepokládat, že by úvěrový sektor použil poměrně mírné navýšení, pokud je úroková sazba nízká, a poměrně vysoké navýšení, pokud je úroková sazba vysoká.

185    Freistaat Sachsen se ještě domnívá, že v bodě 92 odůvodnění napadeného rozhodnutí má Komise za to, že poskytnuté zajištění mělo malou hospodářskou hodnotu, nepřeložila však žádný důkaz. Z výročních závěrek za finanční rok 2003 údajně vyplývá, že úvěry poskytnuté bankami nejsou zajištěny pouze hypotéčně, nýbrž i postoupením investičního majetku a provozních aktiv, které údajně jsou zapsány v rozvaze v hodnotě 5,8 milionu eur a 28,3 milionu eur. Komise tak údajně nemohla vycházet ze zanedbatelné hospodářské hodnoty zajištění, jakožto výchozího bodu, nebo v tomto ohledu přinejmenším měla poskytnout vysvětlení.

186    Konečně Freistaat Sachsen uvádí, vzhledem k odkazu učiněnému Komisí během řízení před Tribunálem na studii auditorské společnosti ze dne 26. října 2004 týkající se aktualizace referenčních sazeb používaných na státní podpory v Evropské unii (dále jen „studie“), že uvedená studie není obsažena ve spise ani nebyla uvedena v napadeném rozhodnutí, takže v tomto ohledu nebyly dodrženy požadavky na odůvodnění tohoto rozhodnutí. Před přijetím napadeného rozhodnutí Komise údajně podle Freistaat Sachsen ani nevyhotovila sdělení, z kterého by vyplývalo, že pro účely budoucích rozhodnutí přijímá závěry studie za své.

187    MB Immobilien a MB System tvrdí, pokud jde o opatření 1, že Komise neodůvodňuje, v čem odměna za vklad tichého společníka, která je již o 600 základních bodů nad referenční sazbou používanou v dané době, nezohledňuje zvýšená rizika spojená s podnikem v nesnázích. Komise údajně ostatně odkázala na sdělení o referenčních sazbách, protože nezjistila tržní podmínky.

188     Komise údajně přesvědčivě neodůvodňuje své hodnocení prvků představujících podporu v opatření 1, nýbrž hledá prvek podpory v rozdílu mezi odměnou, kterou by Bike Systems musela zaplatit na trhu a odměnou skutečně zaplacenou. Pro určení výše úroků údajně nemůže být nezbytné odůvodnění nahrazeno pouhým odkazem na sdělení o referenčních sazbách a opakováním předpokladu – podnik v nesnázích. To údajně platí nejen pro věc samou, ale především, pokud jde o částku podpory, zejména jelikož si Komise, co se týče počtu základních bodů, ve sdělení o referenčních sazbách údajně přiznala rozhodovací prostor.

189    Je údajně svévolné použít na různá rizika 400 základních bodů a připočíst je, aniž by toto rozhodnutí odůvodnila jak ve věci samé, tak pokud jde o částku. Ze znění sdělení o referenčních sazbách totiž údajně nevyplývá, že si Komise vyhradila právo při vícero rizicích použít pro každé z nich navýšení o 400 základních bodů. Zvláště z tohoto důvodu údajně bylo nezbytné, aby Komise podrobněji odůvodnila navýšení o 1000 základních bodů, které stanovila, a to jak ve věci samé, tak i pokud jde o částku.

190    Co se týče tvrzení, podle kterého opatření 1 údajně představovalo zvláště rizikovou půjčku, MB Immobilien a MB System tvrdí, že souběh různých rizik, který z toho Komise vyvozuje, se ve skutečnosti týká téhož rizika, totiž rizika úpadku. To je údajně zjevné zvlášť jasným způsobem v následujícím kontextu. Pokud podnik poskytl dostatečné zajištění, nezáleží na tom, že má půjčka přednostní pořadí či nikoli. Nic menšího údajně nemůže být použito, když tvrzené nedostatečné zajištění již bylo předmětem navýšení. Komise údajně v tomto případě zamýšlí navýšit o 400 a 200 základních bodů, tedy celkově o 600 základních bodů, tentýž skutkový stav, totiž nedostatečné zajištění. Tento postup je údajně zcela rozporný.

191    MB Immobilien a MB System ještě uvádějí, že ani sdělení o referenčních sazbách ani napadené rozhodnutí nepřinášejí odůvodnění k otázce, která rizika mají být vzata v úvahu navýšením o 400 základních bodů a z jakého důvodu se jedná o 400 základních bodů.

192    Krom toho, pokud jde o různá zajištění, ačkoli se Komise snaží popsat konkrétní riziko, souvislost, co se týče hodnoty, mezi jednak uvedeným zajištěním a jednak jeho hodnocením v základních bodech, údajně zůstává neznámá.

193    Krom toho Komise v napadeném rozhodnutí údajně při zkoumání rizik opomněla posoudit jiné aspekty než poskytnuté zajištění, například kapacity podniku a jeho postavení na trhu. Analýza rizik, která se omezuje na zajištění a nebere v potaz širší hospodářské faktory údajně neodpovídá povinnosti obezřetnosti a zevrubnosti.

194    Mimoto Komise údajně neposoudila souhlasný dopis (viz bod 90 výše). Kdyby toto posouzení provedla, nemohla by se údajně domnívat, že se riziko zvýšilo.

195    Co se týče opatření 2, MB Immobilien a MB System tvrdí, že napadené rozhodnutí je rovněž stiženo závažným nedostatkem odůvodnění, pokud jde o určení prvků představujících podporu a jejich hodnotu. V bodech 88 až 91 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise údajně znovu odkazuje na sdělení o referenčních sazbách, aniž by uvedla důvody, ze kterých se domnívá, že je důvodné použít navýšení o 400 základních bodů z důvodu označení za podnik v nesnázích a navýšení o 400 základních bodů z důvodu, že zajištění je nedostatečné. Ze stejných důvodů, jako jsou důvody uvedené pro opatření 1, pouhý odkaz na sdělení o referenčních sazbách údajně nestačí.

196    Krom toho v rozsahu, ve kterém se Komise opírá o ztráty společnosti Sachsen Zweirad pro rozhodnutí, že se jedná o podnik v nesnázích a že existují zvláštní rizika, která je třeba zohlednit navýšením, je údajně třeba poznamenat, že tyto ztráty nejsou rozhodující. Komise údajně dostatečně nepřezkoumala smlouvu o převodu zisku a podmínky provádění „cash pooling“ (kompenzování likvidity uvnitř skupiny) uzavřené mezi společností Sachsen Zweirad a mateřskou společností. Komise údajně nanejvýš mohla zkoumat, zda mateřská společnost byla v nesnázích. Navýšení o 400 základních bodů je tak údajně protiprávní.

197    Co se dále týče opatření 3, MB Immobilien a MB System se domnívají, že napadené rozhodnutí je rovněž stiženo závažným nedostatkem odůvodnění, pokud jde o prvky představující podporu (bod 93 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Komise údajně určuje prvek představující podporu na základě rozdílu mezi konkrétně uplatněnou úrokovou sazbou a úrokovou sazbou navýšenou o 700 základních bodů stanovenou Komisí a údajně není možné porozumět důvodu, ze kterého se jednak rozhodla provést navýšení o přesně 400 základních bodů na základě skutečnosti, že jde o podnik v nesnázích, a nikoli o jiné číslo, ani proč používá navýšení o 300 základních bodů z důvodu nedostatečného zajištění. Je pravdou, že Komise údajně připouští, že poskytnuté zajištění má určitou hospodářskou hodnotu, avšak neodůvodňuje, jak to vedlo k použití navýšení o 100 a nikoli 200 základních bodů z 400 bodů, které zjevně zohlednila. Údajně není možno porozumět, z jakých důvodů se Komise dále domnívá, že navýšení o 300 základních bodů je odůvodněné, a to tím spíše, že podle sdělení o referenčních sazbách je v případě zvláštních rizik třeba použít navýšení o 400 základních bodů.

198    Co se týče odkazu učiněného Komisí na studii, MB Immobilien a MB System sdílejí kritiku ze strany Freistaat Sachsen.

199    Komise připomíná, že sdělení o referenčních sazbách stanoví jednotnou referenční sazbu vypočtenou na základě „sazby pětiletého mezibankovního swapu“. Ve zvláště rizikových případech (např. u podniků v nesnázích nebo v případě, kdy jsou ručení obvykle požadovaná bankou nedostatečná) metoda údajně stanoví navýšení referenční sazby o 400 základních bodů, ba i více.

200     Co se nejprve týče opatření 1, Komise pro určení běžné tržní sazby v napadeném rozhodnutí údajně použila tři navýšení, která však nebyla uplatněna na totéž riziko, nýbrž na tři rizika, pro která byly provedeny odlišné výpočty. První zahrnuté riziko se údajně týkalo okolnosti, podle které byla Bike Systems v nesnázích. Pravděpodobnost, že podnik není schopen splatit opatření 1 nebo zaplatit odměnu dohodnutou za ně je tak shledána jako zvýšená. Hospodářská situace příjemce podpory tak údajně byla důkladně analyzována. Již pouze z tohoto důvodu musí být údajně argument, podle kterého Komise posoudila pouze poskytnutá zajištění, odmítnut. Druhé riziko se údajně týkalo nedostatečného zajištění, které ještě zvýšilo riziko úpadku v případě platební neschopnosti. Třetí riziko bylo údajně tvořeno skutečností, že opatření 1 bylo podřízeno ostatním půjčkám v případě platební neschopnosti, z čehož vyplývalo další zvýšení rizika úpadku. V dané věci se údajně jedná o oddělené riziko. Všechna tři rizika jsou údajně podrobně popsána a odůvodněna v napadeném rozhodnutí.

201    Argument, podle kterého se všechna tato rizika v důsledku týkají pouze rizika úpadku a nelze tak na ně pohlížet kumulativně, je údajně nerelevantní, neboť by se to rovnalo úvaze, že každopádně, jakmile podnik poskytl dostačující zajištění, je otázka, zda půjčka je či není podřízená, údajně bezpředmětná. V projednávané věci se údajně jedná o podnik, který nevytvořil dostačující zajištění a je tak absolutně rozhodující vědět, zda je půjčka podřízená či nikoli. Krom toho je údajně zcela možné se domnívat, že podnik může být v nesnázích, avšak přesto disponuje značným zajištěním umožňujícím krýt úvěr nebo záruku. Úroková sazba, kterou je třeba považovat za odpovídající trhu, která je použita na úvěr pro takový podnik, by tak byla nižší než úroková sazba týkající se úvěru pro podnik v nesnázích, který nemůže poskytnout srovnatelné zajištění.

202    Podobného závěru bylo dosaženo ve studii, která se údajně věnuje zejména stanovení vhodných navýšení minimálních sazeb v určitých situacích. Studie údajně používá dvě kritéria pro takové navýšení, totiž hodnocení podniku a zajištění poskytnuté tímto podnikem, takže k oběma rizikům přistupuje jako ke kumulativním. Studie například navrhuje použít na podnik kategorie C, který navzdory svým nesnázím poskytuje dobré zajištění, navýšení o 360 základních bodů (tedy 3,6 procentních bodů). Naproti tomu se studie domnívá, že vhodné navýšení pro podnik téže kategorie, který však poskytuje pouze malé zajištění, je o 1 650 základních bodů (tedy 16,50 procentních bodů). Navýšení dotčené v projednávané věci tak v žádném případě nemůže být použito třikrát na téže riziko. Mimoto odkaz učiněný Komisí na studii v žalobní odpovědi údajně má za cíl pouze prokázat, že získaný a odůvodněný výsledek, pokud jde o částku prvku podpory, odpovídá hospodářské realitě, ale v žádném případě nebyl zamýšlen jako dodatečné odůvodnění, které by ostatně bylo nadbytečné.

203     Co se týče otázky vhodnosti navýšení stanovených na celkových 1 000 základních bodů, Komise zdůrazňuje, že ve sdělení o referenčních sazbách má za to, že navýšení o 400 základních bodů představuje minimum. Skutečně použité navýšení by mohlo velmi dobře přesáhnout 400 základních bodů. Studie podporuje názor, že navýšení jsou vhodná, domnívajíc se, že v případě podniku kategorie C, tedy v nepříznivé hospodářské situaci, je vhodné použít navýšení o 1 000 základních bodů, pokud je poskytnuté zajištění normální, a dokonce o 1 650 bodů, pokud je dostupné zajištění slabé. Navýšení o 1 000 základních bodů použité Komisí tak údajně musí být považováno za spíše příliš nízké nežli příliš vysoké.

204    Co se konečně týče údajného nezohlednění souhlasného dopisu, Komise se omezuje na zmínku, že uvedený dopis nebyl účinně předložen během formálního vyšetřovacího řízení, takže jej nemohla důkladněji přezkoumat a případně jej více zahrnout do své analýzy.

205    Dále, co se týče opatření 2, žalobní bod, podle kterého Komise údajně nedostatečně odůvodnila celkové navýšení o 800 základních bodů ve vztahu k referenční sazbě, by údajně měl být odmítnut s odkazem na body 88 až 91 odůvodnění napadeného rozhodnutí. Pro určení přesného rozdílu mezi úroky, které by odpovídaly tržním podmínkám při neexistenci opatření 2 a skutečně placenými úroky, by byla nezbytná oddělená analýza různých rizik. Použité navýšení údajně zůstalo nižší než navýšení, které studie doporučovala pro podobné situace.

206    Na žalobní bod, podle kterého Komise údajně nedostatečně zohlednila smlouvu o převodu zisku a podmínky provádění „cash pooling“ v rámci skupiny, je údajně třeba znovu odpovědět, že Komise své rozhodnutí přijímá na základě údajů, které má k dispozici, když uzavírá formální vyšetřovací řízení. Během správního řízení však Spolková republika Německo údajně uvedený „cash pooling“ neuplatnila.

207    Konečně, pokud jde o opatření 3, Komise odkazuje na svá vyjádření týkající se stanovení prvku podpory opatření 1 a 2.

208    V odpověď na žalobní bod MB Immobilien a MB System týkající se částky navýšení o 300 základních bodů pro nedostatečné zajištění, Komise uvádí, že v napadeném rozhodnutí vyjmenovala a přezkoumala každé ze zajištění vytvořených pro účely záruky (hypotéky, postoupení pohledávek, zajišťující převod zboží, které je ve vlastnictví podniků skupiny a společné a nerozdílné ručení vlastníka společnosti Biria GmbH). Poté co je přezkoumala, Komise došla k závěru, že zajištění poskytnuté společností Biria GmbH bylo lepší než zajištění poskytnuté společností Sachsen Zweirad, což je důvod, ze kterého použila pouze navýšení o 300 základních bodů kvůli nedostatečnému zajištění (oproti 400 základních bodů v případě opatření 2).

 Závěry Tribunálu

209     Rozsah přezkumu legality napadeného rozhodnutí Tribunálem, pokud jde o povinnost uvést odůvodnění, byl připomenut v bodě 180 výše.

210    Rovněž je úvodem třeba uvést, že argument žalobkyň směšuje otázky formálního odůvodnění a posouzení ve věci samé. V tomto ohledu je třeba připomenout judikaturu, podle které je povinnost uvést odůvodnění podstatnou formální náležitostí, která musí být odlišena od otázky opodstatněnosti odůvodnění, která spadá pod legalitu sporného aktu po meritorní stránce. Výtky a argumenty směřující ke zpochybnění opodstatněnosti tohoto aktu jsou tedy v rámci žalobního důvodu vycházejícího z neexistence nebo nedostatečnosti odůvodnění neúčinné (rozsudek Olympiaki Aeroporia Ypiresies v. Komise, bod 143 výše, bod 79).

211    Ve světle této judikatury je třeba zkoumat, zda Komise dostatečně právně odůvodnila způsob, jakým stanovila prvky podpory.

212    Co se nejprve týče argumentu MB Immobilien a MB System, podle kterého sdělení o referenčních sazbách nepřináší žádné odůvodnění navýšení o 400 základních bodů, které navrhuje pro navýšení rizika, je třeba uvést, že se toto sdělení skutečně omezuje pouze na údaj, že referenční sazbou je minimální sazba, „kterou je možné zvýšit ve zvláštních rizikových situacích (například podnik v nesnázích nebo není-li poskytnuta záruka obvykle požadovaná bankami))“ a že v tomto případě „může přirážka činit až 400 bázových bodů nebo více, kdyby žádná soukromá banka nesouhlasila s poskytnutím příslušné půjčky“. Je tedy třeba konstatovat, že obsah sdělení o referenčních sazbách je v tomto ohledu málo podrobný a nemůže v žádném případě sám o sobě stačit jako odůvodnění stanovení navýšení rizika v projednávané věci. Je tedy třeba zkoumat způsob, jakým Komise vysvětlila jeho použití v napadeném rozhodnutí.

213     Pokud jde o určení prvků podpory v projednávané věci, a zejména výše navýšení rizika, Komise uvádí v bodě 86 odůvodnění napadeného rozhodnutí, co se týče opatření 1, po připomenutí zásad uvedených ve sdělení o referenčních sazbách a situace finančních nesnází společnosti Bike Systems, toto:

„Komise se [...] v tomto případě domnívá, že by podnik Bike Systems musel zaplatit úrok, který by odpovídal nejméně referenční sazbě s navýšením o 400 základních bodů za podnik v nesnázích a dalším navýšením o 400 základních bodů z důvodu chybějících ručení. Komise dále považuje za přiměřené navýšení o dalších 200 základních bodů za podřízenost vkladu tichého společníka v případě platební neschopnosti. To je v souladu s údaji ve [sdělení o referenčních sazbách], které stanovují, že lze u zvláště rizikových případů, jako jsou podniky v nesnázích nebo v případě, kdy jsou ručení požadovaná bankami nedostatečná, požádat o navýšení o 400 základních bodů nebo dokonce více. Prvek podpory proto odpovídá rozdílu mezi referenční sazbou s navýšením o 1000 základních bodů a skutečnou odměnou za vklad tichého společníka.“

214    Pokud jde o opatření 2 a 3, Komise uvádí v bodech 90 až 93 odůvodnění napadeného rozhodnutí toto:

„(90)  [...] jednalo se v případě podniků [... Sachsen Zweirad] a Biria GmbH v době udělení ručení o podniky v nesnázích. S půjčkou a ručením pro podnik [Sachsen Zweirad] bylo spojeno další riziko, neboť nabídnuté zajištění bylo velmi nízké. Ručení na půjčku pro podnik [Sachsen Zweirad] bylo zajištěno pouze společným a nerozdílným ručením podniků ve skupině. Ekonomická hodnota takového ručení je velmi nízká.

(91) Komise se proto domnívá, že by podnik [Sachsen Zweirad] musel v tomto případě bez ručení zaplatit úrok, který by odpovídal minimálně referenční sazbě s navýšením o 400 základních bodů za podnik v nesnázích a dalším navýšením o 400 základních bodů z důvodu chybějícího zajištění. Prvek podpory tohoto ručení proto odpovídá rozdílu mezi referenční sazbou s navýšením o 800 základních bodů a skutečným úrokem, s jakým byla půjčka s ručením poskytnuta.

(92) V případě půjčky a ručení pro podnik Biria GmbH mělo poskytnuté zajištění vyšší ekonomickou hodnotu než zajištění ručení pro podnik [Sachsen Zweirad]. Přesto byla tato ručení stále ještě nižší než ručení obvykle požadovaná. Ručení pro společnost Biria GmbH je zajištěno hypotékou na majetek podniku Bike Systems ve výši 15 milionů [eur]. Tato hypotéka je ovšem podřízená jiné půjčce ve výši 2 milionů [eur]. Tato hypotéka proto kryla pouze o něco více než 50 % celkové vypůjčené částky. Další zajištění – hypotéky, postoupení pohledávek, [zajišťovací] převod zboží, které je ve vlastnictví podniků skupiny a společné a nerozdílné ručení vlastníka společnosti Biria GmbH – měly jen nízkou ekonomickou hodnotu.

(93) Komise se proto domnívá, že by podnik Biria GmbH musel v tomto případě zaplatit úrok, který by odpovídal minimálně referenční sazbě s navýšením o 400 základních bodů za podnik v nesnázích a dalším navýšením o 300 základních bodů z důvodu velmi nízkého zajištění (ve srovnání s navýšením o 400 základních bodů za ručení podniku [Sachsen Zweirad] z důvodu velmi nízkého zajištění). Prvek podpory tohoto ručení proto odpovídá rozdílu mezi referenční sazbou s navýšením o 700 základních bodů a skutečným úrokem, s jakým byly půjčky s ručením poskytnuty.“

215    Je pravdou, že tato vysvětlení Komise obsahují pokaždé popis zvolené metody stanovení, tedy použití referenční sazby spojené s paušálními navýšeními z důvodu nesnadné situace dotčeného podniku a chybějícího zajištění nebo jeho nízké hodnoty. Tato metoda stanovení je v souladu se sdělením o referenčních sazbách, které je zveřejněným dokumentem a jehož relevanci žalobkyně nezpochybňují, jakož i, podle Komise, s ustálenou praxí, přičemž ani toto tvrzení žalobkyně nezpochybňují.

216     Na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, napadené rozhodnutí není stiženo nedostatečným odůvodněním, pokud jde o závěry Komise týkající se chybějícího zajištění nebo jeho nízké hodnoty. Komise totiž důkladně analyzovala finanční situaci dotčených podniků, které jsou příjemci podpory, v bodech 59 až 78 odůvodnění napadeného rozhodnutí. Krom toho, pokud jde o opatření 1, z bodů 113 až 119 výše vyplývá, že Komise nejednala protiprávně, když souhlasný dopis nezahrnula do své analýzy. Pokud jde o opatření 2, bod 90 odůvodnění napadeného rozhodnutí uvádí, jaké zajištění bylo k dispozici, a důvod, ze kterého bylo považováno za zajištění nízké hodnoty. Konečně bod 92 odůvodnění napadeného rozhodnutí uvádí, pokud jde o opatření 3, existenci přednostní hypotéky, která kryje sotva 50 % celkové půjčky a další dostupné zajištění označuje za zajištění nízké hospodářské hodnoty. Vzhledem k souvislosti mezi hlavním zajištěním zohledněným Komisí a označením jiných zajištění za zajištění nízké hospodářské hodnoty, s ohledem na procento půjčky podléhající hlavnímu zajištění, která jsou uvedena na konci bodu 92 odůvodnění napadeného rozhodnutí, je tedy třeba mít za to, že závěr Komise, pokud jde o slabou úroveň zajištění pro opatření 3, není stiženo nedostatečným odůvodněním.

217    Je však třeba konstatovat, že žalobkyně správně uvádějí, že sdělení o referenčních sazbách neobsahuje žádný údaj k souběhu rizik, ačkoli ho nevylučuje. Mimoto analýza Komise neobsahuje žádný odkaz na praxi finančních trhů v této otázce, takže se souvislost mezi navýšeními stanovenými Komisí a konkrétní situací tří dotčených společností nezdá jasná a zvolení použitých navýšení má, alespoň tak, jak se jeví, náhodnou povahu.

218     Tribunál se domnívá, že Komise měla vysvětlit použití dodatečných navýšení, jakož i jejich výši prostřednictvím rozboru tržní praxe, aby žalobkyně mohly zpochybnit přiměřenost navýšení v projednávané věci a Tribunál mohl přezkoumat jejich legalitu.

219    V řízení před Tribunálem Komise za účelem poskytnutí podrobnějších informací v této otázce odkázala na studii, aniž by však takto zamýšlela podat dodatečné odůvodnění. Uvedená studie navrhuje pro situace obdobné situacím v projednávaném případě navýšení odpovídající hodnocení dotčeného podniku vzhledem ke stavu jeho financí a další navýšení podle hodnoty poskytovaného zajištění. Podle studie mohou navýšení dosáhnout až 1 650 základních bodů pro podniky se špatným rizikovým profilem, které mohou poskytnout pouze nízkou úroveň zajištění.

220    Je třeba konstatovat, že tato dodatečná vysvětlení Komise, která odkazují na různé rizikové profily společností a zajištění, kterým disponují a porovnávají je se sazbami navýšení, které jim typicky odpovídají, skutečně perspektivně znázorňují úrovně navýšení zvolené v projednávané věci tím, že je umísťují do širšího rámce srovnání a ukazují, že byly zvoleny objektivně.

221    Žalobkyně však správně uvádějí, že studie nemůže být vzata v úvahu jako odůvodnění napadeného rozhodnutí, neboť toto rozhodnutí na studii neodkazuje a žalobkyním nebyla studie známa. Je třeba připomenout, že odůvodnění musí být dotyčné osobě sděleno v zásadě současně s rozhodnutím, které nepříznivě zasahuje do jejího právního postavení. Chybějící odůvodnění nemůže být zhojeno skutečností, že se dotyčná osoba dozví důvody rozhodnutí v průběhu řízení před soudy Evropské unie (rozsudek Soudního dvora ze dne 28. června 2005, Dansk Rørindustri a další v. Komise, C‑189/02 P, C‑202/02 P, C‑205/02 P až C‑208/02 P a C‑213/02 P, Sb. rozh. s. I‑5425, bod 463; rozsudky Tribunálu ze dne 12. prosince 1996, Rendo a další v. Komise, T‑16/91, Recueil, s. II‑1827, bod 45, a Corsica Ferries France v. Komise, bod 104 výše, bod 287).

222    Za těchto okolností se Tribunál domnívá, že napadené rozhodnutí je stiženo nedostatečným odůvodněním týkajícím se podstatných úvah, které Komisi vedly ke zvolení úrovně navýšení rizika ve vztahu k opatřením 1,2 a 3, takže nesplňuje požadavky článku 253 ES.

223    Žalobní body žalobkyň vycházející z nedostatečného odůvodnění v tomto ohledu tedy musejí být přijaty. V důsledku toho Tribunál nemůže rozhodnout o argumentech týkajících se opodstatněnosti napadeného rozhodnutí, co se týče úrovně navýšení rizika ve vztahu k opatřením 1, 2 a 3.

224    Mimoto se Tribunál domnívá, že stanovení dotčených prvků podpory má zásadní význam v obecné systematice napadeného rozhodnutí, a že tudíž rozhodnutí musí být zrušeno v plném rozsahu.

225    Ze všech výše uvedených úvah vyplývá, že napadené rozhodnutí musí být zrušeno.

 K nákladům řízení

226    Podle čl. 87 odst. 2 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovaly náhradu nákladů řízení a Komise neměla ve věcech T‑102/07 a T‑120/07 úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit náhradu nákladů řízení, včetně nákladů spojených s řízením o předběžném opatření ve věci T‑120/07.

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (čtvrtý senát)

rozhodl takto:

1)      Rozhodnutí Komise 2007/492/ES ze dne 24. ledna 2007 o státní podpoře č. C 38/2005 (ex NN 52/2004) poskytnuté Německem skupině Biria se zrušuje.

2)      Evropské komisi se ukládá náhrada nákladů řízení, včetně nákladů spojených s řízením o předběžném opatření ve věci T‑120/07.

Czúcz

Labucka

O’Higgins

Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 3. března 2010.

Obsah

Právní rámec a skutečnosti předcházející sporu

1. Právní úprava Společenství

2. Schválený režim podpor

3. Dotčené podniky

4. Dotčená opatření

5. Správní řízení

6. Napadené rozhodnutí

Řízení a návrhová žádání účastnic řízení

Právní otázky

1. K žalobním bodům vycházejícím z nepoužití vymezení pojmu podniku v nesnázích obsaženého ve vhodném opatření E 16/94

Argumenty účastnic řízení

Závěry Tribunálu

2. K žalobním bodům týkajícím se označení podniků, kterým byla poskytnuta podpora, za podniky v nesnázích

K otázce, zda Bike Systems byla podnikem v nesnázích v březnu 2001

Argumenty účastnic řízení

Závěry Tribunálu

K otázce, zda Sachsen Zweirad a Biria GmbH byly podniky v nesnázích v březnu a prosinci 2003

K rámci posouzení situace podniků, které byly příjemci opatření 2 a 3

– Argumenty účastnic řízení

– Závěry Tribunálu

K posouzení situace společnosti Sachsen Zweirad

– Argumenty účastnic řízení

– Závěry Tribunálu

K posouzení situace společnosti Biria GmbH

– Argumenty účastnic řízení

– Závěry Tribunálu

3. K žalobním bodům vycházejícím z nedostatečného odůvodnění

K nedostatečnému odůvodnění týkajícímu se nepoužití vhodného opatření E 16/94 a odchýlení se od pokynů z roku 1999

Argumenty účastnic řízení

Závěry Tribunálu

K nedostatku odůvodnění, pokud jde o určení prvku podpory

Argumenty účastnic řízení

Závěry Tribunálu

K nákladům řízení

---

* Jednací jazyk: němčina.