1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, o změně nařízení (EHS) č. 1612/68 a o zrušení směrnic 64/221/EHS, 68/360/EHS, 72/194/EHS, 73/148/EHS, 75/34/EHS, 75/35/EHS, 90/364/EHS, 90/365/EHS a 93/96/EHS (Úř. věst. L 158, s. 77; Zvl. vyd. 05/05, s. 46, a – oprava – Úř. věst 2004, L 229, s. 35; Úř. věst. 2005, L 197, s. 34, a Úř. věst. 2007, L 204, s. 28, dále jen „směrnice“), článků 18 ES a 39 ES, jakož i základního práva na respektování rodinného života.

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi D. Sahinem, tureckým státním příslušníkem, a Bundesminister für Inneres (spolkový ministr vnitra) ohledně odepření vydat kartu trvalého pobytu.

3

Podle článku 1 směrnice:

„Tato směrnice stanoví:

4

Článek 2 směrnice stanoví:

„Pro účely této směrnice se rozumí:

5

Článek 3 směrnice stanoví:

„1.   Tato směrnice se vztahuje na všechny občany Unie, kteří se stěhují do jiného členského státu, než jehož jsou státními příslušníky, nebo v takovém členském státě pobývají, a na jejich rodinné příslušníky ve smyslu čl. 2 bodu 2, kteří je doprovázejí nebo následují.

2.   Aniž je dotčeno právo volného pohybu a pobytu dotyčných osob, které tyto osoby již případně mají, usnadňuje hostitelský členský stát v souladu se svými vnitrostátními předpisy vstup a pobyt těchto osob:

Hostitelský členský stát pečlivě posoudí osobní poměry těchto osob a zdůvodní každé odepření vstupu či pobytu těchto osob.“

6

Článek 6 směrnice uvádí:

„1.   Občané Unie mají právo pobytu na území jiného členského státu po dobu až tří měsíců, aniž by podléhali jakýmkoli podmínkám či formalitám s výjimkou povinnosti být držitelem platného průkazu totožnosti nebo cestovního pasu.

2.   Odstavec 1 se použije také na rodinné příslušníky, kteří nejsou státními příslušníky žádného členského státu a tohoto občana Unie doprovázejí nebo následují a kteří jsou držiteli platného cestovního pasu.“

7

Podle čl. 7 odst. 1 a 2 směrnice:

„1.   Všichni občané Unie mají právo pobytu na území jiného členského státu po dobu delší než tři měsíce, pokud:

2.   Právo pobytu stanovené v odstavci 1 se vztahuje rovněž na rodinné příslušníky doprovázející nebo následující v hostitelském členském státě občana Unie, kteří nejsou státními příslušníky žádného členského státu, za předpokladu, že tento občan Unie splňuje podmínky stanovené v odst. 1 písm. a), b) nebo c).“

8

Článek 9 směrnice je následujícího znění:

„1.   Rodinným příslušníkům občana Unie, kteří nejsou státními příslušníky žádného členského státu a jejichž plánovaná doba pobytu přesahuje tři měsíce, vydají členské státy pobytovou kartu.

2.   Lhůta pro podání žádosti o pobytovou kartu nesmí být kratší než tři měsíce ode dne příjezdu.

3.   Při nesplnění povinnosti registrace může dotyčná osoba podléhat přiměřeným a nediskriminačním sankcím.“

9

Článek 10 směrnice stanoví:

„1.   Právo pobytu rodinných příslušníků občana Unie, kteří nejsou státními příslušníky žádného členského státu, je nejpozději šest měsíců ode dne podání žádosti potvrzeno vydáním dokladu, který se nazývá ‚Pobytová karta rodinného příslušníka občana Unie‘. Osvědčení o podání žádosti o pobytovou kartu se vydává okamžitě.

2.   K vydání pobytové karty vyžadují členské státy předložení těchto dokladů:

[…]“

10

Článek 27 směrnice v odstavci 1 a 2 stanoví:

„1.   S výhradou této kapitoly smějí členské státy omezit svobodu pohybu a pobytu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků bez ohledu na státní příslušnost z důvodů veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti nebo veřejného zdraví. Tyto důvody nesmějí být uplatňovány k hospodářským účelům.

2.   Opatření přijatá z důvodů veřejného pořádku nebo veřejné bezpečnosti musí být v souladu se zásadou přiměřenosti a musí být založena výlučně na osobním chování dotyčné osoby. Předchozí odsouzení pro trestný čin samo o sobě přijetí takových opatření neodůvodňuje.

Osobní chování dotyčného jednotlivce musí představovat skutečné, aktuální a dostatečně závažné ohrožení některého ze základních zájmů společnosti. Odůvodnění, která přímo nesouvisí s dotyčnou osobou nebo souvisejí s generální prevencí, nejsou přípustná.“

11

Článek 35 směrnice upřesňuje:

„Členské státy mohou přijmout potřebná opatření k odepření, pozastavení nebo odnětí jakéhokoliv práva přiznaného touto směrnicí v případě zneužití práv nebo podvodu, například účelových sňatků. Veškerá taková opatření musí být přiměřená a spojená s procesními zárukami stanovenými v článcích 30 a 31.“

12

Ustanovení § 1 odst. 2 zákona o usazování a pobytu (Niederlassungs- und Aufenthaltsgesetz, BGBl. I, 100/2005, dále jen „NAG“, ve znění použitelném na věc v původním řízení, stanoví:

„Tento spolkový zákon se nevztahuje na cizince, kteří

[…]“

13

Ustanovení § 51 NAG stanoví:

„Občané EHP, kteří vykonávají své právo volného pohybu a pobývají na území Rakouska déle než 3 měsíce, mají právo usadit se, jestliže:

14

Ustanovení § 52 tohoto zákona uvádí:

„Rodinní příslušníci občanů EHP majících právo volného pohybu (§ 51), kteří jsou sami občany EHP, mají právo se usadit, jestliže jsou:

[…]

a uvedeného občana EHP doprovázejí nebo jej následují.“

15

Na základě § 54 odst. 1 NAG:

„Rodinní příslušníci občanů EHP majících právo volného pohybu (§ 51), kteří nejsou občany EHP a kteří splňují podmínky uvedené v § 52 bodu 1 až bod 3, mají právo se usadit. Na základě žádosti je jim vydána karta trvalého pobytu na dobu deseti let. Tato žádost musí být podána nejpozději do tří měsíců od jejich usazení.“

16

Podle § 19 zákona o azylu z roku 1997 (Asylgesetz 1997, BGBl. I, 76/1997):

„(1)   Žadatelé o azyl, kteří se […] nacházejí na území Rakouska, mají právo dočasného pobytu, ledaže by jejich žádost byla zamítnuta z důvodu věci rozhodnuté. […]

[…]

(3)   Právo dočasného pobytu se žadatelům o azyl, kteří mají právo dočasného pobytu, potvrdí z moci úřední. […]

[…]“

17

Z předkládacího usnesení vyplývá, že D. Sahin přicestoval do Rakouska dne 15. června 2003 a podal tam dne 3. října 2003 žádost o azyl. Vzhledem k tomu, že o této žádosti nebylo pravomocně rozhodnuto, má dotyčný právo dočasného pobytu na základě zákona o azylu z roku 1997.

18

Dne 22. dubna 2006 se D. Sahin oženil s německou státní příslušnicí. Podle údajů poskytnutých předkládajícím soudem žili ve společné domácnosti nejpozději od 10. října 2003 a žijí společně se svým dítětem od jeho narození dne 19. července 2005.

19

Deniz Sahin dne 29. května 2006 s ohledem na manželství, které uzavřel, požádal o vydání karty trvalého pobytu podle § 54 NAG. Landeshauptmann (zemský hejtman) Dolních Rakous tuto žádost zamítl podle § 1 odst. 2 prvního bodu NAG.

20

Bundesminister für Inneres rozhodnutím ze dne 14. března 2007 nevyhověl odvolání podanému proti tomuto zamítnutí zemským hejtmanem Dolních Rakous. Podle Bundesminister für Inneres se NAG, a tedy § 54 tohoto zákona neuplatní na dotyčného vzhledem k jeho právu dočasného pobytu na základě práva azylu. Navíc německá manželka D. Sahina, která podle jeho vlastních slov „žije v Rakousku již 3 roky“ a vykonává tam své povolání, využila svého práva volného pohybu osob v době, kdy se D. Sahin již v Rakousku zdržoval, takže nebyl splněn požadavek, který stanoví § 52 poslední věta NAG, vyžadující, aby rodinný příslušník doprovázel nebo následoval osobu vykonávající právo volného pohybu. Bundesminister für Inneres v tomto ohledu odkázal také na čl. 7 odst. 2 směrnice.

21

Deniz Sahin podal proti rozhodnutí Bundesminister für Inneres žalobu k Verwaltungsgerichtshof, který se rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

22

V souladu s čl. 104 odst. 3 prvním pododstavcem jednacího řádu, pokud se předběžná otázka shoduje s otázkou, o níž již Soudní dvůr rozhodl, nebo pokud lze odpověď na tuto otázku jasně vyvodit z judikatury, může Soudní dvůr po vyslechnutí generálního advokáta kdykoli rozhodnout usnesením s odůvodněním, které obsahuje odkaz na předchozí rozsudek nebo na příslušnou judikaturu.

23

Soudní dvůr se domnívá, že v této věci tomu tak je.

24

Svou první otázkou písm. a) a b) se předkládající soud v podstatě táže, zda čl. 3 odst. 1, čl. 6 odst. 2 a čl. 7 odst. 1 písm. d) a odst. 2 směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že se vztahují na rodinné příslušníky, kteří přicestovali do hostitelského členského státu nezávisle na občanu Unie a až tam získali postavení rodinného příslušníka nebo s občanem Unie založili rodinný život. Předkládající soud si krom toho přeje se dozvědět, zda záleží na tom, že rodinný příslušník se zdržuje legálně v hostitelském členském státě v době získání postavení rodinného příslušníka nebo založení rodinného života, a zda v případě kladné odpovědi postačuje pro legální pobyt skutečnost, že rodinný příslušník má právo pobytu pouze na základě svého postavení žadatele o azyl.

25

Článek 3 odst. 1 směrnice stanoví, že se tato směrnice vztahuje na všechny občany Unie, kteří se stěhují do jiného členského státu, než jehož jsou státními příslušníky, nebo v takovém členském státě pobývají, a na jejich rodinné příslušníky ve smyslu čl. 2 bodu 2 směrnice, kteří je doprovázejí nebo následují.

26

Články 6 a 7 směrnice, týkající se práva pobytu po dobu až tří měsíců a práva pobytu po dobu delší než tři měsíce, rovněž vyžadují, aby rodinní příslušníci občana Unie, kteří nejsou státními příslušníky žádného členského státu, „doprovázeli“ nebo „následovali“ v hostitelském členském státě občana Unie, aby tam měli právo pobytu.

27

Soudní dvůr ve věci, ve které byl vydán rozsudek ze dne 25. července 2008, Metock a další (C-127/08, Sb. rozh. s. I-6241, body 87 a 88), rozhodl, že žádné z těchto ustanovení nevyžaduje k tomu, aby rodinní příslušníci občana Unie, kteří jsou státními příslušníky třetích zemí, mohli požívat práv zavedených uvedenou směrnicí, aby občan Unie již předtím, než se přestěhuje na území hostitelského členského státu, založil rodinu, a že zákonodárce Společenství tím, že stanovil, že rodinní příslušníci občana Unie mohou tohoto občana Unie následovat v hostitelském členském státě, naopak připustil možnost, že občan Unie založí rodinu až poté, co vykoná své právo volného pohybu.

28

Soudní dvůr krom toho v bodě 93 tohoto rozsudku rozhodl, že výrazy „rodinné příslušníky [občana Unie] […], kteří je doprovázejí“, uvedené v čl. 3 odst. 1 uvedené směrnice, se týkají zároveň rodinných příslušníků občana Unie, kteří vstoupili na území hostitelského členského státu s tímto občanem Unie, a rodinných příslušníků občana Unie, kteří s ním v tomto členském státě pobývají, aniž by v tomto druhém případě bylo třeba rozlišovat podle toho, zda státní příslušníci třetích zemí vstoupili na území uvedeného členského státu před, nebo po občanovi Unie nebo předtím, nebo poté, co se stali jeho rodinnými příslušníky.

29

Soudní dvůr v bodě 95 výše uvedeného rozsudku Metock a další upřesnil, že jakmile státnímu příslušníkovi třetí země, který je rodinným příslušníkem občana Unie, přísluší na základě směrnice právo na vstup a právo pobytu v hostitelském členském státě, tento hostitelský členský stát může toto právo omezit pouze při dodržení článků 27 a 35 této směrnice.

30

Z bodu 96 téhož rozsudku vyplývá, že dodržení uvedeného článku 27 je nutné zejména tehdy, když chce členský stát státnímu příslušníkovi třetí země uložit sankci za to, že vstoupil nebo pobýval na jeho území v rozporu s vnitrostátními pravidly v oblasti přistěhovalectví předtím, než se stal rodinným příslušníkem občana Unie.

31

Je zjevné, že proti osobě, jako je D. Sahin, který před tím, než se stal rodinným příslušníkem občana Unie, měl právo dočasně pobývat na území členského státu na základě právních předpisů tohoto členského státu, očekávaje rozhodnutí o žádosti o azyl, nemůže být namítán článek 27 směrnice pouze z tohoto důvodu.

32

Jak Soudní dvůr rozhodl v bodě 99 výše uvedeného rozsudku Metock a další, na státního příslušníka třetí země, který je manželem nebo manželkou občana Unie pobývajícího v členském státě, jehož není státním příslušníkem, jenž tohoto občana Unie doprovází nebo následuje, se vztahují ustanovení uvedené směrnice bez ohledu na místo a datum uzavření jejich manželství, jakož i způsob, jakým tento státní příslušník třetí země vstoupil na území hostitelského členského státu.

33

Ve světle těchto úvah je třeba na první otázku písm. a) a b) odpovědět, že čl. 3 odst. 1, čl. 6 odst. 2 a čl. 7 odst. 1 písm. d) a odst. 2 směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že se vztahují i na ty rodinné příslušníky, kteří do hostitelského členského státu vstoupili nezávisle na občanu Unie a až tam získali postavení rodinného příslušníka nebo s tímto občanem Unie založili rodinný život. V tomto ohledu nemá dopad skutečnost, že rodinný příslušník v době získání postavení rodinného příslušníka nebo založení rodinného života dočasně pobývá v hostitelském členském státě na základě právních předpisů tohoto členského státu upravujících právo azylu.

34

S ohledem na odpověď na první otázku písm. a) a b) není třeba odpovědět na první otázku písm. c). Byla totiž položena pouze pro případ, že by směrnice měla být vykládána v tom smyslu, že nepřiznává právo pobytu rodinnému příslušníku, který se nachází v postavení žadatele v původním řízení.

35

Jak bylo uvedeno v bodě 32 tohoto usnesení, Soudní dvůr v bodě 99 výše uvedeného rozsudku Metock a další rozhodl, že na státního příslušníka třetí země, který je manželem nebo manželkou občana Unie pobývajícího v členském státě, jehož není státním příslušníkem, jenž tohoto občana Unie doprovází nebo následuje, se vztahují ustanovení uvedené směrnice.

36

Jak vyplývá z odpovědi na první otázku písm. a) a b), osoba v postavení D. Sahina má právo pobytu podle čl. 7 odst. 2 směrnice.

37

Z čl. 9 odst. 1 a čl. 10 odst. 1 směrnice vyplývá, že pobytová karta je dokladem, který potvrzuje právo pobytu přesahující dobu tři měsíce rodinných příslušníků občana Unie, kteří nejsou státními příslušníky žádného členského státu, v členském státě.

38

Článek 10 odst. 2 směrnice taxativně vyjmenovává doklady, jejichž předložení může hostitelský členský stát požadovat od státních příslušníků třetích zemí, kteří jsou rodinnými příslušníky občana Unie, za účelem vydání pobytové karty (viz zejména výše uvedený rozsudek Metock a další, bod 53).

39

Odepřít osobě v postavení D. Sahina pobytovou kartu rodinného příslušníka občana Unie pouze proto, že dotyčný má pouze dočasné povolení pobývat v tomto státě na základě právních předpisů hostitelského členského státu týkajících se práva azylu, by znamenalo doplnění další podmínky k podmínkám, které jsou taxativně vyjmenovány v čl. 10 odst. 2 směrnice.

40

Za těchto podmínek je třeba na druhou otázku odpovědět, že čl. 9 odst. 1 a článek 10 směrnice brání vnitrostátní právní úpravě, podle které nemohou rodinní příslušníci občana Unie, kteří nejsou státními příslušníky členského státu a kteří mají na základě práva Společenství, zejména podle čl. 7 odst. 2 této směrnice, právo pobytu, získat pobytovou kartu rodinného příslušníka občana Unie pouze proto, že mají podle zákonných ustanovení hostitelského členského státu týkajících se azylu právo dočasného pobytu v tomto státě.

41

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (sedmý senát) rozhodl takto: