1

Svou žalobou se Komise Evropských společenství domáhá, aby Soudní dvůr určil, že Irsko

nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají ze směrnice 85/337, ve znění směrnice 97/11, a z článku 6 směrnice 2003/35.

2

Článek 1 směrnice 2003/35 stanoví:

„Cílem této směrnice je přispět ke splnění závazků vyplývajících z Aarhuské úmluvy [o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně ve věcech životního prostředí], a to zejména:

3

Podle článku 6 směrnice 2003/35:

„Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí nejpozději do 25. června 2005. Neprodleně o nich uvědomí Komisi.

Tyto předpisy přijaté členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.“

4

Podle čl. 1 odst. 2 směrnice 85/337, ve znění čl. 3 bodu 1 směrnice 2003/35, se rozumí:

„[…]

‚veřejností‘

‚dotčenou veřejností‘

5

Podle čl. 2 odst. 1 a 3 směrnice 85/337, ve znění čl. 3 bodu 3 směrnice 2003/35:

„1.   Členské státy přijmou všechna opatření nezbytná k zajištění, aby před vydáním povolení podléhaly záměry, které mohou mít významný vliv na životní prostředí mimo jiné v důsledku své povahy, rozsahu nebo umístění, požadavku získat povolení a posouzení z hlediska jejich vlivů. Tyto záměry jsou vymezeny v článku 4.

[…]

3.   Aniž je dotčen článek 7, mohou členské státy ve výjimečných případech vyjmout určitý záměr zcela nebo zčásti z ustanovení stanovených touto směrnicí.

V tom případě členské státy:

[…]“

6

Článek 4 směrnice 85/337, ve znění směrnice 97/11, stanoví:

„1.   S výhradou čl. 2 odst. 3 podléhají záměry uvedené v příloze I posouzení v souladu s články 5 až 10.

2.   S výhradou čl. 2 odst. 3 určí členské státy pro záměry uvedené v příloze II na základě:

zda záměry podléhají posouzení v souladu s články 5 až 10.

Členské státy se mohou rozhodnout používat oba postupy uvedené v písm. a) a b).

3.   Při přezkoumávání každého jednotlivého případu nebo při stanovení kritérií nebo prahových hodnot podle odstavce 2 jsou brána v úvahu odpovídající kritéria výběru uvedená v příloze III.

4.   Členské státy zajistí, aby rozhodnutí přijatá příslušnými orgány podle odstavce 2 byla zpřístupněna veřejnosti.“

7

Článek 5 směrnice 85/337, ve znění směrnice 97/11, stanoví:

„1.   V případě záměrů, které podle článku 4 musí podléhat posouzení vlivů na životní prostředí v souladu s články 5 až 10, přijmou členské státy nezbytná opatření k zajištění, aby oznamovatel poskytl ve vhodné formě informace upřesněné v příloze IV, pokud:

[…]

3.   Informace, které má oznamovatel poskytnout v souladu s odstavcem 1, musí zahrnovat alespoň:

[…]“

8

Článek 6 odst. 2 až 6 směrnice 85/337, ve znění čl. 3 bodu 4 směrnice 2003/35, zní takto:

„2.   Následující informace musí být sděleny veřejnosti v počátečním stadiu rozhodovacích řízení pro oblast životního prostředí podle čl. 2 odst. 2 a nejpozději, jakmile je možné tyto informace rozumně poskytnout, a to buď prostřednictvím veřejného oznámení, nebo jinými vhodnými prostředky jako například elektronickými médii, jsou-li k dispozici:

3.   Členské státy zajistí, aby dotčené veřejnosti byly v přiměřených lhůtách zpřístupněny tyto informace:

4.   Dotčená veřejnost musí dostat včasné a účinné možnosti účastnit se rozhodovacích řízení ve věcech životního prostředí podle čl. 2 odst. 2 a musí mít za tím účelem právo vyjádřit své připomínky a stanoviska příslušnému orgánu nebo orgánům v době, kdy jsou všechny možnosti ještě otevřené, tedy před učiněním rozhodnutí o žádosti o povolení.

5.   Podrobné podmínky informování veřejnosti (například formou vývěsek v určité oblasti nebo oznámeními v místním tisku) a konzultací se dotčenou veřejností (například písemným vyjádřením nebo veřejnou anketou) stanoví členské státy.

6.   Pro jednotlivé fáze se stanoví přiměřené lhůty tak, aby bylo dost času na informování veřejnosti a aby dotčená veřejnost měla dost času na přípravu a účinnou účast na rozhodování ve věcech životního prostředí podle ustanovení tohoto článku.“

9

Článek 7 směrnice 85/337, ve znění čl. 3 bodu 5 směrnice 2003/35, stanoví:

„1.   Je-li si členský stát vědom, že by záměr mohl mít závažný vliv na životní prostředí v jiném členském státě, nebo pokud členský stát, který by mohl být významně zasažen, o to požádá, poskytne členský stát, na jehož území má být záměr uskutečněn, druhému členskému státu co nejdříve a nejpozději při informování vlastní veřejnosti mimo jiné:

a poskytne druhému členskému státu přiměřenou dobu na oznámení, zda si přeje účastnit se rozhodovacích řízení ve věcech životního prostředí podle čl. 2 odst. 2, přičemž může též poskytnout informace podle odstavce 2 tohoto článku.

2.   Oznámí-li členský stát, který obdrží informace podle odstavce 1, svůj úmysl účastnit se rozhodovacích řízení ve věcech životního prostředí podle čl. 2 odst. 2, zašle členský stát, na jehož území má být záměr uskutečněn, pokud tak již neučinil, druhému členskému státu informace, které musí být předány podle čl. 6 odst. 2 a zpřístupněny podle čl. 6 odst. 3 písm. a) a b).

[…]

5.   Podrobné podmínky provádění tohoto článku mohou stanovit dotčené členské státy, přičemž tyto podmínky musí umožňovat dotčené veřejnosti na území zasaženého členského státu účinně se účastnit rozhodovacích řízení ve věcech životního prostředí podle čl. 2 odst. 2 týkajících se daného záměru.“

10

Článek 9 směrnice 85/337, ve znění čl. 3 bodu 6 směrnice 2003/35, stanoví:

„1.   Pokud bylo povolení vydáno nebo zamítnuto, příslušný orgán nebo orgány o tom vhodným postupem uvědomí veřejnost a zpřístupní jí tyto informace:

2.   Příslušný orgán nebo orgány uvědomí každý členský stát, s nímž bylo jednáno podle článku 7, zasláním informací uvedených v odstavci l tohoto článku.

Členské státy, s nimiž bylo jednáno podle článku 7, zajistí zpřístupnění těchto informací vhodným způsobem dotčené veřejnosti na svém území.“

11

Článek 10a směrnice 85/337, který byl vložen čl. 3 bodem 7 směrnice 2003/35, zní takto:

„Členské státy zajistí, aby v souladu s příslušnými předpisy vnitrostátního práva příslušníci dotčené veřejnosti, kteří:

měli možnost dosáhnout přezkoumání soudem nebo jiným nezávislým a nestranným orgánem zřízeným ze zákona, a mohli tak napadat hmotnou nebo procesní zákonnost jakýchkoli rozhodnutí, aktů nebo nečinnosti podléhajících ustanovením o účasti veřejnosti obsaženým v této směrnici.

Členské státy stanoví, v jaké fázi mohou být rozhodnutí, akty nebo nečinnost napadeny.

To, co představuje dostatečný zájem a porušování práva, určí členské státy v souladu s cílem poskytnout zúčastněné veřejnosti široký přístup k právní ochraně. K tomuto účelu je zájem jakékoli nevládní organizace, která splňuje požadavky uvedené v čl. 1 odst. 2, pokládán pro účely písmena a) tohoto článku za dostatečný. Pro účely písmena b) tohoto článku se předpokládá, že tyto organizace mají práva, která mohou být porušována.

Ustanovení tohoto článku nevylučují možnost předběžného přezkoumání správním orgánem a neovlivní požadavek, aby tam, kde to vyžaduje vnitrostátní právní řád, byly před předáním věci k soudnímu přezkoumání vyčerpány postupy správního přezkoumávání.

Každé takové řízení musí být spravedlivé, nestranné a včasné a nesmí být nepřiměřeně nákladné.

K dalšímu zlepšení účinnosti ustanovení tohoto článku členské státy zajistí, aby byly veřejnosti poskytnuty praktické informace o přístupu k postupům správního a soudního přezkoumání.“

12

Příloha II směrnice 85/337, ve znění směrnice 97/11, vyjmenovává záměry uvedené v čl. 4 odst. 2 této pozměněné směrnice. V bodě 10 písm. e) této přílohy jsou pod názvem „Záměry v oblasti infrastruktury“ uvedeny výstavba silnic, přístavů a přístavních zařízení, včetně rybářských přístavů (záměry neuvedené v příloze I).

13

Podle čl. 2 bodů 13 a 14 směrnice Rady 96/61/ES ze dne 24. září 1996 o integrované prevenci a omezování znečištění (Úř. věst. L 257, s. 26; Zvl. vyd. 15/03, s. 80), ve znění čl. 4 bodu 1 směrnice 2003/35, se

14

Článek 15 odst. 1 a 5 směrnice 96/61, ve znění čl. 4 bodu 3 směrnice 2003/35, zní takto:

„1.   Členské státy zajistí, aby dotčená veřejnost dostávala včasné a účinné možnosti účasti na řízeních ohledně:

Pro tuto účast platí postup stanovený v příloze V.

[…]

5.   Po přijetí rozhodnutí uvědomí příslušný orgán veřejnost v souladu s příslušnými postupy a zpřístupní jí tyto informace:

15

Článek 15a směrnice 96/61, který byl vložen čl. 4 bodem 4 směrnice 2003/35, stanoví:

„Členské státy zajistí, aby v souladu s příslušnými předpisy vnitrostátního práva příslušníci dotčené veřejnosti, kteří:

měli možnost dosáhnout přezkoumání soudem nebo jiným nezávislým a nestranným orgánem zřízeným ze zákona, a mohli tak napadat hmotnou nebo procesní zákonnost jakýchkoli rozhodnutí, aktů nebo nečinnosti podléhajících ustanovením o účasti veřejnosti obsaženým v této směrnici.

Členské státy stanoví, v jaké fázi mohou být rozhodnutí, akty nebo nečinnost napadeny.

To, co představuje dostatečný zájem a porušování práva, určí členské státy v souladu s cílem poskytnout zúčastněné veřejnosti široký přístup k právní ochraně. K tomuto účelu je zájem jakékoli nevládní organizace, která splňuje požadavky uvedené v čl. 2 odst. 14, pokládán pro účely písmena a) tohoto článku za dostatečný. Pro účely písmena b) tohoto článku se předpokládá, že tyto organizace mají práva, která mohou být porušována.

Ustanovení tohoto článku nevylučují možnost předběžného přezkoumání správním orgánem a neovlivní požadavek, aby tam, kde to vyžaduje vnitrostátní právní řád, byly před předáním věci k soudnímu přezkoumání vyčerpány postupy správního přezkoumání.

Každé takové řízení musí být spravedlivé, nestranné a včasné a nesmí být nepřiměřeně nákladné.

K dalšímu zlepšení účinnosti ustanovení tohoto článku členské státy zajistí, aby byly veřejnosti poskytnuty praktické informace o přístupu k postupům správního a soudního přezkoumání.“

16

Podle ustanovení článku 176 zákona o územním plánování a rozvoji z roku 2000 (Public Act no 30/2000, Planning and Development Act, 2000), ve znění zákona o územním plánování a rozvoji (strategická infrastruktura) z roku 2006 [Public Act no 27/2006, Planning and Development (Strategic Infrastructure) Act, 2006, Order 2006, S. I. no 525/2006] (dále jen „PDA“) ve spojení s ustanoveními přílohy 5 nařízení o územním plánování a rozvoji z roku 2001 (Planning and Development Regulations 2001, S. I. no 600/2001) musí být u některých záměrů, které překračují určité prahové hodnoty a k nimž nepatří zvláštní kategorie soukromých silnic, vypracována zpráva o vlivech na životní prostředí a provedeno posouzení vlivů na životní prostředí.

17

Soudní přezkum („judicial review“) je upraven v Order 84 pravidel vyšších soudů (Rules of the Superior Courts), přičemž v pravomoci uvedených soudů je za určitých podmínek kontrolovat rozhodnutí soudů a správních entit.

18

V rámci uvedeného soudního přezkumu mohou být vzneseny žalobní důvody jak veřejného, tak soukromého práva, přičemž tradiční žalobní důvody veřejného práva se týkají přezkumu překročení pravomoci a přezkumu výkonu pravomoci uvedenými soudy a entitami.

19

Soudní přezkum je řízením, které probíhá ve dvou fázích. Soudu musí být podán návrh na povolení zahájit takový přezkum spolu s popisem důvodů týkajících se požadované nápravy a uvedením skutečností, na kterých je založen. Pokud je přezkum povolen, může navrhovatel zahájit řízení, v němž dojde k soudnímu přezkumu.

20

Zvláštní právní postup se uplatňuje na návrhy na soudní přezkum směřující proti rozhodnutím příslušných orgánů v oblasti městského plánování, který je upraven články 50 a 50A PDA.

21

Podle článku 50A(3) PDA:

„Soud neudělí povolení stanovené v článku 50 před tím, než získá přesvědčení, že

22

Článek 50A(4) PDA upřesňuje, že vyžadovaný podstatný zájem není omezen pouze na zájmy týkající se nemovitostí nebo na finanční zájmy.

23

Článek 50A(10) a (11)(b) PDA zavazuje soudy, aby vedly řízení, která před nimi byla zahájena, s řádnou péčí, již umožní řádný výkon spravedlnosti. Článek 50(A)(12) PDA umožňuje přijmout dodatečná pravidla ke zrychlení řízení.

24

Komise spojila v projednávané žalobě žalobní důvody vyplývající ze dvou postupů před zahájením řízení.

25

Zaprvé v průběhu roku 2001 byla Komisi doručena stížnost směřující proti Irsku, která se týkala zásahu v pobřežní oblasti nacházející se v Commogue Marsh, Kinsale, v hrabství Cork, způsobeného záměrem soukromé silnice. Dne 18. října 2002 zaslala Komise Irsku výzvu dopisem, v níž uvedla, že se zdá, že pro dotčený záměr nebylo uděleno žádné povolení a že přes citlivý charakter lokality nedošlo k žádnému předběžnému posouzení vlivu tohoto záměru na životní prostředí, což je v rozporu s požadavky stanovenými směrnicí 85/337, ve znění směrnice 97/11.

26

Tento členský stát odpověděl na uvedenou výzvu dopisem dne 5. března 2003, přičemž uvedl, že dotčený záměr je součástí stavby, která byla povolena.

27

Vzhledem k tomu, že Komise nebyla spokojena s touto odpovědí, vydala dne 11. července 2003 odůvodněné stanovisko, v němž vyzvala Irsko, aby přijalo nezbytná opatření k dosažení souladu se směrnicí 85/337, ve znění směrnice 97/11, ve lhůtě dvou měsíců ode dne oznámení uvedeného stanoviska.

28

Dopisem ze dne 9. září požádalo Irsko o prodloužení lhůty dvou měsíců k odpovědi na odůvodněné stanovisko a odpovědělo dopisem ze dne 10. listopadu 2003.

29

Zadruhé dne 28. července 2005 zaslala Komise Irsku výzvu dopisem týkající se provedení směrnice 2003/35, v níž vyzvala tento členský stát, aby jí předložil své vyjádření ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto dopisu.

30

Irsko odpovědělo dopisem ze dne 7. září 2005, v němž připustilo, že pouze částečně provedlo směrnici 2003/35.

31

Dne 19. prosince 2005 vydala Komise odůvodněné stanovisko, v němž vyzvala Irsko, aby přijalo opatření nezbytná k dosažení souladu s uvedenou směrnicí ve lhůtě dvou měsíců od doručení uvedeného stanoviska.

32

Dopisem ze dne 14. února 2006 upřesnilo Irsko, že probíhá vypracovávání prováděcích opatření.

33

Dne 18. října 2006 vydala Komise dodatečné odůvodněné stanovisko, v němž žádala Irsko, aby přijalo opatření nezbytná k tomu, aby uvedenému stanovisku vyhovělo do dvou měsíců od jeho doručení. Tento členský stát odpověděl dne 27. února 2007, tedy po uplynutí lhůty stanovené Komisí.

34

Vzhledem k tomu, že Komise nebyla spokojena s odpověďmi, které podalo Irsko v rámci obou těchto postupů před zahájením soudního řízení, podala žalobu na základě čl. 226 druhého pododstavce ES.

35

Žaloba Komise spočívá na dvou žalobních důvodech.

36

Komise má za to, že výstavba soukromé silnice představuje záměr v oblasti infrastruktury, na který se vztahuje bod 10 písm. e) přílohy II směrnice 85/337, ve znění směrnice 97/11, a že proto jsou irské orgány povinny v souladu s článkem 2 této pozměněné směrnice zajistit, aby před vydáním povolení podléhaly záměry, které mohou mít významný vliv na životní prostředí, posouzení.

37

Irské právní předpisy tím, že omezily požadavek posuzování vlivu na životní prostředí pouze na záměry veřejných silnic navržené veřejnými orgány, jsou tedy v rozporu s požadavky Společenství.

38

Irsko tvrdí, že záměry výstavby soukromých silnic, u nichž nezpochybňuje, že spadají do přílohy II bodu 10 písm. e) směrnice 85/337, ve znění směrnice 97/11, jsou téměř vždy součástí jiných záměrů, které podléhají požadavku posouzení jejich vlivu na životní prostředí podle ustanovení článku 176 PDA ve spojení s ustanoveními přílohy 5 nařízení o územním plánování a rozvoji z roku 2001, pokud mohou mít významný vliv na životní prostředí.

39

Tento členský stát krom toho připouští, že směrnice 85/337, ve znění směrnice 97/11, nerozlišuje mezi záměry soukromých a veřejných silnic, a uvádí, že má v úmyslu změnit své právní předpisy tak, aby se ze záměrů silnic stala zcela samostatná kategorie podléhající požadavku posouzení vlivu na životní prostředí, pokud záměr silnice může mít významný vliv na životní prostředí.

40

Podle čl. 4 odst. 2 směrnice 85/337, ve znění směrnice 97/11, určí členské státy pro záměry uvedené v příloze II této pozměněné směrnice buď na základě přezkoumání každého jednotlivého případu, nebo prahových hodnot nebo kritérií, zda záměry podléhají posouzení jejich vlivu na životní prostředí v souladu s články 5 až 10 uvedené směrnice. Podle téhož ustanovení se členské státy mohou také rozhodnout používat oba tyto postupy.

41

I když je členským státům přiznán prostor pro uvážení za účelem upřesnění určitých druhů záměrů, které budou podléhat posouzení, nebo stanovení použitelných kritérií nebo prahových hodnot, je tento prostor pro uvážení omezen povinností stanovenou v čl. 2 odst. 1 směrnice 85/337, ve znění směrnice 97/11, podrobit záměry, které mohou mít významný vliv na životní prostředí mimo jiné v důsledku své povahy, rozsahu nebo umístění, studii o vlivu na životní prostředí (viz rozsudky ze dne 24. října 1996, Kraaijeveld a další, C-72/95, Recueil, s. I-5403, bod 50, ze dne 28. února 2008, Abraham a další, C-2/07, Sb. rozh. s. I-1197, bod 37, jakož i ze dne 30. dubna 2009, Mellor, C-75/08, Sb. rozh. s. I-3799, bod 50).

42

V tomto ohledu již Soudní dvůr rozhodl, že členský stát, který by stanovil kritéria nebo prahové hodnoty na takové úrovni, že by v praxi celá kategorie záměrů byla předem vyňata z povinnosti přezkumu vlivu, by překročil prostor pro uvážení, který má na základě čl. 2 odst. 1 a čl. 4 odst. 2 uvedené pozměněné směrnice, ledaže by všechny vyloučené záměry mohly být považovány na základě celkového posouzení za záměry, které nemohou mít významný vliv na životní prostředí (viz výše uvedený rozsudek Kraaijeveld a další, bod 53, jakož i rozsudek ze dne 16. září 1999, WWF a další, C-435/97, Recueil, s. I-5613, bod 38).

43

Ze záměrů, které spadají do čl. 4 odst. 2 směrnice 85/337, ve znění směrnice 97/11, se bod 10 písm. e) přílohy II této pozměněné směrnice vztahuje na „výstavbu silnic“.

44

V tomto ohledu tím, že irské právní předpisy použitelné v době uplynutí lhůty stanovené v odůvodněném stanovisku podrobily záměry výstavby soukromých silnic posouzení jejich vlivu na životní prostředí pouze v případě, kdy záměry jsou součástí jiných záměrů, na něž se vztahuje působnost směrnice 85/337, ve znění směrnice 97/11, a jež podléhají povinnosti posouzení, měly za účinek, že z posouzení vlivu na životní prostředí je vyloučen každý záměr výstavby soukromé silnice, který je prováděn samostatně, i kdyby uvedený záměr mohl mít významný vliv na životní prostředí.

45

Krom toho je třeba uvést, že kritérium vztahující se k soukromé nebo veřejné povaze silnice není vůbec relevantní, pokud jde o použitelnost bodu 10 písm. e) přílohy II směrnice 85/337, ve znění směrnice 97/11.

46

Proto je první žalobní důvod opodstatněný.

47

Ze současného stavu písemností Komise vyplývá, že podle ní a s ohledem na zpětvzetí žalobních důvodů týkajících se čl. 4 bodů 1, 5 a 6 směrnice 2003/35 zůstává provedení směrnice Irskem neúplné, pokud jde o čl. 3 body 1 a 3 až 7 a čl. 4 body 2 až 4 této směrnice, z čehož vyplývá nesplnění povinností vyplývajících z článku 6 uvedené směrnice.

48

Komise má krom toho za to, že Irsko v každém případě neoznámilo ve stanovených lhůtách ustanovení, která měla provést výše uvedené články, v rozporu s ustanoveními uvedeného článku 6.

49

Druhý žalobní důvodu a jeho jednotlivé části, jak jej v podstatě uplatňuje Komise, se tak týká výlučně neprovedení některých ustanovení směrnice 2003/35, jak ostatně potvrdila Komise na jednání, aniž by byla kritizována kvalita provedení, a tedy mohla být užitečně zpochybněna Komisí v rámci projednávané věci.

50

Krom toho je třeba uvést, že ustanovení PDA uvedená v projednávané žalobě jsou ustanoveními vyplývajícími ze změn zavedených pozměňujícím zákonem z roku 2006, jenž je uveden v bodě 16 tohoto rozsudku, přičemž jak uvedla generální advokátka v bodě 53 svého stanoviska, uvedené změny vstoupily v platnost dne 17. října 2006, což bylo před uplynutím lhůty stanovené v dodatečném odůvodněném stanovisku.

51

Pokud jde o čl. 3 bod 1 směrnice 2003/35, Komise tvrdí, že irské orgány musejí přijmout ustanovení zaručující, že pojmy „veřejnost“ a „dotčená veřejnost“ nebudou v irských právních předpisech definovány restriktivněji než ve směrnici 2003/35. Zdůrazňuje, že nejsou dostatečně zaručena zvláště práva přiznaná nevládním organizacím, jak vyplývá z judikatury, zatímco uvedená směrnice přiznává těmto organizacím určitá práva jakožto dotčené veřejnosti.

52

Irsko odpovídá, že ve světle všeobecné povinnosti vykládat vnitrostátní právo v souladu s ustanoveními práva Společenství, která je uložena zvláště soudům, zavedení právních předpisů, které mají za cíl definovat pojmy „veřejnost“ a „dotčená veřejnost“, není pro přiznání plného účinku těmto definicím nezbytné. Dodává, že nově přiznaná práva jsou již zaručena celé veřejnosti, a že tudíž není nezbytné poskytnout zvláštní definici pojmu „dotčená veřejnost“.

53

Irsko také tvrdí, že podle článku 50A(3)(b)(ii) PDA nevládní organizace činné ve prospěch životního prostředí nemají povinnost prokázat, že mají podstatný zájem.

54

Je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury provedení směrnice do vnitrostátního práva nevyžaduje nezbytně formální a doslovné převzetí jejích ustanovení do výslovné a specifické právní normy; může postačovat i obecný právní rámec, pokud tento účinně zajišťuje úplné uplatnění směrnice dostatečně jasným a přesným způsobem (viz zejména rozsudky ze dne 16. listopadu 2000, Komise v. Řecko, C-214/98, Recueil, s. I-9601, bod 49; ze dne 7. prosince 2000, Komise v. Francie, C-38/99, Recueil, s. I-10941, bod 53, a ze dne 30. listopadu 2006, Komise v. Lucembursko, C-32/05, Sb. rozh. s. I-11323, bod 34).

55

Z ustálené judikatury také vyplývá, že k tomu, aby bylo vyhověno požadavku právní jistoty, která vyžaduje, aby v případě, že je cílem směrnice založit subjektivní práva, bylo oprávněným osobám umožněno seznámit se v plném rozsahu se svými právy, musí být ustanovení směrnice provedena s nezpochybnitelným závazným účinkem, jakož i s požadovanou specifičností, přesností a jasností (viz zejména rozsudky ze dne 13. března 1997, Komise v. Francie, C-197/96, Recueil, s. I-1489, bod 15; ze dne 4. prosince 1997, Komise v. Itálie, C-207/96, Recueil, s. I-6869, bod 26, a výše uvedený rozsudek Komise v. Lucembursko, bod 34).

56

S ohledem na účel čl. 3 bodu 1 směrnice 2003/35, jímž je přidání definicí k definicím uvedeným v čl. 1 odst. 2 směrnice 85/337 a zvláště uvedení toho, co je třeba rozumět ve smyslu této směrnice „dotčenou veřejností“, a i když směrnice 2003/35 zároveň přiznává nová práva uvedené veřejnosti, nelze z toho vyvodit, že Irsko tím, že nepřevzalo výslovně tyto definice do irských vnitrostátních předpisů, nesplnilo svou povinnost provedení dotčených ustanovení.

57

Působnost nové definice „dotčené veřejnosti“ zavedená směrnicí 2003/35 totiž může být analyzována, jak tvrdí generální advokátka v bodech 36 a 37 svého stanoviska, pouze ve vztahu ke všem právům, která uvedená směrnice přiznává „dotčené veřejnosti“, jelikož se jedná o dva neoddělitelné aspekty.

58

V tomto ohledu Komise nedokládá, v jakém rozsahu „dotčená veřejnost“, kterou se rozumí veřejnost, která je nebo by mohla být ovlivněna rozhodovacími řízeními pro oblast životního prostředí nebo která má na těchto řízeních určitý zájem, nedisponuje právy, která jí mají být přiznána na základě změn zavedených směrnicí 2003/35.

59

Konečně je třeba uvést, že argumenty Komise v tom směru, že judikatura chápe úlohu nevládních organizací činných ve prospěch životního prostředí jakožto část „dotčené veřejnosti“, se týkají především případných nedostatků v účinném provedení práv, kterých se uvedené organizace mohou dovolávat, zejména prostřednictvím soudního přezkumu, a proto nespadají pod žalobní důvod vycházející z neprovedení, jímž se má Soudní dvůr výlučně zabývat.

60

Z výše uvedeného vyplývá, že druhý žalobní důvod v rozsahu, v němž se týká požadavku provedení ustanovení čl. 3 bodu 1 směrnice 2003/35, není opodstatněný.

61

Podle Komise nebyly čl. 3 body 3 až 6 a čl. 4 body 2 a 3 směrnice 2003/35 úplně provedeny.

62

Co se týče těchto ustanovení, Irsko uvádí, že byla provedena pokud jde o povolení v územním a stavebním řízení, ale připouští, že bylo ještě nutné provést tato ustanovení ve lhůtě stanovené v dodatečném odůvodněném stanovisku přijetím právních opatření týkajících se jiných povolovacích řízení.

63

Co se týče ustanovení čl. 4 bodů 2 a 3 uvedené směrnice, Irsko uznává, že v den uplynutí lhůty stanovené v uvedeném odůvodněném stanovisku mělo ještě přijmout a oznámit určitá opatření týkající se úplného provedení těchto ustanovení.

64

Je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury se existence nesplnění povinnosti musí posuzovat vzhledem ke stavu, v němž se členský stát nacházel v době, kdy uplynula lhůta stanovená v odůvodněném stanovisku (viz zejména rozsudky ze dne 4. července 2002, Komise v. Řecko, C-173/01, Recueil, s. I-6129, bod 7, a ze dne 10. dubna 2003, Komise v. Francie, C-114/02, Recueil, s. I-3783, bod 9).

65

Je nesporné, že v den uplynutí lhůty stanovené v dodatečném odůvodněném stanovisku Irsko nepřijalo právní a správní předpisy, které by mohly zajistit úplné provedení čl. 3 bodů 3 až 6 a čl. 4 bodů 2 a 3 směrnice 2003/35. Krom toho změny, k nimž došlo po podání žaloby pro nesplnění povinnosti, nemohou být podle ustálené judikatury zohledněny Soudním dvorem (viz zejména rozsudek ze dne 6. března 2003, Komise v. Lucembursko, C-211/02, Recueil, s. I-2429, bod 6).

66

Druhý žalobní důvod v rozsahu, v němž se týká neprovedení čl. 3 bodů 3 až 6 a čl. 4 bodů 2 a 3 směrnice 2003/35, je tedy opodstatněný.

67

Komise tvrdí, že Irsko neprovedlo požadavky vyplývající z čl. 3 bodu 7 směrnice 2003/35, kterým byl vložen článek 10a směrnice 85/337, a z čl. 4 bodu 4 směrnice 2003/35, kterým byl vložen článek 15a směrnice 96/61. Komise uplatňuje pět argumentů na podporu této části druhého žalobního důvodu.

68

V prvním argumentu, který se týká pojmu „dostatečný zájem“, jejž uvádí čl. 3 bod 7 a čl. 4 bod 4 směrnice 2003/35, tvrdí Komise, že kritérium prokázání „podstatného zájmu“, které se používá v rámci zvláštního právního postupu použitelného na návrhy na soudní přezkum rozhodnutí příslušných orgánů v oblasti městského plánování, který je stanoven v článku 50 PDA, neodpovídá pojmu „dostatečný zájem“ stanovenému uvedenou směrnicí.

69

Stanovení takového přísnějšího kritéria, než je kritérium použité v článku 10a směrnice 85/337, který byl vložen čl. 3 bodem 7 směrnice 2003/35, a v článku 15a směrnice 96/61, který byl vložen čl. 4 bodem 4 téže směrnice, je podle Komise srovnatelné s neprovedením požadavků uložených směrnicí 2003/35.

70

Konečně Komise uvádí, že dvě rozhodnutí High Court (Irsko), ze dne 14. července 2006 a 8. prosince 2006, vydaná ve věci Friends of the Curragh Environment Ltd, prokazují, že systém soudního přezkumu platný v Irsku nemůže být považován za provedení směrnice 2003/35, zvláště když High Court ohledně přezkumu „podstatného zájmu“ uvedl ve druhém z těchto rozsudků, že tato směrnice nebyla provedena do irského práva.

71

Irsko zpochybňuje relevanci výše uvedených rozsudků High Court, jelikož se týkají především otázky přímého účinku směrnice 2003/35.

72

Dodává, že rozsudek vydaný High Court dne 26. dubna 2007 ve věci Sweetman naopak dokládá, že výše zmíněná ustanovení uvedené směrnice jsou provedena řízením, v němž dochází k soudnímu přezkumu, které doplňují zvláštní procesní pravidla stanovená v určitých zákonech, zejména v článku 50 PDA, přičemž kritérium podstatného zájmu bylo soudem kvalifikováno jako pružné kritérium, jež není v rozporu s článkem 10a směrnice 85/337, který byl vložen čl. 3 bodem 7 směrnice 2003/35.

73

Ve druhém argumentu se Komise dovolává neprovedení článku 10a směrnice 85/337, který byl vložen čl. 3 bodem 7 směrnice 2003/35 a článku 15a směrnice 96/61, který byl vložen čl. 4 bodem 4 téže směrnice, z toho důvodu, že v rozporu s prvním pododstavcem každého z těchto článků nebyl do irského práva proveden požadavek, podle něhož může navrhovatel napadat hmotnou zákonnost rozhodnutí, aktů nebo nečinnosti podléhajících ustanovením o účasti veřejnosti obsaženým v každé z těchto směrnic.

74

Irsko v tomto ohledu tvrdí, že zmíněné články nevyžadují, aby byl stanoven vyčerpávající přezkum merita rozhodnutí, ale aby byla poskytnuta pouze možnost zpochybnit hmotnou zákonnost rozhodnutí. Přitom takový přezkum v irském právu existuje.

75

Irsko také tvrdí, že požadavky uložené v článku 10a směrnice 85/337, který byl vložen čl. 3 bodem 7 směrnice 2003/35 a v článku 15a směrnice 96/61, který byl vložen čl. 4 bodem 4 téže směrnice, jsou plně provedeny do irského práva řízením před irskými soudy, v němž dochází k soudnímu přezkumu. Cílem soudního přezkumu je umožnit určitou formu kontroly rozhodnutí a aktů soudů, jakož i správních orgánů za tím účelem, aby úlohy, které jsou svěřeny těmto orgánům, byly plněny správně a v souladu s právem.

76

Krom toho podle tohoto členského státu se na návrhy na přezkum směřující proti orgánům příslušným v oblasti městského plánování použije zvláštní řízení, v němž dochází k soudnímu přezkumu, které je upraveno články 50 a 50A PDA.

77

Třetím argumentem Komise tvrdí, že Irsko nepřijalo žádné opatření, jímž by bylo zajištěno provedení požadavků týkajících se včasnosti řízení stanovených v článku 10a směrnice 85/337, který byl vložen čl. 3 bodem 7 směrnice 2003/35, a v článku 15a směrnice 96/61, který byl vložen čl. 4 bodem 4 téže směrnice.

78

Ve čtvrtém argumentu se dovolává stejného neprovedení, pokud jde o požadavek, že řízení nesmí být nepřiměřeně nákladná, přičemž uvádí, že v oblasti nákladů řízení neexistuje horní hranice použitelná na částku, kterou by zamítnutý navrhovatel musel uhradit, jelikož žádné právní ustanovení neobsahuje odkaz na to, že řízení nesmí být nepřiměřeně nákladná.

79

Podle Irska jsou stávající řízení spravedlivá, nestranná a nejsou nepřiměřeně nákladná. Krom toho umožňují včasný přezkum rozhodnutí uvedených ve směrnicích 85/337 a 96/61, ve znění směrnice 2003/35.

80

Konečně v pátém argumentu Komise vytýká Irsku, že nezpřístupnilo veřejnosti praktické informace o přístupu k postupům správního a soudního přezkoumání, jak mu ukládají čl. 10a šestý pododstavec směrnice 85/337, který byl vložen čl. 3 bodem 7 směrnice 2003/35, a čl. 15a šestý pododstavec směrnice 96/61, který byl vložen čl. 4 bodem 4 téže směrnice.

81

Irsko má za to, že splnilo tuto povinnost, jelikož Order 84 pravidel vyšších soudů zmíněný v bodě 17 tohoto rozsudku je právním předpisem a krom toho existuje internetová stránka irských soudů, která popisuje jednotlivé soudy a jejich pravomoci a umožňuje přístup k rozsudkům High Court.

82

Pokud jde o první argument týkající se zájmu na podání žaloby, z čl. 10a prvního pododstavce písm. a) a b) směrnice 85/337, který byl vložen čl. 3 bodem 7 směrnice 2003/35, a z čl. 15a prvního pododstavce písm. a) a b) směrnice 96/61, který byl vložen čl. 4 bodem 4 téže směrnice, vyplývá, že členské státy musejí zajistit, aby v souladu s příslušnými předpisy vnitrostátního práva příslušníci dotčené veřejnosti, kteří mají dostatečný zájem nebo namítají porušování práva v případech, kdy to vnitrostátní právo požaduje jako předběžnou podmínku, měli možnost dosáhnout přezkoumání za podmínek upřesněných těmito ustanoveními, přičemž určí, co představuje takový dostatečný zájem a porušování práva, v souladu s cílem poskytnout zúčastněné veřejnosti široký přístup k právní ochraně.

83

Je nesporné, že Irsko tím, že umožnilo navrhovatelům, kteří jsou příslušníky „dotčené veřejnosti“ a mohou se dovolávat zájmu splňujícího podmínky uvedené v článku 50A(3) PDA, podat návrhy na přezkum některých opatření plánování, přijalo ustanovení, na jejichž základě závisí právo na přístup k právní ochraně přiznané v této zvláštní oblasti na existenci zájmu uvedených navrhovatelů, jak uvedla generální advokátka v bodě 57 svého stanoviska.

84

Jelikož, jak bylo uvedeno v bodě 49 tohoto rozsudku, Komise v tomto ohledu zpochybňuje pouze neprovedení některých ustanovení, když mimo jiné výslovně uvádí, že nezamýšlí uplatnit nesprávné nebo neúplné provedení, není namístě ověřovat, zda kritérium vycházející z podstatného zájmu, jak je použito a vykládáno irskými soudy, se shoduje s kritériem vycházejícím z dostatečného zájmu uloženým směrnicí 2003/35, což by vedlo k otázce týkající se kvality provedení ve vztahu zvláště k pravomoci, kterou uvedená směrnice přiznává členským státům za účelem určení pojmu „dostatečný zájem“ v souladu s cílem, který sleduje.

85

Krom toho druhý rozsudek High Court ve věci Friends of the Curragh Environment Ltd, jehož se dovolává Komise, byl vydán v době, kdy platily právní předpisy před změnami zavedenými PDA v roce 2006, a není v žádném případě dostatečný pro prokázání vytýkaného neprovedení.

86

První argument tedy není opodstatněný.

87

Pokud jde o druhý argument, je nesporné, že v irském právu existuje kromě zvláštního právního postupu podle článků 50 a 50A PDA soudní přezkum upravený Order 84 pravidel vyšších soudů. Tyto návrhy na přezkum umožňují požádat o zrušení rozhodnutí nebo aktů v rámci přezkumu rozhodnutí a jednání soudů, jakož i správních orgánů, jehož účelem je zajistit, aby úlohy svěřené těmto orgánům byly plněny v souladu s právem.

88

Jednotlivé takto zavedené přezkumy, které jsou zahájeny před soudem, se mohou použít na rozhodnutí, akty nebo nečinnost podléhající ustanovením směrnic 85/337 a 96/61, ve znění směrnice 2003/35, o účasti veřejnosti, zejména ve zvláštní oblasti městského plánování, a mohou být tedy považovány za provedení článku 10a směrnice 85/337, který byl vložen čl. 3 bodem 7 směrnice 2003/354, a článku 15a směrnice 96/61, který byl vložen čl. 4 bodem 4 téže směrnice, v rozsahu, v němž vyžadují, aby navrhovatel mohl napadat hmotnou zákonnost uvedených rozhodnutí, aktů nebo nečinnosti.

89

Jelikož Soudnímu dvoru nebyl předložen žalobní důvod vycházející z nesprávného provedení zmíněných ustanovení, nemůže přezkoumat argumenty předložené Komisí, které se týkají rozsahu přezkumu skutečně prováděného v rámci takového soudního přezkumu, jaký vyplývá zvláště z judikatury High Court.

90

Druhý argument tedy není opodstatněný.

91

Pokud jde o třetí argument týkající se neprovedení článku 10a směrnice 85/337, který byl vložen čl. 3 bodem 7 směrnice 2003/35, a článku 15a směrnice 96/61, který byl vložen čl. 4 bodem 4 téže směrnice, v rozsahu, v němž ukládají požadavky týkající se včasnosti řízení, jelikož z článků 50A(10) a (11)(b) PDA vyplývá, že příslušné soudy musejí vést řízení s řádnou péčí, jež umožní řádný výkon spravedlnosti, není uvedený argument opodstatněný s ohledem na to, co bylo uvedeno v bodě 49 tohoto rozsudku.

92

Pokud jde o čtvrtý argument týkající se nákladů řízení, z článku 10a směrnice 85/337, který byl vložen čl. 3 bodem 7 směrnice 2003/35, a článku 15a směrnice 96/61, který byl vložen čl. 4 bodem 4 téže směrnice, vyplývá, že řízení zahájená v rámci těchto ustanovení nesmějí být nepřiměřeně nákladná. Týká se to pouze nákladů vzniklých účastí na takových řízeních. Takový předpis nezakazuje, aby soudy uložily náhradu nákladů řízení, pokud výše těchto nákladů splňuje tento požadavek.

93

I když je nesporné, že irské soudy mají možnost upustit od toho, aby uložily náhradu nákladů řízení účastníkovi, který neměl ve věci úspěch, a mohou navíc uložit náhradu nákladů vynaložených tímto účastníkem řízení druhému účastníkovi, je nutno konstatovat, že se tady jedná jen o soudní praxi.

94

Pouze tato praxe, která ze své povahy nemá určitý charakter, nemůže s ohledem na požadavky uložené ustálenou judikaturou Soudního dvora připomenutou v bodech 54 a 55 tohoto rozsudku, být považována za praxi představující platné provedení povinností vyplývajících z článku 10a směrnice 85/337, který byl vložen čl. 3 bodem 7 směrnice 2003/35, a z článku 15a směrnice 96/61, který byl vložen čl. 4 bodem 4 téže směrnice.

95

Čtvrtý argument je tedy opodstatněný.

96

Pokud jde o pátý argument, je třeba připomenout, že jedním z hlavních důvodů směrnice 2003/35 je, aby byl podpořen přístup k právní ochraně v oblasti životního prostředí, ve směru vytýčeném Aarhuskou úmluvou o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně ve věcech životního prostředí.

97

V tomto ohledu povinnost poskytnout veřejnosti praktické informace o přístupu k postupům správního a soudního přezkoumání stanovená v čl. 10a šestém pododstavci směrnice 85/337, který byl vložen čl. 3 bodem 7 směrnice 2003/35, a v čl. 15a šestém pododstavci směrnice 96/61, který byl vložen čl. 4 bodem 4 téže směrnice, musí být posouzena jako povinnost týkající se konkrétního výsledku, jehož dosažení musejí členské státy zajistit.

98

Pokud neexistují zvláštní právní a správní předpisy týkající se informací o právech takto přiznaných veřejnosti, nemohou být zpřístupnění pravidel týkajících se postupů správního a soudního přezkoumání pouze prostřednictvím zveřejnění nebo elektronickou cestou, jakož i přístup k soudním rozhodnutím považována za zpřístupnění zaručující dostatečně jasným a přesným způsobem, že dotčená veřejnost může být seznámena se svými právy na přístup k právní ochraně v oblasti životního prostředí.

99

Pátý argument musí být tedy přijat.

100

Z výše uvedeného vyplývá, že druhý žalobní důvod je v rozsahu, v němž se týká požadavku provedení čl. 3 bodu 7 a čl. 4 bodu 4 směrnice 2003/35, jenž je uplatňován ve čtvrtém a pátém argumentu, je opodstatněný.

101

Komise tvrdí, že informace, které jí byly poskytnuty Irskem ohledně provedení ustanovení směrnice 2003/35, jimiž byly zavedeny články 10a směrnice 85/337 a 15a směrnice 96/61, nejsou dostatečné.

102

Tvrdí v tomto ohledu, že ji Irsko neuvědomilo o judikatuře stanovující přístup dotčené veřejnosti k soudnímu přezkumu nebo o konkrétních právních předpisech umožňujících prokázat, že práva a povinnosti stanovené v těchto ustanoveních byly provedeny, zvláště pokud jde o požadavek spravedlivého, nestranného a včasného soudního přezkumu a řízení, která nejsou nepřiměřeně nákladná.

103

Dodává, že nebyla informována o užitečné vnitrostátní judikatuře, která se týká specificky postupů přezkoumávání ve vztahu ke směrnici 2003/35, a že jí zvláště samotné Irsko neposkytlo rozsudky vydané High Court ve věci Friends of Curragh Environment Ltd, které jí byly sděleny jiným zdrojem.

104

Irsko uznává, že úplně nesplnilo povinnost informovat Komisi uloženou článkem 6 směrnice 2003/35. Upřesňuje nicméně, že jelikož ustanovení čl. 3 bodu 7 a čl. 4 bodu 4 této směrnice byla již provedena stávajícími právními předpisy, nemělo Irsko povinnost tyto předpisy oznámit.

105

Je třeba připomenout, že i když v rámci řízení o nesplnění povinnosti na základě článku 226 ES je věcí Komise, která má povinnost prokázat existenci údajného nesplnění povinnosti, předložit Soudnímu dvoru skutečnosti nezbytné k tomu, aby mohl ověřit existenci tohoto nesplnění povinnosti, aniž by mohla vycházet z jakékoli domněnky, stejně tak na základě článku 10 ES přísluší členským státům usnadnit jí plnění jejího poslání spočívajícího zejména podle článku 211 ES v tom, že dbá na provádění Smlouvy o ES, jakož i aktů přijatých orgány Společenství na jejím základě (viz zejména rozsudky ze dne 12. září 2000, Komise v. Nizozemsko, C-408/97, Recueil, s. I-6417, body 15 a 16, a ze dne 16. června 2005, Komise v. Itálie, C-456/03, Sb. rozh. s. I-5335, bod 26).

106

Pro účely připomenuté v této judikatuře článek 6 směrnice 2003/35, stejně jako ostatní směrnice, ukládá členským státům informační povinnost.

107

Informace, kterou jsou tak členské státy povinny Komisi poskytnout, musí být jasná a přesná. Musí uvádět jednoznačně, jaké jsou právní a správní předpisy, o nichž má členský stát za to, že jimi splnil jednotlivé povinnosti, které mu ukládá směrnice. Pokud taková informace chybí, nemůže Komise ověřit, zda členský stát skutečně a úplně směrnici provedl. Nesplnění této povinnosti členským státem, ať už tím, že informace zcela chybí, anebo je nedostatečně jasná a přesná, může samo o sobě odůvodnit zahájení řízení podle článku 226 ES směřující k určení tohoto nesplnění povinnosti (viz výše uvedený rozsudek ze dne 16. června 2005, Komise v. Itálie, bod 27).

108

Krom toho, i když provedení směrnice může být zajištěno prostřednictvím již platných vnitrostátních pravidel, nejsou členské státy v tomto případě zbaveny formální povinnosti informovat Komisi o existenci těchto pravidel tak, aby mohla posoudit jejich soulad se směrnicí (viz v tomto smyslu výše uvedený rozsudek ze dne 16. června 2005, Komise v. Itálie, bod 30).

109

Jelikož v projednávaném případě bylo právo, které již platilo, považováno za právo, které samo o sobě zajišťuje provedení ustanovení směrnice 2003/35 týkajících se přístupu k právní ochraně v oblasti životního prostředí, bylo věcí Irska, aby uvědomilo Komisi o dotčených právních a správních předpisech, aniž by mohlo užitečně uplatnit argument vycházející z předchozích oznámení těchto pravidel vnitrostátního práva v rámci provedení směrnic 85/337 a 96/61, ve znění použitelném před změnami zavedenými směrnicí 2003/35.

110

Bylo rovněž věcí Irska, jelikož tento členský stát tvrdil, že provedení bylo konstatováno judikaturou vnitrostátních soudů, zvláště judikaturou High Court, sdělit Komisi konkrétní stav uvedené judikatury, a umožnit tak Komisi ověřit, zda tento členský stát skutečně provedl směrnici 2003/35 pouze na základě použití vnitrostátního práva platného v době před vstupem této směrnice v platnost a zajistit kontrolu, která jí podle Smlouvy náleží.

111

Proto druhý žalobní důvod v rozsahu, v němž se týká porušení povinnosti informovat Komisi, je opodstatněný.

112

S ohledem na vše výše uvedené je tudíž třeba určit, že Irsko tím,

nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají ze směrnice 85/337, ve znění směrnice 97/11, a z článku 6 směrnice 2003/35.

113

Ve zbývající části se žaloba zamítá.

114

Podle čl. 69 odst. 2 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Podle čl. 69 odst. 3 téhož jednacího řádu může Soudní dvůr rozdělit náklady nebo rozhodnout, že každý z účastníků řízení ponese vlastní náklady, pokud každý účastník měl ve věci částečně úspěch i neúspěch nebo pokud jsou k tomu dány výjimečné důvody.

115

V projednávaném sporu sice Komise požadovala, aby byla Irsku uložena náhrada nákladů řízení, avšak je třeba zohlednit skutečnost, že žalobkyně neměla úspěch v podstatné části svých žalobních důvodů. Je tedy třeba rozhodnout, že každý z účastníků řízení ponese vlastní náklady řízení.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (druhý senát) rozhodl takto: